České desetiletí (6): Slavia mistrem po osmi letech

Z uplynulé desetiletky jsme během koronavirové přestávky nestihli probrat všechny důležité věci, pojďme se tedy nyní podívat do roku 2016. Od posledního titulu uplynulo více než sedm let, po pátém kole za sebou navíc slávisté měli jediné vítězné oslavy, k tomu nepřesvědčivé výkony v předkole Evropské ligy. Vše tak nasvědčovalo tomu, že Jaroslav Šilhavý bude s nově převzatým týmem bojovat maximálně o pohárové příčky...

Přestupové období v létě 2016 bylo teprve druhým, které už měli ve Slavii pod taktovkou čínští majitelé. Ti se před návratem do evropských pohárů rozhodli mocným způsobem posílit, a to i tam, kde to úplně nejnutnější nebylo - příkladem budiž příchod Přemysla Kováře, který doplnil brankářskou dvojici Pavlenka, Berkovec.

Co se týče obranných řad, tam sezónu začínala vesměs obdobná sestava, jaká dokončila tu předchozí. Na kraje Dušan Uhrin disponoval Janem Bořilem a Janem Mikulou, možnosti mu rozšířil příchod Dušana Šventa. Přesto nakonec většinu sezóny na beku alternoval Michal Frydrych. Ten měl totiž na stoperu velkou konkurenci, neboť přes skvěle hrající Bílka a Deliho vedla cesta do základu jen těžko.

Největších změn doznala záloha, a to zejména díky příchodům volných hráčů. Jediným zakoupeným byl z rumunského Botosani přicházející Michael Ngadeu, defenzivně laděný univerzál, jenž měl původně vyztužit post stopera. Střed zálohy posílil po konci smlouvy v Mladé Boleslavi Jasmin Ščuk, který tak doplnil Tomáše Součka, Josefa Hušbauera nebo Antonína Baráka.

Na křídla disponovali červenobílí dlouholetou stálicí Jaromírem Zmrhalem, v zimě příchozím Jaroslavem Mihalíkem a čerstvou posilou Ruslanem Mingazovem. Co se týče útočné síly, tam Mešanoviće se Škodou doplnil nizozemský útočník Mick van Buren a zejména rekordní posila, hvězda slovenské ligy Gino van Kessel.

Zajímalo-li by vás, jaké složení tehdy měly kádry Plzně a Sparty, tak vězte, že čerstvý kouč Západočechů Roman Pivarník disponoval obranou s hráči jako Hejda, Hubník, Baránek, Řezník, Matějů nebo Limberský. V záloze vedle Hořavy, Hrošovského a Hromady mohli nastupovat i zahraniční hvězdy Kace s Ivanschitzem. Křídelní pozice obstarávali Petržela, Kopic, Kovařík či Zeman a početnou skvadru útočníků tvořili Bakoš, Ďuriš, Krmenčík a Poznar.

Letenské na začátku sezóny trénoval Zdeněk Ščasný. Jeho oporou mezi třemi tyčemi byl Tomáš Koubek, v defenzivě nastupovali převážně Holek, Kadlec, Karavajev, Mazuch a Costa - Jakub Brabec totiž hned na začátku sezóny odešel. V záloze měl Ščasný k dispozici hráče jako Čermák, Dočkal, Frýdek nebo Mareček, křídelní pozice obstarávali Zahustel, Šural, Konaté a Holzer. Hlavní ofenzivní zbraní týmu měl být David Lafata.

Slávistický tým na papíře vypadal hezky, jenže realita byla jiná. Ve druhém předkole Evropské ligy slávisté horko těžko doma obrátili dvojzápas s outsiderem z Tallinnu, poté se sotva ubránili oslabenému Rio Ave a vrcholem nezdařilého působení byly dvě porážky 0:3 od Anderlechtu.



Ani na domácí scéně to nešlapalo. Remízy se Zlínem a Jihlavou, vítězství nad Příbramí a porážka od Plzně, to vše znamenalo, že dny Dušana Uhrina na lavičce byly sečteny. "Jsme mimořádně nespokojeni s přístupem některých hráčů. Za klub jako je Slavia se hraje se srdcem a nasazením, což se v řadě zápasů nestalo. Od nového realizačního týmu proto očekáváme razantní změny jak v herním projevu, tak v přístupu hráčů," naznačil Jaroslav Tvrdík, že chyba není jen v trenérovi.

Slavii se navíc nedařilo ani na trhu s trenéry, po několika neúspěšných jednáních (mluvilo se o Luboši Kozlovi či Zdeňku Zemanovi) nakonec musela vzít zavděk dosavadním trenérem Dukly Jaroslavem Šilhavým, i když to šéf Tvrdík prezentoval jinak: "Jaroslav Šilhavý je výborný trenér s mnoha úspěchy. Od začátku byl jedním z hlavních kandidátů na nástupce Dušana Uhrina."

Novému trenérovi dalo chvíli, než si získal náklonnost náročných fanoušků vršovického celku. Jeho první dva zápasy, remíza v Teplicích a jednogólová výhra s Libercem, se totiž nijak nelišily od toho průměrného standardu, na který byli příznivci zvyklí pod taktovkou jeho předchůdce.

Na třetí pokus už ale nastal zlom. Slavia se vypravila k derby na Letnou, kde v lize naposledy uspěla o osm let dříve, v zápase, ve kterém skórovali hráči jako Šmicer neb Tavares. Tentokráte ale převzala od začátku otěže zápasu, a přestože Mešanović v první půli zahodil penaltu, dokázal se gólem vykoupit a vítězství sešívaných poté pečetil Zmrhal.



Ve skvostných výkonem Šilhavého družina pokračovala i nadále a jejich vítězná série se protáhla na šest zápasů. Dobře namazaný stroj nezastavily ani dvě ztráty v Jablonci a v domácím vršovickém derby, závěr podzimu už se totiž zase nesl ve znamení slávistických úspěchů a z druhého místa tak sešívaní šlapali na paty mistrovské Plzni.

To samozřejmě namotivovalo vedení k tomu, aby zainvestovalo i v zimním přestupovém období a připravilo tak kádr na boj o titul. K tomu měla dopomoci opora teplických obranných řad Michael Lüftner, norský levý bek Per-Egil Flo, záložníci Jan Sýkora a mladý Chorvat Marko Alvir a útočník Stanislav Tecl. Na hostování naopak byli uvolněni Van Kessel, Souček, Mihalík a Berkovec, místo něhož roli dvojky převzal zkušený Přemysl Kovář.

Ještě k případu Van Kessela. Reprezentant Curacaa přicházel ze slovenského Trenčína za 32 miliónů korun, v sešívaném dresu toho ale příliš nepředvedl. Po slušném začátku, kdy skóroval při svém debutu proti Levadii i v prvních dvou ligových kolech, se dokázal gólově prosadit jen v poháru proti Chrudimi. Trenér Šilhavý s ním přestal počítat a od svého odchodu na hostování do Gdaňsku už za Slavii nenastoupil.

Do jarní části vstoupili slávisté vskutku výtečně. Po povinném vítězství nad Jihlavou přišla dvě z utkání, která si většina příznivců červenobílých pamatuje dodnes. Tím prvním byla venkovní demolice Příbrami 8:1, na níž se stihl podílet hattrickem střídající čerstvý africký mistr Michael Ngadeu nebo gólem a třemi asistencemi čerstvá posila Jan Sýkora.



Mezitím Viktorka ztratila ve Zlíně a před nadcházejícím vzájemným zápasem tak Slavia měla na soupeře, který však disponoval zápasem k dobru, náskok jednoho bodu. Dlouhou dobu diváci v zaplněném Edenu neviděli gól a už to vypadalo na bezbrankovou remízu, zvlášť když sudí Příhoda přehlédl Hejdovu ruku ve vlastním vápně.

Jenže po Sýkorově rohovém kopu v osmaosmdesáté minutě propadl míč na zadní tyč k Michalu Frydrychovi, jehož hlavička rozvlnila síť a katapultovala Slavii do čela ligové tabulky. Nejméně překvapený byl asi exekutor Sýkora, jenž podle svých slov měl předtuchu: "Při rohu tam na mě pořvávali kluci z Tribuny Sever, tak jsem se na ně otočil a řekl: ‚Čumte, teď bude gól,‘ a posadil jsem to tam," prohlásil po zápase.



Sešívaní pak vinou dvou ztrát v Liberci a v derby proti Spartě (ano, v tom, kde neprohráli jen díky skoku Ruslana Mingazova) ještě na čas pustili Západočechy do čela tabulky, ti však v závěrečných kolech ztráceli více než by bylo zdrávo a před posledním kolem byly karty rozdány jasně. Plzeň potřebovala proti Jihlavě bezpodmínečně zvítězit a zároveň doufala, že slávistům se s Brnem nepodaří totéž.

Okolnosti hráli lehce ve prospěch viktoriánů. Aréna v Edenu totiž tehdy ještě nepatřila klubu a tak se na ní v období, kdy měli Vršovičtí přivítat Zbrojovku, konaly koncerty slavných skupin Depeche Mode a Rammstein. Azyl tak slávisté našli na svém dřívějším stadionu na Strahově...

Plzeňské naděje ve Zbrojovku vkládané ale nevydržely ani půl hodiny. V té době už totiž červenobílí vedli 2:0 poté, co se zranil Dušan Melichárek a jeho náhradník Veselý hned při prvním rohu chyboval, načež Frydrych hlavou odšpuntoval nadšení. Vzápětí stejnou částí těla skóroval i Tecl. Tentýž hráč navyšoval i po přestávce a na konečných 4:0 upravil Ngadeu.



Po dlouhých osmi letech se tak fanoušci slavného klubu mohli radovat z mistrovských oslav, stejně tak činili i ti, kteří se o to nejvíce zasloužili. "Cítím obrovskou radost, úlevu, spadlo to ze mě. Byl jsem hodně nervózní. Skrýval jsem to před hráči, ale moc jsem toho nenaspal, očekávání bylo obrovské," řekl trenér Šilhavý. Hráči na čele s Bořilem a Škodou toho už za střízliva příliš povědět nedokázali.



Jaroslav Šilhavý sice na lavičce příliš dlouho nevydržel a už v nadcházející zimě se musel na úkor Jindřicha Trpišovského pakovat, dodnes na něj však všichni slávisté vzpomínají v dobrém. Byl to totiž on, kdo ve Vršovicích odstartoval úspěšné období, během něhož červenobílý klub vyhrál třikrát za čtyři roky titul a podíval se i do Ligy mistrů.