Premier League - souhrn 33. kola

Góly: 8. Alberto Moreno, 32. Daniel Sturridge, 50. Divock Origi, 65. Divock Origi - 22. Bojan Krkić

Pro Liverpool pohodové naladění se na čtvrteční odvetu čtvrtfinále Evropské ligy. Pro Divocka Origiho první dvojzápas o vstřelené brance po přestupu k řece Mersey. A pro Stoke City žalostné odpoledne plné otřesných chyb v defenzívě, které patrně definitivně připravilo Hughesovu partu o šance na evropské poháry...

Jürgen Klopp se dle předpokladů odhodlal k několika změnám ve snaze pošetřit síly opor a plnohodnotné debuty si tak odbyli mladíci Sheyi Ojo s Kevinem Stewartem. I s nimi to ale pro Liverpool byla procházka růžovou zahradou.

Reds se ujali vedení už po osmi minutách, když defenzíva Stoke zaspala při narychlo rozehraném nepřímém kopu Milnera a Alberto Moreno potom nedůslednosti obránců využil ke své první trefě v 65 zápasech.

Stoke byl po většinu času pasivní a po všech stránkách slabý, na reakci na tento úvodní úder se však ještě zmohl díky jediné silné zbrani odpoledne: Shaqiriho dodávce ze standardních situací. Ve 22. minutě Kolo Touré nedokázal vystavit do ofsajdu hned tři protivníky a Bojan Krkić hlavou vyrovnával.

Pro Potters šlo, pozoruhodně, o jejich první branku na Anfieldu od roku 1983, její význam je však nyní minimální. Hned ve 32. minutě totiž Sturridge vrátil domácí do vedení, když se po levé straně krásně prosmýkl Sheyi Ojo. Teprve 18letý křídelník pak bohužel do druhé půle nezasáhl kvůli zranění.

Druhá část již nicméně pro LFC představovala už jen formalitu. Ostatně, byl to právě náhradník za Oja, kdo Potters dorazil - jednou Origi hlavičkoval po centru Milnera opětovně nehlídaný, podruhé zase do sítě zapadl jeho centr pro Sturridge.

Góly: 70. Dele Alli, 74. Toby Alderweireld, 76. Erik Lamela

Odpověď jako hrom! Tottenham se Leicesterem nenechal zahanbit a v šlágru kola smetl Manchester United v poměru 3:0. Kohouti rozhodli mezi sedmdesátou a šestasedmdesátou minutou, kdy nastříleli všechny tři góly. Trefili se Dele Alli, Toby Alderweireld a Erik Lamela.

Tottenham začal pořádně United zatápět až po sedmadvaceti minutách hry. První problémy měl David De Gea po chybě Schneiderlina a centru z levé strany, který se mu nepodařilo udržet v rukou. Harry Kane však ze závaru nedokázal nic vytěžit i díky včasnému zákroku Fosu-Mensaha.

Obrovskou šanci na úvodní branku zápasu měl Erik Lamela, který si naběhl na Eriksenův skvělý vysoký míč až na hranici malého čtverce. Potvrdil však, že nepatří k elitním hlavičkářům, protože balón jen slabě lízl a následně musel skrýt tvář v dlaních. De Gea tudíž zasahovat nemusel; podobně jako po průniku Walkera, který přerušil opět Fosu-Mensah, dnes rozhodně nejlepší hráč United.

V prvním poločase jsme neviděli jedinou střelu na branku. Rudí ďáblové se dopředu prakticky nedostávali a Tottenham měl problémy překonat pevnou defenzivní vozbu hostí. V nastaveném čase jen těsně minul další Eriksenův centr Eric Dier, balón totiž tečoval Martial.

Po obrátce se David De Gea dostal do permanence, v rozmezí pěti minut musel třikrát zasáhnout proti střelám z podobných pozic. Eriksen i Dier vyprášili španělskému gólmanovi rukavice; až ránu Harryho Kanea dokázal De Gea zkrotit. Zanedlouho vytáhl další parádní zákrok, když Mata tečoval Roseův centr.

V srpnu United vystřelili na branku Tottenhamu jedinkrát a ani dnes nebyli kdovíjak nebezpeční. Hugo Lloris se celou hodinu mohl mezi tyčemi flákat, nicméně hned první zákrok patřil do kategorie velmi obtížných. Anthony Martial parádně pronikl přes Walkera a Diera do vápna, obešel i Alderweirelda - jenomže pak vystřelil jen doprostřed branky.

Tenhle moment a zranění pravého beka Timothy Fosu-Mensaha se ukázaly jako klíčové. Už dvě minuty poté, co mladík opustil hřiště, odcentroval Christian Eriksen přes střídajícího Darmiana do vápna a tam se díky nedorozumění Smallinga s Blindem snadno prosadil Dele Alli. Už za čtyři minuty pak bylo prakticky rozhodnuto, když Toby Alderweireld využil nedůrazného bránění Roja a po centru Lamely zvýšil vedení Spurs.

Definitivní direkt inkasovali hostující fotbalisté prakticky vzápětí. Darmian opět neuhlídal centrujícího hráče, jímž byl tentokrát Danny Rose. Jeho přízemní míč na hranici vápna si našel Erik Lamela, který levačkou zatloukl míč k tyči. 3:0 a K.O.

Góly: 66. Jamie Vardy, 90+5. Jamie Vardy

První ze čtyř vítězství potřebných k zisku titulu má Leicester za sebou! Jamie Vardy se poprvé od Valentýna gólově prosadil, a to hned dvakrát; sám tak nasměroval Lišky k výhře v Sunderlandu 2:0. Alespoň do dnešního večera tak svěřenci Claudia Ranieriho odskočili Tottenhamu už na 10 bodů a jejich šance na zisk titulu opět rapidně narostly.

Zápas na Stadium of Light vypadal velmi podobně, jako předchozí čtyři duely, které Leicester zvládl vyhrát nejtěsnějším možným způsobem. Hrálo se na velkém prostoru, Lišáci se soustředily na protiútoky a sami zavřeli defenzivu na neprostupnou petlici.

Už ve třetí minutě pálil na Mannoneho sváteční střelec Kanté, který byl autorem jediné zajímavé střely na branku v prvním dějství. Leicester se do přestávky už jen dožadoval pokutového kopu - právem - poté, co Yedlin skopl ve vápně Okazakiho. Pískat se však dalo i na opačné straně, když v šestnáctce zahrál rukou Robert Huth.

Rozhodující okamžik utkání přišel až po hodině hry. Danny Drinkwater si na své polovině pohrál s Cattermolem a vyslal do úniku Jamieho Vardyho. Ten přesprintoval Kaboula a z úhlu prostřelil Vita Mannoneho. Sunderland dostal jedinečnou šanci na vyrovnání deset minut před koncem, Jack Rodwell však sám před Schmeichelem asi z šesti metrů fatálně přestřelil.

Ranierimu nicméně vyšla střídání a v závěrečné fázi konečně Leicester svého soupeře začal přehrávat. Po kombinaci s Amarteym a Ulloou pronikl do vápna Drinkwater, jenž nahrál před branku Vardymu. Mannone však jeho ránu skvěle kryl, stejně jako na začátku nastaveného času, kdy se po Vardyho přihrávce zjevil před brankářem Daniel Amartey.

Když už to vypadalo, že Leicester i popáté v řadě vyhraje pouze 1:0, dostal druhou ideální pobídku k zakončení nezastavitelný Jamie Vardy. Útočník přebral na půlící čáře míč od dalšího žolíka Graye, přehnal se přes Van Aanholta, a když si balón posunul i kolem vyběhnuvšího Mannoneho, bylo hotovo. 2:0, deset bodů na čele a show pokračuje...

Góly: 19. Sergio Agüero (pen.), 66. Samir Nasri - 6. Stéphane Sessegnon

Manchester City při náročném programu připisuje důležité vítězství, které mu pomůže v boji o Ligu mistrů. S velmi dobře hrajícím West Bromwichem na Etihad Stadium zásluhou Stéphana Sessegnona brzy prohrával, z penalty ale záhy vyrovnal Sergio Agüero a tři body pro Citizens vystřelil půlhodiny před koncem Sami Nasri.

Baggies již vzhledem ke svému postavení tabulce a dostatečnému náskoku na sestupové příčky může dohrávat sezónu v klidu a naprosto bez jakýchkoliv nervů a respektu nastoupili i k utkání na půdě úřadujícího vicemistra. V 6. minutě West Brom podnikl rychlý brejk, u jehož zrodu stálo překážení sudího Jonese kombinujícím hráčům City, James McClean našel v šestnáctce Sessegnona a ten prudkou dělovkou na přední tyč zaskočil zkoprnělého Harta, jenž se za míčem jen ohlédl.

Právě Sessegnon se pak však stal na chvíli z hrdiny psancem, když ve vápně fauloval Alexandra Kolarova a z nařízeného pokutového kopu s přehledem vyrovnal Sergio Agüero. Vrásky na čele udělal Tony Pulisovi kromě inkasované branky také Salomón Rondón, jenž musel pro zranění přepustit své místo Craigu Gardnerovi. Devětadvacetiletý středopolař krátce po příchodu na trávníku prokázal svou dobrou kopací techniku a po přiťuknutí Berahina pálil jen kousek vedle.

Ze střední vzdálenosti to na mokrém terénu zkoušel i Sergio Agüero, Ben Foster se ovšem nenechal překvapit. Po hodině hry nastoupili na hřiště také Kevin De Bruyne a Yaya Touré, přičemž právě prve jmenovaný sehrál důležitou roli při rozhodujícím momentu zápasu. De Bruyne se štěstím prošel po pravém křídle, chytře přihrál Navasovi, ten ještě oslovil Agüera, jehož zakončení sice hostující obrana ještě dokázala zblokovat, dorážející Samir Nasri už ale dokázal balón mezi nohama obránce Chestera poslat do brány. Francouzský záložník tak svůj návrat do základní sestavy po dlouhém zranění oslavil stylově.

Jenomže West Bromwich se nehodlal vzdát a toužil z Manchesteru odjet alespoň s bodem. V 70. minutě si Saido Berahino pěkně narazil s Chesterem, branku však vůbec netrefil. Následně to z úctyhodné vzdálenosti zkoušel Gardner a Joe Hart měl co dělat, aby míč neskončil za jeho zády. V samém závěru pak měl vyrovnání na kopačce James McClean, z voleje ovšem těsně minul a všechny body proto zůstávají na Etihad Stadium.

Góly: 85. Jordan Ayew - 45. Steve Cook, 74. Joshua King

Šance na pětadvacátou sezónu v Premier League a prodloužení prvoligové příslušnosti na třicet let je, pokud by se však naplnila, v Birminghamu by zapomněli na Tolkiena. Bournemouth po dvou debaklech navedl k výhře gólem á la Jamie Vardy Steve Cook a hosté tak jedou domů s překročenou hranicí kýžených čtyřiceti bodů.

Ve Villa Parku se žádná oslava fotbalu neočekávala. S výkonem, se kterým oba týmy do zápasu vstoupily, by se ovšem se zlou potácely i v nižších českých soutěžích. Domácí sice působili živě, to však jen do chvíle, než měli něco vymyslet s míčem na noze. Hra dopředu tak od nich neexistovala ne snad pro pasivitu, ale pro definitivně ztracenou sebedůvěru a bez ní pramenící absenci kvality.

Cherries bohužel nedokázali přebrat otěže duelu do svých rukou a kromě brzkého pokusu Grabbana nikterak Guzana neprověřovali. Tedy až do nastaveného času, kdy se po rohovém kopu dostal až zarážlivě snadno do vápna Francis, jenž oslovil Steva Cooka, a ten si dokonale zahrál na Vardyho v anglickém reprezentačním dresu.

Deštěm skrápěným Villa Parkem se v druhém dějství tklivě nesly chorály o doživotní oddanosti vínovo-modrému celku z Birminghamu a domácí hráči konečně začali vykazovat známky profesionálních fotbalistů. Ne však úplně. Když už se Richardson ocitl před prázdnou brankou v malém vápně, balón vůbec netrefil.

Očividně klidní hosté trpělivě čekali na svou příležitost potvrdit svůj náskok a dočkali se čtvrthodiny před koncem. Clark nedokázal u vlastní šestnáctky zpracovat míč a vyslal do samostatného úniku Kinga, který zblízka Guzana prostřelil. Vzápětí se tak ještě ve větším rozjela bouřlivá nevole s vedením Randyho Lernera, který byl i ústředním motivem triček a transparentů nesoucí heslo Hrdí na historii, ne na budoucnost. Lerner ven!

Fanouškům to však zdaleka nepřekáželo užít si ojedinělý úspěch svého týmu, kdy se ke střele zpoza vápna mezi dvěma obránci dostal Jordan Ayew a překvapil Boruce střelou k levé tyči. Jak však i oni sami čekali, žádný nápor kvůli zisku alespoň jednoho bodu posléze nenastal a Villans tak pokračují v dvouměsíční šňůře proher.

Góly: 68. Jason Puncheon

Crystal Palace už musí být v suchu. Pokud ho někdo mohl ještě stáhnout do bitvy o holé záchrany, byl to právě Norwich tady na Selhurst Parku, kde nevyhrál po dvě dekády. A to se Kanárkům nepodařilo. Utkání o nevalné kvalitě rozhodl Puncheonův zásah o kvalitě naopak valné ažaž...

Zápas stěží nabízel nějaké vyložené příležitosti, ale oba brankáři byli prověřeni hned zpočátku. Howson se vytasil s nikterak špatnou ranou ze střední vzdálenosti, větší šanci měli ale domácí v 18. minutě, když centr zleva přes dva obránce v zeleném proskákal až k Puncheonovi, jehož těžký volej byl ještě odkloněn mimo Howsonem. Při následném rohu potom nastal ošklivý zmatek a Mbokani musel vyhlavičkovávat téměř jistý gól.

Rohové kopy tvořily jednu z dominant první půle, neboť se s nimi ani jedna strana nezvládala adekvátně vypořádávat. Jednou byl například Dann kompletně opomenut při rozebírání protivníků, Ruddy však jeho poměrně dalekonosný hlavičkový pokus bez problémů viděl i lapil. A Dann se později činil i na druhé straně, když ihned v zárodku blokoval Naismithův volej z nadějné pozice.

Ve 38. minutě přišlo naprosto fatální oslabení pro Norwich: Timm Klose odehrál vynikajících pár zápasů, teď si ale patrně udělal něco s levým kolenem a už po 38 minutách musel opustit hrací plochu za pomoci nosítek. Na hřišti jej nahradil Bassong.

Ani po přestávce to s úrovní kopané nebylo o nic lepší. Bolasieho dodávka zprava těžko mohla být lepší, ale Crystal Palace zkrátka nemá nikoho, kdo by ji proměňoval ve zlato. A když už Bolasie sám jednou zakončoval, Olsson se mu krásně vrhl pod nohy.

Duel nakonec rozhodla jedna parádní rána Puncheona poté, co k němu na hraně šestnáctky nikdo nepřistoupil, a on svou střelu krásně stočil k pravé tyči. Mimoto se Crystal Palace dvakrát přihlásil o slovo skrze projektily ze Zahovy dílny, mezitímco Norwich si ne a ne vytvořit opravdu gólovou možnost.

Góly: 4. Shane Long, 38. Graziano Pellè, 55. Victor Wanyama - 65. Andros Townsend

Southampton podal pro letošní sezónu typický domácí výkon a soupeři nedal šanci na body. Stále je tak ve hře o Evropu, naopak nepřesvědčivý výkon Newcastlu opět poodkryl jeho tenčící se šance na setrvání v Premier League.

Vskutku náramně vlétl do zápasu Shane Long, který si narážečkou s Pellèm pomohl v povedeném průniku středem obrany a z dvanácti metrů poslal balón přesně ke vzdálenější tyči. Favorit brzkým otevřením skóre získal jistotu v nohách a děj na hřišti ovládal, ze šesti pokusů během následné půlhodinky mířil mezi tři tyče, nikterak nebezpečně, jen italský útočník. Na dlouhou dobu tak jediným vzrušením byl chytře zahraný přímý kop od Jordyho Clasieho, jehož centr se málem zakroutil do sítě.

Bezzubí hosté marně stíhali nasazené tempo a nepříliš fungující defenzíva si říkala o další ránu ještě před odchodem do šaten. Ta přišla ve 38. minutě, kdy Janmaat uklouzl na vlastní polovině a otevřel cestu Tadićovi, jenž pobídl do vápna opět Longa, který pohotově oplatil spolupráci ze začátku utkání Pellèmu a Darlow na křižnou střelu opět nedosáhl. Pro dokonání mizérie musel nešťastný obránce po pádu hřiště opustit kvůli zranění.

Magpies utopení v pesimismu nepřijímali ani dary. Tři minuty po změně stran servíroval první šanci hostům Fraser Forster, Moussa Sissoko nicméně z první naprosto minul. Další hřebík do prvoligové rakve Newcastlu tak jen chvíli poté přibil Victor Wanyama, jenž po rohovém kopu dokázal přesně k tyči namířit dorážku Fonteho neúspěšného pokusu.

Až od této chvíle můžeme mluvit o tom, že v utkání figurovala mužstva dvě. Andros Townsend ještě před hodinou hry nechal vyniknout tygřím skokem Forstera, jen aby ho šest minut poté překonal. Nepříliš koncentrovaná defenzíva ho nechala projít od pravé lajny až doprostřed hřiště a rána z osmnácti metrů zapadla přímo do růžku.

Probuzení však přišlo už přeci jen pozdě a Saints si náskok takřka profesorsky hlídalo. Aktivní Mané mohl čtvrthodiny před koncem dokonce vrátit rozdíl na tři branky, jeho chytře myšlená technická střela přes obránce se jen těsně obtočila kolem vzdálenější tyče. Na potřetí tak Newcastle se čtyřmi brankami ze St. Mary's neodjíždí, naděje na udržení však opět o něco klesá.

Góly: 45+3. José Holebas - 45. James McCarthy

Dva týmy z formy, s tím související mizerná podívaná a jeden divoký závěr prvního poločasu. Everton se rozešel s Watfordem smírně 1:1, důležitějším výstupem se však zdají být bannery, které dnes byly k vidění na Goodison Parku - jeden, který se stavěl na stranu Leightona Bainese, jenž v týdnu přiznal, že týmu chybí ta správná chemie, a druhý s výmluvným nápisem "Martínez ven"...

Dnešní vystoupení Toffees španělskému kouči rozhodně neuleví. Evertonští se prezentovali bezradným centrováním balonu a Kevin Mirallas toho za 10 minut na hřišti stihl odvést pomalu více než všichni startující hráči dohromady.

Liverpoolský klub se ujal vedení po chybě Miguela Britose, kterou následovala gólová radost netradičního střelce Jamese McCarthyho, hned za pár sekund ovšem Holebas hlavou trestal dezorientovanou, skoro až rezignovanou obranu Evertonu, který to nakonec za první výhrou od úvodu března nedotáhl.

První poločas toho kromě obou gólů příliš nenabídl; pokud tedy nepočítáme mizerné představení Johna Stonese před zraky Roye Hodgsona, potažmo Roblesův vynikající zákrok proti Juradově štiplavé střele.

Po změně stran měl jakž takž plné ruce práce na druhé straně Heurelho Gomes. Ten v 55. a 71. minutě odmítal Aarona Lennona, mezitímco Romelu Lukaku se ohromně trápil a za celé utkání se prezentoval akorát jednou hodně nepřesnou střelou a jednou dorážkou do břevna po pěkném přímém kopu Mirallase.

Góly: 25. Gylfi Sigurdsson

Série Guuse Hiddinka skončila, Chelsea poprvé pod jeho vedením v lize padla, když na půdě Swansea po velice slabém výkonu zaslouženě prohrála 1:0. Swans dopomohl k premiérovému vítězství nad Blues v historii Premier League pěknou trefou Gylfi Sigurdsson.

Pokud byste chtěli zhlédnout nějaký typický výkon Chelsea během letošní sezóny, dnešní duel se Swansea byl přesným příkladem. Vázla souhra mezi jednotlivými řadami, povedené útočné akce byste tak hledali marně a nefungovala ani často zmatkující defenziva včele s brankářem.

Asmir Begović dnes poprvé od listopadu dostal v Premier League přednost před Thibautem Courtoisem a malá herní praxe na něm v některých momentech byla znát. V 18. minutě ale byl na místě, když ho zpoza vápna prověřil Gylfi Sigurdsson. Akce pak ještě pokračovala a z úhlu zakončoval nepřesně Ángel Rangel.

Skóre se měnilo až ve 25. minutě. Jefferson Montero se na levém křídle dokázal prosadit proti přesile, Matt Miazga jeho centr odvrátil pouze ke kopačkách Sigurdssona a islandský záložník nechytatelnou ranou přímo z voleje nedal Begovićovi sebemenší nárok zasáhnout. Swansea byla jasně lepší a další gól mohla přidat třeba při závaru po rohovém kopu, Leroy Fer ani žádný jiný fotbalista v bílém dresu ovšem míč do sítě neprotlačil.

Hiddinkova ekipa Lukasze Fabianskeho poprvé výrazně ohrozila až v nastaveném čase úvodního dějství, kdy Cesc Fábregas parádním pasem oslovil Oscara, ten se sice ještě ke střele nedostal, Alexandre Pato už ano, díky teči jednoho z obránců se ale domácí ubránili.

Další opravdu stoprocentní příležitost přišla krátce po změně stran. Ruben Loftus-Cheek dobře roztáhl hru do strany na Pedra, jehož výbornou přihrávku usměrňoval Pato z malého vápna trochu ledabyle patičkou kousek vedle. Za chvíli se na opačném konci hřiště vyznamenal brankář Begović, pěknou robinzonádou totiž zlikvidoval projektil Jacka Corka.

Definitivní pojistku měl na hlavě čtvrthodiny před koncem Kolumbijec Montero, po centru Sigurdssona se mu však balón do prázdné brány uklidit nepodařilo. Celek ze Stamford Bridge se ani v závěru na žádný tlak nezmohl, a proto z Walesu odjíždí s prázdnou.

Góly: 44. Andrew Carroll, 45+2. Andrew Carroll, 52. Andrew Carroll - 18. Mesut Özil, 35. Alexis Sánchez, 70. Laurent Koscielny

Tři vstřelené góly na West Hamu a v Liverpoolu. Dva góly na půdě Tottenhamu a Manchesteru United. V součtu ani jedna výhra pro Arsenal. Tentokrát si Kanonýři vzadu vůbec nevěděli rady s Andym Carrollem, který je ze vzduchu pokořil hned třikrát a obrátil, co se původně jevilo jako pohodový zápas pro mírného favorita...

Arsenal nakonec ještě nastoupil bez Petra Čecha a zprvu to skutečně vypadalo, jako že David Ospina nebude mít příliš práce. První pasáže byly totiž hlavně o Kanonýrech a speciálně Alexi Iwobim, který si při zvláštní pozornosti upoutané k Özilovi užíval značné volnosti, a ta Kladiváře vycházela pěkně draho.

Nigerijský reprezentant v první půli vytvořil dva góly; nejprve skrze obyčejnější kolmou příhru pro Özila, posléze již prostřednictvím extravagantnějšího obloučku za obranu, kam si naběhl precizně zakončující Alexis Sánchez.

Když už to ale vypadalo, že Arsenal odkráčí do kabin s pohodlným vedením v kapse, poprvé se vážněji projevil výškový deficit v obranné linii Kanonýrů. Slaven Bilić se před výkopem odhodlal k překvapivému tahu poprvé od 2. ledna nasadit do základní sestavy Andyho Carrolla, a ten se bez Pera Mertesackera s Petrem Čechem v těsné blízkosti ukázal být docela nebránitelným.

Carroll již dříve nůžkami nebezpečně hrozil po centru Nobleho a Lanziniho gól měl jindy platit, když ho do regulérní pozice vystavil Bellerín, ovšem WHU se tak jako tak stihlo dostat na koně ještě před přestávkou. Nejprve Carroll proměnil Cresswellův centr zleva, a potom pohotovým zakončením jakoby vleže reagoval na vlastní zablokovaný pokus, aby ve zbývajících pár minutách úvodní části poslal soupeře do kolen.

Pokud se Arsene Wenger v šatně pokoušel své hochy vzchopit a naladit zpět na vlnu, kdy zápasu jasně vládli, vůbec se mu to nepovedlo. Ihned po přestávce si totiž pro penaltu šel Lanzini, Payet měl svůj gól na poslední chvíli odvolán pro faul Carrolla na Koscielného a úvodní nátlak WHU po obrátce nakonec ústil i v platnou branku, když Antoniův přetažený centr majestátně odhlavičkoval do sítě hrdina Andy Carroll (i když, pravda, za pomoci stopera Gabriela).

Vyrovnání měl záhy na kopačce Monreal, jeho prudká rána po rohu si ovšem našla pouze Lanziniho stojícího u tyčky. A v 70. minutě už to bylo 3:3. Özil dobře vrátil míč zpátky na puntík, kde Welbeck ztečoval míč přímo do cesty nekompromisního Koscielného.

Utkání se dostalo do fáze, kdy v podstatě každý útok smrděl. Arsenal se dostával zpátky do útočné pohody, mezitímco na druhé straně nadále operoval zmatený Gabriel a Wengerova logická ofenzivní střídání oslabila záložní řadu směrem dozadu, takže Payet měl relativní volnost na tvoření nebezpečí.

Na francouzském záložníkovi však, kromě jiných, bylo hodně znát, že se už v předešlých minutách notně vyčerpal a sílící únava nakonec znemožnila oběma týmům jakkoliv dále zamotat průběh utkání. Ospinu už akorát polekala Cresswellova skákající rána, zatímco Alexis na opačném konci hrací plochy tvrdohlavě odmítal zakončit levačkou, až z jeho skvělé šance nebylo zhola nic.