Jedenáctka (9) aneb Jak vyhrát Ligu mistrů

Mario Kempes to ví a každému rád poradí. Ono je to vlastně úplně jednoduché. Problém je snad jedině v tom, že když se všichni budou řídit tímto "Desaterem", tak nebude poražených. A kde nikdo neprohrává, nemůže existovat ani vítěz. V tom případě UEFA bude muset změnit název této soutěže. Co takhle Liga mistrů nerozhodných výsledků? Ale, všichni osmifinalisté jsou zde a čekají na naše rady! Poradenská kancelář Ke - Ho k Vašim službám, pánové...

Rada číslo 1: v jednotě je síla!

Již slavní mušketýři to říkali a před každým soubojem volali: Jeden za všechny, všichni za jednoho! Co to znamená v praxi? Od brankáře až po elitního střelce gólů musí každý jeden hráč vědět, o co jde. Ne že jich deset bude bojovat jako by šlo o život a ten jedenáctý a flákající se bude koukat, jestli svítí všechny žárovky na stožárech a zda se na hlavní dřevěné tribuně dodržuje zákaz kouření! Právě přes něho může totiž proniknout soupeřův hráč a bum, gól, vyřazení, sbohem a šáteček! A tak si zapište za uši: Jedenáct hráčských individualit musí tvořit jeden celek!

Rada číslo 2: někdo tomu musí velet!

Trváme na soudržnosti celé jedenáctky, ale vůdce musí existovat. Každé mužstvo musí mít někoho, kdo zvedne hlas, pohledem pokárá, případně za ouško vytahá. A není nic lepšího než mít ty šéfy hned čtyři, v každé řadě jednoho. Mario je odborník na slovo vzatý a tak jsem mu dal slovo, ať tedy určí ty své favority. A zde jsou: Brankář? Petr Čech. Nadmul jsem se pýchou jak ten páv na zámku Konopiště a hrdě jsem prohlásil: "Já jsem taky Čech!" To jsem tomu dal! Kempes sjel pohledem mou postavu a jen tak na půl úst prohodil: "Jo, to je docela možný, ale nějakej malej a tlustej. Tebe do brány nepostavím!" Obrana? Ayala. Záloha? Mascherano. Tak to už jsem nevydržel a zařval: "A do útoku dej Maradonu a já s Tebou rozvážu pracovní poměr!" Můj společník se usmál a povídal: "Maradonu ne, do útoku dám sebe!" Nezmohl jsem se na odpověď a asi jsem vypadal jak před mrtvicí. "Neboj, já si dělám legraci. Tomu mému útoku bude šéfovat Drogba!" Pravda, dovedl bych si představit jiného týpka, ale raději jsem přikývl. Alespoň že to není další Argentinec. Tak tedy, jasné? Celek, táhnout za jeden provaz, ale mít někoho, kdo nám v pravý okamžik zvedne hlavu, mysl a náladu!

Rada číslo 3: sex povolen, ale dýchánky zakázány!

Pánové pozor! Před zápasem žádné tanečky, zábavy, popíjení, tabáček. Zakázáno! Tak to mi říká ten pravej. Hned jsem si vzal slovo a připomněl ony cigaretové dýchánky na zadním sedadle autobusu reprezentace Argentiny. Kempese jsem ovšem nezaskočil. Hned prohlásil, že se jedná o nové pravidlo a za jeho éry ještě nebylo v platnosti. "Mario a co takhle sex?" zeptal jsem se, myslíc na manželky, snoubenky a jiné milenky, které bez toho nemohou být a chudáky hráče pronásledují až na hotelové pokoje. "Sex? Tak tady abstinence není nutná. Naopak, pomáhá to rozproudit krev v žílách!" Máte to zaznamenáno? Alkohol, cigarety, tancování: zakázáno! Ale taková..., s pěknejma..., pevným..., dlouhejma.... No tak, dost! Radíme: Sexem za pohárem!

Rada číslo 4: odpočívat!

Nezapomenout na odpočinek! Ideální je hrát ligu v sobotu, v neděli si odpočinout, v pondělí lehce potrénovat, v úterý zápas LM. Ono se to hezky říká a píše, ale realita je úplně někde jinde. Sponzoři odpočinek nedoporučují, tedy nepovolují. Hráč v pohybu, peníze do pokladny. Hrát, modelovat, besedovat, trénovat, hrát... A pak přijdou únavová zranění, podrážděnost, vylučování. Ale odpočinek před zápasem je nutný. Těch utkání je totiž za sezónu šíleně moc... Vzal jsem si tuto radu k srdci a šel si odpočinout. On to Mario Kempes zvládne sám a radit, radit umí dobře...

Rada číslo 5: jedna sezóna, jeden trenér!

Není dobré měnit trenéra uprostřed soutěže. Je fakt, že ne vždy se daří, ale on ten proces vyžaduje čas. Majitelé často po dvou porážkách křičí: chceme jiného trenéra, tenhle nestojí za nic! Ale zapomínají, jakou mu dávali důvěru, jak se s ním před zahájením sezóny fotili, jak novinářům zdůvodňovali, proč právě ten je tím nej... Každý trenér má svůj styl práce, přistup k hráčům. Vyhodíte ho, přivedete jiného, možná ten první zápas vyhrajete, ale jinak to k ničemu nevede. Pravidlo v tomto případě zní: neměnit trenéra uprostřed sezóny!

Rada číslo 6: video, DVD? Běžte s tím do háje!

Proč ukazovat před zápasem, jak je ten náš zítřejší soupeř vynikající. Nebo naopak udělat sestřih z jeho chyb. Každý zápas je jiný a oni se z vlastních chyb jistě umí poučit a na nás vyrukují s něčím jiným, novým. Když něco hráčům promítnout, tak záběry z vlastních utkání, toho, co jsme dokázali, předvedli. Vykašlete se na soupeře, soustřeďte se na sebe! A trenér je od toho, aby něco vymyslel. Ten ať se dívá třeba do rána.

Rada číslo 7: novinářům vstup zakázán!

Není hmyzu dotěrnějšího než je hmyz novinářský! Otravuje, ptá se na blbosti, nejraději by za vámi vlezl až do sprchy o posteli ani nemluvě. Doporučuji: 15 minut a dost! Stejně si pak přečtete něco úplně jiného, než jste před pár hodinami řekli! Cesta za vítězstvím v LM nevede přes novinářský blok, mikrofon a kameru!

Rada číslo 8: fotbalista je tvor pověrčivý!

Nenechte si vzít ty různé amulety, hadříky pro štěstí. Nevzdávejte se svých zvyků a návyků. Stačí, že vám zakázali řetízky a jiné ozdůbky okolo krku, servali vám náušnice z boltců. Ani prsten nesmíte políbit, vaše rty se dotýkají kusu obvazu nebo náplasti odporné chuti! Já jsem hrál s elastickým obvazem na koleni a vůbec jsem ho nepotřeboval! Ale cítil jsem se silnějším, pevnějším v kramflecích, jak se říká. Bez této "ozdůbky" bych snad ani ze šatny na hřiště nedošel! Mnohdy jsou to právě takové maličkosti, které vám dodají sebedůvěru a dovedou třeba až k tomu "ušatému" poháru.

Rada číslo 9: jez do polosyta a pij do polopita!

Jseš profík a tak se musíš lecčeho zříci. Při té zápasové zátěži je třeba poslouchat rad doktora, specialisty na výživu. Doporučuji pěknou dietní sestru. Vždyť se přeci říká, že jíme očima a láska prochází žaludkem! Ale jestli tě holky a tvoje profesionální kariéra nezajímají, dej si pizzu nebo hamburgra. Komu není rady, tomu není pomoci a s těžkým žaludkem na pódium po finále ani nevylezeš!

Rada číslo 10: lítání, lítání, to mi hrůzu nahání!

Jak já ta letadla neměl rád! Ale když už, lítejte charterem. To čekání na letištích je něco šíleného a do města, kde se zápas hraje, dorazíš rozmlácený na padrť! A kdyby náhodou majitelé klubu na zaplacení letadla neměli, tak si připlaťte sami. Vyplatí se to!

Rada číslo 11: penaltová!

Kempes desítkou skončil a tak tu jedenáctku musím "kopnout” sám. Jak dojít až do finále Ligy mistrů..? Ale víte co? Zeptejte se v Miláně, tam prý na to mají zaručený recept!

S použitím odpovědí Maria Kempese na TV ESPN