Anglická Premier League - souhrn 25. kola

Góly: 63. Joleon Lescott

McLeishovo kouzlo nedobytnosti ve své birminghamské tvrzi je odčarováno. Odolávat se mu nicméně dařilo velmi houževnatě a poměrně dlouho. Až v 63. minutě hosté prolomili ledy a přes krušné chvilky v samotném závěru utkání si už jistotu návratu na první flek pohlídali.

Obě strany zvolily na první pohled podobné barevné kombinace: tmavé do modra zbarvené dresy, bílé trenky. Na pohled ale bylo snadno pochopitelné, kdo válčí pod vlajkou Aston Villy a kdo pod tou manchesterskou. Přesto nešlo říct, že by se ManCity v úvodní dvacetiminutovce dařilo nějak diktovat průběh zápasu; ostatně i první pokusy Agüera, Silvy či Barryho se rekrutovaly z řady těch propagačních. Blues zkrátka pod taktovkou Davida Silvy předvedli několik okouzlujících narážeček a krátkých kombinací okolo středového kruhu či pár metrů dále - na hraně soupeřovy šestnáctky už ale jen pravidelně naráželi.

Nejblíže prolomení tohoto nudného stereotypu byl patrně v 27. minutě Adama Johnson; na druhou stranu, i když jeho rána z pravého rohu velkého vápna nakonec orazítkovala vnější část levé tyčky, pakliže by mířila do brány, Given by si s ní nejspíše poradil. Tak jako tak už to nicméně byl alespoň náznak úspěšné penetrace, což ostatně ManCity scházelo snad jako jediné. Čas strávený v obranné třetině hostí se neustále pohyboval okolo ubohých 10 procent, Keane s Bentem si v úplném klidu mohli dávat šlofíka někde za postranní čárou. Aston Ville šlo zkrátka v první i poslední řadě o držení kompaktní obranné ulity, což se obstojně nedařilo snad akorát levé straně, jíž netradičně hlídali dva praváci a kde v důsledku nebezpečně často hrozil Adam Johnson.

Úvod druhého poločasu, který měl konečně přinést kýženou proláklinu v ledové kře jménem Aston Villa, byl poněkud překvapivě kopií startu prvního dějství. Domácí nebyli dvakrát povolní k tomu, aby se kroutili pod vytrvalým tlakem, a Citizens se prozatím osmělovali spíše dalekonosnými pokusy. Given si ale s tím Zabaletovým poradil relativně bez problémů a do trajektorie později stříleného centru pro změnu nikdo nestihl sáhnout.

Úlevu tak do řad Citizens musel vnést až rohový kop z 63. minuty a pozoruhodný specialista na Villans, Joleon Lescott. Ten svého pátého gólu proti tomuto soupeři docílil poté, co se na malém vápně dostal k Barryho sklepnutí zpoza zadní tyče. A tím byl osud zápasu prakticky zpečetěn. Villans totiž letos proti silnějším soupeřům nejsou schopni v lize reagovat - nepovedlo se jim to s Tottenhamem, MU, Liverpoolem i na podzim s dnešním sokem (snižovalo se až na 1:3). Jediný Arsenal byl výjimkou; tam ovšem McLeishovci měli na odpověď mnohem více času a ve finále koneckonců stejně prohráli.

Dnes se přitom ze hry žádné výjimečnosti nekuchtily, to nepřipadalo v úvahu. To ManCity klidně mohlo o padesát procent polevit a stejně nepocítilo žádnou újmu, ani někde poblíž. Horší bylo, že birminghamské podržely standardky: nejprve Cuellar z jedné v 88. minutě mohl (snad i měl) skórovat, když nikým nehlídaný hlavičkoval nad, a pak o pár okamžiků později Hart musel předvést první těžký a hned prvotřídní reflexní zákrok proti Bentově obratné střele z krkolomné pozice.

Góly: 45. Steven Fletcher - 34. Peter Odemwingie, 64. Jonas Olsson, 77. Peter Odemwingie, 85. Jonas Olsson, 88. Peter Odemwingie

Molineux se třese pod návalem pískotu, bučení domácích fanoušků. Wolverhampton absolutně nezvládl Black Country derby proti West Bromwichi Albion, nepředvedl vůbec nic a zaslouženě si odnáší krutý debakl. Baggies soupeře jednoznačně přestříleli a nadělili mu potupného "bůra". Hattrickem se blýskl Peter Odemwingie.

První poločas jednoznačně patřil hostům. Wolves působili absolutně sterilně, což se vlastně s výjimkou několika minut ve druhé půli nezměnilo po celý zápas a jen tak dostaly řeči zlých jazyků posílajících klub z Molineux do druhé ligy jasných rozměrů. První tři šance ještě zažehnal do té doby skvělý Hennesey - Thomas zblízka na Velšanovi ztroskotal už po dvou minutách, stejně jako za čtvrt hodiny z úhlu Odemwingie, mohl přitom dávat pod sebe na úplně osamoceného Fortuna. Stejný hráč pak po dalších čtyřech minutách už "nezasobčil", přihrál do šestnáctky Fortunovi, ten sklepl na Scharnera a Hennessey se proti jeho střele opět musel vytáhnout.

Black Country nabídlo první branku v minutě číslo 34. Aktivní Peter Odemwingie rychlou kličkou na levé straně popoběhl k půlkruhu před vápnem a vystřelil - jeho projektil pak Edwards tečoval přímo mezi nohy bezmocného gólmana Wolves - 0:1. Za tři minuty musel Hennessey proti Odemwingiemu zasahovat znovu, tentokrát si poradil. Zoufalí Wolves si za celý poločas nebyli schopni vypracovat jedinou šanci, první střela na branku přišla až v nastaveném čase. Nicméně stála za to. Steven Fletcher si nejprve vyměnil míč s Doylem, pak hlavičkami zakombinoval s Ebans-Blakem a z otočky na hranici vápna extrémně obratně zakončil do protipohybu Fostera - 1:1.

Druhé dějství dlouho nenabídlo nic zajímavého, až po hodině hry vypálil z úhlu Fortune. Brzy poté se měnilo skóre. Velká trma vrma ve vápně Wolverhamptonu "vyplivla" balón nakonec až k Olssonovi, jenž krkolomně zpracoval a napálil jej směrem na bránu. Hennessey zřejmě neviděl ideálně a prudkou střelu propustil až za brankovou čáru, přestože se pohotově snažil kulatý nesmysl vyškrábnout ven - 1:2.

Po odbytí sedmdesáté minuty jako by se změnilo nad Molineux klima, náhle začaly létat hromy blesky. Na začátku závěrečné dvacetiminutovky se k hlavičce dostal Fletcher a jen okamžitý odraz a let Fostera zabránil vyrovnání. Chvíli nato hlavičkoval Roger Johnson a tentokrát to byl Mulumbu, kdo pohotově vyhlavičkoval míč do břevna. Na druhé straně si pak fantastickým způsobem poradil Odemwingie s dvojicí bránících hráčů a postupoval z úhlu úplně sám na bránu. Nakonec ale vystřelil špatně, do míst, kde stál jeden z obránců.

V sedmasedmdesáté minutě už byl ale Nigerijec úspěšnější. Po rohovém kopu hlavičkoval Ridgewell, Olsson patičkou posunul na malé vápno, kde stál Odemwingie, který prvním dotekem z otočky rozvlnil síť - 1:3. Za osm minut se Baggies trefili ještě jednou, debutant Keith Andrews, jenž u Wolves na přelomu tisíciletí šest let působil, pohodlně doběhl k míči kutálejícímu se od nohy Morrisona před vápno a levačkou ho krásně uklidil k tyči - 1:4.

Až nespravedlivý debakl dostal závěrečnou podobu dvě minuty před koncem základní hrací doby. Chvíli před pátým hřebíčkem do rakve se ještě stihl vytáhnout s reflexivním zákrokem Foster, jemuž nadělala rána O’Hara pořádné problémy. Pak už ale Morrison potáhl po levé straně, předal do vápna úplně volnému Odewingiemu a ten završil svůj hattrick. A bučení domácích fans mohlo propuknout naplno...

Góly: 4. Benoît Assou-Ekotto, 6. Louis Saha, 20. Louis Saha, 34. Niko Kranjčar, 65. Emmanuel Adebayor

Nevídaným debaklem skončilo utkání mezi Tottenhamem a Newcastlem, domácí v něm zvítězili vysoko 5:0. Úžasné představení předvedli oba útočníci Spurs, Adebayor se totiž podílel na všech pěti brankách (1+4), Sahův podpis najdeme u tří branek (2+1). Tottenham tak zvýšil svůj náskok na třetím místě, odkud zároveň nepřestává pronásledovat vedoucí manchesterské duo. Newcastle nevyužil zaváhání soupeřů a je i nadále šestý.

Rozhodnuto bylo prakticky už po šesti minutách, kdy Kohouti vedli už o dvě branky. Už po 200 vteřinách to bylo 1:0, když se z pravé strany šikovně do šestnáctky dostal Adebayor, po narážečce s Balem našel před brankou úplně volného Assou-Ekotta, na kterého již zbyla velice jednoduchá úloha - dopravit míč do odkryté branky. A o dvě minuty později už Tottenham vedl o dva góly, Adebayor ideálně načasoval centr na Sahu, ten se s ničím nepáral, z prvního dotyku vystřelil a nedal Krulovi šanci.

Domácí byli naprosto dominantní, další slušné příležitosti měli na kopačkách Kranjčar a Modrič, oba chorvatští záložníci se však s přesností nepotkali. Přesto se na White Hart Line potřetí slavilo už ve dvacáté minutě. Akci tentokrát rozjel Modrič, jeho pas do pokutového území sklepl Adebayor k Sahovi, jenž prudkou střelou k bližší tyči rozvlnil síť za Krulem potřetí.

Newcastle poprvé zahrozil až krátce před přestávkou, gólman Friedel však po střele Demby Ba nemusel zasahovat. A tak mohl Adebayor přidat i čtvrtou asistenci, tožský útočník přitom ve třicáté čtvrté minutě mohl skórovat už sám, po skvělé vybídce Sahy ale Krula nepřekonal, na zemi ovšem ještě stihl přihrát vedle sebe stojícímu Kranjčarovi, jenž nezaváhal.

Domácí si mohli dovolit po přestávce mírně zvolnit, o jejich výhře bylo rozhodnuto. Jenže ještě padl jeden gól. Po klidné kombinaci ve středu hřiště zrychlil akci Kranjčar přihrávkou na Assou-Ekotta, na jeho centr si naskočil Saha a míč pak z voleje uklidil do sítě Adebayor. Ten tak korunoval svůj fantastický výkon pátým kanadským bodem. Do konce zápasu už se nic podstatného nestalo, Tottenham tak rozdrtil Newcastle 5:0 a ukázal, že se s ním v boji o titul musí počítat.

Góly: 15. Yakubu Aiyegbeni, 23. Steven Nzonzi, 45. Nedum Onuoha (vl.) - 71. Jamie Mackie, 90. Jamie Mackie

Nesmírně důležitý souboj o udržení zvládl lépe Blackburn. Rovers před svými diváky přestříleli Queen’s Park Rangers v poměru 3:2, a na svého dnešního soupeře se tak bodově dotáhli v tabulce.

Blackburn tak nalepil tu nejlepší náplast na sedmičetnou ránu z minulého kola, kdy se svěřenci Steva Keana vraceli domů po debaklu 1:7 od Arsenalu. Zápas si užil také útočník Yakubu, který si hned po skončení svého třízápasové trestu spravil chuť po posedávání na tribuně a v 15. minutě načal gólový účet zápasu.

I díky němu slaví domácí celek první výhru po nepříliš úspěšném měsíci; v tabulce poskočil na osmnáctou pozici, a bodově se tak dotáhl právě na svého dnešního soupeře. Ten z předešlých deseti ligových zápasů nasbíral již sedm porážek, výjimkou je jediné vítězství nad posledním Wiganem.

Blue and Whites se dokonce mohli po dnešním duelu radovat z útěku ze sestupových pozic, to by ale museli udržet své vedení 3:1. Vítězství alespoň o dvě branky, které by právě na osmnáctou pozici katapultovalo QPR, jim ale v poslední minutě zkazil svou druhou trefou v dnešním zápase Jamie Mackie.

Bývalý manažer Rovers, Mark Hughes, pochopitelně nebyl spokojen s posledními výkony svého Queen’s Parku a pro dnešní utkání udělal od minulého kola hned tři změny. V základní sestavě se objevil Fitz Hall, Armand Traore a Akos Buzsaky, trest si musela odpykat hlavní útočná hvězda Djibril Cissé. To domácím chyběl suspendovaný obránce Gaël Givet, kterého v základní jedenáctce nahradil Grant Hanley. Toho v obranné řadě doplnil Bradley Orr a Mauro Fórmica.

Blackburn chtěl dát rychle zapomenout na ponížení z týdne minulého, nicméně málem dostal upomínkový gól v samém začátku utkání. Při rozehrávce chyboval Hanley, nicméně Bobby Zamora si s nastalou situací podle svých představ neporadil a svůj centr opřel pouze do jednoho z bránících. Rovers ale brzy na to převzali v utkání iniciativu.

Hoillet svou střelu ještě nastřelil do dobře postaveného Antona Ferdinanda, Yakubu ale po čtvrt hodině hry již otevřel skóre zápasu. Nigerijský zabiják převzal míč po přiklepnutí Nzonziho, otočil se a parádní ranou poslal míč za bezmocného Paddyho Kennyho - jeho čtrnáctá branka v sezoně znamenala vedení 1:0.

Hosté se snažili na úvodní gól zareagovat, v šanci se objevil Onuoha. Jeho hlavička skončila vedle branky. Naopak to byli opět domácí, kteří se radovali z překonání soupeřova gólmana. Hoillet se probil do pokutového území, pohotovou přihrávkou vyzval Nzonziho a ten již jednoduše uklidil míč do sítě - 2:0.

Utkání se vyvíjelo pro domácí družstvo i nadále fantasticky, v dobré pozici se následně objevil také Hoillet, jenž se nyní rozhodl pro zakončení sám. Jeho dalekonosný pokus byl ale zablokován. Hosté se do hry příliš nedostávali, výjimkou potvrzující pravidlo mohla být ojedinělá střela Adela Taarabta, která ale připraveného Paula Robinsona překvapit nemohla. Na druhé straně pálil z přímého kopu pouze do zdi Morten Gamst Pedersen.

Utkání olemovalo i několik polovičatých šancí. Hanley byl blízko zakončení po jednom z nebezpečných rohových kopů, nakonec ale balon minul a sám se při tom poranil. Na druhé straně držel i nadále čisté konto Robinson, jehož svou ranou prověřil Traoré. Blackburnu se ale ještě v první půli podařilo zvýšit své vedení na 3:0.

Scott Dann přihrával ve vápně hlavou Hoilletovi, jehož střela se otřela o Onuohu pro hosty tak nešťastně, že skončila v síti Queen’s Parku. Bývalý hráč Manchesteru City tak své působení v novém klubu příliš šťastně nezahájil - 3:0.

Druhá půle již nebyla ze strany domácího celku tak úspěšná a efektní a efektivní, i přesto se ale skóre málem zvyšovalo na 4:0. Yakubu svým projektilem ale sestřelil pouze brankovou konstrukci za zády Kennyho. V 65. minutě se v první vážnější příležitosti QPR objevil Onuoha, který tak mohl odčinit svou vlastní branku z půle první. Sám před Robinsonem ale neuspěl a jeho nepovedená střela skončila z pohledu domácích v bezpečí.

Jednu ze svou nebezpečných a tvrdých ran poté představil hostující Taye Taiwo, ani jeho pokus ale úspěch neslavil. Hosté si vytvářili čím dál větší tlak, nakonec se opravdu kontaktní branky dočkali. Jamie Mackie, jenž vystřídal neviditelného Ákose Buszákyho, si naběhl na přesný centr Taiwa a z bezprostřední blízkosti napálil balon do sítě - 3:1.

O chvíli později se aktivní Mackie dostal do palebné pozice z větší vzdálenosti, dalekonosná rána mu ale tak jako ta "krátkonosná" nesedla a skončila v Robinsonově náruči. Hosté se ale nevzdávali. Další pokus Taarabta domácí gólman vyrazil do zámezí, Shaun Wright-Phillips zase branku přestřelil.

V nastaveném čase se ještě jednou prosadil Mackie. Tomu nahrál tentokrát Taarabt, skotský útočník sice svou ranou vymetl horní růžek a určil stav utkání na 3:2, domácí ale již třetí branku nedostali, a mohli si tak po dnešním zápase připsat tři body.

Góly: 67. Mark Davies - 43. Gary Caldwell, 76. James McArthur

Wigan se ve vzájemném souboji přicucl k Boltonu, který si takto stáhl o příčku níže a na rozdíl jediného bodu. Významný krok k záchraně dnes tedy učinili Latics; tím spíš, že za dané situace má 16., 17. i 18. tým tabulky jenom o dva body více. Záchranářské boje budou i letos nesmírně vyrovnané a napínavé.

Ačkoliv Bolton může na výsledek jen těžko naříkat, start do utkání mu každopádně vyšel. Velmi brzy se mohl Caldwell topit ve vodách zmaru, kdyby si centr Petrova opravdu srazil do vlastní klece - a že k tomu neměl daleko - či kdyby zanedlouho sudí odpískal jeho diskutabilní ruku v pokutovém území. Místo toho nicméně Wigan úvodní tlak soupeře přestál a zbytek poločasu strávil docela dobře na koni; herním projevem, který připomínal důležitost dnešního klání.

Inspirativní výkon podal zejména Di Santo, jehož přízemní pokus, vyražený Bogdánem na roh, také stál u zrodu první branky zápasu. Pozoruhodně právě Caldwell se totiž v pravý okamžik vyvlékl ze sevření Wheatera a zaskóroval. Tak se stalo na samotném konci úvodního dějství, přestávka ovšem Wigan nijak nerozházela. Hned po hodině hry se prohnal podél pravé postranní čáry Moses, na středu našel McArthura a ten, ačkoliv stačilo jen rozdat míč k té či oné tyči, zacílil přímo do Bogdána.

Potom nebylo moc divu, že zrovna nyní přišel trest. McArthur chvíli musel litovat, když viděl, jaký svěží vítr vnesl do ofenzívy Boltonu příchozí Miyaichi a jak Mark Davies pálí pod břevno po šťastném odrazu balonu od zad N’Goga. Nakonec to ale byl zrovna tento talentovaný záložník, kdo pro atlety vystřelil klíčové tři body. A znovu po skvělé práci Mosese, jenž se dostal před Rickettse, vynutil si na Bogdánovi relativně složitý zákrok a McArthur vzápětí bezpečně dorážel.

Góly: 5. Steven Pienaar, 71. Denis Stracqualursi

A dost, chtělo by se zajisté říci fanouškům Chelsea. Ti totiž dnes odpoledne museli protrpět další noční můru - zápas v Goodison Parku. Je sice známé, že se Blues v modré části Liverpoolu nedaří, ovšem s tak tragickým výkonem by pravděpodobně prohráli i na většině dalších stadionů. Everton se může radovat ze zasloužených třech bodů. Vyhrál 2:0.

Do dějin zápasu se nesmazatelně zapsal už v páté minutě José Bosingwa. Portugalský bek totiž nejprve hodil aut přímo Pienaarovi, načež se příliš neobtěžoval s vracením, a tak v následujících vteřinách jen sledoval, jak se Pienaar probíjí až před Čecha, kterého hravě překonal. Everton tedy už po pěti minutách vedl 1:0, gól dal navrátilec Pienaar, jenž Toffees na podzim tolik chyběl.

Nechybělo mnoho a hosté mohli soupeři na zlatém podnose připravit i druhý gól. V 18. minutě totiž našel Petr Čech svou hrůzostrašnou rozehrávkou Landona Donovana, ale ten ho vzápětí svou střelou nepřekonal.

Chelsea se sice snažila o vyrovnání, jenže její hra postrádala jakýkoliv řád a útočení to bylo ve většině případů bezvýsledné. Essiena a Bosingwu po rohovém kopu domácí borci zblokovali, ani Sturridgova rána přes tělo obránce neprošla. Po půlhodině hry měl slibnou šanci Lampard, kterému naservíroval míč z pravé strany Mata, ovšem levačka dnešního kapitána Blues zklamala. Lampard branku z voleje vůbec netrefil.

Obraz hry se příliš nezměnil ani ve druhém dějství. Chelsea se snažila obléhat evertonskou svatyni, ovšem šance nepřicházela prakticky žádná. Absolutně vygumovaný Torres a podobně hrající Sturridge na domácí obranu neplatili.

A když nepřicházel gól z kopaček hostů, ujali se tohoto úkolu domácí. Dvacet minut před koncem vyslal Donovan Stracqualursiho a urostlý Argentinec překonal Čecha. V tu chvíli už mohlo být většině přítomných jasné, že Chelsea odjede z Goodison Parku s prázdnou, poněvadž Blues nebyli schopní vstřelit byť jen jediný gól. Tato hypotéza se po čtyřech nastavených minutách druhého poločasu ukázala jako správná, Everton zvítězil 2:0.

Góly: 16. Pavel Pogrebnjak, 28. Thomas Sørensen (vl.) - 78. Ryan Shawcross

Důležité tři body získal po domácím souboji se Stoke City Fulham, který se vítězstvím posunul v tabulce právě před svého dnešního soupeře, je tak dvanáctý. Skvělým způsobem se v novém působišti uvedl útočník Pavel Pogrebňak, jenž už po šestnácti minutách rozvlnil síť. Druhou branku Fulhamu si dal po chvilce gólman Sörensen sám, hostům pak už na body nestačila ani trefa Shawcrosse.

Úvodní minuty zápasu byly z obou stran velice opatrné, hrálo se ve středu pole a k vidění byla velká spousta nepřesností. První ránu tak vyslal až ve čtrnácté minutě Hughes, asi by však byl radši, kdyby se k takovému řešení vůbec nerozhodl, domácí stoper totiž pálil ze třiceti metrů a moc nechybělo, aby mu stejná vzdálenost scházela i k brance. Šestnáctá minuta přinesla první opravdu výraznou příležitost, po centru Walterse se k míči dostal Whelan, jenže Schwarzera nepřekonal.

A z protiútoku udeřil Fulham - Riiseho pokus skončil u nohy Pavla Pogrebňaka, který při svém debutu v dresu Cottagers bezpečně skóroval. Domácí vstřelený gól povzbudil, najednou byl na hřišti jen jeden tým. A převahu mohl jen o pár minut později přetavit v druhý zásah Ruiz, Sörensen si však připsal úspěšný zákrok. Ve dvacáté osmé minutě se mu ovšem přilepila na záda velká dávka smůly, Dempseyho krásnou střelu totiž zastavilo břevno, jenže poslalo míč právě do zad dánského brankáře, od nichž se pak kulatý nesmysl dostal do sítě.

Třetí branku domácích mohl ještě před přestávkou přidat Pogrebňak, tentokrát ale hlavou minul. Do prvního poločasu se pak vešly ještě pokusy Duffa a Palaciose, v obou případech však byli úspěšnější brankáři. Po přestávce hosté přidali a ve snaze o dohnání dvougólové ztráty přitlačili soupeře na vlastní polovinu, možností ke skórování ale měli i nadále pomálu.

První opravdu velká vlastně přišla až dvanáct minut před koncem normální hrací doby, ovšem hned z toho bylo zdramatizování závěru zápasu. Od rohového praporku odcentroval Jermaine Pennant, na bližší tyči hlavičkoval stoper Ryan Shawcross a bylo to 2:1. Crouch mohl dokonce vyrovnat, prostor mezi třemi tyčemi ale netrefil, a tak Potters odjeli z Londýna bez bodu. Skóre ještě mohl upravit Dempsey, podruhé v utkání však trefil tyč, v tomto případě ale štěstí neměl.

Góly: 70. James McClean - 75. Aaron Ramsey, 90. Thierry Henry

Král se loučí s Emirates Stadium a celou Premier League! Při své zřejmě definitivní derniéře před anglickým publikem, v nastavení, vítězným gólem a ve finále i minimálně dočasným posunem na čtvrtou příčku zajišťující klubu účast v Lize mistrů - tak se dnes rozloučil Thierry Henry předtím, než odcestuje s Arsenalem do Milána a pak nabere směr New York.

Zmrzlý, nerovný trávník na Stadium of Light dnes fotbalu vskutku nepřál. Stejně tak zima jako taková, která všechny aktéry poněkud svazovala a zpomalovala, nebo strategie Martina O’Neilla, jenž svému Sunderlandu očividně naordinoval hodně opatrný projev. Takhle tedy mohl mít Arsenal nad průběhem prvního dějství téměř plnou kontrolu, jeho schopnost penetrace byla ale pořád dosti slabá. Ve finále stály za to snad akorát pokusy jubilanta Rosického, který dnes nastoupil (teprve) ke stému duelu v dresu londýnského velkoklubu.

Ze zajímavých situací, jež nabídla úvodní 45minutovka, lze jmenovat snad akorát Walcottovu křižnou a mírně nepřesnou střelu po přihrávce Van Persieho či Mertesackerovu kuriózní ruku ve vlastním pokutovém území, která se však za daných okolností patrně pískat neměla. Takový výčet byl ostatně aktuální i po hodině hry. Teprve potom se začala v Sunderlandu kuchtit zábava. Nejprve rozpačitě - skrze dvě dalekonosné, ale nepříjemné ukryté i skákavé střely Gardnera -, posléze už na plné obrátky.

I když tedy, začalo se poněkud zvláštně. Mertesacker měl nějakých 25 metrů od branky míč plně pod svou kontrolou, pak jej ale patrně zradil lýtkový sval či achilovka, takže se bezmocně skácel na zem, čehož využil McClean a ze značného úhlu nemilosrdně prostřelil Szczesného. Hodně smolná situace z pohledu Arsenalu - hlavně další obránce na odstřel. Samotný zápas ovšem prohraný ani zdaleka nebyl. Ještě v 75. minutě se zpoza šestnáctky se štěstím prosadil Ramsey, jehož projektil narazil do obou tyček, než se konečně odšoural za brankovou čáru. A mohlo se začínat odznova.

Za vítězstvím se nicméně zprvu nijak neuhánělo ani na jedné straně. Lépe řečeno zpočátku dominovaly obě defenzívy, které odvracely jeden centr za druhým. Vše zlomil až příchod Aršavina. Ten nahradil Walcotta v 86. minuty a trvalo mu jenom dvě minuty, než se aklimatizoval. Poté našel hlavu Van Persieho, který ještě pokusem "za sebe" Mignoleta nenachytal; a v nastavení umožnil královskou rozlučku legendárnímu Henrymu, jemuž ve výskoku stačilo centr jenom lehce ztečovat do sítě.

Góly: 23. Danny Graham, 87. Danny Graham (pen.) - 47. Grant Holt, 51. Anthony Pilkington, 63. Grant Holt

Od roku 1962 to bylo nemyslitelné - teď se ale Norwichi přece jen povedlo uhrát další double nad Swansea. Celou sezonu to bylo nemyslitelné - teď přeci jen Velšané před vlastním publikem inkasovali tři branky. Jestli tohle tabu bořící utkání nemá Canaries definitivně uchránit od záchranářských bojů, pak co?

Přitom Norwich nezačal na Liberty Stadium bůhvíjak a dokonce to po poločase vypadalo spíše tak, že Swans opět budou před domácím publikem úřadovat. Za takovým východiskem ostatně rázně nakročili ve 22. minutě, když do velkého vápna soupeře poslal zabijácký balon Dyer a Grahamovi stačil jeden jediný dotyk ke zpracování a následnému pečlivému uklizení míče do sítě. Ještě hůře to navíc s Kanárky mohlo vypadat se šesti minutami zbývajícími do konce úvodní části, když Ward zničehonic doklouzal pod nohy stejného útočníka a sebral mu z kopaček druhý zásah. Norwich se mezitím zmohl na vytvoření si jediné příležitosti, když Surman hlavičkoval pouze tak akorát do Vormovy náruče.

Druhý poločas už byl každopádně o něčem docela jiném - hosté, kteří zvítězili ve čtyřech případech z minulých šesti kol, opanovali drtivou většinu popřestávkového programu, přičemž klid na své kopačky získali hned perfektně zvládnutým restartem. Ve 47. minutě vůbec nevyšel volej Martinovi a míč už pomalu, ale jistě klouzal za brankovou čáru, aby mohl Vorm provést výkop od své svatyně - to však nehodlal dopustit letošní debutant Ward, jenž si pro balon tak akorát včas doběhl a kolem zkoprnělých soupeřů jej nasměroval na kopačky skórujícího Holta.

Hned za čtyři minuty pak byl obrat dokonán, a i tentokrát se tak dělo za doprovodu notné dávky štěstí. Bennett si počínal bezchybně, když nacházel z druhé vlny pálícího Pilkingtona; jeho rána ovšem mířila prokazatelně mimo a do Vormova protipohybu ji odklonil akorát Taylorův nešťastný dotyk. Ani to nicméně nebylo všechno, Canaries dál pokračovali v osvědčování svých nesporných kvalit. Po hodině hry a třech minutách se ideálním pasem blýskl znovu Bennett, tentokrát ho ale nekompromisní ranou z většího úhlu zneužil ke gólové oslavě Grant Holt.

Swans posléze zůstali jako opaření, stěží nacházeli hlavně psychické síly k nějakému řádnému protiútoku. Místo toho se ještě v 74. minutě musel vyznamenat Vorm proti Naughtonově pumelici, jíž vyrazil s vypětím všech sil na břevno. Velšané se potom probudili až v samotném závěru, kdy si ale přeci jen stihli vytvořit dostatek šancí pro potenciální srovnání. Nejprve Graham s přehledem proměnil penaltu po faulu Holta na Williamse, záhy ale sám pohrdl možností urvat pro svůj tým bod, když Sigurdssonovu výzvu odpálil mimo branku.

Góly: 47. Wayne Rooney, 50. Wayne Rooney - 80. Luis Suárez

Odplata za FA Cup dokonána! Skvělý nástup do druhého poločasu zajistil Manchesteru United klíčové tři body do boje o titul, zatímco Liverpoolu naopak při snaze dostat se do pohárů vůbec nepomohl. V případě výhry Newcastlu i Chelsea by dokonce Reds ztráceli na Evropskou ligu šest bodů a na Champions League sedm.

Až podprůměrný první poločas - tím spíš vzhledem k tomu, jak velkému zápasu náležel - byl k vidění na Old Trafford. Obě strany se tu celých 45 minut velmi trápily při přechodu do útoku; například mezihra Reds stála víceméně jen na Stevenu Gerrardovi a s United to po většinu času nebylo o moc slavnější. Takto se musel Reina pořádně předvést jenom dvakrát: prvně po ojedinělé pěkné kombinační akci domácích, kdy Scholes z druhé vlny hlavičkoval po centru Giggse až příliš doprostřed brány; podruhé bylo záhodno, aby udržel Rafaelovu střelu, jinak by dorážel Welbeck - a i to se mu povedlo. Naproti tomu de Gea nemusel zasahovat dokonce ani jednou, akorát v poslední minutě poločasu přihlížel Suárezově neochotě ustát čistý souboj s Ferdinandem a dost možná se vyřítit sám na branku. Takhle z toho nebyl faul, karta ani střela.

Naštěstí pro nezasvěceného diváka alespoň start druhého dějství stál opravdu za to. Během pouhých čtyř minut se totiž MU dostalo do dvoubrankového trháku, čímž se ve finále příběh celého utkání mohl de facto uzavřít. Po tomhle dvojím sestřelení jsme totiž minimálně do 80. minuty přihlíželi jen potácivému výkonu odevzdaného Liverpoolu, jehož statická a bezmyšlenkovitá hra směrem dopředu vskutku až brala dech.

Každopádně co za ní z největší části mohlo? Nejprve 47. minuta, v níž Giggsův centr od rohového praporku někdo mírně tečoval, na což na jednu stranu zvládl zareagovat Rooney, na stranu druhou jako přikovaný zůstal stát jeho strážce Johnson, takže pro anglického kanonýra nebyl problém zblízka zacílit "pod víko". Dále minuta 49. a Spearingovy rozpaky v rozehrávce, které následuje blesková Valenciova přihrávka Rooneymu a ten z osy hřiště právě včas vystřihl Reinovi potupné jesličky. Pro pihovatého forvarda to byl už 17. ligový zásah v sezoně.

A klidně mohlo dojít ke zkompletování hattricku. Nejprve o něj ale Rooneyho obral rozhodčí odpískáním pochybného faulu Evanse, posléze sám útočník nezvládl v tísni špičkou píchnout míč k tyči, nýbrž o hodně minul. To už nicméně United mohlo mrzet maximálně jednou - když Ferdinand v 80. minutě vážně nečekal, že míč ze standardky doputuje až k němu, takže jej odrazil akorát pro skórujícího Suáreze. To ještě na tu chvíli Liverpool probralo, jediným momentem, kdy se Reds ještě přiblížili vyrovnání, už ale zůstává Johnsonova dalekonosná pumelice, jíž zpod břevna vyškrábl de Gea.