Premier League - souhrn 35. kola

Góly: 56. Stephen Quinn - 28. Alexis Sánchez, 33. Aaron Ramsey, 45+1. Alexis Sánchez

V červené části severního Londýna už po dnešku mohou slavit takzvaný St. Totteringham’s Day; čili den, kdy je definitivně rozhodnuto o tom, že Arsenal zakončí ročník na vyšší příčce než jeho úhlavní rival z White Hart Lane. Letos se mu to povedlo už podvacáté v řadě díky suverénní výhře nad Hullem...

Pakliže šli Tigers do tohoto měření sil povzbuzeni dvěma ojedinělými výhrami a čerstvě i cenným skalpem Liverpoolu, favorizovaní hosté je okamžitě zchladili na bod mrazu. Arsenal si v první desetiminutovce vypůjčil balon na celých 83 % času a přitom hrozil i z rychlých protiútoků prostřednictvím skvělého dirigenta Cazorly a falešného pravého křídla Ramseyho.

Nebylo proto žádným překvapením, když se Gunners po 28 minutách konečně ujali vedení. Úvodní branka ovšem ještě nepadla ze hry a namísto toho byla produktem Sánchezovy houževnatosti i jeho následně prokázané schopnosti proměnit v gól přímý volný kop. Produktivnímu Chilanovi na druhou stranu k 23. trefě v sezoně vydatně dopomohla i hlava Michaela Dawsona.

Také druhá trefa Kanonýrů přitom byla do jisté míry trefou šťastnou, když Ramseyho osudovou ránu přizvedl nad Harperovo rameno Robbie Brady. Velšanův um tedy daleko lépe vynikl při třetím zásahu Arsenalu, který pro změnu pomohl přichystat pro Sáncheze. Na samém sklonku prvního poločasu se Ramsey blýskl naprosto precizně odměřenou uličkou, po níž Alexis už akorát obešel Harpera a zakončoval do prázdné klece.

Kanonýři posléze měli dostatek parádních příležitostí na zvýšení náskoku i po změně stran - a to jak před Quinnovou utěšenou hlavičkou, tak po ní - Hull však byl nakonec výraznějšího debaklu ušetřen.

Fanoušci Arsenalu nicméně mají důvodů ke spokojenosti i tak ažaž; jedním z nich je například comeback Jacka Wilsherea, jenž ihned několikrát zaujal a v závěru si připsal na konto i jednu zablokovanou střelu.

Góly: 29. Sergio Agüero

Černá venkovní série Citizens je u konce. Po čtyřech po sobě jdoucích nezdarech vně Manchesteru už bleděmodří uspěli alespoň na svém oblíbeném White Hart Lane, kde v nedávné době rovnou dvakrát úřadovali ve velkém stylu. Tentokrát si Pellegriniho mužstvo vystačilo s jedinou brankou, kterou obstaral obvyklý podezřelý Sergio Agüero...

Tottenham šel do tohoto střetnutí s tím, že už potřetí v sezoně může utrpět druhou porážku před domácím publikem v řadě, a něčeho takového se zpočátku opravdu snažil vyvarovat. Dier například po rohovém kopu hlavičkoval těsně vedle levé tyče a Kane pálil nepřesně po proklouznutí za váhajícího Mangalu.

Právě francouzský stoper však šel postupně nahoru a zvedalo se i celé hostující mužstvo. Ve 22. minutě se při lehkém šprajcu v pokutovém území klidně dala pískat penalta na Agüera a zrovna argentinský forvard se také nakonec zasadil o jediný gól duelu.

Stačila k tomu jedna povedená rozehrávka brankáře Harta, jedna dobře načasovaná Silvova příhra do běhu a Agüero už rutinně prostřelil Llorise podél přední tyče. Trefil se tak už podesáté v sedmi soubojích s londýnskou stranou.

Silva s Agüerem brzy divže nepřichystali další branku pro Fernandinha, zatímco Tottenham reagoval skrze Masonovu megašancí v situaci, která na první pohled volala po (správně) nemávaném ofsajdu.

Po přestávce se přímo před Hartem zjevil také Kane, jenž se obratně prodral před pomalého Demichelise, i tehdy si však anglický brankář před zraky Roye Hodgsona počínal navýsost mazácky a vmanipuloval tak letošní kometu do nevýhodné polohy.

Nedělní šlágr nebyl na zajímavé situace nikterak skoupý, a tak ihned na opačném konci hřiště výtečně zaspolupracovali Agüero s Fernandinhem a prvně jmenovaný málem zakončoval do odkryté klece.

Spurs nakonec zápas dohrávali se třemi hrotovými útočníky na place, byl to však spíše záložník Paulinho, kdo se staral o vzruch před Hartem. Jednou hlavičkoval těsně vedle po Lamelově standardce, podruhé už i vyprášil gólmanovy rukavice.

Góly: 45. Eden Hazard

Je dobojováno! Chelsea doma nejtěsnějším možný způsobem porazila Crystal Palace a definitivně si pojistila anglický titul. Jedinou branku utkání vstřelil nadvakrát z penalty Eden Hazard.

Vítězství a definitivní tečka za letošní honbou za titulem se nerodila vůbec snadno. Crystal Palace sice branku Chelsea ohrozili až v úplném závěru, ale aktivní obranou a účinnými útoky po stranách anglického mistra dlouho trápili.

Ve svém vápně navíc postavili neprostupnou zeď, Chelsea se proto zpočátku utkání omezovala na střelbu zpova šestnáctky. Cuadrado pálil po čtvrthodině těsně nad, což byl mimochodem asi jediný pozitivní Kolumbijcův moment, než o přestávce zůstal v kabině.

Chelsea málem věnoval vedení nejistý gólman Speroni, který měl v krátkém časovém úseku dvojí problémy se zkrocením míče. Po jedné chybě se ocitl z úhlu sám před brankou Matić, ale Speroni svou minelu napravil dobrým zákrokem. Argentinem nebyl stoprocentní ani po střele Drogby, kterou krotil nadvakrát a před dotírajícím Terrym musel míč odpravit ven z vápna.

Ani Chelsea si neodpustila menší zaváhání, Terryho odkop se sklouzl přímo k Puncheonovi, jenže následnou střelu kapitán stihl obětavým skluzem zblokovat. Crystal Palace se dožadovalo penalty, jelikož anglický stoper pravděpodobně míč kontaktoval rukou či ramenem.

Blues vinou kvalitní obrany hostů stříleli hlavně zpoza vápna, Fábregas ani Azpilicueta ale rovněž neuspěli. Až na konci prvního poločasu neprolnavou defenzivu Eagles rozbil nejlepší hráč Premier League.

Eden Hazard si po narážečce s Willianem došel mezi McArthura a Mariappu pro penaltu, kterou sám nadvakrát proměnil. Speroni sice vystihl směr jeho přízemního pokusu, avšak vyrazil míč přímo na jeho hlavu. Dorážka do protipohybu byla pro Belgičana sladkou odměnou - 1:0.

Po změně stran Chelsea výrazně změnila styl hry. Soustředila se na kontrolu hry a držení míče, za první čtvrthodinu měla v této statistice 70 %. Až po deseti minutách přihrávané se pokusil rozčísnout letargii dalekonosnou ranou Ivanović, který minul branku. Ještě svátečnější střelec John Obi Mikel si po chvíli narazil s Drogbou, obešel obránce a Speroniho poprvé po změně stran prověřil.

Fanoušci Chelsea toužili po druhém gólu jistoty a svěřenci Josého Mourinha jim to chtěli dopřát. Ivanović však pálil těsně nad, Drogba zase o kousíček minul tyčku. Totéž posléze Willian. V závěru si už Blues těsnou výhru a titul pohlídali, jedinou střelu na branku v podání Zahy skvěle kryl Courtois.

Góly: 63. Jonas Olsson

Tři ligové prohry v řadě, navíc bez vstřeleného gólu - a dnes opět při více než 75% držení míče. Manchester United se sám dostává pod enormní tlak, který na něho vyvíjí aktuálně již jen čtyři body vzdálený Liverpool. Pulisův tým už má de facto jistou záchranu...

Pokud pomineme jaksi pomalou mezihru ManUtd, byl první poločas a v podstatě i celý zápas hlavně o Robinu Van Persiem a jeho zoufalé snaze otevřít skóre. Jednu Nizozemcovu střelu takto Myhill nepřesvědčivě vyrazil přímo k nohám váhajícího Younga, další Persieho ránu už brankář WBA uspokojivě zkrotil v náručí a napotřetí pro změnu útočník favorizovaného celku po šikovné výzvě Younga jen o chlup minul bližší tyč.

Úvodní část už West Bromwich dohrával ve větším klidu a neprosazoval se dále ani Van Persie, což platilo rovněž po obrátce, kdy se s ojedinělou šancí vytasil akorát Wayne Rooney. Hotový šok potom Red Devils přinesla 63. minuta, kdy Chris Brunt opřel svůj projektil z přímého kopu do volně postávajícího Olssona a De Gea byl bez šance na výraznou teč reagovat.

I navzdory velké (smolné) ráně, jakou utrpěli, se Rudí ďáblové ihned poté odrazili k solidní reakci a dvakrát se dožadovali penalty. Jakmile však rozhodčí po centru Valencii skutečně pískal ruku, na lepší časy pro favorita se neblýskalo - naopak, Van Persie ztroskotal na Myhillovi a bylo zle.

Následoval kratší tlak kulminující v ošklivě nepřesnou hlavičku McNaira, aby vzápětí Di María přispěchal se třemi nervózně zahozenými centry a vše potom završil Van Persie s ještě jednou ránou, kterou výborně zlikvidovala jeho dnešní nemesis jménem Boaz Myhill.

Góly: 10. Christian Benteke, 45. Christian Benteke, 64. Tom Cleverley - 59. Romelu Lukaku (pen.), 90. Phil Jagielka

Aston Villa o sobě ani omylem nemůže prohlašovat, že je v klidu, nicméně další vítězství ji alespoň dočasně vyzvedlo nad dvojici Newcastle - Hull. Záchranářské boje se nyní díky výsledkům Leicesteru, Sunderlandu a právě Sherwoodovy party stávají být ještě nepřehlednějšími. Sestoupit může opravdu leckdo...

Na jedné straně tým hnaný touhou zachránit se, na straně druhé tým bez jasné motivace. Takhle zřejmé bylo na Villa Parku rozdělení sil doopravdy od samotného začátku. Everton první půli v podstatě kompletně odevzdal, nepřipsal si ani jeden střelecký pokus a ještě se prezentoval mizerným dojmem vzadu, kde birminghamským povolil hned dva góly.

Pokud tohle utkání mohlo být prezentováno jako minisouboj dvou belgických forvardů, Romela Lukakua s Christianem Bentekem, tuhle soukromou bitvu na celé čáře vyhrál druhý jmenovaný. Právě silný hroťák Aston Villy se ještě uvnitř úvodní čtvrthodiny pověsil do vzduchu mezi dva obránce EFC a odhlavičkoval do sítě Delphův excelentní centr z levé strany.

Další šance domácích už potom pocházely takřka výhradně z rohových kopů, výtečně zahrávaných talentovaným Jackem Grealishem. Tomu se ve zbytku úvodního dějství hned dvakrát podařilo najít hlavu Rona Vlaara, a zatímco napoprvé nizozemský stoper v jednoduché pozici minul, později už alespoň neúmyslně protečoval míč k Bentekemu, jenž si nezpozorován v klidu zaběhl na zadní tyč.

Do druhé půle ovšem hráči ve vínovém nenastoupili úplně zkoncentrovaní a okamžitě nechali Lukakua nijak neatakovaného uběhnout s míčem zhruba 50 metrů před zakončením vedle brány. Což mělo zřejmě sloužit jako varování, jenže nesloužilo.

Evertonskému forvardovi byla brzy darována ještě jedna taková příležitosti nabrat balon na kopačky a prodrat se s ním až k vápnu, což už se tentokrát Ville naplno vymstilo. Vlaar totiž následně nešetrně fauloval Naismithe a Lukaku se štěstím snižoval z penaltového puntíku.

Birminghamští si nicméně z něčeho takového nedělali velkou hlavu a prakticky vzápětí odpověděli. Po 65 minutách Bacuna narýsoval pěknou kolmici pro Cleverleyho, Barry ve skluzu na přihrávku nedosáhl a kmenový hráč Manchesteru United si v koncovce počínal až překvapivě suverénně.

Everton v tu chvíli ztrácel opět dva góly a na další komplikace pro domácí už mu jaksi nezbývala energie či chuť. Osman takto pálil akorát přímo do Givenovy náruče a s kontaktním gólem nakonec přišel Jagielka až v nastavení, navíc kontroverzní cestou při zjevném faulu na birminghamského gólmana.

Góly: 76. Jefferson Montero, 90. Sung-yueng Ki

Co takhle pozdní zapojení se do bojů o poháry? Swansea na to v takové fazóně určitě může myslet, když mu v podstatě stačí sesadit sedmý Southampton - což se zvlášť po dnešku zdá být docela reálné. Zatímco jižané svůj sobotní duel nezvládli, Velšané se radují už ze čtvrté výhry v šesti kolech a vypadají finišovat ve velké pohodě...

První poločas odstartoval v kontroverzním duchu. Ještě uvnitř úvodní minuty Charlie Adam zdánlivě přišlápl Fabianského nohu a domácí publikum tak poprvé a na dlouhou dobu také naposledy vybouchlo pod tlakem emocí.

Dalšího vzrušení už se totiž diváctvu v první půli nedočkalo - na Liberty Stadium se odvíjela navýsost kouskovaná podívaná, kterou teprve dvě minuty před pauzou pročísla první střela na bránu z dílny Shelveyho.

Teprve po obrátce se alespoň Swans probrali k řádnému výkonu a také evidentní dominanci. Sigurdsson ihned zkoušel štěstí z větší vzdálenosti, aby vzápětí neukormidloval svůj hlavičkovaný pokus z dobré pozice, a pokračující tlak labutí nakonec ústil v první branku zápasu zhruba čtvrthodinu před koncem. Tehdy dostal Shelvey dostatek prostoru ve vápně a hezkým obloučkem na zadní tyč vyzval k premiérové trefě v bílém dresu Jeffersona Montera.

Naděje Potters na jakékoliv zdramatizování průběhu zápasu následně povadly s 84. minutou a vyloučením Wilsona, přičemž definitivně odešly za dalších sedm minut při Ki Sung-yuengově zkušeném zakončení rychlého protiútoku. Asistenci si opět připsal Jonjo Shelvey.

Góly: 24. Mark Noble (pen.)

Tohle už pro Burnley nevypadá vůbec dobře. V rámci souboje dvou kolektivů preferujících vínovou barvu totiž Clarets nestačili na kladiváře z Boleyn Ground a vinou brzké penalty i červené karty pro Duffa už v tuhle chvíli ztrácejí na bezpečné pozice propastných osm bodů...

Pokud šest kol v řadě nevstřelíte ani branku, nemůžete čekat zázraky - a přesně to se dnes přihodilo Dycheovým svěřencům, kteří od senzačního skalpu ManCity uhráli akorát jednu remízu ze šesti pokusů. Dnešní utkání přitom mohli načít úspěšně, kdyby Barnes hlavičkoval přesněji, místo toho ale od rozhodčího dostali ve 23. minutě precizní direkt.

Michael Duff sice jasně fauloval Kouyatého v pokutovém území, přitom ale určitě nebyl posledním mužem, a tak červenou kartu spíše vidět neměl. Mark Noble se takto na penaltovém puntíku nemýlil a neomylně nasměroval West Ham za relativně pohodovým vítězstvím.

Ještě do přestávky mohli vedení Hammers navyšovat Valencia s Amalfitanem, přičemž defenzívě londýnského celku dělala výraznější problémy akorát aktivita Dannyho Ingse. S postupem času se navíc Burnley spíš čím dál víc soustředilo na bránění jednogólového manka, které se například hned dvakrát snažil zdvojnásobit střídající Carlton Cole.

Góly: 21. Jordi Gómez (pen.), 55. Jordi Gómez (pen.) - 22. Sadio Mané

Sunderland zvládl důležitý souboj o záchranu, když doma porazil ambiciózní Southampton 2:1 díky dvěma proměněným penaltám Jordiho Gómeze. Hosté, kteří dohrávali v deseti, sice po trefě Sadia Maného půl hodiny drželi remízový stav, nakonec však kapitulovali a připsali si tak velkou ztrátu v boji o poháry.

První úder Black Cats přišel po dvaceti minutách - José Fonte se totiž ve vápně dopustil zbytečného faulu a domácí tak dostali výhodu pokutového kopu, k němuž se postavil Gómez a suverénním způsobem propálil Davise. Hosté se nicméně rychle oklepali a udeřili ještě ve chvíli, kdy domácí publikum ještě slavilo - o pouhé dvě minuty později totiž gólman Costel Pantilimon udělal obrovskou chybu, když podběhl vysoký centr, pustil míč z rukavic a dal tak Manému šanci prakticky zadarmo srovnat skóre na 1:1.

Sunderland nicméně nesložil zbraně a ještě do půle mohl obnovit své vedení - Conor Wickham však z první zamířil mimo (nutno říci, že z výborné pozice), a ani Defoe nedokázal umístit svoji hlavičku po zblokované Wickhamově ráně dostatečně přesně na to, aby na ni skvělý Davis nedosáhl.

I po změně stran byli nicméně Advocaatovi svěřenci lepším týmem a v 55. minutě vstřelili vítězný gól. Po Grahamově pasu se míč dostal k Defoeovi, který byl bez pardonu sražen Ward-Prowsem; hostující záložník musel po červené kartě opustit hřiště a Gómez z další penalty rozhodl o důležitých třech bodech pro svůj tým. Soton mohl sice vyrovnávat v samém závěru, nicméně Pantilimon napravil své zaváhání z první půle a skvělým zásahem vychytal Alderweireldovu gólovou šanci.

Góly: 19. Philippe Coutinho, 87. Steven Gerrard - 73. Leroy Fer

Nebyla to žádná suverénní jízda, Liverpool však přesto dokázal splnit roli papírového favorita a před vlastním publikem udolal QPR těsně 2:1. O výhře rozhodl trefou v samém závěru Steven Gerrard, poté, co Leroy Fer v 73. minutě vymazal brzký gól Coutinha. Gerrardovi se po finálním hvizdu určitě ulevilo, ještě před ním totiž dokázal zahodit penaltu..

V dřívější fázi sezony by Londýňany podobný výsledek možná povzbudil, nyní však opouštěli hřiště v mizerné náladě - jejich šance na záchranu totiž utrpěly výraznou ránu. Nyní ztrácí na sedmnácté místo už sedm bodů, ve hře jich je přitom pouze devět; naděje na setrvání v Premier League tak už jsou pouze teoretické. V příštím zápase proti Manchesteru City jim navíc bude chybět Nedum Onuoha, který dnes inkasoval dvě žluté karty během čtyř minut a musel předčasně odejít ze hřiště.

QPR přitom šlo do vedení už v první minutě - Ferova dorážka po Phillipsově centru však uznána nebyla, neboť míč předtím překročil brankovou čáru. O sedm minut později potom po Austinově přiťuknutí zakončoval Caulker akrobaticky těsně vedle, a hned nato aktivní Fer ránou z nějakých třiceti metrů pořádně provětral Simona Mignoleta. Hosté se zkrátka věhlasného soupeře vůbec nezalekli a od začátku dávali jasně najevo, že touží po bodovém zisku.

Jejich naděje však zmrazila hned první vážnější šance Reds z 19 minuty - Rickie Lambert, který se objevil v základní sestavě na úkor italského dua Balotelli - Borini, po brejku nahrával Coutinhovi, a brazilský playmaker krásnou střelou překonal bezmocného Greena. Po půlhodině hry pak poslal míč do sítě i Raheem Sterling (jemuž efektní patičkou nahrával Jordan Henderson), stál však v ofsajdu.

Vedoucí branka Liverpool takzvaně 'nakopla' a Reds byli i nadále aktivnějším týmem. Gerrard těsně před poločasem skvěle zahraným přímým kopem donutil Greena k výtečnému zákroku, a krátce po změně stran pálil Lallana mimo chytré Coutinhově nahrávce. Když pak Sterling v 54. minutě trestuhodně zblízka selhal po Hendersonově pasu, a o deset minut později Green vychytal další Lambertovu šanci, začala se domácích fanoušků zmocňovat nervozita - favorit sice dominoval, pojišťovací branku však ne a ne vstřelit.

Dvacet minut před koncem potom Green vychytal Lovrenovu nebezpečnou hlavičku. Liverpool pokoušel štěstí tak dlouho, až nakonec inkasoval - krátce po této šanci se totiž QPR dostalo do kratšího tlaku a Joey Barton od rohového praporku našel ve vápně Fera, který nekompromisně vyrovnal na 1:1.

V 79. minutě dostal Liverpool šanci obnovit své vedení díky pokutovému kopu, nařízenému po faulu Onuohy na Martina Škrtela; Gerrard však selhal, když nechal z penalty vyniknout dnes výtečného Greena. Legendární záložník, který po sezoně Liverpool opustí a zamíří do Ameriky, však nakonec měl poslední slovo. Poté, co Onuoha v 82. minutě po dalším "žlutém" faulu opustil hřiště, sevřeli domácí soupeře v závěrečném tlaku, rozehrál Coutinho rohový kop, a Gerrard hlavou překonal Greena podruhé.

Góly: 1. Leonardo Ulloa, 17. Wes Morgan, 48. Leonardo Ulloa (pen.)

Newcastle se stále ne a ne dobrat úplného dna. Tentokrát už by o něho ale skutečně mohlo jít: dvěma červenými kartami opepřená prohra 0:3, která jednoduše mohla být mnohem potupnější, o moc horší už to vážně být nemůže. Naopak Leicester na prohru s Chelsea zareagoval nejlépe, jak mohl...

Už po 40 sekundách byl Newcastle znovu na odpis. Marc Albrighton tehdy zahrával rohový kop a pro jeho dovnitř kroucený balon si před Sissokem hravě doskočil skórující Ulloa. Magpies takto inkasovali jako první už posedmé z posledních osmi kol a konkrétně v tomhle případě jejich ostuda ani zdaleka nekončila.

Brzy mohl zvyšovat Vardy, aby zhruba po čtvrthodině hry přišla další Albrightonova standardka a Morganovo jednoduché doklepnutí balonu do sítě. Newcastle onen nepřímý kop odbránil tak mizerně, že namísto Morgana v podstatě mohli zakončovat i další dva jiní hráči v modrém.

Straky nebyly úplně bez šancí, to ne, ovšem Rivière jednou po hezké otočce pálil těsně mimo, jindy se v ideální pozici raději skácel a svou vlastní slibnou akci dříve nedotáhl do zdárného konce ani Ayoze Pérez.

Po 34 minutách potom konečně došlo na nevyhnutelné: pokřik "Mike Ashley ven". Ten posléze King Power Stadium rezonoval až do samého závěru zápasu, když hned krátce po přestávce veškeré naděje hostů z penaltového puntíku pohřbil nekompromisní Ulloa.

Jak pokutový kop vznikl, to bylo přitom navýsost symbolické - skrze stupidní Rivièreovo naskočení do Wasilewského při bránění rohového kopu. Straky dnešní klání zkrátka vyloženě odpískaly a v příštích minutách divže znovu neinkasovaly kopačkou Albrightona či hlavou Ulloy.

Newcastle tedy sice udržel alespoň to skóre 0:3, prohlubování potupy se však tak jako tak nevyhnul. Po druhých žlutých kartách následně mířili do šaten obránci Williamson s Janmaatem, přičemž taková Vardyho šance z úplného sklonku duelu neskončila gólem jen vinou útočníkovy neobratnosti.