FA Cup Anglie - FA Cup
Rozhodčí: Andre Marriner
Diváci: 86.254
Reportáž
ManCity bude letos bez trofeje, Wigan přepisuje vlastní dějiny!
Pohádka jednoho skromného klubu ze severozápadu končí tím správným happy-endem! Když se naposledy ManCity s Wiganem potkalo v rámci FA Cupu, Latics platili za neligové mužstvo a prohráli těsně 0:1. Tentokrát díky Watsonově pozdní hlavičce stejným výsledkem vítězí a podtrhávají chudý ročník loňského mistra.
Od Citizens to byl vlastně zcela příhodný vstup do finálového klání (a nakonec i celkový výkon). Takoví Silva s Tévezem se v úvodní čtvrthodině sotva potkali s balonem, Yaya Touré vypadal, jako by právě doběhl maraton, celý mančaft vůbec nepresoval a v součtu nemůže být pochyb o tom, že podceňovaný Wigan na nezaujatého diváka udělal dnes mnohem pozitivnější dojem.
Byly to nicméně právě dvě nejvýše jmenované hvězdy, kdo po půlhodině hry stál u zrodu patrně největší šance prvního poločasu. Silva v první a ne-li poslední dynamické akci loňského mistra perfektně nahrával na osu hřiště, kde se překvapivě mýlil Tévez. Jeho koncovka sice směřovala do Roblesova protipohybu, pro Wigan ale zcela uspokojivě zaúřadoval palec brankářovy nohy.
Právě Robles měl před pauzou více starostí, o žádné strašidelnosti ale zpravidla nešlo. Yaya Touré pokoušel štěstí už po čtyřech minutách a ztroskotal na hbité Joelově levačce, úplně stejně jako později Nasri; Barry zase jindy nedobře napodoboval Thierryho Henryho, když placírkou natrefil pouze na Roblesovu náruč. Pořád každopádně platilo, že ofenzíva City hrubě zaostávala za očekáváním a celou dobu ji trumfoval hyperaktivní McManaman. Minimálně co se předfinální fáze týče.
Jakmile totiž došlo na lámání chleba, mladý Angličan už spíše selhával. Joea Harta, jenž byl nakonec upřednostněn před Pantilimonem, nevyzval k zákroku, jakmile na pravé straně zasekl Nastasićovi a snažil se kroutit balon ke vzdálenější tyči, ani když měl záhy těžit z výtečné práce stopera Alcaraze. Ten ve 34. minutě parádně vyvezl balon z vlastní poloviny, aby rodák od řeky Mersey hned dvakrát donutil jít Harta na zem v mylném domnění, že se bude střílet, a následně své slibné čachry zakončil banální ranou do jednoho z protihráčů.
McManaman předvedl další zajímavé sólo ještě po více než hodině hry, aby ukončil pasáž vyplněnou značnou územní převahou City; tentokrát proti němu v posledním možném okamžiku zasahoval Kompany. A Blues také vzápětí měli míč často na svých kopačkách, prezentovali se však spíše nudnou a neefektivní "házenou". Dále fungovali převážně vestoje, a tak se po obrátce stoprocentně nudili pro změnu oba muži obývající prostor mezi třemi tyčemi.
Vzrušivé momenty se znovu začaly psát až s 84. minutou, kdy se opětovně rozeběhl McManaman a za záchrannou brzdu dosti neopatrně tahal Zabaleta. Ten se vrhal do skluzu, aniž by měl jakoukoliv šanci zasáhnout balon, a druhé žluté kartě se tak divil naprosto zbytečně. Citizens si tedy mohli připomenout rok 1985, kdy finále FA Cupu rovněž dohrávali o desíti. Jenže tenkrát, podobně jako o 20 let později Arsenal, si tak jako tak dokráčeli pro cennou trofej - což se dnes kvůli událostem z první minuty nastavení neopakovalo.
McManaman si ještě svým sprintem podél Clichyho penaltu nevykoledoval, Latics ale nakonec mohli být spokojeni i s pouhým rohem. Po něm se totiž ve vzdušném souboji s Rodwellem prosadil Watson a 80tisícové město mohlo propuknout v nespoutaný jásot. Wigan se za pár chvil oficiálně stal 43. klubem, který ukořistil nejstarší klubovou trofej na světě.
Od Citizens to byl vlastně zcela příhodný vstup do finálového klání (a nakonec i celkový výkon). Takoví Silva s Tévezem se v úvodní čtvrthodině sotva potkali s balonem, Yaya Touré vypadal, jako by právě doběhl maraton, celý mančaft vůbec nepresoval a v součtu nemůže být pochyb o tom, že podceňovaný Wigan na nezaujatého diváka udělal dnes mnohem pozitivnější dojem.
Byly to nicméně právě dvě nejvýše jmenované hvězdy, kdo po půlhodině hry stál u zrodu patrně největší šance prvního poločasu. Silva v první a ne-li poslední dynamické akci loňského mistra perfektně nahrával na osu hřiště, kde se překvapivě mýlil Tévez. Jeho koncovka sice směřovala do Roblesova protipohybu, pro Wigan ale zcela uspokojivě zaúřadoval palec brankářovy nohy.
Právě Robles měl před pauzou více starostí, o žádné strašidelnosti ale zpravidla nešlo. Yaya Touré pokoušel štěstí už po čtyřech minutách a ztroskotal na hbité Joelově levačce, úplně stejně jako později Nasri; Barry zase jindy nedobře napodoboval Thierryho Henryho, když placírkou natrefil pouze na Roblesovu náruč. Pořád každopádně platilo, že ofenzíva City hrubě zaostávala za očekáváním a celou dobu ji trumfoval hyperaktivní McManaman. Minimálně co se předfinální fáze týče.
Jakmile totiž došlo na lámání chleba, mladý Angličan už spíše selhával. Joea Harta, jenž byl nakonec upřednostněn před Pantilimonem, nevyzval k zákroku, jakmile na pravé straně zasekl Nastasićovi a snažil se kroutit balon ke vzdálenější tyči, ani když měl záhy těžit z výtečné práce stopera Alcaraze. Ten ve 34. minutě parádně vyvezl balon z vlastní poloviny, aby rodák od řeky Mersey hned dvakrát donutil jít Harta na zem v mylném domnění, že se bude střílet, a následně své slibné čachry zakončil banální ranou do jednoho z protihráčů.
McManaman předvedl další zajímavé sólo ještě po více než hodině hry, aby ukončil pasáž vyplněnou značnou územní převahou City; tentokrát proti němu v posledním možném okamžiku zasahoval Kompany. A Blues také vzápětí měli míč často na svých kopačkách, prezentovali se však spíše nudnou a neefektivní "házenou". Dále fungovali převážně vestoje, a tak se po obrátce stoprocentně nudili pro změnu oba muži obývající prostor mezi třemi tyčemi.
Vzrušivé momenty se znovu začaly psát až s 84. minutou, kdy se opětovně rozeběhl McManaman a za záchrannou brzdu dosti neopatrně tahal Zabaleta. Ten se vrhal do skluzu, aniž by měl jakoukoliv šanci zasáhnout balon, a druhé žluté kartě se tak divil naprosto zbytečně. Citizens si tedy mohli připomenout rok 1985, kdy finále FA Cupu rovněž dohrávali o desíti. Jenže tenkrát, podobně jako o 20 let později Arsenal, si tak jako tak dokráčeli pro cennou trofej - což se dnes kvůli událostem z první minuty nastavení neopakovalo.
McManaman si ještě svým sprintem podél Clichyho penaltu nevykoledoval, Latics ale nakonec mohli být spokojeni i s pouhým rohem. Po něm se totiž ve vzdušném souboji s Rodwellem prosadil Watson a 80tisícové město mohlo propuknout v nespoutaný jásot. Wigan se za pár chvil oficiálně stal 43. klubem, který ukořistil nejstarší klubovou trofej na světě.
Komentáře (941)