Primera División - souhrn 36. kola

Góly: -

Bezbranková remíza přitížila domácímu týmu, který po celý zápas hýřil aktivitou a bojovností, leč nedokázal tyto pozitivní atributy přetavit v kýžené vítězství. Chybělo přesnější zakončení a v případě Nekounamovy rány z přímého kopu i trochu více štěstí. Osasuna musí čekat na výsledky zítřejších duelů, které jí mohou přidělat další vrásky na čele. Pro jejího dnešního soupeře je výsledek veskrze příznivý.

Snahou překypující Osasuna si v prvé půli vytvořila řádku dobrých příležitostí. Ještě než na ně přišla řada, musel odstoupit pro zranění Juanfran. V šestadvacáté minutě bylo v pokutovém území andaluského celku horko, když sérii nepříjemných centrů zakončila Plašilova vynikající přihrávka na Waltera Pandianiho, který z malého vápna přestřelil branku. K jeho obraně, ve skluzu bylo zakončení obtížné.

Červenočerní se snažili a z tlaku vytěžili další šance. Po půlhodince hry nastřelil opět agilní Pandiani placírkou břevno, přičemž bylo jeho původním úmyslem odcentrovat. Do konce prvního poločasu se Osasuna usídlila na půlce Sevilly, ale dále než k vápnu její akce nedorazily.

Ve druhém poločase se andaluské mužstvo odvážilo zaútočit a dá se i říci, že bylo nebezpečnější. Již v úvodu, konkrétně v devětačtyřicáté minutě, podržel své mužstvo kapitán Andrés Palop. Javad Nekounam nasměroval svůj takřka dokonale provedený přímý volný kop do šibenice Palopovy branky, úplné dokonalosti zabránil excelující Palop, jenž byl v růžku, naneštěstí pro domácí, včas.

Následovala hluchá dvacetiminutovka, v níž jsme nemohli vidět žádnou větší příležitost. Hra se vyrovnala a odehrávala se spíše mezi šestnáctkami. V sedmasedmdesáté minutě se domácím ulevilo, když Fabianova hlavička skončila na břevně. Vzápětí trefil Diego Capel v dobré příležitostí boční síť, téměř identicky si počínal i Jesús Navas o pár minut později.

Závěr nebyl nikterak zajímavý, nepočítaje dvě červené karty. Sevilla nepřipustila žádné velké drama, domácí mužstvo bylo v útočné křeči. Nicméně, po vyloučení Sergia za faul na unikajícího Capela se z následné akce mohl prosadit Fabiano, jenž si ve vápně zpracoval míč a vyslal střelu. Ricardo Lopéz se jen ohlédl, míč ale udeřil jen do reklamního panelu.

Góly: 85. Riki - 47. Roberto Soldado

Deportivo La Coruňa remizovalo s Getafe, domácí celek si tak výrazně zkomplikoval cestu do evropských pohárů, hosté zase zůstávají v boji o udržení.

Getafe dlouho vedlo po gólu Soldada, Rikiho gól pět minut před koncem řádné hrací doby ale rozhodl o dělbě bodů. Paradoxně hrával Riki dřívě právě za Getafe a nyní tomuto týmu vlastně zkazil možnou jistotu udržení se v soutěži. Na Getafe tak nyní budou čekat klíčové duely s Numancií a Santanderem. Hosté začali lépe, zastřeloval se Casquero a napoprvé pálil zdálky mimo, napodruhé byl proti gólman Aranzubía. Pak se ke slovu dostal Depor, ale šance Lafity, Bodipa a Verdú vyřešil Ustari.

Krátce po změně stran se dostal ke slovu útočník Getafe Soldado, když si naběhl na centr Davida Cortése a zblízka překonal hlavičkou Aranzubíu. Domácí odpověděli pokusem Bodipa, ale skvěle se vyznamenal Ustari. Těsně vedle branky pak střílel domácí Andrés Guardado. Nebezpečné ale bylo i Getafe, ale možnost Kalu Ucheho řešil domácí gólman. Ale v 85.minutě Depor vyrovnal. Ustari jen vyrazil střelu Guardada, k míči se dostal Riki a poslal jej do sítě.

Góly: 17. Robert Pirès, 62. Cani, 90. Joan Capdevila - 46. Rafael van der Vaart, 88. Gonzalo Higuaín

Poslední jiskřička naděje Realu uhasla. Bílý balet prohrál ve 36. kole na hřišti Villarrealu v poměru 2:3 a definitivně tak skončil na druhém místě za novým mistrem z Barcelony. "Žlutá ponorka" plným bodovým ziskem oživila své naděje na účast v Lize mistrů.

Tři kola před koncem je jasno o novém španělském šampionovi. Duel mezi Villarrealem a Realem stanovil konečné pořadí na prvních dvou místech La Ligy. Titul si po třech letech odnese Barcelona, loňský vítěz Real Madrid skončí druhý.

Trenér Pellegrini vyslal do boje tu nejsilnější sestavu, zatímco jeho protějšek Juande Ramos musel řešit absence Pepeho, Gutiho, Sneijdera, Gaga, Marcela a Metzeldera. Do stoperské dvojice nastoupil ke Cannavarovi Heinze, na levého beka Miguel Torres, nalevo v záloze Van der Vaart, uprostřed Lass s Javi Garcíou a v útoku s Raúlem nastoupil od začátku Huntelaar.

Nejprve po centru Javi Garcíi tečoval míč Gonzalo, ale Diego López zachránil. Vzápětí pálil z přímého kopu nad Capdevila. Pak zahodil obrovskou šanci Heinze, po centru Van der Vaarta a přiťuknutí Javi Garcíi. V 15. minutě vyrazil Diego López přímý kop Van der Vaarta. Následně zafungovalo přísloví nedáš - dostaneš. O dvě minuty nato totiž nacentroval Ibagaza a Pires přesnou hlavičkou překonal Casillase.

Avšak místo nasazení Real vlastně až na občasné průniky Robbena nic nepřevedl. Ve 43. minutě naopak vyzkoušel pozornost Casillase tvrdou střelou Rossi. Po přestávce měl však takřka okamžitě Bílý balet důvod k radosti. Miguel Torres nacentroval na vzdálenější tyč, Higuaín zakončoval a míč nakonec dorazil do sítě Van der Vaart.

Inkasovaná branka domácí zaskočila. Krátce nato zkoušel neúspěšně oblouček Robben. Na druhé straně vyzkoušel pozornost Casillase Llorente a pět minut nato střílel nad Rossi. Pěknou odpověď připravil Robben, který prošel přes několik hráčů, ale střelu neumístil dobře.

V 61. minutě nepřekvapil Casillase střelou Capdevila a tři minuty nato se domácí opět ujali vedení. Po závaru ve vápně se míč odrazil od Cannavara přímo ke Canimu, který prostřelil vše, co mu stálo v cestě. Domácí branka uklidnila a Real se opět na dlouhé minuty na nic nezmohl.

V 84. minutě vstřelil gól střídající Nihat, který nebyl pro ofsajd uznán. Ovšem, když se tatáž situace opakovala chvíli poté na druhé straně, poté co Higuaín v jasném postavení mimo hru nadvakrát zakončil, Medina Cantalejo gól uznal. "Žlutá ponorka" se nicméně nevzdala a chyba Casillase ji pomohla k vítězství.

V 90. minutě totiž po rohu madridský gólman špatně vyběhl, centr pouze nadzvedl a Capdevila se zblízka nemýlil. Poslední anekdotkou bylo zakončení rukou v podání Raúla, za které kapitán Realu vyfasoval žlutou kartu. Závěrečný hvizd utkání rozpoutal radost v Barceloně, smutek v Madridu a ponechal naději Villarrealu.

Góly: 88. José Javier Barkero (pen.)

Numancia dokázala urvat všechny tři body ve veledůležitém střetnutí s Recreativem Huelva a stále ve skrytu duše živí naději na udržení se. S ohledem na další zápas, ve kterém se Pachedovi muži střetnou s madridským Getafe, které dělí od Numancie právě tříbodová propast, není možnost záchrany snem či iluzí, nýbrž možným vyústěním celé zápletky. Pro bojovníky z Numancie by to bylo velké zadostiučinění.

To mužstvo Recreativa Huelva balí zavazadla a s největší pravděpodobností opouští nejvyšší soutěž. Po dvou letech v La Lize ho čekají boje v Segunda Division.

Zápas to byl podle očekávání velmi nervózní, obě mužstva pečlivě bránila a došlo i k několika tvrdším zákroků na hranici snesitelnosti. Hra byla velmi vyrovnaná a nedá se říci, že by mělo to či ono mužstvo navrch. Fotbalové krásy bylo poskrovnu, jak se patří na dobrý záchranářský souboj.

První poločas nepřál fotbalovým labužníkům. Míč se do pokutových území takřka nedostal, nepočítaje rychle odchýlené centry. První vážnější příležitost měl aktivní Javi González Del Pino, ale z malého vápna se nedokázal do Cismova centru trefit. Na druhé straně s velkou jistotou zasahoval Juan Pablo Colinas proti horší ráně Vazquéze. Vše podstatné se odehrálo ve druhé půli, tak kvapem k ní.

Čím více se nachyloval čas konce druhého dějství, tím více se na hřišti přiostřovalo. Rozhodčí hnedle několikrát tasil žlutý kartónek, v závěru došlo i na ten červený. V průběhu druhé půle přišel na hřiště nejlepší střelec Numancie, jenž v posledních týdnech spíše strádal, José Javi Barkero, jež se poprvé ukázal v dvaasedmdesáté minutě. Jeho kulišárnu však Riesgo s vypětím všech sil lapil. Následovala hra plná faulů, nervozity a emocí, bez jakékoliv příležitosti, ba snahy vytvořit si jí.

Zápas rozhodl pokutový kop. Gorka Brit byl faulován Alainem Nefem a Peréz Lasa odpískal penaltu. Následné protesty rozhodnutí nezměnily, naopak hostům přitížily. Andres Lamas nevybíravým způsobem seřval rozhodčího a byl poslán do sprch.

Rozhodující okamžik zápasu. José Javi Barkero trefuje přesně k tyči a je rozhodnuto. Nedlouho poté přichází závěrečný hvizd a radost na sórijský způsob. Naděje umírá poslední.

Góly: 4. Óscar Serrano, 60. Jonathan Pereira, 85. Nikola Žigić - 13. Víctor, 20. Henok Goitom

Santander ukončil čekání na výhru a po třech porážkách v řadě si doma poradil s Valladolidem. Racing je tak jenom krůček od záchrany v Primera Division.

Pro domácí začalo utkání tím nejlepším možným způsobem. Již ve čtvrté minutě našel Sepsi Serrana a ten v poklidu překonal Asenja - 1:0.

Rychlá branka domácí uklidnila, problémem ale bylo, že až příliš. V následujících minutách totiž Racing ukázal, proč stále nemá jistotu setrvání v nejvyšší soutěži. Ve 13. minutě nedokázal odklidit míč do bezpečí Valera, Victor si vyměnil míč se Sesmou a od tyče jej následně poslal do sítě - 1:1.

To ovšem nebylo vše. O sedm minut později se Marcano rozhodl pro riskantní přihrávku přes vlastní pokutové území, které se zmocnil Pedro Leon. Do akce se poté zapojili ještě Sesma, Victor a nakonec skórující Goitom - 1:2.

Santander byl v první půli lepším týmem a měl více šancí. Dvě opravdu velké neproměnili Pereira a Pinillos, v úvodu druhé půle pak selhal Žigič. Důležitý moment přišel ve 48. minutě, kdy byl po druhé žluté kartě vyloučen Bea. Racing tak dostal výhodu dlouhé početní převahy a nakonec jí také patřičně zúročil.

Nápor odstartoval Asenjův zákrok proti hlavičce Žigiče, v další šanci mířil nad Marcano. Zasloužené vyrovnání nakonec přišlo po hodině hry, Serrano uvolnil Pereiru a ten tváří v tvář Asenjovi nezaváhal - 2:2.

Valladolid po změně stran příliš nebezpečný nebyl, z dálky domácí fanoušky vystrašil Victor, to bylo ovšem vše a Tono se mezi třemi tyčemi poměrně nudil. Na dálku tak mohl povzbuzovat své spoluhráče, kteří si po brance na 2:2 nedokázali vypracovat nějakou příležitost. To se změnilo až pět minut před koncem, Munitis našel Žigiče a ten rozhodl o tom, že tři body zaslouženě zůstanou v Santanderu.

Góly: 24. Gerard Autet, 53. Hélder Rosário (vl.) - 38. Weligton

Sporting v klíčový moment zabral a velmi důležitým vítězstvím nad Málagou značně zvýšil své šance na záchranu. Hosté naopak porážkou víceméně pohřbili své šance na účast v pohárové Evropě v příští sezóně. O prolomení šňůry sedmi zápasů bez výhry rozhodla vlastní branka Rosaria, která pro Gijón znamenala štěstí, jehož se v posledních týdnech moc nedostávalo.

První poločas nabídl klasický obrázek Sportingu z letošní sezóny - velká územní převaha, držení míče, brankové příležitosti a inkasovaný gól z jediné pořádné šance soupeře. Ještě předtím se ale oproti dřívějšku podařilo domácím skórovat.

První šancí domácích byla střela Barrala, z rohu následovala dobrá hlavička stopera Gerarda, která užuž směřovala do brány, ale na poslední chvíli skvěle zasáhl gólman Gotia. Zaplněný El Molinón se branky dočkal ve 23. minutě - aktivní Gerard opět z rohu a opět hlavičkou tentokráte už Goitiu překonal.

Za příznivého skóre měli domácí další tři tutovky, dvě z nich Barral. Jednou hlavičkou a podruhé skvělou střelou levačkou, Goitia byl ale proti a předvedl skvělý zákrok. Tu třetí šanci měl Diego Camacho, mířil ale vedle.

A tak přišel trest. Standardní situace Málagy, úplně volný Welington na malém vápně a bezproblémové vyrovnání.

Ale štěstí se tentokráte neotočilo ke Sportingu zády. V úvodních minutách druhé půle centroval Diego Castro a Rosario si srazil míč do vlastní sítě.

Domácí měli následně několik šancí, které nevyužili, a Málaga postupně přejala iniciativu, jenže cestu do sítě už také nenašla, a tak všechny tři body zůstaly v Gijónu.

Góly: 69. Luis García (pen.)

Espanyol bez větší snahy a kvalitní hry zvítězil nad Athleticem, čímž prakticky definitivně rozhodl o své účasti v nejvyšší soutěži i pro další ročník. Na baskickém celku se spoustou absencemi bylo vidět, že už o nic nehraje.

Katalánci v prvním poločase nepředvedli nijak oslnivý výkon. Bylo překvapivé sledovat, že v tak důležitém zápase chyběl na straně Los Periquitos pohyb a intenzita, jakoby se snad hrál přátelák.

Zápas přitom pro ně začal dobře, když se ve slušné šanci objevil po pasu Ivána de la Peňi Callejón. Neproměnil a od té chvíle domácí nepochopitelně rezignovali na kombinaci a posutpný přechod do útoku a věnovali se dlouhým nákopům a přímější hře. S takovou taktikou si hosté v pohodě poradili.

Athletic převzal otěže zápasu a obrana domácích měla značné problémy s uhlídáním Fernanda Llorenteho, jehož start byl přitom v ohrožení. Espanyol naprosto ztratil svou tvář a předváděl výkon, jímž se v jednu dobu dostal na samé dno ligové tabulky. Jenže ani Los Rojiblancos nebyli schopni vytvořit si výraznější šance.

I ve druhém poločase začali hosté gólovou příležitosti, Iván Alonso uvolnil Luise Garcíu, jehož parádně vychytal Gorka Iraizoz, bývalý brankář Espanyolu. Ovšem hra svěřenců Mauricia Pochettina se ani poté nezlepšila a Fernando Llorente neustále hrozil vyhranými hlavičkami, i když nic vyloženě nebezpečného z nich nevznikalo a Kameni byl vždy na místě.

Týmu ze Ciudad Condal nakonec pomohlo střídání, konkrétně přínos Cora. Hned po jeho příchodu měl velkou šanci Callejón, jeho střela letěla jen těsně vedle tyče Iraizozovy brány.

V další šanci byl sám Coro, ale po dobré individuální akci nezvládl zakončení. Tým z Bilbaa postupně polevoval v intenzitě a jeho obrana se stávala stále prostupnější. Toho nevyužil nikdo jiný než Coro, který se prodral přes své strážce, až by faulován v pokutovém území Gurpeguim.

Zodpovědnost vzal na sebe Luis García a proměněnou penaltou poslal svůj tým do vedení. Hosté reagovali nákopy na Llorenteho s Toquerem, ale obrana Espanyolu fungovala dobře a s menšími problémy nakonec tři body udržela.

Góly: 5. Mark González, 65. Arzu

Real Betis prožil jeden z těch klidnějších večerů. V klíčovém utkání proti Almeríi nenechal nikoho na pochybách a již od úvodu utkání diktoval tempo hry. Nepřipustil žádnou zápletku a jeho skóre mohlo býti ještě vyšší, kdyby Edu neselhal při exekuci pokutového kopu a další šance v průběhu prvé půle.

Jistotu udržení však Béticos nemají, neboť zvítězili i další konkurenti v boji o záchranu Sporting Gijón a Numancia. Almería má již dlouhou dobu jisto a na jejím výkonu to bylo znát.

První poločas nenabídl kdejakou podívanou, střelci většinou pospávali a brankáře konkurence moc neprovětrávali. Možná tomu přispěla i brzká branka Marka Gonzáleze. Edu potáhl na pravé straně, odcentroval na zadní tyč nabíhajícím Marku Gonzálezovi, jenž nehlídán prostřelil z relativně velkého úhlu Diega Alvése.

Běžela dvacátá minuta utkání, když fauloval Chico Edua v pokutovém území. Sudí neváhal a tasil červenou kartu. K exekuci se postavil sám postižený, ale jeho střelu do levého dolního růžku Diego Alvés perfektně lapil. Hosté však nebyli nebezpeční, jedinou vážnější příležitost spálil v závěru poločasu Niego, jehož vychytal Ricardo.

Mezitím se mohl prosadit Edu, ale z malého vápna přestřelil. Fernando Vega mu parádně namazal a útočník Betisu v zakončení hrubě selhal. Nemuselo mu to až tak vadit, když již ve druhé půli vstřelil pojistku překrásnou ranou Arzu. Agilní Mark González namazal Arzuovi, jenž z první zpoza vápna vystřelil nechytatelnou pumelici, která vyhnala všechny pavouky z Alvésova pravého horního růžku.

Na Verdiblancos bylo znát, že je dvoubrankové vedení uklidňuje. Almería se také dostala k vápnu a prozkoušela pevnost reklamních panelů vedle branky Ricarda, jenž si moc nezachytal. Almeríjští stříleli slepými broky, citelně scházel Negredo. Uche Kalu nedokázal ve dvou lepších šancích umístit míč do sítě.

V průběhu utkání se několikrát vytáhl pěkným zákrokem Diego Alvés, brilantně zasahující proti hlavičkám Juanita a Achille Emany. Snad jen on a žádná větší ofenzivní snaha domácích zabránily větší porci branek na kontě Almeríe.

Góly: 73. Juan Arango, 78. Cléber Santana - 10. Samuel Eto'o

Ukázka toho, jak dokáže sobeckost jednoho hráče prohrát zápas celému týmu, byla k vidění na Son Moix. Barceloně už sice jako mistrovi jde pouze o překonání letitých rekordů, a tak nastoupila s většinou náhradníků, ale ani tak ji porážka proti Mallorce těšit nebude. Zvláště když měli hosté tolik možností zápas rozhodnout, jenže když se všechny míče musí hrát za každou cenu na jediného hráče, tak se vyhrává jen velmi těžko. Domácí budou nadšeni z dalšího vítězství na domácí půdě, která se v odvetné části sezóny stala nedobytnou tvrzí.

Dá se samozřejmě pochopit, že v situaci, kdy je liga rozhodnutá a útočník bojuje o trofej pro krále střelců, bude vyvíjena určitá snaha, aby tento hráč nějaký gól přidal. Co se ale pochopit nedá, je aby tento hráč, který ještě k tomu nosí kapitánskou pásku, kazil jednu šanci za druhou, nepřirozeně musel být zapojován do každé akce, v absurdních pozicích volil místo přihrávek do ložené šance kličky přes tři protihráče a stavěl se k přímým volným kopům, které nikdy nezahrává.

Barcelona přitom začala výborně a měla tolik prostoru, že by stav 0:3 po poločase byl zcela odpovídající. Neuběhlo ani deset minut, když Bojan našel parádně Eto‘oa a ten hlavičkou poslal svůj tým do vedení. Kamerunec zaznamenal 29. branku v sezóně a zdálo se, že je jen otázko učasu, kdy přidá jubilejní třicátou a zařadí se tím do exkluzivního klubu.

Hned v zápětí mohl zvýšit Hleb a Pedro, který ale v dobré pozici ještě volil přihrávku na Eto’oa, jenž i přes chybu obrany míč do sítě nedopravil. I v další tutovce byl Eto’o, tentokráte po skvělé práci Gudjohnsena, jenž vybojoval míč a úžasou přihrávkou poslal nejlepšího střelece ročníku 2005/2006 do souboje 1 na 1 s brankářem Moyou. Skóre se ale opět neměnilo.

Barcelona dále pokračovala ve tvorbě šancí. Dani Alvés předvedl vynikajicí sprint a krásným centrem našel, koho jiného, Eto’oa, s nímž si opět tváří v tvář poradil Moyá, Kamerunec neuspěl ani z dorážky.

Mallorca dala o sobě vědět Juradovou střelou těsně nad Oierovu branku. Oier je brankářem barcelonského béčka, v podstatě až čtverkou prvního týmu, jenže Valdés si dopřává zaslouženého odpočinku a Pinto s Jorquerou jsou zraněni. Svůj první zákrok předvedl proti hlavičce Suáreze o pár minut později.

Na závěr poločasu neproměnil svou šanci Hleb a poté opět Eto’o , a sice po přihrávce Gudjohnsena. Na místě byl znovu Moyá.

Španělská naděje mezi tyčemi předváděla dobrý výkon i ve druhém poločase, kdy vychytala další tutovku Eto’oa, jenž poté v další velké příležitosti mířil levačkou pouze na tribunu. Blaugranas měli i další náznaky šancí, ale posedlost přihrát Eto’ovi většinu z nich zastavila.

Mallorca převzala iniciativu zhruba v 70. minutě a před brankou byla mnohem efektivnější. Nejdříve se do obrovské šance dostal po Oierově chybě Arango, ale mladý gólman svou chybu napravil vynikajicím zákrokem.

Poté už však přišlo vyrovnání. A byl to právě Arango, který parádním přímým kopem nasměroval domácí k obratu. Po pěti minutách byl obrat dokonán. Oier vyrazil další Arangův přímák na roh, ten byl zahrán na krátko, následoval centr a výborná hlavička Santany.

Barcelona se pokusila reagovat, ale výsledkem byly jen dvě tyče. O obě se postaral Eto’o, když nejdříve neuspěl hlavou a pak dokonce z nařízené penalty. To už běžel nastavený čas, a tak už se nic více nestalo a Mallorca bere tři body.

Góly: 29. Diego Forlán (pen.)

Atlético Madrid udolalo v klíčovém utkání v boji o milionářskou Champions League valencijské Netopýry a přiblížilo se na dohled třetí Seville. Atléti získali lichotivý náskok před svým dnešním soupeřem a Villarrealem, a o co víc - jejich vzájemný souboj okoření příští, nebo-li předpolední kolo španělské nejvyšší soutěže, což je pro Rojiblancos velmi výhodné.

Hosté, známí svou výjimečně dobře pracující ofenzívou, tentokrát neprostoupili pečlivě pracujícím defenzivním valem domácích, jehož výkon byl na poměry spolehlivý. Atlético zvítězilo stylem Start - Cíl, přičemž může hořekovat nad spalováním velkých šancí. Obranu hostí provětrávala nejvíce agilní dvojice Diego Forlán a Maxi Rodríguez. V cestě jim stál brankář Valencie César Sanchéz, jenž předvedl brilantní výkon, jímž uchránil svůj tým před ostudným výpraskem.

Krásnou podívanou odstartoval Maxi Rodríguez, jenž pohotovou ranou z voleje vyzkoušel pozornost španělského brankáře. Po čtvrthodince hry vypálil Luís García zpoza šestnáctky a přidělal Césarovi nečekané potíže. Míč brankáři totiž vyklouzl před Agüera, jenž minul. Branka by stejně neplatila, mladý útočník stál v ofsajdu.

Posléze přišla obrovská šance Maxiho Rodrígueze, jenž nedokázal na dvakrát překonat skvělého Césara. Tlak sílil, Valencia marně držela se svým sokem krok. A přišel zasloužený trest. Sergio Agüero byl poslán k zemi Césarem, načež byl po právu nařízen pokutový kop. Zasloužilý fotbalový umělec Diego Forlán se ze značky pokutového kopu nemýlí. Netřeba pochybovat, Atléti vedli.

Valencii inkasovaná branka nakopla, vrhla se do protiútoku. Do velké šance se dostával Mata, ale byl rychle přistižen a zpacifikován Leem Francem. Hosté se tedy vymanili ze sevření a nakonec vstřelili i branku. Ta byla pro diskutabilní ofsajd neuznána. Vícero příležitostí první dějství nenabídlo.

Na počátku půle druhé přišla obrovská Simaova šance, když pelášil sám na Césara. Valencijská opora i tentokrát zaúřadovala. O pár minut později pak selhal v zakončení tápající Sergio Agüero, jenž sám samotinký v obrovské příležitosti minul, jeho hlavička cestu do sítě nenašla.

Po hodince hry vstřelila Valencia druhou neregulérní branku. Tentokrát se prosadil Juan Mata, jeho gól nebyl uznán pro dobře odmávaný ofsajd. O pár minut později bylo zase živo před Césarem, za Césarem i vedle Césara, který zasahoval bravurně proti střelám Diega Forlána.

Blížil se závěr, na místo valencijského vygradování jakéhosi úsilí vstřelit branku a přitlačit soupeře přišel klidný konec. Jestli i nadějím na Ligu mistrů, to ukáží následující dvě kola, rozumějte zápasy Atlética Madrid, jež má vše na svých kopačkách.