LaLiga - souhrn 28. kola

Góly: 61. Mikel Oyarzabal - 29. Adrián (pen.)

V boji o Ligu mistrů ztratil i Real Sociedad, který i přes svojí převahu v utkání jenom remizoval s Osasunou. Letošní finalista Copa del Rey se dostal do nesnází v prvním poločase, když inkasoval z pokutového kopu. Odpověď našel až po hodině hry, ale žádnou další branku už přidat nestihl.

Real Sociedad si byl vědom ztrát Getafe i Atlética a mohl na ně zareagovat a popřípadě zvýšit náskok na čtvrtém místě, to se však nestalo. Poměrně vyrovnaný průběh prvního poločasu narušil Robin Le Normand, který ve vápně zahrál rukou a sudí musel odpískat pokutový kop. Adrián López si starosti nedělal a byť brankář Remiro vystihl směr, na penaltu nedosáhl. Osasuna se tak na Anoetě dostala do vedení a zaskočený Real Sociedad po zbytek poločasu marně nalézal cestičku k hostující svatyni.

Územní převaha domácích sice byla značná - 65% držení balónu, ale jen jedna střela na branku. Po přestávce se to domácí snažili změnit, ve 48. minutě pronikl do vápna Portu, ale jeho střela postrádala větší razanci. Nebezpečný byl i soupeř, domácí si hodně oddechli, když Marc Cardona náběhem za obranu a střelou šajtlí těsně minul vzdálenější tyč. Kdyby hosté odskočili na rozdíl dvou branek, dost možná by z Anoety vezli tři body.

Na kdyby se ale nehraje a v 61. minutě vyrovnal z pohledu Realu Sociedad Mikel Oyarzabal. Rychlý kontr Willian José posunul na lépe postaveného Oyarzabala a ten naprosto s přehledem uklidil balón do sítě. Real Sociedad si byl pak dobře vědom, že tři body by z tohoto zápasu mohly mít cenu zlata. Osasunu sice herně přehrával, ale obrana hostů vzdorovala. Nakonec byli domácí rádi za bod, protože v nastavení zakončoval nebezpečně patičkou Darko Brašanać a balón pomaličku doskákal opravdu těsně vedle tyče.

Góly: 4. Toni Kroos, 30. Sergio Ramos, 37. Marcelo - 60. Pedro Bigas

Real Madrid odpověděl na sobotní výhru Barcelony pohodlnou výhrou nad Eibarem 3:1, takže rozdíl mezi oběma celky je nadále dvoubodový. Domácí se na tréninkovém stadionu Alfréda di Stefána rychle ujali vedení a ještě do poločasu si zajistili tříbrankový náskok, který se ukázal být rozhodující.

Dlouho to netrvalo a Real se rychlou brankou uklidnil a prakticky celý průběh utkání kontroloval. Benzemova snaha ve 4. minutě vyústila v parádní střelu Kroose pod břevno, na kterou byl Dmitrović krátký. Pokud si něco Eibar nepřál, pak rychle inkasovat. I další scénář byl plně v režii Bílého baletu, který jinak nemusel vyvinout nijak silný tlak. Po půlhodině hry měl Benzema prsty v další akci, kterou tentokrát vyšperkoval Hazard přihrávkou na Sergia Ramose a ten už jen uklízel do prázdné branky. Za dalších sedm minut Benzema z úhlu neprostřelil Dmitroviće, ale to mu vadit nemuselo, protože nedůsledné odehrání Álvareze zapříčinilo třetí branku, tentokrát v podání přesné Marcelovy střely. Real měl utkání plně pod kontrolou a do poločasu mohl ještě navýšit, volej Rodryga ale Dmitrović zpacifikoval. Real se moc nenadřel a Zinédine Zidane si mohl o přestávce pochvalovat průběžný výsledek.

Eibar to ještě nechtěl zabalit a do druhé půle vstoupil sympatičtěji. První práci pro Courtoise obstaral Exposito, belgický brankář však předvedl skvělý zákrok. Snaha Eibaru nakonec přinesla ovoce, v 60. minutě se souhrou šťastných náhod balón po rohovém kopu několikrát odrazil, až skončil od zad Pedra Bigase v síti.

Domácí žádné další drama nedovolili, Eibar se ke své hře vůbec nedostával a z Madridu se vrací s nepořízenou. Real zareagovat na výhru Barcelony a nadále ztrácí na první místo dva body.

Góly: 37. Iker Muniain - 39. Diego Costa

Remízou 1:1 skončilo utkání dvou ambiciózních týmů Bilbaa a Atlética Madrid. Hosté byli přeci jenom na San Mamés v roli favorita a konečná dělba bodů je tak další ztrátou v boji o Ligu mistrů. Obě branky padly už v průběhu prvního poločasu.

Los Colchoneros byli moc rádi, že se španělská LaLiga zase rozjela a do zápasu vstoupili s velkou chutí, kterou podtrhl ve 13. minutě obrovskou šancí Carrasco. Belgický fotbalista z hranice vápna těsně minul branku, takže stav zůstal prozatím neměnný. Baskové si na svojí příležitost museli ještě chvíli počkat. Po centru z pravé strany hlavičkoval Iňaki Wiliams, ale Jan Oblak s tímto pokusem neměl problémy. Mnohem více práce měl vzápětí s přizvednutou střelou Muniaina, kterou vytěsnil na rohový kop. Bilbao se v tu chvíli dostávalo do varu a ve 37. minutě udeřilo. Berchiche zakroutil balón do vápna, Oblak vyrazil a Iker Muniain šajtlí poslal domácí do vedení.

Odpověď Atlética byla blesková. Diego Costa převzal perfektní pas uličkou a chladnokrevně zakončil. Yannick Carrasco pak mohl dokonce otočit výsledek, ale stejně jako v prvním případě netrefil brankové zařízení.

Druhý poločas dlouho žádnou branku nepřinášel. Až jedenáct minut před koncem protáhl nebezpečnou střelou z úhlu Simóna Santiago Arías a to byla jediná výraznější šance druhé půle. Baskové sice celkově ovládli držení balónu, ale hra byla vyrovnaná a výsledek 1:1 je na obě strany zasloužený. Pro Atlético je to však další ztráta v boji o Ligu mistrů pro příští rok.

Góly: 2. Arturo Vidal, 37. Martin Braithwaite, 80. Jordi Alba, 90+3. Lionel Messi

Suverénně začala obnovenou soutěž Barcelona, která zvítězila na půdě Mallorcy rozdílem třídy 4:0. Hosté si rozdělili góly rovnoměrně do obou poločasů. V prvním skórovali Arturo Vidal a Martin Braithwaite, ve druhém pak Jordi Alba a obligátně se staronovou vizáží Lionel Messi.

Barcelona vstoupila do utkání jak nejlépe mohla a už ve druhé minutě zužitkoval centr Jordiho Alby před brankou hlavičkující Arturo Vidal. Na branku domácích se valily i další útoky, které prozatím zůstaly nevyužity. Ve 22. minutě musel poprvé do akce i ter Stegen, který vytěsnil pohotovou střelu Japonce Kuba. Barcelona ale ještě v prvním poločase vedení navýšila. Martin Braithwaite se dostal uvnitř šestnáctky k propadlému balónu a nekompromisní dělovkou pod břevno vůbec nedal domácímu brankáři Reinovi šanci. Před koncem poločasu mohl zkorigovat výsledek do přijatelnější podoby Ante Budimir, nicméně branku vůbec netrefil. Mallorca nehrála špatně, od Barcelony ale schytala lekci produktivity.

Quique Setién mohl být po prvním poločase spokojen, Barcelona si vytvořila dvoubrankový náskok a ten po změně stran ještě navýšila, byť začátek byl v režii Bermellones. V 59. minutě se ocitl před Reinou osamocený Braithwaite, ale balón poslal trestuhodně těsně vedle. O chvíli později ve velké šanci selhal po Messiho přihrávce i Araújo.

Mallorca si nejspíše byla dobře vědoma, že třetí gól v její síti bude znamenat definitivní porážku. Kontaktní gól se ne a ne podařit vstřelit a v 79. minutě bylo skutečně zpečetěno. Messi vynikajícím pasem za obranu vysunul Jordiho Albu a ten ukázal Braithwaitovi, jak se s podobnými příležitostmi nakládá. V nastaveném čase přišla řada i na Lionela Messiho, který ve vápně s balónem na kopačce udělal pár rychlých krůčků a švihem pod břevno završil vysoké vítězství Barcelony 4:0.

Góly: 83. Óscar Rodríguez (pen.) - 2. Enes Ünal, 54. Rubén Alcaraz

Real Valladolid nakonec se štěstím udolal domácí Leganés. Ten zabral až příliš pozdě, když už prohrával o dvě branky. Po obrovské chybě brankáře Cuéllara se prosadil Ünal, k němuž se pak přidal ještě Alcaraz. Penalta proměněná Óscarem už nic nezměnila.

Pokud šli hráči Realu Valladolid od utkání s vědomím, že jejich střelecká produktivita není zrovna jejich nejsilnější stránkou, tyhle názory je velmi brzy opustily. No, rozhodně to nebyl gól roku, který by měl na Youtube několik milionů shlédnutí, ale počítal se. Ve druhé minutě se totiž Awaziem nedomluvil s vlastním brankářem Cuéllarem, který vybíhal dost daleko od své brány pro míč. Jejich komickou kolizi sledoval mladík Enes Ünal, který sprinterský souboj se dvěma protihráči vyhrál a v pohodě dotlačil míč do prázdné brány.

Inkasovaná branka Leganés nakopla a snažil se ovládnout hřiště. V jeho snahách ale chyběl moment překvapení, vždycky to byly postupné útoky do uzavřené a dobře se pohybující obrany Valladolidu. Delší nudnou pasáž přerušil ráznou dělovkou Kevin Rodriguez, jenže jeho rána mířila těsně nad!

Mnoho nakopávaných míčů směrem na Óscara nebo Carrilla bylo zahráno tak nějak alibisticky, aby se neřeklo, bez většího smyslu. Hra byla obecně hodně kouskovaná a na vině byly spíš fauly na obou stranách než pravidelné přestávky pro občerstvení. Leganés se ale aspoň snažilo, což se o Valladolidu říct nedá.

První půli zakončil velmi nepřesnou střelou Jonathan Silva, kterému se rána z blízkosti absolutně nepovedla. Druhá byla lepší, ovšem z pohledu hostí. Valladolid totiž v 54. minutě navýšil svoje vedení. Centrovaný míč od Plana sice García netrefil, ale za ním číhal ještě připravený Rubén Alcaraz. A ten už poslal míč přesně pod břevno!

Nakonec to byla velmi důležitá branka, neboť Leganés snížil. Sedm minut před koncem totiž ve vápně fauloval obránce Salisu a sudí byl neoblomný. Óscar Rodríguez se totiž nemýlil a poslal míč přesně k tyči. Tím sice snížil na rozdíl jediné branky, ale víc už nedokázal. Zabral prostě příliš pozdě.

Góly: 90+1. Manuel Trigueros

Villarreal se hodně trápil, respektive ho trápil brankář Rubén Blanco. Ani jeho umění ale nakonec Celtu nezachránilo, neboť v první minutě nastavení se konečně prosadil Manu Trigueros.

Obrana Celty se dnes měla na co těšit, protože od prvních minut jí měli dělat problémy hráči jako Moi Gómez, Paco Alcácer nebo Gerard Moreno se Santim Cazorlou. To už je spousta ofenzivního talentu, aby měl brankář Rubén Blanco práci. Poprvé si o jeho pozornost řekl Santi Cazorla. V 16. minutě se totiž dostal ve vápně k nebezpečné dorážce a Blanco měl obrovské štěstí, že zkušený veterán mířil jen do středu brány.

O pouhou minutu později se Blanco musel opět činit, neboť po rychlém ataku se balon dostal ve vápně k Iborrovi. Ten na nic nečekal a z první pálil. Jenže narazil na vysoce flexibilního Rubéna Blanca, který se hbitě přesunul k tyči!

Hosté nenechávali svého soupeře vydechnout a míč mu prakticky nepůjčovali. Na dobrý míč neustále čekal Paco Alcácer, který dostal balon ve 28. minutě. Blok obránců před sebou ale prostřelit nedokázal stejně jako po něm kolega Albiol. Ještě než skončila první půle, Villarreal se málem dočkal zaslouženého vedení.

Po dlouhém míči ze strany si na balon naskočil Gerard Moreno, který se do něj pořádně opřel. Nikdo s ním neskákal, času měl dost, jenže opět narazil na skálu jménem Rubén Blanco. Ten se mrštně dostal k tyči a balon vyrazil. Celta musela přidat, pokud chtěla vyhrát. Není divu, že k bodům měla daleko - za celý první poločas ani jednou nevystřelila mezi tři tyče.

Druhou půli začala nová jména jako Okay Yokuşlu nebo Joseph Aidoo. Jenže ani s nimi Celta líp nehrála. Villarreal tlačil, ale neskóroval. Proto se na hřiště dostali Bacca s Chukwuezem.

Právě druhý jmenovaný se v 66. minutě dostával ze strany do vápna, nikdo proti němu nevystoupil a mladý útočník tak mohl pálit. Blanco byl ale na místě a jeho ránu kryl. Tři minuty před koncem se obdobně dostal přes několikanásobnou přesilu Carlos Bacca, jenže ten pálil těsně vedle! Villarreal spasilo až nastavení. Obrana Celty konečně padla, když po akci a zakončení Chukwuezeho dorazil míč do sítě šťastně Manuel Trigueros.

Góly: 45+3. Bernardo Espinosa, 47. Lei Wu

Zdá se, že delší pauza Espanyolu opravdu prospěla. Dnes totiž ovládl domácí utkání s Alavésem a zvítězil s čistým kontem. O branky v síti gólmana Roberta se postarali Bernardo Espinosa s Leiem Wuem.

Do zápasu sice v hostující brance nastoupil brankář Fernando Pacheco, ale ten neinkasoval. Už po devatenácti minutách se totiž musel poroučet ze hřiště. Pro něj to ostatně bylo hodně nešťastné a smolné utkání, protože od začátku utkání vypadal nervózně. Nejednou si zahrával při malé domů a vůbec nepůsobil soustředěně.

To, co udělal v 19. minutě, se jen tak nevidí, a už vůbec ne na profesionální úrovni. Dlouhý pas z hloubi pole směřoval na hranici vápna a Pacheco vyběhl. V pohodě sebral míč do náručí a v tu chvíli si uvědomil svůj zkrat - míč bral do rukou asi metr a půl před vápnem! Což samozřejmě udivený sudí rezolutně odsoudil a ukázal brankáři rovnou červenou kartu.

Utkání se od té doby vyvíjelo pro hosty obdobně negativně. S míčem si hráli především domácí hráči a gól visel ve vzduchu. Po pětadvaceti minutách si Lei Wu zahrál na Maradonu a dostal míč do sítě rukou. To sudí Fuertes dobře viděl a udělil mu žlutou kartu. Lei Wu byl ale při chuti a o pár minut později musel Roberto čarovat, aby jeho dvě zakončení z úhlu vytěsnil mimo!

Obránci před ním se moc nečinili a nechali svého brankáře vyniknout i o deset minut později. Vilovu ránu Roberto vyrazil a poradil si také s nůžkami dobíhajícího Jonathana Calleriho. A pak to konečně přišlo. Po standardní situaci vrátil míč před bránu Embarba a hlavičkující Bernardo Espinosa mířil přesně - 1:0.

Aby nedošlo k nějaké dramatické zápletce, domácí na svého oslabeného soka vletěli hned po změně stran. Embarba načasoval svou přihrávku pro Leie Wu nádherně, Wu si naběhl do uličky a s překonáním Roberta už neměl problém!

A to bylo prakticky vše. Snad kromě pěti využitých střídání jsme se větší akce ve druhé půli nedočkali. Alavés byl naprosto bezzubý a kdyby Darder v závěru mířil trochu lépe, mohl být rozdíl ještě výraznější.

Góly: 90. Rodrigo - 90+8. Gonzalo Melero (pen.)

Valencia nezvládla úlohu favorita a v městském derby nakonec jen remizovala s Levante. Bylo to utkání hodně náročné a obě branky padly až v posledních minutách, čímž zápas dokonale dostál pověsti dramatického střetu.

Hodně dlouho se nic nedělo a pro oba brankáře bylo velkým problémem dostat se do správné zápasové teploty. Diváci, především ti u televizních obrazovek, čekali na úvodní trefu celých 89. minut. To se prosadil Rodrigo, kterému míč skvěle naservíroval obránce Gayá. Jenže Levante napnulo v posledních minutách síly do útoku a v osmé minutě nastavení se dočkalo vytouženého srovnání. Spornou penaltu proměnil v remízový výsledek Gonzalo Melero.

V prvních minutách se hrál hodně opatrný fotbal, ani jeden tým se nehnal dopředu nijak razantně. Po dvaceti minutách byl Maxi Gómez faulován před pokutovým územím soupeře, jenže Dani Parejo míč napálil o notný kus nad bránu. Levante na druhé straně hrálo snad s ještě větším nezájmem a nepřesnost byla na jeho kopačkách velmi častým hostem.

První větší šanci Levante nabídl vlastně domácí celek. Parejo rozehrál standardní situaci naprosto katastrofálně, čehož chtěl využít Clerc. Protiútok čtyř hostí na dva domácí ale přesto skončil tragickou ranou jen do bránícího Florenziho. O chvíli později zahrozili i domácí hráči. Rodrigo se v pokutovém území sice do zakončení nedostal, odražený míč si ale našel Carlos Soler a prudkou ránou orazítkoval břevno!

Ani Levante nehodlalo zůstat střelecky výrazně pozadu, takže se hnalo do zakončení. Campaňa připravil střeleckou pozici pro Rochinu, ten z dobrých pětadvaceti metrů mířil zcela přesně do středu branky. Jinak první půle mnoho vzrušení nenabídla.

Krátce po změně stran se pokusil brankáře Cillessena prověřit a obalamutit José Campaňa, který si všiml, že je jeho protivník daleko z brány. Jo, takhle by to šlo. Jenže Cillessen uhádl jeho myšlenky, takže se urychleně vrátil za brankovou čáru a míč směřující za jeho záda lapil bez větších potíží.

Campaňa lobovanou kolmicí hledal v pokutovém území Rogera Martího, jenže místo něj se u míče jako první objevil brankář Cillessen. Na opačné straně se k ráně bez větší přípravy dostal Goncalo Guedes, jehož dělovka prosvištěla celým vápnem až do náručí brankáře Aitora Fernándeze. Obdobně si na opačné straně vedl Enis Bardhi, který rovněž pálil jen mezi tři tyče.

Zlomovým okamžikem celého zápasu se stala 74. minuta. V ní totiž Roger Martí předvedl nefotbalový zkrat, kdy bez nejmenšího důvodu dojel Huga Guillamóna a schytal druhou žlutou kartu!

Pravé drama ale nastalo až ke konci utkání. V 89. minutě totiž střílenou přihrávku Josého Gayy z levého křídla jemnou tečí nasměroval ke vzdálenější tyči Rodrigo a Valencia vedla! Její štěstí však netrvalo dlouho, protože v 8. minutě nastavení fauloval Diakhaby naskakujícího Veza ve vápně a Gonzalo Melero se z nařízené penalty nemýlil!

Góly: 70. Carlos Fernández, 79. Carlos Fernández - 20. David Timor

Cennou výhru nad nebezpečným soupeřem si na své konto připsala Granada. Domácí sice s Azulones po přestávce prohrávali, ale dvacet minut před koncem zavelel k obratu Carlos Fernández. Jeho dvě branky rozhodly o tom, že tři body zůstanou na Estadio Nuevo Los Cármenes.

Pro Getafe to v boji o Ligu mistrů není dobrý začátek a hned na úvod obnovené sezony ztrácí důležité body. Přitom svěřenci Pepeho Bordaláse začali lépe a ve 20. minutě se nádherně trefil utaženou placírkou David Timor. Do té doby se hrál spíše opatrný fotbal bez větších příležitostí. V prvním poločase mělo postupně Getafe více ze hry, ale nedokázalo toho využít. Pět minut před koncem se dostal k nadějné hlavičce Fernández, ale Soria si poradil a balón schoval v rukavicích.

Hosté sice drželi ofenzivní choutky Granaty na uzdě, ale v 70. minutě nepokryli standardní situaci a Granada vyrovnala. Machís šikovným obloučkem načapal obranu v nedbalkách a důrazný Carlos Fernández dal na 1:1.

Granada v závěru zápasu pomýšlela na víc, než jen remízu a v 79. minutě skutečně přetáhla skóre na svojí stranu. Soria nejprve vyrazil nepříjemnou střelu uvnitř vápna, ale k bezprostřední dorážce se dostal Carlos Fernández a nekompromisní střelou rozhodl o výhře svého týmu 2:1. Getafe ještě mělo dost času s výsledkem něco udělat, ale do hry už se dostat nedokázalo.

Góly: 56. Lucas Ocampos (pen.), 62. Fernando

K čemu je vám držení míče, když své šance nedotáhnete do finální nahrávky a tudíž nevstřelíte žádný gól? Takovou otázkou by se dalo shrnout snažení Realu Betis, který místy svého soka přehrával, jenže dvakrát inkasoval.

První půle ještě mnoho šancí nenabídla a spíš se hrál opatrný fotbal, ale po změně stran se začal postupně měnit i výsledek tohoto očekávaného utkání. Atmosféra bez diváků samozřejmě vadila, ale na to si holt budeme muset zvykat. Po faulu Bartry na pronikajícího De Jonga se prosadil Lucas Ocampos a o pár minut později přidal definitivní druhý hřebíček do hostující rakve také Fernando.

Ani jeden z trenérů oproti svým původním plánům a rozestavení velké změny nedělal a pro českého diváka bylo určitě zajímavé znovu sledovat v akci reprezentačního brankáře Tomáše Vaclíka. Asi nebudu předbíhat, když řeknu, že i díky němu Sevilla udržela čisté konto, pro Vaclíka se jednalo už o jedenáctou nulu na kontě. Po úvodním oťukávání se před Sevillou díky práci kapitána Navase otevřela možnost rohového kopu. Ten sice Bartra odvrátil, ale nakonec z toho byla nepříjemná rána Joana Jordána do rukavic brankáře Roblese.

Ten musel být v pohotovosti také o chvíli později, v jedenácté minutě. To se jeho směrem rozběhl Lucas Ocampos a všichni víme, co ve sprintu dokáže. Nezastavil ho nikdo z hráčů, nýbrž břevno. Jeho dělovku ze strany totiž odrazilo právě břevno za Roblesem, který byl v tu chvíli nejšťastnějším mužem na planetě. Krátce před uplynutím třiceti minut si Munir na levé straně udělal prostor kolem Emersona a Canalese, aby pak mohl příjemným centrem oslovit naskakujícího De Jonga. S ním neskákal nikdo, přeci však Nizozemec mířil těsně vedle.

V ofenzivě se rojiblancos vůbec nedařilo, Betis spíš působil dojmem zakřiknutého štěňátka. Trenér Rubi proto sáhl po změně a do hry vyslal Feddala místo obránce Sidneie. Sevilla ale dávala přesto obráncům Realu Betis zabrat. Munir El Haddadi opět kouzlil po straně a našel De Jonga. Jeho ránu z první však zablokoval pohotový Marc Bartra.

Souboj těchto dvou hráčů následně ovlivnil celý zápas, protože v 54. minutě to Bartra s důrazem trochu přehnal. Sudí Mateu Lahoz usoudil, že za tento zákrok ve vápně si Sevilla zaslouží kopat penaltu a Lucas Ocampos s ním nadšeně souhlasil. Brankáře Roblese poslal na opačnou stranu a slavil!

Další parádu vymyslel v 62. minutě a opět odkryl něco ze své geniality. Rohový kop totiž patičkou nádherně dloubl za sebe, kam si naběhl záložník Fernando. Nikdo jiný na nečekaný pohyb nereagoval tak dobře, takže Fernando hlavou navýšil vedení - 2:0.

Betis sice častěji držel míč na kopačkách, ale za celý zápas vyslal na Vaclíka jen jednu jedinou přesnou střelu. A s tím se opravdu vyhrávat nedá.