Premier League - souhrn 6. kola

Góly: 15. Peter Crouch

Alan Pardew to má spočítané; tentokrát už vážně musí mít. Newcastle pod ním nedokázal vyhrát už šestkrát v řadě, což se mu nepřihodilo více než 10 let, a majitel klubu Mike Ashley tak docela pravděpodobně zažije menší déjà vu. Rovněž Sama Allardyce totiž roku 2008 vyhazoval po utkání se Stokem...

Pořádný liják od počátku brnkal na nervy všem aktérům i fanouškům; a že to zejména ti hostující v žádném případě nepotřebovali. Co pak zároveň (ne)potřebovali, byl také brzký gól Stoke City, na který došlo v 15. minutě. Tehdy se Crouch vyšplhal na Colocciniho kobylku a ve vzduchu již bez problémů usměrnil Mosesův centr do sítě.

Anglický forvard se tak sám trefil ve druhém po sobě jdoucím zápase, což oba tábory fanoušků výmluvně kvitovaly oblíbeným pokřikem "Ráno budeš vyhozen", adresovaným nikomu jinému než Alanu Pardewovi.

Jeho ovečky dnes opravdu nepředvedly nic moc. V první půli zaujala snad akorát Tiotého nepřesně zakončená individuální akce z 21. minuty, potažmo Janmaatův dalekonosný pokus ze samého sklonku poločasu, který konečně přinutil Begoviće k pořádnému pádu na zem.

Na opačném konci hřiště měl především Victor Moses jeden z těch dnů, kdy je v absolutní pohodě a většinu akcí řeší uspokojivě, přesto - i díky neodpískanému penaltovému zákroku na nigerijského dribléra - se už Stoke do konce poločasu neprosadil.

Těsně po přestávce to už mohlo být o něčem jiném, Arnautović ovšem sice příhodně odražený balon z voleje dobře přiklopil, natrefil však pouze na tyč. Už tehdy mohlo dojít k potvrzení, že Newcastle nestrhne na svou stranu již 82. utkání v řadě, v němž prohrával v poločase. Místo toho ale Potters nechali své soky podusit ve vlastní šťávě...

Magpies tedy sice mohli odpovědět okamžitě z brejku, prohra zakončujícího hráče s gravitací však spíše dokonale shrnula dosavadní obrázek hry (jenž k NUFC dvakrát přívětivý nebyl). Navíc šlo o velkou výjimku a Stoke si i nadále v poklidu udržoval monopol na tu efektivnější iniciativu. Zanedlouho se například po hrubém nedorozumění dvou obránců v tmavém dresu v další zajímavé pozici ocitl aktivní Moses. Sám před Krulem ale z otočky neuspěl.

Za poslední kapku stračí tragédie by se pak dala považovat 84. minuta a Colbackovo břevno po překvapivě propadnuvším Obertanově centru z pravé strany. Pak už o komplexní mizérii Newcastlu doopravdy nemohlo být nejmenších pochyb.

Góly: 30. Craig Dawson, 45. Saido Berahino, 56. Saido Berahino, 90. Graham Dorrans

West Bromwich se rozhicoval a vyhrál podruhé v řadě; naopak Burnley je na tom hůř a hůř. Impozantní série Claret bez inkasovaného gólu byla rázně ukončena rovnou čtyřbrankovým přídělem, o který se z poloviny zasloužil talentovaný Saido Berahino; zrovna slavící první výročí své premiérové branky v Premier League...

Burnley v posledních třech kolech vždy hrálo bez branek a za podobným výsledkem se vykročilo také do tohoto osiřelého nedělního klání. Prvně se sice tleskalo již v 10. minutě, to však "pouze" na podporu exfotbalistů trpících na mozkové příhody. První zajímavý moment se přímo na hřišti odehrál až o dalších devět minut později, když se v rychlosti otočil Berahino a zacílil jen těsně vedle.

West Brom se znovu ocitl poměrně blízko gólu ve 26. minutě, když si vlastní gól divže nevstřelil stoper Duff, a konečně se dočkal přesně po půlhodině hry. Tehdy se při rohu vznesl do vzduchu Craig Dawson a Tom Heaton po dlouhé době konečně kapituloval. Ne naposledy.

Baggies se totiž namlsali a okamžitě se jali zasypat někdejšího gólmana Bristol City několika solidními pokusy. Nejprve nemířil přesně Brunt, posléze už Heatona k těžšímu zákroku donutil svou dalekonosnou bombou Dorrans. Těsně před přestávkou potom přišla další standardka a ještě jedna podpásovka pro Clarets: tentokrát hostujících zmatků při bránění rohového kopu zužitkoval Berahino, jenž tak mohl velmi stylově oslavit jednoleté výročí své první dospělácké trefy do sítě ManUtd.

A mladému forvardovi bylo dnes ještě lépe. V 55. minutě to přitom měl snad ještě lehčí než napoprvé - stačily dvě nahrávky středem pole, jeden Berahinův banální záběh, rutinní koncovka pravou nohou a bylo v podstatě vymalováno. Burnley inkasovalo poprvé od úvodní kola gól ze hry; a v tu chvíli už to s ním bylo definitivně špatné.

Ve zbývajících minutách se konečně i Clarets sem tam k něčemu odhodlali, zpravidla to však nestálo za nic. K prvnímu zákroku byl Foster donucen až v 66. minutě a nejlépe Moorites vypadali těsně po příchodu žolíka Sordella, který jednak sám střílel, jednak chystal zajímavou palebnou pozici pro Barnese.

Posléze došlo ještě na jednu slabší ránu Kightlyho, potažmo jednu tvrdší, ale zablokovanou Barnesovu; a pak už WBA napsalo definitivní tečku za dnešní mizérií BFC. V poslední minutě si na pravé straně na větším prostoru výborně narazil střídající Gamboa, pod sebou našel Dorranse a jeho ušmudlaná střela v 90. minutě zapadla tak akorát ke vzdálenější tyči.

Góly: 74. Alex Oxlade-Chamberlain - 56. Nacer Chadli

Sobotní program Premier League byl až přespříliš nabitý. Obě derby, jak liverpoolské, tak i severolondýnské však skončilo z neutrálního (a možná i pro fanoušky obou domácích celků) zklamáním. Herní obraz rozhodně nenapovídal atmosféře utkání Arsenalu s Tottenhamem - a stejně jako na severu Anglie, i horní část Londýna byla svědkem remízy 1:1.

Severolondýnské derby mělo nejlepší předpoklady stát se vůbec nejgólovějším zápasem historie Premier League. Stačilo nastřílet "pouze" čtyři góly, což fanoušci na Emirates Stadium v tomto klání moc dobře znají. Výsledky jako 5:2 nebo 4:4 jsou běžnou praxí. Dnes však po velké fotbalové bitvě volali angličtí fajnšmekři marně. Šancí bylo poskrovnu, atmosféra jednoho z největších světových derby tatam a góly? Dva... No, aspoň něco.

Prvních pětadvacet minut se totiž na hřišti Arsenalu nedělo vůbec, ale vůbec nic. Domácí i hosté pokračovali v mizérii, která je provází povětšinu posledních týdnů a jen pohledná akce Ramseyho, Welbecka a zakončujícího Wilshera rozčísla nudu, která zklamala většinu fotbalové Anglie.

Tottenham, který bojuje hlavně sám se sebou a schopností vůbec vystřelit na branku, se poprvé probral až pět minut před koncem úvodního dějství. Jan Vertonghen si naskočil na vysoký míč velice dobře, ale zakončení nezvládl tak, jak by si sám představoval. Szczesny měl situaci usnadněnou.

Největší šanci prvního poločasu zmařil Alex Oxlade-Chamberlain, který na hranici vápna dostal perfektní přihrávku od Ramseyho, ale následovná přízemní rána byla pro Llorise jen pokynem k robinzonádě. Aaron Ramsey se při akci předvedl pohlednou patičkou, ale byla to pro něj poslední zajímavá akce. Stejně jako před ním Arteta totiž kvůli zranění musel opustit trávník ještě do přestávky.

Místo kapitána Artety se na hrací plochu dostal Manuel Flamini a právě on hrál hlavní roli v první desetiminutovce druhé půle. Nejprve byl sám blízko vstřelení branky, když se opřel do odraženého míče po rohovém kopu. Mířil však mimo, a když za dvě minuty ztratil míč na agresivnějším Eriksenovi, Lamela chytře přihrál Chadlimu a ten otevřel skóre, mohl si Francouz ždímat tvář zmarem dvojnásob.

Od té doby nicméně Arsenal zvýšil úsilí na vstřelení alespoň jedné branky. Hned vzápětí byl strašně blízko vyrovnání hlavičkující Per Mertesacker, ale Hugo Lloris si vybral dobrý den a skvělým zákrokem udržel merunu vlastně na brankové čáře. Rozhodovat musel až brankový systém, který přisoudil radost hostům.

Arsenal se dočkal vyrovnání až ve čtyřiasedmdesáté minutě. Neschopnost Tottenhamu odpravit míč do bezpečí z okolí vápna nakonec vyplodila střelu Santiho Cazorly. Ta se po několika odrazech a promáchnutí Welbecka dostala až k Oxlade-Chamberlainovi, jenž nekompromisně vymetl šibenici z bezprostřední blízkosti.

Závěrečná čtvrthodina už měla jasný scénář - Arsenal toužil po druhé brance, ale v ofenzivě byl naprosto nulový. Technické i taktické chyby stály domácí řadu snadných míčů a Tottenham neměl vůbec žádný problém ubránit cennou remízu. Fanoušci na Emirates Stadium tak museli odcházet s lehkým zklamáním, domácí remíza 1:1 z derby je ztrátou spíše pro Arsenal.

Góly: -

Sunderland dál čeká na svou první výhru v sezoně a již podruhé v řadě přitom vyšel střelecky naprázdno. Dnes si v nepříliš záživném duchu připsal bezbrankovou remízu se Swansea, které takto netriumfovalo pro změnu třikrát po sobě...

Zápas, v němž si dva bývalí brankáři Arsenalu připsali čisté konto; zhruba tak by se dalo vzpomínat na dnešní duel mezi Sunderlandem a Swansea. Jinak se ale na nic moc odvolávat vpravdě nepůjde; obě strany nastoupily s osamoceným hrotovým útočníkem, kterému se v obou případech jen sotva dostávalo adekvátní podpory.

Zejména host Gomis se prakticky nepotkal s balonem, a když už ano, nestálo to za nic. Naopak domácí Black Cats alespoň do zápasu vstoupili s tím, že budou po většinu času kontrolovat míč i efektivně napadat soupeře. Nějaké ty (polo)šance si potom Sunderland vytvářel takřka výhradně ze standardních situací, kdy mu ale pozici notně komplikovalo Fabianského kralování vzdušnému prostoru.

První poločas tedy ukončila série rohových kopů pro SAFC jakožto jeho zdaleka nejzajímavější pasáž a ani do druhé části se nevstoupilo nijak raketově. Swansea si sice prostřednictvím Sigurdssona v 55. minutě konečně připsalo premiérovou střelu mezi tři tyče, navázat se mu už ale bůhvíjak nepovedlo. Teprve s příchodem Bonyho v 72. minutě se labutě zmohli na další střelecký pokus, leč tentokrát výrazně nepřesný.

Veškeré ofenzivní choutky čím dál aktivnějších Swans nicméně v 81. minutě definitivně utnulo vyloučení Rangela po druhé žluté kartě, po kterém se do pomyslného sedla opět vyhouplo nesmělé domácí mužstvo. Ani Fletcherova hlavička z dobré pozice (trestuhodně mířící mimo) ani Jordi Gómez se svou dalekonosnou ránou přímo doprostřed Fabianského svatyně už nicméně na bezbrankovém stavu nic nezměnili.

Góly: 54. Ryan Bertrand, 68. Graziano Pellè - 66. Charlie Austin

Southampton pokračuje ve spanilé jízdě a po sobotním odpoledni už drží bilanci šesti soutěžních výher v řadě. Těsný úspěch proti trápícím se hráčům QPR je především výsledkem nepřesného zakončení, ani to ovšem nezabránilo dobře hrajícím Saints k udržení druhého místa v tabulce. To Harry Redknapp musí řešit problémů o poznání více, ať už v koncovce či nedůsledné defenzívě.

Od úvodního hvizdu šlo znát, který z týmů jede v současné době na úspěšnější vlně a Green se tak musel mít neustále na pozoru, aby se Pellè či Fonte neradovali z brzkého gólu. Ve 20. minutě mohl převahu přeci jen proměnit v první gól Tadić, ten po odraženém centru pálil pohotově, ovšem jen do tyče. Za okamžik se díky Manému dostal ke střele sebevědomý Pellè, ten ale z rohu šestnáctky rozvlnil síť pouze z vnější strany.

Postupem času stále výraznější Saints naráželi především na vlastní neschopnost v zakončení. Na to doplatil také Schneiderlin, který další výborné přihrávky Maného využil pouze k nepřesné střele mířené na vzdálenější tyč Greena. K vzrušení nevedlo ani šestiminutové nastavení, které nepovedenou střelou z dobré pozice zakončil Austin. Veškerá snaha domácích tak měla přinést ovoce až devět minut po přestávce.

U toho samozřejmě nesměl chybět Mané, který po nepovedeném centru Tadiće nabil patičkou Bertnardovi, který propálil balón pod Greenem do sítě. Jen pár desítek vteřin poté se po líbivé kombinaci dostal sám před brankáře Tadić, ten však zapomněl mířit a napálil jen bezmocného Greena. Chutí naplnění Saints mohli vedení pojistit za další moment, jen kdyby závar před brankou po rohovém kopu zakončil přesněji Pellè.

Místo toho tak přišlo překvapivé vyrovnání, a to vpravdě exkluzivním způsobem, kdy se sérií rychlých přihrávek dostal k míči Austin a z otočky nedal Forsterovi šanci. Nerozhodný stav ale zůstal jen necelé tři minuty, Tadić sklepl centr na Pellèho, který přes hlavu poslal balón do branky a zasadil se o další parádní kousek do sbírky krásných gólů.

O pojistku se tentokrát chtěl postarat Steven Davis, jeho dělovku však odvrátila branková konstrukce a Austin tak pár minut poté mohl opět vyrovnat, kdyby svou hlavičku z pár kroků dokázal lépe usměrnit. Záživný závěr mohl domácím fanouškům znechutit Niko Kranjčar, jenže z přímého kopu zamířil pouze do spojnice Forsterových tyčí. Své pokusy v gólovou radost neproměnili ani Davis s Tadićem, Saints se tak mohli po dalším solidním výkonu těšit z těsného vítězství.

Góly: 5. Wayne Rooney, 22. Robin van Persie - 37. Diafra Sakho

Inu, takovým způsobem se na krizi ideálně nezapomíná, ale tři body ze zápasu s West Hamem má Manchester United v kapse - a to teď všechny zainteresované bude zajímat ze všeho nejvíc. Řešení Rooneyho absence v dalších třech zápasech počká až do zítra...

Brankář WHU Adrián si loni na Old Trafford odbyl vlastní debut v Premier League a tenkrát se zápas nevyvíjel úplně dle jeho představ, když inkasoval dvakrát ještě během prvního poločasu. Dnes šlo v jistém smyslu o dokonalé repete; akorát s tím rozdílem, že Adrián poprvé kapituloval ještě dříve než posledně...

Mohla za to van Persieho houževnatost, Rafaelův úprk po pravé straně, exkluzivně načasovaný centr a takové Rooneyho jemné prodloužení na zadní tyč - to vše již ve čtvrté minutě. Přesto to pro Hammers nemusel být vůbec špatný start, hned za pár vteřin se totiž otřesnou zpětnou přihrávkou "blýskl" Daley Blind a vyrovnáno nebylo jen kvůli Valenciově příšerně horkokrevné koncovce.

Jinak to ale v následujících pasážích bylo zejména o favoritovi. Rafael se kupříkladu na pravé straně prosazoval i nadále, když se především ve 21. minutě nádherně prodral k přízemnímu centru na osu hřiště, kde se Rooney protentokrát ošklivě ustřelil.

Rooneyho parťák Robin van Persie se do sítě West Hamu dokázal trefit v pěti po sobě jdoucích zápasech, a také dnes si tuto "povinnost" odbyl. Všechno přitom odstartovalo přespříliš pomalé Songovo rozhodování a rychlá předávka Falcaa, po níž si Nizozemec jenom banálně přehodil míč na pravačku a křižnou ranou ve 24. minutě zvýšil.

Samu Allardyceovi patrně plány těsně před výkopem nabouraly již náhlé zdravotní problémy Marka Noblea, a vývoj zápasu mu v improvizaci vskutku nijak nepomáhal. West Ham takto brzy mohl děkovat di Maríově nepřesné koncovce, že ještě do přestávky neinkasoval i potřetí.

Nakonec to tedy s Hammers před výkopem druhé části nevypadalo nijak špatně, a to zvláště díky událostem z 37. minuty. Tehdy se de Gea při rohu nesmyslně vydal boxovat, a dal vzniknout pořádnému zmatku, v jehož rámci nejprve van Persie odhlavičkovával gólový projektil z brankové čáry a pak konečně skóroval Sakho.

Těsně po přestávce si obě strany prostřednictvím Falcaa, respektive Sakha, vyměnily první letmé pozdravy, aby k doopravdy důležité akci došlo teprve přesně po hodině hry. Tehdy relativně pohodlně vedoucí Red Devils naprosto zbytečně přišli o kapitána Waynea Rooneyho, jenž patrně z frustrace způsobené neodpískanou rukou nepochopitelně nakopl unikajícího Downinga a po právu uviděl červenou kartu.

Hned nato si Sakho připsal na konto další střelecký pokus, načež van Gaal raději přeskupil formaci a na úkor Falcaa Fletcherem vyztužil střed pole. Tenhle tah se ve finále nizozemskému generálovi jakž takž oplatil, i když to všechno úplně bezproblémové také nebylo.

Mladíček McNair svůj tým v jednu chvíli zachraňoval excelentně zvládnutou hlavičkou v nesmírně složité pozici a speciálně v 89. minutě si ďáblové museli sborově oddychnout, když po Jenkinsonově centru z pravé strany sice skóroval Nolan, avšak asistent rozhodčího správně zdvihl praporek na znamení těsného ofsajdu.

V nastavení Louis van Gaal daroval debutový start za áčko také druhému povolanému mládenci Tomu Thorpeovi a ten ještě mohl být rád, že jeden nepřehledný šrumec před de Geovou klecí nevyústil v nějaký ten příznivý odraz balonu. Takhle se k němu Nolan včas nedostal a ManUtd se tak bez kapitána nepotopilo, nýbrž protrápilo za povinnými třemi body...

Góly: 7. Oscar, 59. Diego Costa, 79. Willian

Chelsea pokračuje ve své suverénní jízdě novým ročníkem, když si ve velkém a především pohodovém stylu bez nejmenších komplikací došla pro výhru 3:0 nad Aston Villou. Birminghamští ještě v první půli skvěle vzdorovali, pak se však ani oni - jako už trojlístek ligových soupeřů před nimi - nadílce tří gólů neubránili...

Jose Mourinho se dnes postavil již ke 250. zápasu na lavičce Chelsea a vstup do něho si těžko mohl vysnít lepší. Blues se poprvé prosadili již v sedmé minutě, když Ivanović na pravé straně vypustil Krakena v osobě Williana a ten po svém vlastním neúspěchu při pokusu překonat Guzana raději přihrával pod sebe na skórujícího Oscara.

Právě někdejší záložník Šachtaru byl dnes zdaleka nejaktivnějším mužem v modrém trikotu a o další příležitost vlastního mužstva se pokoušel již v 15. minutě, když jeho centr jen taktak odkláněl do bezpečí Baker.

Druhý poločas ovšem zakončila lépe Aston Villa, která Blues otevřenost zápasu připomněla skrze dalekonosnou pumelici Delpha těsně vedle jedné z tyček či rovněž nepřesnou hlavičku Bakera. To po přestávce Costa okamžitě tvrdou hlavičkou přetavil Azpilicuetův precizní centr ve svůj osmý ligový gól sezony a dál už nebylo příliš co řešit.

Za další čtyři minuty stála jedna z více lahodných kombinací u zrodu Oscarova sólového úniku, Brazilcova koncovka však byla až příliš ležérní. Aston Villa si mezitím v 69. minutě díky Huttonově slabém pozdravu konečně připsala svou první a poslední střelu na bránu, a pak zhruba deset minut před koncem díky šťastnému odrazu Costova projektilu definitivně rozhodl Willian.

Góly: 51. Fraizer Campbell, 54. Mile Jedinak

Crystal Palace dokázal po dvou porážkách a dvou remízách také dvakrát zvítězit a posunuje se tabulkou vzhůru. Uzívaný zápas rozhodly dva slepené zásahy brzy po změně stran, na které porážkou po třech kolech doplatil marně se snažící Leicester, jemuž by k dnešnímu gólu nepomohlo ani dalších devadesát minut.

Rozpačitý úvod zápasu mohl ve 13. minutě protnout Vardy, který se vlastním umem dostal v šestnáctce tváří v tvář brankáři, Speroni ovšem jeho rázný pokus dokázal vyrazit. O něco aktivnější Eagles se k první nebezpečné střele dostali až ve 28. minutě, Puncheon zachytil odražený centr za vápnem a pohotovou ranou protáhl do té doby strádajícího Schmeichela.

Připravené obrany a nepříliš kreativní útok obou stran zazdívali jakoukoli šanci na zajímavější moment, o které se snažil snad jen Bolasie, jeho střelecké pokusy z každé pozice však mnoho vzrušení nenabídly. Přímočaré akce Crystal Palace tak sice končily střelou častěji, než pomalé přesuny hostů, nicméně ke gólu měly oba celky stejně daleko. To se ovšem mělo změnit během prvních devíti minut druhé půle.

Základním stavebním kamenem přitom byly standardní situace. Nejprve se po rohovém kopu dostal dva kroky od branky k míči Campbell a v tísni dokázal tečovat za bezmocného Schmeichela, dvě minuty poté si na přímý kop á la zkrácený roh od Puncheona vyskočil Jedinak a hlavičkou k tyči vedení bleskurychle pojistil.

Deprimovaní hosté se sice snažili, dnešek však nebyl dobrým dnem snad pro žádného hráče v dresu Leicesteru, a tak se pasivní Eagles ani nemuseli snažit, aby i nadále utkání dominovali. Ke škodě fotbalu jim dvougólový náskok stačil, diváci si poslední půlhodinku spíše protrpěli, nepřinesla totiž absolutně nic, u čeho by chtěli být.

Góly: 21. Eliaquim Mangala (vl.), 32. Abel Hernández (pen.) - 7. Sergio Agüero, 11. Edin Džeko, 68. Edin Džeko, 87. Frank Lampard

Edin Džeko svými premiérovými zásahy v letošní ligové sezóně strhl vydřené vítězství na stranu Manchesteru City, který postavení Mangaly do základní sestavy málem zaplatil třetí remízou v řadě. Hull City tak sice od prvního kola stále čeká na vítězství, svým sobotním výkonem však zavdal naději na lepší zítřky.

Již po 38 sekundách vlétl kolem přihlížejících soupeřů do vápna Agüero a z ostrého úhlu prověřil pozornost McGregora u bližší tyče. Počáteční tlak hostů mohli narušit domácí v páté minutě, když Livermore centroval na penaltu k naprosto osamocenému Jelavićovi, ten však jen promáchl a míč tak letěl decimetry vedle zkamenělého Caballera.

Hned následující útok favorita pak zachmuřil domácí fanoušky podstatně více, když chaotická obrana nedokázala dostatečně odvrátit množství balónů do šestnáctky a zarputilý Zabaleta mohl přes Livermora posunout na Agüera, jenž se deset metrů od branky s ničím nepáral a nechytatelně napálil poskakující merunu na vzdálenější tyč.

McGregor neměl mnoho šancí na úspěšný zákrok ani tři minuty poté, to Silva posunul na vápno Džekovi, který si balón zasekl a povedenou technickou ranou do horního rohu branky rychle pojistil vedení. Klidný náskok vydržel do 20. minuty, kdy se kolem pravé lajny prosmýkl Rosenior a jeho centr nešťastně hlavičkoval Mangala do vlastní sítě.

Vzápětí si pas před vápno skvěle zpracoval Agüero a z šestnácti metrů jen nepatrně minul tyč bezradného McGregora. Nikterak atraktivní část zápasu utnul v 31. minutě nešťastník Mangala, který neohrabaně kopl ve vápně Hernandeze, který z následné penalty hravě vyrovnal - brankář skákal na opačnou stranu.

Za dalších deset minut se už podstatně lépe hrající Tigers mohli radovat dokonce z obratu, Hernandezova hlavička z deseti metrů pod břevno však skončila v rukavicích Caballera. V samém závěru pak na druhé straně mířil po centru Milnera nad branku Džeko a zajímavá první půle tak vítěze nepoznala.

Pohnout miskami vah ve svůj prospěch chtěl krátce po přestávce Huddlestone, jeho dalekonosnou střelu k tyči musel Caballero krotit nadvakrát. A vlastně o to samé se pokoušel v 50. minutě Yaya Touré, ten svému pokusu dal podstatně více razance a stadionem se tak rozlehla kovová rána po odrazu balónu od tyče.

Favorit sice posléze získával více ze hry, Tigers však nezůstávali nic dlužni své přezdívce a přes koncentrovanou obranu dokázali čas od času vycenit zuby v útoku. To by ovšem nesměli Citizens využít první šanci za dvacet minut, když Silva přesnou asistencí našel ve vápně Džeka, který v pádu přes obránce křížnou střelou poslal hosty do vedení. A v táboru Manchesteru mohlo být ještě veseleji za minutu, Yaya Touré dostal čas připravit si další střelu z pětadvaceti metrů a McGregor se musel vytáhnout bravurním tygřím skokem.

Poslední nádech domácích k vyrovnání přišel v 86. minutě, Ramírezův tvrdý pokus z první však brankář zneškodnil, aby vzápětí ztuhle sledoval, jak tečovaná střela Huddlestona končí těsně nad břevnem. Následná protiakce pak přinesla konečné rozuzlení, Zabaleta vběhl do vápna z pravé strany a naservíroval míč před odkrytou branku Lampardovi, který se z malého vápna nemýlil.

Góly: 65. Steven Gerrard - 90+2. Phil Jagielka

Liverpool sice na Anfieldu uhájil dlouhotrvající neporazitelnost, způsob, jakým toho dosáhl, se však jistě nebude pozdávat žádnému fanouškovi. A totéž vlastně platí v opačném gardu - Everton totiž v závěru nehrál tak, aby vyrovnal, přesto se mu to díky zázračné trefě Phila Jagielky záhadným způsobem povedlo...

Pokud jsme loni v rámci 12. kola na Goodison Parku přihlíželi divoké remíze 3:3, také toto podzimní Merseyside Derby zprvu neslo známky abnormální zběsilosti. V úvodní desetiminutovce se koneckonců mohly kopat hned dvě penalty; a zejména tedy na straně Liverpoolu, když Sterlingova rána zcela jasně skončila na Barryho lokti.

Co se střeleckých pokusů týče, také tam se činil spíše Liverpool, aby dokonce úvodní část zakončil se stěží uvěřitelným počtem 16 vyslaných projektilů. Již v 11. minutě například Balotelliho zákeřný přímý kop ústil v roh, po němž Hibbert pozdě zaregistroval neobsazeného Lallanu a Howard se musel vytasit s prvním opravdu složitým zákrokem.

Na opačné straně hřiště alespoň něco předváděl pouze Lukaku. Ten to hned dvakrát zkoušel z uctivé vzdálenosti spíše propagační cestou, přičemž docela brzy pro jistotu přišel o svého dvorního podporovatele v Kevinu Mirallasovi. Ten se ve 29. minutě při běhu zničehonic chytl za zadní stehenní sval a bylo zle.

Poslední slovo měl v první půli opět Liverpool, když nejprve Howarda k rutinnímu zákroku přiměl Balotelli, a pak americkému brankáři o něco těžší robotu připravil z poněkud těžšího úhlu Sterling.

Do druhé půle se vstoupilo v o poznání klidnějším tempu, až (znovu)otevírací pasáže dokonce mírně nudily. Naismithova střela ze střední vzdálenosti se pouze zařadila do dlouhé řady těch neškodných, a diváky tak z letargie musel vytrhnout až Gerrardův přímý kop z 65. minuty. Ačkoliv tehdy šlo o rozhodně chytatelnou vlaštovku, Howard se namísto efektivního skoku raději rozhodl pro ten efektní a Everton musel rázem dotahovat...

... na což evidentně neměl ani tu nejmenší náladu. Toffees okamžitě jako by pod tlakem očekávání ztěžkly nohy a žádný okamžitý tlak se tak nekonal. Přesně naopak - rozhozený Howard se pak bizarním způsobem projevil ještě jednou, když si odmítl dojít pro nízký Sterlingův centr na Balotelliho a Italova rána z voleje ke štěstí hostujícího týmu akorát orazítkovala břevno.

Utkání tedy užuž směřovalo k povědomému výsledku - výhře domácích -, když se ve druhé nastavené minutě stalo něco, s čím doopravdy vůbec nikdo nepočítal; zřejmě ani sám autor branky. Phil Jagielka totiž rozhodně vstřelil nejkrásnější gól své kariéry, když odražený míč zpoza šestnáctky bez rozmyslu vnějším nártem tak akorát vsadil pod břevno. Nádherná záležitost; a pořádný šok pro domácí...