Premier League - souhrn 26. kola

Góly: 17. Peter Crouch - 52. Chico

Na Britannia Stadium se málem nehrálo. Nakonec však po absolvování bizarních cvičení s balonem kutálejícím se okolo rohového praporku pořadatelé uznali extrémní větrné podmínky za ucházející, a tak se ve Stoke-on-Trent zrodila neatraktivní remíza 1:1, která oba rivaly v boji o záchranu posunula o další jeden krůček dále od sestupové propasti...

Ani odložení výkopu o 15 minut příliš ničemu nepomohlo, a tak se na Britannia Stadium doopravdy po drtivou většinu zápasu operovalo za dosti ztížených podmínek. Na ty se zprvu lépe adaptovali domácí, kteří se také poměrně rychle ujali vedení. V 17. minutě Crouch předal míč Odemwingiemu, ten trefil patu jedné z tyček a vytáhlý Angličan využil příznivého odrazu, i navzdory na čáře utvořené improvizované hradbě z těl.

Swansea i při silném větru dále v poklidu dominovalo statistice držení míče, ovšem větší šance si tvořili Potters. Z 25 metrů nepříjemně pálil Arnautović a přímo do Vormova hrudníku později vypálil také Walters. Těsně před obrátkou už na nic moc nedošlo, jelikož podmínky dosáhly minimálního bodu únosnosti; Begovićovi v jednu chvíli míč před odkopem ani nebyl s to zůstat na jednom místě.

Labutě po přestávce mírně zpřesnily rozehrávku, z čehož mimo jiné pramenila solidní příležitost Bonyho. Vyrovnávací gól se však hned v 52. minutě zrodil díky jiným fotbalistům - Hernández od rohového praporku nadvakrát odcentroval, aby se vzápětí přeci jen ujala hlavička nebývale rozstříleného Chika.

V závěrečných pasážích to pak bylo právě Swansea, kdo se ocital blíže rozhodující trefě. Hned dvakrát mohl skórovat Bony - jednou ho ale vychytal Begović, podruhé jeho zástupce na čáře Shawcross. A když se bosenský brankář vyznamenal také proti nadějné dalekonosné ráně z dílny De Guzmána, bylo definitivně rozhodnuto o remízovém výsledku.

Góly: 8. Kolo Touré (vl.), 63. Kieran Richardson - 41. Daniel Sturridge, 72. Philippe Coutinho, 90+1. Steven Gerrard (pen.)

Vyhrát na půdě posledního celku tabulky gólem z penalty a navíc druhé minuty nastavení, to není žádná rajská hudba pro uši fanouška Liverpoolu, přesto alespoň nějakým způsobem splněná povinnost. Reds se v nedávné minulosti potýkali s diametrálně horší venkovní formou oproti té domácí a tímto ušmudlaným vítězstvím poměrem 3:2 si bilanci přeci jen mírně vyspravili...

Zatímco proti Arsenalu šli liverpoolští velmi brzy do vedení a po deseti minutách měli dokonce dvoubrankový náskok, tentokrát do ligového zápasu vkročili levou nohou. Konkrétně tedy Kolo Touré, který značně nezdařile odkopával banální přízemní centr z levé strany, vsítil si bizarního vlastence a LFC poprvé v tomto roce na cizí půdě nechal dotahovat náskok soupeře.

A to se Reds dlouho nedařilo, ve skutečnosti Cottagers po celý první poločas platili za lepší stranu. Ještě před Tourého lapsem měl dobrou šanci Tunnicliffe a posléze již za stavu 1:0 spálil obrovskou příležitost Bent, když jej nádherným centrem vyzýval Richardson. Teprve tahle akce jako by favorita probudila, a tak o necelých deset minut později - na sklonku úvodní části - Gerrard přihrávkou vnějším nártem našel Sturridge a ten pravým nefalšovaným "angličákem" vyrovnal.

Po změně stran byl potom Liverpool velmi blízko obratu, když Suárez natrefil na brankovou konstrukci, místo toho ale nakonec musel dotahovat. V 63. minutě se totiž po mizerném odkopu Škrtela ujala Richardsonova koncovka z velké blízkosti.

Ani toto vedení ovšem Cottagers nevydrželo, když za pár chvil zpoza vápna perfektně zakončoval Coutinho. A dosud stále ještě zasloužilý večer pro Fulham definitivně zhořkl v nastavení - ve chvíli, kdy Riether nešikovně atakoval Sturridge, a Gerrard chladnokrevně proměnil pokutový kop. Tomu už mimochodem - aby toho nebylo málo - čelil David Stockdale, neboť Cottagers již potřetí v sezoně ztratili pro zranění svou brankářskou jedničku Maartena Stekelenburga.

Góly: -

Šlágr Premier League zklamal. Pozornost fanoušků Premier League se soustředila na jediný zápas. Utkání Manchesteru City a Evertonu se kvůli silnému větříku odložila, a tak snad úplně všichni sledovali duel United s Arsenalem. Jenže diváci na Emirates Stadium mohli odcházet z ochozů značně rozčarování. Zklamání v Londýně převážilo, nepadl ani gól a Man Utd na Arsenalu uhrál remízu.

Arsenal se snažil vzpamatovat z drtivé porážky 1:5 od Liverpoolu, Manchester United zase z ostudné domácí remízy 2:2 s Fulhamem. Ani jednomu se však, co se výkonu týče, příliš zlepšil nepovedlo.

Od začátku utkání byla hra vyrovnaná a vzhledem k úrovni obou týmů mohli být diváci na Emirates Stadium zklamáni do nejvyšší míry. První minuty sice nabídly zajímavou podívanou, jenže brankáři byli jednoznačně úspěšnější.

Robin van Persie měl velikou šanci na otevření skóre už po dvou minutách, kdy obral před vápnem Artetu a mohl jít sám na branku. Szczesny však jeho přízemní pokus kryl. O nic líp nedopadl na druhé straně Wilshere, jehož rána byla zblokována.

Obě mužstva se pokoušela o ofenzivní snahu, jenže v koncové fázi troskotala. Jakous takous převahu měli domácí, ale zužitkování? Nulové. Giroud na malém vápně hlavou zacílil vedle branky. De Geu vystrašila i rána Rosického, kterou totiž Vidić nechtíc zblokoval do jeho protipohybu a v cestě do sítě zabránil míči jen Španělův tygří skok.

United vlastně téměř nic nevymysleli, jenže ani hráči Arsenalu nebyli schopni ohrozit branku. Když už se dostali ke střele, pálil Giroud nad. Prostor mezi třemi tyčemi netrefil ani o chvíli předtím hlavou.

Druhé dějství zlepšení nepřineslo, leč gólové šance na obou stranách diváci viděli. Blízko gólu byl jako první Laurent Koscielny, který hlavičkou překonal De Geu, ale radost mu zkazil na brankové čáře stojící obránce United.

Svěřenci Davida Moyese měli největší šanci utkání zhruba čtvrt hodiny před koncem. Útok dua Rooney - Van Persie vyšperkoval prvně jmenovaný krásným obloučkem do vápna na svého kolegu, jehož hlavičku skvěle vyrazil Szczesny na břevno.

Na druhé straně se o rozhodnutí pokoušel dvakrát Santi Cazorla, jenže oba pokusy zastavil u tyče De Gea. Obzvláště první ze zákroků stál za to. Utkání tak skončilo bez branek.

Góly: 19. Emmanuel Adebayor, 53. Paulinho, 82. Emmanuel Adebayor, 88. Nacer Chadli

Nejlepší představení Tottenhamu pod vedením Tima Sherwooda? Dost možná, alespoň po individuální stránce. Emmanuel Adebayor, jenž se zpříma podílel na třech čtvrtinách dnešní gólové nadílky Newcastlu, totiž v konkurenci výborně hrajících Paulinha, Dembélého či Llorise určitě nevyčníval natolik, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Což je jistě pozitivním zjištěním pro mladého manažera Spurs, ne už tak ale pro jeho protějšek, jehož tým na domácí půdě i kvůli dalšímu čistému kontu Llorise nedokázal skórovat již více než šest hodin. Alan Pardew nyní třikrát v řadě přihlížel ostudným ligovým porážkám a přes pohodlné místečko na 9. příčce by se mohl bát o svou pozici. Ve skutečnosti to však byl majitel Mike Ashley, kdo se krátce po výkopu stal předmětem fanouškovských výzev k odchodu.

Alan Pardew v týdnu překřtil Davidea Santona na "nového Phila Nevillea" a jistě to myslel jako kompliment; dnes však italský univerzál působil spíše jako manchesterský odchovanec na sklonku kariéry. V jednu chvíli jej zesměšnil Dembélé, aby Adebayor za přispění vydatné teče těsně minul; posléze zase ze Santonova pochybení málem těžil Paulinho.

Spurs skutečně odstartovali velmi dobře. Newcastle se musel v úvodních pasážích omezit akorát na jednu spálenou příležitost navrátilce Papisse Cissého, jinak stěží udržel míč na kopačkách a s rozestavením 4-4-2 vůbec nezvládal čelit tříčlennému středu soupeře. Krátce poté, co Vertonghen po znamenité Walkerově dodávce z přímého kopu těsně minul, tudíž šli Kohouti do vedení. Bentaleb se šikovně vyhnul Sissokově ataku, svou ukrytou střelou notně zaskočil Krula a Adebayor měl z dorážky snadnou práci.

Inkasovaná branka Tottenham na sklonku první dvacetiminutovky lehce nabudila, ovšem Tottenham byl z brejků stále nebezpečnější. Po jednom z nich Lennon dokonce nastřelil tyč. Naopak na druhé straně se trojlístku Cissé-Ameobi-de Jong až trestuhodně nedařilo využívat minel z dílny Younese Kaboula.

Do druhé půle na místo mizerného Santona naskočil Dummett, pevnosti domácí defenzivního valu to však pranic nepomohlo. Již v 53. minutě to byl pro změnu Paulinho, kdo promptně reagoval na Krulem vyražený balon; gólové střele přitom předcházela nádherná patička Brazilce do cesty střílejícího Adebayora. Ten se dále sám prosadil až v 82. minutě, když za sebou Magpies měli zdaleka nejlepší pasáž utkání.

V jejím průběhu Lloris kolem tyče vyrážel Dummettovu ránu, pohlídal si i pár dalekonosných pokusů Gouffrana a nakonec se zblízka vyznamenal také proti Débuchyho koncovce po Ben Arfově centru. Teprve záhy se Spurs jali pojistit své vedení. Nejprve Adebayor precizním halfvolejem navázal na neúspěšnou snahu konečně zotaveného Townsenda; posléze si Chadli skrze nádhernou trefu do šibenice připsal svou první ligovou trefu v (relativně) novém působišti.

Góly: 87. Victor Anichebe - 45. Branislav Ivanović

Takový klasický zápas Chelsea, který končívá zklamáním. První poločas naprosto nudný, přesto se na jeho konci "nějak" dostali Blues do vedení. Profesorským výkonem v části druhé sice soupeře většinu zápasu přehrávali, nedokázali však zasadit druhý úder a v nervózním závěru přišli o nesmírně cennou výhru.

První poločas na Hawthorns byl absolutně nekoukatelný. Kdyby diváci v útrobách nezaplatili za vstupenky několik desítek liber, mohli zůstat na sedačkách snad jen ze zvědavosti, zda bude druhá půle dosahovat tak vysoké míry bídy jako ta první.

Nejhorších bylo asi úvodních dvacet minut, kdy se nudou kousal snad i rozhodčí Anthony Taylor. Jak Chelsea, tak West Brom byli šíleně nepřesní v rozehrávce, natožpak ve finální fázi. Až po zmíněné pasáži předvedli Blues pohlednou akci, kdy Willian poslal do vápna obloučkem Eto’a a ten po individuální akci hledal zajímavě před brankou Ivanoviće. Míč však duo McAuley - Yacob odklidilo na roh.

Ojedinělost této polo-šance (a to ještě s přivřením oka) dokumentuje statistika střel na branku po pětačtyřiceti minutách - zela totiž prázdnotou úplně stejně jako gólový stav. Lehké vzrušení zavládlo na tribunách v Birminghamu snad jen při dvou zajímavých střelách Williana těsně vedle a při pokusu Brunta, jenž mířil rovněž vedle.

Nastavený čas byl nicméně pro oba celky naprosto stěžejním. Ve třetí ze dvou nastavených minut rozehrál Willian rohový kop, Luiz lehkou tečí prodloužil míč na zadní tyč a tam se do něj položil zcela nekrytý Branislav Ivanović. Srbský bek tak ve druhém venkovním zápase v řadě otevřel skóre.

Druhé dějství už taková tragédie nebyla. Po pár minutách ostatně velmi nebezpečně pálil Samuel Eto’o, který zužitkoval pěkný pas velmi aktivního Williana. Pár minut nato se sám Brazilec chopil zodpovědnosti a zpoza vápna vypustil na Fostera velmi nevyzpytatelnou ránu.

Blues měli v utkání převahu a kontrolovali jej. Druhý gól, který by jim dodal jistotu na kopačky a zápas prakticky rozhodl, však ne a ne vstřelit. Nejblíže byl kdo jiný než Willian, který pálil sice razantně, ale doprostřed branky. Na druhé straně pak vylekal Petra Čecha Morrison, který střílel z dobré pozice, jenže vysoko nad.

Zhruba čtvrt hodiny před koncem se začali domácí nadechovat k náporu. Obrovské šance měli Thievy a Brunt, kteří naštěstí pro favorita utkání branku těsně netrefili. Ve vápně Chelsea bylo dusněji a dusněji, Dawson hlavičkou po rohu těsně minul.

Domácí se dočkali až čtyři minuty před koncem utkání. Svoji převahu využili ve vzduchu, Berahino narýsoval překrásný centr mezi penaltu a malé vápno, kde Victor Anichebe přeskočil Luize, využil lehkého zaváhání Čecha a vyrovnal na konečných 1:1.

Góly: 84. James Collins, 90+5. Momo Diamé

V nekonečné frustraci se po dnešku bude utápět manažer Chris Hughton a s ním i celý Norwich. Ten měl několik příležitostí k preciznímu navázání na senzační bod ze zápasu s ManCity, místo toho se ale skrze chybu Johna Ruddyho sám v závěru připravil o jakoukoliv nadílku. Kolikáté už letošní déja-vu pro paliče z Carrow Road?

Dvě největší šance úvodních pasáží připadly hostům. Nejprve Hooper hlavičkoval do Adriána po centru Redmonda, posléze tentýž talentovaný křídelník přišel pro změnu s úžasnou uličkou a Snodgrass neuspěl, ani když stanul proti Adriánovi tváří v tvář.

Na opačném konci hřiště se Jarvis dostal k první nebezpečnější střele West Hamu až ve 20. minutě. V poločase měl tudíž rozhodně vést spíše Norwich, o tom dál nemohlo být pochyb. Když si příště v ideální pozici chystal míč ke střele Johnson, přispěchal pro změnu s pozdním, ale vynikajícím skluzem Tomkins.

Naproti tomu West Ham se omezoval na nedobře umístěné rány, které po Ruddym prakticky ani nevyžadovaly žádný pohyb. To platilo pro pokus Carltona Colea i Marka Noblea. Hammers se nakonec rozehřívali po celou první třetinu duelu, teprve záhy konečně začali pořádně vystrkovat růžky. Nebezpečí nesl jeden Bassongem odvrácený Downingův centr, ale i Jarvisova zablokovaná rána. Mimoto se ještě WHU hned dvakrát dožadovalo penalty, pokaždé by ale šlo o velmi přísné tresty.

West Ham v lize neinkasoval od 18. ledna a s nulou završil i tento relativně hektický poločas; na jeho sklonku ovšem málem kapituloval, když si Tettey v rychlosti narazil s Hooperem a ještě jednou před pauzou protáhl Adriána. Španělský brankář tedy dál na sto procent plnil své poslání, s čím už však Sam Allardyce zjevně nebyl spokojen, byla ofenzivní produkce. Proto tedy pro kompletní druhý poločas vysvlékl Borriella na úkor Carltona Colea.

Ze strany West Hamu se ale nic moc nezměnilo, nejblíže branky byli domácí snad ve chvíli, kdy Nolan prováhal správný okamžik k zakončení. Jinak byl celkově druhý poločas o poznání méně atraktivní, ba koukatelný, i v jeho průběhu si však každopádně Norwich vypracoval alespoň jednu šanci, kterou mohl následně oplakávat. Konkrétně šlo o situaci z 69. minuty, kdy se po kolmé výzvě od Snodgrasse sám před Adriánem ocitl pro změnu Hooper, aby ztroskotal na gólmanově levé noze.

Ještě silnější mohl být nářek Kanárků v 77. minutě, kdyby se Ruddy nevytasil s prvotřídním zákrokem proti zcela opomenutému Diamému. Posléze to byl opět Norwich, kdo se mohl zasadit o změnu skóre, ovšem v takovém případě by zřejmě musel na místě Yoba stát zkušenější zakončovatel. Takhle Nigerijec balonem, který vyplivl chumel kolem malého vápna v čele s brankářem Adriánem, docela dobře pohrdl a jen ho slabě nasměroval na "střechu" domácí klece.

A tohle všechno se nakonec Norwichi přeci jen sečetlo; a paradoxně se pod to podepsal hrdina jednoho z předchozích okamžiků John Ruddy. Ten v 83. minutě úplně nesmyslně vyrazil za centrem z levé strany a pak jen s rukama před obličejem zoufale přihlížel, kterak rychlejší Collins po zhruba dvouleté odmlce znovu skóruje v Premier League.

Další podpásovku pak zkroušenému Norwichi zasadil v posledních vteřinách nastavení šťastný Diamé, jenž za vydatné pomoci teče soupeře proměnil brejkový úprk. Už před tímto momentem nicméně bylo nad slunce jasné, že Chris Hughton půjde na pozápasovou tiskovou konferenci značně rozladěn; tak jako nedávno po Cardiffu.

Góly: 69. José Fonte

Southampton dokázal to, o co se marně snažil 104 utkání. Více než 12 let trvalo klubu z jihu Anglie, než dvakrát za sebou vyhrál na půdě soupeře. Až teď. Na triumf z hřiště Fulhamu navázali i v Hullu a díky jediné trefě stopera Fontera si připisují tři body.

Hosté do utkání i lépe vstoupili a brzy mohli jít do vedení, kdyby Rickie Lambert mířil jen o kousek přesněji. Takhle však trefil jen tyč. Za hlavu se příznivci i hráči Southamptonu drželi znovu před přestávkou, kdy krásnou ranou zpoza vápna rozezvonil Jay Rodriguez pro změnu břevno.

Hull byl od prvních minut horším a pasivnějším týmem. Soustředit se musel hlavně na bránění a dopředu se vydával sporadicky. Odpovídal tomu i seznam větších šancí. Vždyť v úvodním dějství zahrozili jen díky agilnímu Longovi, který trefil tyč, načež Boydou dorážku vyrazil nad Boruć.

Po změně stran pokračovali Saints v převaze, ale jak Rodriguezova, tak Lambertova střela byla zblokována. Další ránu forvarda hostů pak vyrazil pohotový Harper.

Jedinému gólu však předcházela ještě mnohem větší holomajzna. Fonteho hlavičku totiž Harper vyrazil, stejně jako Lallanovu bezprostřední dorážku. Fonteho další pokus sice odkopával z čáry Figueroa, ale už bylo pozdě. Nehledě na to, že kdyby to stihl, Rodriguezova čtvrtá snaha by už síť rozvlnila jistojistě.

Góly: -

Cardiff ztratil důležité dva body v boji o záchranu, když doma pouze remizoval 0:0 s Villou, a to ještě gólman David Marshall pojišťoval výsledek parádním zákrokem v samém závěru. Birminghamský klub je průběžně jedenáctý, Cardiff zůstává v sestupovém pásmu.

Domácí kouč Ole Gunnar Solskjaer dobře věděl, co všechno je v sázce, a vyslal na hřiště nebývale ofenzivní sestavu; kýžený efekt se však nedostavil, ačkoliv byl Cardiff v první půli opticky lepším týmem. Po nezáživném úvodu, který trochu osvěžila pouze nepřesná rána Fabiena Delpha, zapnuli Velšané na vyšší obrátky a ve 14. minutě dvakrát krátce po sobě trefili brankovou konstrukci - nejprve Zaha vyzval Campbella a hostující gólman Guzan musel předvést skvělý zásah, aby míč vytlačil na zadní tyč, poté se k němu dostal ještě Noone, ale přestože tentokrát už Guzan nic nezmohl, balon skončil k jeho úlevě pouze na břevně.

Další šanci zaznamenal opět Campbell, jehož ránu zblízka zblokoval Ron Vlaar; toto duo spolu vzápětí svedlo ještě jeden souboj, ale i tentokrát byl úspěšnější obránce Villy. Cardiffu se dokonce podařilo dostat míč do sítě, ale Zaha byl v době střely z malého vápna v ofsajdu. Na druhé straně se hosté dožadovali penalty poté, co Bentekem tísněný Théophile-Catherine zasáhl při hlavičkování míč rukou, píšťalka sudího však zůstala němá.

Do druhé půle vyběhla Villa v mnohem agilnějším tempu, a výsledek se málem dostavil - Bentekeho hlavička po skvělém Albrightonově centru mířila na bránu, naštěstí pro domácí však stál v cestě Caulker. Cardiff se sice brzy vzpamatoval, ale zápas byl už až do konce maximálně vyrovnaný; na střelu Campbella z rohu vápna odpověděl na druhé straně podobně neúspěšným pokusem Bacuna. Jones hlavičkoval přímo do Guzanovy náruče, a k úspěchu nevedla ani kombinace Bacuny s Bentekem ve vápně Cardiffu.

David Marshall si poprvé sáhl na míč až v závěru utkání - a ubránit domácí bod musel hned nadvakrát. Nejprve levačkou vyrazil Delphovu ránu, kterou ještě tečoval Gary Medel, to však byla pouze příprava na to, co mělo ještě přijít. V další šanci Villy zastoupil svého gólmana Théophile-Catherine, když skvělým obranným zákrokem vytrestal Agbonlahorovo váhání se střelou, a pak už přišla řada na parádu skotského strážce - proti ráně Andrease Weimanna se musel ve výskoku vyšponovat do protipohybu, čisté konto však uhájil.