Anglická Premier League - souhrn 24. kola

Góly: -

Fotbalisté Liverpoolu nedokázali v domácím prostředí proti velkému konkurentovi uspět a odmítli tak šanci přiblížit se čtvrté Chelsea nebo pátému Newcastlu. Liverpool tak zůstává v tabulce Premier League až na sedmém místě se ziskem devětatřiceti bodů a na čtvrtou Chelsea v tuto chvíli ztrácí čtyři body. Tottenham je třetí a má na kontě 50 bodů. Rád by ještě bojoval o titul, ovšem duo z Manchesteru je vzdáleno na pět, respektive sedm korálků.

Oba celky se v tuhém mrazu nedokázaly dostat ke své obvyklé hře a dobrých šancí bylo poskrovnu. V úvodní desetiminutovce byly oba výběry přesné ve finálních přihrávkách, náznaků gólových šancí bylo k vidění nespočet. Ovšem buď střely z dobré pozice zablokovala jedna či druhá defenzíva, nebo si hráči pomáhali útočnými fauly. V polovině úvodního dějství se do velké šance řítil Gareth Bale, ale perfektním skluzem ho včas odzbrojil Martin Škrtěl.

První větší šance se diváci na Anfield Road dočkali deset minut před koncem poločasu. A Liverpool měl opravdu velkou možnost jít do vedení. Po několikanásobném odraženém balónu se do střely těsně za hranicí vápna opřel Jay Sparing, jeho volej se ale odrazil pouze od tyče a šel do zámezí. Liverpool od této chvíle ožil a pět minut před přestávkou poslal střílený centr na zadní tyč Glen Johnson, gólman Brad Friedel vyškrábl míč na poslední chvíli konečky prstů za branku.

V samém závěru prvního poločasu pálil z hranice vápna Johnson, avšak Friedel jeho tvrdý pokus dokázal zlikvidovat. Tottenham měl sice balón častěji na kopačkách v obou poločasech, jenže se nedokázal dostat k zakončení díky skvělým obranným zákrokům Škrtěla či Kellyho. Čtvrthodiny před závěrečným hvizdem opět zahrozil Liverpool. Po centru Kellyho střílel ze hranice penalty Andy Carroll, jenže branku o nějaký ten decimetr těsně přestřelil.

Tottenham se ukázal až pět minut před závěrečným hvizdem, kdy Bale utíkal zcela sám na Reinu, ovšem španělský gólman nadvakrát zasáhl skvěle a uchránil tak svůj celek od pohromy. V samém závěru ještě nebezpečně hlavičkoval střídající Luis Suarez, domácí gólman Spurs však zachytil jeho pokus do rukavic. Poté se oba týmy začaly spokojovat s jedním bodem a vzhledem k průběhu zápasu nemůže být ani jeden celek příliš zklamaný.

Góly: 36. Jonny Evans (vl.), 46. Juan Mata, 50. David Luiz - 58. Wayne Rooney (pen.), 69. Wayne Rooney (pen.), 84. Javier Hernández

Rozporuplné pocity budou dnes proudit v hlavách fanoušků Chelsea. Ti mohli po padesáti minutách oslavovat už fantastické vedení 3:0, jenže po dvou sporných a proměněných penaltách se obraz hry obrátil a Manchester United nakonec vybojoval cenný bod za remízu 3:3.

Chelsea se po více než čtyřech letech v Premier League objevila bez obou stálic defenzivní řady Blues i Albionu Terryho s Ashleym Colem, do sestavy se tak poprvé dostal Gary Cahill, levý kraj obrany obsadil Bosingwa. První poločas nevykročil z tradice průměrné kvality, kterou velké šlágry v Premier League obvykle mívají. Až příliš nepřesností se vplížilo na kopačky obou celků, nezvykle neviditelný a chybující byl i Mata. Ani De Gea, který nahradil zraněného Lindegaarda si neodpustil nejistý zákrok, Meireles ovšem po jeho vyboxování z úhlu nastřelil boční síť.

United se do útoku moc nedostávali, územní převahu měla Chelsea, ale příležitostí moc k vidění nebylo. Fergusonovi svěřenci mohli křivdit sudímu Webbovi, když jasný faul Cahilla na Welbecka na hranici vápna neposoudil jako nedovolený. Až v šestatřicáté minutě se poprvé mohli zvedat ze sedaček a hned to byl úvodní gól. Sturridge pronikl zprava do vápna, pohrál si s Evrou a jeho následný nástřel pod sebe srazil do vlastní sítě Evans - 1:0.

Od té chvíle se úroveň zápasu zvedla, hned za minutu Sturridge po sklepnutí Torrese protáhl De Geu. Pak se ke korytu dostali hosté, zamknuli Chelsea před jejich brankou a toužili po vyrovnání. Young technicky střílel z rohu vápna, Čech skvěle vyrazil. Brankář Blues si poradil i s následnou střelou Welbecka po spolupráci s Rooneym. Ten se ke slovu dostal v nastaveném čase, kdy nebezpečnou ránou z dálky opět protáhl pohotového Čecha.

Jestliže první poločas přichystal divákům na Stamford Bridge ve většině času nudu, druhé dějství nabídlo strhující podívanou. Především prvních pět minut, které ovládla Chelsea, mohli milovníci kopané plesat. Po několika desítkách vteřin Torres u pravé lajny nádherně odcentroval do vápna, kde osamocený Juan Mata neskutečně z voleje div neprotrhl síť - 2:0. Za čtyři minuty pak španělský špílmachr svou roli změnil na tradiční nahrávačskou, z přímého kopu našel přesně hlavu Davida Luize a ten s pomocí tečujícího Ferdinanda zvýšil už na 3:0.

V tu chvíli by ani zarytý optimista v táboru United nemohl předpokládat, že obhájce titulu by mohl s výsledkem něco udělat. Zlom nastal ve čtvrthodině mezi 55. a 70. minutou, kdy Howard Webb poměrně necitlivě posoudil dva hraniční zákroky hráčů Chelsea jako penaltové. Nejprve Sturridge zezadu lehce strčil Evru, pak Welbeck využil stojné nohy Ivanoviće, o kterou se s chutí přerazil. Rooney se dvakrát chopil zodpovědnosti a rázem byl náskok Blues ztenčen na jednogólový.

Svěřence Andrého Villas-Boase to pochopitelně srazilo, naopak United byli náhle poměrně zadarmo v sedle. Hřebíček do rakve mohl Manchesteru vrazit Torres, který se ocitl v obrovské šanci v 77. minutě, jenže vhodný čas pro střelbu prováhal a o míč přišel. A trest přišel za dalších sedm minut. Rooneyho střelu z hranice vápna ještě Čech vyrazil, po centru Giggse se ale trestuhodně zjevil úpně sám na malém vápně mezi stopery Chicharito a hlavou propasíroval přes českého brankáře balon do sítě - 3:3. Tři body pro Chelsea mohl získat ještě v nastaveném čase Mata, jenž nasměroval přímý kop až chirurgicky přesně do šibenice, ale David De Gea neméně úžasným zákrokem zachránil pro Red Devils remízu.

Góly: 30. Demba Ba, 72. Papiss Cissé - 45. Robbie Keane

Demba-Demba. Konečně si tohle duo zahrálo pospolu i v klubovém dresu a hned to stálo za to. Právě jejich výkony spolu s bezchybným představením brankáře Krula a záložníka Guthrieho dnes byly jasnými oporami složitého vítězství Newcastlu nad Aston Villou.

Viděl někdo letos takhle a(tra)ktivně hrající Aston Villu? Co by si asi nikdo netroufl před výkopem odhadnout, bylo to, že birminghamští v úvodní dvacetiminutovce domácí dole dobře podusí a vytvoří si i dvě "loženky", z nichž měli jít - a nakonec nešli - do vedení. Přesto se nakonec samozřejmě právě tohle stalo: už ve 13. minutě, tedy v době, kdy se akorát chystal na hřiště předčasně vletět debutant Papiss Cissé, Keane kolmicí uvolnil Benta a ten z levé strany poprvé Krula neprostřelil. To se mu potom nepovedlo z takřka totožné situace i pozice ještě ve 28. minutě - také tentokrát se nizozemský brankář vhodně roztáhl, udělal ze sebe někoho "většího" a nedal anglickému kanonýrovi prostor ke vstřelení branky.

Ten si naopak po půlhodině hry našel Demba Ba a odstartoval poněkud jinačí utkání. Tím, že Dunne odvrátil Santonův centr jenom tak napůl a Ryan Taylor záhy mohl nešťastně zakončovat (do soupeře, přičemž se sám patrně vážně zranil), se dostal Demba Ba k dorážce do relativně odkryté klece, v níž zkrátka nepochybil. Zároveň tak ale potopil Villans, kteří se už do konce poločasu takřka vůbec nesebrali. Naopak nepříjemně napadající senegalské duo a jako švýcarské hodinky seřízený dispečer Guthrie mezitím dělali z utkání čistě jednostrannou záležitost. Jenže jak Cissé, tak Ba ve svých menších šancích selhali, a Villa poté v závěrečné vteřině poločasu zničehonic srovnala. N’Zogbiovi na podesáté vyšel průnik po levé straně i s nezblokovaným centrem - a ten z malého vápna doklepl do sítě Robbie Keane.

Druhý poločas začal nekoukatelnou holomajznou a opětovnou pasivitou Villans, které ani gól do šatny příliš nenakopl. A tak se věci začaly dít až po hodině hry. Tehdy na jedné straně Santon posadil míč na hlavu Cissého, který z vyloženého postavení odhlavičkoval míč nad bránu; zatímco na opačném konci hřiště Coloccini heroickým blokem připravil Benta o téměř jistý gól. Skutečnou trefu na slovo vzatou tedy přinesla až minuta 72. Tehdy fantastickým halfvolejem po zaváhání Dunnea vymetl pravou šibenici Givenovy svatyně Papiss Demba Cissé a - v tu chvílí ještě nevědomky - hned při svém debutu vystřelil Magpies důležité a vydřené tři body.

Vydřené i proto, že tlak Villans v závěrečných minutách byl mnohdy mimořádně drtivý. I díky jistotě Krula, jenž si poradil s dalekonosnou pumelicí Clarka a perfektně zareagoval i na Gardnerovu, respektive Williamsonovu hlavičku z velké blízkosti, se Straky přeci jen ubránily.

Góly: 10. Sergio Agüero (pen.), 30. Chris Baird (vl.), 72. Edin Džeko

Jednoznačný průběh mělo klání mezi vedoucím celkem Premier League Manchesterem City a londýnským Fulhamem. Už první poločas takřka určil vítěze, Citizens soupeře prakticky k ničemu nepustili a v pohodovém tempu druhého dějství si za silného sněžení došli pro povinné tři body.

Už od prvních minut bylo jasné, jak se bude zápas vyvíjet. Ve druhé minutě Agüero pod tlakem oslovil krásnou kolmici Džeka, jenž však s šancí nenaložil ideálně a Schwarzer tak měl snadnou práci. Lépe si domácí vedli v desáté minutě, když opět Agüero potáhl balon podél vápna, předal Johnsonovi, jemuž při průniku do šestnáctky brnkl o nohu Chris Baird, a bylo vymalováno. Penalty se chopil Sergio Agüero a nekompromisně blízko šibenici otevřel skóre - 1:0.

V pětadvacáté minutě Silva zakombinoval s Agüerem a malý Španěl mířil těsně vedle. Stejně si ve 29. minutě vedl i na druhé straně Damien Duff, který technickou střelou netrefil o pár decimetrů. Hned za minutu ovšem Fulham skóroval. Bohužel do vlastní sítě. Centr z levé strany skvostně tečoval patou Agüero přesně k Johnsonovi a ten o nešťastníka Bairda vrazil Cottagers do týlu druhý zářez - 2:0. Citizens byli při chuti, za sedm minut po akci Johnsona pálil tvrdě Agüero, Schwarzer si však poradil a dorážka Silvy nejenže šla nad, byla i z ofsajdu.

Druhý poločas pod sněhovou "průtrží" ztratil tempo, které zápas měl v úvodním dějství. Největší vzrušení tak až do 62. minuty přinesl náběh správců hřiště s lopatami a jejich hbitý úklid bílého poprašku v prostoru čar vápna u Schwarzerovy branky. Po hodině hry nebezpečně střílel z přímého kopu Baird, ale přesně do míst, kde byl Hart.

Manchester City měl rozhodně více ze hry, avšak obrana Fulhamu zaklapla a na Schwarzera nepropustila téměř žádnou střelu; naopak zblokovaných pokusů bylo k napočítání spousta. Až v 72. minutě Agüero nádherně prošel do vápna, udělal prostor Džekovi, jemuž následně přihrál a bosenský forvard měl pozici snadnou - 3:0.

O pět minut později zazvonila Hartovi po teči z rohového kopu tyčka, dvě minuty před koncem pak Riise donutil anglického brankáře k těžkému zákroku, ale čisté konto, již sedmé z dvanácti domácích zápasů, udržel.

Góly: 70. Andrew Surman, 85. Anthony Pilkington

Bolton je pořád v té samé, ukrutně husté kaši. Sice si připisuje teprve třetí prohru v osmi kolech, ovšem co je hlavní - po senzační výhře Wolverhamptonu na půdě QPR se zase propadá mezi sestupující trojku. Od té je teď naopak patrně definitivně vzdálen Norwich; živí již 12bodový náskok.

Že bod ze zápasu s Arsenalem povzbudí? Určitě se to dá předpokládat; u Blackburnu to ovšem dříve neplatilo ani s vítězstvím a Bolton teď tuhle pokřivenou logiku jenom potvrdil. Jeho první poločas byl směskou neuspořádaného bránění a neskutečně sterilního, až bázlivého útočení. Eagles možná mohl mít na pravé straně míč co druhou minutu, přesto odtamtud nedoručil ani jeden (!) kloudný míč do pokutového území Canaries; Trotters jednoduše útočili tak maximálně po vápno, zde končili. Naopak Norwich byl na svých výletech do protivníkovy obrany tradičně vynalézavý, nadšený i úspěšný - Surman ovšem spálil tisíciprocentní šanci a pak Kanárky rozhodilo stejné zranění (podkolenní šlacha) obou stoperů.

Každopádně Paul Lambert jakkoliv nemohl uvěřit, když mu i Whitbread po Ayalovi oznamoval, že hamstring, s nímž nedávno promarodil několik týdnů, v takové zimě dál pokoušet nebude, s prvním poločasem těžko mohl být spokojen. Ačkoliv jeho převážné většině Norwich jednoduše dominoval, v šancích systematicky selhával. Nejprve ještě Holt složitý volej uřídil nejlépe, jak mohl - to ale pořád znamenalo akorát snadný zákrok Bogdána. Jen dvě minuty poté Surman na bližší pravé tyči našel Jacksona, jenž si prvním dotykem míč dokonale přichystal na křižnou ránu - tou však zadní část brankové konstrukce pořád o chlup minul. A nakonec úplný vrchol: fantastické Holtovo přiťuknutí patou Surmanovi, jenž si mohl nějaké čtyři metry před brankou jenom vybrat, kam to Bogdánovi "loupne" - a vybral si břevno! To ho potom vážně neomlouvá, že měl do balonu kopat podstatně slabší pravačkou.

Po přestávce to byl možná překvapivě, možná i očekávaně Bolton, kdo využil slabosti Norwiche z konce poločasu a začal do soupeře bušit hned zkraje druhého dějství. Pořád ho nicméně trápily ty samé neduhy, pročež první ránu měl po přestávce na svědomí stejně muž ve žlutém: a sice Jackson, jemuž znovu ideálně nevyšla křižná rána, tentokrát po perfektní vzdušné práci Holta. Trotters se nicméně na druhé straně pořád lepšili a lepšili, až konečně N’Gog z nevýhodné pozice prvně prověřil Ruddyho. To se psala 56. minuta. Jen těsně poté Petrov divže nezakroutil míč do sítě přímo od rohového praporku (velká pochvala Ruddymu za ustání situace) a vyrovnaný duel nahoru-dolů mohl konečně začít...

Například dočasné oživnutí Canaries následoval skvěle vystavěný protiútok tria Davies-N’Gog-Eagles, který posledně jmenovaný zakončil precizním centrem na malé vápno, kde míč trestuhodně minul střídající veterán. Přitom jenom za pár okamžiků se perfektní individuální prací dostal k další střele Jackson - a tentokrát už Bogdána alespoň základně prověřil.

Pozoruhodný obrázek se ale divákovi naskytl teprve v 70. minutě. Tehdy se na pravé straně uvolnil k přízemnímu centru neúnavný Jackson, Surman si pro něj sběhl na osu hřiště, prvně ho napálil do Wheatera, ovšem poté...pravačkou složil reparát, když dokonale zareagoval na odražený míč a bez přípravy ho ještě ze vzduchu odpálil takzvaně pod víko.

V samotném závěru už Bolton vrhal víceméně všechny síly do útoku, přece jen s vědomím tak těžkého losu před sebou zkrátka potřeboval z tohoto utkání bod. Místo toho však akorát mohl ještě několikrát inkasovat. Pilkingtonův prudký a přesný centr na zadní tyč nezvládl těsně strážený Holt stlačit pod břevno, přičemž když si oba aktéři role vyměnili, stál křídelník v ofsajdu. Přesto právě jemu se nakonec ono vedení povedlo zdvojnásobit, když duchapřítomně doklepl do sítě Bogdánem vyraženou střelu Martina. Až v nastavení se pak Trotters zmohli alespoň na nějakou odpověď: Petrovův pěkný volej si to ovšem namířil jen do tyče.

Góly: 16. Bobby Zamora - 46. Matthew Jarvis, 71. Kevin Doyle

Velkým zklamáním pro domácí Queens Park Rangers skončil duel s Wolverhamptonem. Ten po devíti zápasech konečně zvítězil a nečekaně tak uštědřil Londýňanům nepříjemnou porážku. Stejně jako v týdnu, i dnes se debutující útočná hvězda uvedla gólem, jenže první z příchozích forvardů pak výhodu svým temperamentem spláchl do záchodu. Wolves ve druhé půli skóre otočili.

Už čtvrthodiny po výkopu přitom Rangers zaslouženě vedli. Povzbuzený Cissé poslal míč do vápna Wright-Phillipsovi, který ještě vrátil pod sebe na penaltu Zamorovi a ten přízemní ranou poslal QPR do vedení - 1:0. Jenže ve čtyřiatřicáté minutě přišel zlomový moment, který dal celému utkání úplně jinou tvář.

Roger Johnson si nikdy nepočíná s hráči soupeře v rukavičkách a nebylo tak tomu ani dnes, kdy srazil na zem Cissého. Francouz poté ovšem neudržel svou horkou hlavu na uzdě, hostujícího stopera strčil a následně i chytil pod krkem. Rozhodčí Clattenburg neváhal a útočníka QPR poslal okamžitě zchladit pod sprchy. Pro domácí to znamenalo citelné oslabení, které se projevilo záhy po změně stran.

Po několika desítkách vteřin založili Vlci útok, centr z pravé strany převzal Matthew Jarvis, který pěknou křížnou ranou překonal Kennyho - 1:1. Záhy rozjeli hosté pětiminutovku, která mohla klidně rozhodnout celý zápas. Nejprve hlavičkoval Steven Fletcher do břevna, pak po centru Jarvise Ebans-Blake sice překonal Kennyho, ale obránci domácích stihli vykopnout balon z brankové čáry.

Krátce nato zahrozili také svěřenci Marka Hughese. Adel Taarabt z dálky napřáhl a jen těsně minul bránu. Po 70 minutách už se vlnila síť a ke smutku domácích fanoušků to byla ta za Paddym Kennym. Střídající Kevin Davies ve vápně zpracoval O’Harův centr a překonal brankáře Rangers podruhé - 1:2. Těm pak nepomohla nebývalá aktivita Maročana Taarabta, který zřejmě na APN nabral dobrou formu a z dálky pálil o sto šest - Hennessey mu však všechny jeho krásné projektily pochytal.

Góly: 60. James McClean

Spanilá jízda Sunderlandu pokračuje! Black Cats vyhráli pod O’Neillem z deseti zápasů už sedmý, když dnes zvítězili na půdě Stoke. Počin je to vskutku skvělý, jelikož na Britannia Stadium si už v této sezoně vylámaly zuby i Chelsea, Manchester United nebo Tottenham. Sunderland ovšem díky gólu McCleana Stoke dobyl a pokračuje v rychlé cestě vzhůru.

Zápas v chladném počasí nenabídl dobrou podívanou. Oba týmy provázely při snaze o útočení nepřesnosti, kvůli nimž se diváci v ochozech nemohli zahřát ani přílišným potleskem. Největší starosti tak brankářům Sorensenovi s Mignoletem připravili spoluhráči. O’Shea a Richardson na straně Sunderlandu, Wilkinson za Stoke City.

Prvních střel na branku se dočkali fanoušci po půlhodině hry, Sessegnonův pokus nicméně hrozbou pro Sorensena nebyl. Mignolet na druhé straně zase hbitě vyboxoval balon před bojujícím Jeromem. Útočník se ze souboje nevzpamatoval a ještě před poločasem musel vystřídat. Klíčový moment se udál těsně před odchodem do kabin. Huth na půlící čáře ošklivě dojel Meylera a uviděl červenou kartu.

Tato událost zápas velmi ovlivnila, Sunderland měl díky tomu ve druhém poločasu více ze hry a po hodině hry toho využil. Jamese McClean zakombinoval se Sessegnonem a technickou střelou zevnitř vápna překonal poprvé a naposled Sorensena - 0:1. Stoke poté převzal na pár minut otěže utkání do svých rukou, ale v deseti proti Mackems kromě dlouhých autů z ničeho příliš nezahrozili. Sunderland poté využíval každou možnost ke zdržování a žádnou šanci nepřinesl ani padající sníh.

Góly: 54. Marc-Antoine Fortuné - 55. Gylfi Sigurdsson, 59. Danny Graham

Swansea se možná před utkáním "pyšnilo" nejhorší venkovní bilancí v celé lize, z kraje Midlands ale naposledy vezlo tři body - a dnes se jí zadařilo úplně stejně. Po lednové Aston Ville Rodgersovi muži skalpovali i West Bromwich, kterému tak připravili čtvrtou porážku před domácím publikem v řadě.

Baggies se tedy v příštích týdnech asi řádně zapotí. Momentálně sedí na 15. příčce s minimálním odstupem šesti bodů na prvního sestupujícího, přičemž v příštích čtyřech kolech na ně čekají soupeři jako rozjetý Sunderland, Chelsea nebo Manchester United.

Dnešní duel začal pro West Bromwich frustrací; tedy podobně jako končil. Hned v úvodu totiž dost možná měli Throstles kopat penaltu, když McAuleyho hlavičkovaný projektil na první pohled narazil do Williamsovy ruky. Sudí Moss nicméně vypadal nevzrušen, stejně jako později při potyčce domnělého hříšníka s Odemwingiem (velšský stoper prý měl Nigerijci šlápnout na nohu). Takto se přitom Moss mohl tvářit na rozdíl od takového Gylfiho Sigurdssona, který se ještě před přestávkou - a ne poprvé - obsadil do role hrdiny, když z čáry odhlavičkoval pokus Odemwingieho.

Jestliže první poločas mohl na leckoho působit utahaně, ten druhý odstartoval zcela bleskově a hned v první pětiminutovce se mu de facto dostalo rozuzlení - třígólového. Nejprve se z prvního ligového gólu po 12 měsících radoval Fortuné, když z úhlu doklepl míč do sítě, aby vzal za své menší závar po rohovém kopu. Jenže Sigurdssonovi stačilo pouhých 37 sekund, aby pro Swansea vykřesal srovnání. Islandský specialista na Baggies (vstřelil jim třetí gól ve stejném počtu zápasů) zblízka uklidil za brankovou čáru Taylorův precizní centr.

V mrazivých podmínkách to pak nebyl právě nikdo jiný než teoreticky navyklý Sigurdsson, kdo také pro Swans ve finále zařídil poměrně senzační tři body. Jenom takové lehké Grahamovo pošťouchnutí levou kopačkou stálo na konci křídelníkova centru z pravé strany - i to ale bohatě stačilo. I když mohlo stačit jen dočasně. Po sérii nevyužitých šancí velšského celku (hlavně Dyerem) se totiž v úplném závěru ke dvěma hlasitým proslovům dostali i domácí. Nejdříve Odemwingie trestuhodně netrefil po Dorransově výzvě, záhy se Vorm nebojácně postavil do Fortuného rány.

Góly: 76. Phil Neville (vl.) - 83. Victor Anichebe

Za tohle Wigan zaplatí, chtělo by se říct. Mohl se významně přiblížit vidině záchrany, alespoň té vidině, místo to ztrácí na první bezpečnou příčku v této chvíli již docela dobře propastných pět bodů. Lehce nabytého vedení po fatální hrubce Tima Howarda si holt Latics nevážili, takže jej ještě sedm minut před koncem stihli ztratit.

První zákrok utkání si připsal na konto Al Habsi, dokonce i poměrně brzy, ve 13. minutě (na to jak impotentní mužstva se potkala) - nicméně v duchu předpokladů šlo o Stracqualursiho koncovku spíše tragickou než jakoukoliv jinou. Celkově to každopádně byl Wigan, kdo efektivně tlačil na obrannou čtyřku Toffees, užil si před přestávkou více balonu na kopačkách a ještě i docela zvládal hrozit. Beausejour ovšem Di Santa nehledal úplně přesně, a když už se argentinský útočník dostal za zadní řadou k propadnuvšímu balonu, odpálkoval jej přesný Howard.

Oba týmy se dohromady prezentovaly spíše polovičatými šancemi, z nichž jen málokdy vstávaly golmanům vlasy na hlavě. Například Pienaarovi s Gibsonem ovšem stačilo jen trošku sklopit vlastní projektily a mohli se radovat z parádních branek zpoza šestnáctky. O McCarthurovi z 68. minuty pak víceméně platí to samý, i když tentokrát byla výška ucházející, jen se balon opřel akorát do Heitingovy ruky (patrně).

Chléb se tedy začal lámat až v 76. minutě s brutálním zaváháním Tima Howarda. Ten neudržel Nevillem ztečovaný Beausejourův slaboučký centr a nechtěně ze sebe pro tuhle chvíli udělal smutného hrdinu zápasu. Nakonec ale ne tak smutného, neboť hned v 83. minutě utnul rázem zblázněný vývoj duelu Anichebe, když si doskočil pro brilantní centr Leightona Bainese. Ani to nicméně nemusela být konečná změna skóre, neboť ještě ve třetí minutě nastavení si další slabší chvilku neodpustil americký brankář ve službách Evertonu a jen díky nešikovnosti Mosese s Crusatem to jeho tým nestálo další bod.

Góly: 2. Robin van Persie, 38. Robin van Persie, 40. Alex Oxlade-Chamberlain, 51. Mikel Arteta, 54. Alex Oxlade-Chamberlain, 62. Robin van Persie, 90. Thierry Henry - 32. Morten Gamst Pedersen

Ještě horší debakl než ten z října 2009 (2:6) si dnes odnáší z Emirates Stadium Blackburn Rovers. A nikdo se nemůže divit. Jednou jedinkrát vystřelil na Szczesného, z čehož tedy vytěžil maximum - podobně si ovšem vedli i Gunners, když z 9 pokusů mířících na branku vytěžili hned sedm branek. Sám hvězdný Van Persie se potom podepsal pod pět, Walcott pod tři a Henry vše symbolicky dovršil svým 175. zásahem v rámci Premier League.

Starý dobrý Arsenal, musel si oddechnout po poločase očekávaného, takřka existenčního zápasu každý fanoušek londýnského velkoklubu. Drtivý nástup, procentuální poměr držení míče 80:20 po 12 minutách, první faul až po půl hodině hry, naprostá bezmoc Blackburnu, co se snahy vymanit se ze sevření tyče, krásné góly a nakonec i červená karta bez zdravotních následků, jež zápas už v oné 45. minutě prakticky uzavřela.

Gunners odstartovali vskutku snově: ve druhé minutě Petrovićův mizerný pokus o odkop balonu do autu vystihl Coquelin, jenž pomalu z první vystřihl kolmici pro Walcotta, jenž zpoza obranné linie jenom předával míč před prázdnou bránu Van Persiemu. Totéž se fakticky v bleděmodrém opakovalo před druhým gólem z 38. minuty; akorát s tím rozdílem, že Song přihrával více ze středu, z hloubi pole, zkrátka na větší vzdálenost a do zkonsolidované obrany. V tu chvíli nicméně, leč by to každý normální smrtelník dle průběhu hry očekával, nešlo o zdvojnásobení vedení, nýbrž o jeho znovunabytí. Jediná střela Blackburnu právě po prvním nedovoleném zákroku Arsenalu v tomto utkání totiž vyvrcholila v parádní trefu Pedersena, jenž svou kouzelnou levačkou zakroutil míč akorát do pravé šibenice.

Každopádně druhý zásah Londýňanů se vskutku oprávněně zdál být jen otázkou času. Před Van Persieho úderem ještě Rosický povedeně pálil jen do blokujícího Petroviće, Mertesacker neukormidloval sám sebe při náběhu do nadějně kopnuté standardky Artety a Persiemu se pro změnu nevyvedl lob slabší pravačkou z hranice šestnáctky (jeho specialita, která letos už dvakrát skončila na břevně). Nicméně poté, co kapitán domácích vrátil favorita do vedení, už to byl rychlý proces. Nejprve nepřirozeně geniální kolmicí vyzval k úspěšné kličce golmanovi a prvnímu gólu v Premier League Oxladea-Chamberlaina; posléze se "nechal" sestřelit sáňkařem Givetem, který bez protestů a ještě s omluvou Wengerovi zamířil předčasně do kabin. A to ještě Vermaelen v samotném závěru dějství trefil tyč.

Po přestávce už to bylo jen regulérní znásilnění, na které se těžko dobrovolně vydržel koukat i jen jediný fanoušek Blackburnu. Nejprve v 51. minutě zpola odvrácený roh přispěchal proměnit v gólovou akci nekompromisní Arteta, když z hranice velkého vápna za pomoci jemné teče debutanta Orra zatloukl míč k pravé tyči. Hnedle vzápětí se Walcott kolem tří hráčů protancoval k přihrávce Chamberlainovi, který ještě zachoval chladnou hlavu a pak po krátkém manévru skóroval do odkryté klece. A nakonec Van Persie dokonale technicky zvládnutým finišem zakončil po hodině hry skvělou akci Coquelina.

Pak už se dohrávalo opravdu jen z povinnosti. Blackburn dál zůstával v 10 lidech zalezlý na vlastní půlce, zatímco Gunners si mezi ne zcela odevzdanými soupeři kombinovali uvolněně a povětšinou bez valného finálního úspěchu. Nadlouho jedinou povedenou střelu si až v nastavení připsal na konto Benayoun, až poté předvedli exhibiční vzájemně nesobeckou kombinaci dvě arsenalské ikony - Van Persie přihrával Henrymu a ten za vydatné pomoci Loweova zásahu vsítil po dlouhé době svůj další gól v Premier League.