Preview Ligue 1: Útok na pařížskou pevnost

V posledním, sedmém díle našeho detailního předsezonního preview se podíváme na týmy, které loni obsadily pozice na 'bedně': mistrovský titul bude obhajovat mocné PSG, s další skvělou sezonou se pokusí vytasit i Lyon a kontinuální posun vzhůru vyhlížejí v omlazeném Monaku. Pařížané jsou nicméně pár hodin před startem ročníku obrovskými favority..

Už druhý rok po sobě je papírová dominance týmu z hlavního města naprosto obrovská. Loni se tak trochu mohlo počítat i s enormně silným Marseille, letos tuto roli přebírá Lyon (který zatím udržel všechny mladé hvězdy pohromadě), ani jeden z těchto týmů však při zběžném srovnání s Pařížany neobstojí. Rozhoduje se ale na hřišti, a tam Les Gones loni favoritovi zle zatápěli; až závěrečná epická šňůra devíti výher v řadě rozhodla o tom, že mistrovská trofej zůstane v Parku princů.

Oba tyto celky se už letos jednou oficiálně utkaly; necelý týden zpátky se v kanadském Montréalu pobily o Trophée des Champions, jakýsi francouzský Superpohár. PSG tento zápas zvládlo v naprosto dominantním stylu a po zásluze zvítězilo 2:0. Povedlo se mu to už potřetí v řadě, kouč Laurent Blanc dokonce tuto trofej získal už popáté. Jistě, Lyon má pořád k dispozici prakticky totožný tým jako v uplynulém roce, symbolické rozdělení rolí však bylo tímto stvrzeno: Pařížané jsou zkrátka už tak silní, že se o titul mohou připravit pouze sami. Třeba přílišným fokusem na úspěch v Lize mistrů, kde stále čekají na průnik do semifinále. (Takový je aspoň plán Javiera Pastoreho.)

Pokud by Lyon v boji o titul selhal (či se do něj nedokázal vůbec zapojit), zbývá ještě Monaco - které už dávno netyje z bohatství ruského magnáta Dmitrije Rybolovleva, naopak pod svědomitým dohledem kouče Leonarda Jardima stále omlazuje a omlazuje. V tuto chvíli je takřka na 100 procent jisté, že mistrem se stane jeden z těchto tří celků. Snad ještě v případě Renardova Lille či Marseille bychom mohli připustit, že za určitých okolností - při zapojení opravdu bujné fantazie - by se do boje o první místo mohly zapojit taky. Spíše to ale vypadá na bitvu Paříže s Paříží.

---

Když se (dnes už snad konečně všeobecně uznávaný) Laurent Blanc začátkem června vyjádřil, že očekává výrazné posílení ofenzivní části týmu, většina lidí už dobře věděla, o kom přesně mluví: sága přestupu Angela Di Marii se ostatně táhla už od léta 2014 a stvrzena byla teprve zhruba 24 hodin zpátky. Konečně, chtělo by se říci. Komentátor severu Ligue1.com Matt Spiro dokonce svádí Argentincovu špatnou formu z minulého roku na to, že do Manchesteru vlastně nikdy ani nechtěl; že jeho primárním cílem bylo posílit PSG, což tehdy nešlo kvůli částce vyplacené za Davida Luize, a že nyní, když se mu toto přání konečně splnilo, může začít zase naplno zářit. To je sice trochu odvážná interpretace, ale s její konkluzí nelze než souhlasit: Di Maria půjde v modro-červeném dresu oproti loňské mizérii jistě nahoru. Za 44 milionů liber by to ostatně bylo více než žádoucí.

Příběh srdnatého Argentince, jehož pohyb na hřišti, pressing a čtení hry patří jednoznačně k nejlepším na světě, v hlavním městě naprosto zastínil všechny další dílčí epizody přestupového léta; a to jich nebylo vůbec málo, ačkoliv většina lidí se shoduje na tom, že místo žonglování s hvězdami by se Blanc měl úporně soustředit na poslední chybějící krok, tedy prolomení evropské čtvrtfinálové kletby. Co se týče změn v kádru, byli Pařížané jinak poněkud skromní; z hostování v Bastii se vrátil mladý odchovanec Hervin Ongenda, který bude doufat v minuty na pravém křídle, v záloze se prostřídali Yohan Cabaye (odchod do Crystal Palace) a Benjamin Stambouli (příchod z Tottenhamu), a veterán Zoumana Camara, vždy spolehlivý stoper a ohromný lokální patriot, rozšířil Blankův trenérský tým.

Zvěsti o napjaté atmosféře v kabině však prosakovaly prakticky celé léto. Poslední ze skromného výčtu posil, mladý gólman Kevin Trapp (Frankfurt), dostal slíben post jedničky; on sám tuto šanci vnímá jako ideální krok na cestě za svým snem (jímž je německá reprezentace). Když ale stárnoucí náhradník Nicolas Douchez veřejně prohlásil, že pokládá za svoji povinnost se o mladšího konkurenta řádně postarat a pomoci mu zapadnout do týmu, bylo už jasné, že je oheň na střeše. Doposud stabilní jednička Salvatore Sirigu najednou jako by přestala existovat. PSG si zkrátka našlo plnohodnotnou náhradu a s italským reprezentantem už nepočítá. Sirigu proto logicky chce odejít, zatím se mu to ale nepodařilo.

Mluvilo se také o tom, že Blanc při svém předsezonním 'slibování postů' neopomněl ani Serge Auriera; ten sice kompletní přípravu odehrál na stoperu (kde si mimochodem nevedl vůbec špatně), v ostré sezoně mu však prý byl zaručen post pravého beka a majitelé by se proto vůbec nezlobili, kdyby jim někdo zaplatil za Gregoryho van der Wiela. Odstaven na vedlejší kolej byl také stárnoucí Thiago Motta, Blankův 'rukojmí' ve snaze udržet hypertalentovaného Adriena Rabiota (což zde znamená dát mu mnohem více času na hřišti), o odchodu otevřeně mluvil i náhradní levý bek Lucas Digne a také mladý forvard Jean-Christophe Bahébeck. To jsou všechno hráči, kteří v tuto chvíli v kádru stále figurují - pozornost jim ale krade Di Maria, který v touze posílit Pařížany sám stávkoval v Manchesteru. Kdo ví, jaká atmosféra v Blankově kabině skutečně panuje.

Vzhledem k tomu, že brýlatý stratég ztratil zdravou kontrolu nad hráči i dříve v Bordeaux a francouzské reprezentaci, rýsuje se na pařížském nebi potenciální problém; soupeřům zatím nezbývá než doufat, že se PSG přece jen nějak 'odstaví' samo, neboť čistě po sportovní stránce působí impozantnějším dojmem než kdykoliv jindy. V přípravě narušila sérii výher jediná remíza, ale ta přišla proti Chelsea; jinak Pařížané zvládli udolat Benfiku (3:2), Fiorentinu (4:2) i Manchester United (2:0), plus, samozřejmě, Lyon v boji o Trophée des Champions. Blancovo 4-3-3, loni v sezoně občas působící trochu vyčpělým dojmem, bylo po kratším odpočinku opět ostré jako břitva.

Většina míst v týmu je prakticky jistá. V bráně začne Trapp, útok pak povede švédský talisman Zlatan Ibrahimovic, pro nějž půjde na 99% o poslední sezonu v pařížském dresu. Ibra byl i na stará kolena přes léto v úctyhodné formě, prosadil se proti Fiorentině, Chelsea i MU, a až vyléčí drobné zranění kolena z TdC (které mu zabrání naskočit do prvního zápasu sezony v Lille), bude se Edinson Cavani opět muset spokojit s pozicí falešného křídla. Dobrá zpráva pro Blanka je, že mohutný Uruguayec podle všeho konečně přijal svůj osud a dokonce vyjádřil přání ve Francii zůstat, přestože zájemců o jeho služby není málo. To je v jeho případě poměrně slušný obrat.

V obraně jsou nyní všechny posty zdvojeny: Aurier s Van der Wielem napravo, Maxwell s Dignem nalevo, a brazilské stoperské trio Silva - Luiz - Marquinhos nově místo Camary doplňuje šikovný mladík Presnel Kimpembé. Záložní trojka se bude i nadále opírat o Matuidiho s Verrattim. Zbývající dva posty ale mohou celý koncept pařížského týmu poměrně radikálně proměnit: jestliže Blanc už loni koketoval s rozestavením 4-3-1-2 s Pastorem za útočnou dvojicí, po ulovení mimořádně univerzálního Di Marii má najednou k dispozici přehršel různých možností.

Na našem znázornění bychom snad mohli mluvit o jakémsi volném 4-2-2-2 s Matuidim a Verrattim v záloze, Cavanim a Ibrahimovicem v útoku a oběma Argentinci (Di Maria, Pastore) někde mezi. Něco podobného ostatně hrálo PSG v posledním roce za vlády Carla Ancelottiho. Di Maria ale stejně tak dobře zvládne i jakoukoliv krajní pozici (v útoku či záloze) klasického 4-3-3, takže bude-li Blanc stát tváří v tvář silným soupeřům, nejspíš zvolí variantu se třemi středními záložníky (do základu se může posunout buď nová posila Stambouli, která hrála na štítu v přípravě, nebo Rabiot, jenž naskočil pro změnu do TdC) a manchesterskou posilou na 'křídle'. A to ještě v týmu samozřejmě zůstávají Lucas Moura, Ézequiel Lavezzi, a o svoji porci pozornosti si velmi hlasitě říká i křiklavě talentovaný teenager Jean-Kévin Augustin, jenž v přípravě nasázel rovnou pět gólů.





Toto je sestava týmu, který nemá nárok klást si nižší cíle než ovládnout Evropu. V Paříži to velmi dobře ví a také se podle toho chovají. V úvodu zmíněný Spiro předpokládá, že získání Di Marii bude oním rozhodujícím dílem celé skládačky; faktem je, že argentinský expres má sílu proměnit dříve trochu úzký a předvídatelný pařížský výkvět ve skutečně obávaný kolos. Suverenita, s níž Blancovi hladoví psi roztrhali v prvním soutěžním utkání nebohý Lyon - soupeře, který byl loni druhý nejlepší v celé zemi - slibuje velké věci.

---

Lyonský kouč Hubert Fournier nejspíš tušil, že euforie z loňského stříbra dříve či později vyprchá. Možná se na tuto trýznivou kocovinu i aktivně připravoval, možná se rozhodl zapracovat na týmové psychologii a ještě více akcentovat bojovnou hrdost a obětavé kamarádství. Ani v tom nejčernějším scénáři ale nejspíš neočekával, že sebevědomí Les Gones budes to tam ještě předtím, než nová sezona Ligue 1 vůbec odstartuje.

Na jednu stranu samozřejmě nesmíme zapomínat, že příprava je stále jen přípravou, že také loni se Lyon rozjížděl hodně ztuha (pamatujete na obskurní výbuch v předkole Evropské ligy s Astrou Giurgiu?) a že objektivně neexistuje důvod panikařit hned na začátku srpna. Jenže fanouška to tak nějak musí nutit k zamyšlení. Na Emirates Cup odjížděl Fournierův výběr v plné síle, proti Arsenalu postavil mazaný kouč ideální zálohu i útok.. a výsledkem byla prohra 0:6. Obrany ve složení Zeffane - Rose - Umtiti - Jenssen se sice asi v sezoně nedočkáme, ale šest gólů v Lopesově síti je prostě hodně. I když vlastně 'o nic nejde'.

Možná kdyby byl arsenalský výbuch ojedinělou epizodou, nikdo by to neřešil; jenže Lyonu se zkrátka v přípravné fázi nedařilo vůbec, ale vůbec nic. Prohrál s PSV i s Villarrealem, vždy 0:2, což znamená, že ve čtyřech duelech proti soupeřům kalibru špičky Ligue 1 či Ligy mistrů (PSV, Arsenal, Villarreal, PSG) nasbíral skóre 0:12. Navíc Maxime Gonalons dostal červenou kartu a smolař Clément Grénier se zranil na čtyři měsíce. Solitérní výhra nad AC Milán (2:1), která by jindy znamenala důvod k optimismu, tak najednou vypadá vyloženě malicherně.

Asi bychom neměli přikládat těmto výsledkům přílišnou váhu. Grénierova absence však uvrhla spořivého prezidenta Jeana-Michela Aulase do prekérní situace: klub už dříve propustil ze svých služeb věčného lazara Yoanna Gourcuffa, takže ofenzivní spojka Nabil Fékir, naprosto klíčový hráč ve Fournierově systému 4-1-2-1-2, najednou nemá adekvátního náhradníka. Střední záložník Gueïda Fofana se zase do hry vrátí až v lednu, takže lyonské nákupní léto podle všeho ještě zdaleka nekončí; naháněni jsou Younes Belhanda, Mathieu Valbuena a Sergi Darder.

Jinak panoval na rhonské frontě relativní přestupový klid. Odchod spolehlivého univerzálního beka Mohamadou Daba vyřešil Aulas tím, že za Jalleta s Bédimem přivedl dvě nové náhrady (z Manchesteru United přichází za tři miliony eur smolař Rafael, z konkurenčního Marseille zase velezkušený, i když stále pozičně trochu naivní Jérémy Morel), a mladí forvardi Yattara s Bahloulim nebyli v týmu natolik důležití, aby jejich úlohu nemohli zastat další benjamínci typu Zakarie Labidiho či Maxwela Corneta. Místo shánění nových posil se tak spíše prodlužovaly stávající kontrakty: Fournier se svými asistenty podepsali do roku 2017, Fékir, Corentin Tolisso a Anthony Lopes dokonce 2020.

A pak, samozřejmě - fanfáry! - Claudio Beauvue. Jeden z nejvýraznějších objevů loňské sezony, neomylný hlavičkový fantom z Guingampu, který se po letech strávených v lehkém nadprůměru na pravém křídle přestěhoval na hrot a okamžitě začal sázet ohromné množství gólů bez ohledu na soupeře, byl první a doteď zůstává jedinou skutečně velkou lyonskou posilou. "Jsem nesmírně hrdý, že tu mohu být," vyjádřil se ihned po přestupu. "Nemohl jsem se dočkat, je to fantastické. V nadcházející sezoně se chci individuálně dále rozvíjet a snad i získat nějaké tituly. Vydám ze sebe úplně vše, chci se adaptovat v týmu tak rychle, jak jen to půjde. Je to tak vzrušující! Já si zahraju vedle Alexandra Lacazetta!," básnil sedmadvacetiletý kanonýr.

Angažmá hráčů jako Beauvue, Rafael či (předpokládejme, že) Darder možná absolutní kvalitu týmu nijak zázračně neposune, pro Fourniera je to však přesto důležitý tah: znamená totiž, že dosud příliš homogenní lyonská jednotka přijde do přímého kontaktu s 'vnějším světem'. Loňská základní sestava složená z osmi odchovanců a tria Biševac, Jallet, Bédimo stačila na Ligue 1, protože měla funkční herní systém, obrovský hlad po úspěších, jakým disponují pouze mladí dravci, a především s ní nikdo takto vysoko příliš nepočítal. To se teď změní, a zkušenosti z jiných klubových prostředí mohou Lyonu jen pomoci. Faktor vyhoření totiž visí nad kabinou Les Gones jako Damoklův meč.





V podstatě jediným otazníkem v sestavě samotné zůstává složení útočné trojice (nepočítáme-li možné konkurenční bitvy mezi jednotlivými beky, které ale nijak neovlivňují zavedený systém). Lacazette, z jehož udržení si Aulas udělal letní prioritu a který nakonec i přes prosakující interní rozmíšky zřejmě zůstává další rok, je absolutní jistotou; loni nastřílel 27 gólů a zlomil tak historický klubový rekord, takže tady není příliš o čem diskutovat. Také Fékir, oceněný trofejí pro nejlepšího mladého hráče sezony 2014/15, si místo určitě udrží - otázkou zůstává, jestli na spojce nebo v útočné dvojici (kam by se mohl posunout v případě příchodu Valbueny či Belhandy). Beauvue vůbec nemá jistou pozici přes na jaře vynikajícího Clintona N'Jieho, ten je ale podle všeho na cestě do Tottenhamu.

Fournier nyní doufá, že mu vydrží ve zdraví střed zálohy; po Gourcuffově odchodu a při zranění Gréniera s Fofanou nyní na lavičce zůstávají prakticky pouze solidní 'dynamo' Mvuemba, pětatřicetiletý Malbranque, a naopak příliš nevyzrálý Ghezzal. Vedení lyonského klubu sice popírá, že by bylo s letním posilováním u konce, vzhledem k tříštění sil mezi Ligue 1 a Ligu mistrů (nezapomínejme, že loni Lyon v Evropě vydržel dva zápasy) by však bylo přinejmenším odvážné očekávat další útok na příčky nejvyšší. Paradoxně i přesto, že navzdory očekávání všech je Fournierův tým nyní papírově silnější než před 12 měsíci. Další postup do Ligy mistrů by však měl být reálným cílem.

---

Jestliže lyonské druhé místo bylo určitě překvapením, u toho monackého třetího to tak jednoduše prohlásit nelze. Knížecí klub sice v létě 2014 opustili dva nejcennější hráči, kolumbijské duo James - Falcao, stále ale zůstával mezi kandidáty na první trojku a konečný bronz tak vzhledem k předsezonnímu rozložení sil nepůsobí nijak nepatřičně. Že toho ovšem nový kouč Leonardo Jardim dosáhl - navzdory svému nejhlubšímu filozofickému přesvědčení - především dokonale propracovanou obranou a smrtícími brejky, to už nečekané rozhodně bylo. Jako by po Baupově Marseille a Girardově Lille zakotvil ve Francii nějaký precedens: do kvalifikace Ligy mistrů jedině s nejlepší defenzivou v soutěži.

Pohled na 'ostrou' základní sestavu, v níž monačtí nastoupili k dvojzápasu proti nevyzpytatelným Young Boys Bern (nakonec prošli do čtvrtého předkola milionářské soutěže se suverénním skóre 7:1), vypadá vlastně docela střízlivě: devět borců hrálo v červenobílém dresu už loni, nováčky jsou pouze střední záložník Mario Pašalić (získaný na hostování z Chelsea) a vicemistr Evropy do 21 let Iván Cavaleiro (koupený za 15 milionů z Benfiky). Ve velmi podobné jedenáctce se knížecí klub představí i v lize. Stačí však sejít 'o patro níže', na lavičku náhradníků, a člověku nestačí přecházet zrak. Jardimova sestava klame tělem - ve skutečnosti totiž Monaco přivedlo v létě zatím 17 hráčů a 25 jich poslalo pryč. Do této statistiky jsou tedy započítáni i borci, kteří se vrátili z hostování a obratem byli převeleni jinam, i tak jde ale o naprosto impozantní, v Ligue 1 bezkonkurenční číslo.

Jelikož totiž Jardim nedisponuje takovými prostředky jako movité PSG, nemůže zcela zabránit odchodu hvězd za lepším; Pašalić byl tak přiveden, aby v sestavě zalepil díru po Geoffrey Kondogbiovi (Inter Milán), Cavaleiro zase na levé straně útočného trojzubce v Portugalcově 4-3-3 (4-2-1-3) vystřídal loňskou oporu Yannicka Ferreiru-Carrasca (Atlético). Hyperaktivní počínání na přestupovém trhu se týkalo spíše hráčů pro budoucnost - odchody borců jako Berbatov (volný hráč), Germain (Nice) či Obbadi (Lille) do sestavy přímo nezasáhly, pouze lehce ztenčily kádr. A jelikož za Kondogbiu z Carrascem přistálo AS na účtě 50 milionů eur, mohly se věci dát rychle do pohybu.

Pohled na Jardimovy nové 'úlovky' prozrazuje, že protřelý kouč loni odvedl skutečně vynikající práci; tím, že zkonsolidoval defenzivu (v níž stále hraje stěžejní úlohu už sedmatřicetiletý stoper Ricardo Carvalho), si parádně připravil půdu pro další vývoj na druhé straně hřiště. Prvním krokem bylo lednové přesunutí Joaa Moutinha na hrot záložního trojúhelníku; od té doby Monaco razantně zvýšilo průměr nastřílených branek, zejména venku, kde se mohlo spoléhat na drtivé protiútoky. Tím Jardim definoval svůj systém, do nějž už letos následně pouze doplňovat chybějící součástky. V prvním týmu se tak zabydlelo hned devět (!) nových posil. Asi bychom měli podotknout, že nejstarší z nich je 24 let.

Tento 'veterán' se jmenuje Guido Carrillo, přichází za celých 9 milionů eur z argentinského klubu Estudiantes de la Plata a se svými 191 centimetry bude krýt záda menšímu a mrštnějšímu Martialovi (19 let), už od jara jasné jedničce na hrot útoku. Křídelní pozice kromě Cavaleira (21) posílili i Stephan El Shaarawy, alespoň prozatím první náhradník nalevo (AC Milán, 22), další Portugalec Hélder Costa (Benfica, 21) a kamerunský expres Edgar Salli (Coimbra, 22). Ti všichni by se teoreticky měli rvát o jeden post, neboť na druhé straně vládne génius Bernardo Silva (20), krytý spolehlivým Nabilem Dirarem.

To ale není vše - loni v týmu chyběla kvalitní náhrada za Moutinha, takže Monaco tento post pro jistotu rovnou ztrojilo. Novými talenty tlačícími se na pozici ofenzivního záložníka budou univerzální 'žolík' Thomas Lemar (Caen, 19) a další zázračné lyonské dítě Fares Bahlouli (20). A kdyby to Pašalićovi uprostřed po boku kapitána Toulalana přece jen nešlo, ve frontě už stojí Adama Traoré (Lille, 20), čerstvý držitel ceny pro nejlepšího hráče mistrovství světa do 20 let. Jako by se monacký přestupový stroj zasekl na jednom módu a nešel zabrzdit.

Zdánlivě chaotické posilování je však zároveň perfektně čitelné: obrana zůstává nedotčena, dvě opory ze základu byly adekvátně nahrazeny, a větší útočný rádius si Jardim pojistil angažováním velkého množství mladých talentů, takže nyní má na každou pozici minimálně dvě nadějné alternativy. Je sice takřka jisté, že tomuto týmu budou alespoň zpočátku chybět zkušenosti, kombinace dravého nadšení, pevné defenzivy v zádech a šílené porce kolektivního talentu by však mohla v Ligue 1 způsobit hotový uragán. A to ještě další noví teenageři Corentin Jean a Allan Saint-Maximin budou letos hostovat jinde (první jmenovaný v 'rodném' Troyes, druhý v Hannoveru).





Jardim začíná tak trochu působit dojmem člověka, který pokaždé, když se do něčeho pustí, dohání všechno ad absurdum. Nejprve potřeboval vyspravit defenzivu, tak během pár měsíců udělal z Monaka monstrózní bránící stroj; teď si vzal do hlavy, že dopředu potřebuje nové nevybroušené diamanty, a na Stade Louis II by je přivedl nejraději úplně všechny. Určitá střídmost by Monaku určitě neuškodila, protože tento projekt se také může velice snadno zacyklit ve fázi, kdy se nikdo reálně nikam neposouvá, protože se jednoduše nemá od koho učit. Vždyť oba krajní beci, Fabinho s Layvinem Kurzawou, jsou v současném kádru de facto za zkušené mazáky - a to je prvnímu z nich 21 a druhému 22 let. Carvalho, Toulalan a Moutinho budou mít na hřišti spoustu práce, aby všechen ten dravý potěr jaksepatří ukočírovali.

Jenže pak se člověk opět podívá na Jardimovu soupisku a nemůže si pomoct; tolik skvělého nadání na jednom místě už v Ligue 1 dlouho nebylo. V tomto ohledu si knížecí klub nezadá s loňským Lyonem. Ten byl ale tvořen odchovanci, již v klubu vyrůstali od útlého věku; toto je banda potenciálně úchvatných mladíků, kteří se vidí z velké části vůbec poprvé. Trochu schizofrenní příprava, složená z nudné 'přetahované' (prohry 0:1 s Hannoverem a Dinamem Moskva, výhra 1:0 nad QPR) a naopak až příliš živelných debaklů (prohra 0:3 se Šachťorem, triumfy 3:1 nad PSV a 5:1 nad Mainzem), dává tušit, že o nějaké stabilitě si toto nové Monaco bude ještě chvíli muset nechat jen zdát. I když podceňovat Jardima by samozřejmě byla zhůvěřilost. Snad ví, co dělá.

(...)

---

Tímto článkem končí naše exkluzivní předsezonní preview. V podrobných medailoncích jsme představili všech 20 týmů Ligue 1 pro rok 2015/16; nyní už zbývá pouze přečkat oněch posledních pár hodin, než celý ten kolotoč vypukne prestižním zápasem mezi Lille a PSG. A protože dobrým zvykem podobných seriálů bývá i tip na závěrečné umístění (který skoro nikdy nikomu nevyjde více než z jedné čtvrtiny přesně, ale sestavovat žebříčky je vždy zábava), přikládám i já svoje předpokládané závěrečné pořadí.

Jenom podotýkám, že na třetí příčce si umím představit i tým napsaný na osmém místě a ještě pořadovým číslům 11 a 12 bych za určitých okolností dokázal věřit i na poháry. Francouzská soutěž je skvělá v tom, že nemá žádnou 'big 4', žádný 'střed tabulky' ani 'jasné sestupující'; má PSG, jednoho opravdu slabého nováčka, a potom obrovskou masu 18 týmů rozdělenou zhruba někde v polovině. Ta první část může reálně hrát o Evropskou ligu, ta druhá bojovat o holý život. Nezbývá než čekat a těšit se.

Bon voyage!

---

1. PSG
2. Monaco
3. Lyon
4. Bordeaux
5. Lille
6. Saint-Étienne
7. Marseille
8. Rennes
9. Montpellier
10. Nice
11. Nantes
12. Toulouse
13. Troyes
14. Caen
15. Guingamp
16. Reims
17. Lorient
18. Angers
19. Bastia
20. GFC Ajaccio