EUROFOTBAL DENÍK (1)

Dáte ruku do ohně, že vám v uplynulém týdnu neuniklo nic, co se šustlo v říši fotbalové? Fotbalový funkcionář nikdy nespí, takže není dne, aby se něco neudálo. Pro připomenutí některých ožehavých i méně důležitých témat slouží můj deník. Takže račte vstoupit.

Pondělí

Na lavičce náhradníků se dají dělat různé věci. Můžete bloumat očima po publiku a hledat, jestli se na vás přišla podívat tetička z druhého kolena, můžete třeba kritizovat hráče, hrajícího na vašem postu, že vy byste řešili danou situaci rozhodně lépe. Nebo se můžete i jen tak nudit, přemýšlet o ničem a čekat na trenérovo toužebně očekávané "připrav se".

Francouzský záložník Vikash Dhorasoo takové problémy však neřeší. Na mistrovství světa si krátil dlouhou chvíli tak, že jeho počínání hnulo pánům z vedení fotbalové federace galského kohouta žlučí. A čím že to zaháněl nudu? Vzal si na lavičku kameru a točil a točil... Spoluhráči měli z jeho počínání pochopitelně veselo, ale lišák Dhorasoo měl už tenkrát své plány. Získaný materiál chce totiž použít na svůj film Náhradník, na kterém spolupracuje s režisérem Fredem Pouletem. Svaz se tímto jednáním cítí poškozen a začíná celou situaci vyšetřovat. Dhorasoo totiž nikde nenahlásil, že natáčení není pouze pro jeho domácí filmotéku, nýbrž je komerční. Já mám ale rozhodně, nehledě na úzkoprsé úředníky z francouzského svazu, jasno v otázce, kdo si pomašíruje pro Oscara za nejlepší kameru...


Úterý

Pavel Nedvěd (opět) oznámil, že končí s reprezentací. Tentokrát už prý ale bohužel nadobro. Nějak jsem doufal, že opět předvede své divadlo se šťastným koncem s názvem "Vrátí se Nedvěd do reprezentace?" které se dělilo na minimálně osm dějství, označovaných ne, ne , nevím, ano, nikdy jsem neřekl ano, ne, možná, a tak já se vrátím na baráž a pak uvidíme, ale teď je z Nedvěda cítit, že zápas se Srbskem má být skutečně jeho posledním.

Je to každopádně škoda. Končí symbol jedné fotbalové dekády. V civilu pro mnohé možná náfuka, či primadona, na hřišti však bez diskuze jezdec a bojovník, který slovo vzdát nezná. Jen si tak ale říkám, co bude asi Pavel dělat, když bude mít v Turíně tolik volného času. Žádné poháry, žádné mezistátní zápasy... No, ale možná mám zbytečné obavy a manželka Ivana ho pořádně zapřáhne, třeba do domácích prací.


Středa

Málokdo asi čekal, že se Srbskem prohrajeme. Úvod zápasu spíše naznačoval, jak svého soupeře přejedeme. Jenže stal se pravý opak. Nový srbský tým přejel nás. Trenéru Brücknerovi se dostalo před kvalifikací pořádného políčku. Jeho dřívější vychloubání o propracované obraně, standardních situacích a velice silné záloze znějí po dnešku jako špatný vtip.

To, že ve hře naší obrané čtveřice není něco v pořádku, bylo vidět už na mistrovství světa. Jediný, kdo si toho nejspíše nevšiml, byl naneštěstí Brückner. Kam se poděla tolik obdivovaná elegance a bezchybnost šéfa Ujfalušiho? Vždyť na stoperu hoří jak papír. A proč Grygera s Jankulovskim zapomněli, že krajní obránce se může občas vydat na nebezpečný únik po lajně? Bylo to přeci jen přátelské utkání, tak proč Brückner, který podle svých slov má o hráčích dokonalý přehled, nepřehodí Grygeru a Ujfalušiho a nevyzkouší je na postech, kde nastupují v klubech? Ach ano, patrně proto, že jejich kluboví trenéři fotbalu patrně moc nerozumí...

A silná záloha? V Rosickém určitě, ale kdo další? Piták vpravo rozhodně nepřesvědčil, to Sionko na druhé straně sice létal jako Fénix, jenže bez úspěchu. Plašil odvedl své tradiční neviditelné nic, za které byl tolik v médiích po mistrovství tak chválen a Kováčovi zápas nesedl vůbec. Jediný Polák dává tušit, že by mohl pomoci Rosickému držet prapor záložní formace v zajetých kolejích. Ale jeho "blikanec" ze zápasu s Itálií je pořádné varování, čeho je blonďatý dispečer hry ještě schopen.

Sice mě stále baví číst o tom, jaký je trenér Brückner filuta, že má v rukávu spoustu netradičních řešení standartních situací, ale nevzpomínám si, kdy naposled z nich naši reprezentanti něco vytěžili. Možná mám ale jen špatnou paměť.

Něco pozitivního zápas přeci jen přinesl. Marek Kulič ukázal, že máme v naší lize útočníka světové třídy. Jeho nápady motaly hlavy celé obraně Srbů. Nezbývá, než doufat, že mladoboleslavský technik dostane pozvánku i na kvalifikační utkání.


Čtvrtek

Německé národní mužstvo porazilo Švédy. Hráči ale zaznamenali ještě jedno, pro ně asi důležitější vítězství, které jim dost možná udělalo větší radost. Už nebudou muset nosit na mezistátní zápasy kopačky Adidas, ale budou si moci vybrat svoji obuv, na kterou jsou zvyklí z klubů. A za kterou dostávají i nemalé peníze.

Sice se říká, že umění není v botách, ale v nohách a že kopačka samotná fotbalistu neudělá. Ale dovedete si představit Popelku v botaskách? Vždycky radši sáhne po střevíčcích, protože je na ně zvyklá. Stejně volí i fotbalista, protože není nad pořádně prošláplou botu a navíc, když při každém jejím nazutí zacinká od sponzora pěkný pytlík "éček", není už vůbec co řešit.

Zpráva mi udělala radost už z toho důvodu, že alespoň v něčem jsme před Němci. Naši fotbalisté už výhodu vlastního výběru obuvi znají hezkých pár let. Němci se od nás mají zkrátka stále co učit...


Pátek

Pákistánci slaví. Vedení svazu zrušilo nařízení, podle kterého nesmějí muži navštěvovat zápasy tamní ženské ligy, která startuje do svého druhého ročníku. Otázkou je, proč se vedení odhodlalo k takto závažnému rozhodnutí. Buď na holky nikdo nechodil, nebo chtějí touto cestou pozvednout trochu kvalitu. Fotbalistky se budou přeci jen více snažit, když ucítí přítomnost nějakého toho muže.

Dalším logickým krokem nejspíš bude, že na třetí ročník se pánům povolí sundat z hlavy šátek a otevřít oči. Teď ale vážně, nebylo by špatné vymyslet něco podobného i v naší lize, i když naopak. Stálo by za pokus pouštět jedno kolo do ochozů naší nejvyšší soutěže pouze ženy. A když si představím, že bych v televizi takové utkání sledoval, stálo by tradičně za starou bačkoru, modlil bych se alespoň za nahého exhibicionistu na hřišti. Pardon, vlastně exhibicionistku...


Sobota

Henrik Larsson, útočník Helsinborgu je opět ve středu zájmu. I když asi z malinko jiného důvodu, než by si sám přál. Ve čtvrtfinále švédského poháru udeřil protihráče Jona Jonssona tak silně do žaludku, že nemohl pokračovat v zápase. Jenže ostuda není jediné, s čím se bývalý střelec Barcelony bude muset potýkat. Byl totiž obviněn z napadení, takže bude muset patrně obhajovat svůj čin i u soudu.

Larssonova verze je, že se snažil protivníka ze sebe pouze setřást. Takže se vlastně nic zas tak hrozného nestalo. Dá se dokonce říct, že Larsson přišel na to, jak se bránit osobní obraně. Praštíte vašeho strážce, pokud možno vší silou do břicha a je po problémech, jste volní. Možná si Švéd vzpomněl na Dominika Haška, jak si sedl na záda Martina Šíly a bombardoval jeho zátylek jedním krosčekem za druhým. Šíla si totiž také dovolil "hvězdu" omezovat v pohybu po hřišti.

Švédská justice pracuje ale malinko jinak než ta naše, takže lze očekávat, že veřejně prospěšné práce a mastná pokuta Larssona nemine.


Neděle

Bylo nebylo, fotbalové lize vládly od prvního do posledního kola dva kluby. Vlastně jeden, Sparta, Slavia jenom jednou, jaksi omylem... Ale zazvonil zvonec a pohádky je konec. Obě dvě pyšná pražská S mohou zatím jenom vzpomínat, jaké že to je, když je od zbytku ligy dělil propastný výkonnostní a bodový rozdíl.

Sparta pokračuje v loňském tápání a příliš nepomohla ani změna rozestavení na tradiční 4-4-2. Jakoby tím trenér Griga rezignoval na své metody. Sice tři body zůstaly na Letné, ale porazit slabou Příbram pouze o gól, který padne ještě za dvě minuty devadesát, to není rozhodně důvod k chlubení. Slavie vypadá sice herně lépe než Sparta, ale druhá prohra za sebou brzdí její vcelku solidní ligový start.

Loňská sezóna tedy nejspíš nebyla nějakým výpadkem mocných, ale spíše varováním, že v lize končí panování Prahy a tón bude udávat severní vítr z Liberce. Ještě aby svoji výkonnost tým z Podještědí potvrdil v Moskvě a premiérově tak vstoupil do milionářské smetánky jménem Liga mistrů...


A na závěr taková malá anketa. Napadá vás nějaký trefný název pro tento deník? Pokud ano, tak do diskuse s ním!