League Cup Anglie - League Cup
Rozhodčí: K. Friend
Diváci: 82.597
Reportáž
Swans senzaci nepřipustili. Bradford smetli v rekordním stylu
Pohádkový příběh Bradfordu se ve finále Capital One Cupu mění v menší tragédii. Hrdinové ze čtvrté ligy padli se Swansea, aniž by kladli pořádný odpor, a nakonec utržili nejtěžší finálovou porážku v historii ligového poháru. Ashley Williams se pak stal prvním ověnčeným velšským kapitánem od legendárního Iana Rushe, jenž si tuto trofej naposledy potěžkal po úspěšném finále s Boltonem roku 1995...
Bradford se nechal ojediněle vybláznit a přečíslit už po 16 minutách, s Michuovou přízemní ránou si ještě poradil Duke, ovšem Nathan Dyer byl na zadní tyči dříve než soupeř - a v tu chvíli se chtělo říct "je hotovo".
Bradford před výkopem musel plánovat nejlépe bezbrankovou remízu a prodloužení/penalty, neboť to je jeho specialita, takhle už moc neměl jak. Což Swans hnedka potvrdili: vzali si balon na kopačky a dlouhých iks minut jej protivníkovi de facto nepůjčili.
Labutě tedy sice dále vlastně vůbec nestřílely, ovšem působily naprosto sebevědomě, klidně, cílevědomě - nikam nespěchaly, přihrávaly si oběma směry a prakticky nepřipouštěly byť jen jedinou cestu, kterou by se Bantams mohli dostat k zakončení. To jim pro teď stačilo. Tím spíš při té efektivitě, jaká je dnes zdobila. Hned ze třetí střely na bránu totiž padla branka další: tentokrát se levačkou z pravé strany šestnáctky prosadil sám Michu, napodruhé jej už Duke prostě nevychytal.
Bývalý dlouholetý brankář Hull City měl ale práci i později, jakmile se střelci jako Pablo Hernandéz či Wayne Routledge alespoň trochu osmělili a ještě do pauzy vyprodukovali své inaugurační projevy. Po změně stran se už raději pokračovalo ve staré písničce stylu "střela-gól". Takhle se choval nejprve Dyer ve 47. minutě, když si za rozumného přizvukování Michua narazil do šestnáctky s Routledgem a pohodlně nasměroval mičudu na zadní tyč. Další branka už padla za poněkud zvláštních okolností. Přenádhernou akci totiž před De Guzmánovou koncovkou do odkryté klece utnula kosa brankáře Matta Dukea - a následná červená karta.
Smutný konec pro 35letého brankáře záhy posvětil spolehlivý De Guzmán, jen co odbyl dlouze se vztekajícího Dyera (šlo mu o hattrick), zatímco se na plac chystal náhradní golman McLoughlin. Ten se nejprve marně natahoval po chladném projektilu De Guzmána, aby navrch posléze přihlížel perfektní spolupráci Dyera s Michuem, kterou následovala pouze lehce nepřesná koncovka druhého jmenovaného.
Labutě již v této době byly na úrovni sedm let starého Manchesteru, který ničil Wigan čtyřmi góly, a za unikátním rekordem se příliš nehnaly. To však akorát mělo předznamenat závěrečnou smršť, v rámci níž Tiendalli nastřelil břevno a pak De Guzmán přeci jen po centru z pravé strany uklidil do bradfordské sítě také pátou mičudu.
Tím už bylo definitivně zpečetěno, co zpečetěno mělo být. Michael Laudrup dovedl Swansea k titulu prvního velšského týmu, který kdy bude v pohárové Evropě nahánět body do koeficientu Angličanům; a sám si přitom zopakoval, jaké to je slavit zde, na okraji Londýna. Ve Wembley už starší z bratrů Laudrupů roku 1992 prožil s Barcelonou výhru v posledním ročníku PMEZ; tentokrát - téměř přesně po 20 letech - oslavil výhrou začátek dějin Capital One Cupu...
Bradford se nechal ojediněle vybláznit a přečíslit už po 16 minutách, s Michuovou přízemní ránou si ještě poradil Duke, ovšem Nathan Dyer byl na zadní tyči dříve než soupeř - a v tu chvíli se chtělo říct "je hotovo".
Bradford před výkopem musel plánovat nejlépe bezbrankovou remízu a prodloužení/penalty, neboť to je jeho specialita, takhle už moc neměl jak. Což Swans hnedka potvrdili: vzali si balon na kopačky a dlouhých iks minut jej protivníkovi de facto nepůjčili.
Labutě tedy sice dále vlastně vůbec nestřílely, ovšem působily naprosto sebevědomě, klidně, cílevědomě - nikam nespěchaly, přihrávaly si oběma směry a prakticky nepřipouštěly byť jen jedinou cestu, kterou by se Bantams mohli dostat k zakončení. To jim pro teď stačilo. Tím spíš při té efektivitě, jaká je dnes zdobila. Hned ze třetí střely na bránu totiž padla branka další: tentokrát se levačkou z pravé strany šestnáctky prosadil sám Michu, napodruhé jej už Duke prostě nevychytal.
Bývalý dlouholetý brankář Hull City měl ale práci i později, jakmile se střelci jako Pablo Hernandéz či Wayne Routledge alespoň trochu osmělili a ještě do pauzy vyprodukovali své inaugurační projevy. Po změně stran se už raději pokračovalo ve staré písničce stylu "střela-gól". Takhle se choval nejprve Dyer ve 47. minutě, když si za rozumného přizvukování Michua narazil do šestnáctky s Routledgem a pohodlně nasměroval mičudu na zadní tyč. Další branka už padla za poněkud zvláštních okolností. Přenádhernou akci totiž před De Guzmánovou koncovkou do odkryté klece utnula kosa brankáře Matta Dukea - a následná červená karta.
Smutný konec pro 35letého brankáře záhy posvětil spolehlivý De Guzmán, jen co odbyl dlouze se vztekajícího Dyera (šlo mu o hattrick), zatímco se na plac chystal náhradní golman McLoughlin. Ten se nejprve marně natahoval po chladném projektilu De Guzmána, aby navrch posléze přihlížel perfektní spolupráci Dyera s Michuem, kterou následovala pouze lehce nepřesná koncovka druhého jmenovaného.
Labutě již v této době byly na úrovni sedm let starého Manchesteru, který ničil Wigan čtyřmi góly, a za unikátním rekordem se příliš nehnaly. To však akorát mělo předznamenat závěrečnou smršť, v rámci níž Tiendalli nastřelil břevno a pak De Guzmán přeci jen po centru z pravé strany uklidil do bradfordské sítě také pátou mičudu.
Tím už bylo definitivně zpečetěno, co zpečetěno mělo být. Michael Laudrup dovedl Swansea k titulu prvního velšského týmu, který kdy bude v pohárové Evropě nahánět body do koeficientu Angličanům; a sám si přitom zopakoval, jaké to je slavit zde, na okraji Londýna. Ve Wembley už starší z bratrů Laudrupů roku 1992 prožil s Barcelonou výhru v posledním ročníku PMEZ; tentokrát - téměř přesně po 20 letech - oslavil výhrou začátek dějin Capital One Cupu...
Komentáře (345)