Premier League - souhrn dohrávek

Góly: 39. Steven Gerrard, 48. Daniel Sturridge - 76. Sung-yueng Ki

I takové zápasy se musí vyhrávat, když chcete vyhrát Premier League. Nebo spíše právě takovéhle. Liverpool měl doma se Sunderlandem velké potíže, o to cennější jsou ale tři získané body. Gólově je vykřesali Steven Gerrard a Daniel Sturridge dvěma krásnými střelami. Za hosty v závěru upravil na konečných 2:1 Ki.

Obávaný liverpoolský stroj se rozjížděl velmi pomalu. Vlastně mu to trvalo skoro celý poločas. První minuty sice měli domácí jakous takous převahu, kterou dotvrdili přímým kopem Suáreze a ranou Sturridge, jež shodně zamířili těsně vedle brankové konstrukce. Jenže poté se hra čím dál více vyrovnávala a i podceňovaný Sunderland si vytvářel alespoň náznaky příležitostí.

Střední pasáž úvodního dějství rozčeřily rána Allena nad a Suáreze vedle, až pár minut před koncem se namlsaní fanoušci Liverpoolu konečně dočkali. Vergini fauloval uruguayského střelce nějakých dvacet metrů od branky, debatu o exekuci nakonec vyhrál Steven Gerrard a to bylo pro domácí vítězství. Kapitán týmu napřáhl a krásnou ranou pod břevno otevřel skóre - 1:0.

V závěru poločasu měl největší šanci Sunderlandu Connor Wickham, jehož rána byla tečována a Mignoletovi nadělala potíže. Stav se ale již do přestávky nezměnil - naopak krátce po ní šli do dvougólového vedení hráči Liverpoolu. Henderson předal míč na roh šestnáctky Sturridgovi a ten nádhernou střelou přehodil bezmocného Mannoneho.

Zhruba čtvrt hodiny před koncem se ale začaly dít věci i na druhé straně. Nejprve trefil tyč Lee Cattermole a dorážku spálil Ki, na což ještě zareagoval Sturrige, který rovněž rozezvonil brankovou konstrukci. Na gólovou hlavičku korejského záložníka už ale Liverpool neodpověděl. Rohový kop Adama Johnsona dolétl trestuhodně až na zadní tyč, kde se Ki odpoutal od Flanagana a měl snadnou pozici - 2:1.

Od té doby i jindy suverénní Liverpool znervózněl a v dalších deseti minutách měli hosté dokonce větší držení míče. Svoji aktivitu dokonce přetavili v jednu zajímavou šanci, když John O’Shea hlavičkou tečoval Johnsonův centr z malého vápna vedle. V úplném závěru už však Reds těsné vedení pohlídali, a tři povinné body tak i přes velké problémy zůstávají na Anfield Road.

Góly: 25. Mark Noble (pen.), 54. James Chester (vl.) - 49. Nikica Jelavić

Vůbec nejdelší série porážek West Hamu pod Samem Allardycem končí v nejbližším možném momentě - po třech zápasech se Hammers za vydatné pomoci diskutované penalty a červené karty pro brankáře McGregora konečně dopracovali k další výhře, když poměrem 2:1 skolili Hull...

Pokud po většinu zápasu provázela smůla Tigers, které kromě sporného vyloučení podrazil také vlastenec Jamese Chestera, na samém počátku si s paní štěstěnou hrubě nepotykali také domácí. Ti totiž už po devíti minutách přišli o zraněného stopera Collinse, což se jim ovšem na rozdíl od nešťastných okamžiků Hullu příliš nevymstilo.

Byli to totiž stále Kladiváři, kdo se ve 25. minutě po spálených šancích Downinga či Taylora přeci jen ujali vedení; jakkoliv podivná scéna tomu předcházela. Vše se strhlo po Nobleově průběhu defenzívou Tigers a dvou náhodných odrazech od Chestera, respektive Huddlestonea - míč se záhy dostal k Diamému, jenž si ho patrně zpracoval rukou a přehodil bezmocného McGregora. V tu chvíli ještě ovšem hostující příznivci panice propadat nemuseli; naopak je potěšil obráncův zákrok na brankové čáře...

O to větší rozčarování ovšem v jejich řadách nastalo, když brankový rozhodčí upozornil Mikea Deana na pozdější McGregorovo podražení zakončujícího Diamého. Hostující brankář se při inkriminovaném výpadu nejen zranil, on byl tak nekompromisně vyloučen a stal se tak prvním gólmanem po deseti letech, který v rámci jedné prvoligové sezony uviděl hned dvě červené karty.

Mark Noble vzápětí na penaltovém puntíku každopádně nezaváhal a uklidnil Hammers. Možná až příliš. West Ham okamžitě ztratil koncentraci a Figueroa ještě do poločasu málem vyrovnával ostrou ranou z větší vzdálenosti. A pokud domácí fanoušci doufali, že o pauze Sam Allardyce dodá svým svěřencům na soustředěnosti, šeredně se mýlili - naopak již za tři minuty se Huddlestoneův prudký projektil z přímého kopu otřel o Jelaviće a bez dalších debat napnul síť za Adriánovými zády.

Teprve potom WHU opět jakž takž zapnulo, třebaže ochozy dál mohly protestovat proti nedbalosti domácích hráčů. Ti se nakonec také vrátili do vedení dosti šťastnou cestou, když Demelův centr sice minul Nolana, ovšem ne už tak Chestera, který si míč kolenem srazil do vlastní brány. Ve zbytku utkání už pak akorát Huddlestone jednou poděsil Adriána, jinak si West Ham docela v poklidu dokráčel k vitální výhře.

Góly: 1. Edin Džeko, 56. Edin Džeko, 90. Yaya Touré

Svěřenci Davida Moyese oficiálně ustupují ze slávy. Po potupné domácí porážce v derby s Liverpoolem bídný výkon i výsledek zopakovali i v další zkoušce hrdosti doma s Man City. Ten díky Džekovi a Tourému zvítězil 3:0 a upevnil si roli favorita v boji o titul.

Jen pro zajímavost ještě zmíním statistiku Manchester United v utkáních s první šestkou - tedy Chelsea, Manchesterem City, Liverpoolem, Arsenalem, Evertonem a Tottenhamem: 1 výhra, 3 remízy a 7 (!) porážek.

A teď už k samotnému duelu. Manchester City se osudu utkání chopil opravdu záhy. Statická obrana United prakticky jen koukala, jak Silva proniká do vápna, kde jej ještě zastavil skvělým zákrokem Rafael. Na následný Nasriho výpad už ale nikdo nezareagoval, Francouzova střela orazítkovala tyč a Edin Džeko neměl sebemenší problém doběhnout do malého vápna a za odborného dohledu obránců doklepnout míč do sítě - 0:1.

Domácí působili nesmírně slabě, k míči se pořádně dostali vlastně až v desáté minutě, a to už mohli Citizens znovu skórovat po další agilní akci Davida Silvy. Do takřka neexistující obrany United vlétl i Džeko, proti němuž musel skvělým zákrokem zasáhnout David De Gea.

V průběhu první půle se hra přece jen vyrovnala, hlavní rozdíl byl pouze v tom, že domácí většinou útočili ve 4-5 hráčích, zatímco Man City téměř vždy se šesti. I tak se ale United v úvodním dějství do několika zajímavých situací dostali. Tu největší spálil po centru Carricka Fellaini, v zakončení selhal i Juan Mata, jemuž pro změnu nabil Rafael.

Přestože byli Red Devils nebezpečnější, hosté stále hru tak nějak kontrolovali. Jejich systém byl o poznání konsolidovanější a především ve středu hry měli Citizens navrch. Do očí bijící byl kontrast mezi Yayou Tourém a Tomem Cleverleym. Další "střeďák" Fellaini navím mohl být rád, že nebyl vyloučen za odporný zásah loktem do Zabaletovy hlavy/krku. Přesto si Pelleriniho tým už další gólovku nevypracoval.

Druhá půle začala v podobném rytmu jako ta první. Moyesovi svěřenci opět zůstali v kabině, především až neskutečně pomalý a nepřesný Mata, a hosté se div nedostali do dvougólového vedení. Po rohovém kopu se k hlavičce dostal Fernandinho a jen těsně přestřelil břevno. Zasloužené branky se hosté dočkali po deseti minutách, kdy si na roh naběhl tentokrát Džeko, jenž na přední tyčce zamířil nohou ze vzduchu dokonale - 0:2.

Alespoň o korekci skóre se dvakrát pokoušel aktivní Danny Welbeck. Nejprve jej Hart vychytal po nepříliš razantní střele na bližší tyč, zákrok zápasu ale vytáhl dvacet minut před koncem, kdy Welbeck zakončoval z bezprostřední blízkosti patičkou a Hart vytáhl míč reflexivně rukou.

Závěr zápasu zvládl Manchester City takzvaně v suchém triku. Rooney sice ještě jednou vystrašil Harta, ale to bylo tak všechno. Naopak udeřili potřetí hosté. Povedenou akci sice Milner nedotáhl, jeho zblokovaný centr se ale dokutálel k Tourému, který se zbavil Evry a přesnou křížnou ranou uzavřel na konečných 0:3.

Góly: 73. Lukas Podolski, 74. Olivier Giroud - 11. Wilfried Bony, 90. Mathieu Flamini (vl.)

Jako na centrifuze byly dnes opět duše příznivců Arsenalu. Ti se nejprve až do 73. minuty intenzivně strachovali o konec 14 zápasů trvající domácí ligové neporazitelnosti, pak je příjemným způsobem zaskočily dva slepené góly do sítě houževnatých labutí a nakonec přišel ještě jeden zásadní dějový twist; a sice vlastní gól Flaminiho na samém sklonku dohrávaného utkání...

Arsenal neodstartoval špatně. Oxlade-Chamberlain ještě během první pětiminutovky mírně poškádlil Vorma ranou ze střední vzdálenosti, ovšem byli to Swans, kdo se na Emirates Stadium dostal do vedení. Taylor v 11. minutě zleva precizně odcentroval a Bony majestátním výskokem zaskočil svého strážce Vermaelena i zkoprnělého Szczesného definicí nechytatelné hlavičky.

První pěknou kombinaci Arsenalu na poslední chvíli překazil v 18. minutě Rangel a hned záhy se po rohu hlouček fanoušků na chvíli zaradoval v domnění, že Mertesacker svou hlavičkou rozvlnil tu "správnou", nikoliv pouze boční síť. Jinak se nicméně Gunners bezesporu trápili.

V jednu chvíli dokonce propadli při rohu takovým způsobem, že se pak jen taktak ubránili absurdnímu přečíslení 4 na 2, a pokud samy labutě přímo nehrozily, tak si alespoň na delší časové úseky přivlastňovaly balon - což přitom kór doma bývá výsada samotného Arsenalu. Ten se v první půli mohl odvolávat snad jen na poměrně nebezpečné standardky, dál už sotva na něco jiného - jako třeba individuální akci a relativně slušné zakončení Cazorly ze 43. minuty.

Po přestávce měli první příležitost opět hosté, když Michu hrubě netrefil dobrou Shelveyho přihrávku do hloubi pokutového území Arsenalu. A tentýž hráč pak ošklivě nezkrotil ani svou hlavičku ze zajímavého postavení přesně na sklonku úvodní hodiny hry. V tu chvíli už měl Wenger jednou (netradičně) vystřídáno; přesto se obrázek hry nijak dramaticky neměnil a opravdu nic nenasvědčovalo tak bleskurychlému obratu, jaký Gunners předvedli bezmála 20 minut před koncem.

Vše načala krásná Gibbsova individuální akce po levé straně, kde se levý bek Arsenalu obtočil kolem svého strážce a přesně našel hladce skórujícího Podolského. Právě on byl přitom oním brzkým žolíkem Arsenea Wengera; a právě on se z největší části zasadil rovněž o vítěznou branku. Tu tentokrát připravoval dokonale vyměřeným pasem za skluzujícího Williamse, který jenom tak lehce popíchl do sítě (výjimečně) nabíhající Giroud.

Swansea pak přirozeně bylo jako opařené, celý druhý poločas už koneckonců účelově bránilo a nebylo zrovna připravené nějak odpovídat na údery domácích. Nejblíže vyrovnání tak nadlouho byl Bony Wilfried s další, tentokrát o poznání hůře umístěnou hlavičkou, kterou hravě zkrotil Szczesny. Jenže...

Znáte to. Pokud koukáte na film, zpravidla po něm požadujete, aby byl co možná nejméně čitelný, předvídatelný. A fotbalové utkání někdy může ctít přesně takové zásady nejkvalitnějších snímku, což byl přesně případ dnešního duelu na Emirates Stadium. Stejně jako totiž nic nenasvědčovalo obratu Arsenalu, neexistovala ani žádná vodítka k pozdnímu vyrovnání Swans.

To se tak zrodilo doslova z ničeho, respektive z jedné pěkné akce Brittona s Hernándezem, kterou ovšem zakončil nesmírně smolný biliár - Mertesacker skluzem posunul míč do Szczesného, od něj se balon odrazil do kolene Flaminiho a bylo to. Gunners si zřejmě definitivně můžeme odepsat z boje o titul...

Góly: 22. Ross Barkley, 52. Romelu Lukaku, 87. Leon Osman

Tohle dohrávané kolo může ještě pořádně zamíchat kartami v boji o předkolo Ligy mistrů. Zatímco Arsenal překvapivě remizoval se Swansea, Everton nenechal nic náhodě a bez potíží smetl Newcastle na jeho půdě 3:0. Ztráta na Gunners je už jen šest bodů - Toffees přitom mají zápas k dobru a na začátku dubna hrají doma právě s týmem Arsena Wengera.

Čtvrtá výhra Evertonu v řadě se nerodila úplně snadno, v úvodu utkání museli obránci hostí i brankář Howard několikrát zblokovat rány hráčů Newcastlu. Po rozhárané čtvrthodině hry se však svěřenci Roberta Martineze dostávali do tlaku, který vyústil fantastickým gólem Rosse Barkleyho po šedesátimetrovém sólu.

Ještě předtím vychytal Lukakua po skvělé kombinaci s Osmanem a Barkleym gólman Magpies Tim Krul; na dělovku z třiadvacáté minuty už ale nestačil. Barkley se chopil míče ještě na svojí půlce a pelášil na branku. Cestu se mu vlastně pokusil zkřížit až ve vápně Coloccini, který podklouzl, a mladý záložník tak mohl levačkou překrásně vymést šibenici.

Poté se hra opět vyrovnala a do poločasu se otěží utkání chopil spíše Newcastle. Velkou část práce udělali opět beci Evertonu, kteří skákali do střel, jako kdyby skutečně šlo o vysněný postup do Ligy mistrů. Domácí však neuspěli ani při dvou Cissého únicích na jediného obránce.

Hned vstup do druhé půle napověděl o mnohém. Rychlý útok Evertonu a přenesení hry na Deulofeua, jenž měl ve vápně celou dobu volného Lukakua. V ideálním momentu mu míč předal a Belgičan míč klepl do sítě. Newcastle byl blízko snížení, ale ani Anitova megašance, ani Cissého pokus gólem neskončily.

A úřadovali hosté. Jak jednoduchý může být fotbal, ukázal Deulofeu s Lukakuem, kteří předali míč Osmanovi a ten překrásnou ranou zpoza vápna pečeti výsledek na konečných 3:0 pro hostující Everton.