Premier League - souhrn 23. kola

Góly: -

Mauricio Pochettino svůj debut zvládl se ctí. Jeho Southampton uhrál v dohrávce třiadvacátého kola Premier League bezgólovou remízu s Evertonem, přestože ve druhé půli tahal za velmi krátký konec. Utkání bylo soubojem brankářů, z nichž vyšli vítězně oba dva - výsledek na světelné tabuli po uplynutí devadesáti minut zněl výmluvně - 0:0.

Duel měl dva velmi rozdílné poločasy. Zatímco v úvodním dějství měli výrazně ze hry domácí Saint, druhá půle nabídla naopak převahu Toffees. První velkou šanci měl na svědomí kapitán Southamptonu Ricky Lambert, který se chopil přímého kopu a rozezvonil tyčku za plachtícím Timem Howardem.

Další "dvojšanci" už ale částečně americký gólman zneškodnil. Hlavičku z bezprostřední blízkosti sice na brankové čáře parádně vyřešil Nikica Jelavić, za pár vteřin se ale míč do ohně vrátil a Hoovieldovu stoprocentní šanci vychytal právě Howard.

Jak jsem již předeslal, druhá polovina utkání nabídla naprosto rozdílný obraz hry než půle první. Otěží se ujali hráči v modrém a v permanenci byl naopak brankář So’tonu Artur Boruć. Jako první musel reflexně řešit pokus Marouana Fellainiho, který na rohu malého vápna zpracoval míč po centru a pálil - nohy polského gólmana ale odvrátily balón na roh.

Štěstí měl Boruć po hodině hry, kdy se po Anichebeho skvělém pasu sám před bránou zjevil Jelavić. Chorvat ale předvedl, že i mistr tesař se někdy utne a při pokusu vystřelit vůbec netrefil míč, o který posléze div nezakopl. Největší šanci měl chvíli nato Anichebe, jenž po kolmici od Fellainiho postupoval do vápna, ale jeho následnou ránu Boruć rukou vyrazil.

Góly: 90+3. Clint Dempsey - 25. Robin van Persie

Dlouho to vypadalo, že si Manchester United odveze z White Hart Lane další tři body, nakonec však po zásluze srovnal v nastaveném čase krok Dempsey a zajistil tak svému týmu zaslouženou remízu 1:1.

Tradičnímu oťukávání následovala mírná převaha Kohoutů, kterým se v posledních týdnech velmi daří a sbírají tak body doslova jako na běžícím pásu (od porážky na Goodison Parku bodoval Tottenham šestkrát v řadě). Zpoza vápna to ve čtrnácté minutě zkoušel Lennon, ale pohotový De Gea si s jeho pokusem poradil bez větších problémů. Vzápětí se užuž hnal do šance Defoe, ale byl mu pískán ofsajd.

Jinak ovšem pracovala kompaktní defenziva Rudých ďáblů bez větších potíží, a tak přestože kulatý nesmysl byl i nadále převážně v domácí moci, snaha londýnského mužstva vycházela povětšinou naprázdno. Navíc ve 25. minutě rázem udeřilo na opačné straně: Cleverley našel přesným centrem na zadní tyči hlavu van Persieho, který už se obvykle z takovýchto pozic nemýlí - 0:1. Okamžitou reakci mohl zaznamenat Defoe, povedenou dělovkou ovšem na španělského brankáře ve službách Man United recept nenašel!

Domácí snaha však ani s přibývajícím časem neochabovala a zasloužená odměna mohla přijít pět minut před odchodem na přestávku: Bale se po volném přímém kopu chopil odraženého míče, ovšem jeho dalekonosný pokus Jones ve spolupráci s De Geou nakonec zpacifikovali!

Krátce po změně stran mohl, po rychlé kombinační akci, přidat pojistku Welbeck, tomu se ale postavil do cesty obětavý Dembélé. Belgický hračička se takřka okamžitě zapojil i do dění na opačné straně hřiště, kde vymyslel nadějnou střeleckou parketu pro bývalého spoluhráče z Fulhamu Dempseyho, ten však z hranice penalty nedokázal prostřelit skvělým reflexivním zákrokem reagujícího strážce hostující branky!

Statistika držení míče ukazovala po hodině hry čísla 67% - 33% pro Spurs, na tento ukazatel se ovšem, jak je dobře známo, nehraje. Kohoutům skutečně přáno nebylo. Defoe natáhl zpoza vápna, jeho ránu ale zablokoval Ferdinand, mičuda se však odrazila k Dempseymu, jeho pokus si však pro změnu cestu mezi tři tyče nenašel. Domácí ale ve svém tlaku pokračovali. Lennon narýsoval za obranu parádní míč pro Defoea, tomu ovšem vystavil další ukázkovou stopku skvěle hrající Ferdinand! Už v nastavení však De Gea vyrazil míč jen k Lennonovi, který ho vrátil do ohně a Dempsey už měl poté snadnou práci - 1:1.

Góly: 6. Juan Mata, 16. Frank Lampard (pen.) - 58. Theo Walcott

Identickým výsledkem skončilo také jarní londýnské miniderby. A nejen výsledek, i průběh se podzimnímu měření sil na Emirates Stadium podobal. Také dnes jsme začínali dominancí Chelsea, která časem odezněla, aby ji vystřídala spíše ta soupeřova. Rozhodující trefu má na svědomí Frank Lampard, jenž proměnil další penaltu...

Vzpomínáte na podzimní zápas těchto dvou celků? Arsenal se dopředu pořádně dostal někdy s odbitím 35. minuty, bránil se aktivní, ohromně nepříjemné hře soupeře. Dnes to bylo podobné; jen s tím rozdílem, že domácí "vydání" Chelsea nemělo primární zájem na tom soupeři otrávit život, jako spíš mu ho rovnou zničit. Jakmile tedy Giroud neuspěl po uvolnění Walcottem a Mata využil Sagnova přílišného vytažení k brzkému úderu, rozjela se pravá, nefalšovaná prvopoločasová exhibice.

To mimochodem i proto, že Blues poměrně rychle přidali druhou branku. V 16. minutě patrně kvůli pouhému podklouznutí Ramirese zahrával pokutový kop Lampard a poslal oficiálního "viníka" Szczesného na opačnou stranu. A Chelsea si pak se svým sousedem hrála doslova jako kočka s myší, až komentátoři Setanty trefně poznamenali, že jde o "šokujícím způsobem jednostranný zápas".

Blues jednak permanentně tlačili a rvali míče do vápna, jak jen to šlo, jednak byli zkrátka u všeho dřív, důraznější, zpevnění. Gunners nestíhali po všech stránkách; za dílčí úspěch mohli brát tak maximálně to, že alespoň CFC nepouštěli do šancí tolik, jak by se asi dalo očekávat vzhledem k obrazu hry. Ramiresova nezvládnutá koncovka po nějakých 35 minutách byla docela výjimkou, stejně jako ta pozdější Torresova.

Do druhé půle už Arsenal vstoupil zajímavým, odhodlaným způsobem. Walcott se hned dvakrát vrhl na zteč, jednou z toho byl i zákrok Čecha. Šlo o vskutku pozitivní nástup, Chelsea působila ospale, a Gunners bušili díle. V 57. se dostal k hlavičce na malém vápně Giroud, sílu do ní už ale zaboha nevtěsnal. Skóre se tedy měnilo až v 59. minutě, když Cazorla mezi dvěma obránci v modrém narýsoval delikátní kolmici pro Walcotta a ten neortodoxním obstřelem bezmocného Čecha vrátil Arsenal do zápasu.

Oba týmy si v tom okamžiku role docela dobře vyměnily - tentokrát domácí kazili banality, bránili se soustavnému tlaku, sotva se dostali k balonu. Chelsea prakticky nevyrážela dopředu, to jen Ramires v 72. minutě pokoušel štěstí z dálky a Szczesny měl v sychravém počasí problémy.

Postupem času každopádně srovnání, dotažení stíhací jízdy vypadalo být čím dál méně pravděpodobně. A všemu měl učinit přítrž žolík Demba Ba, který si takhle jednou zaběhl za Mertesackera pro dlouhý balon, na rohu šestnáctky se vyhnul ultranaivnímu Szczesnému a pak stačilo jen prostřelit Vermaelena - právě obětavý se Belgičan nicméně na čáře postaral o pokračování dramatu.

Posílení svého statusu hrdiny ovšem sám Vermaelen odmítl jen o chloupek později, když nepovedeně zahrával přímý kop z velmi nadějné pozice; zbytek hostujících nadějí smetl obdivuhodný záchranář Cahill.

Góly: 49. Chris Brunt, 83. Peter Odemwingie - 12. Christian Benteke, 31. Gabriel Agbonlahor

Po 45 minutách to vypadalo, že se Aston Villa herně i výsledkově probere právě včas - s návratem lídrů kabiny Agbonlahora a Vlaara, navíc v zápase s rivalem z West Bromwiche. Jenže podobně jako se Swansea, také dnes birminghamští v samotném závěru vedení ztratili a místo zlepšené nálady dojde spíš na její další zhoršení.

V páté minutě pokračovalo zdravotní strádání zadní linie Aston Villy; tentokrát se zranil Baker, takže na place opět musel lepit vzniklou mezeru Lichaj. Jenže očekávání další tragédie Villans bylo v tuto chvíli mylné.

Dosavadní objev sezony Christian Benteke se totiž sice poslední dobou nacházel v solidním útlumu, Aston Villu vůbec nedovedl vytrhnout - teď ale vedle Agbonlahora zase ožil a po 12 minutách se blýskl přenádhernou křižnou ranou ze střední vzdálenosti, která zaplula tak akorát k levé tyči. Birminghamští poprvé od 15. prosince a své poslední výhry otevírají skóre.

A symbolika fungovala i dále, což měla potvrdit akce příchozí těsně po uplynutí první třetiny zápasu. Zrychlený přechod do útoku v podání dua Westwood-N'Zogbia tehdy vystavil Agbonlahora do nadějné situace 1 na 1 se stoperem McAuleym, jehož zkušený forvard oklamal tělem a pak do špatného směru poslal také brankáře Fostera - 31. minuta, 0:2.

Také WBA mělo vpředu svého mohutného Belgičana tmavé pleti, Lukaku se ale pohotovými polonůžkami neprosadil, stejně jako dříve se střelou normálně ze stoje. Benteke tento zajímavý souboj v poločase vyhrával na celé čáře. A nechytali se ani Lukakuovi spoluhráči. Takový Dorrans na druhou změnu skóre odpověděl čistě v propagačním duchu; a celkově se Throstles utápěli akorát v nesmyslných, hrubě nepřesných dalekonosných pokusech.

První trpělivá akce domácích se přihlásila o slovo až ve 41. minutě, to ale Dorrans znovu zakončoval mimo. A tak spíše mohli jít do tříbrankového vedení hosté, když se po pravé straně dravě protáhl N'Zogbia a na zlatém podnosu vyzýval k hostině Lichaje. Americký bek ovšem zblízka trestuhodně neuspěl.

Po pauze už to bylo jinačí WBA, které hlavně hned po třech minutách našlo odpověď. Lukaku chvíli podržel míč zády k brance, pustil ho Bruntovi a ten velezkušeně zasadil mičudu k pravé tyči. Od té doby Albion působil, jako by ho někdo polil živou vodou, přesto (nebo právě proto) brzy Agbonlahor vedl protiútok 2 na 2 a díky své enormní rychlosti se skoro dostal do regulérního souboje tváří v tvář golmanovi. Tam už ale selhal, pálil přímo do Fostera.

Na druhé straně se však Odemwingie mohl škrabat na hlavě ještě vehementněji než kolega, neboť po oběhnutí Guzana ve stavu beztíže nepochopitelně minul prázdnou klec. Dříve navíc McAuleyho hlavičku z čáry odvrátil Bennett, a tak nebylo divu, že domácí příznivci pomalu propadali panice, jíž akorát přiživil opětovně nepřesný Nigerijec. Za čirou ironii potom tedy šlo mít fakt, že právě Odemwingie byl po sklepnutí McAuleyho tím, kdo stanovil nerozhodné skóre tohoto napínavého derby.

Góly: 35. Yohan Cabaye - 71. Adam Le Fondre, 77. Adam Le Fondre

Minulou sobotu Reading předvedl úctyhodný comeback proti West Bromwichi, když během osmi minut stáhl dvoubrankové manko a ještě stihl vsítit rozhodující branku. Tentokrát nešlo o tak heroický výkon, nicméně rovněž obrat na St. James Parku v rozmezí šesti minut budí velký dojem. Klíčovou roli při otáčení znovu sehrál útočník Adam Le Fondre.

Straky byly před výkopem povzbuzeny Cabayeho způsobilostí nastoupit v základní sestavě; poprvé od 11. listopadu. Během záložníkovy absence Newcastle vyhrál všehovšudy dvakrát z 11 pokusů, a tak si nyní od Francouze sliboval vliv na instantní zlepšení výsledků. A sám Cabaye pro to skutečně nemohl udělat více. Od počátku dirigoval hru svého mužstva, zatímco zálohu toho hostujícího docela dobře vymazával z hrací plochy. Mimoto jednou pokoušel štěstí z uctivé vzdálenosti, aby příště vyzval Cissého k neúspěšné hlavičce.

Reading ale jinak vypadal být celkem slušně zkonsolidovaný a uvědomělý v tom směru, že chce spoléhat na brejky. Jeden takový málem proměnil Pogrebňak. Přesto se ještě do pauzy prodral do vedení domácí mančaft. Cabaye se v 35. minutě rozeběhl k exekuci přímého kopu a nonšalantně zakroutil míč do sítě.

Po pauze se za vytrvalého sněžení o srovnání usilovalo jen sporadicky; Royals vskutku nevypadali jako tým, který by toho měl být schopen. Vše změnilo jediné střídání - v 70. minutě se na place zjevil Adam Le Fondre. Tomu zabralo ani ne minutu, než si naběhl na nízký Kébého centr z pravé strany a vyrovnal. Ani to nicméně nebylo všechno, neboť hostující žolík hned v 77. minutě dosáhl na desátý gól sezony skrze další Kébého výzvu. Na to už Newcastle odpověděl akorát hrozivě nepřesnou ranou Cissého.

Góly: 49. Ben Davies, 57. Jonathan de Guzmán, 80. Jonathan de Guzmán - 90. Michael Owen

Nevídaná krize přepadla Stoke City. Po dlouhé sérii bez porážky přišla remíza 3:3 doma se Southamptonem a od té doby to jde s Potters z kopce. Tři zápasy, tři prohry a na jejich poměry takřka neuvěřitelných 10 inkasovaných branek. Tři dostali i proti Swansea, která především zásluhou dvougólového De Guzmana porazila Pulisův tým 3:1.

Dlouho nerozhodný stav se začal významně hýbat až ve druhém poločase. V půli první byl k vidění sice poměrně pěkný fotbal, ale na šance byl chudý. Tu největší měl domácí útočník / ofenzivní záložník Michu. Španělská kometa sezony si naskočila na centrovaný balon a jen o decimetry minula tyč Begovićovy branky.

Síť se vlnily až ve druhém dějství. Už po necelých čtyřech minutách otevřel skóre svým prvním gólem za Swansea Ben Davies. Devatenáctiletý obránce si nic nedělal z přesily v podobě Walterse a Shawcrosse, vybojoval mezi nimi míč u vápna po přihrávce a vnikl do šestnáctky. Dobíhající Huth ani blokující Begović pak na jeho přesnou střelu k tyči nestačili - 1:0.

Neuběhla ještě ani hodina hry a už to bylo 2:0. Po faulu Potters si totiž míč pár metrů za vápnem postavil Jonathan De Guzman a jeho exekuce byla fenomenální. Kanadský záložník zatočil kulatý nesmysl dokonale a vymetl šibenici zoufale plachtícího Begoviće. To už byla snaha hostů značně nalomena a deset minut před koncem přišel definitivní "šlus".

Dlouhý míč z hloubi pole dolétl na místo určení - tedy ke Grahamovi, ten nádherně sklepl vedle sebe nabíhajícímu De Guzmanovi, jenž se sám před brankářem nemýlil - 3:0. Alespoň kosmetickou úpravu učinil s výsledkem Michael Owen. Legenda anglické kopané strávila na hřišti něco přes pět minut a stačilo to na gól. Propadený míč po rohu uzmul Jerome, odcentroval zpátky do vápna a Owen lehkou tečí své hlavy zkazil Vormovi radost z čistého konta, čímž uzavřel na konečných 3:1.

Góly: 5. David Vaughan (vl.), 79. Ángelo Henríquez - 17. Craig Gardner (pen.), 21. Steven Fletcher, 42. Steven Fletcher

Parádní debut Alfreda N’Diayeho bude moci být pamatován jako další tříbodový úspěch Sunderlandu, potažmo Martina O’Neilla, ještě nedávno bezbřeze kritizovaného. Black Cats pod taktovkou třímilionové posily z Bursasporu senzačně obrátily vývoj zápasu z 0:1 na 3:1, takže registrují již třetí venkovní výhru.

Tento výjezd každopádně Mackems v žádném případě nenačali ideálním způsobem, zvláště David Vaughan ne. Ten totiž nešťastně zakončil pohlednou akci Wiganu po levé straně, když si už po čtyřech minutách srazil do vlastní sítě Stamův balon. Na to ovšem Sunderland klidně mohl okamžitě reagovat (N’Diaye zblízka kýžený cíl přehlavičkoval), takže nebylo příliš překvapivé, že se vyrovnání dočkal poměrně záhy. Larsson z přímého kopu nastřelil McArthurovu ruku a Gardner z penalty srovnával už po 17 minutách.

A ani obrat nečekal příliš dlouho na své dokonání. Až pět tisícovek cestujících fanoušků si totiž znovu nadšeně zařvalo již za další tři minuty, když Fletcher přeci jen nadvakrát zdolal houževnatého Al Habsiho. Od té chvíle si Mackems počínali velmi sebevědomě a ještě do přestávky de facto rozhodli. Johnson vrátil míč na hranu šestnáctky, odkud se bez přípravy, vnějším nártem famózně prosadil nezastavitelný Fletcher. S přehledem nejlepší střelec mužstva ze severovýchodu jako by se vracel do své formy z úvodu ročníku.

Teprve po změně stran a vysvlečení nově příchozího Hondurasana Espinozy začal přísnější měřítka snášet i výkon domácích. Pěkný Mignoletův zákrok jednoruč odvracel střelu Maloneyho, který se znovu ozval také po hodině hry. Mimoto Latics ještě dvakrát udeřili do brankové konstrukce (pokaždé za pomoci Maloneyho přímého kopu), takže Henríquezova snadná hlavička z velké blízkosti už jen korigovala stále nepříznivé skóre z pohledu wiganských.

Góly: 68. Joe Cole - 14. Loïc Rémy

Debut jako z říše snů. Téměř. Loic Rémy před pár dny zkompletoval přestup z Marseille do Queen’s Park Rangers a hned v prvním utkání skóroval. V malém londýnském derby s West Hamem vstřelil úvodní branku. Na tu nicméně domácí dokázali ve druhé půli zareagovat a díky Joe Colovi skončil zápas 1:1.

První poločas byl poměrně vyrovnaný. Hosté sice neměli více ze hry, ale odcházeli do kabin ve vedení. Do toho ovšem mohli jako první jít domácí Hammers. Diamé nejprve po skvělé práci ve vápně vybojoval pouze roh, nicméně z něj si West Ham připravil jasnou gólovku. Chamakh hlavou prodloužil na Nolana a jen báječný zákrok Césara zachránil QPR čisté konto.

A ve čtrnácté minutě přišla chvíle Loica Rémyho. Chyba v obraně Hammers dovolila Taarabtovi oslovit francouzského forvarda, který se sám před brankářem nemýlil - 1:0. Toto vedení hostům vydrželo do poločasu hlavně díky libovůli Howarda Webba. Ten dvakrát odepřel West Hamu výhodu pokutového kopu (přičemž alespoň jednou ji odpískat měl).

Druhé dějství se neslo v duchu báječného Julia Césara a nešťastných útočníků Hammers, kteří na jeho skvělé formě troskotali. Jak Joe Cole, tak dvakrát hlavičkou Marouane Chamakh, na Césara to nestačilo. Brazilský gólman si poradil i s další hlavičkou Carltona Cola po skvělé práce Nobla a centru Jervise, tu však vyrazil jen ke jmenovci Joeovi a ten brilantního brankáře konečně překonal - 1:1.

Jestli chtěl někdo v závěru utkání strhnout vítězství na svou stranu, byli to domácí Kladiváři. Skvěle střílel Reid, jenže opět narazil na brilantního Césara. Ránu Joe Colea pro změnu zblokovala obrana. Na druhé straně mohl s výsledkem něco udělat snad jen Rémy, ale i jeho pokus narazil a pozornou defenzivu.

Góly: 2. David Silva, 69. David Silva

Žádné velké věci na Etihad. Místní Manchester City nedovolil Fulhamu prakticky nic, především ve druhém poločase dominoval, a díky dvěma gólům španělského záložníka Davida Silvy si připsali povinnou výhru 2:0.

Manchester City na svého nebohého soupeře vlétl zprudka. James Milner už ve druhé minutě skvěle přečetl rozehrávku Fulhamu a rozjel ničivý útok. Následnou Džekovu střelu zpoza vápna sice Mark Schwarzer zneškodnil, ale od jeho rukavic se míč odrazil jen k dobíhajícímu Davidu Silvovi a ten do prázdné branky neměl problém otevřít skóre - 1:0.

Citizens však nepokračovali ve stejném duchu a dali Fulhamu chvíli vydechnout. Hra se po úvodní brance ustálila a probíhala v poměrně vyrovnaném duchu. Další šance přišla až po čtvrt hodině hry a Džeko hlavou mířil přesně do Schwarzera. Australský gólman si bez potíží poradil i s ránou Téveze z minuty dvacáté.

Fulham byl sice většinu času téměř vyrovnaným soupeřem, ale k příležitostem se dostával sporadicky. Tu největší měl v první půli Sidwell, jehož zvláštní pokus rameno-hlavou se otřel o tyčku. Tím však Cottagers svou dávku vyčerpali a co se týče šancí, byl první poločas poměrně chudý.

Bohužel, stejně pokračoval i poločas druhý. První náznak viděli fanoušci až po hodině hry. Rohový kop se snesl na hlavu Kompanyho a po jeho hlavičce vznikl na malém vápně Fulhamu pořádný zmatek. Ale nic víc, Džeko ani Tévez míč do sítě neprotlačili. Až zhruba dvacet minut před koncem. Clichy na levé straně potáhl, Tévez přihrávku prodloužil patičkou na Silvu, který pronikl do vápna a líbezným obloučkem podruhé skóroval - 2:0.

Hned za minutu měl španělský špílmachr další stoprocentní šanci. Opět to byl Tévez, kdo Silvu fantasticky vyslal do samostatného nájezdu, jenže tentokrát mířil bývalý hráč Valencie těsně vedle. Gól na noze měl i po skvělé příhře od Džeka střídající Agüero. Ten totiž obešel Schwarzera, jenže v nesnadné pozici míč do prázdné brány nedokopl. Když neuspěl ani Edin Džeko v tisíciprocentní šanci po vybídnutí Clichyho, skončilo utkání zaslouženou výhrou City 2:0.

Góly: 26. Jordan Henderson, 36. Luis Suárez, 59. Daniel Sturridge, 66. Steven Gerrard, 74. Ryan Bennett (vl.)

Výsledky 3:0, 5:2, 5:0 - Suárez dohromady sedm gólů. Kdyby to jen trochu šlo, hraje Liverpool s Norwichem každé kolo, to bez debat. Unavení a ve výsledku hrozivě nestačící kanárci dnes totiž Reds opět přichystali zcela poklidné odpoledne.

Hughton se před tímto střetnutím konečně odhodlal k nějaké významnější rotaci, jenže posadit Hoolahana s Pilkingtonem zrovna před Liverpoolem zároveň nevyhnutelně znamenalo, že si kanárci vepředu prakticky neškrtnou. A vskutku; žlutozelení byli zalezlí, pasivní, před pauzou si troufli na jednu jedinou delší pasáž, kdy drželi balon na svých kopačkách. A třebaže Liverpool nepřicházel s jednou šancí za druhou (do první patnáctiminutovky se vtěsnal akorát Sturridge se slabou přízemní koncovkou), ze strany Norwiche šlo dost dobře o čekání na zázrak.

A ten přišel - jen jiným způsobem, než si Canaries představovali. Hendersonův gól z 26. minuty totiž vskutku v mnoha ohledech zázrak připomínal; šlo o pohotovou, na chlup přesnou, prudkou, zkrátka nechytatelnou ránu zpoza šestnáctky po náhodném odrazu míče v návaznosti na Suárezovu ztrátu. Hostům se v tu chvíli jakýkoliv herní plán (pokud nějaký měli) začal povážlivě bortit, aby vzal kompletně za své hned se 36. minutou.

Tehdy Sturridge parádně propustil za sebe dalekonosnou kolmici Lucase a Suárez neměl moc problémů levačkou podél Bunna vsítit svůj 20. gól v sezoně. Asi netřeba dvakrát připomínat, že téhle mety dosáhl vůbec poprvé v liverpoolském dresu; a hned proti svému nejoblíbenějšímu soupeři. Suárez se Sturridgem si potom ještě jednou porozuměli v nastavení, Bunn byl ale u své přední tyčky připraven.

Druhý poločas už byl naprosto jednostrannou záležitostí (což ale platilo i o tom prvním koneckonců), ne-li exhibicí. Třetí branka byla ukázkou perfektního rozebrání obrany ztrápeného soupeře: Henderson doprava, Downing z první na malé vápno a tam Sturridge hladce doklepával - cik cak, gól. Čtvrtý gól, ten byl opět jinačí ukázkou umění, tentokrát spíše individuálního. Svou troškou do mlýna totiž přispěl i Gerrard, který se z dobrých 25 metrů překrásně trefil k pravé tyči po nebojácném průběhu Glena Johnsona. A ponížení bylo dokonáno po 75 minutách, když se Sterling dostal přes nemotorného Turnera k polostřele-polopřihrávce, kterou si pro jistotu srazil do vlastní sítě Ryan Bennett.