Teófilo Cubillas - Dítě s instinktem zabijáka

Hrál s nejlepšími. A tím myslím doslova, protože při angažmá ve Fort Lauderdale byl spoluhráčem George Besta. Byl řazen mezi nejlepší, protože samotný král hry s kulatým nesmyslem jej zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů. Měl tvář dítěte, z čehož pramenila jeho přezdívka, ale také instinkty zabijáka, z čehož pramenilo jeho renomé. Seznamte se s peruánskou hvězdou, Teófilem Cubillasem.

Po delší odmlce způsobené převážně gradujícím mistrovstvím světa se o slovo znovu hlásí rubrika těch nejlepších z těch nejmenších, aneb seriál o hvězdách fotbalově nevelkých zemí. Dnes zamíříme do severozápadní části jižní Ameriky, konkrétně do Peru. Dávné centrum civilizace Inků vyprodukovalo několik zajímavých fotbalistů a my se zastavíme u nejznámějšího z nich. Teófilo Cubillas proslul ve světě fotbalu mnoha schopnostmi, pojďme si připomenout, co všechno dal fotbalovému světu.

Když měla Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků (IFFHS) vybrat nejlepšího peruánského fotbalistu všech dob, měla poměrně jasno. Hlavním adeptem byl Teófilo Cubillas, který se proháněl po hřištích v letech sedmdesátých a osmdesátých. Proslavil se například skvělým zahráváním přímých volných kopů a diváci obdivovali také jeho výtečnou techniku. Za svou zemi skoro dýchal, což dokazuje první místo v pořadí historicky nejlepších peruánských střelců - zaznamenal 26 branek v jednaosmdesáti zápasech.

Zázračné dítě

Během své dlouholeté kariéry si vysloužil přezdívku "Dítě" a k dětem měl velmi blízký vztah. Celých 27 let pro ně organizoval fotbalové letní tábory, na nichž piloval s dětmi umění fotbalu, učil je technice i organizaci hry a především je vychovával. Sám Cubillas začal hrát fotbal ještě coby dítě. Když v roce 1966 vyběhl na hřiště v dresu týmu Alianza Lima, bylo mu pouhých šestnáct let. Na někoho by to možná bylo moc málo, ale Cubillas se konkurence nezalekl. Na fotbalovou scénu nevešel, ale přímo do ní vletěl. Po skončení své první profesionální sezony se hřál na prvním místě v tabulce střelců!

Nejúspěšnější sezona v životě na něj ale teprve čekala. V roce 1972 se stal nejlepším střelcem Copa Libertadores a tento úspěch mu vyneslo vítězství v anketě o nejlepšího jihoamerického fotbalistu roku. Podle Cubillase dozrál čas na přesun do Evropy. Rozdíly mezi evropským fotbalem a stylem, kterým hraje jižní Amerika, ale Cubillasovi příliš nepomáhaly. A ve švýcarské Basileji mu dlouho trvalo, než si zvykl. Evropský tým za tehdejšího útočníka zaplatil 97 tisíc liber, ale po šesti měsících se Cubillas znovu stěhoval.

Zlákalo jej Porto, které hledalo do svých řad člověka s ofenzivními schopnostmi, který by zastával pozici ofenzivního záložníka. Cubillas se tedy proto trochu stáhl z pozice útočníka, ale zároveň využíval schopností, které dnes vidíme u velkého počtu Jihoameričanů. Brilantní technika, rychlost s míčem, dobrý přehled na hřišti a neustálé běhání kolem s míčem u nohy kolem zmatené obrany - to byly atributy, díky nimž Porto investovalo sumu dvou set tisíc liber. Cubillas se usadil mezi zálohou a útokem portugalského týmu a nastoupil v jeho barvách k více než stovce zápasů. Fanoušci si hráče s přezdívkou Nene (Dítě, podle hráčova mladistvého vzhledu) rychle zamilovali. Po třech a půl letech ale Cubillas zatoužil po domovu.

V Portu se s ním neradi loučili, zvláště při pohledu na jeho střelecké tabulky. Za více než tři roky, které Cubillas v Portu strávil, nastřílel z pozice záložníka úctyhodných 65 branek! Zlákala ho opět Alianza Lima. V této fázi působil Cubillas dojmem ztraceného syna, který se vždy na chvíli podívá "do světa", aby se zanedlouho a ověnčen tituly zase vrátil zpět do Limy. V Alianze působil další dvě sezony a připsal si v nich 42 branek v šestapadesáti utkáních. Znovu ale pocítil, že chce zkusit něco nového. Zlákala ho americká NASL, v jejímž rámci se Cubillas upsal celku Fort Lauderdale Strikers.

V lize legend

V druhé polovině 70. let se Amerika bavila fotbalem i díky North American Soccer League, která vydržela více než patnáct let dohlížet na chod čtyřiadvaceti týmů. Vzrůstající oblibu evropského fotbalu měla v Americe ještě zvýšit hvězdná jména jako Pelé, Franz Beckenbauer nebo Carlos Alberto. Hegemonem mezi těmito týmy se stal bohatý klub New York Cosmos, který sázel především na Pelého. Právě s New York Cosmos se utkal nový Cubillasův tým v roce 1980 v Soccer Bowlu. Stáli proti sobě hráči jako Pelé, Beckenbauer nebo Carlos Alberto na jedné straně, zatímco na druhé straně barikády hájili barvy Strikers Cubillas s Gerdem Müllerem.

Hrát s nejlepšími - to byl cíl peruánské hvězdy. Cubillas na své pocity po příchodu do Států vzpomíná takto: "Kdo by nechtěl přijít sem a hrát s hráči jako Pelé, Franz Beckenbauer nebo George Best? Bylo to skvělé rozhodnutí a velká výzva. Byla tam skvělá atmosféra, lidé se těšili na každý zápas, bývalo vyprodáno i proti těm menším soupeřům. Když jsem se procházel po městě, lidé mi děkovali a já se tam cítil opravdu doma."

1+1+1=10

A měl pravdu. Když totiž v roce 1988 definitivně skončil s hráčskou kariérou a rozloučil se s dresem Miami Sharks, postavil si dům právě na Floridě. A pořád se mu stává, že jej lidé na ulici zastaví a chtějí podpis. Dnes je mu 65 let, ale stále má v obličeji výrazně dětské rysy. Cubillas tuto přezdívku dostal ve svých dvaceti letech, kdy se poprvé dostal na mistrovství světa. S Peru se na MS v roce 1970 v Mexiku dostal až do čtvrtfinále a měl na tom výrazný podíl - vstřelil pět branek.

Celkově se Teófilo Cubillas objevil na třech mistrovstvích světa. Na každém z prvních dvou (tedy v letech 1970 a 1978) vstřelil po pěti brankách. Trefil se do sítě Bulharska, Maroko pokořil dvakrát, jednou Západní Německo. Poslední branku vstřelil ve čtvrtfinálové prohře s Brazílií. Cubillas byl hlavní zbraní Peru také na MS v Argentině v roce 1978, kde rovněž vstřelil pět branek a byl spolu s Mariem Kampesem nejlepším střelcem turnaje. Cubillas zasáhl ještě do třetího MS, které se odehrávalo v roce 1982 ve Španělsku. I když nastoupil ke všem třem zápasům, z gólu se už neradoval.

Několik důvodů k radosti ale přeci jen měl. Byl sice hodně zklamaný, když se jeho milovaná země nedostala na mistrovství světa v roce 1974, které se konalo v rozděleném Německu, ale o rok později si vše vynahradil. Peru totiž dovedl až k titulu pro vítěze Copa América. Klíčovým momentem byl jeho gól v semifinále proti Brazílii, který posunul Peru dál. V roce 2008 mu bylo uděleno další uznání, když byl vybrán mezi nejlepší jedenáctku organizace CONMEBOL za uplynulých padesát let. Čtyřikrát se dostal do výběru All-Star americké ligy NASL. Cubillas často cestoval, aby našel svůj pravý domov. Nakonec pochopil, že, jak sám dodal, "domov budu mít vždy tam, kde se bude hrát fotbal, a kde jej fanoušci milují."