Ozvěny z Bundesligy: Čtyři hráči, jeden pohřeb. Po kterém týmu nám bude nejvíc smutno?

Sejdou z očí, sejdou z mysli. Jakmile se nějaký tým vytratí z nejvyšší úrovně, přijde o pozornost. Což je často škoda, neboť působení takového celku přináší i zajímavé příběhy. O co působivého můžeme přijít, pokud 1. Bundesligu opustí Schalke, Bochum, Stuttgart nebo Augsburg?

Velkolepý projekt Herthy skončil krachem. "Stará dáma” se tak trochu po vzoru Chelsea či PSG chtěla stát velkým klubem z hlavního města. Pumpování peněz ale místo toho skončilo sestupem, zlostí fanoušků a varováním pro jiné oddíly, že pokud se chtějí vydat podobnou cestou, měly by zprvu pečlivě zvážit všechna pro a proti.

Kdo ovšem Herthu do 2. Bundesligy doprovodí? Minimálně ještě jeden celek se najde. Před posledním kolem zůstávají čtyři adepti na pád dolů. Někteří si sestup zaslouží víc, jiní méně. Pojďme se tedy na zbývající hráče v osudí podívat. Budou přitom vylíčeni tak, že po přečtení byste si jejich sestup přát neměli. I když u některých bude vskutku těžké najít něco okouzlujícího.

Přesně po polovině ročníku měli "Knappen” na kontě devět bodů. Na podzim vyhráli jen jednou, vsítili ubohých 14 branek. Na předposlední Herthu ztráceli pět bodů, na pozice zaručující záchranu ještě o bod víc. Do roku 2023 vstoupili porážkou 3:0 ve Frankfurtu a ještě těžším domácím debaklem 1:6 proti Lipsku. Děravá obrana, impotentní ofenziva. Tehdy asi málokdo věřil, že se Schalke ještě zvedne.

S ohledem na výše zmíněné je vlastně neuvěřitelné, že je celek z Gelsenkirchenu ve hře. Únorová šňůra bezbrankových remíz naznačila zlepšení, k dokonalosti ale bylo pořád daleko. Pak ovšem začali Knappen taky zvítězit. Zvládli klíčová střetnutí se Stuttgartem, Bochumí i Herthou. Je jedno, na který oddíl z Porúří ukážete. Týmem Rückrunde může být jak Dortmund, tak i Schalke.

Skvělému comebacku jistě pomohly zimní příchody. Knappen moc rozhazovat nemohli, přesto do kádru přivedli dobré posily. Zmatkující Mayu Yoshidu či Henninga Matricianiho uklidnil Moritz Jenz. Na křídle se uplatnil Tim Skarke, své si navzdory gólové impotenci odvedl také Michael Frey na hrotu. Do toho se uzdravil tvořivý Rodrigo Zalazar, ve stabilních výkonech pokračoval také Alex Král. Opravdu má Schalke nyní po celé té dřině sestoupit?

Jejich dům, jejich hrad. Hertha sice byla na hřištích soupeřů ještě bídnější, ale ani Bochumi to venku moc nevoní. To doma na Ruhrstadionu se cítí mnohem lépe. Jeho betonový skelet slouží jako těžko dobytná tvrz, na níž si v průběhu sezony vylámaly zuby Dortmund, Lipsko, Union nebo třeba Frankfurt. A úspěšný zde v posledním mači nemusí být ani Leverkusen,

Zatímco Schalke vypadalo na odpis po polovině sezony, s VfL se moc nepočítalo už před úvodním kolem. A šestizápasové čekání na první bod tento dojem moc nevylepšilo. Pak se ale kormidla chopil Thomas Letsch, naučil Porúrské zdatněji kombinovat a rázem započal vzestup tabulkou. Příběh Bochumi tak alespoň částečně připomíná příběh Knappen. S tím rozdílem, že na Ruhrstadionu mají zázemí skuteční odpadlíci, kteří ví, že na Bundesligu sotva stačí. Avšak o to srdnatěji bojují.

Lze čekat, že v případě záchrany se VfL nikterak výrazně nezlepší. Kádr postrádá kvalitu a na velké posílení nemá prostředky. Spíš bude horko těžko nahrazovat těch pár cenností, o něž může v průběhu léta přijít. Podobnou situaci už ale klub zvládl vloni v létě, kdy jeho řady opustilo šest klíčových hráčů z předešlé sezony. Nakonec však přišli noví harcovníci. V jiných prvoligových klubech by se dost možná nechytli, prostředí podceňované Bochumi jim ale velmi svědčí. Pokud tedy máte rádi story outsiderů, tak si partu z Ruhrstadionu jistě oblíbíte.

Pouze Kolín hrál víc remíz než VfB. Co to ukazuje? Jednak to, že Stuttgart bojuje o body do posledního dechu. V aktuálním ročníku schytal debakl pouze v Dortmundu (5:0), výrazně pak zaostal už jen na hřišti Unionu (0:3). Rozdíl mezi vstřelenými a inkasovanými brankami "Schwaben” činí jen 12 gólů v neprospěch vlastních přesných zásahů. To je jednoznačně nejlepší statistika mezi zbývajícími týmy namočenými v boji o záchranu.

V součtu 11 plichet zároveň ukazuje, že Stuttgart bojuje o body do posledního dechu proti každému. Nebojí se tedy ani těch nejsilnějších. Na hřišti Bayernu vybojoval remízu ve druhé minutě nastaveného času. No a co doma "Schwaben” předvedli proti BVB, to ani není třeba zmiňovat. Bod vydřelo družstvo z města Mercedesů i proti Lipsku.

Stuttgart je nadále nevyzpytatelným, ale taky velmi zábavným mužstvem. Bohužel nemá elitního střelce, jenž by kvantum příležitostí na jedno utkání proměnil. Serhoua Guirrasyho v průběhu ročníku trápila zranění, Silas zase jen marně vzpomíná na zlaté časy. Přesto zůstávají Wataru Endo a spol. nebojácní. A sluší se také připomenout, že Schwaben se celou tu dobu od léta museli obejít bez podpory z jedné tribuny, neboť ta se kvůli mistrovství Evropy rekonstruuje.

S mužstvem, které si v nejhorším případě zahraje baráž (přímý sestup je kvůli mnohem lepšímu skóre ve srovnání se Schalke víceméně vyloučen), je to těžké. Podobně jako Bochum se snaží prodrat mezi giganty z proslulých fotbalových bašt, na něž v historických srovnáních nestačí. Jenže na rozdíl od VfL působí Augsburg v 1. Bundelize mnohem delší dobu. A za ten čas ztratil leccos ze svého prvotního šarmu. A to už začíná skutečně vadit.

Pochvalně lze poukázat na práci mladého kouče Enrica Maaßena. Nebo na to, jak se odepisovaný Rafał Gikiewicz stal během podzimu oporou mužstva. Na to, jak se Gikiewiczův náhradník Tomáš Koubek dočkal po letech čistého konta. Na perspektivní zálohu, v níž si své místo našel po zimním příchodu i 19letý Arne Engels. Na slušnou dostupnost z České republiky. Po takových malých dílcích vypadá Augsburg vlastně zajímavě.

Jenže jako jednotný kus už to tak zábavně nepůsobí. "Fuggerstädter” pod Maaßenem brání ještě urputněji než dřív, Gikiewicz po sezoně klub opouští, Koubek je spíše průměrným bundesligovým gólmanem. A blíž než do Augsburgu to z Prahy máte do Mnichova nebo Lipska. Vybudovat pevné pouto k FCA je skutečně těžké. Třeba ale někomu stačí menší příběhy zmíněné v předešlém odstavci.