Premier League - souhrn 22. kola

Góly: 21. James Milner, 32. Edin Džeko

Jestliže průběh obvykle kontroverzního Severozápadního derby byl zcela čistý, pohodový, druhý dnešní šlágr bohužel bude pamatován jako "Deanův zápas". Rozhodčí do průběhu utkání zasáhl dvěma červenými kartami, které obyčejně nevídáme, a Kanonýři se tak dočkali menší odplaty za říjen 2010. Tehdy šel v první desetiminutovce do kabin domácí Boyata a City padlo 0:3; tentokrát se ukázalo v roli venkovního loupežníka ono.

Katastrofa se pro Arsenal začala rodit už včera, když se na tréninku zranil Arteta a nakonec ani neusedl mezi náhradníky. Co se zápasu týče, pokračovala tragédie hned devátou minutou. Tehdy Koscielny okatě objal Džeka, uviděl poněkud nezvyklou červenou kartu a v deváté minutě svému týmu opravdu brutálně zkomplikoval život.

Leč nikoliv s okamžitou platností - Džeko se totiž z penaltového puntíku mýlil, jakkoliv měl Szczesny při svém zákroku ohromné štěstí. Balon vyrazil na tyč, od které se míč vydal na odvážné putování po čáře. Pak jej Polák přeci jen lapil do teplé náruče.

Arsenalu tedy ještě nemohl být zkonstatována klinická smrt, a co bylo vůbec zajímavé, Gunners ani v příštích minutách nebyli výrazně dole; hra působila vyrovnaně. Jenže aby se dala živit šance na body, bylo záhodno co nejdéle držet nulu - a to se domácím zrovna nepovedlo.

Inkasovali totiž už ve 20. minutě, když dlouze protestovali proti jasnému faulu Podolského a Milner s Tévezem pak nezformovanou defenzívu krutě ztrestali. Prvně jmenovaný trefil míč naprosto božsky na zadní tyč; Szczesny byl bez šance.

Hned vzápětí Tévez pálil, Javi García hlavičkoval...a Džeko přeci jen skóroval. Szczesny sice ještě dobře reagoval na skluzovanou koncovku Téveze, bosenský forvard už to však měl až příliš jednoduché. Bylo hotovo, zhruba po půlhodině hry. Do konce poločasu už totiž mohli akorát Citizens zavařit na debakl, kdyby Wilshere nevyhlavičkoval Garcíův projektil.

Druhé dějství dlouho nemělo moc co nabídnout. Až v 70. minutě měl patrně přidat pojistku Tévez, jenž po přihrávce Džeka pelášil sám na Szczesného, který mu krásně vyhmátl kličku do levé strany. Na to odpověděl Arsenal Giroudovou hlavičkou v záklonu a pak bohužel přišla další hloupá kontroverze...

Kompany šel skluzem čelem proti Wilshereovi, nezvedal kolíky, trefil balon - přesto uviděl červenou a se slzavýma očima musel pod sprchy. City už to ale dvakrát nepoznamenalo. Jedinou větší šanci Arsenalu po parádním pasu Ramseyho a Walcottově čistém průstřelu totiž na čáře zažehnal Lescott.

Góly: 19. Robin van Persie, 54. Nemanja Vidić - 57. Daniel Sturridge

Brendan Rodgers na svou první sezonu na lavičce Liverpoolu za žádných okolností nebude moci vzpomínat v čistě dobrém duchu - ManUtd totiž dovolil takzvaný double, a to skrze prohru, kterou tentokrát sotva bude moci napadnout. Red Devils zejména prvnímu poločasu kompletně dominovali a přes menší obtíže nakonec náskok uhájili; stejně jako na podzim tedy slaví výhru 2:1.

Nezvykle dlouhou dobu se čekalo na Old Trafford v rámci Severozápadního derby na první větší příležitost. Po celou úvodní čtvrthodinu obě mužstva představila pro sebe typické tváře - Liverpool chtěl držet míč, United hlavně ve finální třetině spíše zjednodušovali hru, snažili se o přímočarost. A ta jim také hned s první šancí přinesla příznivou změnu skóre. Welbeck s Cleverleym bleskurychle dostali míč nalevo k Evrovi, ten moře volného prostoru využil k pozemnímu centru na malé vápno a tam Van Persiemu stačily jenom dva kroky, aby se dostal do vhodné pozice a před Johnsonem v pohodě zametl míč do sítě. Pro Nizozemce šlo již o 21. gól od přestupu na Old Trafford.

A docela klidně se mohly přidávat i další; Reds totiž absolutně nefungovala záložní trojice a sám Persie nebyl ani nijak natěsno hlídán. Ve 26. minutě ho Allen nechal v klidu nabíhat po ose hřiště a měl pak jediné štěstí, že po Youngově přihrávce Nizozemec pálil okamžitě, bez přípravy, hodně nezdařile. Manchesterští nicméně pochopitelně nevěšeli hlavy, soupeř se totiž ne a ne probrat. Až do pauzy působil dosti rozháraně směrem dozadu a zakřiknutě směrem dopředu; ani Suárez nebyl ve hře, ale vůbec, zatímco takový Gerrard dvakrát mohl pálit ze střední vzdálenosti a pokaždé volil zbytečnou příhru.

Vše potom mohla, nebo spíš měla podtrhnout Allenova hrubka z 32. minuty. Velšan tehdy nezvládl zpětný pas, Welbeck to ovšem ztrestal akorát střelou do blokujícího Aggera. To Škrtel si o chvíli později nevedl tak dobře jako kolega a propustil už Welbeckovu ránu na(d) bránu. Podobného zaváhání jako Allen se ještě do přestávky dopustil i Wisdom, Reinovi zase domácí publikum nadšeně aplaudovalo, když ztratil rovnováhu při rozehrávce, a těsně před pauzou nakonec Van Persie málem šikovnou patičkou zaslouženě zvýšil (Škrtel se v tu chvíli vehnal na brankovou čáru v pravý čas). Hostující tápání zdánlivě neznalo mezí...

Po změně stran mělo leccos změnit střídání Sturridge za Lucase, zpočátku to tak ale příliš nevypadalo. Nová lednová posila totiž ihned po vzoru kapitána trestuhodně ignorovala vhodnou palebnou možnost a zadrbala i další akci. Přesto to byl ve finále právě Sturridge, kdo Liverpool v tomto klání zdaleka nejvíce inspiroval. Ačkoliv se to tedy mělo naplno projevit až po další trefě domácích - v 54. minutě kopal standardku Van Persie, Johnson na zadní tyči lehkomyslně pustil za sebe Evru a ten za pomoci Vidićovy teče propasíroval míč Reinovým podpažím.

Teprve v tu chvíli si černí konečně řekli, že prostě musejí začít střílet. Gerrard tedy při první příležitosti protáhl de Geu a Sturridge hned v 57. minutě využil spánku Rafaela k senzačnímu nastartování své liverpoolské kariéry; Reds byli zpátky ve hře. Což záhy neodmítl Kagawa se svým neúspěšným pokusem obstřelit Reinu a zároveň nepotvrdil Borini s nepřesnou koncovku ve složitém postavení.

Nejen tahle Italova akce po chybě Evry nicméně značila, že Liverpool po gólu rázem ožil a bylo ho plné hřiště. ManUtd mohlo na klidnou koncovku zapomenout, ačkoliv žádnému soustavnému tlaku taky nečelil. Sturridge každopádně klidně mohl vyrovnat za pomocí pravačky i levačky - slabší nohou přestřelil, ta druhá jej lehce zradila při zpracování v zajímavé pozici.

Na Old Trafford se tedy těmto týmům ani po necelých 12 letech nenarodila remíza; Van Persie totiž rovněž neuspěl se svým vtipným pokusem z 91. minuty.

Góly: -

Waleský celek doposud proti EFC ze třech vzájemných utkání nevybojoval ani bod a dokonce nevstřelil ani branku, na tom se sice nic nezměnilo, ale svěřence Michaela Laudrupa může těšit alespoň fakt, že si z Goodison Partu odváží cenný bod.

Naposledy sice Toffees před vlastními fanoušky nestačili na londýnskou Chelsea, a zapsali si tak premiérovou domácí porážku v sezóně, hned nato pak družina manažera Davida Moyese těsně padla i na Old Trafford, ani tyto dva neúspěchy však pohodu EFC výrazněji nepoznamenaly. Ještě neuběhla ani minuta hry, když to z dálky zkoušel Fellaini, jeho pokus však Vorm bez větších problémů zpacifikoval.

Liverpoolský celek měl po většinu prvního dějství více ze hry a hostující defenziva se musela mít takřka neustále na pozoru. Primární nebezpečí hrozilo zejména od Jelaviče, který měl hned několik nadějných možností, přičemž ta největší přišla po rohovém kopu, balón směřující na zadní tyč ale za minutu dvanáct na brankové čáře zastavil pozorný Tiendalli. Zpoza vápna odpověděl Pablo, ale branku přestřelil.

Také druhá strana častokrát zkoušela překonat hluboký defenzivní val střelami z dálky, ale Pienaar a Osman úspěch taktéž neslavili. Další velkou šanci si domácí vypracovali po půlhodině hry, kdy Fellaini hlavou sklepl mičudu na Anichebeho, ten se do míče opřel stejnou částí těla, ale nigerijskému reprezentantovi pro změnu překazil radost vracející se Williams! Poté mohlo z rychlého kontru udeřit i na opačné straně, Dyer vyslal za obranu pas na rozběhnutého Michua, ten však chytrým zakončením na Howarda, kterému následně pomohlo břevno, nevyzrál! Po Colemanově individuálním průniku neuspěl ani Fellaini.

Po změně stran se pokračovalo tam, kde se před odchodem do kabin skončilo. Přízemní střelou se prezentoval Neville, ale na strážce hostující svatyně si nepřišel. Karamelky měly opět, stejně jako v úvodních čtyřiceti pěti minutách, velké množství standardních situací, ani to však domácímu týmu příliš nepomáhalo. Právě po rohu nejdříve neúspěšně zakončoval Jelavić, aby následně hlavičkoval nad branku Distin.

Ojedinělé nebezpečí waleského mužstva si vzal znovu pod patronát Pablo, ani tentokrát ovšem nedokázal Howarda výrazněji zaměstnat. Po další standardce pak Distin vrátil kulatinu na Jelaviče, ten se odhodlal k akrobatickému zakončení přes hlavu, mičudu ale v obtížné pozici nedokázal zasáhnout. Ten samý hráč se v další příležitosti obsadil do role nahrávače, ale Fellaini již zakončit nedokázal.

S přicházejícím závěrečným hvizdem už se hosté zaměřili výhradně na defenzivu a to mohl v 75. minutě potrestat, po dalším rohovém kopu Bainese, Jagielka, hlavička anglického reprezentačního obránce však mířila těsně nad břevno Vormovy branky! Ani čtyřminutové nastavení již na bezbrankové remíze nic nezměnilo, Everton si tak připisuje už desátý nerozhodný výsledek v sezóně!

Góly: 22. Giorgos Karagounis - 71. Franco Di Santo

Souboj z druhé poloviny tabulky skončil zřejmě zaslouženou remízou. Nádhernými střelami se o to postarali Karagounis a Di Santo. Wigan se tak díky bodu z Craven Cottage neposunul do pásma sestupu, kam naopak spadla Aston Villa. Fulham naproti tomu odmítl šanci dostat se na dostřel středu tabulky.

Utkání bylo na gólové příležitosti spíše skoupé. Už první náznak šance ovšem přinesl otevření skóre. Georgios Karagounis převzal u šestnáctky Wiganu míč od Saschy Riethera, odběhl s ním od Maloneyho, vyhnul se i laxně bránícímu McCarthymu a prvotřídní dokonale mířenou ranou odrazem o tyčku rozvlnil síť - 1:0.

Za hostující Latics hrozil bráně Fulhamu s jedinou výjimkou jen Franco Di Santo. Poprvé již krátce před změnou stran, kdy Emerson Boyce odcentroval na malé vápno a argentinský forvard ve skluzu přestřelil. Deset minut po přestávce ještě snahu vyrovnat vyjádřil krásnou střelou Maloney a jen fantastický zákrok Schwarzera vyrazil míč na břevno.

Wigan v tlaku pokračoval i nadále, po hodině hry zahrozil zřejmě nejaktivnější hráč zápasu Di Santo. Přihrávku od McArthura si zpracoval do vzduchu a pohotově vypálil - branku však těsně minul. Uspěl až za dalších deset minut. Z levého křídla si navezl míč na střed, obehrál Riethera, nedal se zaskočit ani dobíhajícím Duffem a parádní ranou zpoza vápna vyrovnal na konečných 1:1.

Góly: -

Ani napodruhé Chris Hughton při svém návratu do kolotoče jménem Premier League nepřemohl "svůj" Newcastle, jemuž před časem daroval notnou část svého srdce. Tentokrát z toho sice pro Kanárky nevzešla porážka (asi proto, že Straky tentokrát nemohl spasit žádný Ba), ovšem remíza 0:0 stále zůstává velmi hořkým výsledkem pro domácí.

První poločas ještě nebyl žádnou jednostrannou záležitostí, to určitě ne. Newcastle sice přivezl na Carrow Road poněkud bojácnou družinu, která se celou čtvrthodinu skoro obešla bez balonu, první zákrok si ovšem připisoval domácí Mark Bunn. Ten musel osvědčit dobrou předvídavost i poziční hru, aby si poradil s pokusem Obertana. Tak se stalo v 17. minutě, načež v protější šestnáctce trestuhodně váhal Hoolahan, který si hloupě zpracovával perfektní zpětný pas Jacksona.

To byly zdravice obou stran, které bohužel následovalo převážně nepěkné prvopoločasové dění. Úvodní část totiž vyžadovala zlepšení hned v několika aspektech, především tedy technické vyzrálosti drtivé většiny hráčů - některé nepřesnosti působily dokonce tak amatérsky, že se komentátor Fox Sports opakovaně ptal ve stylu "sledujeme tu Premier League, že ano?". Takhle například ve 43. minutě Bassong uvnitř vlastního vápna našel přímo pravou kopačku Obertana, který bez přípravy vysoko přestřelil.

Z postupného útoku se Norwich do vápna prvně protlačil teprve s odbitím 48. minuty, to však po pěkné akci na pravé straně v těžké pozici zakončoval mimo Johnson. Jinak ale Canaries pokračovali v nastaveném rytmu - jakmile došlo na kombinaci ve finální třetině hrací plochy, okamžitě se začínalo kazit, a to tak že fatálně. Naproti tomu Magpies nevytrhl ani očekávaný návrat Cabayeho - Pardewova parta totiž zhruba od 60. minuty znovu naladila svůj počáteční ustrašený evergreen a v jeho společnosti už vytrvala až do závěrečného hvizdu.

A Norwich se trápil a trápil a trápil. Když to opakovaně nešlo prokombinovat, proč nezkusit vypálit - to si uvědomil teprve Martin v pokročilé fázi zápasu. A třebaže pálil velmi ambiciózně, k překvapení kdekoho na stadionu jeho smělý projektil z dobrých 25 metrů skončil na tyči. Což Kanárkům teoreticky nemuselo vadit, kdyby v 75. minutě po Snodgrassově průniku a vlastní zasekávačce Krula propálil Pilkington.

Jenže tak se nestalo; a jelikož úplný sklonek duelu nepřinesl štěstí ani střídajícímu Holtovi, souboje Newcastlu s Norwichem se nepochybně zařadí k těm nejméně gólovým, co se letošního ročníku týče.

Góly: 34. Rickie Lambert (pen.)

Aston Villa pokračuje v řetězovém nezvládání klíčových soubojů s konkurenty na spodku tabulky. Po remíze s QPR přišly dvě domácí porážky s Wiganem a teď i Southamptonem. Ta dnešní přitom bude neméně bolestivá jako ty předešlé - zařídil ji totiž gól ze sporného pokutového kopu.

Promrzlý Villa Park dnes už dopředu nevěstil žádné radovánky. Ponurá atmosféra, čerpající z ostudy s Bradfordem a nejistého pohárového vyřazení Ipswiche, přitom neměla důvod se nějak měnit k lepšímu ani vzhledem k prve předváděné hře. Benteke sice působil - jako obvykle - svěže a nejživěji z celého týmu, avšak otevřené úvodní části přesto viditelně dominoval Soton.

Po Rodriguezově vpádu do středu hřiště byl například Clark šťasten přešťasten, že zvládl protivníkův centr odklonit alespoň rovnou do Guzanových rukavic. A Rodriguez hrozil i coby koncový hráč - třeba když hlavičkoval těsně mimo po Puncheonově donášce. Mimoto ještě nadějně pálil mladík Shaw.

Od Aston Villy mezitím nehrozilo takřka žádné nebezpečí, a tak po více než půlhodině hry konečně udeřilo před Guzanovou brankou; leč kontroverzní cestou. Rozhodčímu Halseymu stačil i jen minimální, ne-li žádný kontakt Rodrigueze se Stevensem a kopala se penalta. Lambert přitom v dresu Southamptonu vůbec neváhá - dnes z pověstného puntíku skóroval již po devětadvacáté.

Do druhého poločasu už nastoupila lépe motivovaná a připravená Villa, v jejím dresu se však prezentoval ten Benteke z úplného úvodu sezony - tedy ta paličská verze. Mohutný Belgičan v šancích váhal rovněž v nervózním finále, které orámovala břevna Puncheona, respektive Bakera na druhé straně.

Góly: 82. Jimmy Kébé, 88. Adam Le Fondre (pen.), 90. Pavel Pogrebnjak - 19. Romelu Lukaku, 69. Romelu Lukaku

Takhle se bojuje o záchranu. Reading od dvacáté minuty prohrával, ale v poslední desetiminutovce zázračně otočil a porazil West Bromwich Albion 3:2. Opět se tak odlepil z posledního místa a přeskočil Queen's Park Rangers.

Už ve dvacáté minutě vyšel WBA první brejk. Morison si v něm počínal výtečně a Romelu Lukaku přetavil jeho práci i přesnou přihrávku ve vedoucí gól - 0:1. O minutu předtím Morison po brejku neuspěl.

První poločas příliš zajímavého nenabídl, naproti tomu v tom druhém bylo o zábavu postaráno. Už tři minuty po změně stran vsítil Lukaku druhý gól, ale nebyl mu uznán kvůli ofsajdu. Kmenový hráč Chelsea v utkání vyloženě řádil, hlavou trefil tyč Federiciho branky, deset minut poté pak z voleje rozezvonil břevno.

Šance měli i domácí, centr Kébého doputoval až v McClearymu, který však nabídnutou příležitost díky blokujícímu McAuleyho nevyužil. Jenže v prvních 80 minutách byl jediným mužem s ostrými náboji Romelu Lukaku. Pár vteřin poté, co podruhé trefil brankovou konstrukci dostal míč po brejku a po rychlé kličce zvýšil zpoza vápna už na 2:0.

Jenže poslední desetiminutovka přinesla Readingu zázračný zvrat. Jako první se trefil Kébé, který hlavou usměrnil do branky centr McClearyho. Skutečné drama ale přišlo až tři minuty před koncem. Srovnání stavu zařídil z pokutového kopu Adam Le Fondre a v minutě devadesáté Royals stav dokonce otočili. Dlouhý nákop na velké vápno prodloužil hlavou Pearce a Pavel Pogrebňak ve skluzu překonal Fostera potřetí a otočil výsledek na konečných 3:2.

Góly: 45+1. Jonathan Walters (vl.), 62. Jonathan Walters (vl.), 65. Frank Lampard (pen.), 73. Eden Hazard

Nebe a dudy. Ve středu Chelsea po bídném výkonu prohrála doma 0:2 se Swansea a o tři dny později rozstřílela Stoke na jeho hřišti 4:0. Nejhorší prvoligovou domácí prohru od roku 1985 zařídil i dvěma vlastními góly a neproměněnou penaltou Jonathan Walters. Brankou z penalty se ke střeleckému rekordu přiblížil Lampard, krásnou ranou uzavíral Hazard.

První poločas nabídl očekávaný obrázek - minimum šancí a když už, skvělý zákrok Begoviće v bráně Stoke. První příležitost nicméně spálil Kenwyne Jones, když těsně minul Čechovu branku. Asmir Begović se v úvodním dějství zaskvěl hned dvakrát. Po krásné kombinaci Hazarda s Dembou měl stoprocentní šanci Lampard, ale narazil na skvělý zákrok gólmana Potters.

Neuspěl ani Demba Ba, kterého geniálně dlouhým pasem oslovil Lampard. Begoviće pokořil až v nastaveném čase první půle spoluhráč Jonathan Walters, který si prvotřídně naběhl na Azpilicuetův nadýchaný centr do vápna a před Matou nekompromisně hlavičkou otevřel skóre - 0:1.

Po změně stran měl výbornou příležitost na zvýšení Ashley Cole, po skvělé práci a centru Demby pálil z voleje a Begović opět lapil. Jenže Jonatham Walters si dnes spletl strany. Matů rohový kop totiž před Frankem Lampardem opět hlavou nasměroval do vlastní sítě - 0:2.

To byla za oběma týmy zhruba hodina hry. A tři minuty po tomto góle bylo po zápase. Mata byl zvláštním způsobem sražen k zemi ve vápně a Frank Lampard tvrdou dělovkou pod břevno vsítil už 194. gól v modrém dresu - 0:3. Chvíli nato mohl dokonce přidat druhý gól, když se zjevil úplně sám před Begovićem, jenže tentokrát neuspěl.

Jeho zaváhání napravil dvacet minut před koncem Eden Hazard. Po přihrávce Maty se dlouho nerozpakoval a z dálky překrásně vsítil čtvrtou branku utkání - 0:4. Jeho počin chtěl o dvě minuty později napodobit Charlie Adam, který však těsně minul šibenici. V samém závěru dopil Jonathan Walters svůj kalich hořkosti do dna. Po nedovoleném zákroku Johna Terryho ve vápně se ujal míče, načež z puntíku dělovkou jen líznul břevno.

Góly: 12. Sebastian Larsson, 47. Adam Johnson, 74. James McClean

Když neprohrát, tak zásadně s nulou, takové je v poslední době krédo Sunderlandu. Ten po dvou porážkách z přelomu roku zase jednou dokázal přesvědčit své příznivce, že stále umí - na Stadium of Light totiž nedopustil žádné drama a West Ham deklasoval 3:0. Výše nastíněné pravidlo přitom dodržel už počtvrté v řadě...

Black Cats si nezasloužily nic jiného než podobně suverénní výhru, o tom nemůže být pochyb, na druhou stranu Larssonova úvodní trefa byla tím jediným okamžikem, který před přestávkou snesl přísnější kvalitativní měřítka, na něž by Premier League měla být zvyklá. To teprve po změně stran šlo o opravdový koncert; avšak abychom učinili všemu zadost, je nutno poznamenat, že Larsson se tedy ve 12. minutě chopil Diarrova "osvobození", dvěma dotyky s mičudou si připravil palebnou pozici a pak ideálně švihl levačkou.

Sunderland se posléze často zatahoval v deseti mužích za balon - i to přispělo k mizerné atraktivitě úvodní části. A třebaže po restartu výchozí strategii Mackems neměnili, prezentovali se už alespoň smrtící efektivitou. Johnson takto s přehledem využil váhání debutanta Pottse poté, co se Jaaskelainen blýskl proti McCleanově ráně; a Colback záhy mohl zvýšit střelou, která nakonec orazítkovala břevno.

Sunderlandu ale byla štěstěna nakloněna tak nějak napůl. Předtím odmítla pomoci, vzápětí ráda přiložila ruku k dílu. To když Sessegnon nezvládl svou koncovku, která se ale šmahem změnila v gólovou přihrávku McCleanovi. Ta již v 74. minutě značila definitivní hřebíček do rakve Kladivářů.

Góly: -

První duel sobotního programu dvaadvacátého kola anglické nejvyšší soutěže příliš atraktivní fotbal nenabídl, QPR si v něm rozdělilo body s Tottenhamem po bezbrankové plichtě. První poločas patřil spíše domácím, oba týmy si však vytvořily pouze jednu zajímavou možnost. Po pauze už převzal iniciativu favorit zápasu, rozdílovou trefu ovšem přidat nedokázal...

Začalo se poměrně zostra, už v šesté minutě diváky na Loftus Road zvedla ze sedadel akce hostujícího týmu, to když se rychlou kličkou směrem do středu hřiště uvolnil Defoe a jeho přesně mířenou ránu musel konečky prstů vytlačit César na tyč. Od ní se balón odrazil k Adebayorovi, jenž si ještě položil Nelsena, César ale jeho dorážku dalším zázračným zákrokem vychytal.

Rangers táhli většinu svých útočných akcí přes kopačky Adela Taarabta, a právě u něj vznikla také velká šance domácích ve dvanácté minutě. Na Taarabtův pas nejprve marně čekal na pravé straně rozběhnutý Mackie, záložník s číslem deset na zádech to však vymyslel geniálně - podržel míč, aby ho následně rozdal do uličky na Wrighta-Phillipse, jeho takřka jistě gólové zakončení ovšem dokázal v poslední chvíli zblokovat Dawson.

Jinak se však v úvodním dějství nic moc zajímavého nedělo, domácí byli sice o něco málo aktivnější, další gólové příležitosti ale nepřicházely, a tak se do kabin šlo za bezbrankového stavu. Vstup do druhého poločasu zachytil Tottenham v dobré pohodě, nejprve pálil z volného přímého kopu těsně nad levou šibenici Walker, poté se znovu svým klasickým stylem uvolnil Defoe a César se musel hodně snažit, aby nohou míč vyrazil.

Po této situaci už se však opět hra zcela uklidnila, oba týmy ne snad že by byly vyloženě spokojeny s bodem, ale že by se nějak bezhlavě hnaly do útočení, to tedy ani náhodou. Jen čas od času přišla na té či oné straně přihrávka za obranu, který ale většinou buď adresáta nenašla, nebo ho zachytila v ofsajdu.

A tak když Wright-Phillips ani v závěru nedokázal přesně zakončit svůj únik po levé straně a M'Biův samostatný nájezd na Llorise zastavil zdvižený praporek asistenta, skončilo utkání zřejmě zaslouženou remízou. Spurs tak odmítli šanci dotáhnout se na vedoucí dvojici a zároveň pláchnout Chelsea, pro QPR bod znamená (dočasný) posun na devatenácté místo.