Anglická Premier League - souhrn 22. kola

Góly: 28. Cesc Fàbregas, 78. Fran Mérida

Možná trochu krutý výsledek uhrál Bolton doma proti Arsenalu. Kouzlo Owena Coylea, pro něhož býval Arsenal vděčnou trofejí, tedy po prohře 0:2 pominulo. Úspěch s Burnley nenapodobil a jeho premiéra na lavičce Trotters tak nabyla poněkud hořké příchutě. Hned za tři dny si však při dohrávce může on i jeho svěřenci reputaci napravit.

Konečně elektrizující atmosféra na Reebok Stadium od počátku dělala své. Hned v prvních dvou minutách přišly za obranu Arsenalu dvě překrásné kolmice, do vápna následně mířily dvě velmi nepříjemné přihrávky a záhy ještě na scénu přikvačil jeden neuznaný gól Klasniče. To byl ale opravdu jen začátek. Brzy začali hrát i Kanonýři, a jakmile ti roztočili svůj přímočarý kolotoč, domácí občas ani nestačili valit oči. Po jedné z rychlých kombinací nepřesně pálil Fabregas a jeden z brejků pak pro změnu skončil Jaaskelainenovým odvážným skokem pod nohy stejného hráče. Nedá se však říct, že by se postupem času obraz hry vůbec neměnil. Spíše naopak - hostující fotbalisté kupili konstantně čím dál víc nepřesností, zatímco jejich defenzíva se stávala minutu od minuty prostupnější.

Také obranný val Boltonu však nebyl postaven z těch nejkvalitnějších cihel a především ta jménem Steinsson v rozhodujícím okamžiku selhala. V minutě 28. nebyla důrazná při zástavě Diabyho průniku a nechala vyniknout hbitě trestající duo Fabregas-Eduardo. Španělský forvard jemným dotykem posunul spoluhráči míč do vápna, ten mu ho patičkou ihned vrátil a Fabregas pak po zemi mezi nohami jednoho z obránců zacílil přesně ke vzdálenější tyči. Zkrátka akce, při které každý fanoušek musí plakat blahem. To Fabregas se příliš radovat nemohl. Hned vzápětí se na něj totiž začaly pořádat doslova hony, když se na něj krátce po sobě mohla pískat další penalta, aby okamžitě poté zadělal na žlutou kartu pro Robinsona. Obšťastnit ho pak rozhodně nemohl ani spoluhráč Eastmond, jehož perfektně vychytal Jaaskelainen.

Nicméně fotbal jako takový momentálně spíše ustupoval vyřizováním soukromých účtů. Takže třeba Rosický uběhl pár metrů navíc, aby ošklivě skopl jednoho ze soupeřů. V tu chvíli mohl být za žlutý kartonek ještě docela rád. Jediné opravdu fotbalové, co se za dobrých patnáct minut událo, tak byla pouze slušná střela Leeho na jedné straně a Fabregasova nepovedená koncovka tutové šance na opačném konci hřiště. Až v nastavení první půle předvedl své soukromé kouzelnické vystoupení Klasnič, přehodil si Gallase, ale zakončit už se mu pořádně nepovedlo, takže Almunia s problémy zvládl zasáhnout.

První poločas byl ze strany Boltonu, řekněme, osmělovací. V tom druhém už však Trotters byli Arsenalu zcela rovnocenným soupeřem. Okamžitě ho zmrazili třemi nepříjemnými centry z pravé strany, přičemž jeden z nich hodně nepříjemně tečoval Lee. Na opačném konci hřiště zase po pěkném sklepnutí Aršavina nepřesně zacílil Diaby. Do vydatnějších příležitostí se však i nadále dostávali domácí. Třeba geniální prostrčení Klasniče udělalo Taylorovi hodně prostoru k zakončení, levý křídelník Boltonu však takové možnosti využil jen ke střele pánu bohu do oken. Stejný hráč pak řešil další zajímavou situaci rovněž až příliš zbrkle. Počíhal si na dlouhý míč, a i když okamžitou koncovkou málem zaskočil Almuniu, mohl s balonem ještě kousek popoběhnout.

Arsenal o sobě v těchto okamžicích moc vědět nedával. Ozval se až prostřednictvím povedeného, ale stále ještě nepřesného přímého kopu Vermaelena. Krátce na to však přidal rozhodující zásah do soupeřova týla. Fabregas rozběhl další atak, na nějž navázal opět Eduardo přesným centrem pro Méridu, jenž si v plném běhu naprosto dokonale zpracoval balon a přesnou křižnou střelou překonal bezmocného Jaaskelainena. To byl definitivní konec boltonských nadějí.

Góly: 25. Christopher Samba, 54. Ryan Nelsen

Blackburnu se podařilo dosáhnout tolik potřebného vítězství nad Fulhamem a alespoň trochu setřást tlak ležící na manažeru Samu Allardycovi. Dnešní výhru Rovers zařídili Samba s Nelsenem.

Zápas měl pomalejší rozjezd, kartami se začalo míchat až po dvacáté minutě. To nejprve gólmana Schwarzera jedovatou ranou testoval McCarthy. Míč byl vyražen na roh, po kterém Blackburn udeřil. McCarthyho centr dokázal Duff na bližší tyči dostat pouze k Sambovi, který na hranici malého vápna měl značně usnadněnou pozici.

Fulham mohl stylově vyrovnat, ale akrobatické zakončení Dempseyho zastavilo břevno. Robinsona poté k zákroku donutil Damien Duff, ale anglický reprezentant neměl větší problémy. Na druhé straně pro změnu zkoušel Schwarzera Olsson.

Deset minut po přestávce Rovers zvýšili vedení, za celou akcí stál opět McCarthy. Jihoafrický útočník z levé strany zahrával trestný kop a přesným centrem našel Nelsena, jenž hlavičkou překonal gólmana. A aby toho nebylo pro Fulham málo, ze hřiště museli postupně kvůli zranění odejít Clint Dempsey (koleno) a Paul Konchesky (kotník). V závěru zápasu se sice ještě Cottagers snažili něco s výsledkem udělat, ale Robinson zachytal spolehlivě a když Fulhamu nevyšel ani apel směrem k rozhodčímu, aby nařídil penaltu za faul na Nevlanda, skončilo utkání 2:0.

Góly: -

Patrně za dost zbytečnou ztrátu bodů označí Aston Villa remízový souboj s tápajícím West Hamem. Hrála doma, navíc proti týmu, který v nedávné době z možných osmnácti bodů posbíral pouhé čtyři. Nic naplat jí však nebylo, že v konečném součtu na velké šance drtivě vyhrála. Na ukazatel skóre se ani po devadesáti minutách žádný gól nevedral.

Villans rozhodně budou po utkání v rozpacích. Tenhle zápas měli vyhrát. Vždyť West Ham si svou první a také jedinou pořádnou příležitost ke skórování vytvořil už v páté minutě, když se k dech beroucímu sólu nadechl Nouble, aby záhy pod tlakem soupeře přestřelil. Potom už úřadovali jen domácí, i když jim zabralo pěknou chvíli, než se konečně rozkoukali. Prvně o sobě dali vědět až s blížícím se koncem první třetiny, když z otočky po centru Downinga prověřil Greena Agbonlahor. Do přestávky už pak nerozehřátí hostitelé zahrozili pouze jedinkrát. Collins však po rohu nedokázal hlavičkovat tak, jak by si představoval.

Druhé dějství patřilo, stejně jako to první, až na pár výjimek jen a jen birminghamským. Hned v padesáté minutě se za protivníkovu obrannou linii prodral Agbonlahor, počkal si na podporu spoluhráčů a následně skrz Heskeyho vybídl k zajímavé koncovce Milnera. Jeho pokus se nakonec jen letmo otřel o vnější stranu jedné z tyček. Zřejmě nejblíže gólu byli Villans v minutě 61., kdy Carewovu neomylnou dorážku rozhodčí prohlásil za neplatnou vinou útočníkova ofsajdového postavení. I tak si to do konce zápasu mohli Villans ještě bohatě vynahradit. Pokaždé však selhali. Nejprve koncovku uspěchal zcela opomenutý Agbonlahor a pak v samotném nastavení tentýž fotbalista neproměnil veskrze samostatný nájezd.

Góly: 36. Steven Pienaar, 45. Louis Saha (pen.)

Everton navázal na dobrý výsledek z Londýna a po nevýrazném začátku s přehledem porazil Manchester City. Ten tak potřetí v sezóně neskóroval a zároveň si připsal i třetí porážku. Manažer Mancini tak poprvé okusil hořkost anglické prohry.

Citizens se od prvních chvil snažili hrát aktivně a mírnou převahu mohl po deseti minutách využít Petrov, který ze střední vzdálenosti prověřil Howarda přízemní střelou. Brzy poté se k zakončení šťastně dostal Robinho, levačkou však bez přípravy přestřelil.

Ve dvacáté minutě se k první nebezpečné střele dostal po narážečce se Sahou Donovan, sám před Givenem volil chytrý lob, ten branku minul. Postupem času se Everton dostával do častějšího ohrožení branky hostů a chvíli před půlhodinkou hry musel Given vytáhnout parádní zákrok proti střele Bilyaletdinova, který pálil tvrdě z hloubi vápna.

Everton ovládal utkání a necelých deset minut před koncem první půle dostal Pienaar možnost stvrdit obraz hry průběžným vedením. Liverpoolské křídlo se postavilo k přímému kopu z dvaadvaceti metrů, překonal zeď a hostující brankář byl u tyče příliš pozdě.

A tři minuty před koncem mohlo být se City ještě hůř. Do pokutového území vlétl Bilyaletdinov a vzdálenější tyč minul jen o centimetry. Naopak v první minutě nastavení se po dlouhé době dostali k nebezpečnému zakončení hosté. Bellamyho tečovaná střela skončila jen těsně mimo, ani Tevez neměl daleko, aby usměrnil míč mezi tři tyče.

A tak přišel další trest ještě před přestávkou. Richards držel několik sekund Sahu za dres a neodradil ho ani vstup do vlastního pokutového území. Marné pak byly protesty u pomezního, který penaltový zákrok signalizoval. Sám Luis Saha pak s chladnou hlavou zamířil po zemi doprostřed a do šaten se tak šlo za dvoubrankového vedení Evertonu.

Změna stran nepřinesla překvapivě žádnou výraznější změnu na hřišti. Everton si bez větších problémů hlídal v obraně každý nebezpečný míč, ale sám se snažil uhasit jiskřičku naděje Citizens marně. Zatímco hosté byli nejblíže gólu hodně nepřesným volejem Bellamyho, domácí hráči hned dvakrát rozezvučeli břevno.

Nejprve Fellainiho hlavičku vytáhl famózním zákrokem Given na horní tyč, aby se jen pár minut poté zkameněle otáčel za hlavičkou Cahilla. Odevzdaní Citizens toho pro fanoušky v druhé půli moc nenabídli, vysvobozením tak byl závěrečný hvizd rozhodčího.

Góly: 8. Nicolas Anelka, 18. Florent Malouda, 22. Ashley Cole, 34. Frank Lampard, 52. Michael Ballack, 65. Nicolas Anelka, 90. Frank Lampard - 56. Boudewijn Zenden, 90. Darren Bent

Poprvé bez Drogby i bez Essiena, a přesto dnes Chelsea urvala nejvyšší vítězství v sezoně. Kdo by to byl čekal. Každopádně duchem nepřítomný Sunderland Blues zválcovali s naprostým přehledem. Přehráli ho na všech frontách, diváky bavili nápaditými kombinacemi a při tom se o sedm branek postaralo pět různých hráčů.

Chelsea poprvé bez Essiena vstoupila do utkání se Sunderlandem poněkud panovačně. Od začátku dávala Sunderlandu jasně najevo, že ona na svém hřišti body neztrácí. Vždyť akorát čtyři minuty stačily jmenovcům Coleovým k tomu, aby se dočkali svých prvních šancí zápasu. Nejprve Joe v dobré příležitosti nešťastně šlápl na balon a pak Ashley jen těsně minul vzdálenější tyčku. To byla evidentní předzvěst toho, že dnes Sunderland na Stamford Bridge nečeká pranic lehkého. K tomu už v osmé minutě postraní odpustil Anelkovi centimetrový ofsajd a nechal ho vychutnat si vyběhnuvšího Fulopa. Chelsea se tak brzy ujala vedení sice právem, ale patrně ne zcela regulérní cestou. Žádné pochybnosti už však nemohly provázet další zásah Blues, který přinesla minuta osmnáctá. Tehdy Malouda v okolí středového kruhu ustál hned dva souboje s protivníky, čímž de facto přečíslil soupeřovu obranu, a svůj průnik pak zakončil možná sobecky, ale zároveň také dokonale. Těsně před šestnáctkou zamíchal nohami nad balonem, přehodil si ho na pravačku a hbitě trefil přesně prostor u vzdálenější tyče Fulopovy klece - 2:0.

S trochou nadsázky lze říct, že právě v tu chvíli už bylo po zápase. Black Cats byly pochopitelně jako opařené a ještě hůře se jim udělalo o chvíli později, kdy se soupeř vytasil s další parádní akcí. Tentokráte zezadu přiletěl na milimetr přesný nákop Terryho k Ashleymu Coleovi, ten si míč brilantně zpracoval, zasekávačkou posadil na zem dotírajícího Canu a mazácky "bodlem" zvýšil na pohodlnějších 3:0. Při oslavě gólu pak sice trošku kulhal, nedobré došlápnutí však hned záhy rozběhal, takže si Blues radost z vysokého vedení kazit nemuseli. Pak se na hřišti odehrávalo vlastně to, co se asi očekávalo. Sunderland se snažil probudit, zatímco modří bavili obecenstvo oku lahodícími kombinacemi na jeden dotyk. Ve 33. minutě to navíc mohlo být už 4:0, když si za obranu zaběhl Anelka a v tísni trefil jen dobře nastavenou nohu Fulopa.

Inu, co nebylo v tu chvíli, bylo hned za minutu. Tehdy centr Ashleyho Colea doplachtil až ke skluzujícímu Lampardovi, jenž v těžké pozici zacílil přesně k bližší tyči. Sunderland byl pro první poločas kompletně doražen. Borci v modrém si z jeho obrany místy dělali dobrý den, chvílemi dokonce tento zápas připomínal exhibici. A ne jinak tomu bylo i po přestávce. Krátce po zahájení druhého dějství to byl Anelka, kdo z takových dvaceti metrů napřáhl a prudkou ranou za nepatrného přispění Fulopa orazítkoval břevno a levou tyč sunderlandské svatyně. Asi nemusím připomínat, že i v téhle situaci zaspali stopeři SAFC a taky není nutno dodávat, že se tak dnes nestalo naposledy. Hned vzápětí totiž mohl Ballack s přehledem navázat na centr Joea Colea a dorovnat tak výsledek posledního vzájemného měření sil na Stamford Bridge.

Ten však na ukazateli skóre zrovna dlouho nevydržel. Okamžitě v 56. minutě se totiž prosadil, trochu nečekaně, i Sunderland. Vinou trochy nedůslednosti při bránění se k míči dostal Zenden a měl dostatek času zpoza šestnáctky zamířit do Čechova protipohybu. Jak se ovšem záhy ukázalo, to byl ze strany Mackems jen takový výkřik do tmy. Hned se totiž zase všechno vrátilo do starých kolejí, a tak v 65. minutě podruhé v zápase udeřil Anelka. Výrazně mu při tom pomohl Fulopův odvážný výběh na Žirkovův centr. Maďarský brankář totiž balon vyrazil právě jen na kopačku francouzského kanonýra, který jej hladce uklidil do odkryté svatyně.

Právě někdejší forvard konkurenčního Arsenalu měl co nevidět dokonat hattrick, to se mu ale nepovedlo, třebaže k tomu měl jednou mimořádně blízko. Excelentní centr Maloudy, který ho našel nikým nehlídaného tři metry od Fulopa, totiž trestuhodně nasměroval doprostřed branky, takže na něj soupeřův brankář zvládl včas zareagovat. Anelka se tedy třetí branky nakonec nedočkal. Přihrál však alespoň Lampardovi na další gól, když prudce centroval a jeho parťák ze zálohy někde okolo penaltového puntíku přesně hlavičkoval. Konečnou podobu skóre pak stanovil Darren Bent, specialista na soupeře z tak zvané Big Four, k němuž se odrazil míč na hranici malého vápna.

Góly: 64. Dimitar Berbatov, 69. Wayne Rooney, 90. Mame Diouf

Manchester United v domácím prostředí nezaváhal a připsal si poměrně jasné vítězství 3:0 nad nováčkem z Burnley. Po jedné brance dali Berbatov, Rooney a Diouf. Rudí ďáblové tak nedovolili Chelsea zvýšit její náskok na čele Premier League.

Domácí měli v průběhu prvního poločasu trvalou převahu, z té však branku nevytěžili. První střelecký pokus si připsal Rooney, ale mezi tři tyče nezamířil. Po něm následovaly střely Berbatova a Scholese, ovšem ani ty se neujaly. Manchester za celý zápas vyprodukoval 27 střel, z toho deset jich šlo na branku.

Diváci se na Old Trafford dočkali branek až ve druhém poločase. V 64. minutě otevřel skóre utkání bulharský útočník Dimitar Berbatov, jenž po pěkné akci United z blízka překonal brankáře Jensena - 1:0 pro Manchester United. O chvíli později už to bylo 2:0, Wayne Rooney pohotovou střelou uvnitř pokutového území dodal do řad United klid. Nejlepší střelec Premier League mohl záhy přidat další trefu, po přihrávce Naniho však minul.

Fotbalisté Burnley se mohli dostat zpět do zápasu, ale Thompsonovi nebylo přáno, neboť po jeho hlavičce zazvonila levá tyčka domácí branky. Smůlu měl i Mears. Burnley se sympaticky nevzdávalo a bojovalo do konce, jenomže snaha o útok se hostům vymstila, neboť United vstřelili třetí gól. Po centru se hlavou trefil Mame Biram Diouf - 3:0.

Góly: -

Boaz Myhill se stal hrdinou utkání mezi Tottenhamem Hotspur a Hullem City, brankář Hullu přiváděl domácí Kohouty k šílenství. Ti na něj nenašli za celou dobu recept a nakonec jen remizovali 0:0. Zatímco pro Hull je remíza ziskem, pro Tottenham je ztrátou.

První poločas nabídl velmi málo šancí, oba celky nevyprodukovaly příliš mnoho střel, a tak se vlastně nikdo nedivil, že se šlo do šaten za stavu 0:0. Nejvážnější šanci prvního poločasu měli Palacios a Keane. První jmenovaný vypálil na branku a brankář Myhill jeho střelu vyrazil pouze do míst, kde stál Keane, jenže Myhill se stačil zorientovat a nakonec vyrazil i gólovou dorážku irského útočníka. O chvíli později se uvolnil ke střele Kranjčar a těsně před odchodem do šaten nezužitkoval krásnou kolmou přihrávku Defoe, průběžně nejlepší střelec Premiere League se dostal před Myhilla, ale neprostřelil ho.

Tlak favorizovaného Tottenhamu pochopitelně po změně stran zesílil. Po jednom ze závarů zahrál v pokutovém území rukou hostující Dawson, ale rozhodčí pokutový kop neodpískal. Pak opět začal úřadovat brankář Hullu Myhill, ten vyrazil ránu Modriče, kterou vůbec neviděl a dorážející Keane opět trefil jen Myhilla. Po 55 minutách se dostali do své největší šance i hosté, v dobré palebné pozici se ocitl Hunt, jenomže nevystřelil, nýbrž přihrál Barmbymu, jehož střela skončila v boční síti.

Další šance si vytvářel opět Tottenham, zvláště příchod Petera Crouche oživil hru. Defoe trefil pouze bránícího hráče a Crouchovi nesedla po kombinaci s Defoem střela. Čtvrthodiny před koncem nebezpečně vypálil Modrič a brankář Myhill se znovu vyznamenal. V 90. minutě vychytal Myhill další stoprocentní šanci - hlavičku Crouche. V nastaveném čase došlu znovu na konfrontaci Crouche a Myhilla a opět z ní vyšel vítězně brankář Hullu, jenž si poradil s tvrdou střelou z úhlu.

Góly: 60. James McCarthy, 73. Charles N'Zogbia

V souboji o to, kdo se dostane do větší pohody, nakonec uspěl Wigan. Největší pozornost na sebe strhával Hugo Rodallega, který byl dnes vlastně u všeho důležitého. Trefil tyčku, nedal penaltu a položil základ obou branek svého mužstva.

V první půli si to s trochou přehánění Wigan s Wolverhamptonem pěkně rozdělily. Prvně jmenované mužstvo hrozilo ze hry, jeho soupeř vlastně jen ze standardek. Takový závěr se opravdu přímo nabízí. Za Vlky totiž nejprve promluvil Milijaš svým pokusem z přímého kopu, který díky teči ve finále skončil mimo branku. Naopak Wigan si pak buď sám umíchal zmatek v pokutovém území soupeře, nebo se málem prosadil po individuální akci, jako třeba N’Zogbia po čtvrthodině hry. Ještě poměrně dlouho však platilo, že hra byla docela vyrovnaná, takže po dvaceti minutách to byli opět domácí, kdo zahrozil. Jako následek standardní situace měla přijít branka z kopačky Ebankse-Blakea, ten ovšem trestuhodně selhal a svého prvního letošního zásahu se opět nedočkal.

Tím končila pasáž vyrovnané hry a začínala fáze s volným názvem "Rodallega proti všem". Čtyřikrát v řadě to byl právě on, kdo vzrušil publikum a pokaždé planě. Nejdříve na startu druhé třetiny zápasu donutil k zákroku Hahnemanna. Pak po dvou minutách amerického golmana protáhl ranou při zemi. Trošku jinačí výsledek měla Kolumbijcova práce při třetím pokusu, když proběhl středem hřiště a tentokrát nechal zahrát si i tyčku. Také čtvrtá Rodallegova příležitost byla odlišného charakteru, hostující útočník měl totiž pro změnu možnost zahrávat pokutový kop. Stažení McCarthyho, za něž Stearman uviděl červenou kartu, však nepotrestal ideálně. Jeho nízkou střelu Hahnemann vystihl.

Rodallega dnes vskutku prožíval takový svůj "den blbec". Nic mu nevycházelo a navíc to nebyl jen prvopoločasové příběh. Také druhé dějství načal spálenou šancí, na tu však protentokrát zvládl ideálně navázat talent McCarthy a konečně tak otevřel gólový účet zápasu. Radost z vedení ovšem wiganským co nevidět poněkud zhořkla. Hloupým zákrokem na Warda se totiž po druhé žluté kartě nechal vykázat do kabin Thomas, takže se od 68. minuty hrálo v deseti na obou stranách. Ani to ovšem Athletic neodradilo od vstřelení pojišťovacího gólu. A opět u toho byl Rodallega alespoň v roli zprostředkovatele. Tentokrát obral o míč váhajícího Mancienna, čímž umožnil N’Zogbiovi utéct k brance soupeře a po zemi v klidu zdvojnásobit vedení. Wolves už pak byli takřka odepsáni. Jediné, na co se ještě zmohli, byl povedený volej Iweluma, který Kirkland nepatrným zásahem proměnil v rohový kop.

Góly: 90. Robert Huth - 57. Sotirios Kyrgiakos

Veskrze nudnou stať vystřídala na Britannia Stadium přímo infarktová tečka. Jen šest posledních minut v klidu strčilo do kapsy všech devadesát předchozích. To je na jednu stranu smutná vizitka tohoto téměř existenčního zápasu, na stranu druhou však buďme rádi alespoň za ten utěšený závěr.

Velká nervozita provázela Liverpool v začátcích tohoto utkání. Hosté nebyli schopni udržet v klidu míč na svých kopačkách, za což mohla i narychlo slepovaná podoba ofenzivní vozby. Vždyť tu museli posilnit i dva krajní beci, Degen s Aureliem, dnes coby křídelní hráči. Výsledkem byl každopádně dost neuspořádaný a především pak bezzubý projev Reds. Vrchol všeho liverpoolského snažení přišel už ve 14. minutě, kdy Degenův centr na zadní tyči z voleje napálil Aurelio. Reds se nicméně postupem času lepšili a lepšili, pomalu získávali onu kýženou jistotu na přihrávce. K tomu jim výrazně dopomohlo i vynucené dvojí střídání soupeře. Ve finále jsme se ovšem do pauzy jejich další šance tak jako tak nedočkali. Akorát v Lucasově pádu z 25. minuty viděl rozhodčí nesprávně Brazilcovu simulaci namísto zřejmého penaltového zákroku. Potters se naproti tomu projevovali ještě sporadičtěji. Snad jen jejich zmařený protiútok a situace dva na dva stojí za zmínku.

V druhém dějství už Stoke trošku přidalo na obrátkách, což však paradoxně hrálo do karet spíše červeným. Ti rázem měli více prostoru k útočení. Přesto ovšem vedoucí branky docílili ze standardní situace a po velkém zaváhání Sorensena. Auréliův centr měl totiž dánský brankář v klidu vyrazit, jenže on ho místo toho naboxoval přímo do chumlu hráčů, z nichž se nejlépe zorientoval Kyrgiakos a se štěstím otevřel skóre. Stoke nicméně nemuselo příliš dlouho smutnit. Hned záhy si vytvořilo stoprocentní šanci na vyrovnání, kterou však trestuhodně zahodil Tuncay. Po Huthově prodloužení dalekonosného autu totiž zblízka vypálil až moc vysoko.

S blížícím se koncem pomalu Reds ustupovali do pozadí. O slovo se systematicky hlásili houževnatí domácí. Za ně po delší době opět promluvil Fuller, když z dobré pozice hlavičkoval přímo do Reiny. To všechno, co se do té doby událo, ovšem byla jen taková předehra pro velkolepý závěr. Ten načal solidní tlak Potters ústící v kýženou vyrovnávací branku přesně na konci normální hrací doby. Postaral se o ni Robert Huth, jenž si na zadní tyči počíhal na Whiteheadovo sklepnutí a z pár kroků bezproblémově zavěsil. To však nebyl ani zdaleka konec zápasu. Hned vzápětí mohl Etherington z přímého kopu senzačně obrátit, kdyby ve finále netrefil jen zeď. A ještě hůře se posléze dýchalo na druhé straně Kuytovi, který v poslední minutě nastavení usměrnil centr Insúy pouze do tyče.