Historie evropských pohárů - 1995/1996 - Sešívané semifinále

Na sezónu starou nyní 24 let vzpomíná česká fotbalová veřejnost hodně ráda. Nejen díky stříbrnému evropskému šampionátu v Anglii, ale také kvůli úspěšné pohárové sezoně, pro kterou je symbolická slávistická jízda do semifinále Poháru UEFA. A protože se neztratily ani Sparta a Hradec Králové, je tato sezóna statisticky tou nejlepší v české historii.

Výjimečně nebyl český celek nasazen do kvalifikace o LM. Ta byla v období tří let (1994/1995 -1996/1997) vyhrazena pouze pro 24 mistrů. V druhém a třetím roce tohoto skromného formátu šlo o mistry z nejlepších 24 soutěží dle pětiletých žebříčku národních koeficientů. V něm bylo Česko kvůli svému mládí (tři nuly) a dvěma zpackaným sezónám až na 32. místě. Mistrovská Sparta, druhá Slavia a pohárový vítěz Hradec Králové však dokázaly i v Poháru UEFA, respektive v PVP přitáhnout na české trávníky skvělé kluby i hvězdné hráče.

Už z letmého pohledu na mapu lze vyčíst o jak zajímavé týmy šlo. Hned 9 z 13 soupeřů pocházelo z kvalitativně srovnatelných či lepších soutěží západní Evropy, konkrétně z Francie, Itálie, Německa, Dánska, Švýcarska a Rakouska. Své jméno měly také Dynamo Moskva či Galatasaray. Snad jen Vaduz a Zimbru lze zařadit na seznam tehdejších jednodušších soupeřů. I s takovými lze na pohárové scéně klopýtnout (případů známe hned několik), ovšem tentokrát české kluby svou roli favorita zvládly. V řadě dalších duelů navíc dokázaly překvapit a výsledkem tak byla sezóna snů.

Celkem se v ročníku 1995/1996 tři české kluby v rámci dvou pohárů utkaly hned s třinácti soupeři z devíti evropských ligových soutěží. Připsaly si výrazně pozitivní bilanci 14-6-6 a celkový zisk 12.000, který byl po nizozemském druhým nejlepším. I po přepočtení bodů z kvalifikace na polovinu, ke kterému se přistoupilo o tři roky později, je zisk 10.333 tím jasně nejlepším výsledkem v české historii. 



Formát

Po tříleté přestávce se do pohárů vrátily srbské kluby, a počet účastnických soutěží tak vzrostl na 47. Žádné velké změny formátu neproběhly, přeci jen však lze zmínit tři specifické novinky. Žádná se netýkala PVP, kde bojovali vítězové domácích pohárů (případně poražení finalisté) stále stejným tradičním vyřazovacím způsobem. Liga mistrů jela svůj omezený formát s 24 mistry, z nichž 16 se utkalo v jediném předkole, aby doplnilo osm čekatelů ve čtyřech osmifinálových skupinách. Ještě stále v ní hráli, na rozdíl od současnosti, skutečně pouze mistři svých soutěží (jedinou výjimkou mohl být obhájce). Drobnou novinkou, pro Česko zásadní, bylo výše zmíněné nasazení klubů dle žebříčku národních koeficientů místo klubového žebříčku, který platil před rokem. 

Druhá menší novinka se týkala Poháru UEFA. Formát této třetí nejprestižnější soutěže zůstal stejný, jako jediný vrcholil dvěma finálovými zápasy a účastnili se jej rovněž mistři soutěží umístěných v žebříčku národních koeficientů od 25. místa níže. To novinkou byla možnost kvalifikovat se do něj i skrze letní Pohár Intertoto, který v různých obměnách fungoval kvůli potřebě sázet na fotbalové zápasy i v letní pauze již od roku 1961. Do systému soutěží UEFA byl začleněn v létě 1995. O dvě postupová místa v něm bojovalo 60 týmů, včetně třetího týmu uplynulého českého ligového ročníku. Brno se v něm nijak zvlášť nezaskvělo. Za zmínku stojí vítězství nad 10. celkem belgické ligy Beverenem, jinak Brno třikrát padlo - s Groningenem doma a na hřišti bulharského Etaru Veliko Tarnovo a rumunského týmu Ceahlăul Piatra Neamț. Mimochodem v Rumunsku se v základu pod trenérem Uličným objevil i jistý nadějný mladík Milan Pacanda. Do Poháru UEFA postoupily dva francouzské týmy - Strasbourg a Bordeaux, o kterém ještě bude řeč.

Třetí novinka - Fair play ranking. Od roku 1995 se do Poháru UEFA dalo kvalifikovat také skrze fotbalovou slušnost, respektive počet karet a dalších poměrně těžce hodnotitelných kritérií (chování k soupeři, k rozhodčím, chování fanoušků apod.). Během 21letého fungování (až do roku 2015) se díky této statistice dostalo do Poháru UEFA 63 týmů, tři každý rok. Jednou se to povedlo i českému a slovenskému zástupci, jinak však šlo o výsostně severskou záležitost. Norsko 13, Švédsko 10, Finsko 8, Anglie 8, Dánsko 5, ostatní soutěže maximálně 2. Pětice uvedených států zásobovala skrze tuto cestu Pohár UEFA téměř z 75 %.



České kluby

Brno v červenci v Evropě ještě neprorazilo, ovšem od srpna se děly věci. Nelze začít nikým jiným než Slavií, která vypadla až se šestým soupeřem, což je v ryze vyřazovací fázi českým i československým rekordem. V předkole si poradila se Sturmem Graz, v prvním kole s Freiburgem. Obě bitvy začaly těsným slávistickým vítězstvím venku a uhlídanou remízou v domácí odvetě. Také ve druhém kole dovezla Slavia jednogólový náskok, tentokrát z Lugana, které předtím nečekaně vyprovodilo Inter Milán. Doma Slavia konečně také zvítězila a šla do třetího kola, kde už začalo přituhovat. 

Francouzský Racing Club Lens prožíval dobré časy. V lize skončil dvakrát v řadě pátý (včetně této sezóny), o dva roky později ji dokonce dokáže ovládnout úplně a připsat si jediný domácí titul v historii. Bude u toho také "Štístko” Vladimír Šmicer, jenž tentokrát ještě stál na druhé straně. V Edenu skončil zápas bez branek, v odvetě v hornickém městečku Lens po 90 minutách taky, takže se šlo do prodloužení. V něm rozhodl svým jedním z mnoha důležitých gólů právě začínající velké kariéry Karel Poborský.



Čtvrtfinále, AS Řím. V útoku jihoamerické duo Abel Balbo - Daniel Fonseca, v záloze například Luigi Di Biagio či 19letý chlapec Francesco Totti. Na Strahově však vstřelili branky Poborský (památný přímý kop do šibenice) a Vágner, a postup do semifinále byl blízko. V Římě ale domácí AS ukázalo sílu, obranný val Slavie v normální hrací době také dvakrát překonalo, takže přišlo pro Slavii druhé prodloužení v řadě. Postupový gól vstřelil nejprve po kouzelné Tottiho asistenci křídelník Moriero, již svůj druhý v zápase. Po změně stran ovšem zmrazil více než 60tisícový vařící kotel na Stadio Olimpico Jiří Vávra. Míč pro něj ve vzdušném souboji vybojoval střídající Jiří Štajner, který byl na place devět minut. Kvůli pravidlu o síle vstřeleného gólu na hřišti soupeře, poněkud nespravedlivě a nešťastně uplatňovaného i v prodloužení (platí dosud), tak šla dál Ciprova a Pešiceho Slavia.



Girondins Bordeaux skončilo o rok dříve ve francouzské lize sedmé a postoupilo jen do letního Poháru Intertoto. V něm úspěšně prošlo nástrahami pětičlenné skupiny, zvládlo osmifinále i čtvrtfinále a v závěrečném semifinále, které rozhodovalo o dvou postupujících vyřadilo Karlsruhe. V pohárové sezoně tak měl tým, kde hráli například Richard Witschge či pozdější mistři světa Zinédine Zidane, Bixente Lizarazu a Christophe Dugarry, před soubojem se Slavií v nohách již 16 utkání. A zvládl také to 17. a 18. proti Slavii, když obě vyhrál 1:0. Až třináctý evropský soupeř byl nad jeho síly - ve finále Bordeaux prohrálo s Bayernem Mnichov, kde řádil 15gólový Klinsmann. Náročná pohárová sezóna se podepsala na výsledcích v lize, kde Bordeaux skončilo až 16., čtyři body od sestupu. To týmu se Stejskalem, Kozlem, Hyským, Suchopárkem, Šmejkalem, Pěničkou, Lerchem, Poborským, Bejblem, Krištofíkem, Pavlem Novotným, Štajnerem, Vávrou, Vágnerem či Šmicerem nevadilo v honbě za ligovým titulem, na který Slavia čekala téměř 50 let, ani dvanáct náročných duelů v Poháru UEFA. Pět jmenovaných si navíc tento večírek prodloužilo ještě o povedenou anglickou after party. 



Sparta byla sice mistrem, ale z výše uvedeného důvodu hrála jen Pohár UEFA. A podobně jako Slavia po třech nezdarech v řadě, potřebovala i Sparta po dvou brzkých výpadcích napravit svou pověst na evropské scéně. Celkem se jí to podařilo. V předkole přešla přes nevyzpytatelný Galatasaray, který v předchozích dvou sezónách hrál skupinu Ligy mistrů, na rozdíl právě od Sparty. Jako kapitán vedla turecký klub do boje ikona Galatasaraye Bülent Korkmaz, ale ve Spartě zrovna řádil ještě ani ne 23letý Pavel Nedvěd, jenž v dvojutkání vstřelil tři sparťanské góly ze čtyř. Následně v prvním kole přišla málem další blamáž letenského celku, když doma prohrál 0:1 s dánským Silkeborgem. V odvetě však naštěstí Vratislav Lokvenc s Josefem Němcem vyřazení odvrátili. 

Ve druhém kole se na Letné v úvodním duelu proti Zimbru Kišiněv strhla přestřelka, která skončila 4:3 pro Jarabinského tým. Dva góly vstřelil opět Pavel Nedvěd, který se s pěti góly nakonec dělil o třetí místo v tabulce střelců Poháru UEFA za zmíněným suverénem Klinsmannem a jistým 19letým Ronaldem z PSV. V odvetě v Kišiněvě Sparta nepřipustila komplikaci, i díky premiérové pohárové brance Jana Kollera zvítězila 2:0 a mohla se těšit na třetí kolo.

Do cesty se jí postavil hvězdný AC Milán, který po třech titulech v řadě skončil v uplynulé sezoně Serie A až čtvrtý, a místo LM, kde byl také třikrát v řadě ve finále, musel pouze do Poháru UEFA. Tým kolem vicemistrů světa Maldiniho, Costacurty, Baresiho, Donadoniho či Albertiniho, se postavil proti budoucím vicemistrům Evropy Koubovi, Nedvědovi, Frýdkovi či Horňákovi, kteří ostatně na své cestě za stříbrem italské reprezentaci způsobí velkou bolest. Mezi zahraniční akvizice Rossoneri patřili třeba Savičevič, Desailly, Boban či George Weah. A právě současný liberijský prezident, který za pár měsíců na konci roku 1995 jako jediný africký fotbalista v historii získá Zlatý míč, dvěma góly na San Siru Spartu z poháru vyprovodil. V odvetě na Letné totiž gól nikdo nevstřelil. Ani držitel Zlatého míče z roku 2003 a současný viceprezident Juventusu, pro něhož to byl poslední pohárový duel v dresu Sparty. Ty ostatní už budou pouze za italské kluby.



Zapomenout nelze ani na výkony Hradce Králové v PVP. Vítěz domácího poháru tehdy disponoval například Petrem Samcem či navrátilcem Pavlem Černým, v útoku se mihl i Marek Kincl, kariéru právě startovali 20letý Ivo Ulich či 19letý Radim Holub. V předkole Votroci zdevastovali slaboučký Vaduz 5:0 a 9:1 přičemž samotný Samec vstřelil sedm gólů. Další dva přidal při kanonádě proti FC Kodaň (tou dobou ještě neplatila za takovou hrozbu jako v současnosti) a s devíti brankami se stal nejlepším střelcem PVP ročníku 1995/1996. Další kamínek do mozaiky úspěchů tohoto ročníku. Ve druhém kole si Hradec Králové věřil i na Dynamo Moskva. V Lužnikách před 4 000 diváky prohrál o gól, v domácí odvetě před trojnásobně početným obecenstvem "Pod lízátky” stav srovnal. Šlo se tedy na penalty, které pro domácí dobře nedopadly. V lize se nakonec Hradec těsně zachránil v nejvyšší soutěži, po relativně úspěšných 90. letech však přišlo období, ve kterém jsou Votroci zabydlení spíše o patro níž. 

Po zdařilé pohárové sezoně 1995/1996 Česko v pětiletém žebříčku poskočilo z 32. na 16. příčku, což znamenalo, že příští sezónu český mistr o Ligu mistrů hrát bude. Poprvé do ní půjde Slavia, která však s pozměněným týmem velká očekávání nenaplní a díru do světa prozatím neudělá. Následující sezóna rozhodně nebude tak zapamatováníhodná jako tato, na kterou se i po letech vzpomíná jako na jednu z nejvíce povedených v české fotbalové historii, nejen té pohárové.