Premier League - souhrn 29. kola

Góly: 68. Jordan Henderson

Liverpool na cestách v poslední době jednoduše neinkasuje. Dnes se mu to povedlo už pošesté v řadě, čehož naposledy Reds dosáhli v 70. letech minulého století, a není to přitom jen o čistých kontech. Rodgersova parta tímto triumfem nad Swansea rovněž v lize uspěla už popáté v řadě a uskakuje šestému Southamptonu na rozdíl čtyř bodů...

Pro manažera Brendana Rodgerse se pochopitelně jednalo o pikantní výjezd, když si právě ve velšském městě udělal na začátku dekády pořádné jméno. A první poločas ze strany jeho svěřenců nebyl ničím extra přesvědčivým. Škrtel se Sakhem sice v defenzívě zářili a Simon Mignolet se vytasil s důležitými zákroky proti Gomisovi se Sigurdssonem, ofenzivní individuality Liverpoolu však nebyly takřka vůbec vidět.

Poté, co se tedy Reds před pauzou omezili akorát na pár zoufalých dalekonosných pokusů Coutinha se Sturridgem, muselo se po obrátce něco změnit. A k tomu také došlo. Liverpoolští ze šatny vyšli mnohem hladovější, což potvrdily brzké šance Allena s Coutinhem, a brzy jim pomohlo také mírné pozměnění formace skrze střídání Gerrarda za levého beka Morena.

Ihned vzápětí, konkrétně v 68. minutě, se také hosté za zvýšeného tempa ujali vedení, když Amat ve skluzu nasměroval svůj osvobozující odkop pouze do atakujícího Hendersona. A jakkoliv šťastná byla tato situace, Liverpool se záhy postaral o to, že se nad jeho vítězstvím jen stěží dá spekulovat.

Závěrečnou dvacetiminutovku totiž Reds suverénně opanovali, a kdyby Sturridge nenastřelil pouze brankovou konstrukci, mohli se radovat i s větším brankovým rozdílem k dobru.

Góly: 9. Marouane Fellaini, 19. Michael Carrick, 34. Wayne Rooney

Takhle se bojuje o Ligu mistrů. Manchester United díky skvělému výkonu v prvním poločase smetl Tottenham z Old Trafford 3:0 a udělal významný krok ke kvalifikaci do Ligy mistrů, z něhož naopak Spurs víceméně vypadli. Fotbal se hrál prakticky jen do přestávky, kdy United ze tří střel Fellainiho, Carricka a Rooneyho třikrát skórovali.

Manchester předved v prvním poločase dokonalý příklad efektivní hry. Ne snad že by Tottenham jasně nepřehrávali, ale všehovšudy vystřelili na branku pouze třikrát. Hugo Lloris zažívá výbornou sezóny, dnešní duel mu ale vůbec nevyšel.

Už v deváté minutě Michael Carrick vyslal nádhernou kolmici na Marouana Fellainiho a belgický středopolař křížnou střelou na zadní tyč překonal Llorise poprvé. U druhého zásahu, jenž přišel za dalších deset minut, si oba středopolaři role vyměnili. Fellainiho hlavičku sice odvrátil jeden z obránců, ale následné Carrickovo "kladivo" prostřelilo vše, co stálo v cestě - 2:0.

Krátce nato mohli jít Rudí ďáblové dokonce do třígólového vedení - aktivní Fellaini utíkal z úhlu sám na Llorise, ale ještě se rozhodl přihrát lépe postavenému Matovi, který na míč nedosáhl. Do přestávky však přece United 3:0 vedli. Obrovská chyba Bentaleba dala šanci Waynovi Rooneymu, který při skvělém samostatném sólu udělal školáka z Diera a následně prostřelil i francouzského gólmana.

Až po změně stran se Tottenham probral, věděl si rady s míčem na kopačkách a vytvořil si dokonce nějaké jakés takés šance. Zajímavě vyhlížela rána Masona zpoza šestnáctky, která zamířila těsně vedle bližší tyčky De Geovy branky.

Domácí Manchester se už nikam nehnal. Logicky. Hlavně díky jejich taktické pasivitě už se tak ve druhém dějství nebylo příliš na co dívat. Van Gaalova parta už ve druhé půli nevystřelila na branku - Tottenham se poprvé a naposled trefil mezi tři tyče minutu před koncem. Harry Kane ale na De Geu nevyzrál.

United tímto výsledkem odskočili pátému Liverpoolu na pět bodů - Reds však mají zápas k dobru. Tottenham ztrácí devět kol před koncem už šest bodů na čtvrtou příčku; a to je mezi nimi a Man Utd kromě Liverpoolu ještě Southampton.

Góly: 20. James McCarthy, 56. Romelu Lukaku (pen.), 90+3. Ross Barkley

Kdyby Everton opět prohrál, byl by od sestupových příček vzdálen tři body. Liverpoolský celek ale tlak zvládl a udělal výrazný krok k záchraně. Proti Newcastlu nenechal od počátku nic náhodě a po gólech McCarthyho, Lukakua a Barkleyho vyhráli Toffees lehce 3:0. Newcastlu nepomohl ani kapitán Coloccini, jenž byl po hodině hry vyloučen.

Everton válí v Evropě, ale Premier League snad ani nechce hrát. Takhle zatím vypadal rok 2015 - Blues v posledních 12 zápasech jen jednou vyhráli a místo toho, aby znovu bojovali o poháry, namočili se do hry o udržení. Z ní ale po suverénním výkonu nad ambiciózním Newcastlem zase rychle zmizeli.

Newcastl přitom mohl už po třech minutách hry vést - rohový kop dostal míč až k Obertanovi, jehož ránu vyrazil Howard - dorážku Williamsona pak loktem zblokoval McCarthy. Střední záložník dokonce v devatenácté minutě otevřel skóre - míč mu sklepl Lukaku a gólman Krul předvedl vskutku bídný zákrok - 1:0.

Definitivní konec pro naděje Strak znamenaly dvě situace v rozmezí 55. a 60. minuty. První direkt přišel jak jinak než z kopačky Romelua Lukaku. Belgický forvard konečně potvrdil skvělou formu z Evropy i na domácí půdě, a když Gouffran hloupě ztratil míč ve vlastním vápně a skluzem zfauloval Lennona, Lukaku bez potíží "desítku" proměnil - 2:0.

Za velice krátkou chviličku skočil oběma nohama do otloukánka Lennona kapitán Magpies Fabrizio Coloccini a po právu viděl červenou kartu. Tu navíc mohl rozhodčí Martin Atkinson v klidu udělit i jeho nervóznímu parťákovi ve středu obrany Williamsonovi, jenž obratem napálil míč do ležícího anglického křídelníka.

Proti přesile už hosté neměli šanci. Koného dělovku Krul dokázal vyrazit; poradil si i s výbornými ranami Osmana a Barkleyho. Když ale Ross Barkley pálil v nastaveném čase znovu, kapituloval Holanďan potřetí. Střídající Atsu po standardce Newcastlu pláchl přes půl hřiště, předal míč kolmicí právě Barkleymu a ten už jen obešel padajícího gólmana a zakončil do prázdné branky - 3:0.

Góly: 11. Diego Costa - 19. Dušan Tadić (pen.)

Chelsea nevyužila zaváhání Manchesteru City, který prohrál na Burnley, a své vedení v čele Premier League navýšila pouze o bod. Doma dokázala uhrát se Southamptonem jen remízu 1:1, hlavním hrdinou utkání se stal Fraser Forster, který ve druhém poločase pochytal minimálně čtyři gólové příležitosti. Jediný, kdo jej překonal, byl Diego Costa, na kterého však z penalty zareagoval Dušan Tadić.

V základní sestavě Southamptonu poprvé v sezóně nenastoupil útočník Graziano Pellé, na jehož místě hrál od úvodní minuty Shane Long. Ronald Koeman si od toho sliboval vyšší pohyblivost ofenzivní řady, která skutečně dělala pomalejším stoperům Chelsea problémy.

V počátku utkání nicméně Chelsea předváděla dobrý fotbal. Nejlepším hráčem v poli byl v modrém dresu jako obvykle Eden Hazard, který v prostředí Premeir League skutečně čas od času působí jako zjevení - a dnes od první do poslední minuty neměl mimo malá vápna žádnou konkurenci. Už v šesté minutě připravil ve vápně míč Willianovi, který jej servíroval před branku Oscarovi. Tam ale zaúřadoval pohotový Fonte.

Belgický čertík založil i první gólový moment, když z vápna roztáhl hru pro Ivanoviće, jehož centr usměrnil hlavičkou do branky Diego Costa - 1:0. Vedení však Chelsea dlouho nevydrželo. Už po dvou minutách mohl srovnat Mané, ale Courtois ještě skvěle zasáhl. Pak ale stejného hráče ve vápně fauloval Matić a penaltu se štěstím proměnil Dušan Tadić - 1:1.

Tento moment Londýňany zaskočil a ti se do konce poločasu už do svého rytmu nedostali. Největším problémem byl absolutně nefunkční střed pole, kde jindy precizní Nemanja Matić předvedl asi nejhorší výkon v sezóně. V poslední době se nedaří ani Cescu Fábregasovi, jehož výkon byl i dnes velice matný.

I po dnešním zápase by si mohl José Mourinho mohl lehce postěžovat na rozhodčího - důvodem je zákrok na Branislava Ivanoviće, jemuž v šestnáctce přišlápl nohu Tadić. Kromě toho se však Chelsea do další příležitosti nedostala, hrozil pouze aktivní Diego Costa - jeho dvě hlavičky však skončily shodně těsně nad břevnem.

Po přestávce se hra Chelsea radikálním způsobem změnila. Po pár minutách šel ze hřiště Matić, kterého nahradil Ramires. Courtois se už po změně stran prakticky nedostal do hry, jen na startu poločasu vyrazil dělovku Alderweirelda, jenž po nakrátko přímém kopu vypálil tvrdě pod břevno.

Svěřenci Josého Mourinha předvedli ve druhém dějství živelný výkon, často se hrálo nahoru-dolů. Zdvojnásobit svůj gólový účet mohl Diego Costa - Willianovu střelu tečoval do tyčky. Southampton měl velkou šanci právě v pasáži, kdy se hra přelévala ze strany na stranu. Cahill ale nebezpečnou ránu zblokoval, stejně jako vzápětí na druhé straně výborný Fonte.

Závěrečná dvacetiminutovka už patřila jen a pouze Chelsea. A Fraseru Forsterovi, který svými zákroky přiváděl ofenzivní hvězdy Blues k šílenství. V krátkém časovém úseku si na něm vylámali zuby Oscar i Hazard, zakrátko Belgičan vyslal Oscara do jasné příležitosti, jenže Forster měl zkrátka skvělý den.

Měl ho i Fonte, který v další šanci skluzem tečoval Costovu obrovskou šanci nad. Patrně největší kus práce udělal anglický gólman v posledních minutách. Nejprve vyrazil Azpilicuetovu ránu na bližší tyč, aby v nastavení po rohovém kopu zkazil radost i Rémymu. Neuspěl ani Terry, který selhal dokonce nadvakrát.

Góly: 61. George Boyd

Obrovský krok k záchraně pro Burnley a obrovská rána pro naděje na titul pro Manchester City. Ani podruhé nedokázal obhájce titulu porazit ligového nováčka a jeho vyhlídky na trofej jsou velice rozmazané. O vítězství 1:0 rozhodl překrásnou ranou George Boyd. Citizens přesto mohli pomýšlet na bod, o něj je připravil Andre Marriner, který neodpískal poměrně jasnou penaltu.

Už v pátek se José Mourinho poměrně sebevědomě vyjadřoval o šancích Chelsea na ligový titul. A po dnešku už by při troše naivní dobré vůle slavit titul. Manchester City daroval Londýňanům velikou výhodu - pokud totiž Chelsea vyhraje obě dohrávky (Southampton doma a Leicester venku), bude na zbytek tabulky zhlížet s nedostižných 11bodovým odstupem.

Burnley naopak šokovalo Anglii poté, co v bídné formě vyhrálo jediný z 11 zápasů v roce 2015. Clarets navíc proti ligovému šampionovi z minulé sezóny nepůsobil jako outsider. Ani v nejmenším. Držení míče sice jasně opanovali hosté, ale co se nebezpečí akcí týče, bylo to při nejhorším vyrovnané.

Už ve druhé minutě pálil povedeným volejem těsně nad Ings a ukázal, že domácí se nedají bez boje. Brankář Heaton navíc neměl příliš moc práce - v první půli se zapotil jen ve třicáté minutě, když nejprve vyrazil zajímavou střelu Džeka a porazil si i s dorážkou Agüera.

I po změně stran se hra nesla ve stejném duchu. Ochozy na Turf Moor se takřka freneticky ozývaly při jakékoli minišanci Burnley - a dokážete si představit ten výbuch po hodině hry. Přímý kop odhlavičkoval Kompany chybně jen k volnému Boydovi a ten parádním volejem otevřel skóre. Citizens se potom odhodlali k náporu, ale zahrozili vlastně jen hlavičkou Agüera těsně nad.

V nastaveném čase se málem nešťastníkem večera stal Ben Mee, který si při bránění pronikajícího Pabla Zabalety počínal opravdu nešťastně. Skluzem jej poslal k zemi a měla se pískat penalta. Rozhodčího Andreho Marrinera patrně k neodpískání přiměl fakt, že Zabaleta byl o svém pádu rozhodnutý ještě dříve, než přišel samotný skluz.

Góly: 45+1. Olivier Giroud, 81. Aaron Ramsey, 84. Mathieu Flamini

Pohodovou generálku na složitou odvetu osmifinále Ligy mistrů má za sebou Wengerův Arsenal. Kanonýři si poradili s West Hamem bez větších problémů poměrem 3:0 a rozhodně tak uhájí strategickou třetí pozici. Hammers nezvládli už třetí londýnské derby v řadě...

Teprve podruhé v jedenácti měsících se dnes Theo Walcott vešel do základní sestavy pro ligové utkání a anglický křídelník se také hned ocitl v centru dění, když po Giroudově prostrčení příliš dlouho váhal se zakončením, až byl jakž takž čistě odzbrojen Collinsem. A i když se později stejný hráč prodral k zakončení, šlo pro změnu o špatně umístěnou i přespříliš pomalou ránu.

Další výraznou postavou úvodních minut byla osoba Calluma Chamberse alias domácího Jekylla a Hydea. Pravý obránce, který dnes dostal přednost před odpočívajícím Bellerínem, na jednu stranu pěkně vyzýval nebezpečně hlavičkující duo Alexis-Ramsey, na stranu druhou však minimálně dvakrát ošklivě propadl vzadu a jednoho takového lapsu divže nevyužil Kevin Nolan. Ospina se tehdy včas vrhl po své levici.

Aktivní Arsenal, v jehož středu úřadoval živelný Aaron Ramsey, se nakonec přeci jen ujal vedení jen těsně před přestávkou, když v rychlosti zakombinovalo trio Özil-Ramsey-Giroud a posledně jmenovaný luxusní ranou odrazem od vzdálenější tyče konečně rozvlnil síť za bezmocným Adriánem.

Do druhého poločasu se z obou stran vstoupilo poněkud vlažně. Jarvis zkraje přestřelil po rohovém kopu, jinak ale WHU dál nepředstavovalo pro své slovutnější sousedy žádnou hrozbu. A v útlumu byli také domácí, když třeba Mesut Özil v zajímavé pozici odmítl střílet ve prospěch přetaženého centru na Walcotta, aby vzápětí Ramsey nasměroval těžký volej pouze mimo vymezený prostor.

Teprve v poslední desetiminutovce se Gunners podařilo vedení po zásluze stvrdit, a opět u toho byla dvojice obvyklých podezřelých Giroud-Ramsey. Akorát s tím rozdílem, že tentokrát po bleskurychlé předávce zavěsil velšský středopolař.

Třetí gól potom po nádherné Cazorlově výzvě napříč velkým vápnem přidal sváteční střelec Mathieu Flamini, jenž protrhl přesně roční čekání na trefu do černého a stal se letos už 15. různým autorem ligové branky v dresu Arsenalu.

Góly: 19. Brown Ideye

Umění Tonyho Pulise opět vykvetlo do krásy tří bodů. "Svůj" Stoke téměř k ničemu nepustil a jediná vydařená akce tak trochu maže nepříjemnou pachuť ligového i pohárového selhání s dalším celkem z Midlands. Zatímco WBA tak slaví třetí domácí úspěch v řadě, Stoke si po stejně dlouhé jízdě z trávníku soupeře neodváží nic.

Unavené tempo hned zpočátku utkání vyhovovalo především domácím, ti si pomalým přechodem do útoku přeci jen dokázali vypracovat alespoň náznak nějakého nebezpečí. V 19. minutě však dostal trestuhodný prostor k centru Gardner, který měl ve vápně jediného spoluhráče, Bardsley ovšem Browna uhlídat nedokázal a Begović byl v brance naprosto zbytečný.

Na obraz hry to ovšem velký vliv nemělo, pozdvižení vyvolala pouze 34. minuta, kdy hostující brankář upustil lehký balón před už jednou skórujícího útočníka, druhou radost mu však už předem kazil pomezní se zdviženým praporkem.

V druhé půli se konečně začali projevovat také hosté, kteří dokázali držet míč na kopačkách častěji než soupeř, v útoku se ale na nic velkého nezmohli. Až po odchodu Fostera ze zdravotních důvodů se musel ukázat brankář domácích, to když Walters netrefil balón hlavou zrovna dle svých představ, svíce však mohla zapadnout pod břevno nebýt pozorného zákroku Myhilla, tou dobou hrajícího osm minut.

Na druhé straně kontroval jinak nepříliš viditelný Brown, po dvou trefách už branku zasáhnout nedokázal a líbivou kombinaci na jeden dotyk v pojistku neproměnil. Baggies hru bedlivě kontrolovali i v šestiminutovém nastavení, dvě střely mířící na branku domácích totiž bylo vše, co si tabulkově lépe postavený Stoke dokázal pořídit za celý zápas.

Góly: 16. Christian Benteke, 18. Gabriel Agbonlahor, 37. Gabriel Agbonlahor, 44. Christian Benteke

Na stadionu Sunderlandu zhasla všechna světla již před přestávkou. Aston Villa totiž zažila zázračný poločas, který odradil přinejmenším stovky domácích fanoušků od dalšího setrvání v dějišti noční můry Guse Poyeta. Ten spíše než dvojici hlavních aktérů, Bentekeho a Agbonlahora, bude proklínat děsivý výkon jeho obrany.

Kreativnější úvod sice předváděli domácí, pro svou neohroženost však často ztráceli balóny již na své polovině. N'Zogbia ve 13. minutě tvrdou ranou ještě na Pantilimona nevyzrál, vzápětí se ale stal dobrým kamarádem hostů O'Shea. Nejprve Bacuna potáhl míč po pravé straně k vápnu, ve kterém přihrávkou po zemi oslovil Bentekeho, jenž procedil přes zkušeného obránce míč za strnulého gólmana, aby v následující moment stejný hráč podcenil nákop Clarka, který tak vyslal do samostatného úniku na brankáře Agbonlahora. Ten sám před brankářem zachoval chladnou hlavu a podél těla Pantilimona bleskově pojistil vedení.

Po půlhodině mohlo být se zmateným Sunderlandem ještě hůře, Sinclair ale zazdil stoprocentní šanci a z malého vápna poslal míč nad břevno. Jen tři minuty poté se hněv fanoušků obrátil k sudímu Swarbrickovi, ten přehlídl jasnou ruku Clarka ve vápně. Jak moc mohl změnit průběh utkání případný zásah, o tom můžeme jen polemizovat, ještě než skončila první půle, donutily totiž další okolnosti stovky diváků k odchodu.

Ve 37. minutě N'Zogbia pohodlně přihrál na vápně nestřeženému Agbonlahorovi, který se krokem prohnal mezi třemi kužely a prudkou ranou zvýšil na 3:0. Už v té chvíli měli pořadatelé plné ruce práce s rozzuřenými lidmi, kteří si chtěli s Gusem Poyetem nejen popovídat. To ještě netušili, že tak neuvidí slabost Reveillèra ve výskoku proti Bentekemu, který hlavičkou uklidil další povedený centr Bacuny do sítě.

Šokující první dějství přineslo zajímavosti z jak světlé tak temné strany. Aston Villa stihla skórovat tolikrát jako ve všech letošních ligových výjezdech, Sunderland naopak vůbec prvně v Premier League inkasoval tolik branek za úvodních 45 minut na svém hřišti.

Uběhlo jen pár vteřin po změně stran a Pantilimon už musel vytáhnout solidní zákrok proti technické střele pod břevno od probuzeného N'Zogbiy. Nutno podotknout, že domácí měli těžší začátek druhé půle, tragikomickou vložku si vystřihl Larsson, který se na hřiště dostavil až po třech minutách hry.

Sunderland se přeci jen dokázal srovnat a hra se vrátila do rozměrů utkání sousedů v tabulce. V 68. minutě tak zahrozili i domácí, Larsson však z přímého kopu těsně minul bližší tyč. V 80. minutě mohl alespoň poloprázdnému stadionu udělat radost Fletcher, který se dostal za obranu a v pádu z malého vápna dokázal pokořit Guzana, toho ovšem podržela vzdálenější tyč.

V závěrečné fázi měl čestnou trefu na kopačce Wickham hned dvakrát, v obou případech ale mířil nad břevno. Villans si tak přes komorní druhé dějství připisuje nejvyšší vítězství od 29. dubna 2013, kdy na svém hřišti zostudila 6:1 právě Sunderland. Důležitější pro svěřence manažera Sherwooda je ovšem druhý skok v řadě od sestupových pozic, domácí naopak klesají na 17. příčku.

Góly: -

Když ne teď, tak kdy jindy? Leicester šel do zápasu s podobně tápajícím Hullem s jasným cílem poprvé po šesti kolech vyhrát, místo toho si však akorát ještě zhoršil sebevědomí nevyužitou téměř dvacetiminutovou přesilovkou. Ba co hůř, Foxes se sotva zmohli na jednu střelu mezi tři tyče...

Byl to další z řady typicky bezzubých výkonů Leicesteru a mužstvo, které v lednu mohutně investovalo do útočníka Kramariće, nyní vyšlo střelecky naprázdno už čtyřikrát v posledních sedmi kolech. Gólu se přitom výrazněji přiblížilo všehovšudy jedinkrát, když právě Kramarić jen o chlup nedosáhl na solidní Mahrezův centr z prvního poločasu.

Jinak Hull pod taktovkou skvělého Michaela Dawsona bez větších problémů odolával; bez ohledu na Huddlestoneovo vyloučení po druhé žluté kartě ze 72. minuty. Naopak to byli Tigers, kdo pro svého soupeře představoval pravidelnější hrozbu. Skórovat měl především Jelavić, který nejprve nedokázal ideálně usměrnit Elmohamadyho příhru a později zblízka hlavičkoval trestuhodně nad bránu.

V jednu chvíli se přitom Jelavić užuž radoval z branky, tehdy však rozhodčí odpískal N’Doyeho útočný faul na brankáře Schwarzera, který následně v závěrečných okamžicích utkání vychytal ještě střídajícího Abela Hernándeze.

Góly: 21. Wilfried Zaha, 40. James McArthur, 42. Joel Ward - 83. Matt Phillips

V prosinci spolu oba týmy hrály bez branek; tentokrát něco takového vůbec nepřipadalo v úvahu. Crystal Palace smetlo QPR ještě v rámci prvního poločasu, a tak ani pozdější Phillipsova paráda nic neřešila. Hoops dál potvrzují, že jejich osamocený triumf na půdě Sunderlandu skutečně byl jen náhodným výstřelkem...

Queens Park Rangers letos ještě nikdy nezavěsili uvnitř zahajovací 15minutovky a něco takového se jim nepovedlo ani tentokrát, třebaže se Chris Ramsey rozhodl oživit Hoops nasazením dvou zapomenutých synů, Shauna Wright-Phillipse a Adela Taarabta.

Právě druhý jmenovaný nakonec po 36 minutách konečně vyprodukoval nějakou tu střelu na soupeřovu bránu (respektive nad ní), jinak to bylo v první půli hlavně o soupeři.

A tomu se ještě poměrně brzo podařilo otevřít skóre. Krátce po završení lehce uspávací úvodní dvacetiminutovky se po levé straně poprvé rozběhl Yannick Bolasie a jeho přízemní centr na zadní tyči i za cenu ošklivého nárazu do brankové konstrukce usměrnil do sítě Wilfried Zaha.

Bývalý hráč ManUtd potom byl poměrně dlouze ošetřován, žádné známky otřesení však ve zbytku prvního poločasu opravdu nevykazoval. To právě naopak: Zaha vzápětí sám znovu pokoušel štěstí ze slušné pozice a později užuž vyzýval Bolasieho u druhé tyče, kdyby před Konžanem na poslední chvíli nezasáhl skluzující Furlong.

Chvíli před obrátkou pak Zaha předvedl pár triků a vyzval ke skórování netradičního střelce Joela Warda, ten však nezvyšoval na 2:0, nýbrž 3:0 - ještě před jeho zásahem totiž opět úřadoval Bolasie na druhé straně a tentokrát příhrou na malé vápno nachystal branku McArthurovi. Po přestávce už takto těžko bylo co řešit; QPR venku padne už potřinácté ze čtrnácti pokusů.

Ve druhém dějství už bylo hlavním zájmem Eagles duel akorát v pohodě dohrát, a to se tak úplně naplnit nepodařilo. Již po deseti minutách totiž hřiště v agonii opustil zraněný Puncheon, aby jej okamžitě následoval už delší dobu kulhající Zaha. Právě tahle nucená střídání pak Crystal Palace sebrala momentum a QPR přeci jen opticky vyrovnalo hru.

Za ironického zpěvu hostujících fanoušků "Jdeme dolů" se následně Austin hlavou i nohou pokoušel překonat Speroniho, pokaždé však mířil přímo doprostřed brány. Na konečných 1:3 tak ve finále snižoval až Matt Phillips, a jaká to tehdy byla nádhera! Bývalý křídelník Blackpoolu se trefil tak trochu na styl Clarence Seedorfa a celý namlsán posléze divže neudeřil také z přímého kopu.