Anglická Premier League - souhrn 3. kola

Góly: 9. Luke Young

Už je skoro tradicí, že Everton do nových ročníků vstupuje rozpačitě. Ten letošní není výjimkou. Celý první poločas se Toffees hledali, a když pak v závěru utkání konečně zabrali, proti byla buď obětavá eskadra Villans, nebo rovnou Brad Friedel. Birminghamští se nicméně díky časné trefě zadáka Younga zvládla oklepat z debaklu od Newcastlu velmi rychle.

Od začátku zápasu na sebe poutal pozornost. Marouane Fellaini se za první desetiminutovku stihl asi třikrát ukopnout a jeho poslední selhání mělo pro Everton přímo fatální následky. Míč se totiž díky němu dostal k Ashleymu Youngovi, který skrze rozhozenou defenzívu Toffees neměl žádný problém vyzvat ke skórování svého jmenovce Luka a ten i svou slabší levačkou zacílil přesně k pravé tyči. Při hledání cesty k soupeřově brance se pak Everton mohl spolehnout vlastně jen na jedinou osu Baines-Pienaar. Ta skrze levou stranu už jednou zahrozila, tehdy ale ještě Baines míč ke svým spoluhráčům nepropasíroval. Když ovšem v 18. minutě citlivě prostrčil míč na Pienaara, napřáhl jihoafrický internacionál zpoza rohu velkého vápna a takřka dokonalou ranou akorát otřásl brankovou konstrukcí. Patrně nejhezčí projektil tohoto ligového kola, přestože nakonec jen orazítkoval břevno. Bohužel pro Karamelky, tahle trasa byla nadlouho jedinou jejich fungující.

Frustrace z nátlakového presinku Villans a skřípající souhry postupem času Karamelky ubíjela čím dál víc, až vyvrcholila v úplně hloupé chyby pramenící z nijaké či přehnané sebedůvěry. Jednou tedy ukončil odvážné sólo precizní skluz protivníka, podruhé se zase liverpoolským nepovedla rutinní výměna přihrávek. Aston Villa se mezitím dopředu nikterak zvlášť nehnala, stačilo jí ustavičné deptání soupeře. Přesto ještě do poločasu nadějně vystřelil Petrov a evidentní zájem na odpískání penalty měl Albrighton poté, co se spíš sám ukopl.

Také do druhého dějství přitom Everton nevstoupil moc šťastně. Hned dvakrát nechali obránci Toffees zakončovat protivníka v nebezpečné pozici. A ačkoliv nešlo o zdařilé pokusy - Carew hlavičkoval hodně mimo a do podobného prostoru se pak trefil i Young, daly se považovat za předzvěst něčeho, co přišlo po hodině hry. Tehdy Distin jen stínoval Carewa, jehož musel bravurně vychytat Howard a pak se ještě krkolomně vytáhnout proti podivně ztlumené dorážce. Everton si však tohle konečně nedal líbit a okamžitě oplácel stejnou mincí. Za zuřivé reklamace Fellainiho ruky se totiž zadáci Villans dvakrát nekoncentrovali a nechali tak vyniknout Friedela, který efektně lapil Sahovu pohotovou ránu. Hektickou pětiminutovku posléze mohl korunovat gólem ještě Rodwell, který jen lehce škrtal Artetův centr, míč si to ovšem namířil nějakých dvacet čísel vedle levé tyčky Friedelovy svatyně.

Závěrečná dvacetiminutovka už pak byla výhradně v režii Evertonu. Jeho tlak byl místy nesmírně svíravý. Na druhou stranu jako první se mohla prosadit Villa. Patnáct minut před koncem se po levé straně protáhl Young a nepříjemně ozkoušel pozornost Howarda, který se pak spolu se svými strážci mohl jenom úlevně pousmát nad zpackanou dorážkou mladíčka Albrightona, jež mohla Karamelky definitivně popravit. Ty se zatím v útoku nedokázaly prosazovat k žádné střelbě. Rohů si na sudím vymodlily více než 15, přesto Friedela dlouho ne a ne prověřit. Až ve třetí minutě nastavení si Saha narazil s Pienaarem a trefil buď ještě nějakého obránce Aston Villy, nebo již amerického brankáře. Prokazatelně Friedel zasahoval o něco později, kdy konečky prstů vyrazil Sahovu přízemní ránu pravačkou.

Góly: 90. Darren Bent (pen.)

Vypadalo to, že atraktivní fotbal na Stadium of Lights dospěje k bezbrankové remíze. Jenže pak ve třetí minutě nastavení přišla penalta a Darren Bent pro Sunderland vystřelil senzační tři body. Carlos Tevez si může drbat hlavu, když neproměnil obrovskou šanci v úvodu utkání.

Sunderland začal první poločas poměrně aktivně, ale žádnou větší šanci si nevypracoval a otěže zápasu pomalu začali přebírat Citizens. Hned v 16. minutě přišla obrovská šance, vůbec největší celého poločasu. Yaya Touré se na půlce hřiště zmocnil míče a řítil se společně se dvěma spoluhráči na jediného obránce Black Cats. Yaya dotáhl míč až před branku, kde ho naservíroval Tevezovi, jenž měl před sebou zcela odkrytou klec. Jenže argentinský útočník neuvěřitelným způsobem přestřelil!

Tevez měl šanci napravit svoje zaváhání za dvanáct minut, ale rána mu příliš nesedla a byl z toho jen roh. Po půlhodině se do útoku opět hrnul Yaya Touré s Tevezem, ale Mignolet včas vyběhl a prvního jmenovaného zneškodnil. Další obrovská šance přišla v poslední minutě nastavení. James Milner zahrával z levé strany trestný kop, míč se od Ferdinadovy hlavy dostal až na zadní tyč k Yayovi Tourému, jenže ten z bezprostřední blízkosti nedokázal skvělého Mignoleta prostřelit. Mezitím byl na nosítkách odnesen zraněný Fraizer Campbell, který nevypadal příliš dobře.

Nicméně do kabin se šlo za bezbrankového stavu, ačkoliv Manchester byl lepším týmem. V ofenzívě byl vedle Teveze trochu překvapivě nejvíce vidět Yaya Touré, ale své největší šance oba umě zahazovali.

Deset minut po přestávce musel do akce také Joe Hart. Kompany totiž nechal ve vápně samotného Benta, a tak musel před ním dlouhý míč boxovat právě strážce hostující svatyně. Vzápětí se dopředu hrnul El-Mohamady a z velkého úhlu vystrašil Harta, který vyrazil na roh. Ve druhém poločase se hra více vyrovnala, respektive se hrál otevřenější fotbal, když hosté šli za prvním gólem, a tak i Black Cats dostávali více prostoru. V jedné z akcí zakombinoval Welbeck s Bentem, ale první jmenovaný nakonec branku vysoko přestřelil.

Roberto Mancini se nechtěl smířit s pouhým bodem za remízu, a tak se odhodlal k riskantnějšímu tahu. Místo obránce Lescotta na hřiště poslal útočníka Adebayora. A v 77. minutě se mu tento tah málem vyplatil. Richards totiž připravil tožskému útočníkovi po rohu skvělou pozici, ale Mignolet mu jeho pokus výtečným zákrokem vytáhl.

Poslední čtvrthodina už nebyla na šance tak hojná, nicméně na Stadium of Lights se hrál dobrý fotbal, běhalo se z jedné strany na druhou. A vše vyvrcholilo ve třetí minutě nastavení. Sunderland svého soupeře trpělivě mačkal, až se nakonec dočkal nedovoleného zákroku na Benta a následné penalty. K ní se postavil sám postižený a střelou doprostřed branky nedal šanci Hartovi. V domácím sektoru vypukla obrovská radost. Citizens už samozřejmě zareagovat nedokázali a prohráli 1:0.

Góly: 66. Fernando Torres

Na Anfield Road nebyl k vidění nijak zvlášť pohledný fotbal, Liverpool svým výkonem příliš nepřesvědčil, ale nakonec West Bromwich přeci jen porazil. Jediný gól zápasu si připsal kdo jiný než Fernando Torres.

V prvním poločase toho příliš ke komentování není. Proto se přeneseme až do samého závěru úvodní pětačtyřicetiminutovky, v níž se ocitl v šanci hostující Morrison. Jeho povedené rána z 25 metrů vystrašila gólmana Reinu, ale nakonec zamířila těsně vedle tyče.

Až ve druhém poločase poprvé zahrozili Reds. V 62. minutě zahrávali rohový kop. Míč se dostal ke Škrtelovi, jenž vyslal na branku dobrý volej. Střela slovenského obránce však o centimetry minula spojnici břevna s tyčí. O tři minuty měli domácí fanoušky konečně důvod k radosti. Kuyt utekl po levé straně, připravil míč na hranici vápna pro Torrese a španělský ostrostřelec parádní ranou otevřel skóre. Za dalších pět minut málem přidal i druhý gól. Kuyt našel Gerrarda, jenž přesným pasem předal míč na vzdálenější tyč Torresovi, ale toho tentokrát skvěle vychytal Carson.

V 84. minutě měl Liverpool zahrávat penaltu. Torresovu střelu totiž rukou zablokoval Jara, jenže hlavní sudí to nezaregistroval a odpískal pouze rohový kop. Torres tomu nemohl uvěřit, ale penalty nedosáhl. Španělský forvard byl i u posledního vzrušení zápasu, záložník Morrison k němu totiž přispěchal pozdě a seslal ho k zemi. Rozhodčí neměl slitování a okamžitě ukázal červenou kartu. Zas tak hrozné to ale nebylo. Nicméně co je nejdůležitější, že si Liverpool připsal důležité tři body.

Góly: 71. Kevin Davies (pen.), 81. Robbie Blake - 4. Roger Johnson, 51. Craig Gardner

Bolton s Birminghamem si i ve třetím kole udrželi neporazitelnost, ta forma v podobě remízy ale bude určitě hodně mrzet hostující celek, který tentokrát poznal, jaké je to vedení 2:0 ztratit a ne jako v minulém kole stáhnout. Zklamání z pouhého bodu je pak umocněno ještě skutečností, že Brums hráli téměř hodinu proti oslabenému soupeři.

Tragický start do utkání zaznamenal Bolton, když si už ve čtvrté minutě dovolil hned několik nedůsledností, za což se mu dostalo řádného potrestání. Nejprve prošla kolmice na Bowyera, jenž od brankové čáry posílal míč před Jaaskelainena. Tam pak bylo až příliš málo strážců v bílém, Jerome lehce prodloužil balon k Johnsonovi a ten ho již pravačkou posunul do sítě. V cestě za vyrovnáním pak Wanderers stál menší mentální blok, který se ze všeho nejvíc snažil nabourat snaživec Davies, jenž sklepával míč do šance jak Elmanderovi, tak po deseti minutách Petrovovi. Švédský forvard ale po jeho pobídce přestřelil, zatímco Bulharovu ránu soupeř ztlumil a záhy ji s problémy lapil Foster. Jinak se však Trotters k brance soupeře dostávali hodně ztuha. Velký problém jim dělala jakákoliv nápaditá kombinace, jejich fotbal místy působil stojatě, právě ono nakopávání na dvě útočné věže se tak jevilo jako zdaleka nejúčinnější řešení ofenzivních trablí.

Přesto Brums začali hrát úsporný fotbal, jak je jejich zvykem, čili nebyla potíž v jejich obklopení - pak se pro změnu ukázala slabina v neschopnosti pořádně odcentrovat. A bránit se protiútokům. Jeden takový málem úspěšně zakončil McFadden, když si počkal na Gardnerův nadýchaný oblouček a z voleje levačkou trefil přímo prostor, kde postával Jussi Jaaskelainen. V tu chvíli neměl moc práce, jenže zrovna on se posléze stal tím pravým mužem činu a postaral se o klíčový okamžik utkání. Ve 36. minutě Johnson šel do předem prohraného souboje s finským brankářem, ve vzduchu ho postrčil na zem, pak do něj žďuchnul ještě jednou a vykoledoval si kýžené - golmanovu přehnanou reakci. Za ukázkovou facku se pak mohl Jaaskelainen osprchovat pěkně včas, zatímco Bolton šel zbytečně do desíti.

Třebaže se přesilovka hostujícího mužstva příliš neprojevovala, šlo o kontrolovaný průběh zápasu právě ze strany Birminghamu. Wanderers se prakticky k ničemu nedostali, navíc je pak v 51. minutě srazila k zemi sporná situace vedoucí k druhé inkasované brance. Na McFaddenův centr totiž obrana Boltonu zřejmě včas zareagovala ofsajdovou pastí, ovšem čárový to nestihl zaregistrovat a zcela za defenzivní linií nechal Jeromeho s Gardnerem akci ukončit gólem. To měl být podle všeho definitivní konec pro Bolton, který sice nevypadal zcela nejistě v defenzívě, ale zároveň nijak nepřekvapil v útoku. Na Reebok Stadium tak pomalu začínala místní kopaná trošku nudit - diváci si "užívali" takzvaného klidu před bouří.

Nová zápletka přišla až se 70. minutou, kdy se karta obrátila a křivdu pro změnu pocítil dříve jen provokující Johnson. Na Daviese se totiž ve vlastním pokutovém území sice nepatrně zavěsil, ale zároveň ho nijak dramaticky nepovalil. Přesto se pískala penalta. Tu pak sama oběť sebevědomou střelou pod břevno proměnila ve svůj stý ligový zásah v kariéře. Tímto se Trotters dostalo notného povzbuzení, ačkoliv na nějaký tlak stále nemohl mít pomyšlení. I přes všechny vady na kráse se nicméně vyrovnání přece jen dočkal. Po faulu na Cahilla měl v 81. minutě možnost zahrávat přímý kop z nebezpečné vzdálenosti Robbie Blake, a to je, jak známo, jeho parketa. Nová posila z Burnley pak taky že využila nedobře postavené zdi a zakroutila balon přesně do levé šibenice Fosterovy svatyně.

Birminghamští byli od té doby jako zkoprnělí. Dannova chyba pak navíc chvíli před závěrečným hvizdem poslala do decentní šance Daviese, který ovšem z většího úhlu netrefil přesně. V úplném závěru, v průběhu nastavení, se ale přeci jen probudili i Brums a začali konečně podle očekávání místy i tlačit. Ve finále z toho byla "jen" jedna stoprocentní šance, kterou v kombinaci s ideálním vyběhnutím Bogdana zahodil Jerome.

Góly: 33. Wayne Rooney (pen.), 50. Nani, 69. Dimitar Berbatov

Manchester United navázal na výkon z prvního kola, když podobně suverénně a navíc na chlup stejným výsledkem po Newcastlu sestřelil také West Ham. Ten byl domácími držen pod pokličkou takřka nepřetržitě zhruba 30 minut od začátku druhého dějství - právě v té době MU pojistilo svůj náskok a pak už se o tři body nemuselo bát. Mužem zápasu se stal Portugalec Nani, jenž přímo zařídil dva góly a ještě trefil břevno.

Kdo čekal, že Manchester bude podceňovaného soupeře od počátku válcovat, asi musel být zklamán. Hammers až nad očekávání často zvládali balony favoritovi odebírat z kopaček, a i když nebyli schopni přidat nic navíc, se slušným bráněním se zatím mohli spokojit. Střelecký výkaz United se tak dlouho nesl jen v duchu Rooneyho zoufalé snahy o protržení střeleckého zmaru. Jednou ale zacílil při zemi přímo do Greena, podruhé mu do rány vletěl jeden ze soupeřů. Až v 17. minutě pálil z přímého kopu nadějně Nani. Tímto se portugalský kouzelník chopil po Rooneym iniciativy, co se pravidelného dávkování práce pro Roberta Greena týče. Ve 24. minutě měl totiž na starost i největší šanci první třetiny utkání, když geniální sklepnutí Berbatova z kroku napálil do břevna. Opakovaný záběr potom ukázal i nepatrné Greenovo přičinění. Vzápětí ještě trochu zažongloval s míčem a z otočky vypálil do ochozů.

Když posléze ve 32. minutě Spector nestačil o dvanáct let staršímu Giggsovi a již ve vápně si ho mírně přitáhl k sobě, dalo se očekávat, že se k exekuci pokutového kopu poženou právě nejvýraznější muži úvodní půlhodinky. Nani nakonec ale ustoupil hladovému Rooneymu, jenž záhy po 13 soutěžních zápasech střeleckého půstu konečně napnul síť. To Fletcher by se ve 40. minutě trefil už podruhé v sezoně, jenže proti byl skvělý Green, jenž si pro záložníkovu povedenou pumelici neváhal doletět až do levé šibenice. Jinak Kladiváři ke konci poločasu, právě až na Greena, vypadali poněkud nepřítomně, jako by se v tom lijáku ze všeho nejvíc těšili na suchou kabinu. Proto ještě Giggs mohl lahůdkově navázat na parádní skluz Scholese a vyslat do sólového úniku Naniho, ten však špatně vyhodnotil situaci a až příliš blízko brance se Greena pokoušel přelobovat. Ano, povedlo se mu to, ale zároveň s brankářem přehodil i celou jeho svatyni, pochopitelně.

Kapverdský rodák možná v šatně zpytoval svědomí, každopádně do druhého dějství prakticky vstoupil gólem, takže si už později nemusel nic moc vyčítat. Celé situaci z 50. minuty předcházela další kombinace Red Devils na jediný dotyk, kterou narušil až Nani, jenž zachoval chladnou hlavu, ještě potáhl míč podél kácejícího se Gabbidona a spolehlivě zvýšil na 2:0. Od té chvíle se MU, a obzvlášť výtečný Nani, fotbalem bezstarostně bavili. Berbatovovu výzvu patičkou ovšem Rooney nestihl včas proměnit v nějakou střelu. Jako by pak United okopírovali, připravili si i Kladiváři dobrou příležitost. Patičkou zahrál Faubert a krouceně zakončoval Dyer - do vnější strany levé tyčky.

Hned záhy se ale vše vrátilo do starých kolejí, West Ham jen stěží vystrkoval paty zpoza vlastní půlky, mnohdy to dokonce vypadalo, jak kdyby MU hrálo hokejovou přesilovku. Třešničkou na tomto natlakovaném dortu pak byl třetí gól domácích, zase z největší části vymyšlený nezastavitelným Nanim. Tomu nejprve vytvořil prostor k jeho práci chytrým pasem O’Shea, někdejší hráč Sportingu pak nadýchaným bochánkem vyzval na zadní tyči ke skórování Berbatova a ten to neudělal nijak lacině - pověsil se do vzduchu a jakoby vleže na boku neomylně zastřihal. To byl zároveň konec jeho a Scholesova představení. Tihle dva se totiž patnáct minut před koncem stali jedněmi z obětí rovnou trojitého střídání Sira Fergusona.

S těmito změnami a ještě příchodem Smallinga namísto Evanse tlak MU poněkud opadl a právě přes nového stopera se i Hammers začínali prosazovat. Nejprve ještě po svém novém parťákovi hasil nebezpečí precizním skluzem Vidič, posléze už ale Parker mohl i nepřesně střílet. Jinak se už spíše dohrávalo, především domácí už po nějakém přetrhnutí se rozhodně nebažili. Nicméně stačilo jim to, neúnavný Nani ještě díky teči zajímavě střílel, a to bylo zhruba tak vše, co se na Old Trafford ještě událo.

Góly: 80. Hugo Rodallega

Dva zápasy a hrůzostrašné skóre 0:10. Takový byla vizitka Wiganu v právě probíhajícím ročníku Premier league. Tentokrát se však svěřenci trenéra Martineze pochlapili a po dobrém výkonu zvítězili na půdě Tottenhamu 1:0.

Tato porážka však rozhodně nepotěšila londýnské kohouty. Prohlášení trenéra Harryho Redknappa, že má tým jak pro domácí soutěž, tak pro Ligu mistrů tak dostává vážné trhliny. Sestava, v níž nastoupila rovněž celá řada náhradníků totiž Wigan rozhodně nepřehrála a s případným bodem mohla být na výsost spokojena. Ovšem rozhodla střela Rodallegy deset minut před koncem, kterou zaskočil brankáře Cudicciniho. Ten se opět mezi třemi tyčemi objevil poprvé od děsivé motocyklové nehody.

Ospalý začátek ze strany domácích mohli fotbalisté Wiganu potrestat hned po deseti minutách, kdy Rodallegova rána prosvištěla těsně vedle. Následně se po rohovém kopu opřel do míče obránce Steve Gohouri, rozezvučel však pouze břevno domácí svatyně. Až poté se osmělil také Tottenham. Více prostoru dostal ve vápně zakončující Jermaine Defoe, ale přízemní střelou nijak nevyvedl z míry brankáře Al Habsiho. Obrana Wiganu však rozhodně neprostupným dojmem nepůsobila. Rouch protancoval kolem zkoprnělých Gohouriho a Alvareze, z jeho dobré práce ale Defoe první branku nevytěžil.

Nervózní Redknapp poslal o poločasové přestávce do boje dva své kanonýry. Zplihlé Ekotta a Crouche nahradili Pavljučenko a Kranjčar. Úvod druhého dějství také patřil domácím. Na pěkný Lennonův centr si naskočil právě nový muž na trávníku Roman Pavljučenko, hlavou ale míč netrefil tak jak by si jistě on sám představoval. S přibývajícími minutami ale zůstával na hrací ploše jen jeden tým. Nejprve se po nevídané minele Alvareze, který vůbec netrefil míč, dostal ke střele Gomez, branku však vysoko přestřelil.

Gólové vyjádření ale měl nápor Wiganu až deset minut před koncem. Slabou střelu Rodallegy si nešťastný brankář Cudicini srazil do sítě a nechtěně tak rozhodl o vítězi utkání. V závěru domácí několikrát sahali po vyrovnání, nicméně volej Huddlestona skončil nad a proti střelám Kranjčara a Dawsona fantasticky zasáhl Al Habsi. A když se v poslední minutě netrefil v čisté gólové šanci ani Kaboul, připsal si Wigan první výhru v letošním ročníku Premier league.

Góly: 43. Sylvan Ebanks-Blake - 63. Andrew Carroll

S cílem udržet si prozatímní ligovou neporazitelnost nastupovali fotbalisté domácího Wolverhamptonu k utkání proti Newcastlu. Ten si po vysoké porážce na Old Trafford spravil náladu v minulém kole, kdy rozdrtil Aston Villu vysoko 6:0.

Domácí vlci si v úvodních dvou kolech připsali čtyři body a jako nováček vlétli do soutěže ve velkém stylu. Newcastle sice měl více ze hry, nakonec však byl rád alespoň za bod. Remízu vystřelil strakám ve druhé půli Carroll. Hostům vyšel lépe také samotný úvod utkání. Hned po rozehrávce vysunul Gutierrez do dobré příležitosti Routledge, jehož pokus skončil o centimetry vedle levé tyče Hahnemannovy branky. Brankář domácího mužstva mohl zůstat v klidu také po dalším pokusu Carrolla. Tentokrát skončil pokus útočníka Newcastlu nad brankou.

Zřejmě největší šanci ke skórování si hosté vytvořili v osmnácté minutě. Van Damme při pokusu odhlavičkovat balon do bezpečí podklouzl, míč propadl na zadní tyč k Nolanovi, který ovšem svou nepříliš razantní střelou brankáře Hahnemanna nijak výrazněji nevylekal. Wolves se osmělili až těsně před půlhodinou hry. Hned z toho ale byla vyložená příležitost. Přesný centr Jonese dosedl až na hlavu Ebanks-Blaka, bývalý útočník Plymouthu však rozezněl pouze vzdálenější tyč. Na druhé straně se do role zakončovatele opět vtělil Nolan, ani tentokrát však Routledgův přesný pas do sítě neposlal.

Zčistajasna tak gólově udeřilo na opačném konci hřiště. Dlouhý nákop Van Damma si zpracoval Ebanks-Blake, obtočil se kolem obránce a přízemní střelou ke vzdálenější tyči poprvé překonal Harpera. Trpělivost ovšem hostům nakonec přece jen přinesla kýžené ovoce. Po neustálém bušení do neprostupné obrany vlků se nakonec odhodlal k odvážnému průniku Barton, prudkým centrem oslovil Carrolla a ten hlavou vyrovnal. Od tohoto momentu převzaly otěže zápasu pevně do svých rukou straky a mnoho nechybělo, aby dosáhly také druhé branky. Z dobré práce Routledge tentokrát těžil Nolan, proti jeho šanci však výtečně zasáhl Hahnemann. V závěru se na trávníku stále více přiostřovalo a sudí Attwell byl nucen vytáhnout celkem 12 žlutých karet. To už ale na konečné remíze 1:1 nic nezměnilo.

Góly: 32. Florent Malouda, 77. Didier Drogba (pen.)

Chelsea nezaváhala ani proti Stoke a po třech kolech zůstává jediným stoprocentním celkem v Premier League. Výhru nad Potters zajistili Malouda a z penalty přesně mířící Drogba.

Blues sice zahájili zápas akcí Mikela, na jejímž konci zakončoval Ashley Cole, který branku minul. Pak nastoupili hosté, kteří nejprve zahrozili skrze Fayeho trestný kop a Whiteheadovu střelu, kterou kryl Petr Čech. Ferreiru pak obešel Etherington, ale jeho pokus skončil na vrchní síti brány.

V 11. minutě však měla Chelsea obrovskou příležitost, jak se dostat do vedení. Shawcross fauloval v šestnáctce Maloudu a kopala se penalta. Jenže tradiční modrý střelec Lampard jí odflákl a Sorensen jen potvrdil, jak skvělým chytačem penalt je. Napravit zaváhání svého parťáka se snažil Didier Drogba, který poslal na Sorensena pořádnou pumelici, kterou nemohl hostující gólman udržet, alespoň ji vyrazil. Delší pasáž bez výraznějšího vzrušení přerušila 32. minuta. John Terry našel pěknou přihrávkou Maloudu a ten potvrdil, že se mu daří a otevřel skóre.

Lehkým skokem se přenesme do druhé půle, kde už byla Chelsea o poznání horším týmem než v té první. Ofenzivní akce byly dost těžkopádné, bez nápadu, bez pohybu a diváci toho příliš neviděli. Po pěti minutách přesto Anelka připravil přesným pasem pro Drogbu skvělou pozici před Sorensenem, ale domácí kanonýr hlavičkou poslal míč přímo do rukavic. Vzápětí se Drogba ocitl v roli bránícího hráče. Čech totiž vyběhl proti pokusu Delapa, ale vyrazil ho jen k Etheringtonovi, jenž pálil do sítě, ale míč stihl zastavit právě Drogba.

Na světelné tabuli stále svítilo skóre 1:0 a Potters cítili šanci. Whelan vypálil parádní dělovku a Čech absolutně nestačil reagovat, naštěstí pro něj míč orazítkoval břevno a vylétl z branky. O deset minut později, v 77., si však hráči Stoke vykopali vlastní hrob, když znovu faulovali ve vápně. Tentokrát Anelku srazil Sorensen a proti Drogbovi už neměl šanci. V tu chvíli už bylo takřka jasné, že Chelsea si vedení pohlídá. V posledních minutách ještě měli šanci střídající Sturridge a Kalou, ale ani jeden svou příležitosti neproměnil.

Góly: 71. John Paintsil (vl.), 76. Luke Varney - 35. Bobby Zamora, 87. Dickson Etuhu

První liga se vrátila na Bloomfield Road po 39 letech a hned mohla Blackpoolu přinést další tři body. Nebyl by to však Mark Hughes, kdyby jeho tým alespoň tu remízu neukopal. Potřetí v řadě tedy jeho Fulham v letošní sezoně plichtí - pět minut před koncem jej zachraňoval Etuhu.

Hoši z Bloomfieldu odstartovali do utkání v dobré náladě a při chuti byl třeba debutant Varney, který hned prudkým volejem vyprášil Stockdaleovy rukavice. A Tangerines pokračovaly, aby se dokonce zanedlouho neoprávněně domnívali, že jsou ve vedení. Ormerodovu hlavičku do sítě po Craineyho centru totiž čárový scratchoval za údajný ofsajd. A když ani další Varneyho pokus nenasadil menšímu tlaku Blackpoolu korunu, přiložil na druhé straně ruku k dílu Zamora a bezbrankové skóre konečně povolilo. Deset minut před přestávkou Dembele předběhl Evatta, jehož podle rozhodčího nefauloval, a tahle situace mu pak dala volnost k přesnému centru na čerstvého reprezentanta.

Kůň Fabia Capella, přítomného v hledišti, však už po hodině hry odstoupil z trávníku po jednom z ostrých soubojů a tím jako by symbolizoval také úpadek Cottagers. Nejprve ještě nelítostný postranní sudí zakázal Tangerines další gólovou radost, když signalizoval faul Varneyho na brankáře Stockdalea. Devatenáct minut před koncem už to ale klaplo, i s notnou dávkou štěstí. Brankář Fulhamu totiž Varneyho ránu akorát odsoudil k putování podél brankové čáry, a jelikož se dobíhající Pantsil nezvládl včas zastavit, znamenalo to pro Blackpool vyrovnání. Na dně se pak Cottagers ocitli hned po pěti minutách, kdy Varney po Ormerodově pasu korunoval svůj skvělý výkon přesným přízemním finišem. Jak bylo řečeno, Fulham se záhy dočkal vyrovnání až v 85. minutě, kdy se po výborné práci Dembeleho neměl problém prosadit Etuhu.

Góly: 27. Mame Diouf - 20. Theo Walcott, 51. Andrej Aršavin

Arsenal si na své konto připisuje poněkud jinačí tři body než před týdnem. Zatímco tehdy šlo o jednoznačnou záležitost, toto vítězství lze řadit mezi ty vyloženě vydřené. Po dnešku je nicméně nad slunce jasné, že Gunners pro honbu za titulem potřebují zpevnit především defenzívu, příště už jim totiž štěstí tak jako při druhém gólu přát nemusí.

Možná trochu překvapivě se v základní sestavě Arsenalu neobjevil Tomáš Rosický, a třebaže to po chvíli bylo trochu znát, úplně zpočátku jako by to jeho spoluhráčům až tak nevadilo. Hned ve čtvrté minutě pálil po sérii odrazů Diaby a zahrál si pro změnu biliár s Grellou a Robinsonem. Jeho gólová střela se od těchto dvou bůhvíjak dostala do bezpečné vzdálenosti od brankové čáry. Brzy přitom mohlo hřmít i na druhé straně, a jak jinak než po standardní situaci. V desáté minutě musel pokus Nelsena vyhlavičkovávat Fabregas až u pravé tyče, aby se chvíli poté Almunia jen horko těžko pral o míč s dotírajícím Sambou. Taky Arsene Wenger se už dostatečně zahřál a raději rovnou odhazoval sako, obranné standardky jeho mužstva jej dnes musely doslova děsit. Hned v 16. minutě se opět v hlavičce prodral Samba a naštěstí pro hosty zacílil až příliš vysoko.

Gunners byli místy ze soupeřova hurá stylu jak u vytržení. Rovers se s ničím nemazali a centrovali, pálili, vhazovali v duchu "vše na branku". Arsenalu to dělalo problémy. Jenže jednou se domácí nechali unést a Van Persie s Walcottem dali vzpomenout na někdejší doménu Londýňanů - bleskové precizně zakončené protiútoky. Holandský snajpr si všiml nastartovaného rychlíka, citlivě mu prostrčil balon mezi obránci a anglickému křídelníkovi už nedělalo velký problém přesně zakončit i z většího úhlu. Jenže radost, trošku neoprávněnou, si Arsenalu neužil moc dlouho. Hladovější Rovers se vyrovnání dočkali ve 27. minutě, kdy nedůrazného Koscielnyho zválcoval El Hadji Diouf, přihrál míč před kasu a tam ho do sítě i mezi dvěma protihráči uklidil do sítě jeho jmenovec Mame Biram. Znovu se probouzející mizérii Arsenalu pak jenom podtrhlo obnovené zranění Robina Van Persieho, jehož deset minut před přestávkou nahradil Chamakh.

Obranné hrubky dnes hrály prim zejména na straně Arsenalu, ovšem také jeho útočníci dokážou využívat menších zaváhání soupeřova defenzivního valu. Jedné takové škvíry využil v 51. minutě Sagna k ojedinělému sprintu za obranu. Jeho následný pas ještě Fabregas namířil do Walcottových zad, ovšem štěstěna stála při hostech, a tak odražený míč mohl doklepnout do sítě Aršavin. Rovers odpověděli Kaliničovým zakopnutím balonu na tribunu a pak nadále hrou spíše na náhodu. Jedinou podstatnou změnou bylo odvážnější otevírání zadních vrátek, čehož sice Kanonýři ne a ne využít, ovšem skoro každý jejich brejk si o gólovou situaci minimálně říkal. To jen Theo Walcott dvakrát slušně pálil, a to rozhodně nešlo o vyloženě gólové situace.

Snad jedinou situaci, kdy za druhý poločas Blackburn opravdu mohl docílit gólu, datujeme do 82. minuty. Tenkrát Dunn využil nepochopitelného nedůrazu tří Kanonýrů a z osy hřiště vypustil, bohužel pro domácí tým, pouze slabou ránu přímo do Almunii. Nebýt tak zpackané koncovky, mohl se už Wenger opět držet za hlavu. A když to "nevyšlo" v tuhle chvíli, drbal si ji po několika okamžicích. V nastavení mohl Arsenal potvrdit své vedení, jenže Walcottovu přihrávku si ideálně nezpracoval Wilshere a ze stoprocentní šance rázem byla akorát střela ze skluzu do ideálně postaveného Robinsona.