CO TÝDEN DAL... A VZAL? (19)

Peníze, peníze, peníze... Je ve fotbale něco důležitějšího? Pro Dány ano - alkohol. Řítí se na nás pohroma, přijde skutečně Matthäus? A dá se nějak zabránit tomu, aby váš milovaný klub nesestoupil? Jistě, v parlamentu. Naši mladí fotbalisté si svobody Nizozemska moc neužili, jedou po čertech brzy domů.


Pondělí

Zdá se, že česká Gambrinus liga s úplatky zatočila. Nebo bafuňáři přestali používat mobily a začali posílat poštovní holuby. Po víkendu je ale jasné, že když vrcholí v nižších soutěžích záchranářské nebo postupové, práce tak to smrdí tak, že i kafilérie je proti tomu parfumérie. Nejlepší "kus" se odehrál v pražské A třídě. O postup mezi sebou bojují ČAFC Praha a Újezd nad Lesy. Oba dva soupeři vyhráli na hřišti soupeřů o jedenáct branek. Náhoda? Nebo to bylo jenom sílou mužstva? Nedělají pánové z těchto klubů z lidí pitomce? Vždyť na amatérské úrovni se fotbal má hrát pro radost. Kvůli tomu, aby na vás byl soused pyšný, protože jste obešli tři hráče a zavěsili pod víko.Nemá si cenu nic nalhávat, fotbal je špína a řádně zažraná.

Vzpomínám si třeba, když se Choceň někdy před dvěma lety zachraňovala v divizi. Poslední minuta zápasu se hrála zhruba dvanáct minut, čekalo se, až dá Choceň vítěznou branku. Nestalo se a rozhodčí už ze sebe dál nechtěl dělat hlupáka, a tak zápas raději ukončil. Budete se asi divit, ale Choceň v zápase prohrávala a hrála tak tragicky, že štěstíčku muselo jít jedině penaltou. Ta logicky byla – nebyla. Jeden hráč z Ústí mi dokonce prozradil, že ústecký brankář při penaltě skákal tak, aby se hlavně vyhnul míči, což se mu povedlo.

Proto se ptám, má smysl na ten fotbal vůbec chodit? Pokud mají dobré klobásy a studené pivo, tak ano. Jinak náš fotbal nestojí ani za starou bačkoru.


Úterý

O spoustě národů koluje velké množství přirovnání. Říká se, že je chladný jako Švéd, hrdý jako Skot (stačí si vzpomenout na Gibsonovo srdce), miluje jako Francouz (nevím, co na nich ty dámy vidí, vždyť jedí žáby a slimáky), arogantní jako Američan (stačí se ho zeptat, kde leží Praha a dozvíme se: "Pracha? What is it? Ukraine?..."), horkokrevný jako Ital (představa, že bych nějakého potkal na silnici je přímo smrtící – a nedej Bože aby byl ještě v autě a ne na tříkolce). Dalo by se tak pokračovat ještě dlouho, ale poslední dobou je rozhodně nejtrefnější, že pije jako Dán.

Ještě si jistě pomatujete na "sympatického chlapíka", který se vydal na konzultaci s rozhodčím Herbertem Fandelem. K jeho smůle se tak ale stalo při zápase se Švédskem, který Dánsko odneslo kontumací. O víkendu ho napodobil jiný obyvatel země Hanse Christiana Andersena . Při třetiligovém zápase mezi Roskilde a Lolland-Falster Alliancen domácí prohrávali 1:2. Jednomu z domácích příznivců se stav nezamlouval do té míry, že se posilněn několika litry piva vydal zneškodnit hostujícího brankáře se slzným plynem v ruce.

Útočník byl okamžitě zadržen policií a teď už škrábe ve vězení brambory. Možná by Dánové mohli pomalu uvažovat o speciálním nápravném zařízení pro fotbalové nadšence, kteří to s láskou ke klubu "krapet" přehánějí.


Středa

Je to příběh jak z bájné Středozemě. Hrdý Boromir povede svůj lid vstříc krvelačným a záludným skřetům řídících se hesly jako co je podlé, to je dobré. Boromir, alias Sean Bean má úkol o to těžší, že po jeho boku tentokrát nestojí žádný Aragorn, žádný kouzelník, ba ani jeden Hobit. Zato má za sebou armádu nejvěrnějších fans Sheffieldu, kteří stále nemohou "zkousnout" vyřazení z Premier League. Jde totiž o to, že za kladiváře z West Hamu nastupovaly nové posily Mascherano a Tevez, kteří však nebyli "majetkem" klubu, ale třetí strany, což pravidla Premier League neumožňují.

Za porušení pravidel byl West Ham potrestán pokutou vyšší než 200 milionů korun, avšak boby mu zůstaly. Přitom v minulosti, pokud se v na Ostrovech vyskytl podobný problém, následoval i bodový odpočet. Příznivcům Sheffieldu se tedy zdá a nutno říct, že oprávněně, že se měří dvojím metrem.

Proto se dnes vydává kohorta fanoušků vedená Beanem na protestní pochod až do parlamentu, kde tato událost již také přišla na přetřes, protože už zhruba padesátka poslanců podepsala petici za bodové potrestání West Hamu. Inu fotbal je v Anglii možná ještě více než náboženství. Nebo že by měli poslanci ve svých volebních obvodech převahu fanoušků Sheffieldu a chtějí si zajistit koryto na další léta?

Klika je, že podobné věci zatím v Čechách neřešíme. Když totiž vezmeme v potaz historické souvislosti, přijdeme na to, že když se nespokojení obyvatelé vydali směr radní nebo šlechtici, skončilo to letem plavmo z okna.


Čtvrtek

Klokani se s velkou slávou sotva vrátili do fotbalové ligy a už si začínají "foukat". Ligu chtějí hrát v Ďolíčku, na čemž pochopitelně není nic špatného. Horší je, že by chtěli výjimku a hrát na něm tak, jak je, to znamená ve stavu nevyhovujícím předpisům pro prvoligové stadiony. Bodem sváru je především slavná tribuna pod hodinami, která je ke stání. Je pravda, že fanoušci, kteří stojí v "kotli" dovedou udělat mnohem lepší atmosféru, než když sedí. Například na hokeji to je vidět více než kde jinde. Například když v Pardubicích přestavovali před lety hokejovou arénu, chtělo představenstvo místa k stání zrušit, jenže fanoušci si jejich zachování vybojovali a v Pardubicích toho nyní rozhodně nelitují. Mají možná nejlepší a nejhlučnější publikum v republice.

"Bohemka" je na tom co se týče fanoušků podobně jako Pardubice v hokeji. Jsou hrdí a za svůj klub by i padli, kdyby bylo třeba. Pochopitelně to nejsou žádné Rychlé šípy a v tom je jádro pudla. Je dokázané, že i z psychologického hlediska působí sedačky na chuligány trochu domácky a emoce v sedě nejsou tak silné jako ve stoje. Pochopitelně pokud není sedačka přilepena k betonovému podstavci žvýkačkou a nedá se jen tak uloupnout. To se potom stane v ruce rozzuřeného fotbalového příznivce velmi nebezpečnou zbraní.

Jednou je to ale dané fotbalovým zákonem, že všude mají být sedačky a žádná místa k stání, tak by to tak i mělo být. Kdyby svaz povolil Bohemians výjimku, tak to by příště mohla Slavia zažádat, že chce hrát na staveništi a Liberec by chtěl hrát třeba druhé poločasy na Ještědu z kopce.


Pátek

Světe div se, inženýr Košťál se nejspíš zbláznil. Do médií prosákla informace, že tento rádoby manažer reprezentace, ti zkušenější už ví, že má funkci diktátora, jednal v dubnu s trenérským zoufalcem Matthäusem, jestli by teoreticky měl zájem šéfovat české reprezentaci. Košťál sice informaci o tom, že by jednal s Matthäusem, ihned dementoval s tím, že Lotthar jezdí jenom často do Čech a že s ním o ničem takovém nemluvil, zároveň však připustil, že kdyby reprezentace nezvládla utkání proti Irsku, musel by se nastalý stav nějak řešit. Říkal, že si dovede představit variantu, kdy Brückner bude odvolán, ale i tu, že zůstane. Nevím, ale říkám si, že nula bodů je, ať počítám, jak počítám vždy nula bodů a v kombinaci s hypotetickou porážkou doma s Iry by se jednalo i o ostudu mezinárodních rozměrů. Takže si potom nedovedu představit žádné jiné řešení nastalé situace, než odvolání trenéra. Košťál má ale třeba v rukávu něco jiného. Třeba hráčům zakáže koukat týden na televizi, nebo jim sebere jejich oblíbeného kačera a oni nebudou mít co tahat... Popravdě by mě už žádné podobné "jeté" řešení nepřekvapilo.

Košťál také prozradil, že případný okruh kandidátů na Brücknerovo místo nosí v hlavě. Čech to ale v žádném případě nebude, protože zde Košťál (mimo jiné člověk, který před deseti lety měl problém poznat rozdíl mezi fotbalem a vodním pólem) žádného odborníka vhodného pro národní tým nevidí. Pokud budeme však číst mezi řádky, tak z jeho výpovědi plyne, že zde už není nikdo kdo by skákal podle Košťálovy falešné píšťaly a kdo by provozoval (jak pronesl jeden bývalý český premiér) rektální alpinismus.

Jak se asi teď cítí Brückner, o kterém donedávna Košťál prohlašoval, že je v současné situaci neodvolatelný a že o žádných jménech ani neuvažuje. Možná jako Jaroslav Hřebík, o němž Košťál ve Spartě mluvil pomalu jako o rodinném příteli a potom ho vykopl takovým způsobem, že by si o něho stěží kdy opřel kolo.


Sobota

Výběr fotbalistů Haiti do sedmnácti let se vydal na přípravné utkání do Jižní Koreje. Cesta vedla přes Spojené státy a co jiného se asi tak mohlo stát, než že se někdo s hráčů pokusí vzít roha. Není se čemu divit, já bych asi taky nechtěl zůstávat v zemi, kde je výskyt HIV to samé co u nás rýma a kudlu v zádech můžete mít dříve, než se stačíte nadechnout. Z týmu tak na Kennedyho letišti v New Yorku zmizelo hned třináct hráčů a ve výběru jich tak zbylo pouze pět, což je počet tak do mariáše, ale ne na fotbal.

Třináctka ztracených se ale záhy přihlásila. Prý nechtěli nikam utíkat, jenom se na letišti chtěli projít a když je na celém letišti více lidí, než na celém Haiti, tak se zvídaví turisté podle jejich verze pouze ztratili. Vedení výpravy přesto pět hráčů potrestalo a místo do Asie byli posazeni na zpáteční letadlo směr Karibik. Jestli někdo z fotbalistů přijde o nadcházející mistrovství světa do sedmnácti let se teprve uvidí, jasné ale je, že až se někam poletí příště, budou mít hráči na nohou okovy, nebo se poletí radši přes základu na Severním pólu. Tam je jediným obyvatelem Santa, a tak by Haiťané neměli mít problém rozlišit, kde je jejich výprava.


Neděle

Trápení českého fotbalu nebere konce. Po dusné atmosféře kolem reprezentačního "Áčka", výbuchu devatenáctky následovalo i zklamání, které nám připravili Škorpilovi svěřenci na pro nás už skončeném šampionátu jednadvacetiletých.

I když zklamání... Lze o něm vůbec hovořit? Na jednu stranu se dá určitě souhlasit s trenérem Škorpilem, který před turnajem prohlásil, že když se jeho mužstvo dostalo mezi nejlepších osm týmů Evropy, nelze hovořit o neúspěchu. Vždyť to se vlastně rovná postupu do čtvrtfinále ne "velkém" Euru dospělých. Lvíčatům paradoxně ublížil první zápas ve skupině. Žádný fanda od našich nic nečekal a skromně doufal, že reprezentace neodjede s ostudou. Jaké bylo tedy překvapení v obci fanouškovské, když se ukázalo, že naši reprezentanti fotbal nejen umí, ale že nejsou o nic horší, než borci z Premier League. Proti "hvězdám" z Anglie, které na mě místy působily, jako by v hlavě měly seno (jejich zákroky měli k férové hře asi tak daleko jako motýl Emanuel k neviditelným bombardérům Stealth), předvedli naši hráči skvělý výkon. Hráli od vápna k vápnu a i když v zápase nepadla branka, bylo se na co dívat.

Po utkání se vlna pesimismu změnila na optimismus a téměř každý doufal, že postup do semifinále bude v silách našich fotbalistů. Jenže jedna facka nedělá Macka. Z růžového snu se stal ošklivý horor. Možná i díky chybně zvolené taktice, kdy jsme hráli pouze na jednoho útočníka, jsme Srby nedokázali pořádně ohrozit a o nějakém tlaku před jejich brankou jsme si mohli nechat leda zdát. Když už se naši mladíci smířili s remízou, přišla v devadesáté třetí minutě morová rána v podobě třepetajícího se míče v síti a byl konec snu.

Tedy šance na postup sice ještě byla, ale to by Anglie nesměla porazit Srby a Česko by muselo vyřídit Italy. Ani jedna podmínka splněna nebyla a naši cestují domů. Proti Italům působili naši hráči jako levný kompars a v žádné herní situaci jim nestačili. Taková porážka bolí nejvíc. A přitom to na začátku turnaje vypadalo tak slibně...

Čím to, že naše reprezentace tentokrát díru do světa neudělala? Chyba trenéra? Měl snad nominovat někoho jiného? Těžko, kdo byl zdravý, ten jel. Možná mohl být Škorpil trošičku odvážnější a nelpět tolik na sestavě pouze s jedním hrotem v utkání se Srby. Doufám také, že neuzavřel nějakou smlouvu s ďáblem (agentem), nebo samotným satanem (Košťálem) a jeho nasazení všech hráčů do pole byl jeho pokus, jak mužstvo nastartovat.

Ještě štěstí, že se Škorpilem nedělá "jednadvacítku" jeho kolega ve zbrani Csaplár. Jak jsme se totiž mohli dozvědět v přímém přenosu z televizní obrazovky, minimálně půlce hráčů by řekl: "Nemáš na to, radši skonči. To nemá cenu. Skonči...". Od tak veleúspěšného trenéra, který sklízí jeden mistrovský titul za druhým a ještě ho nikdy nevyhodili, to skutečně sedí...