Představení účastníků Copy América 2021 - Peru

Z minulé Copy v roce 2019 si Peruánci přivezli stříbrné medaile, což bylo krásné završení reprezentační kariéry pro dvě legendy tamního fotbalu - Jeffersona Farfána a Paola Guerrera. Letos se však už reprezentace s ikonickým červeným pruhem přes hruď bude muset bez svých legend obejít. Vypadá to však, že náhradu za dlouhou dobu nepostradatelného Guerrera Peru konečně našlo.
Vysoký dlouhovlasý muž s přemýšlivým výrazem trénuje národní tým Peru už od roku 2015 a nyní s ním zažívá zatím asi nejtěžší období pod svým vedením. Přesto na Argentince Garecu v Peru zatím nedají dopustit. Přece jen pod jeho vedením Peru na Copě získalo bronzovou a stříbrnou medaili a po delší době se také kvalifikovalo na mistrovství světa, kde sice vypadlo už ve skupině, nejen pozdějším mistrům z Francie ale bylo velice zdatným soupeřem. Gareca sklízel úspěchy už dříve na klubové scéně, když z argentinského Vélezu Sarsfield udělal mezi lety 2009 až 2012 nejsilnější klub argentinské ligy.

Perličkou z osobního života pak je, že dnes už Gareca vůbec nemusel být na světě. Během své hráčské kariéry totiž v 80. letech válel v útoku za klub América de Cali. Fanouškům seriálu Narcos už možná svítá. Po bombovém útoku drogového kartelu z Cali na rodinu Pabla Escobara totiž Escobar vážně uvažoval o odvetě ve formě atentátů na hráče fotbalového klubu, jehož symbolem byl právě hvězdný Gareca. Nakonec podle jednoho z Escobarových zabijáků však zvítězila láska k fotbalu a od atentátů upustil. Jeden atentát však přece jen Garecu zasáhl, v Kolumbii se totiž spřátelil s jistým Andrésem Escobarem, jehož příběh asi většina fotbalových fanoušků zná. Pro tentokrát už "Štěpánovin" ponechme a pojďme zpátky k fotbalu.


Ještě v roce 2017 nastoupil syn italského otce a peruánské matky za B tým Itálie v přátelském zápase proti San Marinu, kterému nastřílel hattrick. Tou dobou už byl však dávno v hledáčku peruánské reprezentace, která o něj stála už pro Copu América Centenario 2016. Jelikož příležitost v italském národním týmu už nevypadala dále reálně, v říjnu loňského roku se objevil v dresu vlasti své matky. Pro Peru by to, zdá se, mohl být jackpot, který ještě na nějakou dobu zalepí díru po legendárním Guerrerovi.

Gianluca Lapadula je přesně typem útočníka, kterého totiž Garecovo Peru potřebuje k úspěchu. Na dobrém výkonu hrotového hráče je totiž závislé asi podobně jako Bolívie. Guerrero spoustu míčů zvládal uhrát vepředu zcela sám a často byl schopný se prodrat svým agresivním stylem k zakončení i přes dva hráče. Přesně to samé nyní splňuje i Lapadula. Jde o neuvěřitelného dříče, který, nebojím se říct, soupeřovy stopery až děsí svým fanatickým zápalem pro hru. V národním týmu gól sice zatím nedal, Ekvádor však skolil dvěma asistencemi, kdy poslal své spoluhráče do situací, kterými už nemohli pohrdnout. Stejně jako Guerrero je však mírně řečeno horkokrevný a občas se bude muset trochu krotit, aby svůj tým neoslabil zbytečnou červenou kartou. I proti Ekvádoru totiž za úder loktem do hlavy protihráče mohla jedna s klidem přijít.


Na turnaji by měl tento nevysoký střední záložník s indiánsky znějícím jménem dovršit 100. zápas reprezentační kariéry. Na hřišti rozhodně nebude od střílení gólů, jeho úkolem bude spíš z hloubky pole tvořit hru a plnit si poctivě defenzivní úkoly. Společně s mladším parťákem Tapiou vytvořili sehrané duo ve středu pole, které však občas stoperské dvojici nedokáže adekvátně pomoci, a že ji nejspíš bude potřebovat.

Větší individuální hvězdou než Yotún je určitě zkušený křídelník Carrillo, ten ale v Garecově systému nemá tak důležitou roli. Největší úspěchy totiž Garecova skvadra slavila díky dlouhým nákopům za obranu jejichž autorem bývá právě Yotún. Na začátku kvalifikačního cyklu na MS se zdálo, že tento systém už mají všichni přečtený a bez Guerrera nemůže fungovat. Omyl, s akvizicí Lapaduly je Peru zpět v celé své kráse. Jen ta defenziva... Tu bude muset Peru pořádně zlepšit. A dobrými výkony k tomu musí přispět hlavně právě její nejzkušenější hráč.


Peruánci sází spíš na zkušenější hráče, případně hráče, kteří už přece jen do této kategorie nepatří (např. Renato Tapia). Jeden z mála skutečně mladých hráčů, který se pohybuje na hraně základní sestavy, je tedy levý bek Marcos López. Pokud by Miguel Trauco disponoval formou, jakou měl před MS 2018, pak by se na Lópeze nejspíš vůbec nedostalo. Jenže Trauco je absolutně z formy. Dříve jeden z tahounů, který sypal do vápna přesné centry, je nyní jen stínem svého bývalého já. Pokud bude takové výkony předvádět nadále, velmi rychle jej Gareca posadí právě na úkor Lópeze.

López hraje velice podobným stylem jako hrává Trauco. Jde o ofenzivně laděného beka s dobrou kopací technikou, zejména je schopen do vápna posílat velice vydařené centry. Neposílá centrované míče naslepo, jako mnoho hráčů hrajících na tomto postu, naopak když dostane čas, dokáže poslat míč přesně na spoluhráče v dobré pozici. Uvidíme však, jak si povede směrem dozadu. Na pravém kraji obrany totiž bude hrát patrně stejně ofenzivně laděný Aldo Corzo, který ale zdaleka nestíhá návraty tak rychle jako superrychlý Advíncula, který se ale do nominace nevešel.




Peru se už od svých začátků pod trenérem Garecou snaží hrát pohledný ofenzivní fotbal s rychlým přechodem do útoku. Nastupuje v klasickém a účinném rozestavení 4-2-3-1, ve kterém hrotový útočník bývá hodně vysoko postavený, aby byl připraven rozběhnout se při převzetí míče defenzivou okamžitě za obranu. Při postupném útoku pak distribuci míčů na soupeřově polovině obstarává ofenzivní záložník.

Prostor mezi třemi tyčemi bude krýt peruánská módní ikona Pedro Gallese, který je mnoha fanouškům trnem v oku. Pro tyto fanoušky je Gallese spíše než spolehlivým brankářem floutkem, kterého více zajímají účesy a zkrášlování zevnějšku než tvrdý trénink. Pravda bude někde na půli cesty, frustraci fanoušků z mnohých Galleseho výkonů však lze pochopit. Zároveň však jde o gólmana, který když má den, mění se v nepřekonatelnou zeď. Záda mu budou krýt Carlos Cáceda a José Carvallo. Právě Cácedu by Galleseho kritici viděli v bráně raději, budou mít ale smůlu.

Situaci na levém kraji obrany jsem popsal už v kapitole o Marcosi Lópezovi. Přednost patrně ze začátku dostane Miguel Trauco, v průběhu turnaje se to ale může změnit. Pravý kraj obrany bude mít při absenci Luise Advínculy pod palcem borec z domácí ligy Aldo Corzo, zkušený ofenzivně laděný bek. Složení stoperské dvojice určitě dělá trenéru Garecovi největší vrásky. Jedničkou na tento post je určitě Luis Abram, druhý stoper je však problematičtější, žádný hráč totiž na tomto postu zatím příliš nepřesvědčil. V posledních dvou zápasech vsadil Gareca na zkušenost v podobě Christiana Ramose, který tedy patrně na turnaji začne. Mezi Ramosem, Araujem, Santamaríou, Callensem a Garcésem však bude o post v základní sestavě probíhat boj. Nejspíš proto také bere Gareca na turnaj šest stoperů.

Středovou řadu budou tvořit Yoshimar Yotún a Renato Tapia. Druhý jmenovaný v poslední době předvádí v reprezentaci solidní výkony, však také působí ve španělské Celtě. Ve svých 25 letech je také zkušeným borcem, který má na svém kontě už 58 startů v národním týmu. Pokud by chtěl Gareca sáhnout k nasazení jiného deep-lying playmakera než Yotúna, bude to asi mladík Martín Távara, který byl jedním z prospektů, kterého jsem sledoval v rámci Amatérského Euroskautingu.

Christian Cueva už zdaleka není tím těžko zastavitelným ofenzivním záložníkem, kterého bylo v ofenzivě plné hřiště a vymýšlel jednu gólovou situaci za druhou, přesto je tím nejkreativnějším záložníkem jinak přímočaré peruánské sestavy. Na pravém křídle pak bude mít vyhrazený prostor jedna z hvězd výběru André Carrillo. Nalevo pak nastoupí při zranění Edisona Florese a opomenutí Pedra Aquina nejspíš Sergio Peña z nizozemského Emmenu, rozhodně na tomto postu však Peru společně se stopery nejvíce tlačí bota. Hrot útoku pak bude vyhrazen Italo-Peruánci Lapadulovi.