Premier League - souhrn 26. kola

Góly: 3. Philippe Coutinho, 73. Raheem Sterling

Velký krok k Lize mistrů. Nikoli od Southamptonu, ale od jejich dnešního soupeře z Liverpoolu. Svěřenci Brendana Rodgerse potvrdili, že mají momentálně nejlepší formu v Premier League, podesáté za sebou neprohráli a na jihu Anglie po brankách Coutinha a Sterlinga vyhráli 2:0. Liverpool se posunul na šestou pozici a na čtvrté místo ztrácí pouhé dva body, Southampton je stále pátý a šanci na třetí příčku propásl.

Obě mužstva šla do utkání ve výborné formě. Liverpool do dneška neprohrál devětkrát v řadě a z oněch zápasů vybojoval skvělých 21 bodů. Southampton jen o jeden bodík méně. Více jich v tomto období nezískal žádný tým (jen Chelsea taktéž jako Saints 20). Southampton však doma poslední dobou tápe - vždyť i s dnešním duelem získali z pěti předchozích klání jen pět bodů.

V základní sestavě domácích debutoval Fipil Djuričić a právě on byl hlavním aktérem první pětiminutovky, která měla parametry nejvyšší světové třídy (slovy BBC se v nich událo víc než za celou sezónu ve Villa Parku).

Včera na Stamford Bridge si Martin Atkinson vybral skutečně zlý den na řadu špatných rozhodnutí. Kevin Friend, hlavní arbitr utkání Southamptonu s Liverpoolem se však nenechal zahanbit. Už po pětadvaceti vteřinách měl možnost odpískat penaltu po kontaktu Cana se zmíněným Djuričićem, za nějž by eventuálně viděl i červenou kartu.

Friend však mlčel, stejně jako za tři minuty, kdy posilu z Benficy srazil ve vápně Allen. Alespoň jedna ze situací patrně měla být posouzena jako penaltová. Ve druhém případě Djurčević ještě dokázal situaci dohrát a jen díky skvělému zákroku Mignoleta nezvrátil Elia nepříznivý výsledek.

Ano, nepříznivý, minutu před druhým penaltovým momentem totiž jeden z nejkrásnějších gólů sezóně vsítil Phillipe Coutinho. Brazilský ofenzivní univerzál si narazil s Markovićem a přenádhernou technickou střelou z 25 metrů vymetl šibenici Forsterovy branky, přičemž si pomohl kontaktem o břevno.

Hra se po této ďábelské pasáži zklidnila, velmi zklidnila. Diváci na St. Mary’s Stadium už měli důvod k vzrušení prakticky jen dvakrát - když Friend pokračoval v nastoleném trendu a sestřelení Sterlinga Fontem ve vápně přes míč nechal bez odezvy; a při závěrečném nebezpečném závaru před brankou Liverpoolu, kdy mimo jiné Mignolet zahrál rukou mimo vápno při střele Elii.

Druhý poločas pokračoval ve stejném duchu, jako skončil ten předchozí. Liverpoolu tak stačila jen jedna povedená akce dvacet minut před koncem, aby si pojistila své cenné a nesmírně důležité vítězství. Fatální ztráta Schneiderlina a zisk Morena vedl k centru do vápna, jenž mladík Tagrett odvrátil nešťastně jen k Raheemu Sterlingovi a ten pohotově napálil míč do sítě.

Southampton už do konce utkání zahrozil jen formou Tadićova přímého kopu, který sice nepostrádal razanci, zato směr ano; a Mignolet míč bez potíží skryl do náruče. Na druhé straně pro změnu pálil taktéž střídající Sturridge a Forster podobně snadno lapil.

Góly: 57. Steven Naismith, 88. Matthew Upson (vl.) - 63. David Nugent, 70. Esteban Cambiasso

Skvělé a napínavé utkání bylo k vidění v Goodison Parku. Tamní Everton přivítal poslední Leicester City, který v městě Beatles dokázal přerušit svou čtyřzápasovou sérii porážek a odváží si cenný bod. Everton se sice po změně stran ujal vedení, Foxes ovšem dokázali skóre rychle otočit. Konečnou a zřejmě taky spravedlivou dělbu bodů zařídil hlavou dvě minuty před koncem Romelu Lukaku.

V úvodu měl více práce brankář domácích Tim Howard, jenž si svůj dnešní první úspěšný zákrok připsal ve 3. minutě proti střele Shluppa z poměrně ostrého úhlu. Everton často hrozil po pravé straně, odkud posílal centry do šestnáctky neúnavný Coleman, v nejzajímavější příležitosti však pálil Barkley vysoko nad. Na tribuny Goodison Parku mířil také na opačné straně Kramarić. Zimní posila z chorvatské Rijeky si navedla míč na střed a z hranice velkého vápna se pak pokoušela zaznamenat svůj premiérový gól v Premier League, bohužel pro Leicester neúspěšně.

Krátce po změně stran opět zahrozili dosud nebezpečnější hosté. Jamesův projektil vyrazil Howard jen před sebe a aktivní Schlupp poslal svou dorážkou těsně mimo tři tyče. A tak se z ojedinělé příležitosti radovali Toffees. Lukaku využil svých fyzických dispozicí, nenechal se odstavit od míče a následně ho přiťukl Naismithovi, ten si ještě vylepšil střeleckou pozici a přízemním pokusem na přední tyč zaskočil Schwarzera.

Z vedení se ovšem svěřenci Roberta Martíneze dlouho neradovali. Morgan připravil důrazně o míč na půlce hřiště Atsua, vyslal dopředu Simpsona, jehož centr vyrazil Howard nešťastně do nohou stopera Stonese a odražený balón protlačil mezi nohama Colemana do sítě pohotový David Nugent.

Everton si mohl záhy svůj náskok vzít zpět. Po perfektní kombinaci, na jejímž konci byla skvělá patička McCarthyho, se zjevil sám před Schwarzerem Romelu Lukaku, ale branku australského veterána přestřelil. Na druhé straně předvedl další nejistý zákrok Tim Howard, když podběhl vysoký centr Simpsona a po následné přihrávce Vardyho dokonal obrat nekompromisní Esteban Cambiasso.

Spoustu šancí si ve druhém dějství vypracoval Romelu Lukaku - kýžený gól zaznamenal až v 88. minutě. Střídající Christian Atsu odcentroval z levého křídla a belgický forward i s přispěním zkušeného obránce Upsona rozradostnil Goodison Park. Strhující závěr ještě nabídl několik šancí na obou stranách, skóre se už však neměnilo.

Góly: 81. Danny Rose, 90+6. Harry Kane - 22. Cheikhou Kouyaté, 62. Diafra Sakho

Takové pány závěrečných okamžiků jsme tu snad ještě neměli. Tottenham po dnešku v posledních pětiminutovkách vybojoval dohromady již 13 bodů a bleskovým stažením dvoubrankové manka proti West Hamu akorát stvrdil svou pověst "krále comebacků"...

Mauricio Pochettino se vzhledem k náročnému programu před výkopem odhodlal k odvážnému tahu, když poprvé po 34 kolech posadil Christiana Eriksena. A zprvu se zdálo, že tím Kohouti nijak neutrpí. Bentaleb měl brzy velmi dobrou příležitost a Kane se dokonce po prosmýknutí za dvojici stoperů Tomkins-Reid skrze jemné škrtnutí dlouhého nákopu zasadil o zvonící tyčku Adriánovy klece.

Tottenhamu tedy skutečně vyšel start do utkání lépe, nicméně West Hamu se dařilo alespoň nepříjemně presovat a právě tlak na předržujícího Dembélého ve 23. minutě stál u zrodu úvodní branky zápasu.

Belgický záložník totiž v blízkosti vlastního vápna v úzkých pouze odevzdal míč soupeři, Cresswell se bez rozpakování rozběhl k brankové čáře, převzal kolmý pas a ideálním centrem vyzval dominantně hlavičkujícího Kouyatého.

Cresswell velice nebezpečně centroval ještě jednou, když zanedlouho chystal zajímavou šanci pro Valenciu, kterého odmítl včas vyběhnuvší Lloris. Ryan Mason na opačném konci hřiště odpověděl nepřesnou ranou ze střední vzdálenosti, jinak se ale Spurs až do přestávky trápili v přechodu do útoku a poločasová výměna Eriksena za Dembélého se tak zdála být jedině logická.

V první chvíli však Tottenham z útrap nevytrhla, ba naopak - Hammers byli okamžitě po restartu jasně aktivnější, hladovější. Diafra Sakho si například krátce po změně stran zaběhl za obranu a ztroskotal na Llorisovi, což později platilo také pro jeho kolegu Ennera Valenciu.

V tu chvíli už to ale díky Senegalci bylo 2:0 a West Ham mohl být v relativním klidu. Mohl za to Nobleho centr z levé strany, Roseova signalizace ofsajdu namísto pořádného bránění a Sakhův jednoduchý finiš zpoza zadní tyče.

Sam Allardyce následně připravil dvě střídání a přetočil formaci svého týmu do klasického 4-3-3 s Downingem jako středním záložníkem. A i když tahle změna patrně nebyla na vině ze všeho nejvíce, Tottenham se posléze konečně začal prosazovat. Harry Kane nejprve po sražené Lamelově střele nadvakrát snižoval, to však pouze z ofsajdu. Eriksen se potom nedočkal ani skrze nízkou ránu z přímého kopu.

Snížení takto nakonec Tottenhamu přinesla až v 81. minutě zvláštní střela Rose, kterou učinil gólovou ještě prapodivnější zákrok Adriána. Brankář letos obecně střídá blikance se záblesky hrdiny a třeba proti Soldadově střele se později vytáhl s perfektním reflexním zákrokem.

A nic lepšího v podstatě nemohl udělat ani s událostmi ze samého konce nastavení. Tehdy nejdříve přihlížel nešikovnému penaltovému zákroku Songa na Kanea, potom výtečně zlikvidoval pokutový kop dotyčného Angličana - a na forvardovu pohotovou dorážku už byl jednoduše krátký.

Góly: 2. Sergio Agüero (pen.), 12. Samir Nasri, 21. Edin Džeko, 51. David Silva, 53. David Silva

Tak pohodové vítězství, jak by jen mohlo být. Ať už byli Citizens povzbuzeni předešlou ztrátou Chelsea, nebo zkrátka jen inspirováni skvělými individuálními výkony všech hvězdných borců v čele se Silvou, Džekem a Nasrim - dnes to proti Newcastlu nebylo o tom jestli, nýbrž prostě o kolik...

O tom, že ManCity na ztrátu vedoucí Chelsea odpoví nejlepším možným způsobem, nebylo pochyb již po 28 sekundách, kdy byl v pokutovém území Newcastlu faulován Edin Džeko a Kun Agüero následně z penaltového puntíku nekompromisně trestal. Od té doby už to šlo z pohledu domácích jako po másle a výsledkem je jejich nejvyšší ligové vítězství od března 2014.

Na 2:0 zvyšoval zhruba po 12 minutách Samir Nasri, když s neuvěřitelným klidem zakončil krásnou týmovou akci svých spoluhráčů, a v podobném duchu se nesl i zbytek zápasu. Yaya Touré vše dirigoval z nezvyklé hloubky, zatímco celá řada šikovných fotbalistů před ním z jeho práce více či méně těžila k potěše divákova oka.

Třetí branku mohli ještě uvnitř úvodní dvacetiminutovky přidat Džeko, jenž z větší vzdálenosti pálil nad břevno, či Kun Agüero, který měl mířit přesněji po pěkném Zabaletově přepuštění balonu. Prvně jmenovaný se však nakonec přeci jen dočkal, i když s mírným zpožděním. A jaká to byla paráda! Silva ve 21. minutě vyslal fantastický pas za obranu, Džeko si balon výtečně zpracoval na hrudi a pak už to pro něho byla jen obyčejná rutina.

Již velmi brzy tak na Etihad Stadium nebylo co řešit, a tak se Citizens ve zbytku utkání fotbalem spíše jen bavili. Krátce po přestávce se sice s jedním akrobatickým zákrokem musel vytasit i domácí brankář Joe Hart, ale dál už se ho průběh duelu skutečně netýkal. Zatímco na druhé straně se jal suverénně úřadovat David Silva.

Španělský šikula nejprve v 51. minutě zakončil hezkou akci dvojice Agüero-Nasri a jen o dvě minuty později pohotovým volejem navázal na Agüerovo zpola chtěné sklepnutí Tourého nákopu za obranu. To už bylo z gólového výkazu všechno, to však rozhodně neznamená, že by Citizens dále nehrozili. Naopak, po dvou blikancích z dílny protivníků mohli zvyšovat Džeko i střídající debutant Bony, Krul už se ale pošesté překonat nenechal.

Góly: 20. Scott Sinclair - 45. Mame Diouf, 90+3. Victor Moses (pen.)

Tak nadějně to zpočátku vypadalo, tak mizerně to skončilo. Sherwoodův debut v bitvě o anglickou středozem se nejprve vyvíjel slibně, když se Aston Villa brzy ujala vedení a zůstávala aktivní i nadále, nakonec však ústí ve velmi hořkou porážku 1:2...

První poločas v podání birminghamských velmi nápadně připomínal ten druhý pohárový proti Leicesteru: útočit, útočit a ještě jednou útočit. Co bylo především osvěžující pro fanoušky Aston Villy, byla potom skutečnost, že domácí nepřestali tlačit na soupeřovo vápno ani po Sinclairově důrazné hlavičce z 20. minuty, která vínové poslala do vedení.

Být ještě na lavičce Villy Paul Lambert, jeho svěřenci by se dost možná zatáhli. Sherwood nicméně své ovečky dál hnal dopředu a birminghamským se v relativně uspokojivém množství dařilo dostávat balony do soupeřovy šestnáctky - leč bez kýženého výsledku.

Na apetitu Villans nic neubrala ani událost ze samého sklonku první půle, kdy se Mame Diouf prosadil po Irelandově centru. Naopak, domácí tým vstoupil do druhého dějství velmi aktivně a kousat přestával teprve, jakmile se blížil samotný konec zápasu; především vinou špatného zapojení útočníků, kdy ani jeden z trojlístku Benteke-Agbonlahor-Weimann na dnešním duelu nezanechal žádnou výraznou stopu.

Rozhodující moment utkání potom nadešel až ve třetí minutě nastavení, když Ron Vlaar ukázkově ztratil hlavu, přispěchal s nepochopitelně neobratným penaltovým zákrokem a krom toho, že se nechal po druhé žluté kartě vyloučit, skrze Mosesův pohodlný pokutový kop také připravil svůj tým o vitální jeden bod z důležitého derby.

Góly: 14. Branislav Ivanović - 81. Ben Mee

Zbytečná ztráta dvou bodů před náročnou závěrečnou fází Premier League. Chelsea doma s Burnley jen remizovala 1:1, když neudržela vedení nabyté po brance Ivanoviće. Domácí kromě vykartovaného Matiće poškodil i sudí Atkinson, který v první půli odepřel Chelsea minimálně jednu penaltu, aby pak před inkriminovaným červeným incidentem nepochopitelně neodpískal nebezpečný Barnesův zákrok. Využití přesilovky nakonec hlavou zařídil Mee.

Burnley ve většině zápasů v posledních týdnech svého soupeře vždy potrápilo, jen výsledkově se trápilo a vzhlíželo na drtivou část tabulky z předposlední pozice. Ani dnešní zápas nebyl výjimkou, úvodních deset minut byli hosté proti Chelsea dokonce lepším týmem. Clarets zahrozili po rohovém kopu i střelou Barnese - Courtois však předvedl jisté zákroky.

Po čtrnácti minutách pak zafungovala vynikající spolupráce na pravé straně vápna, kde skvěle zapracoval Cuadrado, ještě lépe Hazard a na přední tyčce zakončující Ivanović se jako obvykle nemýlil - 1:0. Srbský obránce tím jen potvrdil báječnou střeleckou formu, v posledních šesti soutěžních zápasech skóroval už počtvrté. Obstaral tak většinu ze sedmi gólů od odvetného semifinálového zápasu ligového poháru s Liverpoolem.

Neuplynula ani půlminuta a Chelsea se hnala za druhou brankou, s Oscarovou nepříjemnou střelou měl Heaton velké problémy. Jenže Burnley se nevzdávalo, tradičně na Blues vyrukovalo s obrovským entusiasmem a odhodláním. Domácí se tím dlouho nemohli vypořádat a jejich hra byla v prvním dějství poněkud rozháraná.

Přesto Chelsea měla mít možnost zahrávat alespoň jednu penaltu. Když v ofenzivně aktivní Ivanović nastřelil ve vápně ruku Kightlyho, sudí Atkinson nepochopitelně mlčel. Zkušený arbitr si u Mourinha nenapravil reputaci ani při druhé sporné situaci krátce před přestávkou, kdy kapitán Burnley Shackell oběma rukama srazil v šestnáctce k zemi Diega Costu.

Burnley na Stamford Bridge rozhodně nepůsobilo nijak odevzdaným dojmem, i po změně stran to byli Clarets, kdo poprvé zazlobil. Barnesovu tečovanou střelu z rohu šestnáctky musel Courtois s obtížemi vyrážet na roh. Za domácí se o nebezpečí staral Diego Costa. Po Hazardově přihrávce jej zradilo málo razantní zakončení, při centru Ivanoviće zase na vysoký centr nedosáhl.

Postupem času se nápor Chelsea zvyšoval, většinou se však jednalo o neefektivní obléhání. Burnley navíc dvacet minut před koncem dostalo možnost přesilovky, když Barnes nejprve málem zlomil Matićovi nohu, aby na něj jindy ledově klidný srbský záložník doslova zběsile vystartoval a srazil ho k zemi. Rozhodčí nemohl jinak než udělit červenou kartu; že však zákrok Ashleyho Barnese nebyl oceněn ani faulem (!), je nicméně korunkou na velmi zvláštně odřízeným zápasem v Atkinsonově podání.

Burnley bylo pochopitelně na koni a deset minut před koncem měl královskou šanci na vyrovnání. Barnes se dostal k odraženému míči na hranici vápna a jen perfektní Courtoisův zákrok Chelsea udržel ve vedení. To však domácí ztratili vzápětí, když se po rohovém kopu Trippiera prosadil hlavičkou Ben Mee.

Góly: 30. Sung-yueng Ki, 73. Bafétimbi Gomis - 28. Ander Herrera

Nejlepší výkon Manchesteru United za poslední dobu, a přece je z toho teprve druhá ligová porážka od měsíce listopadu. Takhle nelogický někdy fotbal zkrátka dokáže být. Swansea si naproti tomu hvízdá, když poprvé v dějinách dokázalo v jediné sezoně skalpovat ManUtd hned v obou prvoligových kláních...

Garry Monk, manažer labutí, se před výkopem odhodlal k odvážnému činu a vůbec poprvé vsadil na takzvaný diamant uprostřed pole - zřejmě ve snaze zabránit dominanci Ángela Di Maríi s Waynem Rooneym. A to se zpočátku dařilo; dokonce takovým způsobem, že na druhé straně mohl Bafetimbi Gomis jen uvnitř úvodní desetiminutovky hned dvakrát skórovat. Jednou dokonce musel Herrera proti jeho hlavičce zasahovat až na brankové čáře.

Manchester United nejprve hrozil jen sporadicky, například skrze van Persieho pokus a premiérovou Rooneyho střelu mezi tři tyče v tomto kalendářním roce. Ovšem jakmile si u hostů konečně všechno sedlo, byla to naprostá paráda. Ve 28. minutě si Rooney s Di Maríou pěkně vyměnili míč, z čehož rád těžil Ander Herrera prostřednictvím vlastního "angličáka".

Potud to tedy ještě z pohledu ManUtd šlo. Jenže ihned za další dvě minuty se Ki Sung-yueng drze prosadil po centru Shelveyho a nastartoval tak překvapivý obrat Swans.

United se sice po přestávce snažili zklidnit doposud spíše zběsilý tok zápasu a sem tam zatlačili labutě nepěkně hluboko, aby Rojo z vynikající pozice odmítl vrátit favoritovi vedení, ale nakonec to byla domácí houževnatost, co se dočkalo odměny. Čtvrthodinu před koncem se totiž Shelveyho rána ze střední vzdálenosti otřela o Gomise a našla si svou cestu za záda De Gey.

Góly: -

Sunderland pokračuje ve výsledkové mizérii, když v domácím utkání s West Bromwichem nedokázal skórovat a vybojoval pouze bod. V devíti zápasech tak Gus Poyet zvládl vyhrát jediný, zatímco Tony Pulis poosmé z devíti soutěžních klání neprohrál. Oba celky nyní dělí dva body ve prospěch Baggies - o udržení tak bojují oba dva.

West Brom byl navíc v úvodním dějství několikrát tím šťastnějším - v první řadě při faulu Lescotta, který zamezil Dannymu Grahamovi postupovat osamoceného na gólmana. Stoper však vyvázl se žlutou kartou. Sunderland pak může spílat čárovému rozhodčímu, který pro ofsajd neuznal regulérní gól Adama Johnsona.

Co se týče další ofenzivní aktivity, bylo utkání velice skoupé. Branku minul anglický navrátilec Jermain Defoe a patrně nejlepší zákrok zápasu si připsal Ben Foster krátce před přestávkou po ráně Sebastiana Larssona.

Druhé dějství rovněž neoslnilo, Sunderland byl lepší, ale hrozil jen po rohových kopech. Vergini hlavičkoval mimo, střídající Wickham pak srazil Johnsonovu ránu přímo k Fosterovi. Mackems tak už potřinácté v sezóně remizovali.

Góly: 16. Nikica Jelavić, 89. Dame N'Doye - 39. Charlie Austin

Dame N’Doye je pro Hull naprostou spásou. Tigers pod vedením senegalského útočníka i podruhé zvítězilo a opět díky spolupráci útočného dua. Vítězství nad Queens Park Rangers zajistily Hullu branky Jelaviće, N’Doyeho i červená karta Joyeho Bartona, jenž bránil debutanta Furlonga až příliš aktivně.

Dvě utkání zpět byl Hull v sestupovém pásmu; dvě utkání Dame N’Doyeho v základní sestavě a Tigers jsou patnáctí se čtyřbodovým odstupem od nebezpečí. Posila z Lokomotivu Moskva zařídila tři branky, Jelavić byl u dvou a Steve Bruce najednou našel ideální útočné duo.

Nikica Jelavić se gólově prosadil už po čtvrthodině hry. Huddlestonův dlouhý míč odvrátil Caulker trestuhodně jen před sebe, kde chorvatský forvard nadšeně čekal. Jeho gólová volej byla nad Greenovy síly.

Velmi důležitý moment zápasu se udál o dalších patnáct minut později a opět znamenal pro hostující QPR obrovskou nepříjemnost. Debutant Furlong zajel do Jelaviće a hráči Hullu požadovali vyloučení. Kapitán Rangers Joey Barton svého spoluhráče bránil natolik, že okatě rukou atakoval dva protihráče a byl poslán pod sprchy.

Svěřenci manažera Ramseyho však ještě do poločasu stihli vyrovnat - král centrů Matt Phillips potřetí ve dvou zápasech našel ve vápně skórujícího kolegu - tentokrát Charlieho Austina, jenže hlavou překonal McGregora a čtrnáctou brankou v sezóně se osamostatnil na třetí pozici tabulky střelců.

Přesto to byli hráči Tigers, kdo se smál naposledy. Jmenovitě Dame N’Doye, jenž tak stylově oslavil jubilejní třicáté narozeniny. Centr Robbieho Bradyho z levé strany našel útočníkovu hlavu a Robert Green byl opět bezmocný.

Góly: 90+4. Glenn Murray - 8. Santi Cazorla (pen.), 45. Olivier Giroud

Jen kousek scházel k tomu, aby Kanonýři ze Selhurst Parku odjížděli jako zpráskaní psi. Arsenal nad Crystal Palace nedominoval ani chvíli a šťastné poločasové vedení 2:0 nakonec udržel jen za pomoci brankové konstrukce...

Gunners se takto posouvají před Manchester United a skrze zvládnutý výjezd na tradičně nehostinné hřiště značně vylepšili své vyhlídky na Ligu mistrů. Žádná selanka to ale opravdu nebyla, ačkoliv se Arsenal velmi brzy ujal vedení díky ošklivému zaváhání debutanta Souarého a následné penaltě Santiho Cazorly.

Pro Crystal Palace šlo o nešťastný první poločas. To dokumentovaly jednak opakované záběry, jež prokázaly, že k osudovému faulu došlo spíš ještě před pokutovým územím; jednak příští průběh úvodního dějství, během něhož se Arsenal nezvládal vypořádávat především s dvojicí Zaha-Puncheon a sám hrozivě nestačil uprostřed pole.

Přesto se Kanonýři ještě před pauzou vytasili s druhým gólem, když v podstatě vůbec první zdařilou přízemní kombinaci po kolmém pasu Alexise nejprve zakončoval do Speroniho Welbeck a pak z dorážky doklepával míč do sítě doposud neviditelný Olivier Giroud.

Pasivní, zatažený, na inkasovaný gól čekající - nějak takhle nastoupil do druhého poločasu Arsenal a chvílemi to v jeho vápnu vypadalo opravdu krušně. Stejně to ale nakonec - v naprostém souladu s dosavadním průběhem zápasu - byli zase hosté, kdo se v 57. minutě vytasil s první velkou a konkrétní šancí druhého dějství. Özil si při čekání na Alexise zacvičil se soupeřem a Chilanově koncovce z ideální pozice potom scházely jenom milimetry.

Alan Pardew ihned vzápětí vysvlékl Yalu Bolasieho a pod jeho taktovkou Crystal Palace pokračoval ve viditelné převaze, když sám konžský křídelník jednou předvedl parádní, leč nemastně neslaně zakončené sólo. Arsenal mezitím zalézal čím dál hlouběji a po příchodu Gibbse s Gabrielem dokonce uzavíral utkání rovnou se šesti obránci. Což se mu mohlo hrubě nevyplatit.

Ve čtvrté minutě nastavení totiž Glenn Murray posunul volně poskakující míč do sítě, aby okamžitě vzápětí po vynikajícím centru Bolasieho hlavičkoval do tyče. Jaká smršť, a jaká smůla pro nebojácné Eagles!