Anglická Premier League - souhrn 33. kola

Góly: 45. Joey Barton, 55. Jamie Mackie, 67. Ákos Buzsáky

Boj o záchranu nedramatizuje jenom Wigan, který oloupil lídra tabulky, ale i QPR. To si vzpomnělo na poslední vzájemný souboj se Swansea zde, na Loftus Road, a podobně jasně jako loni - tentokrát 3:0 - jej přejelo. Také pro Rangers to tedy znamená alespoň dočasné vysvobození ze zajetí sestupu.

Možná za to mohl i výkon kapitána Joeyho Bartona. Ten byl v nedávně době kritizován i vlastními fanoušky, dnes však exceloval od začátku do konce a dokonce se blýskl i veledůležitým prvním gólem, jenž navíc vstřelil těsně před přestávkou. To je vždycky nepříjemné, kór pro mužstvo, jež se předtím ocitalo blíže gólu častěji než protivník. Protože právě Swans málem šli do vedení skrze vlastní gól Taiwa nebo velkou šanci Routledge, který svůj volej poslal trestuhodně nad břevno.

Nicméně domácí i přesto vypadali hladověji a odhodlaněji v dnešním klání uspět, což se jim tedy vyplatilo konkrétně situací ze 45. minuty. Tehdy se Barton nekompromisně opřel do odvráceného Taarabtova centru a Vorm byl v tu chvíli stoprocentně bez šance. Přitom holandský brankář dříve nemusel složitě zasahovat ani proti zpackané střele Mackieho střele, jež mířila přímo do Vormovy náruče, ani proti Buzsakyho nepřesnému pokusu.

Oba neúspěšní střelci si nicméně později spravili chuť. Mackieho ráně v 55. minutě pomohla teč Rangela, zatímco Maďarova rána z podobné, zhruba 20metrové vzdálenosti už zaplula do sítě zcela čistě. Tak se stalo v 67. minutě a zlomení hosté už neprokázali moc vůle minimálně upravit nepříznivý stav. Snad akorát Grahamově hlavičce po přímém kopu Sigurdssona mnoho nechybělo.

Góly: 6. Sergio Agüero, 54. Sergio Agüero, 61. Carlos Tévez, 64. David Silva

Tak že by přeci? Hanebný výkon Manchesteru United a jeho porážka 1:0 ve Wiganu dala Manchesteru City prostor k nadechnutí. Svěřenci Roberta Manciniho splnili povinnost, naložili West Bromwich Albionu čtyři góly na cestu a stáhli vedení městských rivalů v čele tabulky na pět bodů. Vzhledem ke vzájemnému utkání obou klubů z Manchesteru v předposledním kole na Etihad Stadium se ještě máme na co těšit. Zápletka tak není pouze v boji o čtvrté místo...

Mario Balotelli odpykával trest za červenou kartu a v útoku se tak objevilo argentinské duo Sergio Agüero - Carlos Tévez. O jasné výhře Citizens v dnešním utkání se rozhodlo už po šesti minutách a byl u toho právě jeden z Jihoameričanů. Agüero převzal kousek za půlící čarou míč, potáhl jej až před šestnáctku, odkud nechytatelně k tyči vypálil a otevřel skóre zápasu - 1:0.

Domácí chtěli pochopitelně své vedení potvrdit, ale jak Silva po pěkné spolupráci s Tévezem, tak Richards - rovněž po úchvatné přihrávce problémového forvarda - ztroskotali na defenzivě hostí. Silvu vychytal na bližší tyči Foster, anglický obránce sice svého krajana překonal, ale na brankové čáře jej zaskočil Olsson. WBA se kromě Longovy střely těsně vedle k ničemu podstatnému nedostalo.

Do druhé půle ManCity skočilo podobně jako do té první - už po osmi minutách se měnilo skóre. Nasri našel krásně v šestnáctce Agüera a ten placírkou přidal svůj druhý gól v utkání - 2:0. Prakticky vzápětí mohl zvyšovat právě francouzský středopolař, který však těsně minul. O hattrick Agüera připravil opět jeden z dobře blokujících hráčů po hodině hry.

Bleděmodří ale nemuseli dlouho truchlit, za pár vteřin totiž Nasri vyslal Agüera, jeho zadovka se vrátila až k Tévezovi, jenž z nějakých 12 metrů uklidil balón do odkryté sítě - 3:0. Dílo zkázy dokonal už tři minutky poté David Silva. Skvělý Agüero sebral soupeři míč při rozehrávce, v rychlém brejku předal Silvovi a malý Španěl krásným lobem překonal Fostera počtvrté a naposledy - 4:0.

Góly: 50. Shaun Maloney

Jedním slovem hanba! Manchester United si ještě zbytečně zavařil v boji o titul, když odchodil zápas na DW Stadium a Latics tu dovolil zpřetrhat dlouho trvající a z jejich pohledu nesmírně frustrující šňůru. Po pěti zápasech, pěti prohrách, 21 obdržených gólech a žádném vstřeleném...je tu výhra 1:0 a minimálně na pár dní úprk z propadliště.

Přehnaně jásat samozřejmě ještě není proč - stále je tu pět dalších kol a Bolton s jedním zápasem k dobru. Nicméně minimálně z psychického hlediska půjde stoprocentně o mimořádnou vzpruhu. Tím spíš, že dnešní výhru nelze označit za nezaslouženou. Ačkoliv Wigan celou půl hodinu podnikalo dosti bezzubé výpady do obrany United, oproti výkonu soupeře, nad nímž ve své technické zóně Ferguson neustále lamentoval, to byla pořád pohádka. United notně scházela Scholesova preciznost, stejně jako byl rozhodující vysloveně tragický Rooneyho výkon. Obvykle důležitý člen sestavy pak byl dokonce v 65. minutě vystřídán, ačkoliv se už v tu chvíli mělo ze všech sil útočit.

Latics totiž šli do vedení po 50 minutách, když Maloney s Beausejourem opět zopakovali osvědčenou rozehrávku rohového kopu na krátkou vzdálenost a prvně jmenovaný vzápětí krásně zakroutil míč do sítě. Do poločasu se diváci mohli významně vzrušit akorát při jiné brance atletů, tentokrát však kontroverzně neuznané - to když měl být vedle Mosesovy úspěšné hlavičky faulován brankář De Gea.

Do druhého dějství okamžitě namísto Younga vyběhl Cleverley, který strávil loňskou sezonu na hostování právě ve Wiganu, ani on ale Red Devils příliš nevytrhl z předčasně mistrovské letargie. Ta se začala vytrácet až dvacet minut před koncem. Nejprve se pro změnu United vztekali kvůli neodpískání Figuerovy ruky uvnitř vlastní šestnáctky, pak Al Habsi dobře vychytal Welbecka. Ani závěrečných šancí tedy nebylo mnoho, tlak nepřišel už vůbec a navíc si na De Geovi ještě jeden solidní zákrok stihl vyžádat Moses. Zkrátka blamáž, jak má být.

Góly: 9. Robin van Persie (pen.), 11. Theo Walcott, 69. Yossi Benayoun

Konečná. Velice brzo zapečetil osud Wolverhamptonu mezi 20 nejlepšími londýnský Arsenal, stíhající naopak jistotu třetí příčky. Zápas rozhodl prakticky již v první půli, takže teď vzhledem k senzační výhře Wiganu zanechal Vlky devět bodů od prvního nesestupového místa. To už pak sestup snad ani zázrak neodvrátí.

Už v osmé minutě bylo jasno, že je zle nedobře. Van Persie uvolnil ke klíčovému sprintu Walcotta a Bassongovo ne zrovna šikovné zatažení za ruční brzdu přineslo oranžovým tak akorát možnost dohrávat v oslabení a s mankem. Van Persieho sebevědomý pokutový kop a následně i další, tentokrát opravdu rovnou gólová spolupráce s pravým křídelníkem, totiž daly Londýňanům faktickou záruku vítězství.

Tu se celých zbývajících 35 minut Wolverhampton nahlodat dvakrát nesnažil. Ostatně každá jejich sekvence přihrávek či veškeré rozhodnutí sudího Swabricka v jejich prospěch se neobešlo bez ironických potlesků či popěvků. Ve velmi nepříjemné atmosféře zápas začal; a také pokračoval.

Nepříliš chvály hodně ovšem vstoupil Arsenal do druhého poločasu, který zpočátku jako by byl připraven odjezdit takříkajíc na koni a bez vlastního přičinění. Jenže to Wolves úplně připustit nehodlali, a jak je už jejich pravidlem pod Connorem, druhý poločas se jim vyvedl přeci jen lépe než první. Ještě v 56. minutě možná rázem svěží Vlky nepatrně přidusil Arteta svým vběhnutím do pokutového území a přihrávkou Persiemu do jasné šance, jenže Holanďan trestuhodně přestřelil, a tak málem úřadoval soupeř. Nejprve se k první zaznamenání hodné střele do boční sítě dostal Jarvis, posléze s odbitím hodiny hry předvedl Szczesny. Po necelých dvou měsících se opět mohl trefit Doyle, jeho hlavičku ale neuvěřitelným způsobem pravačkou zadržel Szczesny.

Teprve poté, co se přehnal tento tlak, dostali hosté nabuzené Wolves zpět "pod pokličku". Znovu nejvlivnější duo Kightly-Jarvis se už k zajímavým průnikům dostávalo čím dál méně, zatímco v 69. minutě Benayoun definitivně rozhodl. Po zpětném pasu Songa zaskočil Hennesseyho na špatné noze, když místo k zadní tyči mířil na tu přední. To už vzápětí Gunners mohli v klidu dohrávat, druhá vlna vlčí nevole se již nezdvihla - tedy s výjimkou slušné střely Milijaśe, po níž se opět vrhl polský brankář. Naopak ještě Ramsey dvěma pěknými projektily nepěkně vyděsil Hennesseyho.

Góly: 36. Yakubu Aiyegbeni, 61. Yakubu Aiyegbeni (pen.) - 13. Maxi Rodríguez, 16. Maxi Rodríguez, 90+1. Andrew Carroll

Fotbalisté Liverpoolu se pořádně nadřeli, ale zápas na Blackburnu nakonec se štěstím zvládli. Hrdinou zápasu se stal útočník Andy Carroll, který i přes oslabení svého týmu dokázal skórovat v nastaveném čase!

Liverpool vstoupil do zápasu tím nejlepším způsobem a už po čtvrthodině hry vedl zásluhou Maxiho Rodriguéze 2:0. První branku započal přesnou přihrávkou Craig Bellamy a Maxi měl snadnou práci. Ta druhá odstartovala střelou Shelveyho, kterou Robinson neudržel, a z další vlny dorážející Maxi Rodriguéz vsítil druhou trefu.

Jenže pohodlné a brzké vedení se začalo komplikovat o devět minut později. Flanagan po chybné malé domů donutil Doniho k faulu na Hoiletta a rozhodčí nařídil pokutový kop. Mimoto byl Doni vyloučen a mezi tři tyče musel za Flanaghana golman Jones. Náhradní brankář Jones se uvedl jak nejlépe mohl. Bídnou Yakubovu penaltu chytil a uchránil Liverpoolu dvoubrankové manko. To ale neplatilo na dlouho. Ve 36. minutě si naběhl na parádní centr Yakubu a míč od něj skončil v síti - 2:1. Tlak domácích do poločasu sílil, ale vyrovnání se zatím nekonalo.

Výsledek 2:2 přišel na pořad dne až v 60. minutě a stalo se tak po sérii hrubých chyb golmana Jonese. Ten odstrčil ve vápně soupeře a rozhodčí nařídil druhou penaltu. Yakubu se tentokrát nemýlil a Liverpoolští tak přišli o dvoubrankové vedení! Blackburn dokonce mohl výsledek otočit, Carroll si při hlavičkování málem vstřelil vlastní gól. Když už se utkání schylovalo ke konci, rozhodl Andy Carroll! Někdejší útočník se prosedil ze vzduchu hlavou a Robinson se mohl natahovat zbytečně. Liverpool vyhrál na Blackburnu za pět dvanáct a nadále zůstává ve hře o evropské poháry.

Góly: 82. Clint Dempsey - 45. Frank Lampard (pen.)

Nadmíru nudný a nezajímavý zápas skončil zřejmě zaslouženou remízou, a pokud by fotbalový bůh někomu měl přiřknout tři body, je to určitě Fulham. Chelsea dnes nepředvedla absolutně nic, gól dala z kontroverzní až darované penalty a celý druhý poločas sterilně bránila hubené vedení. To nakonec modrým sebral kanonýr posledních týdnů Clint Dempsey.

Jak Roberto Di Matteo avizoval, do západolondýnského derby vyběhlo oproti utkání s Wiganem hned šest nových hráčů. Do sestavy se vrátil i přes naprasklá žebra John Terry, také John Obi Mikel a čtveřice hráčů do ofenzivy - Torres, Lampard, Kalou a Ramires. Fulham až na dvě změny nasadil stejnou jedenáctku jako v úspěšném duelu v Boltonu.

Úvod utkání, ostatně jako snad v úplně každém derby mezi Chelsea a Fulhamem, nenabídl příliš fotbalové zábavy, do šestnáctek soupeře se oba týmy dostávali prakticky jen po standardních situacích. Defenzivy na obou stranách fungovaly prvotřídně, což logicky atraktivitě střetnutí nepřidalo.

Výjimky zdvihající diváky na Craven Cottage ze sedaček tvořily střely ze střední vzdálenosti zpravidla v podání Fulhamu, který měl v první půli více ze hry. Ať už to byla hlavní hvězda domácích Clint Dempsey nebo s o poznání lepší střelou Kevin Frei, Petr Čech v bráně Chelsea si vždy poradil.

A přestože Blues nepředvedli v úvodním dějství lautr nic, šli do vedení. Bertrand přihrál do vápna Kalouovi, proti němuž tak nešikovně vyjel skluzem Murphy, že ač afrického útočníka zřejmě vůbec nezasáhl, Mark Clattenburg měl důvod písknout do píšťalky. Penaltu suverénním způsobem proměnil již svým 150. gólem v Premier League Frank Lampard a poslal Chelsea do vedení 0:1.

Nemastný-neslaný fotbal pokračoval i ve druhém dějství; opět spíše pod taktovkou Fulhamu. Ten z dnešního souboje "nekopů" vyšel pravděpodobně s čistším štítem, ačkoli utkání opravdu nemělo valnou úroveň. Slušnou akci po hodině hry ukázala dvojice Frei - Riise, po které norský zrzek šajtlí těsně minul branku.

Až deset minut před koncem se domácí konečně dočkali zaslouženého vyrovnání. Nejdříve ještě Čech fantastickým zákrokem zneškodnil Hughesovu hlavičku na roh. Ten rozehrál Damien Duff přesně na hlavu Clinta Dempsey, který trestuhodně zcela nekrytý trknul balón ještě s pomocí tečujícího Garyho Cahilla k tyči mimo dosah Petra Čecha - 1:1. Pak nastala desetiminutovka čehosi, co připomínalo snahu Chelsea o navrácení vedení na její stranu, ale vzešlo z toho jen pár brejků domácích, které nepřinesly větší nebezpečí.

Góly: 32. Andreas Weimann - 71. Robert Huth

Nevyhrát doma pět měsíců, to chce odvahu. A Alex McLeish ji tedy evidentně nepostrádá. Se svou Aston Villou na vlastním hřišti naplno nebodoval od 5. listopadu a po dnešku je jasno, že se tahle série ještě natáhne: poté, co birminghamští neudrželi ani vedení nad Stoke a znovu se s tímto soupeřem rozešli smírně, trčí jen sedm bodů nad sestupovou zónou. Což fanoušci svému manažerovi po závěrečném hvizdu pěkně od plic připomněli.

Po Vánocích to byla ukrutná nuda a bezbranková plichta, tentokrát to bylo jen o něco málo lepší. Stále platilo, že síla obou mužstev spočívá hlavně v poctivé defenzivní práci, zatímco vpředu chybí kreativita i spolehlivý zakončovatel (Crouch jen střídal, na druhé straně je dlouhodobě mimo Bent). Jediné, co bedlivý pozorovatel obou letošních vzájemných měření sil, musel ocenit, je infiltrovaná mladá krev, jež přeci jen hře Aston Villy i dnes přidala na atraktivitě. Byl to ostatně zrovna rakouský reprezentant do 21 let, Andreas Weimann, který ve 32. minutě proměnil hned první větší šanci zápasu. Narazil si s Irelandem a pak z hranice šestnáctky krásnou střelou nedal Begovićovi naději.

Jakkoliv šlo o nádhernou trefu, je nicméně záhodno poznamenat, že o nějaký životabudič v žádném případě nešlo. Kromě Waltersova skoro-vlastňáku už do přestávky domácí nepřišli vůbec s ničím. Iniciativu raději přebírali Potters, v jehož dresu se o gól v první půli marně pokoušeli Palacios i Walters, který hlavičkoval příliš vysoko. Hned po restartu byl navíc blízko srovnání Huth - klasicky zakončující po standardní situaci.

Z ní také ten samý Němec nakonec gólu dosáhl. Pomohlo vystřídání tradičního a kvalitního exekutora přímých kopů Pennanta, jenž pouhých devět minut po nástupu na plac z pravé strany dovolil Huthovi ve druhém po sobě jdoucím utkání vstřelit velmi důležitou branku. Tentokrát už bez navázání gólem vítězným, neboť Penantův další centr - pro změnu od rohového praporku - byl sice zdárně odhlavičkován do sítě Shawcrossem, zároveň ale také správně usvědčen z krátkodobého vycestování "mimo výseč".

Góly: 52. Magaye Gueye, 75. Steven Pienaar, 76. Leon Osman, 81. Victor Anichebe

Kdyby se hrálo jen na jaře, může Everton s klidným vědomím aspirovat na pohárovou Evropu. Vždyť za podzim získal jen o bod více než v dosavadním průběhu druhé části sezony a to zbývá odehrát ještě pět utkání. Dnes Toffees zvítězili už čtvrté utkání z posledních pěti, když deklasovali sterilní Sunderland 4:0. Všechny góly přitom padly až ve druhé půli.

Black Cats byli bez útočníka Nicklase Bendtnera, který nedoléčil bolavá záda, zcela ofenzivně odkázáni na jediného forvarda a tím byl dnes založením spíše podhrotový záložník Sessegnon. A na hře se to podepsalo, Sunderland za celých 90 minut nevystřelil na bránu a duel se dal považovat spíše jako čekání na první gól v síti Mignoleta.

První pětačtyřicetiminutovka jej ještě nenabídla, Everton vážněji zahrozil ze dvou situací. Nejprve si Pienaar narazil s Gueyem a z pokutového území bránu přestřelil. Ke konci úvodního dějství se ke střele zpoza šestnáctky odhodlal McFadden, ale jeho solidní pokus hbitým skokem lapil gólman hostů Mignolet.

Síť se konečně rozvlnila až pár minut po návratu z kabin. Po rohovém kopu se míč dostal až k Osmanovi, jehož střelu sice gólman dokázal vyrazit, avšak na dorážku Magaye Gueyeho z bezprostřední blízkosti už byl krátký - 1:0. Debakl se nicméně zrodil až čtvrthodiny před koncem zápasu, kdy během šesti minut domácí skórovali do branky rozloženého soupeře třikrát.

Druhý a třetí zásah přišel navíc v rozmezí jediné minuty. Na 2:0 zvyšoval Steven Pienaar, jenž po přihrávce střelce prvního gólu Gueyeho z hranice vápna technicky vypálil k zadní tyči. Prakticky totožný gól přidal za zmíněnou minutu Osman - z podobného místa a dokonce do stejného prostoru v brance, jen s pomocí tyčky - 3:0. Poslední hřebíček do rakve zoufalých Mackems pak přibyl Victor Anichebe. Ten po dalším rohu na dvakrát s notným přispěním blokujícího Colbacka překonal Mignoleta počtvrté.

Góly: 73. Hatem Ben Arfa, 83. Papiss Cissé

To jsou věci. Tottenham senzačně podlehl doma Norwichi a Newcastle je na tom nyní bodově stejně jako severolondýnský soupěř. Jestli Chelsea dnes večer vyhraje na Fulhamu, bude 4. a 6. místo oddělovat jen skóre. Magpies si dlouho nemohli s defenzivou Trotters poradit, odpor zlomily až dvě největší hvězdy současného Pardewova výběru - Hatem Ben Arfa a nezastavitelný Papiss Cissé.

Vše podstatné se odehrálo až ve druhém poločase - všechny góly, všechny zajímavé akce, dokonce i všechna střídání (překvapivě) a jediná žlutá karta. Úvodní dějství ovšem vskutku nenabídlo nic záživného, největší vzruch do tribun Sports Direct Areny přinesla nemastná-neslaná střela domácího stopera Colocciniho. První půle se nesla v duchu nepřesností, až poločasová přestávka vlila hráčům krev do žil a začalo se něco dít.

Dvě minuty po návratu z kabin se do vedení málem dostali hosté. Chris Eagles ve vápně zakombinoval s kapitánem Kevinem Daviesem a ocitl se ve veliké šanci - tu ovšem vynikajícím zákrokem zmařil gólman domácích Tim Krul. Newcastlu to jako výhružka nestačilo a za pět minut Bolton zahrozil podruhé, Pratleymu scházelo k doklepnutí Petrovovy přihrávky do odkryté sítě pár centimetrů.

Domácí se do blízkosti branky Boltonu dostali až zhruba v polovině druhé pětačtyřicetiminutovky a opět tomu předcházela šance hostí. Po centru se za obranou ocitl Mark Davies, ale zblízka si na Krula nepřišel. Za okamžik pak Ben Arfa z přímého kopu těsně minul branku. Síť se pod náporem míče rozvlnila až sedmnáct minut před koncem zápasu.

To už se francouzský špílmachr prosadil a byla to nádherná podívaná. Ofenzivní záložník s tuniskými kořeny převzal míč na vlastní půli, jako nůž máslem proběhl celou obranou soupeře a v šestnáctce obstřelil i vyběhnuvšího Bogdana. Vysvobození Newcastlu ve velkém stylu - 1:0. Za deset minut pak opařeným Trotters přidal druhou záminku ke smutnění kanonýr Papiss Cissé. Svůj desátý gól v devíti startech a zároveň osmý v posledních pěti za Magpies přidal po výborné práci Ameobiho takřka do prázdné branky a upravil na konečných 2:0.

Góly: 33. Jermain Defoe - 13. Anthony Pilkington, 66. Elliott Bennett

Otřesný výkon Londýňanů zejména směrem dozadu ústící v domácí prohru s nováčkem z Norwiche senzačně míchá kartami v boji o Ligu mistrů. Arsenal dostal před duelem s posledním týmem tabulky zajímavou výhodu jít do pětibodového trháku, zatímco na druhé straně dotáhl ztrátu na čtvrté místo Newcastle. O to samé přitom ještě dnes večer bude usilovat Chelsea.

Tottenham vlastní pátou nejpevnější obranu v lize. Kdybyste tuhle pravdivou informaci někomu sdělili o přestávce dnešního klání, na sto procent by vám nevěřil. Defenzivní linie Spurs hořela katastrofálním a dlouho nevídaným způsobem, přičemž hlavně představení obou stoperů bralo dech v tom nejhorším slova smyslu. Jejich pomyslný vrchol přišel ve 13. minutě, když Kaboul nenaložil ideálně s balonem na hraně šestnáctky, způsobil zmatek a ten završil kolega King nechtěnou přihrávkou skórujícímu Pilkingtonovi. Chvíli předtím navíc paniky v defenzivní složce Tottenhamu odmítl špatným prvním dotykem využít Holt.

Vepředu se Tottenham pro změnu trápil ani ne tak kvůli nedobrému vyspání svých hráčů, jako spíš vinou klasické aktivní obrany Norwiche. Jeho nasazení a vířivý pohyb deptaly Modriće a spol. zhruba stejně jako fyzické dispozice zkušeného ofenzivního dua Holt-Wilbraham zadáky. Kohouti se tím pádem dostali vlastně jen do dvou solidních šancí, přičemž jednu z nich po prudkém centru Balea ani nezakončil marně skluzující Defoe a té druhé pro změnu předcházela kontroverze lomeno hrubka Pilkingtona.

Nejprve Oliver nenařídil pokutový kop po nerovném souboji Kinga s Holtem a následně lehkomyslná ztráta Pilkingtona umožnila protivníkovi z bleskového kontru srovnat. Livermore vykouzlil ideální kolmici a Defoe v koncovce zachoval chladnou hlavu. Vybíhajícího Ruddyho jen jemně přehodil. Tak se stalo ve 33. minutě, přičemž nelze říct, že by na tomto ojedinělém kladném momentu domácí zvládali dál stavět. Naopak se hned pár sekund poté třásli při Wardově voleji zpoza zadní tyče. Friedel se nicméně stihl přemístit právě včas.

Na podzim bývalo zvykem, že Norwichi po přestávce začaly dramatickým způsobem docházet síly. Takový byl případ Chelsea, Manchesteru United a ostatně i Tottenhamu; dnešek byl tomuto evergreenu podobný minimálně v tom směru, že už Canaries nevypadali tak pevně vzadu, nechali se rozlítat a ve finále se duel strhnul v zábavnou, strhující záležitost ve stylu nahoru-dolů.

Té zdánlivě kralovali Kohouti. Pěkná narážečka s Adebayorem zanechala Ekotta tváří v tvář Ruddymu, jenž si na něm smlsl za užití hokejového semaforu; a další tutovku Balea zmařila nepřítomnost štěstí, neboť v tuhle chvíli pravý křídelník opřel svůj prudký projektil pouze do břevna. Šance si ale tvořili i hosté. Kupříkladu Bradley Johnson měl po ideální příhře od Holta zachovat chladnou hlavu a na zadní tyči sklepnout míč do sítě - místo toho vypálil vysoko nad bránu.

To však Norwich nikterak mrzet nemuselo, zápas totiž nakonec nabral zcela opačný vývoj než ty jmenované podzimní exempláře. V 66. minutě se totiž k životní ráně z 20 metrů odhodlal Bennett a Friedel na jeho křižnou střelu ani nereagoval. Vzápětí navíc Tottenham nikdy nevypadal být zralý na srovnání. To se raději Kanárci hlásili již o třetí penaltu po domnělé ruce Nelsena, Howson v dobré pozici místo zakončení zbytečně volil přihrávku a zajímavě pálil také Johnson. Spurs už byli až příliš zaskočeni na to, aby ještě nějak reagovali.