Premier League - souhrn 2. kola

Góly: 85. Michail Antonio

Měl to být velký slavnostní okamžik - West Ham otevíral olympijský stadion zápasem s Bournemouthem a více než 50 tisíc fanoušků se v třetí největší aréně Premier League těšili na krásnou podívanou. Zápas byl však velkým zklamáním, které odmítl až pět minut před koncem jediným gólem Michail Antonio. Jeho branka přitom padla až po vyloučení smutného hrdiny Harryho Artera.

Kladivářům chyběla řada ofenzivních opor, od Payeta, Lanziniho, před Ayewa až k Sakhovi a Carrollovi. Podle toho i jejich výkon vypadal - v prvním dějství sice West Ham jedenáctkrát vystřelil, jenže branku trefil až ve čtyřicáté minutě. Enner Valencia nicméně ztroskotal na Arturu Borucovi, jenž byl u bližší tyče včas.

Až ve druhém poločase začalo utkání vypadat alespoň trošku atraktivněji. A překvapivě to měli na svědomí hostující fotbalisté z Bournemouthu, kteří během pár minut zasypali branku Adriána několika střelami. Po zemi to z velké dálky zkoušel Smith, sporadicky i Cook, velmi nadějnou akci Kinga s Ibem pak zastavil blokující zadák Hammers.

Vůbec nejnebezpečnější ránu Cherries měl na svědomí Joshua King. Z více než 20 metrů napřáhl k parádní střele a španělský gólman Adrián musel vytáhnout výborný zákrok, aby míč posunul nad horní tyčku. Jordon Ibe naproti tomu po hodině hry střílel slabě a doprostřed branky. Ojedinělou příležitost West Hamu krátce nato promarnil technickou nedokonalostí Michail Antonio, jenž osamocen na zadní tyči nedokázal míč pořádně trefit.

Třináct minut před koncem základní hrací doby však dostali Kladiváři velkou šanci na to, aby s utkáním něco udělali - Harry Arter totiž zezadu zastavil Kouyatého, a jelikož už měl jednu žlutou kartu, zamířil po zhlédnutí druhého kartonku přímo do kabin. A domácí tuhle příležitost dokonale využili.

Gokhan Töre v 85. minutě odcentroval přes Smithe a Michail Antonio to měl snadné. Na zadní tyči si nedělal hlavu z Danielse a důrazně trknul balón do branky. Bournemouth se i v deseti pokoušel o vyrovnání a v nastaveném čase měl výtečnou příležitost Josh King, k němuž propadl míč z autového vhazování. Stejně jako po pauze ovšem Adrián vytáhl vynikající zákrok. I jeho zásluhou nemuselo Bilicóvy borce mrzet, když Calleri promarnil samostatný nájezd.

Góly: 71. Patrick van Aanholt - 13. Cristhian Stuani, 45. Cristhian Stuani

Takhle to vážně nepůjde. Ne snad že by si David Moyes to bučení o první přestávce zasloužil, a on sám by vám řekl, že si ani Sunderland nezasloužil tou dobou být už dva góly pozadu, nicméně faktem je, že Black Cats vypadají být na startu sezony dramaticky podvyživení a nutně potřebují nějakou tu injekci do kádru...

Moyesův protějšek Aitor Karanka je tradičně nadšeným rotátorem sestavou a zrovna jedna z dnešních změn se mu vyplatila na výbornou: Cristhian Stuani na pravém křídle nahradil Adomaha a hned po 12 minutách schladil Stadium of Light, přihlížející prvnímu Wear-Tees derby za sedm a půl let.

Vše začala hrubka debutujícího stopera Djilobodjiho, po níž Negredo předal balon Stuanimu a jeho rána z necelých 25 metrů měla nechytatelné parametry. Španělský útočník v dresu Valencie loni napříč 40 zápasy asistoval u tří gólů, hned dvě třetiny této porce však zvládl ukrojit dnes, když ještě na sklonku první půle nesobecky odmítl možnost vlastní střelby a raději přihrával Stuanimu před prázdnou kasu.

David Moyes vůbec netrefil zahajovací jedenáctku, když se rozhodl postavit do zálohy obránce McNaira, a jakmile se mu zranil zkušený O’Shea, sesunul do obranné linie raději Rodwella než McNaira. O pauze už nicméně skotský manažer McNaira nahradil Lensem, čímž signalizoval větší ofenzivní apetit, a ten se skutečně dostavil.

Mackems si rázem vytvářeli více šancí, když po obrátce rivaly přestříleli dokonce 14:3, a drželi víc balon na kopačkách. V 71. minutě konečně vstřelil rozdílovou branku Patrick van Aanholt, když Guzan (vystřídavší zraněného Valdése) pouze vyrazil Watmoreovu střelu. Americký gólman záhy dovolil ještě jednu nadějnou dorážku Donaldu Loveovi, mimoto už ale finální fáze Sunderlandu vázla a Boro se nakonec ubránilo celkem bez problémů.

Góly: -

Úřadující šampion se poprvé od své korunovace představil na domácím hřišti. Ve velmi zajímavém a atraktivním zápase se nakonec o body musel rozdělit s londýnským Arsenalem po bezbrankové remíze. Ačkoliv tedy diváci branku nakonec neviděli, zcela jistě se u sledování tohoto zápasu nenudili.

Hráči Leicesteru zápas odstartovali doslova plni energie. Hned při první akci se před branku Petra Čecha probíjel Jamie Vardy, kterého nakonec obrana hostí dokázala zablokovat za cenu rohového kopu. Celkově úvodní patnáctiminutovka nabídla hodně svižný, rychlý fotbal, který fanoušky bavil i přes to, že nějaké větší příležitosti k vidění nebyly.

V další části první půle se o slovo přihlásili hosté, kteří začali déle držet míč a utkání dominovat. V 25. minutě zahrozil Chamberlain, který si od levé lajny navedl míč doprostřed hřiště a jeho kroucená střela skončila těsně vedle domácí branky.

O šest minut později nacentroval Santi Cazorla z volného přímého kopu, míč ale prolétl bez jakékoliv teče na zadní tyč a nebýt včasného zásahu brankáře Schmeichela, ujal by se londýnský celek vedení. Tím převaha hostů nekončila - ve 34. minutě se k ráně za vápnem odhodla opět Cazorla, mířil ale pouze do náruče brankáře domácích.

Tři minuty před poločasovou přestávkou se do velké šance dostali konečně také domácí. Na famózní míč Mahreze za obranu si naběhl Vardy, kterému ovšem míč z kopačky doslova uzmul brankář Čech. Nedokázal jej ale udržet, čehož využil Drinkwater, který se následně po kontaktu s Koscielnym skácel k zemi. Sudí Clattenburg ovšem penaltu neodpískal a následnou přihrávku Vardyho před prázdnou branku už obránci hostujícího celku zablokovali.

V druhé půli se ráz zápasu lehce změnil - Arsenal ztratil územní převahu, naopak domácí byli schopni podniknout více rušivých protiútoků, získávali větší množství míčů a ani zdaleka nebyli pod takovým tlakem.

V 56. minutě si s ohněm tak trochu zahrával Coquelin, který se žlutou kartou fauloval Mahreze. Clattenburg ale nevyslyšel prosby domácích fanoušků a druhý žlutý kartón nevytáhl. Z následného přímého kopu pak pálila hvězda domácích těsně nad.

Dvacet minut před koncem se po chybě v rozehrávce do vyložené šance řítil Vardy, jenže svou střelu z úhlu mezi tři tyče nenasměroval. Tím také skončila pasáž, ve které měli domácí převahu - Arsene Wenger na hřiště vyslal Özila s Wilsherem a od té doby měli hosté k vítězství blíže.

V 75. minutě se ke střele uvnitř vápna dostal Walcott, jenže bohužel pro Arsenal mířil pouze doprostřed branky. O pět minut později poslal před Schmeichela nebezpečný střílený centr Wilshere, jenže svého spoluhráče nenašel. O chvíli později se v tváří tvář brankáři objevil Walcott, jeho střelu ovšem na poslední chvíli zablokoval Morgan. A když ani 7 minut před koncem neuspěl Özil, zdálo se, že utkání už v klidu dospěje k bezbrankové remíze. V závěru se však ještě naposledy osmělil mistr Anglie - nejprve do pokutového území pronikl Musa, kterého dost pravděpodobně fauloval Bellerín, nicméně penalta se nepískala. A když ani v nastaveném čase obrovskou šanci neproměnil Mahrez, bylo jasné, že se diváci branky skutečně nedočkají.

Góly: 2. Sam Vokes, 37. Andre Gray

Jestli se Liverpool před týdnem radoval z velmi cenného vítězství na půdě Arsenalu, pak na půdě Burnley, nad nímž vždy zvítězil ve všech čtyřech případech od roku 2009, předvedl markantně horší výkon. Hlavně první půle byla ze strany Reds hodně mizerná, domácí nejprve dostal do vedení Sam Vokes a tři body pojistil ještě Andre Gray.

Nedůraz, nedisciplinovanost, nekoncentrovanost, individuální chyby. V první půli bylo zkrátka všechno špatně. Asi tak by se dala ve stručnosti charakterizovat práce defenzivních řad mužstva kouče Jürgena Kloppa, které do utkání vstoupilo snad nejhorším možným způsobem. Na soupeřův zásah ze druhé minuty už hosté následně zareagovat nedokázali.

Sotva uběhlo pár desítek vteřin, už obrovskou minelu předvedl Clyne, jenž přímo daroval míč na zlatém podnose domácímu Grayovi, ten ho posunul na hranici vápna na Vokese a úvodní branka byla na světě. A ve 37. minutě potrestal další školáckou hrubici Gray, pro něhož u středové čáry vybojoval míč Defour, debutant v dresu Burnley.

Kloppův tým držel balón na svých kopačkách v osmdesáti procentech případů celkového času, na bránu vyslal celkem 26 střel, jenže domácí brankář Heaton byl prověřován jen střeleckými pokusy z dálky. Na perfektně zorganizovanou defenzívu svého protivníka nenašel Liverpool žádný správný babičkovský recept.

Po taktické stránce zvládl nováček Premier League tohle utkání bravurně, výrazně si spravil chuť po minulé domácí porážce se Swansea a po ročním návratu do nejvyšší soutěže si připsal své první body. Produktivita Burnley byla více než úctyhodná, ze dvou šancí a dvou střel na branku vyprodukoval hned dva rozhodující góly.

Góly: 83. Victor Wanyama

Souboj Tottenhamu s Crystal Palace nabídl poměrně jednostranný obrázek hry. Domácí svého soka po celou dobu přehrávali a byli lepším týmem, jenže se jim dlouho nedařilo skórovat. Převahu týmu Mauricia Pochettina dokumentují i statistiky - ten na branku soupeře vyslal celkem 20 střel, připsal si 10 rohových kopů a vyhrál i statistiku držení míče. Střelecké prokletí však zlomil až 7 minut před koncem normální hrací doby Wanyama, jehož gól nakonec stačil k tomu, aby tři body zůstaly na White Hart Lane.

Spurs začali útočně a od prvních minut svého soka zatlačili - ve 12. minutě si na Lamelův centr naskočil Harry Kane, jehož náběh nezachytil Scott Dann, jenže svou hlavičku nasměroval z malého vápna pouze do rukavic brankáře Henesseyho. Hned z následující akce pak hrozilo znovu nebezpečí - na dlouhý míč Rose si do křídla seběhl opět Kane, který následně utekl svým strážcům, jenže v zakončení si opět vylámal zuby na brankáři hostí.

Po dvaceti minutách hry byl Tottenham opět blízko vedoucímu gólu. Znovu u toho byl Lamela, který od rohového praporku poslal vydařený centr, ten našel Wanyamu, a následná hlavička se bohužel pro domácí nevešla mezi tři tyče. V nastaveném čase první půle se dostal do výborné pozice na hranici pokutového území opět anglický útočník ve službách Tottenhamu, jeho projektil však o pár desítek centimetrů minul Henesseyho svatyni. Do kabin se proto odcházelo za bezbrankového stavu.

Jak první poločas skončil, tak ten druhý také začal - obraz hry se nikterak nezměnil. Po necelých 54 minutách o sobě dali konečně vědět také hosté, kdy se Yohan Cabaye dostal k zakončení zpoza hranice šestnáctky, jeho střela však výrazně postrádala přesnost. Jen o dvě minuty později se do další velké šance propracoval Hary Kane. Ten si naběhl na krásný pas Lamely za obranu hostí, přetlačil Souareho, jenže svou hlavičku nasměroval těsně vedle pravé tyče.

Bezbrankovou remízu tak musel až 7 minut před koncem odmítnout Victor Wanyama. Ten využil nedůslednosti hostí při bránění rohového kopu, kdy centr Lamely nejprve dokázal prodloužit na zadní tyč Kane, kde už číhala tato letní posila Tottenhamu, která neměla problémy míč dostat za záda brankáře Henesseyho. Ve zbývajícím čase už hráči Spurs hru kontrolovali a nepřipustili žádné drama, tudíž si nakonec na své konto zapisují zasloužené vítězství.

Góly: 55. Étienne Capoue - 80. Michy Batshuayi, 87. Diego Costa

Chelsea, londýnské derby a tři minuty před koncem Diego Costa rozhoduje na konečných 2:1 pro Blues. Že vám to něco připomíná? Svěřenci Antonia Conteho se na půdě Watfordu dlouho trápili, pak ale zaúřadoval střídající Cesc Fábregas, který měl prsty v obou gólech. Na Capoueho parádní trefu i díky jeho zásluze odpověděli Michy Batshuayi a zmíněný Costa.

Divoký závěr zápasu divákům, a především těm z řad Chelsea, napravil dojem z utkání, které v prvním poločase nabídlo nečekaně nudnou podívanou. V osmé minutě prověřil Courtoise po dobrém náběhu Holebas, ale tím to haslo. Řecký bek ještě u druhé branky stihl heroicky odpravit centr Hazarda, což o chvíli později napodobil Cahill po krásném balónu Amrabata.

V ofenzivě to však Chelsea enormně vázlo. Strategie Antonia Conteho spočívala v tom, že takřka každou akci měli Blues zakončit centrem do šestnáctky. Tam se ovšem celé dějství zdržovali minimálně tři stopeři Watfordu, takže se logicky Gomes nemusel vůbec namáhat. Až v závěru poločasu pálil slabě a navíc tečovaně Hazard.

V neproduktivní strategii pokračovali Blues i po změně stran, čím dál víc se navíc projevovalo, že nekreativní střed Kanté - Matić potřebuje osvěžit. Před Conteho prozřením ještě stačil otevřít skóre Etienne Capoue, a to stylem více než parádním. Guediorův centr si převzal na levé straně vápna, a díky pozoruhodně špatné poziční hře Ivanoviće dokázal míč zpracovat a ještě jej nádherně zavěsit pod břevno.

Kromě Chelsea se většinu zápasu jevil tragicky i Jon Moss - u něj to nicméně není tak nezvyklé. První přehmat vytvořil při simulaci Diega Costy, který už předtím dostal žlutou kartu za nesportovní chování a měl jít tedy pod sprchy. Vzápětí to však kompenzoval nepísknutím penalty za jasnou ruku Cathcarta a přehlédnutím očividného šlapáku Capoueha na Hazarda.

To už italský šéf Chelsea poslal na trávník Mosese, Batshuayie a na posledních 12 minut i Fábregase, který se - bůhví proč - nedostal Contemu do přízně. Španělský génius nicméně během chviličky zahájil tři akce, ze kterých dokázali jeho spoluhráči dvakrát skórovat.

V osmdesáté minutě připravil míč Hazardovi, jehož tvrdou ránu dokázal Gomes jen vyrazit před sebe a Michy Batshuayi jej s vděčností doklepl do branky. Fábregas měl na svědomí i další nebezpečnou akci, když pěkným obloučkem dostal míč na Batshuaye a v následné skrumáži nebyl daleko od gólu Ivanović.

Rozhodující okamžik si ale devětadvacetiletý technik schoval na minutu číslo 87. U vlastního vápna vystihl přihrávku soupeře a geniálním balónem na šedesát metrů poslal Diega Costu do samostatného úniku. Spoluhráč z klubu i reprezentace s šancí naložil na jedničku a rozhodl o vítězství Chelsea 2:1. Výsledek nebyl vyšší vinou břevna, jež zastavilo ránu Batshuayie v nastaveném čase.

Góly: 9. Gareth McAuley - 45+2. Kevin Mirallas, 60. Gareth Barry

West Bromwich proti Evertonu poměrně dlouho vedl, nakonec ale potvrdil, že venkovní výhry jsou pro něj takové malé prokletí. Baggies totiž v posledních třech sezónách devětkrát zvítězili na půdě soupeře, ale jen dvakrát (!) se jim povedlo na tento triumf navázat ihned doma. A desátý pokus dopadl rovněž bídně, Mirallas s Barrym totiž vývoj otočili a přiřkli cenné tři body z Hawthorns na stranu Toffees.

Příběh utkání se začal psát v deváté minutě - jak jinak než standardní situací. Rondon totiž svoji šanci spálil na výborném Stekelenburgovi, a tak se kopal roh. Vysoký míč doplachtil až na hlavu Garetha McAuleyho, jenž setřásl bránícího Jagielku a otevřel skóre. Nad brankou se nicméně vznáší oblak pochybností, jelikož při Gardnerově centru došlo v malém vápně ke kontaktu Stekelenburga s Berahinem.

West Bromwich Albion se na každý pád dostal do vedení a mohl se soustředit na to, co mu jde nejlépe - bránění. Everton byl sice na míči lepší a aktivnější, jenže až do čtyřiadvacáté minuty toho příliš nedokázal. Pak si Barry narazil s Bainesem a poprvé vyprášil rukavice Bena Fostera.

Vyrovnání se však Everton dočkal už v nastaveném čase prvního poločasu; a nejspíš zaslouženě. Po střídání Lukakua za McCarthyho byly Karamelky ještě nebezpečnější, což vyústilo až v krásný ťukec "do šatny". Kevin Mirallas si přes Barryho narazil s Barkleym a křížnou přízemní ranou se trefil přímo k tyči.

Oba brankáři museli zasahovat hned zkraje druhého dějství, Stekelnburg parádně vychytal Fletcherovu tvrdou ránu, zatímco Foster si poradil se střelou Deulofeua po rohovém kopu. S další standardkou ovšem anglický gólman nemohl udělat zhola nic. Deulofeu tentokrát roh zahrával sám, přetažený míč vrátil Holgate na přední tyč, kde číhal trestuhodně volný Gareth Barry. Už v momentu jeho gólově hlavičky zpytoval nedůsledný Evans svědomí.

West Brom měl pořád ještě půl hodiny na vyrovnání, ale od druhé branky soupeře už se nedokázal dostat do vyložené šance. McAuley hlavičkoval vedle, totéž platí o střele Bena Fostera, který se v závěru vytáhl na standardní situaci.

Góly: 79. Shaun Maloney, 90+2. Abel Hernández

Dva zápasy, šest bodů, snový start sezóny pro Hull City! Nováček Premier League zahájil sezónu s pouhými 13 hráči A týmu, přesto nyní trůní na vrcholu ligy ve společnosti obou Manchesterů a Chelsea. Dočasný (jak dlouho?) manažer Mike Phelan vytáhl na hřišti Swansea skvostné střídání - žolík Shaun Maloney totiž první gól dal a na druhý přihrál.

Čistě z logického hlediska nejde o nic převratného. Tigers zkrátka jen dodržují biologické řetězce a po Liškách roztrhali i něžné Labutě. Pro Swans však šlo o veskrze frustrující odpoledne, když na domácí půdě měli dlouho více ze hry a utkání ovládli i dle statistik. Z celkových 23 střel nicméně stlačili mezi tyče pouhopouhé tři.

Krátce po startu nicméně Gylfi Sigurdsson pořádně zahrozil, když napřáhl za vápnem a Eldin Jakupović musel míč vyškrábnout nad břevno. Hull se o útok pokoušel prakticky jen z protiútoků, protože na půli soupeře nedokázal déle kombinovat. Po čtvrthodině hry ovšem mohli Tygři uzurpovat vedení, kdyby Diomande naložil se Snodgrassovým pasem lépe. Takhle jeho divoká rána letěla úplně mimo.

S výjimkou dvou nepřesných hlaviček Llorenteho a podobně mylných střel Fera s Corkem Swansea v ofenzivě mlčela - po změně stran nicméně ve své platonické převaze pokračovala. Proto leckoho překvapilo, když první gólovku měli na svědomí hráči hostí - Snodgrassovu přízemní petelici však stačili fotbalisté v bílém zblokovat.

Francesco Guidolin poslal, podobně jako před týdnem, na trávník Jeffersona Montera, který proti Burnley rozhodl skvělou akcí po levé straně. Výtečná obranná práce stoperů Curtise Daviese a Jakea Livermora však byla i na ekvádorský expres příliš.

Davies se navíc výraznou měrou podílel i na rozhodujícím okamžiku celého duelu u brány Swansea. Jeho hlavičku po rohovém kopu totiž doklepl do prázdné branky střídající Shaun Maloney. Ten využil přidělených dvacet minut vskutku ukázkově - v nastaveném čase totiž navíc přijal skvělý pas od Snodgrasse, posunul balón na Abela Hernándeze a ten měl podobně snadnou pozici jako jeho kolega v útoku - uklidil míč do odkryté svatyně.

Góly: 49. Bojan Krkić (pen.) - 27. Sergio Agüero (pen.), 36. Sergio Agüero, 86. Nolito, 90+5. Nolito

Pep Guardiola kráčí ve šlépějích svého odvěkého soka Josého Mourinha a i on má po dvou kolech Premier League na kontě plný počet bodů. Manchester City vyhrál na hřišti Stoke City 4:1 především zásluhou nejlepšího střelce ligy Sergia Agüera. Ten se už v prvním poločase dvakrát trefil, po přestávce ho napodobil střídající Nolito. Jediný gól Stoke vstřelil z penalty Bojan.

Úvodní minuty zápasu ale patřily někomu jinému. Než se postupně začal z trávníku vytrácet, zářil na levém křídle Raheem Sterling. Už po deseti minutách si na hranici vápně poradil s přesilou a pálil těsně nad. Krátce na to slabě pálil do Givena, aby svoji silnou pasáž zakončil velmi nebezpečným centrem, jenž do bezpečí odvrátil až skluzující Pieters.

Zápas však řídili dva muži. Mike Dean a Sergio Agüero. Hlavní sudí duelu rozjel svůj pochybný penaltový kolotoč v šestadvacáté minutě, kdy snad ještě regulérně ukázal na puntík po příliš aktivní ruční práci Shawcrosse v souboji s Otamendim. Argentinský kanonýr každopádně nedbal dvou neproměněných penalt proti Steaue a s přehledem otevřel skóre.

Úvodní gól Agüera nabudil a záhy měl na kopačce druhý zásah. To když si narazil s Navasem a prověřil Givena tvrdou ranou na přední tyči. Druhou trefu ale přidal čerstvě nejlepší střelec letošního ročníku (spolu s Ibrahimovićem) až deset minut před pauzou. Kevin De Bruyne poslal do vápna ukázkový centr z přímého kopu a 173 centimetrů vysoký šutér hlavou zvýšil už na 2:0.

V závěru poločasu se domácí právem dožadovali pokutového kopu poté, co Kolarov srazil k zemi Allena. Mike Dean však do píšťalky nefouknul a podivně Stoke penaltu kompenzoval krátce po změně stran za šmátrání Sterlinga na krku Shawcrosse. Bojan nicméně poslal Caballera na opačnou stranu a vrátil svůj tým do zápasu.

Vytouženého vyrovnání se ale nedočkal, po obrátce chyběl oběma týmům poslední dotek a finální přihrávka, kde Man City i Stoke chybovaly. Definitivní rozhodnutí tak přinesla až poslední pětiminutovka, kdy se Potters vrhli do útoku a mezer v obraně dvakrát využil Nolito. Španělský křídelník vždy jen doklepl míč do odkryté svatyně - nejprve mu namazal Iheanacho, v nastaveném čase pak Sterling.

Góly: 36. Zlatan Ibrahimović, 52. Zlatan Ibrahimović (pen.)

Dva zápasy, dvě výhry, vstup Josého Mourinha do angažmá v Manchesteru United nemohl být lepší. To samé se dá říct i o Zlatanu Ibrahimovićovi, který svůj gólový účet u Rudých ďáblů zatížil o další dvě branky a navazuje na svou úchvatnou ligovou bilanci v PSG. Southampton lídrovi Premier League nenadělal prakticky žádné problémy, jediný gól dal Tadić z ofsajdu.

Parádní kompletní debut má za sebou Paul Pogba, který se sice mezi střelce nezapsal, ale na hrací ploše byl dost možná vůbec nejlepší. Byl to právě on, kdo měl na svědomí první střelu na branku. Ve třinácté minutě dostal do vápna míč od Ibrahimoviće a přes nohu Cédrica prověřil Forstera na bližší tyči.

Střední pasáž prvního poločasu patřila Southamptonu. Po čtvrthodině hry a centru Targetta měl dobrou palebnou pozici Tadić, ale jeho volej se od tribun na Old Trafford dočkal jen výsměšného povyku. Zajímavě vyhlížela i akce vedená Redmondem, jenže jeho balón před branku byl na Tadiće až příliš prudký. O deset minut později pálil z otočky těsně vedle Shane Long.

Tím ovšem do velké míry jejich ofenzivní snažení skončilo. Manchester začal hru mnohem lépe kontrolovat, a přestože Saints drželi míč častěji na kopačkách, s výjimkou jednoho úniku Longa se již nedostal do výrazných příležitostí.

Ty měl dnes na starosti především jeden muž. Zlatan Ibrahimović. Švédský král poprvé akrobaticky zastříhal s blížící se půlhodinou a Virgil van Dijk měl štěstí, že si ze souboje neodnesl příslušnou ozdobu na tváři. Podle sudího však byla situace v pořádku a v ochozech to jen zašumělo, když balón prosvištěl kolem zadní tyče.

V šestatřicáté minutě ale už i Fraser Forster poznal jeho "hněv" a ani on nedokázal s jeho střeleckými schopnostmi pranic nadělat. Rooneyho centr dosedl přímo na Ibrahimovićovu hlavu a kromě míče od něj odlétl i bránící José Fonte.

Krátce po změně stran se Southampton málem vrátil do zápasu, jen tři minutky po obrátce totiž Dušan Tadić hlavou taktéž rozvlnil síť - jenže v momentě přihrávky se nacházel v postavení mimo hru. A prakticky z protiútoku opět domácí udeřili. Clasie totiž ve vápně hloupě srazil Shawa a kopala se penalta. Té se opět chopil Zlatan a třetím gólem v Premier League si upevnil místo v čele tabulky střelců.

Pak už to byl zápas jednoho týmu. Pogba, Martial, Rooney a Ibrahimović předváděli objektivně skvělý fotbal a především francouzský debutant měl prsty v ohromném množství nebezpečných situací. Byl to však Rooney, kdo vysunul do samostatného úniku Martiala a zastavovat ho musel až Van Dijk. V dalším útoku pálil Pogba, z výtečné pozice nicméně branku minul.