Anglická Premier League - souhrn 7. kola

Góly: 8. Jonny Evans, 15. Patrice Evra, 71. Tom Cleverley

Historicky vysoký průměr viděných branek dnešní měření nijak nepokazilo, avšak výsledkově je jednostrannější, než se asi očekávalo; a než i bývalo zvykem. Všechny tři góly inkasoval domácí Newcastle, který tak na popáté zase jednou prohrál. United se naproti tomu ihned vrátili na vítěznou vlnu...

V předzápasovém prostoru se nejvíc skloňoval souboj Ba-Mana a Robina (Demba Ba a Robin Van Persie), sám Pardew mluvil s velkým respektem o duu Persie-Rooney...ve finále to však překvapivě vůbec nebyli tito dva, kdo Newcastle v první půli položil na lopatky. Byl to spíš docela dobře sám Newcastle, respektive jeho marodka. Bez Krula, Taylora, Colocciniho a Simpsona - tedy čtyř z pěti obvyklých článků zahajovací jedenáctky - to zkrátka nešlo, což bylo nejlépe vidět při standardkách.

Osmá minuta: zmatení Ba s Tiotém nechali mezi sebou vyskočit Evanse, který nekompromisní hlavičkou vymetl pavučiny v pravé Harperově šibenici. Patnáctá minuta: Evra tentokrát přispěchal s gólem po rohu z opačné strany. Nasprintoval na přední tyč, kde vtloukl míč za záda Harpera. Evra v té rychlosti mohl registrovat hned tři různé strážce, jaký nepořádek měli v rozebrání hráčů domácí. A bylo de facto hotovo, United pak celkem v pohodě mohli o sto procent polevit, a stejně se k žádné újmě ani nepřiblížili.

Za zmínku vlastně stojí jen jedna Jonásova nadějná rána ze střední vzdálenosti, jinak na sebe Straky raději upozorňovaly vlastní frustrací. Tioté ošklivě šlápl na Cleverleyho, jehož pak surově sestřelil i Ba. Z následného přímého kopu nechal Rooney Harpera vyniknout a revanšovat se za předešlé nepochopitelné váhání v rozehrávce, které mohl ranou do prázdné brány potrestat Welbeck. Ten však vzhledem k tomu, že mu dnes koncovka absolutně nevycházela, palbu uspěchal a minul.

Až na prvních dvacet minut jinak úvodní dějství příliš nebavilo, po druhé změně skóre se dokonce zvrhlo v obyčejné karbaničení Howarda Webba. Kartonky žluté barvy postupně uviděli Kagawa, Ferdinand, Van Persie a Tioté - ti všichni v rozmezí 12 minut.

Po pauze se Newcastle začal perfektně pohybovat, z čehož už žádné další soupeřovy myšlenky na nějaký velký tlak nemohly zaboha pramenit. V příštích 20 minutách se vlastně MU muselo spokojit jenom s jednou solidní akcí Rooneyho, jinak se spíš trápilo. Navíc mu svými vzdušnými operacemi soustavně zavářel De Gea. Svůj vrchol přitom zaznamenal v 51. minutě, když se nejdříve zbytečně vydal do závaru, odkud se míč odrazil do tyče, a pak famózně - přesně na čáře - zastavil dorážku Cissého.

Teprve s příchodem poslední dvacetiminutovky se United začali opět vracet do pořádného zápasového rytmu; a také na kobylku, minimálně zlehka. To potvrdil mazácký gól Cleverleyho ze 71. minuty. Mladý záložník si v místě, odkud se běžně centruje do vápna, všiml vyběhnutého Harpera, a tak mu do levé šibenice vlepil drzý dáreček - precizní lob. Záhy už se mohlo jen z nutnosti dohrávat.

Góly: -

Jestliže si někdo myslel, že Reds po kanonádě na Carrow Road zaberou také před vlastními fanoušky, šeredně se mýlil - LFC se s Potters rozešel bez branek a natahuje tak své čekání na domácí ligové vítězství - aktuálně na čtyři duely.

Hned od první minuty jsme byli svědky očekávaného průběhu hry: domácí měli po většinu času míč na svých kopačkách a trpělivou kombinační hrou čekali na prostor v soupeřově defenzivním bloku, ten však nepřicházel. Stoke se jako tradičně spoléhalo na nekompromisní přístup na hranici pravidel, důkazem toho bylo hned šest napomenutí, přičemž si nejvíce mohl zoufat Luis Suárez, jakožto terč hostujících zákroků.

Potters se ani nemuseli namáhat a šance i tak přicházely, respektive se o ně postarali hrubými chybami domácí hráči. Nejprve na sebe takto "upozornil" Nuri Sahin, jenž svým pasem našel pouze Adama, bývalý hráč Reds (do Stoke odešel během letní přestávky) však velkou možnost nevyužil a ztroskotal na Reinovi. Sám strážce liverpoolské svatyně si také neodpustil zaváhání v rozehrávce, kterého se okamžitě snažil využít Knightly, španělský reprezentant však své pochybení napravil a kulatý nesmysl z prostoru branky vytěsnil!

Favorit se mohl dočkat těsně před půlhodinou hry: Gerrard natáhl zpoza vápna, Begović však jeho ránu vytěsnil na rohový kop. Po odvráceném centru Suso oslovil Aggera, ten v tísni ještě dokázal balón tečovat, avšak mezi tři tyče se jeho pokus tak jako tak o fous nevměstnal!

Po obrátce se pokračovalo v nastoupeném trendu. Otevřít skóre mohl po skvostném Gerrardově pasu v padesáté druhé minutě Johnson, zbytečně ale celou situaci uspěchal a pálil vysoko nad branku, hostující brankář tak ani reagovat nemusel. Ke slovu se přihlásil také Suárez, jenž se šikovně prodral až do zakončení, branku ovšem trestuhodně přestřelil! Když už si domácí ofenziva nevěděla rady, vzal vše do rukou Agger, dostal se až do vápna, kde předal míč Sterlingovi, ten však mířil pouze do tyče Begovičovy branky! Těsně před koncem mohl rozklížit nerozhodný stav Škrtel, jeho střela se však také mezi tři tyče nevešla.

Góly: 59. Steven Caulker, 67. Aaron Lennon

Boasova mašina se začíná rozjíždět. Tentokrát výběr portugalského manažera nedal příliš šancí hostující Aston Ville, aby si dokráčel pro čtvrtou výhru v řadě. Rozhodly dva údery po přestávce; jeden zaznamenal Lennon, aby ukončil svůj 9měsíční půst, podruhé to byl šťastný Caulker se svou premiérovou trefou.

Co se debutů a prvních zkušeností týče, prim hrál také Hugo Lloris. Ten nejenže utnul dlouhotrvající Friedelovu šňůru odehraných zápasů bez přerušení (310), zároveň si také okamžitě připsal čisté konto, takže Villas-Boas bude mít příště složité a do určité míry příjemné dilema při skládání zahajovací jedenáctky. Na druhou stranu je třeba jedním dechem dodat, že jednička francouzské reprezentace příliš práce neměla. Jednou ho do přestávky slušně protáhl Benteke, aby těsně po ní trestuhodně minul.

Tím zároveň předznamenal první úder Spurs, u kterého přirozeně nemohl chybět rozjetý Defoe. Ten si na zadní tyči po rohu zpracoval balon a pak sice střílel vedle, přitom však trefil paty nevědomky skórujícího Caulkera. Teprve pak se na hrací plochu dostal Bent, jenž seděl už podruhé za sebou, ale ani on ani jiný žolík N’Zogbia už s domácími nehnuli. Lennon brzy krásně vmetl svůj projektil do vzdáleného horního růžku, aby se záhy sám nešťastně zranil Bennett o reklamní bloky. Lambert přitom už nemohl střídat, takže byl nějaký závěrečný tlak birminghamských de facto předem vyloučen.

Góly: 4. José Fonte, 90. José Fonte - 69. Jos Hooiveld (vl.), 88. Kieran Richardson

Vloni zaznamenal jednu jedinou branku, teď José Fonte v jediném utkání udeřil hned dvakrát. Vytáhlý stoper se prosadil po rohu i přímém kopu, podruhé přitom na samém sklonku zápasu a za nepříznivého stavu. Soton si bod určitě zasloužil; navíc uchránil dlouhotrvající pozitivní sérii s londýnskými vyslanci...

Southampton patrně mezi svými 19 aktuálními konkurenty nenajde oblíbenějšího hosta. Na jižním pobřeží Fulham nevyhrál od roku 1935 (!), po druhé světové válce sem tedy zajíždí docela marně. Z 27 pokusů tu zvítězil jen jednou jedinkrát. A dnes to vskutku bylo znát, vždyť se Soton prosadil hned ve čtvrté minutě. Fonte zpoza přední tyče poslal za sebe takový lehce lobovaný projektil, který k údivu mnoha přihlížejících přeletěl i záchranáře Hughese a zahučel do sítě.

Saints za celé úvodní dějství museli překonávat jen jedinou překážku, a sice zranění druhého pravého beka během pár dní, navíc skluzem spoluhráče Fonteho. Napravo se tedy přesunul Japonec Yoshida; a mohlo se pokračovat, kde se skončilo. Fulham tím pádem dál měl ohromné problémy s rozehrávkou z vlastní poloviny, každého Cottagera naháněl jako lovnou zvěř alespoň jeden domácí loupežník. Londýňané zároveň sami nevypadali být správně koncentrováni, balon soupeřům nabízeli dokonce skrze pokažené autové vhazování či rozehrávku brankáře Schwarzera.

Fulham se tedy prostřednictvím ospalého, nemotorného výkonu vrátil ke své venkovní tradici, tentam byl dokonce i jeho obvyklý vířivý pohyb na ofenzivních výpadech. Jedinou šanci si tedy vytvořil až při hrubém zaváhání Hooivelda, který dobře neodhadl odskok balonu, pustil za sebe Rodallegu a toho tak musel agresivním vyběhnutím vystrašit až Gazzaniga.

Naopak Soton mohl zvyšovat hned několikrát. Přísně posouzený souboj Puncheona se Schwarzerem dokonce anuloval patrně regulérní branku. Po jiném rohu byl pro změnu Puncheon zaskočen propadnuvším balonem, takže Riether na čáře ještě stihnul zasáhnout. Dobré příležitosti měli i oba útočníci: Rodriguezovi nevyšel technický obstřel po přímočaré kombinaci, Lambert zakončoval přímo do Schwarzera po Puncheonově citlivém přenesení hry.

Cottagers nicméně celkem přirozeně nemohli být na odstřel celých 90 minut. Mezi 59. a 60. minutou také připravili Sotonu zdaleka nejpernější okamžiky: nejprve Gazzaniga přihlížel podivným způsobem nastřelené konstrukci, aby pak sám po chvíli poměrně složitě vytahoval Rodallegovu hlavičku.

Fulhamu pomohla prozaická změna: po pauze hrál s úplně jiným zápalem. Zbytečných ztrát se sice pořád nevyvaroval, alespoň už ale soustavně prověřoval defenzívu Sotonu. A také proto nakonec vyrovnal. V 69. minutě proplul nízký centr zprava celou šířkou vápna, až se do něj na jeho rohu opřel Riise, a třebaže by podle všeho minul, umně využil dezorientovanosti Hooivelda, jenž si mičudu sám srazil do brány.

V tu chvíli zápas neztratil jen favorita, ba i lepší, ve větší pohodě hrající stranu. Duel se kompletně vyrovnal a začal se omezovat na urputný boj. Srdce nezasvěceného fanouška proto opět začalo bušit ostošest teprve v samotném závěru. Nejprve Yoshida neuhlídal Richardsona, jenž z druhé vlny vsítil svůj premiérový gól v dresu londýnského celku; posléze ideálně kopnutou standardku Foxe proměnil v kruciální branku znovu stoper José Fonte. Prve to bylo temeno, tentokrát ještě zadnější část hlavy.

Góly: 21. Momo Diamé - 41. Olivier Giroud, 77. Theo Walcott, 83. Santi Cazorla

Tápání West Hamu v zápasech s Arsenalem zatím nezná konce. Hammers se na Upton Parku ujali vedení; nakonec tu ale stejně třikrát inkasovali, tak jako předloni. Do role vrchního kata se znovu obsadil Walcott, jakkoliv mu tentokrát nestál po ruce věrný druh Van Persie.

Jen co popraskaly obligátní bubliny, jež před každým utkáním foukají na hrací plochu domácí příznivci, uctila se kolektivním potleskem památka nedávno zesnulé legendy Johna Bonda. Někdejší oddaný hráč a také dlouholetý manažer odešel v požehnaném věku 79 let v úterý 25. září.

Allardyce Wengera klasicky deptá hlubokým blokem, v rámci něhož se každá jednotka neustále pohybuje, tlačí, v nejhorším se klidně v šesti stáhne na malé vápno a odráží centry hlava nehlava. A světe (ne)div se, ono to zase fungovalo, ani z pěti rohů po 18 minutách nevyplynul byť jen jediný zákrok Jaaskelainena. Co víc - v 21. minutě se Diamé protáhl po levé straně, nasadil Ramseymu delikátní jesličky a pak překrásně zakroutil míč k zadní tyči. Trefil se prvně od měsíce dubna...

...a ještě mohl být klidně smutným hrdinou, vždyť ve 28. minutě dorazil tuze pozdě do souboje s Artetou a nahlas si koledoval o druhou žlutou kartu (první inkasoval za nahou oslavu) - Phil Dowd se nicméně nad elegantním střelcem smiloval. Trápení Gunners se tak mohlo jedině prohlubovat. Hosté pomalu začali ztrácet půdu pod nohama, respektive kontrolu nad zápasem, jakou disponovali do inkasování; navíc se brzy třásli při nebezpečné hlavičce Carrolla.

Arsenal se v těchto chvílích sotva pohyboval, do šancí se vůbec nedostával, Giroud dokonce místy vypadal, že se z bezradnosti sebe i svých spoluhráčů rozbrečí. Přesto to byl právě on, kdo ještě do přestávky příznivce Severolondýňanů rozjásal. Dokonale si naběhl na precizní, chytrý centr Podolského a z metru jej na přední tyči uklidil do sítě.

Arsenal sice ještě před restartem mohl své nadšení hořce polknout, to by se ale Nolan nesměl ve vyložené šanci ošklivě ukopnout. Od Arsenalu to nicméně i po onom znovuzahájení nebyla žádná spanilá jízda za vítězstvím. Naopak se brzy poroučel ze hřiště zranění Gibbs a Carroll po vyhraném souboji s Mannonem divže netrefil prázdnou klec. Gunners se nechali nebezpečně rozlítat, aby hrozili jen skrze nedotažené (polo)šance. A když už se něco povedlo zakončit, skončilo to nejistým, leč alespoň nějak efektivním zákrokem Jaaskelainen - jako v případě průniku Podolského.

Průlom se dostavil až se 77. minutou. Tehdy Cazorla lahodným prostrčením na Girouda nastartoval protiútok, který chladnokrevně zakončil žolík Walcott. Hostující fanouškovská sekce si hlasitě oddechla, vzhledem k předešlému průběhu utkání by však bylo bláhové považovat zápas za uzavřený. Ba naopak - Nolan hnedka v ideální pozici trestuhodně přestřelil.

Ovšem Arsenal dnes ukázal charakter, a tříbodovou odměnu si už za žádnou cenu nechtěl nechat vzít. To dokumentoval Cazorla precizně umístěnou ranou z 20 metrů, kterou Jaaskelainen poněkud podcenil, a tedy i propustil do sítě. To už se poté West Ham příliš necukal. Naopak ještě mohl počtvrté inkasovat rukama fantasticky přihrávajícího Cazorly a neúspěšného Girouda, jemuž pěkně zmenšil střelecký úhel Jaaskelainen.

Góly: 71. Michu, 78. Wayne Routledge - 31. Pavel Pogrebnjak, 44. Noel Hunt

Jak na dva způsoby dva týdny po sobě prohospodařit náskok a finišovat se skóre 2:2, to zkráceně řečeno v uplynulých 14 dnech názorně předvedl Reading. Proti Newcastlu šel do vedení dvakrát, tentokrát jen jednou; výsledek nicméně zůstává totožný. Swansea si na to, jak se střílejí góly, rozpomnělo právě včas - leč po dlouhých 285 minutách přemýšlení.

Před výkopem se na Liberty Stadium odehrála jedna významná ceremonie. Leon Britton z rukou manažera Michaela Laudrupa přebral cenu k vlastnímu výročí 400. startu za Swansea. To však byla na dlouhou dobu jediná radostná chvilka, kterou si publikum - vestoje jako jeden muž - užilo. Na jeho domovskou část totiž čekal trpký první poločas.

Labutě do něj přitom neodstartovaly špatně, spíše naopak. Williams se málem prosadil z rohu, nedaleko gólu se ocitl i Graham, jehož vychytal pozorný McCarthy, stejně jako posléze Routledge. Britton mezitím parádně diktoval tempo, ve velkém se presovalo, Royals se sotva dostávali do hry. Přesto se právě oni ujali vedení, obrázku hry navzdory. Pogrebňak ve 31. minutě převzal McAnuffovu přihrávku na levé straně hřiště a pak ukázkově podstřelil Vorma.

Jindy jistý Nizozemec se škrábal na hlavě, přičemž i jeho spoluhráči v poli se najednou zdáli být vykolejení, zmatení. Huntův zásah ze 44. minutě, prostřednictvím druhé střely na bránu, je tak měl definitivně zlomit. Tak se ovšem nestalo. Střídající Moore ihned vlil čerstvou krev do labutích žil, krátce po restartu se dostal do své první šance a svou aktivitou brzy nakazil také ostatní domácí fotbalisty.

McCarthy dělal, co mohl - Mooreovu hlavičku vyrazil na tyč, poradil si s projektilem Ki Sung-Yuenga, nenechal se zaskočit ani Williamsovou hlavičkou. Royals se však taková pasivita jednoduše musela vymstít. A taky vymstila, konkrétně mezi 71. a 78. minutou. Nejprve si Michu doplachtil pro tečovaný Routledgeův centr, poté sám anglický křídelník vyslal na McCarthyho nezastavitelnou pumelici po krátké narážečce s Moorem.

Góly: 10. Arouna Koné, 23. Franco Di Santo - 11. Nikica Jelavić, 87. Leighton Baines (pen.)

Remíza se stává poznávacím znamením vzájemných soubojů Wiganu a Evertonu. Z posledních pěti zápasů - včetně tohoto - se urodila hned čtyřikrát; dnes se však pekla až na poslední chvíli. Latics dlouho předlouho mířili za klíčovou výhrou, nakonec se musejí spokojit s jediným bodem.

Pozoruhodný a rozhodně nenudící první poločas zažili diváci na DW Stadium. Prakticky pořád se něco dělo, a pokud výjimečně tolik nelahodila oku nezasvěceného pozorovatele křídelní hra Evertonu, byla to spolupráce útočné trojky domácích. Wigan si tedy i před vlastním publikem dovoloval sázet čistě na brejky, ty však dávaly hlavu a patu, takže jim takovou strategii každý musel v cukuletu odpustit. Di Santo s Koném se hledali na libovolnou vzdálenost, vždy ale co možná nejdříve - a to zvláště na pomalejšího Heitingu platilo lépe než výborně.

To se nejlépe ukázalo při druhém úderu Latics. Tehdy nechal nizozemský stoper svého hráče téměř od půlky doběhnout až k brankové čáře, odkud Koné naservíroval míč trestuhodně nezaregistrovanému Di Santovi. Argentinec si věděl rady podle hesla "čím víc rána, tím víc gól", takže balon nekompromisně zametl takříkajíc pod víko. V případě Koného gólu to nebylo tak žhavé, přesto se i tehdy jelo podle podobné šablony. Nedůsledně bráněný Maloney předkládal spoluhráči do vyložené příležitosti - a on se nemýlil.

Kromě toho, že Koné zakončoval o něco elegantněji než kolega, šlo najít ještě další rozdíl. Na úvodní zásah Everton okamžitě našel odpověď, na ten pozdější už navazoval jen spálenými šancemi. Jestliže tedy napoprvé Jelavić srovnal po šťastném odrazu Osmanovy divoké střely, napodruhé Baines jen dovážel míč do pravé tyče nebo Al Habsi brilantním reflexem likvidoval další Osmanův projektil, jemuž tentokrát teč přiřkla nevídanou faleš.

Šance se ale tvořily na obou stranách, pouze o EFC to nebylo ani náhodou. Jakmile čerstvě začal platit stav 2:1, šlo zkonstatovat, že Latics proměnili v branku každou střelu mezi tři tyče; pak už také oni váhali. Howard takto obstál proti táhle bombě Di Santa ze střední vzdálenosti, zatímco Maloney přespříliš statickou obrannou linii ztrestal jen nepřesným a pomalým projektilem.

Zběsilé tempo přitom nepolevilo ani po přestávce; vše už se nicméně odehrávalo pod taktovkou hostí. Baines svou aktivitou hned dvakrát dostal do nadějné palebné pozice Mirallase, ten však jednou přestřelil a podruhé si vylámal zuby na Al Habsim. Na opačném konci hřiště zase v poslední chvíli přispěchal s kruciálním zákrokem Jagielka, jinak by Koné takřka jistě upravoval na 3:1.

Takhle stávající skóre platilo dále, zatímco Wigan držel Everton pod pokličkou zdatněji a zdatněji. Nezabrala ani Jelavićova (zřejmě oprávněná) snaha o pokutový kop - Figueroa mu v 78. minutě zezadu jemně zablokoval užuž pálící pravačku, sudí Friend ale nekompromisně odmítl fouknout do píšťalky.

To až při Boyceově kose Mirallase, v 85. minutě, konečně roztál. Baines se pak proti týmu, v jehož barvách prvně okusil atmosféru elitní ostrovní kopané, vůbec ničeho nebál a bez debat vymetl levou šibenici Al Habsiho branky. Ani to ovšem nemusela být poslední změna skóre. Pár sekund poté totiž krásně nastartoval Maloneyho, jenž pak vyrovnání ošklivě zazdil vlastní sobeckostí či nevšímavostí. Klidně mohl dávat mičudu před prázdnou branku hned dvojici spoluhráčů.

Góly: 5. James Morrison, 22. Zoltán Gera, 85. Youssouf Mulumbu - 35. Adel Taarabt, 90+1. Esteban Granero

Zápas dvou poločasů. Ten první jasně ovládli domácí hráči West Bromwich Albionu, ač po pětačtyřiceti minutách svítil na výsledkové tabuli výsledek "jen" 2:1. V té druhé ale naopak měli navrch hosté ze západního Londýna. Na víc než na gól v nastavení se však nezmohli a celek z West Midlands pokračuje v nádherné jízdě tabulkou.

Domácí šli do vedení už v páté minutě. Long u postranní lajny utekl obraně, centrem našel hlavu Jamese Morrisona a záložník Baggies si poradil s přehledem - 1:0. Za dalších deset minut to byl opět Long, kdo byl zapojen do akce WBA. Ti se po rohu QPR dostali k rychlému brejku, na jehož kondi chyběl Longovi krok ke zvýšení skóre.

Přece však se svěřenci Steva Clarka dočkali druhé trefy a bylo to poměrně záhy. O vedení 2:0 se nechytatelnou střelou postaral Zoltan Gera. Jenže hosté se deset minut před obrátkou dostali do kontaktu. Granero oslovil přesným centrem Adela Taarabta a ten po krásném zpracování div neprotrhl síť - 2:1. V samém závěru poločasu ještě Yacob ztroskotal tváří v tvář Cesarovi.

Hned po návratu z kabin vytvořil Popov obrovskou minelu, když vyslal Taarabta do samostatného nájezdu - marocký hráč, ale na Fostera nevyzrál. Technický záložník ze severu Afriky diktoval temto i nadále, v devětašedesáté minutě přihrál do čisté šance ve vápně Granerovi, ale bývalý záložník Realu Madrid trestuhodně přestřelil.

Pak se hosté pustili do ofenzivního vabanku a příliš jim to nevyšlo. Deset minut před koncem šel sám na Cesara Lukaku, avšak brazilský gólman opět zachránil od pohromy. To už se mu nepovedlo za další čtyři minuty, když domácí zcela rozebrali obranu QPR a nakonec to byl Mulumbu, kdo zakončil do prázdné branky - 3:1.

Tehdy se zdálo, že je rozhodnuto, ale nastavený čas připravil pro WBA doslova infarktové momenty. Ve druhé minutě nastavení se krásně technickou střelou prosadil Granero a v páté minutě nastavení chybělo málo a výsledek by neskončil 3:2. Balón propadl na zadní tyč, jenže José Bosingwa gól nedal a připravil tím svůj tým alespoň o bod.

Góly: 14. Fernando Torres, 22. Frank Lampard, 31. Eden Hazard, 76. Branislav Ivanović - 11. Grant Holt

Chelsea dál vládne Anglii. Parádní prostřední pasáž prvního poločasu rozhodla o pohodové výhře Londýňanů 4:1 nad Norwichem a díky zaváhání Evertonu vede ligu už čtyři body před Manchesterem City. Do vedení sice šli hosté, ale Chelsea zareagovala dokonale a už po půlhodině hry nebylo pochyb o vítězi. Druhý poločas pak Blues naprosto ovládli a výsledek je pro Canaries ještě přívětivý.

Už ve čtvrté minutě vyslal Frank Lampard nádherným způsobem z hloubi vlastní poloviny Torrese do samostatného úniku, ale španělský útočník nezvolil správné řešení a při kličce ztroskotal na vracejícím se Bassongovi. A trest přišel záhy. Po deseti minutách hry předvedli hosté pěknou akci - Hoolahan nacentroval do šestnáctky, Barnett hlavou sklepnul na hranici vápna a následná volej se Holt nedala chytat - 0:1.

Odpověď Chelsea na sebe ale nenechala dlouho čekat. Už za tři minuty sklepl Mata patičkou Ivanovićovi, srbský bek odcentroval do pokutového území a Fernando Torres hlavou vyrovnal - 1:1. A za dalších osm minut už Blues vedli. Gólu předcházely Torresovy nůžky, které zblokoval jeden z obránců k Lampardovi a zkušený záložník prostřelil vše, co mu stálo v cestě - 2:1.

To nejkrásnější si však přichystala Chelsea po půlhodině hry. Juan Mata se chopil míče před vlastním vápnem, přeběhl s ním až před šestnáctku hostů, načež dokonale načasovanou přihrávkou poslal do gólovky Hazarda. Belgický mladík se nemýlil a na střelou na zadní tyč zvýšil už na 3:1. Korigovat se pokoušel tři minuty před koncem střelec první branky Norwiche Grant Holt, ale jeho hlavička těsně minula branku.

Vstup do utkání vyšel o trošku lépe Canaries, kteří se pídili po snížení, nicméně další Holtova hlavička šla opět těsně vedle. Chelsea zahrozila až po deseti minutách, když Oscar tvrdě vypálil a Ruddy měl co dělat, aby míč zastavil. O dvě minutky později si Hazard s Matou vyměnili pozice z třetího gólu, ale španělský génius ztroskotal na včas vyběhnuvším Ruddym.

Chelsea měla až drtivou převahu, ale její akce byly často překombinované nebo troskotali na nedokonalostech v předfinální či finální fázi. Nutno dodat, že si dobře vedla i defenziva hostů. To však nic nemění na tom, že záloha Mata - Oscar - Hazard byla nebezpečná až běda. Čtvrt hodiny před koncem Mata nádherně vysunul do úniku Torrese a jen skvostný zákrok Ruddyho nedovolil zvýšení vedení Blues.

To však přeci jen přišlo. Už minutu poté nacentroval Oscar do vápna na Matu, ten patičkou ze vzduchu vrátil na Ivanoviće a srbský bek nechytatelnou volejí upravil skóre už na 4:1. Ofenzivní koncert Chelsea skončil až závěrečným hvizdem, obrana Norwiche se nezastavila snad ani na minutku a konec zápasu tak pro Kanárky byl osvobozením.

Góly: 5. Aleksandar Kolarov, 60. Sergio Agüero, 89. James Milner

První zápas, v němž zůstal Steven Fletcher bez gólu, první porážka pro Sunderland, první čisté konto Manchesteru City ve všech soutěžích. To všechno se událo první zápas sobotního programu Premier League, v němž obhájce titulu porazil vzpírajícího se soupeře ze severu Anglie 3:0. Gólově se prosadili Aleksandar Kolarov, Sergio Agüero a James Milner.

Roberto Mancini úplně obměnil útok, když na lavičku usadil Džeka i Agüera a do sestavy se dostali jak Mario Balotelli, tak Carlos Tévez. A právě argentinský forvard měl na svědomí první klíčový okamžik utkání - Tévez byl před vápnem faulován Cuellarem a z následného přímého kopu fantasticky zatočil míč do brány Aleksandar Kolarov. V páté minutě tak domácí vedli 1:0.

Po sérii nepovedených rohů Sunderlandu se otěží zápas chopili opět domácí, z dalšího přímého kopu trefil Kolarov zeď. Po půlhodině hry si pak po centru a pod tlakem obránce neporadil s obtížným míčem na hranici malého vápna Balotelli. Mackems se k první střele na branku dostali až v osmatřicáté minutě, Steven Fletcher však mířil z hranice vápna do míst, kde byl připraven Hart, jeho rána byla navíc tečována a k brankáři došla bez potřebné razance.

První poločas rozhodně neproběhl v žádném divokém tempu, spíš e naopak. Naproti tomu druhé dějství začal ve velkém stylu. Po pár minutách měli sérii příležitostí hosté, ale tu nejnadějnější zazdil Larsson. Na druhé straně pár vteřin poté střílel velmi razantně Yaya Touré po přihrávce Silvy - po následném rohu pak mohl zvýšit na rozdíl dvou branek po zranění navrátivší se Micah Richards, jeho střelu do odkryté branky ovšem nakonec odvrátil na brankové čáře Rose.

Hra nahoru-dolů pokračovala i nadále. Fletcher po centru Sessegnona hlavičkoval parádně - Hart ještě parádněji zakročil - ale vše zbytečně, jelikož se mával ofsajd. Po přízemním pasu Kolarova mezi penaltu a malé vápno pak u druhé brány těsně nedosáhl na míč Balotelli. Nedlouho poté z rohového kopu hlavičkoval přesně Richards a jen tygří skok Mignoleta zabránil gólu.

Proměnu ve smyslu efektivity znamenalo až dobré Manciniho střídání. Sergio Agüerovi stačily čtyři minuty na trávníku, aby po hodině hry vstřelil branku. Silva dal Kolarovovi do lajny, levonohý fotbalista poslal do vápna krásný míč a Agüero prvním dotekem zvýšil na 2:0. Velké věci se před Mignoletem i nadále - za devět minut po Agüerově dobré příhře střílel o centimetry vedle Tévez. Za další minutu Carlos Tévez utekl obránci, obešel brankáře a vracel zpět Silvovi - ten ovšem trefil chytrým lobem jen břevno.

Zahanbit se nechtěli ani hosté, McClean donutil Harta k zákroku po hlavičce, nakonec však byl dobíhajícímu Sahovi odpískán faul. To bylo ovšem od Black Cats takřka všechno. Manchester City výrazně tlačil a mohl klidně zvítězit o více než "jen" tři góly. Ten poslední vsítil rovněž po přímém kopu z boku vápna James Milner - nutno dodat, že mu významně pomohla Gardnerova teč - každopádně tímto skóre zakotvilo na konečných 3:0. Sergio Agüero totiž velikánkou šanci v nastaveném čase spálil na vynikajícím Mignoletovi.