Ozvěny z Bundesligy: Hříbata bez Eberla? Obavy jsou namístě

Byla to jedna z nejemotivnějších tiskových konferencí za poslední léta. Max Eberl, široce uznávaný sportovní ředitel, opustil po téměř čtvrtstoletí řady Borussie Mönchengladbach, po 13 letech pak v slzách skončil jako klubový funkcionář. Odchází muž, který slovutnému klubu vrátil důstojnost a postavil jej na nohy. Jenže nikdo nyní pořádně neví, zda Borussia zůstane stabilní i bez Eberla.

V pátek ovládla Mönchengladbach pohřební nálada. Skutečně, jako kdyby se město poblíž hranic s Nizozemskem nadobro loučilo se svou ikonou. O život naštěstí nešlo (byť o zdraví ano), s legendou se nicméně loučení konalo. Byť sí málokdo dokázal představit, že jde skutečně o sbohem. V posledních měsících jsme dělali vše pro to, abychom jej (Eberla) udrželi. Rozhodnutí přišlo včera (ve čtvrtek). Nesouhlasíme s ním, ale respektujeme jej. Jsme smutní,” prohlásil na páteční tiskové konferenci prezident Borussie Rolf Königs.

Navzdory deklarované úctě nespadl Eberlův konec z čistého nebe. Přitom před rokem a něco nebyl důvod nepustit se do pozitivního bilancování dlouhodobé obrody klubu, jež vyvrcholila postupem do osmifinále Ligy mistrů. Od té doby se ovšem ve stájích "Hříbat” mnohé změnilo... převážně k horšímu. Zdálo se, že spojení Eberla s Gladbachem přestalo fungovat. A tak přibývaly spekulace, podle nichž měly o sportovního ředitele Borussie zájem jiné bundesligové mančafty.

Ty se k alespoň částečnému uspokojení fanoušků Hříbat nepotvrdily. Eberl nikam nepláchnul, nezradil. Černo-zeleno-bílou část Dolního Porýní nakonec "pouze” rozesmutnil. Nikoliv ze sportovních nebo finančních, ale jednoduše lidských důvodů. Slova o vyčerpání a únavě z tiskové konference netřeba zpochybňovat. Stačí se podívat na Eberlův obličej ze zmíněné seance s novináři. Upřímná zpověď zarezonovala v Německu tak silně, že se okamžitě strhla debata o náročnosti funkce sportovního ředitele, jež je v Bundeslize obzvlášť důležitá, byť pořád stojí v pozadí za rolí hráčů a trenérů. O tom, jak (a zda vůbec) se kluboví funkcionáři starají o své zdraví, si však popovídáme snad někdy jindy.

"Football is my life and joy. But many aspects of it are no longer that."

Gladbach's Max Eberl has stepped down and said he needs to focus on his mental health.#Eberl #MentalHealth pic.twitter.com/vkSPAX7fcs

— DW Sports (@dw_sports) January 28, 2022

Starosti totiž - alespoň v Porýní - vyvolává též nastalé vakuum v Mönchengladbachu. Eberl sice za 13 let sestavil pevné kontury, jež by minimálně mírnému zemětřesení měly odolat, ovšem i z prohlášení vedení "Fohlen” bylo cítit, že se budoucího dění obávají. Bez Eberla se totiž žádný úspěch Borussie ve 21. století neobešel. Ať už se budeme bavit o riskantní sázce na Luciena Favreho, jenž toho času zoufalý tým senzačně zachránil v nejvyšší soutěži, následných výpadech do evropských pohárů, výchově Marca Reuse, Marca-Andrého ter Stegena a dalších klenotů či prostém faktu, že Hříbata v posledních 11 letech vždy finišovala v první polovině bundesligové tabulky (což je přesný opak toho, co se dělo před úřadováním Eberla mezi lety 1997 až 2011).

Samozřejmě nelze Eberla zcela vyvinit z regrese posledních měsíců. Byl to právě on, kdo před rokem na trenérské židli udržel Marca Roseho, přestože ten se již tehdy těšil na letní stěhování do Dortmundu. Necitlivý tah se Eberlovi nevyplatil: místo téměř jistého postupu minimálně do Evropské ligy se Hříbata vloni na jaře sesypala, kvůli čemuž se mezinárodního zápolení v aktuálním ročníku neúčastní. Místo toho se dostavil první hněv fanoušků, který tehdy nicméně směřoval spíš na adresu Roseho. Po nepovedeném dojezdu se Roseho nástupcem za poměrně vysokou částku (7,5 milionů eur) stal Adi Hütter, jenže ani on nemá na růžích zrovna ustláno.

Hütter příznivce Fohlen zatím marně přesvědčuje o správnosti svého oblíbeného rozestavení 3-4-2-1. Formace totiž očividně funguje jen na Bayern (tři zápasy proti Bavorům v sezoně bez jediné porážky), ale hůře pak na další celky — viz potupný výprask 0:6 za poločas od Freiburgu nebo neméně ostudná prohra v osmifinále DFB-Pokalu na půdě druholigového Hannoveru několik dní dozadu. Neuspokojivé výsledky by leckdo možná ještě vstřebal, problém však spočívá v korelaci sportovních nezdarů s dalšími proměnnými, které Gladbach — potažmo Eberl — nemohou tak dobře uhlídat. Nebo se jim prostě z kontroly vymkly.

Právě Borussia se totiž v médiích objevuje snad nejčastěji v souvislosti s finančními problémy, jež účastníkům Bundesligy způsobuje situace okolo koronaviru. Přitom Eberl byl uznáván mimo jiné za schopnost držet Hříbata konkurenceschopná i bez masivního přílivu kapitálu, čímž se Gladbach výrazně lišil například od Schalke (a vida, kam "Königsblauen” i kvůli špatnému hospodaření spadli). Avšak ani Eberlovo schopné lavírování nedokáže zcela vynahradit příjmy plynoucí z prodeje vstupenek a dalšího toku peněz odvislého od návštěv fanoušků v Borussia-Parku.

A pak je tu další, pro fanoušky obzvlášť citlivý faktor. Ne všichni hráči chtějí dres Fohlen dál oblékat. Nejde jen o Matthiase Gintera a Denise Zakariu, jejichž kontrakty vyprší na konci probíhající sezony (Zakaria se naštěstí ještě stihl zpeněžit). Údajně revoltují také Francouzi Alassane Pléa s Marcusem Thuramem, přičemž první jmenovaný se dle některých zdrojů měl dokonce dostat do fyzické potyčky s Hütterem. I proto donedávna nepostradatelný Ginter vynechal utkání proti Leverkusenu, dvojice Pléa-Thuram se pak v základní sestavě objevuje už jen sporadicky.

Přes veškeré problémy se Borussia až dosud nemusela bát. Stačilo se přece chytit na první pohled nesmělého, ale ve skutečnosti silného stébla. Doposud to Eberl vždy vyřešil, proč by nemohl i nyní? Jenže Eberl se už nehodlá dál ždímat, A kdoví, zda by nějaké ždímání bylo ku prospěchu. Neúspěchy z poslední doby si bral dost osobně. Přemáhal se, jel tzv. přes závit. Avšak zřejmě celá ta snaha už nepřinášela užitek, což si vzhledem k duševnímu zdraví naštěstí včas uvědomil.

Je každopádně jasné, že v Mönchengladbachu začíná něco nového. Dost možná krušnější období plné nejistoty. Zcela jistě se Borussia nachází ve stabilnější poloze než na začátku Eberlovy éry. Avšak bez fanoušků na tribunách, hráčů ochotných bojovat, finančního polštáře a především dokonalého architekta čekají Hříbata nelehké měsíce. Minimálně ty jarní.

Pokud řeknete, že Max Eberl je nejlepším sportovním ředitelem pohybujícím se v prostředí německého fotbalu, jen zřídkakdy narazíte na odpor. V časech, kdy se německá fotbalová tradice pod tíhou "koncernových mužstev” třese v základech, dokázal Eberl učinit trendy jednu skutečnou klasiku. A je nabíledni, že Gladbach jednoho dne Eberlovy služby náležitě ocení.

Danke, Max.