Premier League - souhrn 24. kola

Góly: 49. Cheikhou Kouyaté - 90+2. Daley Blind

Manchester United dál pokračuje ve své zálibě sbírání bodů po převážně otřesných výkonech. Dnes Van Gaalova parta West Hamu jen stěží stačila, vypadala hůře snad ve všech možných ohledech, a přesto jí nakonec stačilo zvládnout úplný finiš k vynucení poněkud nespravedlivé dělby bodů...

Robin Van Persie si dnes odbyl svůj jubilejní 100. start za Manchester United a hned v páté minutě mu Alex Song divže neumožnil skórovat svou šokující odevzdávkou. Nizozemskému forvardovi se nicméně nepodařilo zkrotit těžký balon, stejně jako se mu to nepodařilo i o chvíli později, a tím byly zhruba hostující prvopoločasové šance vyčerpány.

Zbylý prostor před přestávkou již vyplnily prakticky jen a pouze příležitosti Hammers. Ve 14. minutě například De Geovi přidělala moře práce Valenciova ukrytá střela a proti koncovce téhož hráče musel být španělský gólman znovu ve střehu ihned po následném rohovém kopu, když Ekvádorec zakončoval v krkolomné pozici kolenem pod břevno.

West Ham obecně nejvíce hrozil z protiútoků (kdy se ve dvou momentech pozdními zákroky blýskli Antonio Valencia se Shawem) a právě standardních situací. Těsně před změnou stran takhle z nepřímého kopu centroval Cresswell na zadní tyč, kam nabíhali hned dva zcela neobsazení kladiváři, z nichž Tomkins přinutil de Geu k těžkému zákroku nohou.

Okamžitě zkraje druhé části se West Ham dočkal zaslouženého vedení a Cheikh Kouyaté tehdy předvedl, že si s balonem na stopera či defenzivního záložníka rozhodně rozumí. Po standardní situaci totiž využil jenom trošky prostoru k menšímu zažonglování s balonem, aby vzápětí procedil míč skrz De Geu.

Teprve inkasovaná branka ManUtd nakopla a do hry hostujícího celku se konečně vkradl nějaký ten vířivý pohyb a důvtip. Co však Red Devils dlouho znemožňovalo skórovat, byla mizerná koncovka.

Nejprve Van Persie krásně narazil Falcaovi, jenž v podstatě sám před Adriánem zakončoval (bůhvíproč) vnějším nártem neuvěřitelným způsobem mimo. Posléze si raději oba své role vyměnili, a to už musel španělský brankář ve službách WHU rychle tasit svou pravou nohu.

Na druhé straně pravděpodobně mohl pohřbít veškeré naděje hostí na nějakou bodovou nadílku Mark Noble, ten však z hrany šestnáctky zamířil přímo do De Gey. A to by nebyl van Gaalův Manchester United, aby nakonec sám přeci jen neúřadoval.

Již uvnitř nastavení obránce WHU odhlavičkoval centrovaný míč pouze k Blindovi a jeho pohotový volej znovu nepřesvědčivého favorita jakž takž spasil. Že nicméně nešlo o povedený večer v podání ManUtd, to se ihned záhy jal orazítkovat Luke Shaw vlastním vyloučením po druhé žluté kartě...

Góly: 74. Jack Colback - 90. Peter Crouch

Užuž se John Carver radoval z druhého po sobě jdoucího vítězství v roli dočasného manažera Newcastlu, místo toho ale musí polykat hořkou pilulku v podobě pozdního Crouchova vyrovnání. Stoke takto zůstává o jednu příčku a dva body před svým dnešním sokem...

St. James Park dnes viděl opravdu úchvatnou závěrečnou dvacetiminutovku o dvou gólech a několika šancích, ovšem do té doby? Solidní katastrofa. Oba celky postrádaly pořádný nápad i přesnost na přihrávce, speciálně ve finální třetině, alespoň Begović však sem tam prověřen přeci jen byl.

Velice brzy například Cabella nebezpečně hlavičkoval po Sissokově centru a bosenský brankář později likvidoval také jednu Ameobiho střelu. To na druhé straně se Krul poprvé zapotil až na sklonku úvodní části, jakmile Diouf hlavou odpovídal na Irelandovu výzvu.

A ačkoliv se Potters ve skutečnosti po pauze mírně zvedli, byli to právě oni, kdo jako první v 74. minutě inkasoval. Sissoko tehdy po příhře Obertana v už tak dobré pozici odmítl střílet a vybídl ke skórování relativně šťastného střelce Colbacka.

Newcastle měl vzápětí několik příležitostí na to zatlouci druhý a definitivní hřebík do soupeřovy rakve, avšak protože Obertan na protiútoku ani Pérez ve stoprocentní šanci nebyli vůbec přesvědčiví, dostalo se Crouchovi v poslední minutě velké příležitosti na vyrovnání. A dominantní vzdušná síla Stoku tehdy nepochybila.

Góly: 11. Ashley Barnes, 32. Danny Ings - 45+1. Chris Brunt, 67. Brown Ideye

Nedělní odpoledne stane se pro mnohé chvílí nudy. Pro ty, kdo se rozhodli sledovat zápas Burnley s WBA však rozhodně nikoli. Na Turf Moor padly čtyři branky, po kterých se celky rozešly smírně. Hvězdou zápasu byli Danny Ings a Chris Brunt - oba jeden gól dali a u druhého asistovali.

V preview jsem zmiňoval, že Burnley kromě ryze britské sestavy nemá Premier League co nabídnout. Zápas s West Bromwichem mě však vyvedl z omylu. Clarets na soupeře vyrukovali s obrovskou odhodlaností a zápalem, který můžeme vidět spíše v Championship. Poctivá hra ostatně přinesla své ovoce už v prvních minutách.

Burnley na soupeře vlétlo ve velkém stylu, už ve druhé minutě pálil po Yacobově chybě Danny Ings a tvrdou ranou přestřelil břevno. Zakrátko mířil o něco přesněji Arfield, jenž se opřel do Trippierova centru z pravé strany a brankovou konstrukci míčem orazítkoval. Nutno podotknout, že jen díky fantastickému zákroku Bena Fostera.

Po čtvrt hodině už ale domácí zasloužené vedení získali. Skvělou práci odvedl Ings, který šikovně nejprve propustil míč Arfieldovi, aby pak překonal Yacoba a připravil Barnesovi gólovou hlavičku. Kratší útlum využili Dychovi svěřenci k nádechu k další gólové situaci, kterou tentokrát zakončil sám Danny Ings parádní hlavičkou po centru Boyda - 2:0.

Snový poločas však Burnley nevyšel, naopak Baggies udeřili v pravý čas. Rohový kop McManamana podivně propadl na zadní tyč a čerstvě sesazený kapitán Chris Brunt jej tzv. koníčkem dostal odrazem o břevno do sítě za Heatonova záda - 2:1.

Dvacet minut po změně stran už bylo dokonce vyrovnáno. Baggies opět podrželo dobré zahrání rohového kopu. Bruntův centr si našel střídající a hlavičkující Ideye, McAuley sroloval bránícího Jonese a na tabuli svítilo 2:2.

Burnley se ve druhém poločase vytratilo a nebezpečné bylo až v závěrečné čtvrthodině. Shackellovu hlavičku odvrátil od gólu až na brankové čáře stojící Lescott a tři minuty před koncem měl gól na noze další žolík Saido Berahino. Shackellovo zaváhání však neskutečným zákrokem napravil gólman Heaton, jenž týmu zachránil bod.

Góly: -

Nepamatuju si na nudnější Merseyside derby. Everton s Liverpoolem se neutrhly ze řetězů jako v minulé sezóně, naopak hodlali fanoušky na stadionu místy uspat. Potřiatřicáté v historii tak liverpoolský fotbalový sraz skončil bezgólovou remízou, což kromě vědomí, že Steven Gerrard se příliš důstojně nerozloučil, znamená i jubilejní desátou nevýhru v derby Toffees v řadě.

Atmosféra v Goodison Parku přitom byla v úvodu elektrizující, hra strhující. Vyjma náznaku od Sterlinga se však nic převratného v samotném počátku před oběma brankami nestalo a náboj postupně uvadal. Až po osmi minutách Barry fauloval Coutinha a Gerrard kopal přímák z dvaceti metrů. Pokus mířící patrně do břevna vyrazil Robles raději na roh.

Po čtvrthodině měl velkou šanci na šokující zazáření Jordon Ibe. 19letý záložník nastoupil teprve k pátému utkání za Liverpool, druhému v základní sestavě, přičemž oba od sebe odděluje 21 měsíců. Sterlingovu střelu tečoval jeden z obránců, takže se míč odrazil na zadní tyč, kde se Ibeho noha přímo střetla s Roblesovou rukavicí. Mladíkovi chyběl zlomek vteřiny či metr navíc, aby se stal hrdinou.

Jordon Ibe na sebe významně upozornil i za deset minut, když po dlouhém sólu napřáhl z nějakých 20 metrů a krásnou křížnou střelou rozduněl tyčku. Everton naopak za celý poločas neohrozil Mignoleta ani jednou a především jeho vinou byla většina úvodního dějství vlastně docela nuda.

Po změně stran už byl Mirallas se svou střelou blízko cíli, ani on však prostor tří tyčí netrefil. Do kompletní šedi utkání zapadl i Steven Gerrard, nejlepší střelec Merseyside derby v historii Premier League, který nastoupil ke své poslední bitvě o Liverpool před odchodem do MLS. Snad vůbec poprvé se projevil až deset minut po přestávce, kdy jeho krásnou akrobatickou ránu vyhlavičkoval zpod břevna Naismith.

Fanoušci ve vyprodaném Goodison Parku pomalu ale jistě upadali do letargie, vytrhla je z ní až potyčka nervózního Hendersona s Naismithem, která následovala po Besićově nešetrném zacházení s Ibem. Po výkonnostní stránce však derby totálně zklamalo, nevylepšil jej ani střídající Aaron Lennon, ani další žolík Daniel Sturridge.

Závěrečná desetiminutovka už stejně jako ta první snesla měřítka derby - dojem z celkové nudy však nenapravila. Everton si v ní každopádně připsal první střelu na branku - Mignolet se vytasil s krásným zákrokem proti Colemanově kříné ráně z úhlu, která mířila někam do prostorů šibenice. Roli "loučícího se" hrdiny pak nepřijal Steven Gerrard, jehož pokus z hranice vápna mířil vedle.

Góly: 90. Sadio Mané

Před týdnem stačil jeden jediný gól k naprostému zlomení Southamptonu, dnes se karta obrací - a jeden pozdní zásah Sadia Maného byl tak akorát k popravě Queens Park Rangers, kteří poprvé bez Harryho Redknappa nebyli vysloveně špatní, ale ani o nic lepší...

Dočasný manažer QPR Les Ferdinand strávil většinu dnešního utkání na tribuně po boku zkušenějšího kolegy, trenéra anglického národního týmu Roye Hodgsona a společně přitom nesledovali bůhvíjak záživné klání. V prvním poločase se všeho nejvíce zaujalo dlouhé ošetřování nehybného hostujícího obránce Targetta, jenž po Phillipsově úderu do hlavy musel okamžitě do nemocnice.

Co se čistě herních situací týče, Southampton měl relativně nebezpečné běžce v Maném a Eliovi, ale to bylo asi tak všechno. Prvně jmenovaný navíc po jedné své zajímavé individuální akci ani mezi tři tyče nezamířil, aby jej záhy po rohovém kopu totálně zastínil stoper Fonte se svým prudkým projektilem do horní tyče.

V dlouhém nastavení první půle ještě jeden slibný průnik po levé straně předvedl také Eljero Elia, jeho nízka koncovka přímo do gólmana ovšem těžko někoho vytrhla z letargie. A na bezbrankovém skóre nic nezměnil ani Ward-Prowse, jemuž se nepodařilo přetavit soupeřův faul těsně za hranou šestnáctky ani v obligátní střelu na bránu.

I po přestávce Mané pokračoval v terorizování obrany QPR záludnými výpady, avšak jeho finální dotyky obyčejně zaostávaly za očekáváním. Ať už z toho důvodu, že Senegalec koncovku uspěchal, anebo že s ní naopak příliš otálel.

Domácí Hoops na druhé straně čekali na příchod Maura Zarateho zhruba po hodině hry, který konečně jakž takž nakopl jejich ofenzívu. Argentinský žolík nejprve jen taktak zvládl navázat na Phillipsův přetažený centr a potom sám ze střední vzdálenosti pálil nad břevno. Zdaleka nejvíc práce měl pak Forster s tečovanou Bartonovou ránou zpoza velkého vápna, kterou brankář Sotonu vytěsnil do bezpečí opravdu famózním způsobem, tak trochu na styl hokejového gólmana.

Jediná branka utkání tím pádem nakonec padla až ve třetí minutě nastavení, kdy zničehonic udeřil Sadio Mané. Senegalský forvard se po přiťuknutí od Yoshidy skvěle uvolnil v souboji se svým strážcem a levačkou již zvnitřku šestnáctky nádherně vymetl vzdálenější šibenici.

Góly: 90. James Milner - 35. David Meyler

Manchester City po dnešku ztrácí na vedoucí Chelsea už sedm bodů, a docela klidně to mohlo být ještě horší. Milnerův precizní přímý kop se totiž dostavil na scénu vyloženě za pět minut dvanáct, aby odvrátil již třetí ligovou porážku Citizens na Etihad Stadium...

Pro Manchester City tohle bylo již páté letošní ligové utkání bez účasti Yayi Tourého a skutečně ne náhodou také toto klání - stejně jako všechny čtyři předchozí - neústilo v plnohodnotnou bodovou nadílku.

Zatímco bleděmodří vpředu často naráželi na nečekaně organizovaného soupeře, vzadu byli od počátku poněkud ledabylí. A jestliže Elmohamadyho, respektive Clichyho hlavička nakonec skončila na břevnu, další varování pro domácí už bylo čistě gólové.

A upřímně, podívejte se radši sami, jak se to v té 35. minutě celé seběhlo, protože tohle - se obávám - žádná slova adekvátně postihnout nedokážou.

Ve druhé půli ManCity pochopitelně zahájilo obléhání pevného defenzivního valu Hull City, veškerý jeho tlak však byl převážně platonického rázu beze špetky kreativity. Výjimky dlouho představovaly akorát Džekova slabší střela a Agüerův projektil, který orazítkoval břevno jen těsně před Milnerovým úderem z přímého kopu.

Góly: 55. Joe Ledley

Čtyři zápasy na půdě soupeře - čtyři výhry. Alan Pardew udělal z Crystal Palace venkovního dravce, který pod jeho vedením doposud neztratil ani bod (či postup v FA Cupu). Dnešní zápas v Leicesteru rozhodl záložník Joe Ledley, jenž se hlavičkou trefil v pětapadesáté minutě. Eagles díky tomu zvýšili náskok na sestupové příčky na šest bodů; Leicester naproti tomu zůstává jasně poslední.

Hrdinou zápasu je však místo Ledleyho spíše brankář Julian Speroni, který pochytal pět střel Leicesteru. Crystal Palace naopak kromě gólu neměl jedinou další příležitost.

V prvním dějství se hráči Foxes drželi za hlavu dvakrát během krátkého časového úseku. V šestadvacáté minutě nechal Mahrez po pěkném sólu vyniknout Speroniho; o dvě minutky později pak brankáře Orlů zastoupilo po hlavičce Nugenta břevno.

O přestávce nahradil zraněného stopera Danna na hřišti Brede Hangeland a tento tah se ukázal jako klíčový. Míč letící od rohového praporku totiž do ohně vrátil právě norský dlouhán a Joe Ledley na protější tyči usměrnil balón pod břevno Schwarzerovy branky - 0:1.

Speroni nejvíce zazářil v závěrečné desetiminutovce, kdy hru rozvířil střídající Jamie Vardy. Hbitý křídelník či útočník nejprve ztroskotal na argentinském brankáři po kvalitním pokusu hlavou, aby jej tři minuty před koncem proklínal ještě jednou. Jeho rána zevnitř vápna totiž měla gólové parametry.

Góly: 48. Jores Okore - 8. Eden Hazard, 66. Branislav Ivanović

Chelsea vede ligu už o sedm bodů, jelikož Man City doma s Hullem jen remizoval. Upachtěnou, nicméně o to cennější výhru si naproti tomu Blues vezou z půdy Aston Villy, kterou po gólech Hazarda a Ivanoviće porazili 2:1. Domácí sice podeváté v řadě nevyhráli, díky Okoremu však alespoň ukončila téměř jedenáctihodinovou sérii bez vstřelené branky.

Chelsea proti Aston Ville; a také nejlépe střílející tým Premier League proti suverénně nejhůře střílejícímu celku napříč všemi profesionálními ligami v Anglii. Villans před utkáním nedali gól šest zápasů a 612 minut; dnes tak svůj rekord upevnili na 659 minut - v historické tabulce se díky tomu posunuli na čtvrté místo za Crystal Palace, Derby a Ipswich.

Směr utkání začala Chelsea udávat už od prvních minut. V osmé unikl Oscar po pravém křídle, poradil si s Okorem a vrátil míč na šestnáctku Willianovi. Brazilský útočník poslal do vápna prudkou přihrávku do běhu Hazardovi, jemuž stačilo míč jemně popíchnout a začít slavit - 0:1.

Domácí se potom dostali do utkání sérií rohů a centrů ze strany, ale obrana v čele s Cahillem, Terrym a Courtoisem nedovolila soupeři ani jednou zahrozit. Co se týče střel na bránu, hrála jen Chelsea. Po dvaceti minutách vyprášil Guzanovi rukavice aktivní Oscar, jenž pálil zblízka, ale z ostrého úhlu.

Že by však vedoucí celek předvedl v prvním poločase ve Villa Parku nějakou dominantní jízdu, to tedy ne. S výjimkou šance Ramirese, kterou skvěle překazil Clark, už do přestávky vůbec nic nevytvořila. V držení míče dokonce s impotentní Aston Villou první poločas těsně prohrála.

Nezdálo se však, že by Mourinho s hráči provedl nějaké změny, nechal na trávníku tragického Drogbu a trest přišel záhy. Carles Gil u rohového praporku školácky vymyl Oscara a na zadní tyči položil míč na hlavu úplně volného Okoreho. Fanoušci Villans tak mohli oslavovat po téměř 11 hodinách trápení v Premier League - 1:1.

Chelsea probral z letargie právě až obdržený gól. Matićova střela do Guzana a dva Willianovy pokusy končící o pár decimetrů vedle byly předzvěstí větších šancí. Fanoušci Blues se dočkali v šestašedesáté minutě - Azpilicueta skvěle pronikl do vápna, nadvakrát odcentroval přes těžkopádného Okoreho a Ivanović fantastickým volejem levou nohou vymetl šibenici - 1:2.

Srbský obránce prokázal, že se mu proti birminghamskému celku výjimečně daří; byl to pro něj už pátý gól v posledních šesti zápasech s Villans.

Zbylé minuty už se víceméně dohrávaly, přestože domácí toužili po vyrovnání. Mourinho však Mikelem zpevnil střed pole, Chelsea na své polovině poctivě presovala a soupeři do konce zápasu nic nedovolila. Deset minut si zahrál i debutant Cuadrado, jenž tak první zápas za Blues oslavil výhrou.

Góly: 66. Sung-yueng Ki - 42. Jermain Defoe

Sunderland se nejspíš dnes užuž viděl, kterak poprvé v sezoně vítězí ve druhém ligovém utkání v řadě, avšak tuto radost mu nakonec Swansea přeci jen neumožnilo. Ihned po svém návratu z Austrálie se prosadil Ki Sung-yueng a již nyní, začátkem února, předčil svůj loňský střelecký výkaz o třech gólech...

Gus Poyet se před výkopem pokusil oživit ofenzívu Sunderlandu ukázáním na Dannyho Grahama, který dnes startoval od začátku vůbec poprvé od května 2013. Tento tah se mu však příliš neosvědčil a místo toho to byl jiný bývalý hráč Swans, Jordi Gómez, kdo měl po bezmála půlhodině hry první lepší střeleckou možnost utkání.

Právě Španělova nepřesná střela zpoza šestnáctky konečně odšpuntovala celý tento zápas, když domácí navázali skrze parádní kombinaci trojlístku Taylor-Dyer-Shelvey, pouze neuspokojivě zakončenou Bafetimbim Gomisem.

Jonjo Shelvey byl obecně u všeho zajímavého, co v první půli labutě vyprodukovaly, a sám se postaral o dvě nepříjemné dalekonosné rány i jednu záludnou donášku ze standardní situace, z níž Ki Sung-yueng skóroval pouze z ofsajdu.

Vedení se tak nakonec ve 42. minutě navzdory běhu hry ujal Sunderland, když se při zemi prosadil Jermain Defoe, ovšem jaksi nevyhnutelně hostům tento hubený náskok zkrátka nemohl vydržet až do konce.

V 66. minutě si Ki Sung-yueng doskočil pro Naughtonův centr, aby v pádu hlavou vyrovnal, a ve zbytku zápasu především duo Shelvey-Oliveira registrovalo solidní příležitosti na zkompletování comebacku.

Góly: 56. Harry Kane, 86. Harry Kane - 11. Mesut Özil

Tottenham se dostává před svého londýnského rivala, a činí tak díky již své čtvrté výhře 2:1 s vítěznou trefou z poslední 20minutovky zápasu od začátku prosince. Tentokrát už ale rozhodující branka nepochází z dílny specialisty Eriksena, nýbrž prostřednictvím jiného obvyklého podezřelého Harryho Kanea...

V první půli se takřka veškerá pozornost soustředila na levou stranu z pohledu Tottenhamu. Přes Dannyho Rose nejprve v 11. minutě profrčel Welbeck, aby jeho přihrávku ve vápně odklonil do cesty skórujícího Özila Giroud. Po většinu času to byl nicméně spíše útočící Rose, kdo poutal divákovy oči zajímavými sprinty kupředu.

Přesto - ačkoliv Spurs úvodní část zakončili s deseti šancemi oproti jedné soupeřově - nelze tak úplně říct, že by se viditelně nervózní David Ospina před přestávkou nacházel v nějakém vážném ohrožení. Lamelova střela ze skluzu například mířila vysoko nad a Masonův dalekonosný projektil hravě zkrotil Ospina.

Nejblíže gólu ve jménu domácích tak nakonec byl ještě za stavu 0:0 Harry Kane, který donutil Ospinu k pohotovému zákroku skrze svou kroucenou ránu; a z jeho strany to dnes v žádném případě nebylo všechno. To nejlepší si kohoutí hrdina schoval pro druhou půli.

Čím dál pasivnější Arsenal, který po obrátce načas vyloženě zapomněl hrát, byl Kanem poprvé potrestán již v 56. minutě. Tehdy Ospina výborně zareagoval na Dembélého hlavičku po rohovém kopu, načež Harry Kane bez větších potíží dorážel.

A zatímco Arsenal se vedení opětovně přiblížil snad jen jednou při pokusu Welbecka, domácí forvard se krátce před závěrečným hvizdem vytasil s ještě zářivějším důkazem střelecké extratřídy.

V 86. minutě dostal Bentaleb na levé straně příliš času k odcentrování a couvající Kane neuvěřitelným způsobem zvládl sladit svůj pohyb s výskokem a dostatečně razantní hlavičkou do Ospinova protipohybu.

White Hart Lane propuklo v nezadržitelnou euforii a Michael Owen se v komentátorském křesle BT Sport nemohl přestat rozplývat...