Premier League - preview 30. kola

Důležitý souboj o záchranu spolu svedou Swansea a Middlesbrough, pro něž je udržení si prvoligové příslušnosti jednoznačnou prioritou. Především pro hosty může porážka znamenat možná definitivní ztrátu nadějí na udržení se v Premier League. Protože v takovém případě by na sedmnáctou příčku ztráceli už osm bodů.

Co se aktuální formy týče, nejsou na tom oba celky nijak dobře. Domácí naposledy prohráli jak na půdě Hull City, tak na půdě Bournemouthu, hosté dokonce padli hned ve třech případech v řadě, přitom za tu dobu vstřelili jen jednu branku. "Góly nedáváme. Musíme najít způsob, jak si šance vytvořit," říkal middlesbroughský kouč Steve Agnew.

Smoggies nemají nějaké výraznější problémy s marodkou, menší zdravotní problémy má Daniel Ayala a jeho start je v ohrožení. Na návrat na trávníky si musejí počkat také George Friend i Calum Chambers. "Clement je velmi dobrý trenér. Má k dispozici organizované mužstvo s dobrým přechodem do útoku," chválil svého kolegu Agnew.

Swansea asi není pod takovým tlakem, pod jakým je jeho protivník v tuhle chvíli. Přece jenom je mimo červené příčky. Musí však odrážet ataky Hull City, především má však možnost eliminovat další klub z bojů o holé přežití. "Naším cílem je připravit se na Middlesbrough a dalších devět zápasů," uvedl manažer Paul Clement.

Ten údajně nemá problém s tím, že záložník Gylfi Sigurdsson v průběhu týdne prohlásil, že by jednou chtěl hrát ze velký klub. "Je to hráč, který má velkou motivaci hrát tu dobře a udržet nás v lize. Už jsem s ním o tom mluvil. Všechno je to o tréninku, každý den pro Swansea tvrdě pracuje. Vůbec bychom se tím neměli zaobírat," dodával domácí stratég.

The Swans vítají zpátky Martina Olssona, který měl problémy s kotníkem, také Kyle Naughton je už zdravý. Všichni reprezentační hráči jsou rovněž k dispozici. Chybět tak budou pouze Angel Rangel a Nathan Dyer, otazník pak visí nad startem Jefferson Monterem, každopádně jeho start určitě není vyloučený.

V takové krizi nebyl Arsenal dobrých dvacet let. Arséne Wenger trénuje londýnský celek dvě dekády a doposud ani jednou jedinkrát neskončil mimo top čtyřku. Hned čtrnáctkrát přitom obsadil stupně vítězů, což poněkud vyvrací jeho bájnou zálibu v již zlidovělé pozici "pod bednou". Jenže letos už mu vlak regulérně ujíždí. A může být ještě hůř, dnes se totiž Gunners střetnou v životně důležitém zápase s Manchesterem City.

Fanoušci jsou k francouzskému trenérovi možná příliš krutí. Vždyť dvacetkrát v řadě uhrát post mezi nejlepšími čtyřmi Anglie, v současné Premier League? To je něco naprosto neuvěřitelného, obzvlášť když si uvědomíme, že Arsenal v době finančního rozmachu patřil spíše k šetrným klubům. Nezasloužil by si snad Wenger větší úctu?

Možná. Trnem v oku většiny příznivců Gunners jsou ale neustále opakující se přešlapy, jichž se Francouz dopouští. Přehlížení nedostatků v sestavě a z toho plynoucí chyby na přestupovém poli, slabá mentalita týmu a především zkostnatělá, nevariabilní taktika, která ujíždějící rychlík charakterizuje nejviditelněji. Korunou na tom všem je potom Wengerova paličatost, jež tak nějak výše vypočtené nešvary všeobjimá.

Není proto divu, že už dlouhé týdny probíhá bouřlivá diskuze o tom, zda by měl za střílnou Kanonýrů zůstávat. Arsenal kromě tradičního vypadnutí v osmifinále Ligy mistrů nestíhá ani v Premier League a vypadá to, že by si milionářskou soutěž za rok ani nemusel zahrát. Vždyť prohrál čtyři z posledních pěti ligových zápasů, což se mu nestalo 22 let!

No a tak se stalo, že Arsenal vypadl z Top 4. A ztrácí na ni dokonce sedm bodů. A právě na této cílové pozici stojí nejbližší soupeř Gunners - Manchester City. Svěřenci Pepa Guardioly jsou v podobné situaci, taky oni zuby nehty bojují o účast v příštím ročníku Champions League a na Emirates Stadium vyjíždí s vědomím, že pokud vyhrají, můžou se zbavit jednoho z nejvážnějších konkurentů.

Před dvěma týdny podobně vyhrocený duel s Liverpoolem Citizens nezvládli a doma jen remizovali 1:1. Protože předtím před vlastními fanoušky uhráli pouhý bod i se Stoke, možná už se hráči těší na výjezd mimo Manchester. Ostatně poslední tři venkovní zápasy v Premier League Man City opanovali, a to dokonce bez jediné obdržené branky.

Přes tohle všechno nesmíme zapomínat na to, že doma se Arsenalu celkem daří. Vždyť v lize na Emirates vyhrál šest z posledních sedmi zápasů. A všichni víme, jak může být ve velkých zápasech Premier League zrádná - sám Pep Guardiola se nechal slyšet, že by do utkání mnohem radši vstupoval v momentu, kdy za sebou Kanonýři budou mít sérii vítězství. Zajímavě vyhlíží i statistika vzájemných zápasů na půdě Arsenalu, kde Manchester City neumí podobně jako Everton na Anfield Road. Tedy s tou výjimkou, že Citizens tam během posledních osmnácti pokusů vyhráli alespoň jednou.

V zápase neuvidíme řadu zajímavých jmen, zranění vyřadí Petra Čecha, Lucase Péreze i Santiho Cazorlu, zatímco na opačné straně jsou mimo hru Gabriel Jesus a Ilkay Gündogan. Lepší zprávy se ale týkají dalších hvězd, jako jsou Mesut Özil, Alexis Sánchez, Kevin De Bruyne nebo Raheem Sterling. Ti všichni měli v posledních dnech nějaké trable, ale bez výjimky jsou svým trenérům k dispozici.

Jednoznačným trhákem třicátého kola anglické Premier League je souboj mezi Liverpoolem a Evertonem, který krátce po poledni odšpuntuje sobotní program. Merseyside derby s pořadovým číslem 228 má všechny předpoklady k tomu, aby fanoušky parádně zabavilo.

Závěrečná pasáž ligového ročníku slibuje pořádně tuhý boj o umístění mezi prvními čtyřmi celky - a pokud mezi ně domácí chtějí patřit, musí zlepšit především výkonnost v duelech s týmy z druhé poloviny tabulky. Zatímco při konfrontaci s první sedmičkou poztráceli Reds jen 10 bodů z 33 možných, ti slabší je obrali hned o bodů 21. Jestliže se ale sobotní duel ponese v duchu letošního ročníku, pak se domácí fanoušci nemají čeho obávat - jejich ovečky by si totiž s těžkým soupeřem měli bravurně poradit.

Karamelky však svou kůži rozhodně nedají lacino. Po nevýrazné první polovině sezóny se Everton pod taktovkou Ronalda Koemana dostal do opravdu výtečné formy a momentálně se může pyšnit bilancí pouze jedné prohry ve 12 ligových duelech. Za zmíněný úsek si navíc modří připsali hned 27 bodů za 8 výher a 3 remízy.

Jak praví ohrané fotbalové rčení, v derby o výsledku nerozhoduje ani kvalita, ani momentální forma a šance obou týmů jsou vyrovnané. Platí to však v duelech na Anfield Road? Everton zde naposledy vyhrál v roce 1999, tedy před dlouhými 18 lety. V posledních letech má tak jednoznačně navrch rudá část města - pokud se domácím podaří neprohrát, vyrovnají svou nejdelší ligovou šňůru čítající 13 zápasů bez prohry proti svému městskému rivalovi. Poslední výhra Karamelek se datuje do října 2010, kdy díky brankám Cahilla a Artety zvítězily 2:0.

Reprezentační přestávka nadělala početné vrásky oběma táborům. Domácím se zranil Adam Lallana, který by kvůli problémům se stehnem měl zmeškat přibližně čtyři týdny. Mimo hru jsou i nadále Jordan Henderson a Daniel Sturridge, nicméně Philippe Coutinho a Roberto Firminho by měli figurovat v zahajovací jedenáctce.

Everton se musí vyrovnat se ztrátou Seamuse Colemana, který utrpěl ošklivou zlomeninu nohy. Do utkání nebude moct zasáhnout ani Ramiro Funes Mori, jehož zase vyřadilo zranění kolene. A aby strastí a útrap pro Ronalda Koemana nebylo málo, k dispozici nebude ani Morgan Schneiderlin, kterého do utkání nepustí pro změnu zraněné lýtko.

Tottenham v této fázi soutěže nikdy neměl tolik bodů jako letos. Pod střeleckou vládou Harryho Kanea se z Kohoutů stal regulérní člen TOP 4, v současné formě je po Chelsea vůbec nejlepší v lize, čemuž odpovídá i umístění v tabulce. Jenže Burnley hraje doma výborně, což se o Spurs na cestách zrovna říct nedá...

O tom, jak svěřenci Seana Dychea šikanují doma téměř každého soupeře, ví asi každý. Málokdo by ale bez přesné znalosti statistik odhadl, že Burnley na svém stadionu vyhrálo víc než dvakrát více zápasů než Tottenham venku. No a na Turf Moor se dnes zdánlivě otočí běh dějin - minimálně oběma celkům už musí doba od posledního domácího/venkovního zápasu skoro nekonečná.

Burnley se před vlastními fanoušky představili naposled před dlouhými šesti týdny, a to ještě v FA Cupu, kdy neslavně podlehli poloprofesionální senzaci z Lincoln City. Mezitím Clarets stačili vyjet hned na čtyři stadiony od severu Anglie až po jih Walesu. Konečně pak získali alespoň nějaké body, v Hullu a Sunderlandu vyválčili remízu.

Tottenham pak rovněž měsíc a půl neopustil brány White Hart Lane. Na domácím stadionu mezitím přivítali dokonce pět soupeřů! Na rozdíl od dnešního soupeře ovšem napříč hned třemi soutěžemi - kromě Premier League ještě v anglickém poháru a Evropské lize. A vzhledem k tomu, že se série Spurs na domácí půdě v lize natáhla už na deset utkání v řadě, asi tušíte, jak to dopadlo.

Blamáž v Evropě Kohouty nezastavila, stejně jako absence střeleckého esa Harryho Kanea, který v posledních 10 zápasech nastřílel 12 gólů, ale který zároveň až do konce dubna (nejspíš) nekopne do míče. I bez něj Tottenham porazil Southampton 2:1.

Hlavní úlohu kanonýra převzal Dele Alli, i proto, že trápící se Janssen odjel z reprezentačního srazu s infekcí na plicích. Mimo hru jsou taky Danny Rose a Erik Lamela, jenž může vyhlížet až start příští sezóny.

Burnley takto postrádá Johanna Berga Gudmundssona. Ten se už vrátil k tréninku, ale na zápasy je pro něj stále brzy. Po vleklém svalovém zranění se naopak vrací jiný záložník Steven Defour.

Po reprezentační přestávce dostaneme v nejbližších dnech dvojnásobnou porci anglického fotbalu. Vloženému kolu v úterý a ve středu předchází tradiční víkendová vřava, během níž se při malém londýnském derby utká vedoucí Chelsea s Crystal Palace. Eagles mají parádní formu, dokážou ale uspět i na nejnáročnější půdě v Premier League?

Stamford Bridge totiž po letech opět připomíná tu starou známou Mourinhovskou pevnost. Chelsea tam prohrála za celou sezónu jediný zápas a zbytek dokázala zpravidla s přehledem zvítězit. Ve všech soutěžích doma vyhrála už třináctkrát v řadě - co se Premier League týče, drží desetizápasovou sérii, během níž nasázela 30 gólů a inkasovala jen 5.

N3zast4vit3lný Conteho stroj míří za titulem, devět kol před cílem má desetibodový náskok a většina odborníků už vidí Chelsea na anglickém piedestalu. Italský stratég však trvá na tom, že jeho tým musí jít krok za krokem a žádné podcenění situace není přípustné. Crystal Palace je navíc velmi houževnatý protivník - tedy alespoň v posledních týdnech...

Zní to skoro jako ironie, ale skutečně - Eagles mají v horizontu uplynulých šesti týdnů lepší defenzivu než Chelsea. Příchod Mamadoua Sakha doplnil Allardycovu skládačku, která i pod vedením další posily Luky Milivojeviće sází jedno čisté konto za druhým. V prvních 25 zápasech udrželo Crystal Palace dvě čisté konta. V posledních třech? Tři. Pokud Chelsea stála o výzvu, tady ji má.

Big Sam tak během měsíce a kousek vytáhl tápající celek z devatenácté příčky na šestnáctou, odkud shlíží na sestupové pozice s pěstěným čtyřbodovým náskokem. Vláďa Růžička anglické kopané si zkrátka v prvoligovém bahně libuje a potvrzuje svou specializaci na záchranářské boje.

Kromě kmenového (a zřejmě brzy i bývalého) stopera Liverpoolu se může opírat především o kvality Wilfrieda Zahy, který je v aktuální formě jeden z nejlepších ofenzivních hráčů Premier League. Hrát naopak nemůže Loïc Rémy, jenž v Crystal Palace hostuje právě z Chelsea. Mimo hru je ještě Patrick van Aanholt, zatímco nad zdravotním stavem Fraizera Campbella a Jamese McArthura visí otazník.

V kádru Chelsea bylo v týdnu nejistot až až. Eden Hazard nehrál poslední zápas v lize - a ani za národní tým - kvůli bolavému lýtku. Thibaut Courtois a Diego Costa pak ukončili reprezentační povinnosti dříve, též kvůli zranění. Všichni tři by však měli být k dispozici, a největší obavy tak fanoušci mohou mít o Victora Mosese.

Ačkoliv se výkony i výsledky Hullu City v novém roce znatelně zlepšily, na záchranu to zatím stále nestačí. Pokud se Tigers nechtějí pakovat do druhé nejvyšší soutěže, pak jim nezbývá nic jiného, než sbírat body, kde se jenom dá - první příležitost mají při konfrontaci s londýnským West Hamem.

V roce 2017 se Hullu na domácí půdě daří narámně, ze čtyř zápasů zde vytěžil 10 bodů za 3 výhry a jednu remízu, přičemž jedním z poražených celků byl i slovutný Liverpool. Horší už je to s formou venkovní, kde Tigers vyhráli naposledy ve druhém kole a alespoň remízu uhráli naposledy na hřišti Manchesteru United na začátku února.

Bída a šeď. Tak by se dala ve zkratce sumarizovat forma Kladivářů z posledních dvou měsíců. Momentálně jsou již pět ligových utkání bez vítězství, poslední tříbodový zisk na své konto zapsali začátkem února, když přehráli na cizím hřišti Southampton. Od té doby však získali již jen dva body za remízy s West Bromwichem a Watfordem, na což se navázala šňůra tří proher v řadě. Pomalu tak uzrává čas na ukončení této nelichotivé série.

Velkou zajímavostí je, že současný lodivod Hullu na domácím hřišti neprohrál již 38 duelů v řadě. Tygrům se navíc na West Ham poměrně daří, na vlastním hřišti s ním v Premier League ještě neprohráli.

Co se absencí týče, Tigers nemohou počítat se službami Huddlestona, který pyká za červenou kartu, kterou obdržel v minulém ligovém kole. Do sestavy se naopak může vrátit Michael Dawson či Ouma Niasse.

West Ham již může využít svého kapitána, Marka Noblea, ovšem trojice Michail Antonio, Pedro Obiang a Winston Reid do zápasu určitě nezasáhne.

Léčba novým trenérem Shakespearem zatím zabírá na jedničku - trápící se mistr totiž vyhrál všechny čtyři soutěžní duely, čímž si notně vylepšil svou situaci v ligové soutěži a hlavně se prokousal do čtvrtfinále milionářské Champions League. Další překážkou v honbě za jistotou záchrany bude v sobotu odpoledne Stoke City, které v minulém kole potrápilo londýnskou Chelsea.

Ještě na konci února to s Leicesterem nevypadalo vůbec dobře. Úřadující šampion se topil v opravdové krizi, prohrával jedno utkání za druhým, nestřílel branky a střemhlavě se propadal tabulkou. Po prohře na půdě Sevilly tak vedení sáhlo k nepopulárnímu kroku a odvolalo Claudia Ranieriho - jednalo se o značně kontroverzní krok, který se ale prozatím (alespoň dle výsledků) ukazuje býti správným.

Stoke City se naproti tomu pohybuje zhruba tam, kam jej pasovaly předsezónní prognózy - tedy v klidném středu tabulky. Zbytek sezóny tak již Potters mohou dohrávat víceméně bez nervů - na osmou příčku ztrácejí poměrně dost bodů (7) a ačkoliv se v případě špatné formy mohou mírně propadnout tabulkou, větší starosti se záchranou už na takových 90 % mít nebudou.

Ve vzájemných soubojích se obvykle více daří Leicesteru, který z posledních 7 zápasů prohrál jediný, čtyřikrát remizoval a dvakrát zvítězil. Pokud by se Stoke v sobotu dostalo do vedení 2:0, pak věřte, že vyhráno ani zdaleka nemá - právě takovou ztrátu totiž domácí fotbalisté dokázali smazat ve dvou z posledních tří zápasů proti tomuto soupeři.

Leicesteru se po zranění vrací Danny Drinkwater, který kvůli zdravotním potížím ani neodcestoval na reprezentační sraz Anglie. Mimo však zůstává Wes Morgan a účast Nampalyse Mendyho je nejistá. Mark Hughes nemůže počítat s Xherdanem Shaqirim, kterého do hry nepustí zraněného lýtko, mimo je také Phil Bardsley, který si odpykává trest za vyloučení z duelu s Chelsea, zatímco o osudu Geoffa Camerona se rozhodne až těsně před výkopem. Dlouhodobě zranění jsou pak Johnson a Butland.

Je apríl a José Mourinho si při pohledu na výčet absentujících hráčů skutečně musí přijít jako ve vtipu. K Anderu Herrerovi a hvězdnému duu Zlatan Ibrahimović - Paul Pogba se nyní přidali stopeři Chris Smalling a Phil Jones. Na Old Trafford teď přijede West Bromwich, jehož gólman Ben Foster už se na zápas nemůže dočkat...

Manchester United momentálně drží neporazitelné maximum napříč všemi elitními evropskými soutěžemi. Neprohrál už 18 zápasů v řadě. Jenže osm zápasů skončilo remízou a hned šest z nich se odehrálo právě v Divadle snů. Prokletí v zakončení, nadlidské výkony brankářů hostí, Red Devil zkrátka něco chybí.

Věci už se ale začínají obracet k lepšímu, United se vymanili z šestého místa a momentálně mají na dostřel dokonce i vysněnou pozici v TOP 4. Na Liverpool sice ztrácejí čtyři body, jenže oproti němu mají hned dva zápasy k dobru.

West Brom ale žádné umístění nehoní. Je osmý, výsostně spokojený a okolo sebe má shodně sedmibodový rozestup. Vypadá to skoro, jako by už Baggies nemohl z jejich současné pozice nikdo sesadit, poněvadž ani směrem vpřed se nijak netlačí.

V březnu prohráli doma s Crystal Palace, jasně podlehli i Evertonu, ale nakonec utrhli všechny tři body ze zápasu s Arsenalem. Tony Pulis se tak se svými borci výtečně naladil na oblíbeného soupeře - West Brom porazil Manchester United ve všech z posledních tří sezón - a dvakrát dokonce vyhrál na Old Trafford! Šanci dává outsiderovi i početné pole "padlým", kteří domácím nemůžou pomoct.

V minulém duelu v Manchesteru to byl nicméně právě Zlatan coby hlavní padouch neúspěchu s Bournemouthem. Zahrál mizerně, neproměnil penaltu a ještě se provinil proti disciplinárním standardům, za což pyká do dnešního dne.

West Bromwich rovněž postrádá několik ofenzivních opor v optimální pohodě. S velkou pravděpodobností si nezahraje Matt Phillips, který laboruje se stehenním svalem. Otazníky visí i nad Nacerem Chadlim a Salomonem Rondónem, jenž až ve středu absolvoval přelet přes půlku zeměkoule.

V dolní polovině tabulky nacházející se Watford ještě nemá úplně jistou záchranu, každopádně se strachuje o holé přežití určitě daleko méně než jeho aktuální protivník. Sunderlandu pomalu a jistě začíná ujíždět vlak, sedmnáctá příčka se mu vzdálila už na rozdíl sedmi bodů, a dohánět tohle manko pro něj určitě nebude jednoduché.

A to obzvláště za současné situace, připomeneme-li fakt, že především v ofenzívě Černé kočky už měsíc pouze tápou. Vždyť branku se jim nepodařilo vstřelit už čtyřikrát v řadě! Před reprezentační přestávkou uhrály doma bezbrankovou remízu s Burnley. "Musíme do zápasů, jak je tento, jít s cílem vyhrát," potvrdil manažer David Moyes.

Ačkoli se hosté stále nemohou zbavit poměrně početné marodky, alespoň nějaké pozitivní zprávy přicházejí z jejich tábora. Poprvé od září, zřejmě ne však ještě nyní, by se na trávníky měl vrátit Lee Cattermole, zpátky v tréninku je také Victor Anichebe, a zcela fit je Lamine Koné, který se zřejmě objeví na stoperu.

Na podzim Sunderland svého soupeře porazil nejtěsnějším možným způsobem. Teď by podobný výsledek na Vicarage Road bral rozhodně všemi deseti. "Watford má silný tým. Čeká nás náročný týden, tři utkání za sebou, takže vyhlížíme body. Soupeř má několik velmi dobrých hráčů, čili čekám těžký duel," dodával Moyes.

Jeho protějšek Walter Mazzarri má o poznání příjemnější starosti, byť ani on nemůže být spokojený s nedávnými výsledky. The Hornets stejně jako jejich soupeř nevyhráli už čtyřikrát v řadě, přitom neměli vyloženě složitý los. "Vždycky chceme vyhrát. Slyšel jsem Moyese, že si sem jede pro tři body," připomněl domácí lodivod.

Možná že jeho mužstvo ztratilo motivaci. Přece jenom jsou pro ně evropské poháry tabu a sestupové příčky relativně daleko. Mazzarri ale nemíní poslední čtvrtinu sezóny podcenit. "Během uplynulých patnácti dnů jsem se snažil hráčům vštípit, aby brali posledních deset zápasů, jako by hráli pohárové finále," potvrdil.

Ačkoli je lehce nemocný Troy Deeney, měl by nakonec nastoupit v útoku po boku Nordina Amrabata a M'Bayeho Nianga, nejistý je pak start Sebastiana Prödla a Valona Behramiho, i oni se však asi nakonec objeví v základu. "Pokusíme se hrát, tak jak chceme a zvítězit. Nesmíme zapomínat, že Sunderland má silný tým," zakončil Mazzarri.

Poslední reprezentační přestávka před koncem klubové sezony je již za námi a na pořadu dne je tak třicáté kolo anglické Premier League. Sobotní program zakončí večerní souboj o výhodnější pozici ve středu tabulky mezi Southamptonem a Bournemouthem.

Zvláště hráči domácích Saints v uplynulém týdnu nelenili, neboť hned patnáct z nich se objevilo v nominacích a anglické duo Nathan Redmond a James Ward-Prowse si v přátelském utkání proti Německu v dresu Albionu rovnou odbylo debut. Manažer Southamptonu Claude Puel si účast svých mladých hráčů v anglické reprezentaci pochvaloval. "Je ale důležité, aby si zachovali správný přístup, aby měli stále chuť se zlepšovat. Jsou pořád stejní a tuto pokoru od nich také vyžaduji. Například Ward-Prowse ještě po skončení tréninku zůstane a trénuje dál. Pro Nathana platí to samé."

"Byla to pro ně fantastická zkušenost," pokračuje Puel. "Pro mladé hráče je vždy přínosné mít před očima národní tým, a je to důležité i pro klub, protože to vše je pro ně odměnou za roky poctivé práce u nás." Francouzský manažer se na své anglické reprezentanty musí spoléhat o to více, neboť mu schází zranění Virgil van Dijk, Charlie Austin i Manolo Gabbiadini. Debutu by se mohl dočkat i nově příchozí Martín Cáceres.

Puelův protějšek Eddie Howe se s tak početnou hráčskou absencí vypořádat nemusel, avšak také na jeho tiskové konferenci sklouzla konverzace směrem k anglickému reprezentantovi. Jack Wilshere se sice do poslední nominace Garetha Southgatea neprobojoval, ovšem v pětadvaceti letech by bylo stále předčasné nad tímto středopolařem lámat hůl. Otázkou zůstává, kde bude Wilsherova kariéra pokračovat v příští sezoně - v mateřském Arsenalu, prodloužené štaci v Bournemouthu, anebo se snad potvrdí spekulace o zahraničním klubu typu milánského AC? "Rozhodnutí je jen na Jackovi, už na začátku sezony bylo jasné, že se o dalších krocích rozhodne v létě," prohlásil Howe.

"Chtěl se u nás koncentrovat jen na fotbal a odbýt si co možná nejlepší sezonu. Zatím ji Jack z mého pohledu prožívá dobrou, bude zajímavé sledovat, jak se to bude odvíjet dále," pokračoval manažer Bournemouthu, který potvrdil, že Wilshere je již po třízápasové absenci připraven naskočit do hry. "Jack si v zápase s Manchesterem City přivodil zranění kotníku a v dalších zápasech se nám povedlo nasbírat dobré výsledky. Je vždycky těžké měnit vítěznou sestavu, když se jí takhle daří, ale hráč jeho kvality připadá vždycky v úvahu. Známe jeho kvality, a jestli jej v sobotu postavím, bude připraven."