Premier League Anglie - Premier League

Remíza se stává poznávacím znamením vzájemných soubojů Wiganu a Evertonu. Z posledních pěti zápasů - včetně tohoto - se urodila hned čtyřikrát; dnes se však pekla až na poslední chvíli. Latics dlouho předlouho mířili za klíčovou výhrou, nakonec se musejí spokojit s jediným bodem.

Pozoruhodný a rozhodně nenudící první poločas zažili diváci na DW Stadium. Prakticky pořád se něco dělo, a pokud výjimečně tolik nelahodila oku nezasvěceného pozorovatele křídelní hra Evertonu, byla to spolupráce útočné trojky domácích. Wigan si tedy i před vlastním publikem dovoloval sázet čistě na brejky, ty však dávaly hlavu a patu, takže jim takovou strategii každý musel v cukuletu odpustit. Di Santo s Koném se hledali na libovolnou vzdálenost, vždy ale co možná nejdříve - a to zvláště na pomalejšího Heitingu platilo lépe než výborně.

To se nejlépe ukázalo při druhém úderu Latics. Tehdy nechal nizozemský stoper svého hráče téměř od půlky doběhnout až k brankové čáře, odkud Koné naservíroval míč trestuhodně nezaregistrovanému Di Santovi. Argentinec si věděl rady podle hesla "čím víc rána, tím víc gól", takže balon nekompromisně zametl takříkajíc pod víko. V případě Koného gólu to nebylo tak žhavé, přesto se i tehdy jelo podle podobné šablony. Nedůsledně bráněný Maloney předkládal spoluhráči do vyložené příležitosti - a on se nemýlil.

Kromě toho, že Koné zakončoval o něco elegantněji než kolega, šlo najít ještě další rozdíl. Na úvodní zásah Everton okamžitě našel odpověď, na ten pozdější už navazoval jen spálenými šancemi. Jestliže tedy napoprvé Jelavić srovnal po šťastném odrazu Osmanovy divoké střely, napodruhé Baines jen dovážel míč do pravé tyče nebo Al Habsi brilantním reflexem likvidoval další Osmanův projektil, jemuž tentokrát teč přiřkla nevídanou faleš.

Šance se ale tvořily na obou stranách, pouze o EFC to nebylo ani náhodou. Jakmile čerstvě začal platit stav 2:1, šlo zkonstatovat, že Latics proměnili v branku každou střelu mezi tři tyče; pak už také oni váhali. Howard takto obstál proti táhle bombě Di Santa ze střední vzdálenosti, zatímco Maloney přespříliš statickou obrannou linii ztrestal jen nepřesným a pomalým projektilem.

Zběsilé tempo přitom nepolevilo ani po přestávce; vše už se nicméně odehrávalo pod taktovkou hostí. Baines svou aktivitou hned dvakrát dostal do nadějné palebné pozice Mirallase, ten však jednou přestřelil a podruhé si vylámal zuby na Al Habsim. Na opačném konci hřiště zase v poslední chvíli přispěchal s kruciálním zákrokem Jagielka, jinak by Koné takřka jistě upravoval na 3:1.

Takhle stávající skóre platilo dále, zatímco Wigan držel Everton pod pokličkou zdatněji a zdatněji. Nezabrala ani Jelavićova (zřejmě oprávněná) snaha o pokutový kop - Figueroa mu v 78. minutě zezadu jemně zablokoval užuž pálící pravačku, sudí Friend ale nekompromisně odmítl fouknout do píšťalky.

To až při Boyceově kose Mirallase, v 85. minutě, konečně roztál. Baines se pak proti týmu, v jehož barvách prvně okusil atmosféru elitní ostrovní kopané, vůbec ničeho nebál a bez debat vymetl levou šibenici Al Habsiho branky. Ani to ovšem nemusela být poslední změna skóre. Pár sekund poté totiž krásně nastartoval Maloneyho, jenž pak vyrovnání ošklivě zazdil vlastní sobeckostí či nevšímavostí. Klidně mohl dávat mičudu před prázdnou branku hned dvojici spoluhráčů.