Premier League - souhrn 16. kola

Góly: 18. Luis Suárez, 40. Jordan Henderson, 75. Jon Flanagan, 84. Luis Suárez, 89. Raheem Sterling

Žádný Gerrard, žádný Sturridge? Žádný problém. Villas-Boasův Tottenham si připisuje na konto další trapný výsledek, tentokrát rovnou z vlastního hřiště, kde vysoko 0:5 podlehl Liverpoolu. V jeho dresu - pokolikáté už - řádil Luis Suárez; tentokrát nechyběl u žádné branky svého týmu, když zaznamenal dva góly a tři asistence...

Nové tetování Coutinhovo (v českém znění) praví "Nikdy nepřestaň snít". A pravdou je, že o takovém výsledku se zřejmě ani brazilskému snílkovi nemohlo snít. Spurs nakonec do dnešního šlágru museli nastoupit bez obou elitních stoperů, Vertonghena s Chiricheşem, a podle toho to také vypadalo. Defenzíva Tottenhamu působila od začátku poněkud rozháraně, nezvládala pokrývat odrazy, obránci Spurs byli na leckterém místě pozdě, leckoho nestíhali.

Sterling proto takhle mohl po čtvrthodině hry zavařit Llorisovi ze značně ztíženého úhlu a levá strana londýnského celku, kterou dnes obhospodařovával Naughton, obecně budila dojem něčeho nesmírně zranitelného. Všechno jako by tahal Raheem Sterling.

První gól zápasu každopádně tak jako tak pocházel z dílny staré známé firmy jménem Luis Suárez. Ten v koncovce opět prokázal prvotřídní přehled a klid, když na Dawsonův dobrý obranný skluz navázal mrštný Henderson a uruguayský šutér se rázem ocitl sám před Llorisem. To se nesmí stávat. A ono se stalo...i podruhé, v krátkém časovém rozmezí. Ve 22. minutě totiž pro změnu Sterling rýsoval přesnou kolmici, alternující kapitán perfektně načasoval záběh za obrannou linii soupeře a vzápětí u Llorise divže nepochodil se snahou o "jesličky".

Defenzivní fáze hry Kohoutů dnes skřípala prakticky na všech frontách, což jedině podtrhla pátá žlutá karta Dawsona v tomto ročníku (a tedy automatická absence v příštím ligovém klání). A těch důkazů bylo více. Suárez měl na hřišti naprostou volnost, čehož v 27. minutě opět využil k úprku za obranu, aby tentokrát pod sebou hledal Coutinha. Jeho kostrbatá rána doskotačila na břevno.

Spurs se k první příležitosti propracovali až po půlhodině hry, když si trestuhodně nehlídaný Chadli doskočil pro Holtbyho centr od rohového praporku. Německý špílmachr se mimochodem na hrací plochu dostal teprve o pár okamžiků dříve, když nahradil zraněného Sandra. To pochopitelně znamenalo jenom další problémy pro defenzivní složku domácího mužstva, které rázem na placu nemělo žádného vyloženě defenzivně laděného středopolaře.

A dozadu nejen v důsledku toho hořelo i nadále. Suárez již potřetí za zadní linií Tottenhamu napáchal další porci neplechy ve 33. minutě, když jej navíc podpořil Lloris svou rozpačitou hlavičkou. Francouzský brankář se pak nicméně stihl vrátit na své místo a Uruguayce vychytal. Na druhé straně odpovídal aktivní (a nejlepší Kohout) Chadli, jenž zleva krásně našel Holtbyho, jehož koncovce už scházela přesnost.

Góly ovšem nadále střílel akorát Liverpool. Ve 40. minutě Lloris sice dělal, co mohl, a odmítl Hendersona i posléze vyloženě "gumovým" skokem Suáreze, jenže napotřetí se už pouze musel spoléhat na Dawsona u levé tyčky - kudy Henderson přeci jen s úspěchem propasíroval svůj projektil do sítě, 0:2.

Do kabin tedy hráče v bílém doprovázel zasloužený pískot, z útrob stadionu se už ale vrátil aspoň částečně proměněný Boasův soubor. Soldado okamžitě neproměnil solidní šanci, přesto to byl znovu Liverpool, kdo byl ve stále sílícím dešti blíže další brance. Po 50. minutách doslova z pár decimetrů natrefil na tyč Mamadou Sakho.

Největší "krizovka" Liverpoolu nadešla zřejmě v 59. minutě, kdy se nejprve dala pískat penalta na Soldada, aby vzápětí s velmi obětavým blokem proti Lennonovi přišel. Jenže hned poté se Reds mohlo docela dobře ulevit: v 63. minutě kickboxer Paulinho vysloveně skopl Suáreze, a jakkoliv se divil on i jeho přímý nadřízený Villas-Boas, rozhodčího Jonathana Mosse lze za přímou červenou kartu jedině pochválit. Nebezpečný zákrok a zcela po zásluze také první ligové vyloučení pro Tottenham.

Posléze se už víceméně jen dohrávalo, což si pochopitelně spíše užívali fanoušci Liverpoolu. Těm se navíc musel proběhnout nejeden "mrazík" po zádech, když v 78. minutě doslova zatloukl třetí hřebíček do rakve Tottenhamu hostující odchovanec Jon Flanagan. K tomu propadl přízemní centr z pravé strany a on nekompromisně od tyče, do břevna a zpátky do tyče ještě jednou rozvlnil síť napnutou za Llorisovými zády.

Ovšem ne naposledy, tím kohoutí tragédie nekončila. V 84. minutě to byl pro změnu obvyklý podezřelý, jemuž překrásně dloubl míč do úniku Luis Alberto a po jeho vzoru zakončoval také sám nejlepší střelec Premier League. Parádní lob znamenal Suárezův 17. gól v tomto ročníku. A pátý klínec dodal Raheem Sterling, tentokrát za využití Suárezovy geniální asistence. A rovněž mladý křídelník, jehož dnes z tribuny pozoroval manažer reprezentace Roy Hodgson, si svou trefu maximálně zasloužil.

Góly: 15. Danny Welbeck, 18. Danny Welbeck, 52. Tom Cleverley

Že by se začalo blýskat na lepší časy? Manchester United po dvou porážkách v řadě a čtyřech zápasech bez vítězství konečně získal v utkání všechny tři body. Ve Villa Parku se zaskvěl Danny Welbeck, který Guzanovo konto zatížil dvěma góly.

Oba vstřelil už v samotném úvodu utkání. Po čtvrthodině hry slavil se spoluhráči poprvé, když vytěžil ze skvělé práce Valencii. Rychlý křídelník utekl dvěma soupeřům u pravé lajny a do jeho centru položil ve vápně hlavu Januzaj. Od něj šel míč do tyčky, ale dorážku dokázal nasměrovat do sítě Welbeck.

Za tři minuty skóroval mladý Angličan znovu. Opět u toho byl Luis Antonio Valencia, jenž zopakoval centr od pravé lajny a Welbeck skluzem zvýšil už na 2:0.

Do poločasu se dvě hlavní postavy utkání dostaly do šance ještě jednou - Valencia se vyskytl sám před Guzanem, ale místo střely ještě podivně hledal pod sebou spoluhráče. Welbeck pak mířil na gólmana sám z křídla, ale netrefil branku.

Třetí gól dali United až po poločase. Postaral se o něj Tom Cleverley, který využil chybné rozehrávky domácích a po skvělém pasu od Rooneyho prostřelil Guzana. Welbeck nakonec mohl dokonat hattrick zhruba dvacet minut před koncem, jenže s prázdnou brankou si nepotykal a míč poslal nad břevno.

Góly: 45+4. Gary Hooper - 12. Nathan Dyer

Střetnutí Norwiche se Swansea výjimečně tolik nebavilo a nenabídlo ani ty "povinné" čtyři branky. Místo toho se narodila ne zrovna záživná remíza 1:1 s góly pouze z prvního poločasu. Po pauze už akorát za zlepšené Kanárky hlavičkoval do břevna Turner...

Zpočátku si Swans naprosto přivlastnili Carrow Road; v první dvacetiminutovce Norwich deptali vysokým procentem držení míče a nenechalo ho ani omylem přiblížit se k Vormově kleci. Tam se vlastně Kanárci během úvodní půlhodiny podívali všehovšudy jednou, aby se pouze marně dožadovali penalty po omylem nastřelené ruce Rangela. Jinak Canaries zejména v ofenzivní fázi neudělali nic správně, zatímco soupeř byl za každých okolností v klidu a nad věcí.

To neplatilo akorát pro 35. minutu a Ashleyho Williamse; respektive platilo, ale přespříliš. Velšský zadák si totiž až moc bohorovně kryl míč před Hooper, nechal se od balonu odtlačit a bývalý kanonýr Celtiku mohl jít sám na Vorma. Činil tak nicméně z velkého úhlu, přičemž nizozemský brankář Hoopera dobrou poziční hrou přinutil k ucuknutí více do hloubi pole, a tudíž vytvoření značně nevýhodné střelecké pozice. Z ní pak Hooper ani vymezený prostor netrefil.

Konec poločasu notně poznamenala nosítka, která musela na trávník v souvislosti s bezvládně ležícím a umělý kyslík potřebujícím Nathanem Dyerem. Možná i proto ihned poté z rohu malátné počínání Swansea málem ztrestal Fer, když mezi nohami soupeře píchl balon pod břevno a s heroickou záchrannou hlavičkou se musel vytasit Williams.

Zároveň se kvůli dlouhému ošetřování nastavovalo až šest minut, pročež Kanárci přeci jen stihli ještě do pauzy srovnat. Ke čtvrté trefě v šesti zápasech se totiž po ideálním sklepnutí Elmandera nadechl Gary Hooper - a opět to byla prvotřídní záležitost. Tentokrát si skotský forvard hrudí citlivě posunul míč kus před sebe a jedním plynulým pohybem překrásně zacílil pod břevno.

Začátkem druhého dějství Norwich celkem očekávaně stavěl na euforii nabyté z konce předešlé části. Po standardce okamžitě hlavičkoval vedle Bassong, pak se ale duel opětovně vrátil ke svému vrcholně nevzrušivému standardu. Dál si obě strany nebyly schopné tvořit gólové možnosti, a pokud někdo vypadal v útočné fáze lépe, bylo to i nadále Swansea.

Norwich měl nicméně pořád své standardky jakožto konstantní hrozbu, což se znovu ukázalo po 68 minutách. Tehdy dokonce Turner na Vormův nevýrazný box ve stísněných podmínkách navázal hlavičkou do břevna. A vyznamenat se brzy musel také Vorm, když Fer jemným dotykem připravil "loženku" pro Hoopera - nizozemský brankář se však po své levici vrhl v obří rychlosti.

V závěru utkání ještě Bony v situaci 2 na 2 trestuhodně opomněl výhodněji postaveného Shelveyho, aby minul Ruddyho svatyni, a sám exliverpoolský záložník si mohl spravit chuť hned vzápětí. Výhra Swansea by se ovšem vzhledem k vývoji zejména druhé části stejně zdála být nespravedlivým výstupem, takhle toto nedělní klání vyústilo ve slušivou remízu.

Góly: -

Potters dál pokračují v nepřesvědčivých venkovních výkonech a od měsíce srpna pořád čekají na svou druhou výhru na cestách. Proti Hullu přitom ke třem bodům ani moc nepřičichli, v nepříliš zajímavém utkání to byl především domácí celek, kdo usiloval o vstřelení branky. Výsledkem je nicméně tak jako tak přiléhavá bezbranková remíza.

Především první půlka nezaujatého diváka snad ani nemohla přimět k zapálenému sledování. Před oběma brankami byl po většinu času naprostý klid. Každopádně pokud už nějaký brankář měl být povolán do akce, mohli jste si vsadit na nakonec dostatečně zdravého Asmira Begoviće ze Stoku. Ten musel v jednu chvíli vyrážet nad břevno pozoruhodný volej Elmohamadyho, jindy se zase při zemi vrhal po střele Sagba a svým dílem (nepřesnou hlavičkou) přispěl rovněž stoper Davies.

Bezúspěšně kombinující Potters se jakž takž osmělili až po přestávce, když například po rohu kolenem zakončoval Shawcross. Dále ovšem platilo, že se McGregor mezi třemi tyčemi poněkud nudil - neprověřil ho ani zbytečně sólující Arnautović ani nepřesně pálící Ireland. Teprve v závěrečné 20minutovce se hosté dostali k pořádné příležitosti; a to hned k té se značným gólovým potenciálem.

Po McGregorově zákroku proti Crouchově hlavičce a pohodlné dorážce vlastně ve skutečnosti Ireland užuž slavil, nebýt odmávaného ofsajdu. A nedaleko ukořistění lehce nezasloužené výhry byl ke konci také stoper Shawcross, jehož hlavičkovaný projektil lízal horní tyčku domácí klece.

Góly: -

Tolik příhodné. Bezgólová plichta mezi West Hamem a Sunderlandem se klidně dala očekávat a také se bez debat dostavila. Hammers takto zažili víc bezbrankových remíz než celá německá Bundesliga, zatímco Black Cats dál čekají na první venkovní zásah od měsíce srpna. A návdavkem si samozřejmě nijak zvlášť nepolepšili v boji o záchranu, oba...

Kladiváři popravdě od tohoto mače ani nemohli očekávat žádné zázraky. Zase se jim to totiž "pěkně" sešlo, když se k Reidovi s Carrollem čerstvě na seznam nedostupných hráčů připojili také Downing a suspendovaný Nolan. Z toho potom pramenila permanentní převaha Sunderlandu, který ovšem - stejně jako soupeř po většinu zápasů letošního ročníku - postrádal cit a naléhavost ve finální fázi.

To předznamenal Altidore již po pár sekundách hry, když využil mírného ofsajdového postavení k lehce štiplavé koncovce z těžšího úhlu, a pokračoval zejména Borini se svým zpackaným sólovým únikem. Ve 34. minutě byl potom Jaaskelainen konečně doopravdy v úzkých, aby nakonec proti Bardsleyho pumelici z 25 metrů povolával do zbraně horní tyč své branky.

Těsně před pauzou se Jaaskelainen vytahoval se zákrokem proti další dalekonosné ráně Cattermolea a teprve po obrátce si začali větší šance tvořit také domácí. Za ty dosud promluvil všehovšudy Demel se svým neregulérním gólem, pak jej neváhali doplnit ještě nepřesně hlavičkující Cole a McCartney se svým polocentrem-polostřelou.

V dresu Sunderlandu se zdánlivě nevyhnutelné bezbrankové skóre po přestávce snažil odpálkovat například Ki Sung-Yueng, proti jeho solidní střele se ale opět vyznamenal Jaaskelainen.

Góly: 27. Yoan Gouffran - 65. Jay Rodriguez

Newcastle nevyužil skvělé formy ani přivítání oblíbeného hosta a o body se tak podělil se Southamptonem. Důležité klání mezi sousedy v tabulce přineslo záživný fotbal, ve kterém nebylo nouze o ofenzivní choutky, skvěle připravenou defenzívu, ani o rozhodčího, jehož Sissoko složil přesným úderem na zem.

Úvodních deset minut patřilo Strakám, které neustále obletovaly vápno hostů, k první vážnější šanci se ovšem dostaly až po probuzení Svatých, kteří uklidňovali tempo pomalou rozehrávkou. Ve 12. minutě ukradl přízemní centr Gazzanigovi Gouffran, jenž přihrál pod sebe na volného Rémyho, ten ovšem trefil pouze zachraňujícího obránce na brankové čáře.

Hosté sice úspěšně drželi balón většinou na svých kopačkách, jejich počínání v útoku bylo ovšem bezzubé. A ve 27. minutě byli potrestáni, když přímý kop z poloviny hřiště posunul Williamson, míč propadl za obranu na Gouffrana, ten zachoval chladnou hlavu, obešel brankáře a do prázdné otevřel skóre.

Jasný prim hrály obrany obou celků, kromě solidní organizace se útočníkům nedařilo ani v souboji jeden na jednoho. Šancí bylo poskrovnu a diváky tak nadchl až ve 41. minutě Anita, který jednou kličkou vnikl do vápna, kde si uchvacujícím způsobem poradil s dvěma nalepenými obránci, aby nakonec mezi nohama Hooivelda přihrával pod sebe na penaltu. Právem se pak zlobil na své spoluhráče, kteří nezabrali výborný volný prostor.

Druhá půle přinesla hru jako na houpačce a oba brankáři byli v neustálém nebezpečí. Přesto první výrazná šance rozechvěla ochozy až v 63. minutě, kdy si Davis pravačkou zpracoval balón a levačkou okamžitě vypálil z třiadvaceti metrů do tyčky za letícím Krulem.

Za dvě minuty už se ale mohl radovat. Rychlý break táhl Rodriguez, který lehce roztáhl hru na Davise, jenž mu okamžitě vracel na hranici ofsajdu. Dokonale načasovanou přihrávku pak anglický útočník proměnil ve vyrovnávací gól, když uspěl tváří v tvář brankáři.

Stejný hráč mohl v 72. minutě dokonce otočit, po centru Lovrena jedovatě hlavičkoval, Krul však na poslední chvíli zakročil. Na druhé straně se o rozruch postaral Gazzaniga, který po malé domů vykopl sotva za své vápno, Rémy ale v obrovské příležitosti zapomněl mířit.

Závěrečné minuty sice přinášely nemálo vln vzrušení a originální ofenzivní myšlenky musely bavit každého diváka. Obrany se ovšem nenechávaly zaskočit a brankářům tak značně ulehčovaly práci. Vypjatý duel se prodlužoval o šest minut, a to kvůli ošetřování sudího Michaela Jonese, kterého v úleku u ležícího Gazzanigy knokautoval Sissoko.

V nastaveném času měl nejblíže k rozhodnutí Rodriguez, který si opět pohlídal ofsajdovou linii a ocitl se před Krulem, jenže Debuchy výtečným čistým zákrokem zezadu rozjásal stadion. Poslední vteřiny pak ještě narušila menší šarvátka u laviček, po jejím rychlém konci se už nic nestal ani na hřišti a zápas tak vítěze nepoznal.

Góly: 18. Leon Osman, 73. Séamus Coleman, 85. Gareth Barry, 90+1. Kevin Mirallas - 67. Dimitar Berbatov (pen.)

Everton šlape jako dobře namazaný stroj. Podeváté za sebou neprohrál, zároveň udržel domácí neporazitelnost. Fulham na rozjeté Karamelky nestačil především díky skvělé závěrečné dvacetiminutovce, v níž Coleman, Barry a Mirallas nastříleli tři branky. Everton díky tomu poskočil na čtvrté místo, Fulham zůstal na sestupových pozicích.

Gólově nabité utkání otevřel po sedmnácti minutách Leon Osman, který se do sestavy dostal díky suspendaci McCarthyho. Všechno to začalo skvělou prácí Ovieda, pak Osman převzal pas od Pienaara, před šestnáctkou se uvolnil a technickou střelou poslal Toffees do vedení. V prvním poločase šance střídala šanci, Everton mohl klidně vést 3:0, ale Deulofeu mířil těsně vedle, Lukakua skvěle vychytal Stekelenburg a Barkleyho gólový pokus zblokoval Senderos.

Po změně stran se obraz hry úplně změnil. Fulham byl aktivnější a sahal po vyrovnání. Hned po obrátce mohl dát gól Parker, ale vynikající zákrok vytáhl také Howard. Hned za minutu pak po Sidwellově ráně mohl do prázdné brány skórovat Kačaniklić, ale přestřelil ji. Na gól si tak Cottagers museli počkat až do sedmašedesáté minuty, když Kačaniklić přepadl ve vápně přes nohu Barryho a nařízený pokutový kop proměnil Dimitar Berbatov.

Jenže příliš dlouho radost hostů nevydržela. Za šest minut vrátil vedení Evertonu Seamus Coleman, který do sítě poslal míč, jenž k němu doputoval po Stekelenburgově teči při Pienaarově centru. Deset minut nato uklidnil fanoušky domácích Gareth Barry, když napnul síť poté, co se Lukakuovi odrazil míč od břicha. V nastavení pak pečetil na konečných 4:1 po pěkné individuální akci Kevin Mirallas.

Góly: 16. Fernando Torres, 35. Ramires - 29. Marouane Chamakh

Dřina, trápení, zadostiučinění. Chelsea navázala na středeční utkání se Steauou Bukurešť. Výkonem neoslnila, diváky spíše nudila, ale kýžené tři body nakonec stejně urvala. Proti Crystal Palace zachránili londýnský celek Fernando Torres, Ramires, ale také brankář Petr Čech, jenž předvedl skvělý výkon.

Už od začátku zápasu to vypadalo, spíše než na vyhrocený duel, na línější utkání. První čtvrthodinou jsme mohli prozívat, když nudu rozčísl Fernando Torres. Willianovu povedenou střelu vyrazil Speroni jen na tyč a španělský útočník dorazil mičudu do poloodkryté sítě. Než došlo k vyrovnání, mohla Chelsea skórovat ještě jednou, Ivanović ale z úhlu mířil těsně vedle.

Blues jsou v posledních týdnech zvyklí dělat si starosti až do posledních minut. Na nervydrásající závěr založil Marouane Chamakh, který krátce před uplynutím půlhodiny hry přetavil v gól Wardův povedený centr do vápna.

Chelsea šla přesto do kabin za jednogólového vedení. Deset minut před přestávkou Willian roztáhl hru doleva na Hazarda, který míč vrátil za vápna na Ramirese a ten krásnou střelou vrátil Chelsea vedení. Další gól málem nabídl Hazard Willianovi, ale jeho střela po Belgičanově skvělé práci u lajny postrádala razanci

Chelsea neplánovala být přehnaně dominantní ani ve druhém dějství. Naopak se musel často činit Petr Čech. Jeromova pumelice ještě mířila nad, ale ránu Puncheona a hlavičku Delaneyho už musel tlumit v rukavicích. Především pokus prvně jmenovaného měl gólové parametry. Největší práci ale odvedl čtvrt hodiny před koncem, kdy se po Jeromově akci dostal ke střele zblízka O’Keefe a český gólman vytáhl skvostný zákrok. Dorážky pak zlikvidovali obětaví Ivanović s Azpilicuetou.

Chelsea ve druhém dějství nepředvedla prakticky nic a mohla děkovat svému brankáři, že jí zachránil krk. Až v samém závěru si vytvořili šance k rozhodnutí utkání, jenže v koncovce selhala. Ramires těžko pochopitelně zazdil útok dva na nikoho s Oscarem a v předposlední minutě čaroval proti Schürrlemu a Dembovi Speroni. S poslední dorážkou naložil prachbídně opět Ramires.

Góly: 65. Peter Whittingham

Jeden z těch kompaktnějších výkonů, aspirant na zákrok roku v podání Davida Marshalla a jedna famózní hlavička Petera Whittinghama - zhruba to stačilo Cardiffu k další nesmírně vitální domácí výhře. Naopak již počtvrté v řadě pokořený West Brom mohou lehce těšit akorát okolní výsledky...

Cardiff nejenže uspokojivě bodoval, ale i zostra odstartoval. Whittingham z přímého kopu okamžitě donutil Myhilla k prvnímu rutinnějšímu zákroku a následný roh rezultoval alespoň v nepřesnou ránu Mutche. Jinak nicméně úvodní část příliš o šancích nebyla. Mackayovi se sice v rámci možností osvědčoval tah s prvním Nooneovým startem od samého začátku, konkrétní nebezpečenství se ale ani po jeho akcích zpravidla nerodilo. V 27. minutě - chvíli předtím, než po rohu zakončoval mimo za zadní tyčí ukrytý Caulker - měl k jednomu z mnoha Nooneových centrů poměrně blízko Campbell.

Zápas byl obecně dosti nervózní, čemuž se vzhledem k okolnostem ani nešlo dost dobře divit. Páchalo se množství laciných odevzdávek a těžit z nich mohl především Albion. Koledovalo si například nedorozumění Marshalla s Turnerem, které nakonec zkušený brankář zahladil rezolutním odkopem. Ke konci poločasu pak domácí příznivce poděsil ještě náhodný odraz Odemwingieho centrovaného míče od Olssona.

K záplavě dlouho bezzubých centrů do pokutového území WBA se časem divže nepřidaly záplavy skutečné, když od startu druhého dějství skrápěl cardiffský stánek vytrvalý "slejvák". A nakonec ani ty proudy centrovaných míčů nebyly úplně jalové. V 67. minutě se totiž konečně ujal již několikátý Nooneův centr, a to díky perfektnímu naskočení Whittinghama. Ten se při svém dravém výpadu dokonce nepatrně zranil, stálo to nicméně za to. Úžasná hlavička!

V té chvíli už měl přitom svou první velkou šanci za sebou rovněž Albion. Vypracoval si ji konkrétně v 57. minutě, kdy Yacob po donášce do vápna ještě víceméně promáchl, aby z vynikající pozice zakončoval alespoň stoper McAuley - a neprosadil se jen díky Medelově pohotovému polorozštěpu na brankové čáře. Následně se jak Odemwingie na jedné straně, tak Long na druhé zřejmě legitimně dožadovali pokutového kopu; zejména Turnerův loket za krk střelce WBA po penaltě doslova volal.

Závěrečný tlak West Bromu posléze až takový respekt nebudil. McAuley v jednom okamžiku hlavičkoval napříč vápnem, Berahino ovšem reagoval až příliš pozdě. A Marshall byl opět povolán do akce znovu až v 86. minutě. To však rovnou do zdánlivé "mission impossible". Longova hlavička totiž mířila tak akorát do protipohybu bývalého strážce leedské klece; a přece se Marshall neuvěřitelným způsobem vychýlil do své levé strany a mrštně odvrátil pohromu.

Zákrok jako z jiné planety, kterému právem tleskal i Myhill na opačném konci hřiště. O hrdinovi hlavního města Walesu zkrátka zase jednou nemohlo být pochyb.

Góly: 14. Sergio Agüero, 39. Álvaro Negredo, 50. Fernandinho, 66. David Silva, 88. Fernandinho, 90+6. Yaya Touré (pen.) - 31. Theo Walcott, 63. Theo Walcott, 90+4. Per Mertesacker

Bez slitování. Kdo čekal v šlágru nádhernou podívanou nebo gólové hody, rozhodně zklamaný nebyl. Tedy kromě fanoušků Arsenalu. Gunners dali soupeři více branek než předchozích sedm soupeřů dohromady, přesto to nestačilo. Man City totiž zničilo vedoucí tým anglické ligy šesti góly. Dva z nich dal záložník Fernandinho.

Manchester City tak potvrdil fenomenální domácí bilanci, vyhrál i osmý ligový duel na Etihad Stadium, díky čemuž se alespoň do večera posunul na druhé místo tabulky. Na Arsenal nyní ztrácí jen tři body. Navíc znovu navýšili svůj už tak neuvěřitelný průměr vstřelených branek - v osmi zápasech jich soupeřům nasázely těžko pochopitelných pětatřicet.

Rozjezd přitom nenapovídal o tom, že bychom měli být svědky takové přestřelky. Pozvolný úvod zápasu rozčísla až čtrnáctá minuta a rohový kop Samira Nasriho. Hlavu do něj po zuřivém náběhu vložil Demichelis a tečovaný míč akrobaticky poslal do sítě Sergio Agüero. Odpověď Arsenalu přišla po půlhodině hry, když Ramsey obral ve středu pole Tourého a následně Özil vyzval ke skórování Theo Walcotta.

Reprezentant Pobřeží slonoviny ale svojí chybu napravil ještě před poločasem. Krásným pasem šajtlí našel ve vápně Zabaletu, jehož střílený centr před bránu nesměroval za Szczesnyho záda Negredo. Ten tak dal zapomenout na dvě zaváhání - gólová střela byla už jeho třetí šancí - branku však dokázal trefit až napotřetí.

Pytel s góly se roztrhl až po přestávce. Stavidla otevřel už po pěti minutách Fernandinho, k němuž doputovala nepřesná přihrávka Özila, načež krásnou technickou střelou zpoza vápna vsítil první gól v dresu Man City. Jen deset minut poté se však Arsenal vrátil do hry a opět se o to postaral již plně uzdravený Theo Walcott, jenž využil chytrého pasu Ramseyho a vymetl šibenici Pantilimonovy branky.

Definitivní direkt nicméně inkasovali Kanonýři už tři minuty po snížení. Jesus Navas poslal prudký pas z pravé strany do vápna, kde David Silva bez potíží předskočil Mertesackera a vrátil Manchesteru City dvougólové vedení. Za stavu 4:2 se gólostroj zasekl a opět se rozjel až dvě minuty před koncem základní hrací doby. Wilshere se nechal obrat Nasrim, jenž v tandemu s Fernandinhem putoval na bránu. Brazilský záložník nakonec ve vápně obehrál Mertesackera a přehodil Szczesnyho.

Zdánlivá tečka za krásným zápasem ale nebyla definitivní. V pětiminutovém nastavení totiž ještě diváci viděli dva góly. Na 5:3 snížil hlavou stoper Mertesacker poté, co sudí neuznal gólovou hlavičku Bendtnera. Konečnou podobu pak skóre vytvořil Yaya Touré, jenž proměnil pokutový kop nařízený za faul na Milnera.