CO TÝDEN DAL... A VZAL? (17)

Jak nazvat uplynulý týden? Týden ztrát - Jihoafrická republika možná přijde o MS 2010, Barcelona musí chvíli postrádat kuriozně zraněného Marqueze, Angličané se budou muset obejít bez ostrovního finále Ligy mistrů, Ousmane Dabo chvíli bez oka, česká liga bez dvou talentů, norští fanoušci bez velkého derby a Malajsie bez Manchesteru.


Pondělí

Kdybyste dostali v nějakém soutěžním pořadu triviální otázku, kde se bude konat mistrovství ve fotbale v roce 2010, radši si svoji odpověď třikrát promyslete a kousněte se do jazyka. Mohlo by se vám stát, že poté, co řeknete Jihoafrická republika, budete v soutěži končit. Je totiž stále více pravděpodobné, že zástupce černého kontinentu nestihne vybudovat nové arény a zajistit bezpečnost odpovídající turnaji formátu světového šampionátu a pořadatelství mu tak bude na poslední chvíli odejmuto.

Prezident FIFA Sepp Blatter prozradil, že má v záloze šest kandidátů, kteří by turnaj mohli zorganizovat téměř přes noc. V abecedním pořadí to jsou Anglie, Austrálie, Japonsko, Mexiko, Španělsko a USA. Všechno to jsou státy, kde se mistrovství již konalo, tedy až na Austrálii, která má ale zase vcelku čerstvé zkušenosti s Olympiádou.

Pokud se tak skutečně stane a JAR šampionát pořádat nebude, tak k čemu tedy slouží různé schvalovací komise? To si FIFA neumí udělat potřebnou analýzu? Nebo že by v tom byla nějaká ta "malá domů" stylu a ejhle, funkcionář má vilku...?

Idea, že každý kontinent by měl poznat kouzlo největšího světového svátku fotbalu, je sice hezká, ale proč to lámat takto násilně přes koleno. Afrika by zajisté třeba osm, či dvanáct let počkala. Jiný kandidát z černého kontinentu než právě Jižní Afrika v úvahu nepřipadá. Těžko si asi představit, že by šampionát pořádalo třeba Džibutsko, či Mali. Jihoafrická republika je pro většinu fotbalového světa přijatelná i svojí kulturou, takže když už to má být v Africe, kde jinde by se mělo mistrovství konat... Jen by to asi chtělo delší čas na přípravu a větší pomoc ze strany fotbalově vyspělých států. Angličané mohou poradit, jak zkrotit chuligány, Němci zas, jak točit pivo a Brazilci mohou dodat seminární práci na téma jak si zahrát fotbal, u toho se opálit a ještě se k tomu královsky bavit. A nejspíš by to asi chtělo i pustit nějaký ten dolar...


Úterý

Jaká je nejlepší poloha na odpočinek? Jednoznačně vleže a v posteli. Odpočinou si unavené svaly, tělo nabere energii na namáhavou činnost a vleže je také jediná poloha, kdy se vám nemůže nic stát – tedy alespoň teoreticky. Praxi vzal do svých rukou, či spíše nohou defenzivní hráč Barcelony Rafael Marquez a jasně dokázal, že tomu tak není.

Ve své milované posteli si totiž natrhl sval a na chvíli má tak po fotbale. Těžko soudit, jak se toto Marquezovi "povedlo". Mexičan mohl třeba ve spánku zastavovat Gaga tak usilovně, až si z toho způsobil svalové zranění. Kdoví jakou gymnastiku hráč Barcelony vleže prováděl, ale každopádně se z něho aspoň tímto způsobem stal nejkuriózněji zraněný fotbalista sezóny. Kam se hrabe Litmanen se svým mlékem. Zranit se vleže, to už chce prostě talent, to se nedá naučit, s tím s člověk musí už narodit.


Středa

Anglické finále Ligy mistrů nebude. Většina odborníků tipovala, že se ve finále objeví buď Manchester, či Chelsea, nebo rovnou oba dva. Ve skutečnosti se v posledním zápase pohárové sezóny nepředstaví ani jeden z nich. Modrý beton totiž nebyl řádně ztvrdlý a našla se tam jedna skulinka, kterou protekla celá červená lavina z Liverpoolu. Chelsea "překvapivě" vsadila na nečekanou taktiku ála řecký bůh fotbalu Rehakles a doufala, že to ve městě prolezlém brouky nějak ukope. Nestalo se. Liverpool do "Blues" bušil od první minuty a ačkoliv to nebyl fotbal pro diváka nějak extra koukatelný, dalo se s jistotou říci, že Liverpool byl jasně lepší. Pro Londýňany bylo úspěchem už to, že se dostali k penaltovému rozstřelu. I když trenér Mourinho by se mnou asi hrubě nesouhlasil a patrně bych byl označen za E.T., který je poprvé na fotbale.

Když už ale k pokutovým kopům došlo, byla Chelsea, tedy alespoň podle mě, favoritem. Měla v bráně přeci Petra Čecha a jistě si každý z vás si vzpomene na jeho likvidaci Francouzů ve finálovém penaltovém rozstřelu na mistrovství Evropy "jedenadvacítek". Náš reprezentant však neuhranul ani jeden z pokusů soupeřů a všichni borci z Liverpoolu rozvlnili síť za jeho zády. Za Chelsea se trefil pouze Frank Lampard, který použil známé: "Když to nejde silou, půjde to ještě větší silou...". Velký sen Abramoviče a všech fanoušků londýnského velkoklubu se tedy opět rozplynul.

V mlžný opar se také proměnila snaha překonat semifinálovou bránu v podání čerstvého mistra Premier League Manchsteru United. Ta tam byla lehkost a dravost, se kterou hráči ManU dokráčeli na Ostrovech za titulem. Ronaldovi, tomu drzounovi, jenž by mohl nastoupit i se železnou koulí na levé noze a stejně by obyčejně obránci pláchl jako kdysi Viktor Kožený na Bahamy, působil, jako by mu najednou došly nápady. Rooney nebyl vidět prakticky vůbec a tak by se dalo pokračovat dále. Milánští dali naopak na frak tvrzení, že italský klub neumí hrát pohledně. Kaká tančil s míčem jak ztepilá Brazilka sambu a Vidiče ještě asi teď bolí za krkem, jak musel kroutit hlavou vždy, když se kolem něho šikovný záložník prohnal.

Atény se mají na co těšit. Uvidí odplatu "Rossoneri", nebo další vítězství Liverpoolu? Těžko soudit, každopádně se dá ale odhadnout, co bude v dobu finále dělat Mourinho. Bude sedět sám na Stamford Bridge ve druhé řadě a bude vzteky okusovat sedačky.


Čtvrtek

Ousmane Dabo z Manchesteru City má problém. Nemůže vyjít z domu na ulici. Ne tedy proto, že by nějak extrémně zářil na hřišti a lovci autogramů by mu nedali vydechnout. Zákaz vycházení si totiž udělil sám z jiného důvodu. Vypadá teď totiž tak, alespoň podle jeho slov, že potkat ho malé dítě, má doživotní trauma. Vypadá prý jako pověstný sloní muž.

Prsty v tom nemá žádná záhadná kožní choroba, ani přílišné množství alkoholu a poté nějaká nepříjemná nehoda, ale Dabův spoluhráč ze City - Joey Barton. Podle ostatních spoluhráčů po sobě tito dva borci na tréninku celkem šli. Od kolíků jim létaly jiskry, ale vše bylo jakž takž v mezích. Když už se zdálo, že je po tréninkovém zápase klid a hráči se vydají v pohodě do sprch, přišla konečná fáze Bartonova ataku. Zezadu na Daba skočil a ten kromě opuchlého obličeje nevidí na jedno oko.

Bartonova kariéra v Manchseteru City je tak zřejmě u konce. Okamžitě po incidentu byl vyřazen z mužstva a nutno podotknout, že zmíněný prohřešek nebyl jeho prvním. Vzpomínky na fotbalistu mají i napadený taxikář a fanoušek (dítě!!!), na které se Barton vrhl. Navíc mohl Dabo dopadnout ještě mnohem hůře, protože Barton na jednom večírku například típl cigaretu o oko mladíka Jamese Tanyho. Navíc na něj asi jen tak nezapomenou příznivci Evertonu, před kterými si suše stáhl trenýrky...

Barton tedy v letním přestupovém okně řady City nejspíš opustí. Jeho cena byla nedávno stanovena na pět milionů liber, ale uznejte, není takový fotbalista zadarmo drahý? I když na druhou stranu, pokud bude ve svých prohřešcích i nadále pokračovat, získá jeho zaměstnavatel celkem solidního hráče, kterého sice málokdo snese, ale zase díky pokutám vlastně hraje skoro zadarmo.


Pátek

Dva mladí a nadějní fotbalisté zase opouštějí českou kotlinu. Před několika lety fotbalová veřejnost kroutila hlavou nad tím, že nadaný jinoch odchází z české ligy sotva oslavil jedenadvacáté narozeniny. Nyní je tomu jinak, hráči odcházejí ještě mnohem dříve. Aniž by si pořádně zakopali v lize, dali Čechám sbohem například Kamil Vacek, namířil si to do Bielefeldu, Tomáš Pekhart do Tottenhamu, nebo třeba už ve dvanácti letech Nicolas Šumský do Monaka.

Teď je tedy český fotbal opět chudší o další dvě zajímavá jména – Jan Šebek, šestnáctiletý brankář z Tachova míří do Chelsea a opěvovaný talent z Hradce Králové, defenzivní záložník Jan Hable (18 let), je krůček od přestupu do Interu Milán.

Vydělá český fotbal na těchto přesunech, nebo ne? V minulosti by se našla spousta promarněných talentů, které mířily do zahraničí za vidinou lepší budoucnosti a pochopitelně i lepšího ohodnocení. Skutečnost ale je taková, že teď jsou rádi, když si vůbec zahrají Gambrinus ligu. Co vám třeba říkají jména jako Jaromír Paciorek, Michal Hájek, či Petr Čoupek? A to měly kdysi být opory reprezentace.

Jistě, jsou hráči, kteří se v zahraničí prosadily a patří nejen k oporám svých klubů, i do reprezentace. David Jarolím často táhl svojí bojovností Hamburk k záchraně v Bundeslize a Jaroslav Plašil si v Monaku také zahraje. Jenže to jsou jen vyjímky, takové ty vlaštovky, co nedělají jaro. Když fotbalista odchází ještě jako teenager do zahraničí, nesmí si myslet, že mu všichni hned padnou k nohám. Musí být mnohem více pracovitý než domácí hráči. Kde třeba jsou vychvalované ostravské talenty Papadopulos a Svěrkoš? Neschází jim třeba ta pokora a chuť na sobě dřít?

Hráči, kteří něco znamenají v celosvětovém měřítku, si vždycky alespoň na chvíli okusili, jak chutná Gambrinus (pochopitelně) liga. Ať už to byl Tomáš Rosický, Petr Čech, nebo teď uvadající Milan Baroš. Ti všichni si nejprve okusili, jaké to je hrát doma a ven odcházeli už jako mladí reprezentanti a měli daleko větší šanci se prosadit oproti hráči, který odchází v osmnácti a nemá jméno (i když on si mnohdy myslí, že má).

Už jste slyšeli o libereckém talentu Janu Polákovi? Určitě ano, jeden čas se objevil snad v každém vydání denního tisku. Má prý také takových nabídek na zahraniční angažmá, že by je mohl přehazovat vidlemi. Shodou okolností jsem ho viděl, když hrála reprezentační devatenáctka přátelský zápas s Irskem. Vím, že podle jednoho zápasu nelze soudit, ale rozhodně mě nijak nezaujal. Dokonce bych se nebál říci, že zklamal. Byl pomalý, se svou postavou nevyhrával skoro žádný hlavičkový souboj a hra s míčem také nebyla zrovna na známku výborně. Zkrátka žádná sláva. Když jsem ho tak viděl, říkal jsem si, co všechno dokáží média... Třeba je to skutečně dobrý hráč a jen se mu nevydařil jeden zápas, ale když si noviny usmyslí, že z někoho udělají hvězdu, tak ji z něho prostě udělají.


Sobota

Jaké je největší a derby? Že by Sparta - Slavia? Ne, to je málo. A co Arsenal a Chelsea? Taky celkem slabé. Kdo by chtěl navrhnout Celtic a Rangers, tak ať to ani nezkouší. A co tedy zbývá? Že Barcelona - Real? Samá voda...

Zápas zápasů, nebo také derby snů, bylo v plánu odehrát v Oslu. Měli se v něm utkat islámští imámové a norští protestanští kněží. Utkání mělo být vyvrcholením usmiřovací konference mezi oběma světy v hlavním městě Norska. Podmiňovací způsob je ve větě bohužel správně, utkání snů se nakonec nekonalo. Islamisté odmítli k utkání nastoupit, protože jim firma Nike zamítla dodat dres se siluetou komplexu Tora-Bora...

Ne, teď vážně. Zástupci islámu k utkání nenastoupili z mnohem prostšího důvodu. V týmu protestantů se totiž nacházel tvor jim zapovězený – žena. Jejich učení jim totiž přísně zakazuje fyzický kontakt se ženou. Neodvážím se tedy ani domyslet, co by se asi stalo, pokud by se nějaká protestantka dotkla, byť s míčem na noze imáma. Možná by to vedlo k velké náboženské krizi netušených rozměrů, protože zástupce islámu by přišel na to, že se mu nejen nic nestalo, ale třeba by se mu to dokonce začalo i líbit. Nakonec je tedy asi dobře, že se utkání nekonalo církve mají mezi sebou stav klidu zbraní a ženy mají alespoň klid od vášnivých zastánců Alláha...


Neděle

Mise Manchsteru United – šířit fotbalovou osvětu v asijských zemích (a s ní i vedlejší produkt, avšak neméně významný, a to vydělat nějakou tu "kačku" do pokladny navíc) - je ohrožena. Slavný anglický klub má naplánováno turné po Malajsii, Číně, Japonsku a Jižní Koreji právě ve chvíli, kdy se bude konat mistrovství Asie ve Vietnamu, Thajsku, Indonésii a právě v Malajsii. Všechny pořadatelské státy podepsaly smlouvu, že nebudou v době konání šampionátu pořádat žádné jiné sportovní akce, které by mohly zapříčinit odliv diváků.

Šéf asijské fotbalové federace Mohamef bin Hammám se (a nejspíš vcelku oprávněně) obává, že jakmile na malajské trávníky vyběhne Rooney, Giggs, či Ronaldo, bude většině Malajců jejich mistrovství vcelku ukradené a budou soustředit pozornost na evropské hvězdy. Jenže jak se zdá, bude s tím moci po Cimrmanovsku nesouhlasit, bude proti tomu moci protestovat, ale to bude asi tak jediné, co s tím nadělá.

Předseda Malajského svazu (Trvalo mi asi pět minut, než jsem jeho jméno napsal správně v plném znění, takže doufám, že to oceníte. Jen jsem si říkal, kdy má asi pan předseda svátek...) Tengku Abdullah Sultan Ahmad Shah to má totiž velmi dobře vymyšlené. Manchester by měl do Malajsie vtrhnout dva dny pře finálovým zápasem v indonéské Jakartě a to už pro Malajsii mistrovství končí, protože se na jejím území žádný zápas konat nebude. No uvidíme, jak z toho předseda (a teď si to jméno vychutnám, když jsem se ho naučil už psát) Tengku Abdullah Sultan Ahmad Shah vybruslí...