Premier League - souhrn 32. kola

Góly: 65. Adam Johnson - 9. Andrew Carroll, 50. Momo Diamé

Dohrávka dvaatřicátého kola Premier League byla pro Sunderland klíčová. Domácí vítězství s West Hamem jej mohlo dostat na dosah nesestupovým příčkám, jenže svěřenci Guse Poyeta doma podlehli Kladivářům 1:2 a záchrana je nyní naopak zatraceně daleko.

Mackems ztrácí na sedmnáctý West Brom čtyři body, což není při jednom zápasu Severoangličanů k dobru nic neřešitelného. Jenže z osmi zbývajících kol odehrají fotbalisté Sunderlandu pět proti týmům z TOP7 - a hned čtyři venku. West Ham mezitím díky vítězství poskočil na 37 bodů a z klidných vod ho může odvanout jen velmi nečekaná změť událostí.

Výhru proti Sunderlandu zajistil útočník Andy Carroll, který v letošní sezóně nastoupil teprve k sedmému utkání v základní sestavě. Přestože domácí nastoupili hned se třemi středními obránci, jediný hrotový hráč Hammers jim dělal problémy celý zápas.

Poprvé už v deváté minutě, když až neuvěřitelně vysoko vystoupal po rohovém kopu Marka Nobla a hlavou otevřel skóre. Sunderland nicméně bral zápas pořádně zodpovědně, jakpak by taky ne, když mu šlo o krk. V utkání aktivnější a nebezpečnější, střelu Cattermola vyrazil Adrian holeněmi, zatímco Connor Wickham se dožadoval penalty za hru rukou od Kevina Nolana. Marně, za což si sudí Webb užil pořádný poločasový pískot od fanoušků Black Cats.

Krátce po přestávce navíc domácí dostali další tvrdý direkt přímo do vazu. Dlouhý míč sklepl Carroll hlavou na hranici vápna, odkud jej napálil Momo Diamé směrem na branku a zacílil dokonale. Záhy poslal manažer Sunderlandu Gus Poyet na trávník spasitele Adama Johnsona, a tomu opravdu stačilo zhruba deset minut, aby vrátil svůj tým do hry. Převzal ve vápně míč od Gardnera a nádhernou ranou pod břevno snížil na 1:2.

V závěrečných pětadvaceti minutách tak měli domácí otevřenou cestu k obratu, jímž by posílili své šance na záchrany prvoligového statutu. Jenže hosty podržel gólmanský objev sezóny Adrián, který vychytal jak Wickhama, tak Boriniho, a když v nastaveném čase selhali v zakončení i Scocco a Johnson, zůstaly ruce Sunderlandu prázdné.

Góly: 2. Younès Kaboul (vl.), 25. Luis Suárez, 55. Philippe Coutinho, 75. Jordan Henderson

Villas-Boas byl vyhozen jen pár dní po debaklu od Liverpoolu (0:5) a Tim Sherwood svého portugalského předchůdce nyní neváhal napodobit. S vysokou prohrou 0:4 se ale hlavně Tottenhamu dál vzdaluje sen o Lize mistrů a hůř a hůř to vypadá i s poháry samotnými...

Mohl Tottenham odstartovat hůře? Dost těžko. Druhá minuta, díra na levé straně, Johnson centruje, Kaboul si míč umělecky patičkou sráží do vlastní sítě - a Spurs jsou zase jednou v problémech od samého počátku. Navíc jen o něm to vskutku nebylo. Liverpool dál pronikal zejména po krajích jedna radost... Suárez zleva jednou centroval tak, že být míč o dva centimetry nižší, Sturridge stoprocentně zvyšoval na 2:0.

Také další příležitost pocházela z liverpoolské dílny, když z voleje těsně minul Coutinho, a na další darovaný stejně jako nevyhnutelný gól potom došlo po 25 minutách. Tehdy zrovna vystřídavší Dawson z první nesmyslně sklepával ze vzduchu soupeřův dlouhý nákop, balonu se okamžitě chopil pozorný Suárez a po kratším sprintu levačkou zacílil přesně na zadní tyč. Jak snadné to je, když vám protivník neustále hraje do karet.

Suárez takto za vydatné pomoci soupeřů stanovil anglický rekord v počtu ligových branek, aniž by jediná z nich byla z penalty (29), stejně jako rekord liverpoolského střelce v Premier League (ten dosavadní držel s 28 brankami Fowler ze sezony 1995/96).

Tottenham - ať jsme fér - na druhou stranu zapůsobil velmi nebezpečně hned napoprvé, co se dostal do vápna soupeře. Sice se tak stalo až ve 26. minutě, ovšem Škrtel tehdy heroickým blokem hnedka odvracel Eriksenův gól. Sám Mignolet měl práci už jen v rozmezí 37. a 39. minuty, když jej ze střední vzdálenosti propagačním pokusem poškádlil Bentaleb a kroucenou střelou o něco víc protáhl Soldado.

Poslední slovo v rámci úvodní části měl nicméně přesto Liverpool; a pronesl ho tedy se zvláštním důrazem. Další hrubice Kaboula mohl tentokrát hlavou využít Suárez, jeho zakulacení letošního gólového účtu však odmítl znamenitý reflex gumového Llorise.

Po přestávce se již nehrálo tak moc zběsile na branku Tottenhamu, který vykazoval přeci jen větší kohezi. Nicméně přesto mohl brzy inkasovat třetí gól, kdyby Henderson po nesobecké předávce od Coutinha zachoval chladnou hlavu a stlačil míč pod břevno relativně odkryté klece. Takto si tedy museli liverpoolští počkat "až" do 55. minuty, kdy z 20 metrů na ose hřiště napřáhl Coutinho a při zemi hladce překonal Llorise - 3:0, hotovo.

I když samozřejmě jen v čistě praktické rovině, kdy Liverpool bere tři body - skóre se mohlo měnit (a měnilo) hned několikrát. Například v 68. minutě Sturridge pustil do další gólovky ještě jeden ošklivý lapsus Kaboula, Lloris si však na útočníkovo neortodoxní zakončení počíhal. Kdy už byl ale bezmocný, to se psala 75. minuta - tehdy přilétl do vápna Tottenhamu štiplavý centr ze standardky, Suárez Hendersonovu dodávku holení spíš neškrtnul, než škrtnul (sám pak ukazoval na exekutora přímého kopu), a bylo to 4:0. S tím už se nekompromisní Reds spokojili, aby se obligátně posunuli do čela tabulky.

Góly: 71. Ashkan Dejagah - 51. David Stockdale (vl.), 79. Kevin Mirallas, 87. Steven Naismith

Fulham už zřejmě z plánů pro příští ročník Premier League můžeme definitivně začít vynechávat. Cottagers proti Evertonu rozhodně nepodali špatný výkon, v první půli dokonce favorita jasně předčili; doplatili však na svou rozhazovačnost, zatímco na druhé straně dva žolíci Naismith s Mirallasem v zakončení vykázali vpravdě obdivuhodnou efektivitu.

Magath mohl být v první půli vesměs maximálně spokojený s tím, co vidí - především tedy od Holtbyho. Ten nejenže předvedl několik skvěle načasovaných obranných zákroků, on se také samozřejmě podílel na tvorbě šancí. Jednou nebezpečně hlavičkoval, zatímco sám couval, a posléze se ocitl již v nepoměrně familiárnější roli nahrávače, když na samém sklonku úvodní části krásným centrem vyzval k zakončení Dembeleho. Howard se ovšem stihl přesunout tak akorát včas a lapit mladíkův projektil do "koše".

Naproti tomu Everton nepředvedl prakticky zhola nic. Poprvé jakž takž zahrozil až ve 23. minutě z protiútoku po šanci Dembeleho, když si Stockdale poradil se střelou šikovného dribléra Deulofeua. Dalším slabším projektilem se pak do přestávky prezentoval akorát Barkley.

Právě nepatrně zraněného Barkleyho potom o poločase nahradil Naismith a Martínez měl v tomhle ohledu očividně šťastnou ruku. Hned v 50. minutě se totiž Skot odhodlal k perfektně krocenému voleji po odvráceném rohu a do brány se vracející Stockdale už míč akorát zvládl sám pokopnout do sítě. A Naismith mohl úřadovat i dále - po hodině hry pěknou kolmicí vyzval Bainese a při obráncově střele na zadní tyč divže neměl na kontě rovněž asistenci.

Jenže všechno tohle snažení Martínezova žolíka se ukázalo být celkem k ničemu, když jej záhy po 70 minutách vymazal jeden mikrospánek evertonské obrany a jedna neskutečná bomba Dejagaha do bližší šibenice - 1:1. A mohlo být mnohem, mnohem hůř. Ihned vzápětí měl zblízka hlavou skórovat Heitinga a z navazující akce se stejně tak měl prosadit i z voleje pálící Kasami. Howard byl opět ve správný čas na správném místě, v obou případech.

A tuplovaným hrdinou Evertonu se stal opět v 79. minutě, když na jeho základech další Martínezův žolík Kevin Mirallas vystavěl druhé vedení svého týmu. Belgický šikula se tentokrát prosadil tváří v tvář Stockdaleovi poté, co přebral delší pas za obranu. A celé "dílo střídání" dokonal znovu ten samý Naismith, když zakončením do prázdné navázal na Bainesovo postrčení (možná z ofsajdu).

Tohle už Cottagers definitivně zlomilo. Naismithovi pak už akorát mohlo v klidu jít o dovršení hattricku, čehož málem docílil v 90. minutě, když z 20 metrů nastřelil tyč.

Góly: 53. Mathieu Flamini - 18. David Silva

Chelsea je alespoň do neděle stále ještě lídrem Premier Leauge. Manchester City prozatím nezvedl hozenou rukavici, přestože se rychle ujal vedení a při nemohoucnosti Arsenalu v útoku se zdálo, že si hravě půjde za třetím vítězstvím nad Kanonýry v řadě. Ti sice udrželi dlouhou sérii domácí neporazitelnosti, naděje na titul se jim ovšem zase vzdálila.

Prvotní obléhání domácí šestnáctky, do které až překvapivě snadno hosté dvakrát vnikli, zakončoval Navas líbivou technickou střelou mířící těsně za vzdálenější tyč. Arsenal měl naopak problémy s těsnou obranou a postrádajíc myšlenku se většinou sám zahnal z nebezpečného území.

V 18. minutě pak nerozvážný Podolski lehce přišel o balón a rychlý protiútok vedený Silvou zakončoval Džeko střelou do bližší tyčky, od které se ovšem míč odrazil zpátky ke španělskému záložníkovi, který bez problémů posunul Manchester do vedení.

Rychlou odpověď měl připravenou Matthieu Flamini, který se štěstím překonal Harta střelou opřenou o zem, radost mu však zkazil pomezní, jenž měl nerušený výhled na jeho ofsajdové postavení. Přes další londýnské výpady si Citizens drželi jasnou převahu, což mimo jiné dokumentovala bilance 7:1 na střelecké pokusy v jejich prospěch za první půlhodinu hry.

Posledních patnáct minut prvního dějství toho moc fotbalového nepřinesly, nervózní hra prošpikovaná zbytečnými, hrubými fauly akorát rozjela vcelku svižnou karetní partii. Při ní se činili především hostující hráči, kteří však mohli hrát bez větších emocí díky bezzubé ofenzivní snaze Kanonýrů.

Ti na tom mohli být ještě hůře po šesti minutách druhé půle, naštěstí pro nejistého Szczesného se balón odrazil těsně mimo. A vzápětí tak bylo vše jinak. Chvilkové uzamčení hostů vyústilo v centr Podolského, který z deseti metrů bez přípravy usměrnil Flamini nechytatelně k tyči.

Právě Podolski mohl po hodině hry otočit skóre, když mu přes dvě smolné teče obránců přistál balón na kopačce tváří v tvář Hartovi, jehož zákrok musel ohromit i domácí fanoušky. Na druhé straně pokoušel štěstí Fernandinho z pětadvaceti metrů po špatném odkopu Vermaelena a Szczesny musel reagovat vyražením nad břevno.

V 75. minutě své umění předvedl Yaya Touré, který se prokličkoval malým vápnem, zakončit však nedokázal a následný závar přinesl pouze rohový kop. Nicméně ukázal alespoň myšlenku, tedy právě to, co bojujícímu Arsenalu při závěrečné snaze chybělo. Bez ní to proti koncentrované obraně prostě nešlo a bodový zisk tak spíše pomůže momentálně nejžhavějšímu favoritovi na titul.

Góly: 52. John Terry (vl.)

Pokud byste dnes přivedli na Selhurst Park člověka neznalého anglického fotbalu, bez sebemenších pochyb by věřil, že Crystal Palace přeci jen urve titul. Sobotní zápas není překvapivým pouze výsledkem, dnešní výkon hráčů Tonyho Pulise i po vstřelené brance prostě patřil k tomu nejlepšímu, co Premier League může nabídnout.

Domácí se z pozorné obrany dostávali po stranách k nadějným centrům, ty však hráči Chelsea bez problémů odvraceli. Sami se pak k první výraznější šanci dostali po osmnácti minutách hry, kdy při rychlém protiútoku prchl Azpilicueta Mariappovi, v pádu pak nepřesně zakončoval Schürrle.

Skvěle hrající svěřenci Tonyho Pulise poté převzali iniciativu a Petr Čech byl každou chvíli v nebezpečí. Nejvíce si oddechl ve 26. minutě, kdy do šestnáctky vletěl Puncheon a přes malé vápno našel u zadní tyče Bolasieho, ten ale před prázdnou brankou nezvládl zpracování a síť rozvlnil pouze z vnější strany.

Právě on si brzy poté vběhl do vápna pro penaltu za atak Cahilla, který chtě hrát balón trefil pouze soupeřovu nohu, píšťalka rozhodčího ovšem zůstala němá. Když Puncheon ve 42. minutě využil náhodného odrazu jen k uspěchané střele nad břevno, Chelsea konečně přeřadila na vyšší rychlost, přesto si žádnou kloudnou šanci nevypracovala a Speroni zůstal do přestávky bez jediného zákroku.

Zasloužené ovoce nakonec domácí přeci jen sklidili. Pět minut po přestávce uvolnil k centru Bolasie Jedinaka, jenž na malém vápně hledal Ledleyho. Toho měl na starosti Terry, který sice hlavičkový souboj vyhrál, k jeho smůle ale posunul míč za bezradného Čecha.

Bleskovou odpověď měl na kopačce Hazard, jehož ukrytou přízemní střelu bravurním zákrokem vyrazil nevytížený Speroni. S hosty tak mohlo být ještě hůře po 62. minutě, kdy rychlý protiútok zakončoval zpoza vápna Puncheon střelou mezi nohama Terryho, nicméně úspěchu scházely centimetry.

Deset minut nato se po sraženém pokusu Oscara dostal ke střele zblízka opět Hazard, Speroni však předvedl dost možná zákrok sezóny a svým úspěchem ohromil celé obecenstvo. Vzápětí mohl trestat Jerome, jen kdyby po vniknutí do vápna tváří v tvář brankáři nerozezněl pouze bližší tyč. A hned v další moment měl na kopačce pojištění i Ledley, z voleje ovšem křižnou ranou branku netrefil.

V 78. minutě předvedli vpravdě mistrovskou akci domácí, v jejímž závěru se vytáhl Petr Čech zastavením dělovky Puncheona. Za pár desítek vteřin musel zase nad břevno vyrazit nebezpečný šestnáctimetrový pokus z první od střídajícího O'Keefa. Festival promarněných šancí pokračoval nepřesným pokusem Ledleyho, jenž sám před brankářem nedokázal zachovat chladnou hlavu.

Zlomená "modrá" srdce, kterým se o něco vzdálil sen o titulu, jen těžko vstřebávali fakt, že jedinou další šancí na ulovení alespoň bodu byl příliš vysoký lob Toresse. Druhá strana pak po dnešku má jasný důkaz, že mezi anglickou elitu patří.

Góly: 45+1. Jay Rodriguez, 49. Rickie Lambert, 70. Adam Lallana, 89. Jay Rodriguez

Naprosto jednoznačnou podívanou viděli diváci na St. Mary's Stadium, kde domácí Saints bez větších potíží nastříleli Newcastlu čtyři branky a díky třem bodům se posunuli před severoanglický celek, která na domácí ztrácí dva body. Magpies tak po Novém roce prohráli osmý ze třinácti zápasů.

Od samého začátku se hrálo podle domácích not. Do role hlavního hrdiny se obsadil Jay Rodriguez, který měl během úvodní půlhodiny hned dvě stoprocentní příležitosti, ovšem nejprve pálil jen do boční sítě, aby následně jeho hlavičku zlikvidoval skvěle chytající Rob Elliot!

Další možnosti měli Lallana a Lovren, ani jeden z nich však vymezený prostor nenašel. Ještě před odchodem na přestávku se ale Svatí přece jen dočkali: Boruc zahájil rychlý kontr, na jehož konci Lambert předal mičudu Rodriguezovi, jenž pohodlně otevřel skóre - 1:0.

Asistent u předchozí branky se krátce po změně stran taky dočkal. Tentokráte centroval Lallana a spolehlivý zakončovatel zaznamenal svůj jubilejní desátý zásah sezóny - 2:0! Zdálo se býti rozhodnuto. To definitivně platilo dvacet minut před závěrečným hvizdem, kdy měl Lallana kolem sebe dostatek prostoru, čehož plně využil a přesnou ranou do šibenice upravil na 3:0. Elliot poté zlikvidoval hned dvě tutovky nezastavitelného Rodrigueze a navrch i šanci Ward-Prowse, ovšem tak jako tak ještě inkasoval a autorem branky byl právě Rodriguez - 4:0.

Góly: 62. Peter Odemwingie

Potters dosáhli na jubilejní čtyřicátý bod, upevnili si desátou pozici a opět potvrdili, že Britannia Stadium patří k těm nejstřeženějším tvrzím v celé Británii. Tygři přes matný výkon po bodech sahali, nicméně skvělý Begović svůj klub v těžkých chvílích podržel a připisuje si další čisté konto.

Přes aktivnější nástup svých spoluhráčů řešil první nebezpečný pokus Begović. To když v 10. minutě skvělým zákrokem likvidoval povedenou ránu Huddlestona zpoza vápna. Jen čtyři minuty poté se po spolupráci Jelaviće a Longa dostal k hlavičce z dobré pozice Rosenior, mířil však nad břevno.

Bojovná taktika obou stran zrovna na kráse fotbalu nepřidávala. Stoke sice držel míč na kopačkách častěji, také ale více fauloval a bezzubými útoky nedokázal navázat na koncentrovaný výkon defenzívy.

Vše mohl změnit tři minuty po návratu na hřiště Odemwingie, jenže jeho pokus z dálky mířený k tyči dokázal Harper zastavit. Na druhé straně zase vyčaroval parádní zákrok Begović po solidní hlavičce Longa. Nic tak nebránilo tomu, aby se domácí ujali v 62. minutě vedení, kdy se již jednou neúspěšný Odemwingie vrhl proti třem obráncům a z hranice vápna propálil přízemní ranou vše, co stálo v cestě rozvlnění sítě.

Obrana Stoke poté vykonávala svou práci perfektně a soupeře vlastně ani nedala možnost k vyrovnání. Další neúspěšné pokusy střelce jediné branky či Irelanda tak mohou být v očích domácích fanoušků zapomenuty.

Góly: 2. Morgan Amalfitano, 9. Graham Dorrans, 90+4. Thievy Bifouma - 30. Jordon Mutch, 73. Steven Caulker, 90+5. Mats Møller Daehli

Jako hráč byl Ole Gunnar Solskjaer specialistou na pozdní góly; tohle ale bylo příliš i na jeho standard. Cardiff na půdě West Bromwiche prohrával brankou ze třetí minuty nastavení, přesto si z kraje Midlands veze alespoň bod, který ale samozřejmě ve finále stejně nemusí stačit...

Domácí tým, možná povzbuzen návratem populární klubové hymny The Liquidator (která se od roku 2006 hrála jen při utkáních s úhlavními rivaly s Wolverhamptonu), odstartoval doopravdy nejlépe, jak mohl. Už ve druhé minutě vynikajícím způsobem zaimprovizoval Amalfitano, když ze zdánlivě bezvýchodné situace vybruslil precizně odměřeným lobem přes Marshalla; a stejný hráč stál u zrodu také druhé, hned záhy příchozí branky, kterou vsítil Dorrans po pěkném sklepnutí od Vydry.

Ještě během první desetiminutovky si tak Albion získal pohodlný dvougólový náskok, ten ale posléze nedokázal dále navyšovat - jen ztrácet. Cardiff sice nehrozil nijak konstantně, ve skutečnosti jeho hráči působili neuvěřitelně rozháraně, ovšem šťastná událost z 30. minuty Bluebirds očividně nakopla.

Mutchův zamýšlený centr senzačně zapadl do sítě, a i když vzápětí Vydra s Morrisonem mohli WBA vrátit dvoubrankové vedení, Caulkerovo srovnání zhruba 15 minut před vypršením řádné hrací doby nakonec nikoho nešokovalo. Extottenhamský stoper si poradil i s dvojnásobnou přesilou v podobě McAuleyho s Dawsonem a bylo to 2:2.

West Bromwich záhy vypadal být o něco živější a ve třetí minutě nastavení, když Bifouma zblízka zametl do sítě Berahinův centr, se také zdálo, že Baggies o výhru už nic nepřipraví. Jenže Mats Daehli měl jinačí úmysly - za pár vteřin se z otočky i díky menší teči McAuleyho proměnil v instantního hrdinu hostujících příznivců.

Góly: 30. Jonathan de Guzmán, 38. Jonathan de Guzmán, 75. Wayne Routledge

Norwich doma a venku je doopravdy jako den a noc. Nyní si připisuje už šestý po sobě jdoucí krach na cestách a stále se musí alespoň podvědomě strachovat o holou prvoligovou příslušnost. Swansea naopak svého dnešního soupeře přeskočilo v tabulce s velkou přesvědčivostí...

Swansea od počátku vypadalo být mnohem soustředěnější, preciznější, Kanárci sotva udrželi míč na kopačkách... a v úvodních 12 minutách, kdy mimochodem Michuovi jednou vůbec nesedla střela z výhodné pozice, nakonec labutě vlastnily balon celých 80 % času! Na ukazatel skóre se jim nicméně tuhle převahu ani dále nedařilo promítat - ve 24. minutě kupříkladu Shelveyho centr sice proletěl za zády Bonyho, skluzující Michu ale přesto mohl klidně skórovat. Nestalo se, když o něco minul.

Největší (dvoj)šanci si Swansea připravilo ihned záhy: Routledge po krátké narážečce se spoluhráčem takovým lehčím píchnutím do balonu donutil Ruddyho k reflexivnímu zákroku a případnou jednoznačně gólovou dorážku odmítl perfektně načasovaným zákrokem vracející se Hoolahan. Jenže Norwich si prostě koledoval - a definitivně se vykoledoval akorát na sklonku první třetiny zápasu.

Tehdy Michu ve vápně pořádně "zabejčil", volně poskakující míč dopadl pod kopačky De Guzmána a nizozemský záložník se zde čistým průstřelem neváhal trefit tak jako loni. Tedy ne jako loni... protože tehdy skóroval při prohře Swans, tentokrát ještě jedním úderem do poločasu po přenádherném Bonyho prostrčení patou labutě neomylně nakopl za třemi body - historicky premiérovými proti Norwichi s prvoligovým cejchem.

Bez Yoba defenzíva Norwiche najednou absolutně postrádala řád a hosté s radostí hořeli i nadále. Routledge v jednu chvíli ztratil rovnováhu při finální kličce a Kanárci doopravdy celkově nepůsobili vůbec jistě.

O přestávce ovšem Chris Hughton přichystal rovnou dvě změny a tyto čachry se mu málem vyplatily v horizontu pár vteřin... dvakrát. Nejprve Snodgrassova rána De Guzmánova ražení už překonala Vorma, aby si však nepřišla na dobře postaveného Williamse; a posléze se musel činit i nizozemský brankář proti štiplavé hlavičce Van Wolfswinkela. To všechno během úvodních dvou minut druhého dějství.

Shelvey záhy po pěkné zasekávačce těsně netrefil vymezený cíl, ale jinak vesměs dál platilo, že Swans jen taktak odolávali snížení - Elmandera kupříkladu v 65. minutě Vorm odmítal s vytažením dosti neortodoxního zákroku, za pomoci vlastního obličeje zřejmě. Swansea bylo v koncovce zkrátka mnohem přesnější, což v 75. minutě opět potvrdil Routledge, když po Shelveyho dobře načasované předávce utěšeně završil svůj diagonální sprint. Pak už opravdu nebylo co řešit...

Góly: 20. Wayne Rooney, 45. Wayne Rooney (pen.), 57. Juan Mata, 90. Javier Hernández - 13. Ashley Westwood

Pěkným vyjádřením soudržnosti s tápajícím manažerem bylo dnešní utkání na Old Trafford. V něm Manchester United sice brzy prohrával, ovšem za neutuchající podpory domácího publika nakonec s velkou grácií obrátil vývoj zápasu a minimálně načas se vyhoupl pouhé dva body za šestý Tottenham...

Na první pohled se mohlo zdát, že to má David Moyes čím dál těžší. Dnes se například nad Old Trafford dokonce proletělo malé letadlo s bannerem požadujícím manažerův odchod... a bůhví, jestli takové protesty ustanou i po této na pohled přesvědčivé výhře nad Aston Villou. Minimálně první poločas koneckonců od United opět nebyl žádnou oslavou fotbalu; už po 13 minutách navíc domácí notně rozhodil ideálně zakroucený přímý kop Ashleyho Westwooda.

Jenže zatímco ve vzduchu se proti Moyesovi protestovalo, na stadionu se fanoušci semkli v jeho prospěch - už na letadlo se ze stadionu bučelo, při manažerově příchodu na lavičku se netradičně tleskalo na všech čtyřech tribunách a povzbuzující pokřiky Old Trafford zněly i nadále. V překvapivě přátelské atmosféře se pak ManUtd pomalu začalo škrábat nahoru.

Vyrovnáno bylo již za sedm minut, když Rooney dokonale kontrolovaným zakončením zhodnotil Kagawův centr. Následně se United každou minutou lepšili a do vedení se zaslouženě dostali ještě do přestávky, když se Mata prve vyhnul Bacunovi, pak jím byl stažen k zemi a Rooney z puntíku pohodlně skóroval.

Aston Villa ještě měla některé šance - Benteke například nenavázal povedeně na Westwoodův centr s očima a jindy zase hlavičkoval nad bránu po výzvě Albrightona -, po změně stran už ale do zápisu o utkání mířila pouze jména domácích hráčů; a ne již to Rooneyho. Bezmála po hodině hry takto Mata za asistence Fellainiho ukořistil první branku za tým, do něhož přestoupil teprve letos v lednu.

Benteke posléze určitě měl lépe využít prolomené ofsajdové pasti, místo toho se ale tedy žádné drama nekonalo. ManUtd si naopak ještě víc zvedli náladu před těžkým soubojem s Bayernem tehdy, když Javier Hernández úplným závěrem expertně proměnil ve čtvrtý gól Januzajův centr.