Premier League - souhrn 30. kola

Góly: 18. Jean Beausejour, 90. Arouna Koné - 72. Davide Santon

Severoanglický celek nedokázal navázat na poslední úspěšné výsledky, včetně postupu do čtvrtfinále Evropyké ligy, když na JJB Stadium po většinu utkání tahal za kratší konec. Výsledkem je těsná a nesmírně cenná výhra pro Latics.

Domácí vstoupili do utkání lépe, pevně se chopili dirigentského kormidla a dávali tak jasně najevo, jakou důležitost pro ně nadcházející utkání má. Nejdříve ovšem zahrozilo na opačné straně, když Marveaux od rohového praporku našel hlavu Taylora, na ligové scéně debutující Joel byl ovšem na místě. Odpověď na sebe ale nenechala dlouho čekat: McManamanův centr neodvrátil Santon a pro Beausejoura už to pak byla snadná práce - 1:0! Po půlhodině hry o sobě dal vědět Maloney, jeho dalekonosný pokus zpoza pokutového území ale Elliot za svá záda nepustil!

Aktivita Latics ani s přibývajícím časem nepolevovala. McCarthy se užuž hnal tváří v tvář na hostujícího brankáře, na poslední chvíli mu ovšem zkřížil cestu vracející se Gutiérrez a z nadějně vyhlížející akce tak rázem nic nebylo. Těsně před pauzou neúspěšně odpovídal Cissé.

Totožný obraz hry byl k vidění i ve druhých čtyřiceti pěti minutách. Povedenou kombinační akci zakončoval opět McManaman, jeho střele z ideální pozice se však postavil do cesty obětavý Yanga M'Biwa! Teprve až příchod Sholy Ameobiho (nahradil nevýrazného Yoana Gouffrana) po hodině hry konečně trochu rozhoupal nevýraznou ofenzivu NUFC. Alan Pardew následně stáhl hru pouze na tři obránce.

Davide Santon tak měl naprosto volnou ruku ke svým ofenzivním výletům a to se záhy ukázalo jako ta správná volba: Cissé oslovil bývalého beka milánského Interu, který zbytečně nespekuloval a přízemní ranou srovnal na 1:1. Senegalský kanonýr, jenž před týdnem zajistil Strakám tříbodový zisk nad Stoke, měl čtyři minuty před koncem po pasu Ameobiho opět velkou možnost na rozhodnutí, ovšem tentokráte úspěch neslavil! Vzápětí se tak celé JJB radovalo: McCarthy poslal od rohového praporku balón do ohně, Figueroa si na bližší tyči pomohl rukou, Perch a Santon nedokázali mičudu odvrátit a Koné z bezprostřední blízkosti zajistil domácí ekipě tři body - 2:1.

Góly: 19. Frank Lampard, 50. Eden Hazard

Třetí povedený výkon Chelsea ve třetí soutěži za sebou. Dnes se obětí stal West Ham, který tak v minilondýnském derby prohrál na Stamford Bridge 2:0. Hlavní postavou utkání byl Eden Hazard, který jeden gól dal a druhý geniálně nachystal pro Franka Lamparda. Anglický záložník tak vsítil kýžený zásah číslo 200 v dresu Blues. Chelsea se zároveň posunula na třetí místo tabulky.

Duel se nesl v naprosto jednoznačném duchu. První i druhé dějství Chelsea suverénně Hammers přehrávala a bylo jen otázkou času, kdy padne první gól. Dvakrát byl blízko Demba Ba, který nejprve po famózním Lampardově pasu neproměnil samostatný nájezd, a pak ve skluzu poslal vedle i Hazardův centr.

Eden Hazard odehrál fantastický zápas a vlastně sám zařídil obě branky Chelsea. Po osmnácti minutách levačkou vyprášil Jaaskelainenovi rukavice a už za pár vteřin se k němu míč vrátil a tentokrát slabší pravou nohou geniálně našel hlavu Franka Lamparda, jenž dvoustým gólem za Chelsea otevřel skóre - 1:0.

West Ham soupeři nestačil, jediným hráčem, který dělal domácím problémy, byl Andy Carroll. Urostlý forvard dokonce skóroval, ale v souboji s Luizem si pomohl faulem. Pak už úřadovala jen Chelsea. Do poločasu nebezpečně střílel Luiz, Hazard, těsně vedle pak mířili Moses, Mata a znovu David Luiz. Další stoprocentní šanci pak spálil Demba Ba, který ztroskotal na Jaaskelainenovi po skvělé práci Mosese.

Druhá polovina zápasu začala pro svěřence Rafaela Beníteze dokonale. Skvostně zafungovala spolupráce dvou nejlepších hráčů týmu Hazarda s Matou, při níž španělský záložník krásným obloučkem vyslal Belgičana do vápna a někdejší hráč Lille levačkou k tyči nedal Jaaskelainenovi naději - 2:0.

Chvíli nato mohl zvýšit i Mata, ale Jaaskelainen kromě dvou nechytatelných gólových střel přiváděl ofenzivní hráče Chelsea k šílenství. Takhle si finský gólman poradil i s přímým kopem Lamparda nebo tečovanou střelou Edena Hazarda. Belgický fotbalista měl ještě jednu šanci o chvíli předtím, když po kombinaci Oscara a Maty trefil blokujícího obránce.

West Ham se k brance domácích dostával sporadicky a když už, Čech skvěle vychytal. Poradil si s ránou Carrolla, O’Neilla a báječně zneškodnil i nebezpečnou hlavičku Carltona Cole z poměrně velké blízkosti.

Góly: 52. Dimitar Berbatov

Dvě londýnská derby se konala v neděli odpoledne. Kromě očekávané výhry Chelsea doma s West Hamem se urodilo jedno veliké překvapení. Kdysi rozjetý Tottenham přechází do lehké krize, když prohrál už třetí utkání v řadě - tentokrát díky brance Berbatova prohrál doma s Fulhamem.

Liverpool, Inter a teď I Fulham. První dva zápasy se nicméně odehrály na hřišti soupeře, domácí porážka s Cottagers se rozhodně nečekala. Zvlášťě, když byl k dispozici Gareth Bale, jenž právě v odvetě Evropské ligy proti italskému velkoklubu nenastoupil. Ani velšký tahoun však Kohouty nezachránil.

Už po pěti minutách byl přitom blízko gólu; naskočil si na Sigurdssonův roh a nebýt hlavičky Reithera na brankové čáře, vedli by domácí. Utkání moc zajímavých a nebezpečných situací nenabídlo. Více ze hry měli hráči Spurs, ale na vice než střelu Parkera nad a Baleův pokus do Schwarzera se nezmohli. A pak přišla zkáza.

Bleskový brejk pod taktovkou Reithera s Dejagaha zakončil totiž někdejší hráč Tottenhamu Dimitar Berbatov přesnou střelou přes Llorise - 0:1. Chvíli nato mohl dokonce zvýšit Hangeland, ale hlavou mířil těsně vedle. Hrdinou se pak stal brankář Schwarzer, který dvakrát zneškodnil šance Defoa. Obzvláště ta druhá z bezprostřední blízkosti stála za to.

Góly: 40. Craig Gardner (pen.) - 26. Wes Hoolahan

Sunderland zahodil další šanci na "zmrtvýchvstání". Tentokrát nevyužil ani bezmála hodinovou přesilovku proti tabulkovému konkurentovi z Norwiche. Remízou 1:1 potom prodloužil své, dnes již sedmizápasové čekání na výhru...

Sunderland poslední dobou jen málokdy připomíná nějakým základním způsobem sebevědomý mančaft - a dnešek vše akorát stvrzoval. Hned v úvodu se Mackems nechali kompletně zaskočit a divže se ubránili celému tříminutovému tlaku kanárků. A ani posléze to nebylo lepší. Takový Sessegnon akorát vykazoval brutálně vychýlenou mušku a zbylí členové tápající party se ani k té koncovce nedostávali.

Norwich se většinu poločasu alespoň cpal do centrů a nutil tak zadáky Sunderlandu zasahovat leckdy v krkolomných pozicích, na hraně. Sám pak ale s následných rohů dlouho nijak zvlášť nehrozil, to už si Black Cats hlídaly v zásadě perfektně - do 26. minuty. Tehdy Snodgrass přesně našel hlavu totálně opomenutého Kamary a Hoolahan dával na brankové čáře Afričanově gólovému projektilu formální razítko.

Jenže neuběhlo ani pět minut a Canaries se vše začalo hroutit - průvodním znakem všeho přitom byla ruka. Nejprve horní končetina brankáře Bunna, přesnější řečeno podpaží, která již za velkým vápnem nepustila do tutovky Grahama a zavinila tedy obligátní vyloučení svého nositele. A následně již zřejmější, avšak o to nešťastnější ruka stopera Bassonga - tentokrát uvnitř šestnáctky -, která skrze nekompromisní ránu Gardnera pošramotila prvoligový debut střídajícímu golmanovi Campovi.

Sunderland prostřednictvím těchto více či méně kontroverzních událostí vzal do ruky taktovku, jíž se později jen hodně nerad zbavoval. Nepříjemně vypadal okamžitě Larssonův přímák, stejně jako pozdější pumelice toho samého Švéda. Graham si navíc v druhém případě rozhodně mohl lépe počínat na dorážce.

Bohužel pro domácí fanoušky, 15minutová přestávka znamenala z jejich pohledu fatální předěl. Fotbalisté v červenobílém jako by během ní dočista zapomněli, co že to měli rozdělaného, a za celý druhý poločas se prakticky na nic nezmohli. Oslabení kanárci bránili precizně, pozorně a k paní štěstěně se museli hlasitě dovolávat snad akorát v 87. minutě. Tehdy Sessegnon pokračoval ve svém zastřelování, když absolutně nezvládl volej z takřka ideální pozice.

Navíc Norwich - ačkoliv měl být přirozeně tím, kdo se omezí na pouhou defenzívu - byl vlastně v konečném součtu blíže výsledku. Jednak měl za očividnou ruku ve vápně kopat penaltu (stejně jako ji kopal Sunderland), a ne jen přímý kop přesně na okraji pokutového území a těsně u brankové čáry; jednak měl střídající Holt rozhodně lépe naložit se samostatným únikem. V něm si bohužel pro hosty až příliš předkopl balon. Remízu 1:1 nicméně Norwich za daných okolností stejně vezme spíše s úsměvem.

Góly: 21. Wayne Rooney

Manchester United dovedl na další ztrátě Citizens vystavět už několikáté patro mrakodrapu jakožto metafory vlastního náskoku na čele tabulky, skalp Readingu ovšem za rámeček u této příležitosti rozhodně nepoputuje. Unavení a líní Red Devils se spokojili s jediným, poněkud šťastným zásahem Waynea Rooneyho...

Jestliže v první půlce sezony jsme tu měli po 34 minutách zběsilé skóre 3:4, tentokrát na Old Trafford "ti samí" diváci podstupovali hotovou očistu. Vycházkové tempo, relax zejména v domácím podání a v průběhu úvodní dvacetiminutovky všehovšudy jediná malinko interesantní šance - Youngův neúspěšný pokus o zakroucení projektilu na zadní tyč po parádním přenesení hry od Ferdinanda.

Ten byl dnes z pozice stopera vůbec při chuti, co se podpory ofenzívy týkalo - což prokázal také u jediné gólové akce zápasu. Ferdinand proskákal skrze dva protihráče až k pokutovému území Royals, kde s vypjetím všech sil předal balon Rooneyho a ten už za pomoci záhadného odrazu překonal bezmocného Taylora. Psala se jedenadvacátá minuta; a zrovna tehdy si sychravý Manchester mohl odškrtnout zhruba poslední příležitost úvodní části.

Po pauze to přitom nebylo o moc lepší. ManUtd nijak zvlášť nebavilo, nicméně když už nic jiného, alespoň působilo tak, že má outsidera beze zbytku pod kontrolou. Royals se vskutku moc k ničemu nedostávali, akorát zkraje druhé půle klidně mohli kopat penaltu po Vidićově postrčení Mariappy. Jinak pouze nahodile hrozil favorit.

Van Persie prověřil Taylora z přímého kopu; Carrick s Giggsem sehráli nějakou tu ojedinělou přihrávkovanou partii, aby druhý jmenovaný nezaskočil brankáře na přední tyči; Welbeck připravil zajímavou palebnou pozici pro Rooneyho, který z hrany šestnáctky přestřelil; a vše završil Persieho ambiciózní pokus o nůžky.

Góly: 74. Nacho Monreal, 90+1. Gervinho

Tohle klidně může být klíčový okamžik sezony. Arsenal se už definitivně může soustředit pouze na Premier League a právě tři body ze hřiště silného Swansea můžou být dobrým stavebním kamenem pro silný závěrečný sprint vstříc elitní čtyřce. Zvláštní hodnotu tohoto vítězství dobře vyjadřuje skutečnost, že labutě dnes před domácím publikem padly teprve potřetí v tomto ročníku...

...a dá se říci, že celkem zaslouženě. Łukasz Fabiański, jenž dostal šanci po udržení nuly v Mnichově také nyní v lize (po více než dvou letech!), byl prověřen jen sporadicky. To shodou okolností nějakou dobu platilo také o Vormovi na druhé straně, ten si však alespoň nemohl stěžovat na nedostatek napětí. Brzy se totiž ohlížel s nadějí na horní tyčku, která jej zachraňovala při individuální akci Oxladea-Chamberlaina.

Ten se vzápětí ke stejnému cíli uchýlil také těsně před pauzou, do té doby ale ještě stihl svůj premiérový pokus zaznamenat Michu (střelec tří předešlých branek do sítě Gunners) či na druhé straně Cazorla (teprve proti němu v 19. minutě Vorm opravdu musel zasahovat). Právě španělský záložník byl zdaleka nejaktivnějším kanonýrem před přestávkou a stál také u zrodu Walcottovy šance. Potom už přišlo druhé Chamberlainovo břevno.

Celé Britské ostrovy dnes bičovaly dešťové kapky a Wales nebyl ponechán stranou. Na Liberty Stadium začalo pršet chvíli před obrátkou, což ale fotbalovou kvalitu zápasu nijak zvlášť nepoznamenalo. Do další části každopádně odstartovali svěžeji Wengerovi svěřenci, za něž okamžitě promlouval Cazorla. Swans se omezovali spíše jen na propagační pokusy.

A góly? O ty se starali pouze hosté. Nejdříve zvýšený tlak Arsenalu prosytila premiérové trefa Monreala, jenž navázal na prapodivné dílo Girouda; posléze v úplném závěru Ramsey s Gervinhem ustáli protiútok 2 na 1. Gunners tedy labutím zrcadlově oplatili prosincovou domácí prohru 0:2.

Góly: 45+3. Gabriel Agbonlahor, 59. Andreas Weimann, 81. Christian Benteke - 23. Jermaine Jenas, 73. Andros Townsend

Aston Villa se hýbe na vzdálenost uspokojivých sedmi bodů od Queen’s Park Rangers - toť patrně nejvýznamnější událost celé soboty. Takzvaný "six-pointer" dnes nabídl nejnapínavější podívanou plnou zvratů a solidních branek. O vitální výhře birminghamských rozhodl kdo jiný než Benteke...

Mrazivé, upršené odpoledne v Birminghamu - dokonalá ilustrace charakteru zápasu, co do výchozích pozic obou mančaftů; ne však s ohledem na příští průběh bitvy. Do té sice vstoupili domácí nadmíru nervózně, avšak se zábavou se něco takového nevylučovalo. Už v 10. minutě si koneckonců diváci mohli myslet, že jde QPR do vedení; dokud se Guzan v poslední vteřině vybičoval k fantastickému skoku po Sambově hlavičce.

Jen pár okamžiků nato se Guzan levou rukou pohotově vrhal pro změnu po Sambově "nožním" projektilu; a stejnou končetinou se později vyznamenával také proti Jenasovi. Toho času už ale známého coby dosud jediného střelce utkání. Chvíli předtím totiž ve středu pole dva záložníci ve vínovém jenom tak zírali na Bennettovu rozpačitou přihrávku, takže se po ní vrhl Jenas a rozeběhl vlastní gólovou akci - za pár vteřin totiž dorážel do prázdné sítě Zamorovu střelu.

Ještě do přestávky překvapil tribuny Bosingwa svým přímým kopem nasměrovaným do tyče, zatímco Villans stále ne a ne najít nějakou ofenzivní, ale i defenzivní harmonii. Teprve když už to vážně vypadalo, že se budou o pauze ochozy vyprazdňovat za nespokojeného mručení, přišla dokonalá erupce - ve třetí minutě nastavení Lowton z hloubky pole nasměroval balon na malé vápno a tam se k hlavičce prosadil tradiční domácí hrdina Agbonlahor (klíčový gól dával i minule v zápase s Readingem).

Okamžitě úvodem druhého dějství Benteke prokázal svou sílu a technickou vyspělost, aby svým dílčím neúspěchem připravil půdu pro velkou šanci Weimanna. Ten se ještě po centru Bannana neprosadil, ovšem smutnit kvůli tomu příliš dlouho nemusel. Následoval roh, pár hlaviček nazdařbůh, správně koncentrovaná dravost Bennetta a Weimann mohl protentokrát prubnout svou levačku. César se potom natahoval marně, jakkoliv nešlo o žádnou nechytatelnou pumelici.

Zanedlouho měl skvělou šanci také Westwood po narážečce s Bentekem - obecně Ville narostla křídla, bylo jí plné hřiště rázem. A mezer v defenzívě jsme si už všímali spíše na straně QPR (na rozdíl od praxe úvodního dějství). Jenže stačila jedna Vlaarem připepřená střela Townsenda a Hoops byli šťastně zpátky ve hře.

Od té doby to měla být pro změnu domácí eskadra, kdo prokáže svou známou psychickou nestálost - a docela s chutí se do práce na důkazech také vrhala. Přesto závěrečné slovo měli právě vínoví. Weimann s Agbonlahorem se po 81 minutách famózním způsobem prokombinovali do šestnáctky, Weimann od brankové čáry chytře dával pod sebe a Benteke měl už dost snadnou úlohu - banálním doklepnutím levačkou znovu probudil Villa Park v jásot.

Góly: -

Do Nového roku vstupoval Stoke se sérií deseti neprohraných ligových mačů za sebou, ovšem potom jako když utne a Hrnčíři si na svoje konto připsali jedno jediné vítězství! WBA si tak nad svým protivníkem udržuje desetibodový náskok.

Velkým problémem domácí ekipy se stává produktivita - Stoke zaznamenal pouhých sedmadvacet branek ve třiceti utkáních (pouze poslední QPR je v tomto ohledu horší!), což logicky není pro ofenzivní hráče dobrá vizitka. Svěřenci manažera Toniho Pulise měli po celých prvních čtyřicet pět minut herně navrch, výraznější ohrožení Fosterovy branky se však nekonalo. Walters před pauzou neuspěl.

O nic lépe na tom nebyl ani birminghamský celek. West Bromwich dal o sobě pořádně vědět až po změně stran, když Morrison našel kapitána Brunta, ten však pálil jen do připraveného Begoviče, jenž si na druhý pokus věděl rady! Největší možnost měl Lukaku, nejlepší střelec Baggies (doposud zaznamenal 13. branek) ovšem hlavičkoval nad břevno domácí svatyně! Už v nastaveném čase pak odmítl rozhodnutí střídající Kenwyne Jones, jehož střela postrádala nejvíce ze všeho razanci. Stoke tak nerozhodným výsledkem nedokázalo zaznamenat branku již ve třináctém ligovém utkání a drží se na čele tohoto ukazatele.

Góly: 6. Morgan Schneiderlin, 33. Rickie Lambert, 80. Jay Rodriguez - 45+1. Philippe Coutinho

Navázat na sérii čtyř vyhraných ligových zápasů v řadě se Liverpoolu nepodařilo, na St. Marry's Stadium tahal po většinu utkání za kratší konec a nakonec z jihu Anglie objíždí s prázdnou. Soton má na sestupové příčky již sedmibodový odstup!

Brendan Rodgers porušil nepsané pravidlo a od posledního vítězného utkání s Tottenhamem pozměnil základní sestavu, což se záhy neukázalo jako dvakrát šťastný tah. Saints čekali na vedoucí trefu jen do šesté minuty: Ramírez našel na vzdálenější tyči Rodrigueze, který hlavou ještě přistrčil Schneiderlinovi, jenž z bezprostřední blízkosti otevřel skóre - 1:0. Tento moment se stal rozhodující.

Domácí byli pochopitelně při chuti. Lallana ovšem z voleje mířil nad branku a Lambert tváří v tvář na Jonese recept nenašel! Reds během úvodních třiceti minut nevěděli, kde jim hlava stojí. Po půlhodině hry Škrtel fauloval Lamberta, ten samý hráč následně volný přímý kop rozehrál a za pomoci teče Sturridge dopravil mičudu na místo určení - 2:0. Hodně aktivní byl na straně nováčka Rodriguez, jehož pohyb přidělával soupeřově defenzivě nemalé problémy, ani jednu ze dvou nadějných možností během prvního dějství však neproměnil. Už v nastavení pak na druhé straně napodruhé přeci jen snížil Coutinho - 2:1.

Nastavené tempo se ve druhých čtyřiceti pěti minutách zvolnilo a mnoho zajímavých příležitostí tak již k vidění nebylo. Gerrard oslovil přesným pasem Sturridge, tomu však nebylo přáno a Lallanu před opačnou brankou pro změnu vychytal Boruc! Liverpool se s přibývajícím časem snažil za každou cenu srovnat krok, ovšem toho využil Rodriguez, jenž po skvělé individuální akci nadvakrát překonal Jonese - 3:1.

Góly: 32. Leon Osman, 90+3. Nikica Jelavić

Manchester City nevyužil ani půlhodinovou přesilovku a po heroickém výkonu domácích padl na půdě Evertonu poměrem 0:2. Výsledek zápasu ve finále nijak nepoznamenal ani mizerný výkon rozhodčích, chyby se totiž rozložily zhruba rovnoměrně na obě strany.

Mancinimu nevyšla další sázka na rozestavení 3-5-2, toť důležitý poznatek z tohoto duelu. Taková volba totiž akorát vedla k odkrytí krajů pole a v konečném důsledku vyšlapala Colemanovi cestičku k titulu muž zápasu. Kromě toho, že v prvních deseti minutách drželi Toffees míč na kopačkách celých 70 % času, to byl totiž právě Kolarov, kdo na své levé straně absolutně nestíhal. Nejprve měl ještě štěstí, že ačkoliv Mirallasova pata nakonec za Kolarovem nečíhala, Belgičanův úder byl přeci jen asistentem rozhodčího anulován.

Kolarov sám nicméně trestu neunikl, stejně jako celé malátné City. Hned ve 32. minutě přes něj totiž šla gólová akce. Srbský zadák couval před stepujícím Colemanem, dokud (ne)mohl, nechal se stlačit až do vlastní šestnáctky a na Osmana potom tedy nikdo nebral ohledy. Což byla fatální chyba, obounohý záložník se totiž odvděčil za další pozvánku do reprezentace neskutečně točeným projektilem, jenž zahučel akorát do pravé šibenice Hartovy klece.

Everton měl za celý poločas jedinou slabší chvilku, a to těsně po završení 20 minut hry; tehdy přímo do Muchy mířili Tévez s Džekem (dvakrát) - ze svých pozic přitom minimálně ve dvou případech klidně mohli cílit i nadějněji. To však bylo v podání hostů všechno, a po pauze se příliš nezměnilo ani s rotací do osvědčenějšího systému 4-4-2. Třebaže Karamelky už letos z vedoucích pozic poztrácely neuvěřitelných 19 bodů, tentokrát se nemusely ničeho bát minimálně do 60. minuty. Potom přišla komplikace, ve výsledku spíš menší než větší.

Svou horkokrevnost totiž pro jednou zase nedokázal zkrotit Pienaar, šlapákem pohladil pravou holeň Garcíi a po druhé žluté kartě musela nevyhnutelně přijít ta červené barvy. V 67. minutě pak hned mohli Citizens nechat Everton platit. Tévez ale nedokázal usměrnit Džekův citlivý oblouček a Mucha byl potom včas na nohou, aby zabránil ve skórování také dorážejícímu Milnerovi.

Právě slovenský brankář, zaskakující za marodného Howarda, se nenudil ani ve zbytku střetnutí, když například tasil levé rameno proti Zabaletovi. Rozhodující slovo ale nakonec přeci jen měli oslabení Toffees. Střídající Jelavić zakončil původní brejk 2 na 1 s Fellainim tečovaným obstřelením Harta.