Primera Division - souhrn 11. kola

Góly: 8. Tino Costa, 63. David Navarro

V posledním nedělním zápase 11. kola Primera Division přivítala Valencie na Mestalle Getafe a po čtyřech nevyhraných zápasech si konečně připsala tři body za vítězství 2:0. Vítězný gól vstřelil už v 8. minutě Tino Costa a už od úvodu zápasu tak uklidnil hru domácího týmu. Valencie se díky vítězství posunula zpět na čtvrtou pozici před Sevillu. Getafe se propadlo už na jedenáctou pozici.

Aktivněji však začali hosté a v 5. minutě zahrozil Manu, který vypálil z hranice pokutového území po přihrávce od Francisca Casquera. Jeho tvrdou ránu však gólman Moya lehce schoval v náručí. O tři minuty později tak padl první již zmiňovaný gól zápasu. Juan Mata se uvolnil na levé straně a přihrál do středu na Costu, který parádní ranou vymetl levý růžek branky Getafe - 1:0.

Velmi zajímavá pasáž hry přišla mezi dvacátou a pětadvacátou minutou. V ní se zrodily hned tři zajímavé příležitosti, z toho dvě na straně Getafe. Nejprve se uvolnil hostující Dani Parejo a tečovanou střelou pořádně vystrašil domácího gólmana. V následné protiakci se do zakončení hlavou po centru Maty dostal Aduriz, ale ani on svou střelu nenamířil přesně a tu třetí měl Adrián Colunga, který si seběhl na kolmici Pareja a ve vyložené příležitosti v pokutovém území poslal svou střelu pouze do bránícího obránce.

Ve druhé polovině prvního dějství byli domácí jasně lepší, ale až na některé dalekonosné pokusy si nedokázali vytvořit nic kloudného. Getafe však bylo naprosto neškodné a tak domácí příliš práce v obraně neměli. Do kabin se tak šlo za zaslouženého vedení Valencie.

Druhý poločas přinesl znovu větší aktivitu ze strany domácích fotbalistů, ale většina jejich slibně se rozvíjejících útoků skončila ofsajdem. I přesto se do velmi dobrého zakončení dostal Aduriz, který v 60. minutě poslal svůj projektil jen těsně vedle levé tyče branky Getafe. Na straně hostí se činil zejména Manu, ale jeho individuální výpady končily na domácí obraně.

V 63. minutě tak přišel trest v podobě druhého gólu. Po rohovém kopu Costy se ocitl v pokutovém území osamocený David Navarro a netradiční zakončovatel se z vyložené pozice nemýlil a přidal pojistku v podobě druhého gólu v síti Getafe.

Poté přišlo několik střídání a na hřiště se podíval i mladíček Isco na straně Valencie, který si tak odbyl premiéru v ligové soutěži. Svou nominaci na zápas si vysloužil v pohárovém zápase proti Logronesu, ve kterém vstřelil dva nádherné góly. Do konce zápasu si vytvořil také jednu zajímavou příležitost, ale po přihrávce od Soldada trefil pouze bránícího obránce.

O šancích v závěru zápasu se ani mluvit nedá, a tak za zmínku stojí pouze nepovedené střely Soldada na domácí straně a Albína na straně hostí. Valencie v pohodě ubránila dvoubrankové vedení a zaslouženě zvítězila 2:0. Neškodné Getafe nemělo v zápase moc příležitostí a prohrálo zcela poprávu.

Góly: 82. Gonzalo Higuaín

Zaplněný stadion El Molinón byl svědkem těsného vítězství Realu Madrid nad domácím Sportingem. V bouřlivém prostředí gijónského kotle vstřelil vítězný gól Argentinec Higuaín. Real se tak vrátil do čela tabulky, zatímco domácí klesli těsně nad sestupové pásmo.

Sporting nedal svou kůži lacino, ovšem častokrát bylo utkání přerušováno, takže se nehrálo plynule. Real si po celý zápas držel mírnou převahu, ač se díky aktivní hře domácích často dopouštěl chyb.

Trenérovi Mourinhovi, který strávil utkání na tribuně, vyšlo střídání, jelikož čerstvý Benzema měl prsty respektive hlavu v rozhodujícím gólu Higuaína. Obrovskou následnou příležitost domácích zneškodnil skvělým zákrokem Casillas.

Manuel Preciado učinil v základní sestavě jen jedinou změnu, když na kraji zálohy nahradil Miguela de las Cuevas navrátilec ze Skotska Nacho Novo. Druhý kouč Realu Karanka vyslal do boje očekávanou sestavu.

Zápas začal ve vysokém tempu, hráči Sportingu vyvíjeli vysoký presink na rozehrávku Realu a nic hostům nedarovali. Přesto měl Real první velikou příležitost v 10. minutě zápasu, kdy se probil zprava do vápna Higuaín a napálil míč do tyče, který se odrazil do náruče Juana Pabla.

Real převzal otěže zápasu, přesto měl šanci na opačné straně Castro, ale nohu mu vložil do střely Pepe. Stejný hráč vyzkoušel Casillase ve 28. minutě střelou zpoza vápna, ale gólman Realu byl připravený. Nevyzrál na něj dalekonosným pokusem ani Novo. Zbytek poločasu minul spíše ve znamení osobních soubojů než šancí, s výjimkou střely Sangoye.

Druhá půle začala pěknou střelou Di Maríi a neméně pěkným zákrokem Juana Pabla. Následně rozhodčí neuznali gól Higuaínovi pro postavení mimo hru. Real se více tlačil dopředu, aktivní byli zejména Ronaldo a Di María. Na druhé straně střílel mimo Sangoy.

K dalším šancím na obou stranách došlo kolem 68. minuty. Nejprve výborně vychytal Higuaína tváří v tvář Juan Pablo a pak agilní Sangoy jen těsně minul svou střelou zadní tyč madridské branky. Oživení přinesl do hry Benzema, nejprve jeho střelu vyrazil pozorný Juan Pablo a o chvíli později Benzema vyzval přihrávkou Marcela, ale jeho pokus zastavila boční síť.

V 82. minutě se hosté konečně dočkali. Ramos nacentroval do vápna, tvrdou hlavičku Benzemy vyrazil Juan Pablo jen před Higuaína, který zblízka doklepl do sítě. Domácí mohli vzápětí vyrovnat, ovšem Casillas výborně zneškodnil hlavičku střídajícího Barrala.

Real na konci utkání zpevnil zadní řady Lassem a Arbeloou a Sporting už se k ničemu nedostal. V nastavení byl navíc vyloučen nejlepší hráč domácích Botía za faul na pronikajícího Ronalda.

Góly: -

Fanoušci odcházeli z ONO Estadi zklamaní a posmutnělí, neboť Real Mallorca nedokázal využít celozápasového mírného tlaku a neporazil Deportivo La Coruña, které se v posledních týdnech sice zvedlo, ale na Baleárských ostrovech svou formu rozhodně neukázalo.

Mallorca byla v průměrném utkání skutečně lepší, přičemž hned dvakrát nastřelila tyč za brankou Daniela Aranzubíy. Mallorca byla sice aktivnější, ale i Deportivo mělo několik zajímavých příležitostí a mohla protrhnout střeleckou smůlu či nemohoucnost, které se jako klíšťata držela obou mužstev.

První větší příležitosti měli na kopačce, respektive hlavičce Saul Fernánez a Riki, který měl poněkud větší příležitost, když svou hlavičkou jen těsně minul šibenici Aouateho branky. Mallorca odpověděla tlakem, ze kterého málem vstřelila branky, ale nejprve hlavička Emilia Nsueho, a poté parádní volej Michaela Pereiry skončily na brankové konstrukci. Ještě v prvním poločase zahodili své příležitosti Riki a Alberto Lopo, v ani jednom případě však Dudu Aouateho přímo neohrozili.

Druhá půle nabídla nehezký fotbalový odvar, který byl na španělské poměry velice podprůměrný. Pravděpodobně nejvýraznější šanci na rozhodnutí zápasu měl Fernando Cavenaghi, který se dostal za obranu Deporu a snažil se přehodit Daniela Aranzubíu, který však jeho pokus dobrým zákrokem zneškodnil. Samotný Depor se soustředil spíše na bránění remízy, než na snahu o vstřelení branky, zatímco Mallorce se v ofenzívě nedařilo. Utkání nakonec skončilo mírně nezaslouženou remízou, kterou budou brát domácí fanoušci a hráči jako ztrátu dvou bodů.

Góly: 53. Nicolás Bertolo - 28. Luís Fabiano, 90. Álvaro Negredo

Zaragoza nedokázala doma navázat na své první vítězství v soutěži z minulého kola a ve vyrovnaném zápase nakonec podlehla favorizované Seville 1:2. Vítězný gól zápasu vstřelil v 90. minutě Álvaro Negredo i přesto, že Sevilla už v tu dobu hrála bez vyloučeného Navarra. V tabulce si tak polepšila na 20 bodů a posunula se na čtvrtou pozici před Espanyol. Zaragoza je poslední.

I přes tři vstřelené góly se jednalo spíše o klidnější zápas s menším počtem příležitostí a o kapku lepší byli rozhodně domácí, kteří tak prohráli nezaslouženě. První půlhodinu se oba týmy oťukávali hlavně ve středu hřiště a tak první zajímavá příležitost byla až ta gólová, která přišla ve 29. minutě. Kanouté poslal před branku přesný balón na volného Luise Fabiana a ten povedenou trefou k tyči poslal Sevillu do vedení 0:1.

Ve 40. minutě se na straně hostujícího týmu zranil záložník Diego Capel a nahradil ho hrdina minulého zápasu proti Valencii Alejandro Alfaro. Do konce první půle už poté zahrozili pouze domácí hlavičkovým pokusem Carlose Dioga, který si však cestu mezi tři tyče nenašel a po velmi nudné první půli se šlo do kabin za stavu 0:1.

Domácí trenér určitě nebyl s výkonem svého mužstva v prvním poločase spokojen a na začátku druhé půle přišli do hry dva noví fotbalisté. Maurizia Laurenza nahradil Marco Perez a Joseho Aurelio Gaye nahradil Nicolás Bertolo.

Tento tah se ukázal jako povedený, protože právě Bertolo srovnal v 53. minutě na 1:1. Ten si naskočil na centr Gabiho a přesnou hlavičkou k tyči překonal gólmana Varase. Domácí byli po vyrovnávacím gólu jasně lepším týmem, ale všechny pokusy z jejich kopaček končily mimo branku Sevilly.

Největší šance měli nejprve Gabi a po něm ve vyložené příležitosti selhal v zakončení Braulio. Situace se hostům ještě více zkomplikovala v 71. minutě, protože červenou kartu dostal za faul na Braulio Fernando Navarro a oslabil tak Sevillu. To však paradoxně hosty nakoplo a o pár minut později trefil tyč z velké dálky Alejandro Alfaro.

Zaragoza se dostala v závěru do lehkého tlaku, ale nedokázala ho využít a tak zákonitě přišel trest na druhé straně. V 90. minutě se uvolnil na levé straně Álvaro Negredo a střelou na zadní tyč rozhodl utkání ve prospěch hostí. Sevilla tak se štěstím zvítězila 1:2 a pro Zaragozu zbyly pouze oči pro pláč.

Góly: -

Skvělým způsobem vstoupil do sezóny Espanyol Barcelona a chtěl si i po 11. kole udržet čtvrtou pozici v tabulce. To se mu nakonec nepodařilo, když pouze remizoval na hřišti Racingu Santander 0:0. V tabulce se tak Espanyol propadl na šestou příčku. Rating si polepšil o místo a se ziskem jedenácti bodů se nachází na čtrnácté pozici.

Už v 7. minutě zahrozili domácí rychlým protiútokem. Do zajímavé příležitosti se dostal po povedené přihrávce od Rosenberga Pedro Munitis, ale svou přízemní střelu poslal dva metry mimo branku Espanyolu. O pár minut později se v podobném světle uvedl na straně hostí Callejón, ale jeho dalekonosná střela skončila v rukavicích gólmana Toňa.

V 19. minutě měli domácí obrovskou šanci po centru Munitise. Na ten si naběhl Gonzalo Colsa a hlavou trefil tyč branky Espanyolu. Ve 30. minutě mohli jít domácí za svou aktivitu do vedení. Rozhodčí jim totiž daroval pokutový kop. Na značku pokutového kopu si balón postavil Ariel, ale Kameni vystihl stranu a jeho pokus vytáhl na roh.

Do konce první půle se ještě mezi obranou Espanyolu prosadil individuálně Markus Rosenberg, ale tváří v tvář gólmanovi Kamenimu neuspěl a zahodil tak další vyloženou příležitost. Do kabin se tak šlo za bezbrankového stavu, což za dosavadního průběhu utkání vyhovovalo hostujícímu Espanyolu.

Druhá půle toho přinesla o dost méně než ta první a oba celky se soustředily zejména na defenzivní činnost. Z toho vyústilo minimum šancí ve druhém poločase. V 52. minutě unikl domácí obraně Luis García, ale rozhodčí mu odmával ofsajd. Z opakovaného záběru však bylo vidět, že se o ofsajd nejednalo.

V 74. minutě po kombinaci na jeden dotek vypálil domácí Markus Rosenberg, ale ani jeho střela si nenašla cestu k brance. V závěru zápasu už nebylo kromě několika střídání nic zajímavého k vidění a utkání tak skončilo nudnou bezbrankovou remízou. Ta v konečném součtu více vyhovuje Espanyolu, který měl v utkání několikrát obrovské štěstí.

Góly: 63. Eliseu

Manuel Pellegrini má zatím na hráče Málagy velice příznivý vliv, neboť pod jeho taktovkou postoupili do osmifinále Copa del Rey a dnes navečer prolomili domácí prokletí a po pěti porážkách konečně obšťastnili věrné fanoušky, kteří na La Rosaledě opět vytvořili výbornou atmosféru a svůj tým k vítězství v podstatě dohnali.

O vítězství se jedinou brankou postaral Eliseu, jehož úder byl skutečně parádní, neboť rozhodl střelou z pětadvaceti metrů přímo k tyči. Portugalský záložník vstřelil po návratu z Lazia Řím (resp. Zaragozy, odkud byl z italského celku na hostování) teprve druhou branku, přesto byla skutečně veledůležitá a posunula Málagu mimo sestupovou zónu.

Levante bylo v zápase nebezpečné, vytvořilo si několik zajímavých příležitostí a jenom dobré zákroky jistého Francesca Arnaua či nepřesné střely uchránily domácí stranu od inkasování. Velké potíže působil domácí obraně ještě loni barvy Málagy hájící Felipe Caicedo. Někdejší hráč Ančoviček nejprve z vyložené pozice přehlavičkoval, aby následně s přispěním Arnaua přestřelil branku. Málaga výrazněji branku Manuela neohrozila, a když už se podařilo domácím vystřelit, všechny pokusy brankář hostí bez potíží ukryl ve svých rukavicích.

Po obrátce si vzal slovo Valmiro Valdo, který měl vůbec největší šanci hostí v zápase, neboť trefil hlavičkou břevno, které resonovalo hráčům andaluského celku v uších jako poplašné zařízení. Právě po břevnu se Málaga pustila do útočení a byla z toho šance Jesúse Gámeze, který hlavičkou vyzkoušel postřeh Manuela Reiny.

Po šanci Gámeze neuběhlo ani pár minut a domácí se radovali z první a rozhodující branky, kterou vstřelil již zmiňovaný Eliseu. Gól sice Málagu náležitě probudil, ale mohl to být opět Valdo, který pěknou ranou vystrašil jak brankáře Arnaua, tak všechny fanoušky v ochozech. Brzy na to málem udeřilo i na druhé straně, kdy Manuel Reina parádním zákrokem podržel své mužstvo proti Edinhovi. V závěru sahalo hostující mužstvo po vyrovnání, ale velice aktivní Valdo svou hlavičku nedokázal umístit mimo rukavice Arnaua, který ochránil své mužstvo od skórování a ztráty dvou bodů, respektive vítězství, které se nerodilo lehce, ale na to se již historie ptát nebude.

Góly: 47. David Trézéguet, 51. Royston Drenthe - 15. Antoine Griezmann

Hércules vybředl z velké krize, která jej po výborném vstupu do soutěže katapultovala až do sestupového pásma, a připsal si první vítězství po šestikolovém půstu. Vítězství jej rázem posunulo na třináctou příčku, tedy do velice vyrovnaného středu tabulky.

Real Sociedad v předchozích třech kolech nasbíral plný počet bodů a dnes měl v poločase nakročeno k dalšímu vítězství, osudnou se mu stala hluchá čtyřminutovka na úvodu druhého dějství, během níž se podařilo skórovat nejprve Trezeguetovi a posléze Drenthemu. Baskický celek tak tabulkou klesl, dosavadní devátá příčka je ovšem pořád velmi dobrou výchozí pozicí pro boje o udržení.

Hércules začal od podlahy, a hned ve čtvrté minutě přestřelil branku z dobré pozice Noe Pamarot, kterého zakrátko napodobil po Drentheho centru Abel Aguilar. Tlak z úvodních minut přišel vniveč po překvapivém zásahu, který si připravil Real Sociedad na patnáctou minutu.

Rohový kop sice do branky umístil do branky Carlos Martínez, ale David Cortéz dokázal na zadní tyči míč hlavičkou s vypětím všech sil odrazit, proti dorážce talentovaného Antoine Griezmanna však již nemohl nic udělat.

Po brance málem odpověděl Royston Drenthe, ale Claudio Bravo byl připraven. Juan Calatayud následně pochytal střely Griezmanna a Jona Ansoteguiho. Konec prvního dějství byl ve znamení mírné převahy Realu Socidedad, ale po obrátce vstoupil lépe do hry Hércules, který si dvě minuty po druhém úvodním hvizdu připsal vyrovnávací trefu, kterou zaznamenal po perfektní nahrávce Kikeho Femenia někdejší francouzský reprezentant David Trezeguet.

Neuběhly ani čtyři minuty a Hércules slavil podruhé, když faul na Femeniu potrestal fantasticky kopnutým přímým kopem na přední tyč Royston Drenthe a mohl si užít oslavu alá tučňák. Ochromené a překvapené hosty Hércules dlouho přehrával a připsal si několik nepřesných pokusů, baskický celek kontroval přímákem Jeffreye Sarponga, který Juan Calatayud skryl ve svém náručí. Celek z Alicante vedený Estebanem Vigem své vedení udržel a do konce poločasu nedopustil žádné komplikace.

Góly: 22. David Villa, 58. Lionel Messi, 83. Lionel Messi - 26. Nilmar

Ve Villarrealu skutečně dřímá potenciál, ovšem aby dovedla pochrupující žlutá popelka přehrát a udolat katalánskou fotbalovou mašinérii, potřebuje ještě několik ostrých zápasů a více tolik potřebné štěstěny. Na Camp Nou se Žlutá ponorka ukázala v dobrém světle, na soupeře však herně neměla, obzvláště pak ve druhém dějství.

Utkání bylo skutečnou pastvou pro oko příznivce kopané, který se mohl bavit nad líbivými a nápaditými kombinacemi i brankami, které by se mohli zapsat do učebnice fotbalu jako dokonalé příklady provedení jednotlivých herních situací. Jedinou černou kaňkou na výtečném představení byl výkon trojice soudců, která v mnohém svou roli nezvládala a dopustila se několika nevysvětlitelných chyb (ve španělském rozhodcovsském měřítku pochopitelných a obvyklých, bohužel).

O vítězství katalánského mistra se postaral krásnou brankou opět výborně hrající, probuzený kanonýr David Villa, kterého doplnil vítěznou a pojišťující brankou rosarijský šikula Lionel Messi, jehož podíl na vítězství je opět a zase neuvěřitelně vysoký. Na straně Blaugranas je třeba pochválit i Víctora Valdése a Pedra, kteří mají svými zákroky, respektive skvělými přihrávkami velký vliv na výši celkového skóre.

Na straně hostí krom dobře pracující zálohy v čele s Borjou Valerem rozhodně nezklamala dvojice nejlepších kanonýrů valencijského regionu, tedy brazilského forvarda Nilmara a Giuseppe Rossiho. Dobrý výkon předvedla i obrana, obzvláště zahrál někdejší kapitán Valencie Carlos Marchena.

Hostitelé utkání se již od začátku pokoušeli ohrožovat branku Diega Lopéze, přičemž první vážnější příležitost měl Lionel Messi, kterého ve čtrnácté minutě po centru Daniho Alvése vychytal Diego Lopéz, který na jeho hlavičku k tyči zareagoval včas a předvedl výborný zákrok.

V jednadvacáté minutě se již Barca prosadila. O zasloužený úder se postaral David Villa, který si výborně obhodil skuzujícího Marchenu a sám tváří tvář Diegu Lopézovi nezklamal a poslal Blaugranas do vedení. Velmi brzy však přišla série momentů, o nichž by se v případě ztráty Barcelony jistě sálodlouze diskutovalo.

Nejrpve pomezní rozhodčí nepochopitelně nedovolil pokračovat Lionelu Messimu a Pedrovi v postupu na samotného strážce svatyně Villarrealu, a hned poté vstřelil Nilmar vyrovnávací branku, když se výborně uvolnil Puyolovi, zmátl Abidala a přesně umístěnou ranou o pravou tyč nedal Valdésovi šanci.

Po brance se Villarreal chytl a do konce poločasu Barcu nepustil ke slovu. Domácí celek se musel bránit náporu Žluté ponorky, která si vytvořila dvě dobré příležitosti. Nejprve se mohl po Rossiho perfektním vybídnutí prosadit Nilmar, a posléze si Rossiho střelu málem sklepl k pravé tyči Andrés Iniesta.

Villarreal byl do konce poločasu lepší, ale po obrátce již otěže utkání patřili Guardiolovu týmu. Vůbec nejkrásnější moment celého utkání přišel v osmapadesáté minutě, kdy Xavi rychle rozehrál přímý volný kop na půlce hostí, přihrál Messimu, který se za pomoci čtyř narážeček s Pedrem dostal přes pětici obránců až před Lopéze, kterého úchvatným způsobem přehodil.

Barcelona jednoznačně kontrolovala vývoj utkání a osm minut před koncem utkání se dočkala zasloužené třetí odměny. Xavi na rohu vápna našel Pedra, který při pokusu o střelu trefil levačku Joana Capdevily, od níž se míč odrazil směrem k dobíhajícímu Messimu, který neměl potíž tečovat míč na zadní tyč. Messi se mohl radovat ze druhé branky v zápase, ač jí docílil z mírného ofsajdu. V závěru mohl Messi přidat po chybě zadáků Villarrealu třetí úder, ale jeho dorážku po střele Pedra zlikvidoval dobře stojící Mateo Musacchio. Zbytek utkání se dohrál v naprostém klidu, neboť bylo vše jasné. Barcelona si připsala zasloužené prvenství, ale Villarreal z Camp Nou odjíždí se ctí a se vztyčenou hlavou.

Góly: 26. Diego Forlán, 41. Sergio Agüero, 70. Diego Forlán

Navarrská jízda neuspěla s dobýváním stadionu Vicente Calderóna, odkud si namísto nůše plné bodů odváží tříbrankovou porážku. Atlético Madrid si po třízápasovém půstu připsalo plný počet bodů a posunulo se na dosavadní pátou příčku tabulky, Osasuna pak zůstává na příčce dvanácté.

O vítězství se zasloužila i mnou kritizovaná dvojice Diego Forlán a Sergio Agüero, která se ukázala v nejlepším možném světle a dala zapomenout na předchozí blamáže, resp. špatné výkony a nedobrou formu, s nimiž se potýkali. Uruguayský forvard Diego Forlán prolomil těžko uvěřitelný osmizápasový střelecký půst v domácí soutěži (celkově pak dokonce dvanáctizápasový!), kritizovaný Sergio Agüero si pak připsal teprve druhou branku v sezóně.

Osasuna v utkání nezanechala špatná dojem, ovšem největším problémem svěřenců Josého Antonia Camacha bylo přesnější zakončení, či v případě povedené rány David De Gea. Atlético Madrid však bylo lepší jak v poli, tak v produktivitě.

První příležitost měl agilní Diego Forlán, jehož střela však skončila za brankou Ricarda. Brzy na to prozkoušel brankáře Osasuny Sergio Agüero, ale zkušený gólman byl připraven stejně, jako jeho kolega a protivník zároveň David De Gea, který fantasticky vychytal ve vyložené šanci Manuela Lola.

První poločas nabídl nesčetně dalších zajímavých momentů, ale vůbec ten nejdůležitější přišel v šestadvacáté minutě, kdy se Atléticu Madrid vyplatila spolupráce s centrujícím Sergiem Agüerem, přihrávajícím brankářem Osasuny Ricardem a dorážejícím Diegem Forlánem, který neváhal potrestat obrovskou minelu hostujícího brankáře.

Krátce po půlhodině hry musel další brilantní zákrok vytáhnout David De Gea, který zápas od zápasu potvrzuje své špičkové kvality a obrovský potenciál, jenž v něm dřímá. Díky výbornému zákroku proti Carlosovi Arandovi uchránil čistý štít a mohl zanedlouho sledovat, jak Diego Forlán rozjíždí po perfektním pasu Josého Antonia Reyese další smrtelnou akci, kterou zakončuje povedeným centrem na Agüera, který hlavičkou dorazí míč do odkryté svatyně branky klubu z Pamplony.

Osasuna i po obrátce celkem úspěšně vzdorovala mírnému nátlaku Atlética a pouštěla se do nebezpečných útoků, které neskončily brankou jenom díky již zmiňovaným nepřesnostem či zákrokům mladíčka De Gey, který musel záhy po obrátce předvést hned dva parádní zákroky proti střelám Massouda Shojaeího a Nacha Monreala.

V šedesáté minutě pak přišel rozhodující moment a konečné utlumení navarrského vzdoru. Monreal byl po druhé žluté kartě poslán do sprch a Atléti měli výhodu jednoho muže v poli. S touto šancí se popasovali parádně, a hned po devíti minutách zvýšili vedení na 3:0, když se radoval po výborném průniku z pravé strany a ještě lepší střele do šibenice hrdina utkání Diego Forlán.

Atlético Madrid mělo ještě dvě velké příležitosti, v nichž se ocitli opět Diego Forlán a Mario Suárez, ovšem obě zůstaly naneštěstí pro Rojiblancos a jejich sebevědomí před nadcházejícími duely nevyužita. Osasuna se po vyloučení marně bránila a nevytvořila si již žádnou větší příležitost. Je však nutné dodat, že by si v utkání minimálně jeden čestný úspěch zasloužila.

Góly: 10. Fernando Llorente

Athletic Club zuby, nehty, kopačky udržel důležité vítězství nad andaluskými vyzyvateli z Almeríe a vyhoupl tabulkou o několik stupínků výše. Prvenství se nerodilo lehce, obzvláště po vyloučení Koikiliho v pětačtyřicáté a Xabiera Castilla v devětašedesáté minutě, baskičtí Lvi však s podporou neúnavných fanoušků v Katedrále vítězství nepustili.

Athletic je díky tříbodovému zisku tam, kam patří, tedy nikoliv do středu tabulky, ale do oblasti, v níž se bojuje a bude bojovat o evropské poháry. Almería je na tom po porážce poněkud hůře, neboť se ziskem devíti bodů okupuje až šestnáctou příčku tabulky, přičemž se očekává, že po tomto kole ještě o minimálně jeden stupínek klesne.

Utkání začalo zhurta, od podlahy. Hned v páté minutě dostal Athletic Club možnost zahrávat pokutový kop, neboť Junama Ortíz poslal, či spíše převálcoval Carlose Gurpegiho na zem a rozhodčí neváhal ani minutu, ačkoli baskický útočník pád krapet přihrál.

K exekuci se postavil prozatím stoprocentní stoper Mikel San José a vedl si vskutku tragicky, protože brazilský strážce andaluské klece Diego Alvés byl u pravé tyče v podstatě dříve, než vůbec někdejší bek Liverpoolu vystřelil. Nemohlo následovat nic, než baskické zklamání a poklepávání Alvésových ramen jeho spoluhráči.

Athleticu to příliš nevadilo, neboť hned o necelé čtyři minuty rozvlnil síť po centru Igora Gonzáleze. Španělský reprezentační záložník dokázal přízemní centr výborně trefit a tentokráte nedal na Diegu Alvésovi žádnou šanci.

Krátce před půlhodinou hry poslal jen těsně nad branku svou střelu Koikili, záhy si podobně vedl Gurpegi. V první minutě nastaveného času přišel okamžik, který měl ambice ovlivnit další část utkání. Koikili byl po druhé žluté vyloučen a poslán o několik sekund dříve, než jeho spoluhráči, do sprch.

Po obrátce začala Almería zákonitě zlobit a brzy se mohla radovat z vyrovnávací branky Fabiana Vargase, kterou rozhodčí velice správě kvůli ofsajdu neuznali. Posléze vychytal švédského útočníka Henoka Goitoma Gorka Iraizoz.

V devětašedesáté minutě střídající Castillo zatáhl za záchranou brzdu a jako poslední hráč Athleticu Club fauloval unikajícího Henoka Goitoma, načež byl zaslouženě odměněn červenou kartou. Almería měla velkou možnost srovnat, ale Athletic po zbytek utkání bránil jak Inter Milán v období Catenaccia, tedy v šedesátých letech dvacátého století. Almería už se do žádné vyložené šance nedostala.