Ozvěny z Bundesligy: Šedé myši umí bavit. Ale i pěkně frustrovat

Mönchengladbach ve 21. kole prokázal, že s Bayernem se potkává rád. Hned v dalším zápase ale schytal debakl od průměrného Mainzu. Jak na Borussii po takových výsledcích vlastně nahlížet? A co si máme myslet o Mainzu, který sice zvítězil ve třech utkáních v řadě, jindy ale podobné šňůry není moc schopen?

Frustrace má ve fotbale mnoho podob. Svým způsobem se s ní může setkat fanoušek kteréhokoli klubu. Je jedno, zda se zrovna nachází nahoře, nebo se brodí blátem. Menší či větší míra znechucení se může dostavit tam i tam. A to i v dlouhodobém měřítku.

Dejme si pár příkladů z Bundesligy. V první dekádě 21. století by příznivci Dortmundu sotva pomysleli na to, že by si někdy mohli stěžovat na druhé místo v lize. Jenže z honáka Bayernu se postupem času stal věčně druhý celek. Je to furt rozhodně lepší než finanční problémy 15 let dozadu. A dlouhodobě se v Německu vede líp pouze Bayernu. Avšak přesně to je k vzteku. Lepší než skoro všichni, a přitom nikdy nejlepší. Letos může Borussia své prokletí zlomit, nic ale není jisté. Pokud by v boji o titul těsně neuspěla, letitá deziluze by se jen prohloubila.

V Lipsku si zas tak moc stěžovat nemohou. Nicméně i tam čekali raketovější vzestup. V loňském roce zesnulý zakladatel Red Bullu Dietrich Mateschitz si přál do roku 2024 zisk bundesligového trůnu. Jisté je, že sám to už neuvidí, avšak kdoví, zda vůbec něco bude k vidění. Letos už se v Sasku zřejmě nedočkají a na splnění Mateschitzova přání budou mít "Rotten Bullen” už pouze jeden pokus. Klub, jenž v době dortmundské finanční tísně ještě ani neexistoval, se samozřejmě i bez trofeje nachází v komfortní situaci. Na druhou stranu však přesně nevíme, jak budou "plechovkovým” konzumem zhýčkaní diváci postupem času reagovat.

Zejména případ Dortmundu ukazuje, že pravidelný pobyt v horních patrech tabulky nemusí být nutně med. Něco podobného prožívá o trochu níž Leverkusen, jenž je rovněž ambiciózním klubem, avšak ne tak silným, aby dosáhl většího úspěchu. V Porýní to každopádně až tolika lidem nevadí, neboť tamní prostředí je díky vlastnictví Bayeru, které Leverkusen pohodlně zajišťuje, poněkud odproštěno od vnějších tlaků. Neboli: raději komfort nežli risk.

Abychom však frustraci příliš nebagatelizovali, ukažme si též příklady z nižších pater. V nezáviděníhodné pozici se nachází třeba Stuttgart. Sestoupí, pak postoupí, aby následně zase bojoval o udržení. Takhle se na hraně 1. a 2. Bundesligy plácá dobrých deset let. Ještě hůř je na tom Hamburk, který mezi první a druhou nejvyšší soutěží nependluje vůbec. Sám se totiž uvěznil ve druhé lize, z níž se roky snaží vyhrabat, aby si to na konci sezony vždy pokazil.

Hamburg have officially removed their legendary stadium clock, which once counted the years, days, hours and minutes they had been a Bundesliga side. pic.twitter.com/HqUARwvrRy

— DW Sports (@dw_sports) July 17, 2019

Propásli v Mainzu svou šanci?

Představili jsme si krajní případy, opakující se zklamání se však vyskytuje také u klubů, které povětšinu roku nejsou tolik na očích. Přitom by se v médiích rády vyskytovaly častěji. Pochopitelně v dobrém světle. Jenže tam nejsou. A ani za týden nebudou, což je přitom u řady z nich škoda.

Mainz je takovou šedou myší dlouhodobě. Před nedávnem sice dost uvadal a zdálo se, že z 1. Bundesligy sestoupí. Pak se ale k soutoku Rýna s Mohanem vrátil někdejší obránce Bo Svensson, tentokrát už v roli trenéra. Skomírající celek postavil na nohy a dostal jej z posledního místa opět do klidnějších vod. Na stabilitu jsou v Porýní-Falci zvyklý, nejvyšší německá soutěž totiž skromný oddíl hraje bez přestávky od roku 2009.

Když se však Mainz po příchodu Svenssona skoro zázračně uzdravil, čekalo se, že může dojít ještě dál. Že ještě nějaký čas bude postupovat kupředu. A je pravdou, že po záchranářské misi v sezoně 2020/21 se "Nulapětky” za další rok umístily na solidním osmém místě. Stejně tak ale zůstaly bodově daleko od příček zajišťujících evropské poháry. Samozřejmě je třeba mít na paměti to, kde se Svenssonův tým ještě na přelomu let 2020 a 2021 nacházel. Nicméně před FSV tehdy finišoval mimo jiné Kolín, jenž předešlý ročník balancoval na ještě tenčí hraně.

Svensson začal po svém návratu praktikovat nátlakové rozestavení se třemi stopery, jímž zaskočil nejednoho protivníka. Postupně se v kádru FSV vyprofilovali zajímaví hráči. Například krajní beci Silvan Widmer s Aarónem Martínem Caricolem, záložník Anton Stach nebo útočník Jonathan Burkardt. Díky vhodnému obsazení jednotlivých postů a propracovanému hernímu stylu, jenž sice vychází z pevné obrany, zároveň ale během zápasu vede k vypracování řady brankových příležitostí, už dánský kouč třeba dvakrát porazil Bayern. Stejně tak zvládne potrápit v podstatě každého soupeře. Avšak ne pravidelně.

Nyní se FSV nachází na vítězné vlně. Ale trvalo to. Místo bezstarostných jízd se Mainz potýká spíše s výpadky, což se projevuje i na výkonech individualit. Krásným příkladem budiž Karim Onisiwo. Rakouský forvard letos předvedl dva výkony hodné opravdových útočných es, a to proti Kolínu a Bochumi. Jinak ale tolik neviniká. Což při vzpomínce na dvě zmíněné performance zamrzí.

Oproti nedávným měsícům se Mainzu pořád vede velmi dobře. A v pátek měl zase důvod k radosti. Vypráskal Gladbach, k tomu našel nového nejmladšího střelce. Mohl by však podobně zářit pravidelně. Tedy pokud už znovu nezabředl na několik let do průměru.

17 - Nelson Weiper scored at the age of 17 years and 344 days, replacing André Schürrle (18 years, 317 days) as 1. FSV Mainz 05's youngest Bundesliga goalscorer. Youngster. #M05BMG pic.twitter.com/6RbCvC5hZE

— OptaFranz (@OptaFranz) February 24, 2023

Jak dlouho lze zdržovat pád?

Cesta Gladbachu do středu bundesligové tabulky vede z jiného směru než ta v podání FSV. Ještě nedávno fotbalisté Borussie křepčili v osmifinále Ligy mistrů. Nedlouho poté se ale u hranic s Nizozemskem začaly projevovat nepovedené kroky dlouholetého sportovního manažera Maxe Eberla a taky finanční tíseň, do níž se klub dostal především kvůli pandemii koronaviru. Kvůli ní osiřely ochozy Borussia-Parku a Gladbach tak přišel o důležité příjmy ze vstupného.

Pád "Hříbat” se tedy dal očekávat. Zatím se daří mít jej pod kontrolou. Borussia nebojuje o holé přežití, naopak se drží v klidných vodách. V kádru zůstalo dost kvalitních borců. A tak si Gladbach pořád troufne na Bayern... aby za necelý týden schytal facku od Mainzu. Je to vlastně schizofrenní situace. Tým, který jako jediný umí skolit Goliáše, zároveň není dost dobrý na to, aby onoho Goliáše naháněl. Zaostává totiž za řadou dalších mančaftů.

Příznivci Borussie by si jistě rádi ještě užili "Last Dance”. Přetím, než Marcus Thuram po sezoně odejde. Než se naplní aktivní kariéra dnes už kultovního Larse Stindla. Dokud umí být přínosní Alasanne Pléa, Rami Bensebaini či Nico Elvedi. Čas pro zmíněnou partu se ovšem krátí. A její rozpad už ostatně pomalu nastává, když jej v lednu započal Yann Sommer.

Po přestupu švýcarského gólmana do Bayernu hledají Hříbata novou brankářskou jedničku. Měl se jí stát Jonas Omlin, ten se ale v Mainzu zranil. Nahradil jej Tobias Sippel, který ovšem Gladbach už v minulosti moc nepodržel. A ani páteční utkání se mu moc nevyvedlo. V dalším kole by tak měl dostat příležitost spíše mladý Jan Olschowsky. Ten přitom jistě doufal, že po odchodu Sommera dostane šanci rovnou. Místo toho ale bude o své místo muset bojovat s Omlinem, přičemž lze očekávat, že vedení Borussie bude upřednosťnovat spíše posilu z Montpellieru.

Mezi třemi tyčemi tak Gladbach hledá ideální obsazení. Stejně tak se hledá i klub jako takový. Zůstává pořád kvalitní, postupně jej ale síla asi bude opouštět.