Jaký byl rok 2007 pro italský fotbal? (2)

Společně s Berlusconim se smáli všichni hráči a příznivci AC Milán. Ten úsměv byl doslova od ucha k uchu! Kdo měl ještě v roce 2007 důvod k úsměvu? Tak tedy v Itálii minimálně ti, co fandí Interu, AS Roma, Juventusu a reprezentaci. Téměř vše jim vycházelo tak, jak si přáli a možná ještě o trochu víc! Nevěříte? Tak já vás tedy zvu na malou procházku po fotbalové Itálii roku 2007. Snad Vás přesvědčím...

Pomsta na druhou

Je zde květen, slunce nad Řeckem a speciálně nad Aténami září jen a jen pro milánské fotbalisty! Vše jim chutná sladce, zejména má tuto příchuť slovo pomsta! Usměv od ucha k uchu není vidět jen na jejich tvářích, zrcadlí se také na onom krásném poháru pro nejlepší klubový tým starého kontinentu. A na něm to "od ucha k uchu" platí dvojnásobně! Uši mají hráči, ucha zase pohár, tralalalalala... Jejich soupeř z Liverpoolu pomalu opouští hrací plochu. Ví dobře, že místo na pódiu je jen pro vítěze. Ten pocit radosti si prožili hráči z města Beatles před 2 roky. Koho že to porazili? AC Milán... A na penalty k tomu!

Ale byl tu ještě jeden dloužek určený ke zplacení! Již dlouhá čtyři léta se všem okolo AC Milán dělalo rudo před očima při vyslovení názvu jednoho klubu z Argentiny. Boca, Boca, Boca... Pohár mistrů byl od května vystaven na čestném místě, v srpnu k němu přibyl evropský Superpohár, ten za výhru nad Sevillou. Ale ještě pořád zůstávalo jedno místo volné... Do prachu ve vitríně někdo prstem napsal Boca... Dnes již tento nápis vidět není. Na jeho místě stojí třetí pohár roku 2007. Za vítězství na mistrovství světa klubů. Kdo jim po finálovém zápase padl k nohám? No přeci Boca!

Odvěký rival, Inter, snad přestal být na chvíli nepřítelem. Dohoda zněla jasně. Itálie je vaše, my si necháme Evropu a zbytek světa! A z Milána uděláme hlavní město světového fotbalu. Dida, Maldini, Cafu, Pirlo, Inzaghi, atd., tito třicátníci jsou základem, pilířem, AC Milán. Ani jejich tři křížky na zádech jim nevzaly chuť hrát a vyhrávat. Ale nelze zapomenout na dvojici, která na milánském nebi září nejjasněji: Kaká a Filippo Inzaghi. Ten první si dělá z pohárů kolekci a chystá se otevřít muzeum. Nejlepší střelec LM 2007, Zlatý míč France Football, nejlepší hráč FIFA 2007, nejlepší hráč FIFPro, nejužitečnější hráč mistrovství světa klubů... Ten druhý? Narodil se v Piacenze a dal góly ve všech finálových zápasech! Společně s Gerdem Mullerem je nejlepším střelcem evropských soutěží, oba dali 62 branek. Je jediným fotbalistou, který dal góly ve všech soutěžích pořádaných UEFA. Jen tak na okraj: víte za koho hraje? Za AC Milán!!!

Doma kraluji já!

Vedle úspěchů AC vypadají ty Interu snad až příliš skromně. Ale měřit neměřitelné může být ošidné! Podívejte se zpět, do blízké minulosti. Titul před rokem a něco Interu spadl do klína, hrou si ho nezasloužil, první v tabulce neskončil. Ještě chcete nahlédnout dál? Našli jste v Serii A něco? Nic, dlouho nic.

Jak rozdílná je ovšem přítomnost! Rok 2007 změnil vše. Práce Manciniho začala přinášet ovoce. Stromy zasadil v letech 2005 a 2006, v Italském poháru mu to vyneslo první jablíčka. Ale sladké a šťavnaté ovoce začal sklízet až v roce 2007. Tým mluví víc španělsky, hlavně s argentinským přízvukem, než italsky. Mancini dokázal přesvědčit Itálii, že pověra, která tvrdí, že tituly vyhrávají jen Brazilci, již neplatí. Titul získal jasně.

Celkem 17 vítězství v řadě. Neporažen na hřištích soupeřů. Výhra 2:1 nad AC Milán v závěru roku. Začíná zapomínat, co je to prohrát, od dubna 2006 v lize prohrál jen jednou a ještě k tomu doma... Cíl pro rok 2008? Opustit hranice svého království, vydat se na cestu po Evropě, podívat se do světa. A nechat AC zase na čas odpočívat doma. V Itálii, v Miláně...

Dost již bylo Milána!

Tak a podobně jistě v tuto chvíli volají všichni ti, kterým toto město není právě po chuti. Vyslyšme jejich přání a podívejme se na chvíli do Turína. Prožili jsme si všichni zvláštní rok. Bez Juventusu v první lize. Těžko si kdo mohl něco podobného představit. Ale pobyt v Sérii B již patří minulosti a příznivci Staré dámy se znovu mohou radovat. Po návratu mezi elitu zněl úkol jasně: bojovat o titul, v nejhorším případě o postup do LM.

Ranieri se postavil za lajnu a svým typickým způsobem začal dirigovat nové svěřence. Neuskutečnily se žádné bombastické nákupy, jako tomu bylo dříve zvykem, mužstvo nemá žádné nové hvězdy současnosti. Kde hledat příčiny současného umístění Juve a jeho dobré hry? Zejména u těch, kteří nezradili a v klubu zůstali, přes mnohdy lukrativní nabídky na přestup, i v dobách zlých, tedy druholigových. Buffon, Del Piero, Trezeguet, Nedvěd... Především jejich zásluhou si Juventus zajistil postup dávno před skončením sezóny.

Spolu s týmem z Turína se do ligy vrátili další dva tradiční účastníci: Neapol a Genoa. A to přineslo zvláštnost hodnou zaznamenání. Všechna klasická derby mezi týmy Říma, Milána, Turína, Janova a Neapole jsou zde znovu! A v plné kráse, jakou jen fotbal přináší.

My jsme tady taky!

AC Milán ztratil o ligu zájem, Juve v ní ani nehrálo. A tak se musel objevit někdo jiný, kdo bude Interu alespoň trochu znepříjemňovat život a doprovázet ho při jeho pobytu ve výšinách Série A. AS Řím se rád ujal této role. Spaletti a spol. prohráli dvě pohárová finále za sebou, ale to roku 2007 si již nenechali vzít. Porazili samotný Inter, o to byla snad radost větší. A ještě si k tomu, jako zákusek, přidali Superpohár!

Všechno nasvědčuje tomu, že v současnosti jsou to právě a pouze tito Římané, kteří mají sílu být na dostřel Manciniho svěřenců. Dva poháry, druhé místo v lize? I to se zdálo AS málo a tak si vychutnává kralování v hlavním městě, kde se Lazio dívá jen se závistí na úspěchy svého rivala. A to nejen co se postavení v Sérii A týče. Liga mistrů přinesla velice rozdílnou kvalitu výlovu ze svého rybníku pro AS a Lazio. Zatímco ten momentálně herně chudší vypadl ve skupině a na jaře se bude soustřeďovat pouze na domácí soutěž, ten šťastnější a lepší se popral s Manchester United o postup z prvního místa a v osmifinále není bez nadějí. Možná že ve skrytu duše věří...

Hola, hola, EURO volá!

Možná, že se od mistrů světa čekalo něco víc. Snadný postup ze skupiny, potvrzení titulu získaného před více než rokem v Německu. Ale časy se mění a každý zápas je jiný. O dlouhodobých turnajích ani nemluvě. A tak azzurri, vedeni tentokráte Donadonim, trpěli až do posledního hvizdu rozhodčího a po utkání se Skotskem se radovali stejně, jako po poslední penaltě v utkání s Francií na MS.

Právě s tou Francií, která je na cestě do Rakouska a Švýcarska doprovodí ze stejné skupiny. A jelikož se zdá, že los je největší šprýmař na světě, bude to znovu Francie, která se vetřela do curyšsko - bernské skupiny C, kam o pár minut později los poslal také Italy. Nepřipomíná Vám to něco? My jsme byli osudem pro Nizozemce a oni zase pro nás! A jak se zdá, tak nás vystřídalo Rumunsko.

Cesta, po které se vydala Itálie v roce 2007, nebyla snadná. O předvedených výkonech se v žádném případě nedá mluvit v superlativech. Docházelo ke změnám za pochodu, začátek kvalifikace nepřinesl očekávané výsledky. Zdálo se, že na všech, ale zejména na trenéru Donadonim, leží stín Marcella Lippiho, který přikládal do ohně, když několikrát opakoval slova o své touze vrátit se ke kormidlu reprezentační lodi. Ale konec dobrý, všechno dobré, znáte to. Donadoni přežil pár bouří a jeho svěřenci se zdají být silnější, než tomu bylo v prvních týdnech pod jeho vedením. A kdo ví, zda právě ona skupina "smrti" nebude trampolínou k dalšímu titulu...

Italský fotbal 2007 toho přinesl mnohem více. Ale snad těch 5+5 příkladů, pozitivních a negativních, dokázalo reprezentovat jeho sílu a zároveň také nepopulární odvrácenou tvář úspěchu.