Anglická Premier League - souhrn 26. kola

Góly: 24. Matthew Upson, 39. Peter Crouch

Jak jinak než ze vzduchu dnes zaválel Stoke City, jenž si doma díky přesným hlavičkám Upsona a Crouche poradil se Swansea a odpoutal se od svého dnešního soupeře v tabulce. Tam už živí pohodlný 12bodový náskok na prvního sestupujícího.

Byly to ne zrovna nečekané obrázky: Swans si zase hráli tu svou kombinační hru plnou krátkých narážeček, zatímco Potters se omezovali na vzdušné výpady. Jenže tento zápas Stoku vyšel o poznání lépe než třeba ty v Evropské lize proti Valencii - standardky fungovaly a to byl dnes dostačující klíč k úspěchu. Právě ve Španělsku ostatně Tony Pulis pošetřil významné tváře, což se mu dnes vyplatilo. Zrovna stálice udělali německému brankáři Tremmelovi z debutu učiněné peklo...

Ten inkasoval po 24 minutách z druhé výrazné hlavičky; tu úspěšnou měl na svědomí Upson, tu předešlou neúspěšnou Crouch. Na druhé straně se hned po dvou minutách mohl po centru Dyera prosadit Sinclair, akry volného prostoru ale využil jen k nepřesné koncovce vnějším nártem. Jinak to v podání Swans byla spíše sterilní "přihrávaná" kdesi v hloubi poli. Jeden z mála dravých průniků, který předvedl Neil Taylor a proběhl se přitom kolem čtyř fotbalistů, potom rezolutním skluzem utnul právě premiérový střelec v dresu Potters, Matthew Upson.

Zdvojnásobení náskoku se Stoke dočkal ještě před přestávkou, když v 39. minutě Crouch odhlavičkoval do sítě pro změnu Shottonův dalekonosný aut. Právě tehdy si Tremmel dovolil kiks, když si neporadil se skákavým míčem u čáry. Dílo pak mělo být později ještě lépe dokonáno dalším úderem ze "standardní situace", lépe řečeno z autu, který tentokrát Crouch jen prodlužoval pro trestuhodně váhajícího Walterse. Swansea se mezitím zmohlo na jedinou pořádnou odpověď - Begović se těsně před koncem musel činit proti Caulkerově pokusu.

Góly: 40. Bacary Sagna, 43. Robin van Persie, 51. Tomáš Rosický, 65. Theo Walcott, 68. Theo Walcott - 4. Louis Saha, 34. Emmanuel Adebayor (pen.)

Shodou okolností to byla právě pětigólová výhra Tottenhamu v odvetě Carling Cupu, která roku 2008 po mnoha letech strádání převrátila misky vah na stranu Spurs. Dnes se vše obrátilo naruby: Arsenal rozstřílel Spurs 5:2, dostal se na bodovou hranici vytoužené čtvrté příčky a hlavně po dvou zdrcujících prohrách ukázal charakter i sílu...

Jestli je v Anglii některý zápas pravidelně atraktivním zdrojem inspirace, pak musí jít o severolondýnské derby. A dnešek zaběhlou tradici nijak nekazil; spíš naopak. Obzvlášť fascinující první poločas obsáhl převážně Arsenal, který patrně i kvůli brzkému inkasovanému gólu působil živelněji a odhodlaněji. Ačkoliv mu moc nefungovala křídla jako taková, byl tu pořád Robin Van Persie a nezvykle aktivní krajní obránci, kteří se z největší části zasloužili o jedno fantastické srovnání. V protisměru minulosti mimochodem - vždyť nedávno to byl dvakrát právě Tottenham, komu se podařilo stáhnout dvoubrankové manko.

Nikdy nicméně nešlo o stažení tak zasloužené. Spurs sice obdivuhodně vyšel start do utkání, když ve čtvrté minutě využil neuvěřitelného kráteru v obraně Arsenalu (způsobeného vadnou komunikací mezi Songem a Vermaelenem) Louis Saha. Už tehdy nicméně hodně zapracovalo štěstí, když hasící Vermaelen svým zásahem do střely nešťastně přeloboval vlastního brankáře. A o pomoc shůry, respektive rozhodčích, se potom Tottenham opíral i při svém druhém zásahu: tentokrát si Dean Baleovu čistě zapříčiněnou ztrátu rovnováhy vyložil jako faul Szczesného a nařídil rozporuplnou penaltu, s níž perfektně naložil Adebayor. Jak je jeho dobrým zvykem, prosadil se přesnou ranou k levé tyči.

Už před druhým gólem to každopádně byli hlavně Gunners, kdo určoval tempo hry; jež bylo mimochodem jednoduše závratné. Zejména potom Van Persie. Ten byl bez nadsázky u všeho důležitého. Sám spálil první příležitost k vyrovnání, když se po čtvrt hodině hry na malém vápně nejprve ideálně neopřel do balonu levačkou, tím se však zároveň dostal za svého strážce a pravačkou pak napálil míč těsně vedle tyče - trestuhodně, a nezachránil ho přitom ani dobíhající Walker, jenž měl mimořádné štěstí, že si balon nesrazil do vlastní sítě. Tahle zahozená tutovka nicméně Van Persiemu vítr z plachet nevzala: brzy se šikovně uvolnil na hraně šestnáctky a jen díky lehké teči soupeře netrefil.

Úspěšnější tedy pro začátek byl v roli asistenta; hned po svém druhém projektilu od rohového praporku našel hlavu Rosického, kterého i v protipohybu vychytal famózní Friedel. A pak tím, že po Walcottově neskutečném přiťuknutí patičkou trefil tyčku, de facto rozjel gólovou akci svého týmu. Přes Gibbse a Artetu se míč dostal na hlavu důrazného Sagny, odkud se odrazil přesně k levé tyčce - mimochodem právě té, jíž před chvílí nastřelil Van Persie. Dostáno tak dopředu bylo pravidlu, že případný poražený nikdy nevyšel střelecky naprázdno.

...jenže Gunners nyní dělali vskutku vše pro to, aby tím smutným aktérem na konci nebyli. A hned za pár okamžiků jim byla aktivita splacena; konkrétně tedy ještě spravedlněji Van Persiemu. Nizozemský forvard se prosadil po 23. v sezoně doopravdy geniálním způsobem, když těsně za pokutovým územím zmátl Parkera, aby kolem něj nádherně zakroutil míč ke své oblíbené pravé tyčce. Tak se stalo ve 43. minutě. Druhý poločas tedy mohl slibovat drsnou honbu za triumfem.

V čemž nezklamal; tedy maximálně v tom ohledu, že nakonec byla docela dobře jednostranná. Zatímco Arsenal navázal na svůj nadšený projev zpřed přestávky, Tottenham...vlastně navazoval rovněž, jen v tom nejhorším možném duchu. Svou laxnost jenom povýšil, nepovedla se ani obě střídání, když především Sandro střed pole docela dobře rozhodil. A pak: na druhé straně ke všemu nejméně o tři hlavy povyrostl Theo Walcott a ještě o pár stupínku se zlepšil i tak skvělý dirigent Rosický či Arteta. Ve finále z toho byl válec par excellence.

51. minuta: Tomáš Rosický předal míč doprava Sagnovi, vecpal se před Kinga a v těsné blízkosti Friedela jenom lehce ťuknul do míče, aby se v Premier League prosadil po 50 zápasech prokletí. 65. minuta: klasický protiútok Arsenalu z dob největší slávy, jehož architektem byl Rosický a následně i Van Persie - ten mezi dvěma hráči udržel míč, všiml si heroicky sprintujícího Walcotta a jeho dloubnutí už bylo gólové. 67. minuta: Songova bravurní kroucená přihrávka za obranu Tottenhamu a Walcottova typická koncovka placírkou na zadní tyč. Všeprostupující mizérii Spurs navíc ke konci zpečetil Parker ošklivým prošlápnutím Vermaelenova kotníku. To už byla opravdu definitivní tečka v poklidu dohrávaného derby, které přineslo nejjednoznačnější výsledek od října 2009, kdy rovněž o tři góly a doma zvítězil Arsenal.

Góly: 84. Grant Holt - 7. Paul Scholes, 90. Ryan Giggs

Snový zápas pro fanoušky Manchesteru United. Vítězství 2:1 na půdě silného Norwiche, devítistý start pro Ryana Giggse, který ho navíc symbolicky korunoval vítěznou brankou až v nastaveném čase. Red Devils se tak dotáhli na dva body k vedoucímu Manchesteru City, Norwich zůstává osmý, čtyři body za pohárovými příčkami.

V základní sestavě nenastoupil Wayne Rooney, útok obsadila dvojice rychlíků Welbeck - Chicharito. Naopak se ve výběru objevili obě legendy United Paul Scholes a Ryan Giggs a byli to oni, kdo klání rozhodli. Velšský křídelník se tak dočkal neskutečného devítistého utkání v barvách Red Devils a v nastaveném čase jej korunoval vítěznou brankou.

Skóre nicméně otevřel ten druhý "stařík" v kádru Alexe Fergusona. Už po sedmi minutách se ryšavý záložník dobře uvolnil ve vápně, na zadní tyčce si neobsazený počíhal na centr Naniho a hlavou otevřel skóre - 0:1. V minutě č. 16 měli hosté další velkou šanci, Nani našel Chicharita, ten předal Welbeckovi, jenž si míč dobře zpracoval a jen díky Ruddymu zákroku zůstalo vedení United jednobrankové.

Do konce poločasu se dvakrát ozval i Norwich a byl to pokaždé Anthony Pilkington, kdo ohrozil De Geu. Nejprve dostal přihrávku do pokutového území a pálil na zadní tyč. Poté si do šestnáctky naběhl a zakončoval hlavou - v obou případech ovšem parádně zakročil španělský brankář ve službách Manchesteru United David De Gea.

Druhý poločas nenabídl velkou šanci až do 73. minuty. Jones nacentroval míč do pokutového území, kde pálil z voleje Giggs a jeho střela rozzvonila břevno Ruddyho svatyně. Tak málo chybělo veteránovi k brance při jubilejním zápase. A tato situace mohla Ďábly mrzet, sedm minut před koncem se totiž v pokutovém území po Whitebreadově přihrávce otočil s míčem Holt a vyrovnal - 1:1.

Pak ale zamlely boží mlýny, které si pro Ryana Giggse přáli zřejmě lepší pocity po 900. utkání. Střídající Ashley Young až v nastaveném čase nacentroval míč na zadní tyč, kde 38letý fotbalista ideálně stál, nastavil nohu a zařídil pro Manchester United veledůležité tři body v honbě za obhajobou ligového titulu - 1:2.

Góly: 30. Mario Balotelli, 52. Sergio Agüero, 81. Edin Džeko

Naprostá dominance. Manchester City smetl Blackburn, jako by se nechumelilo, ve zcela exhibičním duchu. Gólem si přitom dodali sebevědomí všichni tři nastoupivší útočníci, Agüero, Balotelli i střídající Džeko. Citizens jsou aktuálně pět bodů před svým rivalem (který má zápas k dobru) a ve velké pohodě.

Poněkud rozpačitě vstoupil do utkání už poslední doma stoprocentní tým napříč šesti elitními ligami. Ve vycházkovém tempu si zrovna nevěděl rady s aktivní a houževnatou obrannou hrou Blackburnu - tedy s výjimkou krásné akce z druhé minuty, kterou zakončoval Balotelli a likvidoval skvělý Robinson. Rover sice ani tehdy nevytrhávali poločasovou bilanci držení míče (83:17!), ale aspoň působili kompaktně a vypadalo to, že ani přemíra centrů do pokutového území ho nerozhází. Ovšem nic netrvá věčně, a tak ve finále Rovers mohli vděčit jen menší smůle Yayi Tourého, jistému Robinsonovi či náhodným malým detailům, že nešli do kabiny za rozhodnutého stavu.

Takhle to bylo po poločase pouze 1:0 díky dobře vedenému protiútoku, který zakončil Kolarov precizním přízemním centrem a Balotelli nesmírně citlivým finálním dotykem. Jinak další podobně geniální kontakt s balonem z dílny Kompanyho nebyl gólový kvůli fantastickému reflexu Paula Robinsona - po něm následovala nepřesná dorážka Tourého, jenž přitom pohotově zareagoval a poprvé se předvedl v jasném světle. Podruhé mu třeba chyběl jediný krůček, aby nakopl směr brána Kolarovův prudký centr. Právě jeho donáška z levé strany mimochodem byla pro City prvního poločasu zcela zásadní; na pravé straně se Johnson tak akorát dostával ke střelbě, přičemž jediný povedený projektil vyrazil do bezpečí Robinson.

Druhý poločas začal podobně jako ten první - velkou šancí ManCity. Tentokrát však s tím rozdílem, že byla proměněná. Výrazně se přitom pod druhý gól podepsal doposud parádně chytající Robinson, jenž pod nijakým tlakem jenom lehce postrčil centrovaný míč za sebe, kde číhal nekompromisní Agüero. Tím se samozřejmě jenom povzbudil dojem ze zápasu, který byl zhruba...tréninkový. Citizens vskutku soupeře hladce přehrávali i na půl plynu, Hart se v bráně musel vyloženě kousat nudou - vždyť ani kloudné střele nečelil.

Do takto pohodového průběhu pak jednou gólovou radostí vstoupil akorát střídající Džeko, jenž si mezi dva soupeře majestátně doskočil pro další famózní centr nejlepšího hráče zápasu Kolarova a nedal Robinsonovi žádnou šanci. Dál už akorát slabě pálil Silva.

Góly: 48. David Luiz, 61. Didier Drogba, 79. Frank Lampard

Chelsea proti Boltonu dosáhla přesně toho, co potřebovala. Dokráčela si k relativně poklidnému vítězství, dala tři góly a po šedivých výkonech konečně naplno bodovala. Góly si ve druhém dějství rozdělili Luiz, Drogba a Lampard.

Trotters na Stamford Bridge přijeli z pozice předposledního mužstva tabulky, navíc s vědomím, že dnešního soupeře od roku 2003 neporazili. André Villas-Boas nasadil prakticky to nejsilnější, co měl k dispozici, a už v sedmé minutě se mohlo měnit skóre. Sturridge vyslal parádní přihrávkou Lamparda a ten obešel Bogdana, ovšem zaběhl s míčem příliš daleko, a když pak pálil z úhlu, gólman Boltonu už byl připraven.

Směrem dopředu hosté nebyli nijak nebezpeční, a tak se Chelsea mohla soustředit na útočení. Náznaky šancí sice přicházely, ovšem byly to jen náznaky, vážnější šance nikde. Blues očividně postrádali někoho, kdo by dal potřebnou finální přihrávku. Ve 28. minutě si na hranici šestnáctky vzal míč Sturridge a levačkou kroutil míč do brány, ale Bogdan byl opět připraven. V závěru prvního poločasu nakonec vystrčili růžky také Trotters, po Tuncayově přihrávce pálil drobný Miyaichi, ale netrefil.

Druhou půl však už otevřel rychlý gól. Jako blesk do druhé půle vlétl David Luiz, jenž se také vzápětí po zásluze trefil. Ve 47. minutě se otočil ve vápně a skvěle umístěnou ranou ke vzdálenější tyči přinesl do domácích řad potřebný klid. Bolton ani poté nezačal směrem dopředu výrazněji kousat, naopak to byl znovu Luiz, kdo hrozil. Tentokrát ovšem jeho hlavičku zastavila tyč Bogdanovy branky.

Chelsea pokračovala v útočném tažení, další akci zakončoval střelou do břevna Drogba. Druhý pojišťovací gól přišel až v 62. minutě, kdy si Drogba všechno vynahradil. Lampardovi se konečně povedl rohový kop, na nějž si naskočil právě útočník z Pobřeží slonoviny a hlavou zavěsil. Na druhé straně zahrozil jeden z nejlepších hráčů hostí Miyaichi, který po levé straně utekl Ivanovičovi i Cahillovi a servíroval míč před branku, kde však stál připravený Ashley Cole, aby zamezil možnému gólu.

V 78. minutě završil dnešní gólový účet Frank Lampard. Mata si udělal prostor na pravé straně a poslal do vápna výborný centr. Pro Lamparda, kapitána Chelsea, vyhlížejícího na zadní tyči už pak bylo zakončení rutinní záležitostí. Chelsea s přehledem porazila Bolton a do dalších zápasů může jít ve větší pohodě.

Góly: 6. Papiss Cissé, 18. Jonás Gutiérrez - 50. Matthew Jarvis, 66. Kevin Doyle

Terry Connor si hned napoprvé v nové roli užívá radosti. Na pohled tedy sice polovičaté, na druhou stranu remíza ze St. James Parku, kde jste navíc prohrávali 0:2 - to se jistě bere všemi deseti. Wolves se takto navíc odpoutávají od QPR a nepatrně se zase vzdálili i Boltonu.

Mohl to být snový Connorův start do kariéry prvoligového manažera, nakonec z toho ovšem byl přímo katastrofální první poločas, respektive jeho úvodní dvacetiminutovka. Tu Wolves načali pěknou akcí, na jejímž konci mohl být s gólovou střelou (a ve skutečnosti jen nevýraznou přízemní) Kevin Doyle; pokračování bylo nicméně jako z jiné planety. Hned v šesté minutě se narodilo vedení ve prospěch Magpies, které mohly nejprve využít hrubky váhavého Berry a následně i chaotického odvracení nebezpečí v podání Vlků - tedy dvou trademarků McCarthyho Wolverhamptonu. Hennessey se každopádně tedy blýskl proti šikovné patičce Demby Ba, ovšem na Tiotého ztlumenou pumelici, jíž do šibenice usměrnil Cissé, už zkrátka nic nezmohl - 1:0.

A nepříjemně překvapený brzy mohl být ještě jednou. To když Stearmanem odvrácený nákop sebral nějakých šest metrů za hranicí šestnáctky Jonás a přenádhernou, přímo úměrně stoupající pumelicí potvrdil, že se mu proti Wolves pálí lépe než proti ostatním. Zároveň tak definitivně nanesl dekagramy sebejistoty na kopačky domácích, kteří se pak už nikam nemuseli hnát a prakticky celý zbytek dějství strávili neškodnou, avšak uklidňující kombinací.

Změnu přinesl až start druhé půle. Hned při něm se zaprvé Ba nepatrně zranil, zadruhé už ve 49. minutě udělala razantní Simpsonova teč z Jarvisovy rány gólový projektil a zatřetí se utkání dostalo do rozlítané fáze, což samozřejmě vyhovovalo hostům. Ti se rázem ocitli ve svém živlu a nebýt skvělé reakce Krula, mohli se po průniku Warda díky další rozhodující teči radovat z vyrovnání; ještě před dovršením hodiny hry.

Přesto se Wolves nerozhodného stavu dočkali, a to ještě poměrně brzy poté. V 66. minutě si Williamson neporadil s odvrácením O’Harova centru ze standardní situace, když jej odhlavičkoval do Doyleovy hrudi a právě irský útočník, jenž v PL neskóroval od 22. října, se pak ve změti těl nejlépe orientoval. Pro Wolverhampton to tehdy bylo nejspíš zasloužené vyrovnání, to však také lze označit za maximum.

Za výhrou se již hosté zrovna nehnali, přičemž nechávali vynikat nervózně tvořící a mizerně útočící Newcastle. Ten se blíže brance dostal maximálně skrze žolíka Ben Arfu, který jednou z rohu velkého vápna divže nedokroutil míč k zadní tyči, podruhé těsně minul i bližší část brankové konstrukce.

Góly: 7. Pavel Pogrebnjak

Queens Park Rangers sice neinkasovali od Fulhamu ostudný debakl jako na podzim, přesto odcházejí se sklopenou hlavou. Doma v malém západolondýnském derby nevstřelili branku, a tak hostům stačila jediná branka zatím skvěle vyhlížející posily Pavla Pogrebňaka. Domácí debutant Samba Diakité navázal na tradici, dle níž nováčci v dresu QPR vždy patřili v zápase k nejdůležitějším postavám.

Nůžky v západním Londýně se ještě více rozevřely. Queens Park Rangers upadají do ještě větší krize a statistika posledních zápasů nyní vypadá ještě hrozivěji. Z posledních 14 zápasů totiž vyhráli jen jediný a hned desetkrát odešli z hřiště poražení. Nepomohl ani příchod Marka Hughese, pod jehož vedením čtyřikrát z šesti klání prohráli. Dnes v derby proti Fulhamu jim opět zlomila vaz červená karta zimní posily.

Už po sedmi minutách dostal Pavel Pogrebňak dobrý pas za obranu od Dembelého, oklamal kličkou Kennyho a do odkryté svatyně otevřel skóre - 0:1. Už za tři minuty to mohlo být o dvě branky, když Ruiz po rychlém brejku uvolnil Dempseyho, jehož křížná rána jen o kousek minula bránu. Po stejné ose se dostali hosté do šance i po půl hodině hry. Ruiz z volného kopu nadýchaným centrem našel opět Dempseyho, který si však v rozhodující moment nepočínal s míčem příliš obratně a obrana QPR uhasila jiskru odkopem na roh.

Krátce nato se ale oheň problémů na Loftus Road rozhořel naplno. Samba Diakité si při debutu odkroutil třiatřicet minut, pak uviděl za zákrok na Ruize druhou žlutou kartu a pakoval se do sprch. Stejně jako Cissé se Zamorou, kteří v debutu skórovali, se tak zapsal do historie utkání tučným písmem.

Hughesovi svěřenci se ke slovu dostali až ve druhém poločase, přesněji až v jeho pokročilém průběhu. Mackie pronikl po pěkném uvolnění až do pokutového území, jeho křížná rána po zemi těsně minula pravou tyč Schwarzerovy brány. Ještě větší šanci měl sedm minut před koncem Shaun Wright-Phillips, kterého perfektně oslovil Taarabt a drobný křídelník v bezprostřední blízkosti střílel tesně vedle.

Góly: 3. Peter Odemwingie, 41. James Morrison, 49. Peter Odemwingie, 90. Keith Andrews

Jako vyměnění. Baggies prohráli na vlastním hřišti hned pět z minulých šesti ligových utkání, za tu dobu tu ani jednou nevyhráli; teď však s naprostým přehledem deklasovali Sunderland, v poslední době jeden z nejlépe bodujících celků soutěže, navíc povzbuzený pohodlným pohárovým postupem přes Arsenal.

Za pohodový průběh celého duelu přitom dost možná může už samotný skvělý vstup do něho, jaký předvedli domácí Throstles. Hned ve třetí minutě si totiž Odemwingie našel mezi dvěma obránci cestičku k Mulumbuově centru a odhlavičkoval míč do sítě, aby tak potvrdil svůj hattrick proti Wolves v minulém kole. Black Cats zároveň nepřekvapily tím, že inkasovali zrovna ze vzduchu - hlavičkovaných branek dostaly nejvíce ze všech účastníků Premier League. Nicméně byl to i pozemní prostor, kde měli Baggies po celou dobu poločasu jasně navrch. Sebevědomě si předávali balony, přičemž jmenovitě Morrison s Andrewsem neustále udržovali Mignoleta v pohotovosti svými střeleckými pokusy.

Ten další, který se ujal, nicméně přišel až ve 40. minutě. Tehdy se Thomas zleva opřel do centru, aby Morrison skóroval jak jinak než hlavou. A hned po pár sekundách navíc Fortuné mohl přidat třetí kousek, kdyby Richardson nevletěl do jeho pokusu ze značné blízkosti. Throstles si každopádně vše vynahradili hned po přestávce, když i start druhého dějství opět vyšel Odemwingiemu. Pro změnu mu předvedení pohotové koncovky umožnil centrem Fortuné.

Jestliže je faktem, že se Sunderland alespoň po pauze občas dostal srozumitelně do hry, vězte, že to pořád nebyla žádná sláva. Foster se musel vytáhnout všehovšudy jen proti plachtícímu projektilu Gardnera z 60. minuty, jinak Turnerova hlavička po rohu i Cattermoleův finiš vlastního průniku byly nepřesné. Naopak Fortunému zabránil v gólové radosti jenom blok na brankové čáře, takže se WBA čtvrtého zářezu dočkalo až v poslední minutě skrze Andrewsovu střelu po Dorransově a Morrisonově výborné práci na levoboku.

Góly: -

DW Stadium se znovu nedočkalo domácího vítězství, už pojedenácté v řadě, tentokráte si odvezla bod Aston Villa, která si tak udržuje relativně komfortní náskok od sestupových příček. Latics opět mohou děkovat Al Habsimu, jenž svůj tým podržel zejména při šanci Darrena Benta...a posunul ho na úroveň předposledního Boltonu.

Wigan do utkání vstupoval bezprostředně po klíčové výhře na Reebok Stadium, zatímco Villa čekala na plný bodový zisk tři zápasy. Oba celky začaly pod tíhou sestupových bojů hodně aktivně, o málo navrch ale měli přece jen hosté, kteřísi vypracovali záhy také dvě velmi dobré šance: Robbie Keane, jenž hrál svůj poslední zápas za Villans před svým návratem do LA Galaxy se mohl rozloučit stylově, jeho dalekonosný pokus ale Al Habsi zneškodnil. Ománský brankář musel zasahovat i proti Bentovi, jehož vyslal ke zteči opět Keane, ani reprezentační útočník ale neuspěl.

Po celý zbytek prvního dějství se však dirigentská taktovka překlopila na stranu Wiganu, který hrozil především po levé straně, kde Victor Moses sváděl urputné souboje s Alanem Huttonem. Něco však domácím pořád chybělo - přesnost ve finální fázi, což ostatně nejlépe dokládá fakt, že Latics mají na DW Stadium chudou bilanci jedenácti branek a na výhru už zde čekají od srpna.

Druhá polovina byla v podstatě zrcadlovým obrazem té první, jen s delší dominancí Wiganu, jemuž mohl zajistit klid Di Santo, který se snažil tak vehementně propálit dvojblok Gardner - Collins, až se mu povedlo trefit ruku prvně jmenovaného, sudí Friend ale pokutový kop neodpískal. Největší šanci měl sedm minut před koncem střídající Hugo Rodallega, z otočky ale nedokázal trefit prostor mezi třemi tyčemi. Hostující fanoušci potom na závěr "tradičně" vypískali manažera Alexe McLeishe, jež má před sebou nezáviděníhodnou pozici.