Premier League - souhrn 17. kola

Góly: -

José Mourinho natáhl sérii neporazitelnosti s Arsenalem. Na půdě severolondýnského soupeře uhrál s Chelsea bezgólovou remízu. Gunners byli o trošku lepším týmem, přesto byli blíže brance právě Blues. Lampardova krásná rána se nicméně od břevna odrazila jen kousek před brankovou čáru, a tak si oba velkokluby odnášejí z šlágru zřejmě zasloužený bod.

Takhle vyrovnanou tabulku na jeho čele novodobá Premier League nikdy nezažila. Díky remíze Arsenalu s Chelsea je rozdíl mezi prvním Liverpoolem a pátým Evertonem jen dvoubodový a už den před Vánoci tak dostali fanoušci anglického fotbalu krásný dárek. Na nadcházející rozuzlení se musí těšit snad úplně každý.

Od úvodu utkání měl velice mírnou převahu domácí Arsenal, nicméně přes pevnou defenzivu Blues se jim přecházelo těžko. Navíc měli velké potíže s přihrávkami, takže jejich akce končily často jen mocným výdechem tribun. Nebylo proto divu, že za pětačtyřicet minut nezasáhli prostor tří tyčí ani jedinkrát. Chelsea zdatně sekundovala, předváděla slušné brejky, ale ani Mourinhovi svěřenci si dlouhé minuty nebyli schopni vyprodukovat žádnou šanci.

Až po půlhodině hry málem jako blesk z čistého nebe udeřila legenda Západolondýňanů Frank Lampard. Nejlepší střelec v historii Chelsea vypustil ze své kopačky po geniálním lobu Hazarda parádní ránu, která se ke smůle hostí odrazila asi metr před brankovou čáru. Závěr poločasu se dostali k otěžím utkání i hosté, kteří předvedli několik povedených ofenzivních akcí. Tu nejnadějnější zazdil při přečíslení Willian, jehož slabá střela nenadělala Szczesnymu velké potíže.

Hra nicméně setrvala v obvyklé "big clash" náladě vyrovnaná a ke smutku nezaujatých fanoušků i nudná. Pět minut před obrátkou se hra vyostřila, když padla kosa na kámen v podání dvou Mikelů. John Obi ošklivě skluzem inzultoval Artetu, ale sudí Dean byl blízko a patrně vzhledem ke stejné době "zahájení zákroku" neudělil Nigerijci ani žlutou kartu.

V podobném duchu jako první dějství probíhala i půle druhá. Arsenal měl o chloupek větší časové úseky míč na svých kopačkách, ale na podmáčeném trávníku je zrazovala přesnost přihrávek - přes velmi dobře konsolidovanou až Mourinhovskou obranu nebylo sto dostat se k blízkosti Petra Čecha.

Chelsea hrála dobře takticky, a když se dostala k míči, byla nebezpečnější než její londýnský rival. Její akce vypadali nadějněji, avšak ve vápně či těsně před ním už to taková sláva nebyla. Hazard pěkně vyhlížející situaci nezvládl kvůli nedokonalému zpracování, Lampardově razantní ráně pak scházela přesnost.

S ubývajícím časem se výstraha v obraně Chelsea zvyšovala, nějakou čtvrthodinu před koncem měl velkou šanci na první gól i střelu na bránu Arsenalu Giroud, jenže po lahodném pasu Ramseyho rozvlnil ranou podél Čecha jen boční síť. Český gólman musel zasahovat až při krásné akci po ose Rosický - Gibbs - Giroud, kterou mimo bránu dostal společně se skvěle bránícím Terrym.

José Mourinho na snahu o tři body rezignoval oficiálně tři minuty před koncem, když stáhl jediného útočníka Fernanda Torrese a namísto něj povolal do zbraně obránce, či dnes spíše defenzivního záložníka Davida Luize. A portugalský stratég svého cíle dosáhl, stejně jako utkání na Old Trafford, i to na Emirates takticky zvládl na výbornou a uhrál na horké půdě cenný bod.

Góly: 70. Bryan Oviedo (vl.) - 66. Séamus Coleman, 84. Ross Barkley

Podesáté v řadě. Everton pokračuje ve fantastické formě a k jubilejní neprohře přidal nadstavbu vítězství. Tři body z hřiště Swansea zařídili Seamus Coleman a Ross Barkley, za domácí korigoval nešťastně další Evertonian Oviedo. Toffees každopádně poskočili na čtvrté místo pouhé dva body za vedoucí Liverpool. Velšané zůstávají jedenáctí.

Jak první půle zajímavě začala, tak nudně a pro diváka únavně pokračovala až do přestávkového hvizdu, jež znamenal opravdu vysvobození. Už ve druhé minutě sice Shelvey zatáhl po levé straně míč a předložil Routlegdovi krásnou příležitost, jenže na jeho marné zakončení navázalo snad všech dvaadvacet fotbalistů na hrací ploše.

Následné desítky minut vyplňovala snaha obou celků dostat se k šestnáctce soupeře, jež však končila zpravidla končila nepřesnou přihrávkou, centrem, potažmo skvělým zákrokem obrany, jimiž se skvěl především kapitán Swans Ashley Williams. Jednou už měl ale dušičku velmi útlou, když se o jeho nohu překotil Barkley a klidně se mohla pískat penalta.

Píšťala sudího však zůstala němá, čímž režisér utkání odsoudil první poločas k bezgólové letargii. Jedinou další zajímavou situaci zabil Bony Wilfried prudkou ranou "až někam do galerie". Bohužel, ani druhé dějství nepřineslo změnu. Tedy alespoň zpočátku.

Náznak nebezpečí zaznamenala obrana Swansea při skoku Colemana do centru z levé strany, ale míč kousek od brány jen líznul. Nudu se pokusil rozčísnout Pienaar, ale dělovkou bránu rovněž minul. Totální důkaz zmaru předvedl deset minut po obrátce Ross Barkley. Nekonsolidovanou obranu Swansea překonal kolmicí Pienaar a mladičký záložník se řinul sám na bránu. Při snaze zkoordinovat se před střelou ovšem zaklopýtal a nakonec "vystřelil" v pádu zcela nefotbalově a mimo branku.

S postupujícím časem nicméně převaha Evertonu narůstala a v defenzivě domácích se vyskytovala zajímavá okénka. Do jednoho jako paprsek slunce pronikl hbitý Coleman, ale na malém vápně mu stopku vystavil precizní Williams. Po hodině hry měl gól na noze Barry, který po skvělé hlavičce Distina ze vzduchu pálil nad.

Tlak ale rostl a v šestašedesáté minutě přišlo nevyhnutelné. Seamus Coleman se převtělil do role záložníka, střelce a hrdiny, když za vápnem z úhlu vykouzlil báječnou ránu a zaslouženě poslal Everton do vedení. To však favoritovi vydrželo jen čtyři minuty, když se o slovo přihlásili zbylí tři krajní obránci. Davies odcentroval do vápna, Tiendalli se v něm přetlačil přes Pienaara a díky teči Ovieda dostal míč za Howardova záda.

Vyrovnání domácí nakoplo, a hra se tak zcela vyrovnala díky ojedinělé a nesmírně šťastné akci Swansea. Deset minut před koncem měl velice nadějný prostor před sebou otevřený Alvaro, jenže Distin mu zběsilým úprkem brzy křížil cestu a střídající forvard vyřešil situace hanebným obloučkem přímo do Howardovy náruče. To se nakonec ukázalo jako rozhodující moment zápasu.

Hned z dalšího útoku totiž Toffees udeřili. McCarthyho sundal před vápnem křižující Davies a následný přímý kop pojal Ross Barkley po svém. Fantastickou ranou otřel míč o břevno a poslal svůj tým zase do vedení. Záhy sice Hernandéz div nezlomil Howardovi ruce dělovkou z úhlu, i díky dalšímu skvělému zákroku Howarda proti pokusu Lamaha však onen gól sedm minut před koncem přidělil všechny tři body na stranu Karamelek.

Góly: 13. Adam Lallana, 59. Rickie Lambert - 25. Emmanuel Adebayor, 54. Jos Hooiveld (vl.), 64. Emmanuel Adebayor

Sebevědomý Tim Sherwood ukázal, že by se vskutku mohl ucházet o uvolněný post manažera Tottenhamu. Při svém ligovém debutu na lavičce Kohoutů si totiž na konto připisuje skalp z nejcennějších - vyloupil jihoanglické St. Mary’s, kde doteď zvládla naplno bodovat pouze Aston Villa. A byl to navrch pěkný zápas...

Tim Sherwood není žádným caretakerem-slepým pokračovatelem vyhozeného manažera. Naopak. Proti Southamptonu poskládal zcela odlišnou, extrémně ofenzivní jedenáctku s rozestavením 4-4-2, Adebayorem a Soldadem na hrotu a s jediným jakž takž defenzivně laděným záložníkem Dembélém. Tenhle experiment se však Sherwoodovi minimálně zpočátku příliš nevyplácel. Však hned ve 14. minutě dostal Lallana příliš času na otočku s balonem, a tak při zemi ideálně zamířil k pravé tyči.

Tottenhamu toho celkově moc nevycházelo. Nedokázal si vytvářet šance, působil zranitelně - a to hlavně proto, že často ztrácel laciné míče. Což mohla být výsada Lamely s Eriksenem, nicméně teprve po lapsu jiného z borců v modrém, Dannyho Rose, Lallana doopravdy mohl zařídit také druhou mičudu v Llorisově síti. To když rychle předával míč do strany Rodriguezovi a ten z nadějného postavení o něco přestřelil.

Nakonec to byl tedy opatrný, nešikovně vedený protiútok na druhé straně, který ústil v branku. Soldado s Adebayorem si přitom ve 25. minutě museli poradit i s více než dvojnásobnou přesilou. A to sice tak, že zahnaný Soldado centroval zleva a jeho tožský kolega ze vzduchu lehce akrobaticky parádně zamířil odrazem od Gazzanigy pod břevno.

Překvapování Tima Sherwooda pokračovalo jen těsně po přestávce, když místo zraněného Dembélého zaujal debutující Nabil Bentaleb. Tentokrát už však byl okamžitý (nepřímý) efekt čistě pozitivního rázu. Rose si v 54. minutě narazil s Eriksenem, z velkého úhlu tlačil míč před bránu a tam si jej už do vlastní sítě srazil tradiční nešťastník Hooiveld. Pro něj to byl neuvěřitelný čtvrtý vlastenec v průběhu necelých dvou sezon v elitní soutěži.

Soton to ovšem tolik mrzet nemuselo. Měl totiž stále skvělého kapitána Lallanu, který po bezmála hodině hry výtečně vyhodnotil situaci nastalou díky nesmyslnému výběhu brankáře Llorise, dával pod sebe Lambertovi a ten už měl mimořádně snadnou úlohu. Po zemi bez problémů uklidil míč do sítě a mohlo se začínat od znovu od začátku.

Spurs málem ihned odpověděli, když se z těžšího úhlu vyřítil na váhajícího Gazzanigu Adebayor, pročež neodpověděli ihned, nýbrž...za dalších pár sekund. A byl to znovu tožský forvard, jenž po spolupráci s Chadlim využil ledabylosti Foxe a lehké teče k úpravě na 2:3. Ani ta ale neměla být konečná. Ať už to byl Soldado, kdo selhal ve stoprocentní šanci, nebo ten samý Soldado, kdo následně ve skluzu spálil ještě také tisíciprocentní šanci - skóre se mohlo dál měnit hned několikrát.

A to i při menších šancích Sotonu. V nadějné příležitosti se například ocitl tradičně vlivný Lallana v 81. minutě a ke konci to měl po rohu až příliš těžké Lambert. Soton tedy doma letos padl teprve podruhé; zatímco Tottenham i pod vedením nového muže potvrdit status nejlepšího venkovního mužstva soutěže.

Góly: 25. Yohan Cabaye, 39. Danny Gabbidon (vl.), 86. Hatem Ben Arfa (pen.)

Šesté vítězství v osmi zápasech a Newcastle se drží kousek od nejvyšších příček Premier League. Políčili si i na zvedající se Crystal Palace, jemuž na jeho vlastní půdě uštědřili debakl. O vítězství 3:0 se postarali Yohan Cabaye, Hatem Ben Arfa a vlastním gólem Gabbidon.

Po poměrně nudné úvodní pasáži zápasu se Sissoko v pětadvacáté minutě skvěle uvolnil na pravé lajně, pod sebe naservíroval míč Yohanu Cabayemu a ten přízemní střelou na zadní tyč otevřel skóre. Crystal Palace se snažil o vyrovnání záhy, ale Jeroma i Anitu dobře vychytal Tim Krul, který tak zachránil krk chybujícímu Williamsonovi.

To se ukázalo jako klíčový moment, jelikož pět minut před přestávkou vsítil Newcastle druhou branku. Mathieu Debuchy narýsoval krásný pas do vápna, na který nejbystřeji zareagoval obránce Eagles Danny Gabbidon, který nešťastně překonal Speroniho podruhé.

Tony Pulis se pokusil s výsledkem něco udělat a o poločase učinil dvě změny. Jenže kromě Jeromeho pokusu zblízka nedokázali domácí ohrozit branku soupeře. Ten se naopak chopil otěží a v závěru zápasu rozhodl o hladkém vítězství. Parr totiž fauloval ve vápně Sholu Ameobiho a střídající Hatem Ben Arfa proměnil pokutový kop.

Góly: 50. Kieran Richardson, 70. Vincent Kompany (vl.) - 23. Yaya Touré, 43. Vincent Kompany, 78. Jesús Navas, 83. James Milner

Again, again, again. Manchester City navázal na fenomenální střeleckou formu a na půdě Fulhamu pobavil Anglii čtyřmi góly. Museli se ovšem o vítězství strachovat, jelikož ještě čtvrt hodiny před koncem byl stav vyrovnaný. Navasův a Milnerův gól v závěru nakonec převážili všechny tři body na účet Citizens. Postavou utkání byl "dvougólový" Vincent Kompany.

Favoritovi začátek zápasu vyšel, a přesto první šanci si přichystali díky Taarabtovi domácí, do vedení šli hráči Manchesteru City. Silva poprvé rozezvonil jen břevno, ale po dvaceti minutách zařídil pro svůj tým gól. Před vápnem Fulhamu byl totiž faulován a exekutor přímých kopů Yaya Touré vystřihl nereálný direkt do šibenice.

Druhý štulec uštědřil Fulhamu Vincent Kompany. Po hlavičce Demichelise byl důraznější než Amorebieta a doklepl míč do branky. Whites hrozili především přes marockého rebela Adela Taarabta, jenž jako jediný vypouštěl na Harta jedovaté šípy.

Druhý poločas však hosté ztratili drajv a dovolili Fulhamu do pěti minut snížit a vrátit se do zápasu. Byl to právě Taarabt, kdo dovedl bleskový brejk domácích až k pasu na Richardsona, jenž udržel pevné nervy. Chvíli na to měl velikou šanci na vyrovnání Dejagah, který čekal na zadní tyči na letící Taarabtův centr, ale do dráhy letu vložil hlavu ještě Sidwell a od něj zamířil míč vedle.

Potrestat toto zaváhání mohl střídající Navas, který se dostal k odraženému míči asi deset metrů od branky - míč ale poslal taktéž mimo branku. Španělský záložník se vyskytl i u dalšího klíčového momentu. Rychlý útok Fulhamu dotáhl Riether až téměř k rohovému praporku a nacentroval do vápna. Vincent Kompany místo razantního odkopu vykouzlil ošidný balón směr vlastní branka a Hart s Navasem byli na zadní tyči bezmocní.

Vyrovnání Cottagers nakoplo a stali se na několik minut dominantnějším týmem. Zlomilo se to až v 78. minutě, kdy Demichelisův odkop nazdařbůh vybojoval pro Silvu Negredo, šikovný Španěl předal do úniku dalšímu krajanovi Navasovi a ten z úhlu propálil míč mezi nohama Stekelenburga. Pět minut nato pak definitivně rozhodl další střídající hráč Milner - na fanastický pas šajtlí od Negreda nedosáhl Hughes a anglický středopolař sám před brankářem nezaváhal.

Góly: 26. Danny Welbeck, 36. Adnan Januzaj, 72. Ashley Young - 81. Carlton Cole

Moyes se škrábe zpět na manažerské křeslo, z něhož po bídném začátku sezony už už popadával. Dnes s Manchesterem United porazil West Ham 3:1 a připsal si čtvrtou výhru ve všech soutěžích v řadě. Výsledek navíc mohl být o poznání vyšší, domácí zradila koncovka. Góly tak vsítili "jen" Welbeck, Januzaj a Young - za Hammers korigoval Carlton Cole.

Ideální start zkazil obhájci titulu v Premier League debutující gólman Adrian, který vychytal zblízka střílejícího Cleverleyho. Někdejší gólman Realu Betis splatil důvěru Sama Allardyce i vzápětí při ráně Valencii. Záhy už ale kapituloval, když na Roonyeho pas do vápna zareagoval Welbeck výborně a křížnou ranou otevřel skóre.

Anglický útočník tmavé pleti se podepsal i pod druhý gól v prvním poločase. Podobně jako předtím Rooney přihrál do šestnáctky Januzajovi, mladičký Belgičan poslal Collinse "na párek" a ranou na zadní tyč z úhlu pokořil gólmana Hammers podruhé.

Po přestávce mohl zvýšit skóre Evans, který si vyskočil na Rooneyho centr, ale branku těsně minul. Třetí gól vsítil až střídající Ashley Young, jenž dal svou fenomenální střelou zavzpomínat na časy své největší slávy. Rooneyho přiťuknutí napálil přímo do šibenice.

Deset minut před koncem se David Moyes uchýlil ke střídání, když poslal na hřiště Büttnera místo Evry. Holandskému obránci stačila minuta na hřišti, aby se postaral o gól soupeře. Maiga kolmicí oslovil Carltona Cola, který únik na bránu vyřešil střelou mezi nohama De Gey. Büttner, který stál v době příhrávky dobré čtyři metry za obrannou lajnou Man Utd, tomu přihlížel v lehkém výklusu.

Góly: 86. Matěj Vydra - 28. Jake Livermore

Keith Downing vstoupil do své kariéry na lavičce West Bromu rozpačitě. Hullu ve své premiéře málem podlehl a zachránil ho až střídající Matěj Vydra, který tři minuty před koncem vyrovnal na konečných 1:1. Taky Tigers táhl za bodovým ziskem hostující hráč, gól vsítil kmenový hráč Tottenhamu Jake Livermore.

Před odbytím půlhodiny od úvodního hvizdu už byli domácí Baggies zatraceně naštvaní. Sudí nereagoval na protesty Morrisona po zákroku Huddlestona a následný brejk skončil gólem. Graham si všiml živelného náběhu Livermora, který následně mezi nohama Fostera otevřel skóre.

West Brom se poprvé dostal do šance až po přestávce a střídání nevyužitého Sinclaira za Berahina a byl to právě mladičký útočník, kdo poprvé donutil McGregora k zákroku. O chvíli později zahrozil hlavou McAuley. WBA mělo více ze hry a Hull dále hrozil z protiútoků. Foster zachránil svůj tým hned dvakrát, když odmítl Huddlestona a Elmohamadyho.

Hrdinou zápasu se nakonec stal český forvard Matěj Vydra, jehož Downing využil na dvacet minut hry. Po ose Reid, Long, Gera se k němu dostal míč do vápna a Vydra si ve vápně počínal mistrovsky. Střelou k tyči zajistil WBA první bod po čtyřech porážkách v řadě.

Góly: -

Sunderland utrpěl další ránu, respektive dvě. Po senzačním postupu do semifinále Capital One Cupu se v lize opět vrátil do normálu a ani pošesté v řadě nezvítězil. Stejně jako proti West Hamu, ani tentokrát - v souboji s dalším (menším) sestupovým adeptem - nedokázal skórovat; a navíc v poslední minutě kvůli zbytečně agresivnímu výpadu Browna zřejmě stráví svátky bez svého nejlepšího zadáka posledních zápasů.

První půle zápasu na Stadium of Light nebyla žádnou "výběrovkou", přesto úplně nenudila. Redmondova křižná akce pozvala Mannoneho poprvé do akce po 11 minutách a jedné z nemnoha delších kombinačních akcí Norwiche. Ten se jinak většinu času uklízel do pozadí a nechával hrát domácí.

Těm nicméně dlouho dělalo solidní potíže dostávat se ke střelbě. Vzhledem ke kontextu se pak tedy za zajímavou dala považovat i utahaná Larssonova střela ze střední vzdálenosti, která se ani mezi tři tyče nevešla. Mimo pálil také Borini po nadějně vedeném protiútoku

Lépe to vypadalo s přibývajícím časem. V krátkém časovém intervalu potom byl Altidore v první chvíli zřejmě sám překvapen, kolik prostoru na ose hřiště dostal, a nakonec po neuspokojivém prvním kontaktu s balonem nechal svou střelu ztečovat do bezpečí z pohledu Kanárků. A ještě hůře, leč velmi podobně si vedl o chlup později Ki Sung-Yueng. Opět se příliš rozpakoval, aby to nakonec neklaplo; což naopak neplatilo o Bardsleym, pro jehož přízemní ránu si ale Ruddy hravě doskočil ke své pravé tyči.

Mannone se na opačném konci hrací plochy mezitím docela dobře nudil a z letargie ho vytrhla teprve Hooperova solidní bomba ze 40. minuty. Ta klidně mohla osudově protrhnout ten klid, s nímž prozatím Sunderland pracoval na vlastní polovině. A to samé de facto platilo pro Ferovo nedostatečně precizní zakončení jednoho výjimečného protiútoku z poslední minuty úvodní části.

Poměrně klidný druhý díl odpoledního klání v Sunderlandu rozčeřil až po 69 minutách zejména závar v pokutovém území hostí, kde Turner absolutně nezvládl osvobozující odkop a po Ruddyho nevýrazné snaze o box divže nedoskotačila do sítě Brownova hlavička.

Turner se pak nicméně revanšoval v 79. minutě, když parádním skluzem na poslední chvíli nepustil k zakončení Fletchera. Ten by přitom po centru Larssona zcela určitě skóroval; a daleko gólu nebyl se svou hlavičkou rovněž Bardsley o chlup později. Ruddyho poziční hra dnes ovšem byla bezchybná a dělal dojem, že to má exevertonský gólman vlastně všechno docela jednoduché.

Jenže neměl - a to samé svým způsobem platilo pro jeho protějška Mannoneho. Ten většinu času přihlížel nejen územní převaze svých spoluhráčů z pole, přitom se deset minut před koncem musel vrhat na zem po štiplavé střele navrátilce van Wolfswinkela. Pořád musel být ve střehu, což v takové zimě nemohlo být nic lehkého. A prakticky to potvrdil i Ruddy vzápětí, když velmi špatně vyhodnotil situaci, vydal se pronásledovat protivníka až k rohovému praporku a nakonec měl velké štěstí, že Ki Sung-Yueng z 25 metrů vesměs odkrytou klec těsně přestřelil.

Úplný závěr duelu již byl fatálně poznamenán kontroverzemi. Nejprve rozhodčí Atkinson správně neodpískal ruku Bassonga, kterou byl ve skutečnosti levý bok; posléze na druhé straně nekompromisně poslal pod sprchy Wese Browna, jenž "nůžkami" vystartoval na van Wolfswinkela a byl již podruhé od svého triumfálního návratu na trávníky diskutabilně vyloučen.

Góly: 50. Charlie Adam, 70. Peter Crouch - 66. Libor Kozák

Aston Villa se s blížícími vánočními svátky pomalu propadá tam, kde se touhle dobou nacházela před rokem - k sestupové zóně. Po dnešní prohře na bytelném Britannia Stadium je už 13. a může akorát děkovat sestupující trojce, že dohromady nahrála jediný bod. Naopak Potters, za něž vstřelil vítěznou branku někdejší hráč Aston Villy Peter Crouch, lze rázem mít za součást top10...

Paul Lambert musel zřejmě těsně před výkopem přehodnocovat plány, když mu pro další úraz kolene vypadl ze hry Christian Benteke. Jeho místo zaujal Čech Libor Kozák a nejen on sám si vedl poměrně dobře. Také Villa jako celek působila minimálně před pauzou o něco lepším dojmem a soupeři koneckonců v průběhu 90 minut dovolila všehovšudy dvě střely na bránu. "Detailem" potom je, že se ujaly obě dvě...

Nicméně nepředbíhejme, neboť branky ve Stoke-on-Trent padaly teprve po obrátce. Předtím se diváci přílišným množstvím gólových možností netěšili. Nejblíže oslavám byl zřejmě Nathan Baker, když se vrhl po centru Westwooda a vylámal si zuby na připraveném Begovićovi. Bosenský gólman rovněž s povděkem utlumil v rukavicích Tonevovu střelu a následně si mohl se spoluhráči oddychnout, že jeho strážce Wilson neinkasoval červenou kartu po faulu na Weimanna. Ten dle vlastního názoru mohl užuž unikat sám na bránu, kdyby jej domácí zadák nepodkosil.

Co se útočné aktivity Stoku týče, není moc o čem hovořit. Mark Hughes se mohl na postranní čáře při udávání pokynů přetrhnout, a přece byly dlouho produktem jeho aktivity akorát Cameronův centr, jenž se cestou změnil v nepříjemnou střelu, a Arnautovićův zablokovaný pokus.

Teprve po přestávce se leccos změnilo, když Arnautoviće vystřídal Adam. Tomu koneckonců zabralo jen pět minut, než křižnou ranou po sklepnutí Crouche a vlastním solidním zpracování otevřel skóre. Tohle vedení ovšem Stoku ještě nevydrželo; po 66 minutách totiž soupeři vyloženě daroval srovnávací branku Pieters svou mizernou zpětnou hlavičkou, na níž hravě navázal Kozák.

Zlepšené Stoke City každopádně na domácí půdě opět bere tři body, a to skrze další relativně pohlednou trefu po zpracování na hrudi. Tentokrát se prosadil sám Crouch po Cameronově dodávce, přičemž v samotném závěru ještě pálil do tyče. Kozák se sice posléze snažil odpovědět, ztrátu dvou bodů však nepřipustil pozorný Begović.

Góly: 25. Luis Suárez, 42. Raheem Sterling, 45. Luis Suárez - 58. Jordon Mutch

Liverpool potvrdil roli jasného favorita a byl to opět rekordman Luis Suárez, kdo měl prsty ve všem pozitivním pro jeho tým, který se minimálně do pondělí bude na ostatní koukat z nejvyšší pozice. Naopak manažer Cardiffu pravděpodobně definitivně spadl z rozviklané židle.

Cardiff nevstoupil do utkání nikterak ustrašeně, přesto se Reds ihned ujali iniciativy a často byli k vidění v nebezpečné blízkosti Marshalla. Ten ovšem neměl žádnou práci, ať už díky obětavým obráncům nebo nepřesné mušce Suáreze. Po čtvrthodince hry naopak musel zasahovat Mignolet, když rychlý protiútok zakončoval po dobré přihrávce od Mutche zpoza vápna Noone technickou ranou.

Ve 25. minutě zamířil kanonýr domácích svůj třetí střelecký pokus konečně mezi tři tyče a hned na něj byl brankář krátký. Henderson se rozhodl nepronikat do vápna sám a raději centroval na šestnáctku, kde se Suárez opřel do voleje neomylně. A mohl být i u dalšího zásahu, když z rohového kopu přihrál Coutinhovi, jenž se sám dostal do vynikající pozice a prudkou ranou rozezvučel bližší tyč.

Chvíli poté se užuž radoval Flanagan, který procedil balón za záda brankáře, nicméně kamera na brance potvrdila, že se dále než na čáru nedostal. Ve 39. minutě ještě Sterling odmítl Suárezovu pomoc a po přihrávce za obranu neuspěl střelou ke vzdálenější tyči, za tři minuty však běželi společně sami na brankáře a anglický talent musel pouze trefit odkrytou svatyni - 2:0.

A ještě jednou se před poločasem ozval útočník Uruguaye. Cestu doprostřed hřiště před vápnem si ulehčil pohlednou narážečkou s Hendersonem a balón následně parádně zakroutil křižnou ranou. Zatímco první trefou zápasu smazal rekord sedmnácti zásahů za prvních sedmnáct kol Kevina Phillipse a Lese Ferdinanda, gólem do šatny se stal prvním hráčem, který se během jediného měsíce trefil desetkrát.

Do druhé půle vstoupili aktivně opět domácí, měli však stejný problém jako v úvodu zápasu - střeleckých pokusů sice přibývalo, zákroků Marshalla ani gólů ovšem ne. Jiskřičku naděje tak v 58. minutě vykřesali hosté. Po přímém kopu Whittinghama měl k hlídání Sakho hned dva hráče, neuspěl a Mutch hlavičkou snížil.

Hra se oproti prvnímu dějství výrazně uklidnila. Hosté sice měli velké množství příležitostí ze standardních situací, vysoké míče ale pravidelně brala domácí obrana. Premiérová dřina po změně stran přišla pro Marshalla až v 76. minutě, kdy byl do samostatného úniku vyslán Sterling, tomu ovšem nevyšel krok a pozorný výběh brankáře zmařil jeho nepovedený pokus. K dorážce se pak ještě dostal Suárez, hattrick odmítl rozezněním bližší tyče.

A radovat se nemohl ani v 82. minutě, tentokrát zakončil rychlý protiútok pokusem zpoza šestnáctky o pár decimetrů vedle. Když neuspěl ani tváří v tvář v poslední minutě řádné hrací doby, musel se spokojit jen s pár zápisy do historických statistik a výhrou svého klubu 3:1.