Anglická Premier League - souhrn 26. kola

Góly: 16. Boaz Myhill (vl.)

Hull dnes opravdu neměl svůj den a dovolil tak Blackburnu naladit se opět na vítěznou vlnu. Tigers sice nebyli úplně marní, i po vyloučení Boatenga soupeři zvládli konkurovat, ale i jen remíza nakonec byla nad jejich síly. Rovers naproti tomu přemožením oslabeného soupeře potvrdili svou domácí formu.

Oba celky se v úvodu velmi bojovně rvali o to, kdo bude celému zápasu určovat tempo. Na všech aktérech utkání bylo znát odhodlání a touha soupeře přehrát. V 16. minutě však plány hostí umně nabourala akce Olssona, kterou švédský bek (dnes záložník) zakončil takřka biliárovým úderem - z velkého z úhlu, do Myhillovy paty a za brankovou čáru.

To byl pro hostujícího brankáře dost nešťastný okamžik, přihlédneme-li zároveň k tomu, že předtím skvěle zareagoval na hlavičku Nelsen a ke konci duelu zase Givetův pokus bravurně vytěsnil na břevno. Každopádně děsivý první poločas z pohledu Hullu pak vygradoval přísným vyloučením Boatenga za údajný loket v Pedersenově obličeji. Za první pětačtyřicetiminutovku Tygři skoro vůbec nezahrozili, za zmínku stojí jen Vennegoorova solidní střela, se kterou si však poradil Robinson.

V druhém dějství se Rovers poněkud zatáhli, respektive docela dobře rezignovali na útočnou aktivitu a jali se soustředit hlavně na bránění jednogólového náskoku. Přesto se ve vyzývavých pozicích ocitali častěji než hosté. Vynikl hlavně dvojpokus Olssona - toho nejprve vychytal Myhill a posléze sám Švéd hlavičkoval nepřesně - a stoprocentní šance Emertona, kterou ovšem domácí středopolař zahodil střelou přímo do Myhilla. Phil Brown na ofenzivní trápení svých svěřenců reagoval přirozeně - přeskupením vlastních řad a dohráním zápasu na pouhé tři beky. Ani to však Tigers z letargie nevytrhlo.

Góly: 33. Louis Saha, 75. Louis Saha - 17. Florent Malouda

Luis Saha potvrdil, že proti Chelsea se mu střelecky daří a přestože dnes neproměnil penaltu, dokázal vstřelit dvě branky a pro Everton zařídit zasloužené vítězství. Vedoucí Chelsea si v Goodison Parku snad ani remízu nezasloužila, když zejména v obranné fázi nepředvedla výkon hodný mistra.

Zápas nezačal v nijak zvlášť bláznivém tempu, obě mužstva se pomalu posouvala směrem k soupeřově brance a vyčkávala na svoji chvíli. První přišla po osmi minutách, když Chelsea předvedla skvělou kombinaci, na jejíž konci pálil Lampard, ale Howard mohl jen sledovat, jak míč míří do reklamních bannerů vedle branky.

Jinak tomu ale bylo o necelých deset minut později. Dlouhatánský Čechův nákop prodloužil do vápna hlavičkou Didier Drogba, souboj s jedním z obránců Toffees vzápětí vyhrál Malouda a přesnou ranou prostřelil Howarda. Kdyby se ve fotbale bodovalo jako v hokeji, Petr Čech by tak měl druhou asistenci. Francouzský křídelník Malouda tak opět potvrdil, že se mu v poslední době daří.

Po půlhodině hry poprvé vážněji zahrozil i Everton, nicméně hrozba by se dala přirovnat k nepovedenému odpalu atomové rakety. Biljaletdinov totiž sice dobře našel Bainese, ale domácí záložník mířil těsně vedle. Toffees ale touha po vyrovnání neopustila. A snad už ani nemusím pokračovat, když řeknu, že ve 33. minutě zahrával Everton rohový kop. Pokud se totiž proti Chelsea kope roh, má soupeř šanci snad 50 na 50, že dá gól. Blues jsou totiž letos při bránění standartek doslova tragičtí a potvrdili to i dnes. Na roh Donovana si na přední tyč naběhl Saha a úplně sám hlavičkoval, překonat Čecha pro něj nebyl problém.

Domácím po vyrovnávací brance okamžitě vylezly drápky. První škrábnutí ještě zlikvidoval skvělým zákrokem Petr Čech, na kterého běžel Luis Saha. Obrana Chelsea ale bylo notně rozhozená, což dokumentuje okamžik poté, kdy se po faulu Carvalha skácel ve vápně k zemi Donovan. Alan Wiley neváhal a nařídili pokutový kop. Otočit vývoj zápasu chtěl Luis Saha, jenže jeho krátký rozeběh na Čecha neplatil. Český gólman tipl stranu a jelikož Sahův pokus nebyl nijak zvlášť umístěn, střelu kryl. Do kabin se tak šlo za stavu 1:1.

Do druhého dějství měl lepší nástup Everton, který obléhal šestnáctku Chelsea, ale dost neorganizované obrany soupeře využít nedokázal. Pravda, náznaků tam bylo hned několik, ale že by musel Čech zasahovat, to ne. Po deseti minutách ze hřiště odkulhal Ashley Cole, na hřiště přišel Michael Ballack.

Fotbal ve druhém poločase ale ukázal, že umí být také spravedlivý. Everton totiž po změně stran ustavičně tlačil a Chelsea si s bráněním rady příliš nevěděla. Naštěstí pro ni vážnější ohrožení stále nepřicházelo, až do 75. minuty. To vytvořil obrovskou hrubku John Terry, jenž podběhl centrovaný míč, který tak propadl k Sahovi a ten nechytatelnou dělovkou napravil zaváhání z první půle a poslal Toffees zaslouženě do vedení.

Po zbylé minuty už se Everton uchýlil k precizní obranné hře a hlídal si, aby neinkasoval. I přes dlouhé nastavení se mu podařilo silný nápor Chelsea ubránit a zaslouženě bere tři body.

Góly: 72. Abou Diaby

Poněkud podprůměrná podívaná se dnes odehrála na Emirates Stadium, kde Arsenal konečně protrhl třízápasovou sérii bez vítězství. Na sestřelení bezzubého Liverpoolu mu stačil pouze jediný zásah, který za asistence Rosického obstaral Diaby.

V prvních minutách, a nejen v těch, oba celky diváctvu příliš mnoho zábavy nenabídly. Dokonce spíše žádnou než nějakou. Arsenal se sice oproti dřívějším představením častěji pokoušel o kombinaci za běhu, ale ve finále to mělo takřka stejný efekt jako celkově nedomrlý přechod do útoku v podání Liverpoolu. Takřka, neboť Londýňané se za první třetinu utkání stihli prezentovat alespoň párem pozoruhodných příležitostí.

V první řadě šlo o Bendtnerův dvojitý útěk protivníkově obraně. Při tom prvním byl ještě vytlačen mimo střelecký úhel, avšak napodruhé už po přiťuknutí Aršavina mohl docela v klidu těsně minout levou šibenici Reinovy klece. Ještě před touto kratičkou one-man show si pro změnu opomenutý Gallas doskočil pro ideální centr Fabregase, který pak ovšem nasměroval až příliš vysoko.

Reds byli dnes opravdu bezzubí, počínali si ještě hůře než soupeř. Na pohled vypadala nebezpečně leda tak Maxiho rána, do jehož trajektorie však vložil svou paži Vermaelen a musel si notně oddychnout, že sudí jeho prohřešek nezaregistroval. Odtud pramenila jediná jakáž taká hrozba liverpoolských v prvním poločase, na tu druhou však po přestávce nemuseli čekat příliš dlouho. Už ve 48. minutě se totiž středem hřiště prohnal Lucas, dokonale tak šokoval ospalou obranu domácích a svůj výlet zakončil prudkou střelou nad břevno.

Po přestávce se konečně začal hrát pořádný fotbal, když to tak řeknu. Nadchlo zejména šedesát vteřin, během nichž stihl na jedné straně Gallas bravurním skluzem odzbrojit unikajícího N’Goga a na zcela opačném konci hřiště zase Rosický po krásné kolmici Aršavina zvládl zmařit vynikající možnost ke skórování jedním neobratným dotykem navíc. Na hráčích bylo v těchto chvílích konečně vidět nějaké to nadšení, což ostatně skvěle dokumentoval Bendtner, když se dravě vedral před protihráče, odolal jeho zatažení za rameno a v nelehké pozici zastavil míč o Reinu a duo liverpoolských stoperů.

Gunners momentálně byli v ráži a Reds vcelku viditelně přehrávali. A to se taky brzo promítlo na ukazatel skóre. Nejprve ještě Rosického ráně po přiťuknutí Bendtnera scházela větší přesnost. V 72. minutě už ale český internacionál po spolupráci s Bendtnerem volil variantu centru a posadil balon tak akorát na hlavu Diabyho, který se zjevil nikým nestrážen na malém vápně - 1:0.

Inkasovanou branku Liverpool kvitoval okamžitým převzetím iniciativy, koncovka pro ně však dlouho byla něčím neznámým. Až v 85. minutě to vzal na sebe Babel a zpoza velkého vápna narýsoval ukázkovou pumelici, kterou Almunia vyrazil na břevno jen s vypětím všech sil. K další plnohodnotné střele už se liverpoolští do konce zápasu nedostali.

Góly: 45. Alessandro Diamanti, 67. Carlton Cole

West Ham si před vlastním publikem relativně lehce poradil s Birminghamem a rychle utíká ze sestupové zóny. Mimo ní bude chtít zůstat co nejdéle, los je mu nakloněn. Dnešní výhru zajistili Diamanti s Colem.

Zápas nebyl zrovna oku lahodící, alespoň ne co se ofenzivních kreací týče. Šancí bylo pomálu a ani jeden z gólmanů nemusel příliš zasahovat. V útoku Hammers si ve svých šancí nevedli zrovna nejlépe Mido, Cole, ani Diamanti, lépe na tom nebyl ani na druhé straně Jerome. První poločas nakonec až v posledních sekundách rozlouskl Alessandro Diamanti. Všemu předcházel průnik Parkera a nepříjemný faul Danna. K trestnému kopu se postavil mazák Diamanti a potvrdil, že v tomhle je opravdu dobrý. Přesnou ranou poslal Hammers do vedení.

Brums chtěl po změně stran pochopitelně vyrovnat, ale místo vyrovnávací branky přišla ta druhá, do vlastní sítě. Faubert poslal do vápna přesná centr a Carlton Cole zblízka překonal Harta. Poté se již West Ham uchýlil do obranné ulity, ze které vyrážel k útočným brejkům. Nicméně neměl příliš práce, protože Birmingham nebyl sto si vytvořit větší šanci. Proto zápas skončil výhrou domácích v poměru 2:0.

Góly: 27. David Jones

Ač se to může zdát jakkoliv překvapivé, je to tak. Wolves doma porazili Tottenham nejtěsnějším možným rozdílem a utíkají ze sestupového pásma. Naopak Spurs ztrácejí v boji o Ligu mistrů.

Na Molineux Stadium se začalo pěkně zostra. Běžela druhá minuta a Gareth Bale už nebezpečným přímákem ohrožoval Hahnemannovu branku. Ta nakonec tvrdost míče nepocítila. Uběhly další dvě minuty, hra se přesunula na druhou stranu a do akce tentokrát musel gólman hostů Heurelho Gomes. Jeho zákrok nebyl vůbec přesvědčivý, ale měl štěstí, že mu byl nablízku Dawson, který míč odvrátil.

Příští akci Spurs vedl Eidur Gudjohnsen. Bývalý útočník Chelsea poslal míč na Defoeho, který prodloužil na Kranjčara, ale chorvatský záložník nedokázal šance využít, když míč napálil přímo do Hahnemanna. O sedm minut později, ve 27. minutě, tak mohl jen smutně sledovat, jak se Wolves ujímají vedení. Uzdravený David Jones využil nabídky Matta Jarvise a z levé strany přesnou ranou skóroval. Po pětačtyřiceti minutách tak byl stav trochu překvapivě 1:0 a Tottenham měl co dělat, pokud chtěl získat nějaké body.

Jenže Spurs se po změně stran příliš nezlepšili. Pravda, snaha asi Tottenhamu upřít nejde, jenže to nestačí. Hlavní zbraní Wolves byla pětičlenná záloha, která přehrával tu soupeřovu čítající čtyři členy. Místy až neuvěřitelně lehce dokázali držet domácí míč na svých kopačkách po dlouhé minuty.

Tottenhamu směrem dopředu nepomohli ani střídající Crouch s Modričem a když první výraznější šance přišla až čtyři minuty před koncem a Huddlestone ji nevyužil, nemohli Spurs čekat nic jiného než nulu na ukazateli skóre. Z Molineux Stadium si tak překvapivě neodváží ani bod. Wolves naopak získávají velice důležité tři body do boje o záchranu.

Góly: 19. Carlos Cuéllar - 23. James Collins (vl.)

Manchester dnes znovu ukázal svou velikost. Dokázal se totiž perfektně vypořádat s brzkým vyloučením Naniho. I v deseti potom zvládl soupeře přehrát a málem se mu dokonce povedlo utkání otočit. Takhle nakonec ostře sledovaný duel dopadl remízou, která pro MU může být zadostiučiněním, ale i nevyužitím prohry Chelsea.

První minuty se nesly ve znamení "ďábelského" tápání při četných výpadech soupeře po křídlech. Domácí se opravdu těžko vypořádávali s mnohými centry do pokutového území a právě jeden z nich také přinesl úvodní gól zápasu. Downingův centr zvládl Rafael odvrátit jenom tak napůl, čehož využil Cuellar a z dálky dostatečně prudkou hlavičkou překonal Van der Sara. Vedení si nicméně birminghamští užívali ani ne pět minut, pak si totiž Giggsův křižný volej nešťastně srazil do vlastní sítě Collins a začínalo se odznovu.

Manchester si ale počátek restartu určitě představoval docela jinak. Těžko v jejich snech figuroval i Naniho bezhlavý výpad proti Petrovovi, který sudí Walton zkrátka musel ocenit červenou kartou. Red Devils ovšem na razantní zásah do běhu utkání reagovali pohotověji a okamžitě se chopili uvolněné taktovky. Hru veskrze kontrolovali a prostřednictvím Carrickovy slušné rány dokonce mohli jít do vedení. Friedel ji ale zvládl vyrazit nad břevno.

Sir Alex Ferguson udělal pro druhou půli jednu změnu, když Scholese nahradil Valenciou, a ekvádorský křídelník se mu málem ihned odvděčil. Jeho rána však stoupala tak dlouho, až ve finále vystoupala nad branku. Na opačném konci hrací plochy zase Milner otestoval připraveného Van der Sara. Mezitím se ale k životu probral hvězdný Wayne Rooney a 15 minut před koncem si na Friedelovi vynutil další pohotový zákrok. To už ale byla poslední vážnější šance dnešní generálky na nadcházející finále Carling Cupu, v němž proti sobě stanou právě tito dva soupeři.

Góly: 23. Danny Murphy, 31. David Elm, 54. Bobby Zamora

Dva góly, kterým předcházel ofsajd, a výstavní přímý kop rozhodly o přesvědčivé výhře Hodgsonových svěřenců nad Burnley, které tak ani na třináctý pokus nedokázalo ukořistit tři body z hřiště soupeře.

První náznak šance přišel po sedmi minutách, když se do vápna dostal Duff a křižnou střílenou přihrávkou marně hledal naprosto volného Simona Daviese. Ve 21. minutě se blýskl jedovatou střelou Elm, kterou Jensen s obtížemi vyrazil.

Další šanci už však Cottagers proměnili. Nicky Shorey našel třicetimetrovým pasem v ofsajdu stojícího Elma, který z první přiťukával rozběhnutému Murphymu. Ten ukázal dostatek síly v osobním souboji a následně zblízka propálil brankáře.

Po dvou minutách se mohlo začít od znovu, když se míč dostal před vápnem k Fletcherovi, který ale vzdálenější tyč těsně minul. Ve skvělé desetiminutovce začaroval i Jensen, proti střele Etuhua z dvaceti metrů k levé tyči zasáhl opravdu bravurně.

Jenže skvostnou desetiminutovku zakončili domácí druhým gólem. Zamora dostal do ofsajdové pozice pas po lajně, zasekávačkou se zbavil Corta a pohotovou střelou nechal opět vyniknout Jensena. Ten však vyrazil pouze před sebe, kam dobíhal Elm a bez problémů zvýšil náskok.

Tři minuty před koncem první půle mohl vrátit Clarets do hry Mears, jeho přímý kop ovšem pouze rozezvučel břevno a do šatny tak šel Fulham s dvoubrankovým náskokem.

Hostům dělal problémy především agilní Zamora, který sice pět minut po přestávce ztroskotal střelou z deseti metrů na výborném Jensenovi, chvíli poté se však již radoval. Postavil se k přímému kopu ze sedmnácti metrů a přízemní střelou dokonale směřovanou ke vzdálenější tyči nedal brankáři mnoho nadějí.

Zdecimovaní hosté se nedokázali z třetí inkasované branky oklepat a v rozhodnutém utkání pokračovala nadvláda Fulhamu. Nicméně Duff i střídající Okaka už na Jensena nevyzráli, zápas přesto skončil jasnou výhrou pro domácí. Proti jinak výbornému výkonu domácích tak mluví dva neregulérní góly.

Góly: 90. Aruna Dindane - 12. Darren Bent (pen.)

Zítra se rozhodne o jejich osudu. V Portsmouthu očekávají posudek arbitráže ohledně jejich nesplacených dluhů, takže se dneska před perným dnem opravdu velmi rádi aspoň částečně povzbudili jedním bodem do tabulky. Ten jim až v nastavení vystřelil Dindane.

Na úvod utkání si ovšem domácí příznivci museli připadat jak ve zlém snu. Skoro jako by to už měla být předzvěst zítřejšího potencionálního debaklu. Už v deváté minutě totiž Benta, spurtujícího za dlouhým balonem, podkosil Rocha a po sudího přehmatu, kdy rozhodčí Friend nejprve ukázal na Yebdu a pak se opravil, putoval předčasně pod sprchy. Ani dlouhé debaty ohledně tohoto vyloučení však Benta nerozhodily a ten pak po své pravé ruce suverénně uklidil míč do brány. Pompey se ale, možná navzdory očekávání, ve zbytku poločasu obdivuhodně sebrali a Sunderland vlastně po celou dobu přehrávali, na bídný start nehledě.

Nicméně Dindaneho slušnou ránu lapil pozorný Gordon, přičemž O’Hara zanedlouho o kousek minul vzdálenější tyč soupeřovy klece. Domácí však pokračovali v takřka drtivém tlaku a ještě do přestávky si vypracovali pár zajímavě vyhlížejících příležitostí. Ovšem Dindaneho průnik skončil odvráceným centrem a průrazný Diop zase trefil jen boční síť. Pompey tedy museli tlačit i v druhé půli a to jim popravdě nečinilo příliš obtíží. V 53. minutě jim navíc odlehčil Cattermole, který po odvrácené šanci Piquionneho ostře zajel do Basinase a po druhé žluté kartě následoval Rochu do šaten.

Sudí Friend měl dnes vůbec perný den, na nedostatek práce se rozhodně stěžovat nemohl. Vždyť krátce po udělení druhé červené karty musel posoudit sporný zákrok McCartneyho na Piquionneho. Pro penaltové vyústění se však nakonec nerozhodl. Blýskalo se tedy na druhé straně, kde se v jednu chvíli Bent zjevil sám před Jamesem a jeho jediné štěstí bylo, že se strefil jen do tyče. Na tuto možnost navíc Bent po chvíli navlékl i další, tentokráte nepochodil se zajímavou křižnou střelou.

Poslední desetiminutovka už ale byla zase jen a jen v režii Pompey. Nejprve si ještě na Belhadjův krásný centr vyskočil Piquionne a ve skvostné pozici minul. Potom došlo na další červenání se a znovu se tak stalo ve prospěch domácích. Sotva vystřídavší Meyler uštědřil Finnanovi ukázkový loket a vlastně po minutě se ze hřiště ihned vypařil. To byl bezpochyby rozhodující okamžik tohoto zápasu. V nastavení sice ještě Gordon likvidoval přízemní pokus Piquionneho, ale na Dindaneho hlavičku po rohu O’Hary už byl i on krátký.

Góly: 14. Paul Scharner - 74. Tuncay Şanli

Stoke zůstává díky Tuncayově hlavičce ze 74. minuty v roce 2010 nadále bez porážky, dnes remizoval na hřišti Wiganu, za který ve 14. minutě otevřel skóre Scharner.

Přestože v ochozech DW Stadium byli více slyšet fanoušci Stoke, lepší start do zápasu měli domácí borci. Obranu nejprve prověřila dvojice Rodallega, N'Zogbia. První branka pak přišla zanedlouho, po čtvrthodině hry zahrával Wigan trestný kop po faulu na N'Zogbiu, na centr si naběhl Scharner a nádhernou hlavičkou nedal šanci Sorensenovi.

N'Zogbia i nadále pokračoval ve svých útočných výpadech a Potters dělal problémy. Hosté se ale postupem času zlepšovali a nebyli daleko brance, když se míč po trestném kopu Hutha dostal až k Shawcrossovi. Jeho střelu ale zablokovali domácí obránci.

Stoke měl skvělou příležitost vyrovnat krátce po změně stran, dlouhý trestňák našel Roberta Hutha, který hlavičkou poslal míč na Tuncaye, ale turecký útočník z toho příliš nevytěžil. Do hry se během druhého poločasu dostal i hřšíník Ricardo Fuller, jenž byl v týdnu zatčen. Manažerovi Pulisovi ale nic jiného nezbývalo, když chtěl vyrovnat.

Wigan ale dobře bránil a Rodallega mohl dokonce zdvojnásobit vedení, jenže jeho akrobatický pokus zastavilo břevno. Krátce nato odpovídal Sidibe, ale Kirkland kryl. Rozhodující moment přišel v 74. minutě, kdy po pravé straně utekl Fuller, míč byl sice odkopnut, ale jen k Etheringtonovi, který ho vrátil na Tuncaye a ten hlavičkou srovnal. Potters mohli v posledních minutách navíc ještě totálně otočit, ale Beattieho skvěle vychytal Kirkland.

Góly: 31. Carlos Tévez (pen.), 73. Emmanuel Adebayor

Manchester City napravil selhání s Hullem, a i když si znovu nepočínal nijak suverénně a živě, Bolton o dvě branky porazil. Bleděmodří by každopádně měli od podobného pojetí fotbalu co nejdříve ustoupit, neboť s tak neohroženým a lehkomyslným přístupem do Ligy mistrů nakouknou jen ztěžka.

V úvodu zápasu šlo jen stěží ukázat na některý z týmů, který měl mít v těch chvílích alespoň optickou převahu. Byl to sice přece jen domácí Manchester, ale i když nešlo říct, že by se jeho nahodilým atakům soupeř bránil levou zadní, pokaždé se Citizens prezentovali spíše polovičními šancemi. Tevézovi totiž rána ze slušné pozice vůbec nesedla, a když pak argentinský forvard nakrmil Barryho, tak ten pro změnu z většího úhlu rozvlnil jen boční síť. Bolton naproti tomu nebyl úplně pasivní, ale přesto za svou neschopnost pořádně vyděsit Givena zanedlouho pykal. Robinson v dolním rohu šestnáctky hloupým zákrokem na Johnsona zavinil pokutový kop, který pak s velkým štěstím proměnil Tevéz. Jeho rána doprostřed brány byla nejen prudká, ale zároveň Jaaskelainena natolik zaskočila, že jí mimo tři tyče nebyl schopen vyrazit.

Až ve 38. minutě se kousek za vápnem dostal k míči Muamba, jeho střela po teči Kompanyho nepříjemně zaplavala a Given se už tentokrát opravdu musel vytasit s prvotřídním zákrokem. S Cohenovým přímým kopem tak metr za šestnáctkou mu zase vypomohla pevná zeď. Trotters se tedy krátce před přestávkou ujali iniciativy, vyrovnání se však nedočkali. A v podobném duchu se pokračovalo i v druhém dějství. ManCity zase sklouzávalo k tomu svému profesorskému fotbalu, taktovku přenechalo Boltonu zcela bez boje. Jenže Wanderers si dneska střelnici rozhodně neotevřeli, zatímco v bleděmodrém z dálky nečekaně posadil balon na břevno Tevéz, třebaže se zprvu zdálo, že jeho projektil branku přeletí.

Bolton tedy nakonec definitivně umlčel Adebayor v 73. minutě. Ten umně protrhl ofsajdovou past soupeře, počkal si na lahodný dlouhý pas od Vieiry a prvotřídní ranou z otočky dílo dokonal. Pak už se jen víceméně v klidu dohrávalo. Za Bolton ještě sice promluvil Elmander, ale ten si na zadní tyči pro diváky připravil tak akorát nepřesné zakončení, jež na druhou stranu aspoň lízalo bok pravé tyčky.