Ligue 1 - preview 38. kola

Nejdůležitější zápas za hodně dlouhou dobu čeká na fotbalisty Sochaux a Évianu. Jde o klasický duel "o šest bodů" - dnes se totiž v Montbéliardu bude rozhodovat o tom, který ze dvou soupeřů zachrání prvoligovou účast a který naopak pomašíruje o patro níže. Domácí Sochaux má horší výchozí pozici, ale také neporovnatelně lepší formu.

Matematika je jednoduchá - sedmnáctý Évian má na kontě 41 bodů, osmnácté Sochaux čtyřicet. Výhra tedy oběma týmům zajišťuje záchranu, při remíze se budou radovat hosté z Annecy. Favoritem jsou však domácí, kteří se pod tvrdou rukou kouče Hervého Renarda rozehráli k neuvěřitelným výkonům a směle míří ze dna tabulky mimo sestupovou zónu. Pokud se jim podaří dotáhnout zázračné tažení do konce, zajistí si už 67. prvoligovou sezonu v řadě. To by byl pochopitelně francouzský rekord.

Poměr mezi podzimní a jarní formou Sochaux je skutečně všeříkající - o Vánocích měli na kontě 11 bodů, v roce 2014 jich získali už 29. Naposledy porazili Rennes na jeho hřišti a připsali si tak už čtvrtou výhru v řadě; neprohráli přitom už sedm utkání. Největší zásluhu na tomto stavu má samozřejmě sám Renard, špičkový motivátor, který pokreslil celé tréninkové centrum nápisy 'Never Give Up' ('Nikdy se nevzdávej').

Kdyby liga začínala v lednu, bylo by Sochaux páté. "Moji hráči věřili a nadále věří. Dnes jsme museli vyhrát, a to se nám povedlo. Je úžasné, co předvádíme," těšilo Renarda po klíčové výhře v Rennes. Jinak ale největší síla Les Lionceaux leží v domácích duelech - právě zde, na Stade Auguste Bonal, získali hned 30 z celkových 40 bodů. Évianu sice k záchraně stačí remíza, jednoduché to však rozhodně mít nebude.

Připomeňme ještě, že Sochaux před vlastními fanoušky neprohrálo osmkrát v řadě, přičemž hned šestkrát jako bonus udrželo čisté konto. Pokořit domácího gólmana během této série dokázaly pouze Marseille a PSG. "Naši protivníci potřebují jeden bod, my potřebujeme tři. Pokud to nedokážeme, pak si záchranu nezasloužíme. Teď přichází ta nejtěžší část ze všech," vyhlíží Renard.

Évian je víceméně v pozici hlavního "záporáka" - tradičnímu velkoklubu v čele s charismatickým Renardem tak nějak fandí celá země, zatímco ÉTG, klub založený teprve v tomto tisíciletí, drží palce většinou pouze jeho vlastní fanoušci. Svěřenci Pascala Dupraze ale už několikrát ukázali, že jsou velkými bojovníky, kteří umí zabrat v pravý čas - naposledy tomu tak bylo minulý týden, kdy po třech prohrách v řadě porazili Nice 2:0. Jen díky této výhře si proti Sochaux udrželi cenný náskok.

"Splnili jsme cíl, stále máme výhodu," ulevilo se Duprazovi po finálním hvizdu. Évian měl ulehčenou roli, neboť kouč Nice Claude Puel vyslal na hřiště celou řadu neprověřených mladíků, i přesto se však extrémně cenné tři body počítají. "Máme vše ve svých rukách. Jsme ohromně motivovaní, já sám se cítím jako dobyvatel, jako gladiátor," burcuje Dupraz. Jeho Les Croix de Savoie se ve své historii na Sochaux představili dvakrát, ani jednou však neuspěli. Podaří se jim to nyní?

Už nyní mohou v Saint-Étienne považoval letošní sezonu za úspěšnou, stále však existuje šance jít ještě výše - pokud Les Verts dnes porazí Ajaccio a pokud jim bude přát štěstí, mohou napřesrok i do Ligy mistrů. Na nic jiného proto svěřenci Christophe Galtiera ani nemyslí.

Aktuálně čtvrtý tým tabulky ztrácí na třetí Lille dva body, má však lepší bilanci vzájemných zápasů. To znamená, že pokud dnes domácí vyhrají a Lille neporazí Lorient na jeho hřišti, je Liga mistrů jejich (lépe řečeno její předkolo). Pro Lille by takový scénář byl doslova noční můrou - ještě v prosinci totiž reálně bojovalo o titul, od září nebylo v tabulce na nižší než třetí pozici.

To ale není vše - existuje jedna vzpomínka, která ve fanoušcích Lille vyvolává hotovou závrať. V sezoně 2009/10 totiž Dogy zajížděly do Lorientu s tím, že potřebují alespoň bod, aby uhájily kvalifikaci do předkola milionářské soutěže; prohrály však 1:2 a jejich místo uzmulo Auxerre. Pokud by se tentýž scénář opakoval i letos, o slabší povahy z řad příznivců by se možná pokoušel regulérní infarkt.

Pro ASSE by ale takový úspěch byl bezesporu zaslouženou odměnou za famózní sezonu. Už nyní mají Les Verts jistotu, že neskončí hůře než čtvrtí, což znamená nejlepší výsledek od roku 1988 a zároveň jistotu skupinové fáze Evropské ligy. Po dlouhých 20 letech navíc slavný klub v tabulce přeskočí svého arcirivala z Lyonu. A ještě jedna perlička - od zavedení tříbodového systému nezískali Stéphanois v jedné sezoně nikdy více bodů než letos.

Aktuálně pak neprohráli už osm utkání, naposledy vykradli stadion Nantes v poměru 3:1 zejména díky dvěma trefám tureckého kanonýra Mevlüta Erdinga. Výhra nad Ajacciem by byla jejich již čtvrtou v řadě, což je výkon, který se jim naposledy povedl na přelomu ledna a února 2013. Letošní Saint-Étienne je prostě ve všem směrech fantastické.

Sám Galtier pochopitelně cítí, jak je kýžená "bedna" blízko, nabádá však k opatrnosti. Ajaccio je sice poslední a na Geoffroy-Guichard bude jasným outsiderem, jeho solidní jarní forma a pověstná bojovnost nicméně dávají tušit problémy. "Porazit Ajaccio je naší prioritou. Soustředíme se pouze sami na sebe. Pokud si budeme myslet, že je rozhodnuto předem, povede to ke katastrofě," varuje kouč a dodává: "Ajaccio už sice sestoupilo, ale stále jde o tým plný profesionálů, kteří mají svoji hrdost a fotbalové kvality. Ve druhé polovině sezony vstřelili celkem 23 branek, my 25."

"Skončit v první trojce by bylo něco neuvěřitelného pro hráče, klub i fanoušky. Bylo by to skvělé vyústění mimořádné sezony, zvláště uvážíte-li, že s Monakem a PSG nelze bojovat," zasnil se Galtier. "Momentálně máme za sebou soupeře s lepšími finančními prostředky, týmy, které zahájily sezonu s většími ambicemi než my. Pokud porazíme Ajaccio, ale na třetí místo to stačit nebude, nemůžeme být zklamaní. Naše sezona je skvělá už teď," zakončil.

I přes veškerou trenérovu opatrnost však nikdo neočekává, že by Ajaccio na Geoffroy-Guichard dokázalo překvapit. Ještě nikdy v prvoligové historii zde nevyhrálo (dvě remízy, osm porážek), a zatímco domácí před vlastními fanoušky nepadli už 11 zápasů v řadě, Ajaccio platí venku za otloukánka celé soutěže.

Svěřenci Christiana Bracconiho už mají jistotu, že se po třech letech v Ligue 1 vrátí opět o patro níže; hrají tedy pouze o čest. Pokud by dnes nezískali ani bod, bude jejich celková bilance druhou nejhorší od ustanovení formátu 20 týmů v roce 2002; hůře na tom bylo pouze Arles-Avignon v sezoně 2010/11 (20 bodů). Dnešní zápas bude korsickou derniérou pro hvězdného gólmana Guillerma Ochou, který si bude od nové sezony hledat jiné angažmá.

Stade Reims i Stade Rennes chtějí sezonu zakončit výhrou.

Oba týmy v minulém kole zaváhaly. Oba prohrály 1:2, a oba se přitom utkaly se soupeři, kteří před závěrečným kolem okupují sestupové pozice. Je pravda, že Sochaux - protivník Rennes - nyní mohutně finišuje a v rozhodujícím závěrečném klání proti Évianu má vše ve svých rukou, jelikož mu stačí v domácím prostředí jakákoliv výhra. Zato poslední Ajaccio si tak mohlo připsat teprve čtvrté vítězství v sezoně.

Není tedy divu, že zvláště remešský Hubert Fournier byl velmi rozhněvaný. Nicméně i přes toto zaváhání může klub z historického města stále skončit na celkově velice pěkném osmém místě. "Proti Ajacciu jsme totálně zaspali úvod zápasu a po šesti minutách jsme prohrávali 0:2. Potom jsme byli nejistí a kazili jsme i obyčejné přihrávky. To se nesmí opakovat!" prozradil kouč pro klubové stránky.

To lodivod Rennes bude mít se svými svěřenci ještě větší motivaci uspět, neboť minule je vypískali vlastní příznivci: "Výsledek toho zápasu mě opravdu naštval. Sochaux prostě šlo více za vítězstvím a převedlo kvality, které my jsme v tom duelu neměli. Co jsme měli, byly potíže s přechodem do útoku a nedařily se nám ani standardní situace."

I kdyby vyhrálo proti Remeši, stejně už to Rennes nestačí k umístění v první polovině tabulky. Přitom vzájemné ligové duely z posledních let, byť byly jen tři, pokaždé poznaly vítěze, přičemž dvakrát se radovali právě Les Rouges et Noirs. V každém případě ovšem platí, že týmem, který si oproti minulé sezoně v celkovém pořadí jistojistě polepší, je Remeš.

Pařížané budou slavit druhý titul v řadě doma proti Montpellieru. Ten už má záchranu jistou, diváci v Parku princů se tedy mohou těšit na fotbal bez nervů a následnou mistrovskou party..

Obhajobu sice PSG stvrdilo paradoxně při domácí prohře s Rennes (stačilo zaváhání druhého Monaka), jinak je ale ligová sezona z pohledu svěřenců Laurenta Blanka prakticky bezchybná. Minulý týden to sice na půdě Lille ze začátku vypadalo na průšvih, vyloučení Marvina Martina a góly Marquinhose, Lucase a Matuidiho však nakonec určily výhru 3:1; pařížský klub tak pokořil metu 86 bodů, což je nový francouzský rekord.

Také se jim podařilo přehoupnout se přes cifru 80 vstřelených branek, což je poprvé od roku 1978/79, kdy podobně zazářilo Nantes (85). Pokud Ibra a spol. dnes pokoří obranu Montpellieru alespoň šestkrát, padne i tento rekord. To by zároveň znamenalo už 27. výhru v sezoně - další výkon, který v Ligue 1 ještě nikdy nikdo nedokázal. Nyní mají Pařížané na kontě 26 triumfů a vedou v této statistice společně s Remeší (1959/60), Monakem (1960/61) a Nantes (1965/66 a 1979/80).

Sám Ibrahimovic zažil další fantastický rok, s 25 brankami jasně opanuje pořadí střelců a v tabulce asistentů je na druhé příčce (11, vedoucí James Rodríguez jich nasbíral 12). Dvaatřicetiletý Švéd tak byl po zásluze odměněn titulem nejlepšího hráče sezony; na slavnostním galavečeru se ocenění dočkali i Salvatore Sirigu (nejlepší brankář) a Marco Verratti (nejlepší mladý hráč).

Není tedy pochyb o tom, kdo v současnosti vládne francouzskému fotbalu. Montpellier byl posledním celkem, který vyrval PSG titul z rukou, to však už dnes působí dojmem dávné minulosti - současný výběr Rollanda Courbise se potácí ve druhé polovině tabulky a může být rád, že si záchranu zajistil už před minulým kolem. V něm totiž doma ostudně podlehl Bastii 0:2.

A sám Courbis dal také jasně najevo, co si o výkonu svých svěřenců myslí. "Pokud budeme v Parku princů hrát stejně, jako dnes v prvním poločase, nebude mít Paříž žádné problémy. Ani si netroufám odhadovat, jaké by v tom případě bylo skóre. Mohlo by to vypadat jako výsledek z jiného sportu, třeba tenisu, ragby, možná dokonce basketbalu. Nemám chuť ani sílu být naštvaný, ke štěstí mi stačí, že jsme se zachránili," prohlásil svérázný kouč na tiskové konferenci. Dodal také, že v létě si musí celý management klubu sednout k velkému rokování o budoucnosti.

Rémi Garde se v dnešním duelu po třech letech rozloučí s fanoušky Lyonu, jestli však půjde o loučení úspěšné, záleží na výsledku - Les Gones totiž reálně hrozí, že zakončí sezonu mimo příčky zajišťující evropské poháry. Domácímu Nice jde už pouze o čest.

Vyčerpaný Garde v úterý oznámil, že si od trénování dává pauzu; Lyon pod jeho vedením získal čtvrté a třetí místo v lize, stejně jako domácí pohár v roce 2012. Letos sice nemůže skončit lépe než pátý, i to by však stačilo k postupu do Evropské ligy. Ambiciózní tým by se tak představil v kontinentálních bojích už poosmnácté za sebou.

Lyonský kouč se podle všeho rozhodl dost narychlo, výkonnost jeho týmu v posledním zápase sezony by to však narušit nemělo. "Rád bych se nyní soustředil na zápas v Nice. Musíme uspět. Teď mám mnohem čistší hlavu, ten tlak už začínal být příliš silný. Svým hráčům bezmezně věřím, že svůj poslední úkol splní," uvedl Garde.

Olympique prohrálo v lize už dvakrát za sebou, naposledy doma s Lorientem, a dovolilo tak šestému Marseille přiblížit se na pouhý bod. Matematika hovoří jasně - pokud Gardeho tým v Nice neuspěje a Les Phocéens získají doma proti Guingampu tři body, do Evropy půjdou oni. Lyon vyhrál pouze dva z posledních sedmi soutěžních zápasů, stále má však vše ve svých rukou.

Pro Les Gones to byla neuvěřitelně vyčerpávající sezona - mladý, nezkušený a obrovským množstvím zranění sužovaný tým sehrál už 60 zápasů. Kapitán Maxime Gonalons vybízí své spoluhráče, aby vyškrábli ze dna poslední zbytky sil a Nice porazili. "Po takovéto sezoně si zasloužíme odměnu. Je to nesmírně důležité pro celý klub i nás hráče," uvedl šikovný záložník. "Potřebujeme už jen jeden výsledek. Záleží pouze na nás, pokud uspějeme, nemusíme se ohlížet na Marseille," dodal.

Pokud by Nice favoritovi jeho cíl skutečně překazilo, šlo by o symbolický moment - jeho trenérem je totiž Claude Puel, který v roce 2011 uvolnil Gardemu místo na lyonské lavičce. V Nice nabral zkušený kouč druhý dech a loni dovedl svůj výběr až na famózní čtvrtou příčku, letos se mu však dařilo o poznání hůře.

Les Aiglons mohou být rádi, že los posledního kola svedl proti sobě Sochaux s Évianem; nebýt této shody okolností, stále by ještě neměli jistou záchranu. Ještě v půlce loňského října přitom byli v tabulce pátí a vypadalo to na další úspěšný rok, poté však přišel katastrofální úpadek formy; z posledních osmi ligových duelů získal Puelův tým všehovšudy pět bodů.

Není proto divu, že se začaly objevovat spekulace o problémech v kabině, a kapitán Didier Digard (spolu s několika dalšími hráči) veřejně mluvil o své nespokojenosti s probíhající sezonou. To Puela samozřejmě vytočilo. "Náš protivník bude hrát o mnohem více, žádné řeči z jeho tábora ale neslyším. Jenom ti, kteří zůstanou stoprocentně soustředění a oddaní, mohou podat v sobotu dobrý výkon. Před vlastními fanoušky je to přitom jejich povinnost," dodal kouč nakvašeně.

Už s vyhlídkami na novou sezonu půjdou do posledního zápasu té letošní fotbalisté Monaka a Bordeaux. Domácí mají jistotu, že skončí na druhé příčce a kvalifikují se tak do základních skupin Ligy mistrů, hosté se naopak budou muset obejít bez pohárů.

Jejich fanoušky proto spíše než výsledek z Monaka zajímá úplně jiná věc, a to jestli v létě skutečně tým převezme legendární Zinedine Zidane. Nicolas de Tavernost, prezident soukromé TV stanice M6, která klub vlastní, ve čtvrtek potvrdil zájem o 'Zizouovy' služby; někdejší nejlepší fotbalista světa by tak mohl na lavičce nahradit odcházejícího Francise Gillota.

"Co je fotbalový klub? Je to firma, která podniká v zábavovém byznysu. A pokud vaši firmu vede ta největší hvězda, potom máte úspěch," popisoval de Tavernost své pohnutky. "Zidane v Bordeaux by pro nás bylo něco úžasného. Musí být samozřejmě splněny určité podmínky a teprve uvidíme, jestli se nám to podaří. Momentálně je vše otevřené. Nechci lhát a říkat, že mě tato možnost neláká, zároveň ale nemohu nic potvrdit," uzavřel opatrně.

Ať už se Zidaneho angažmá podaří domluvit či ne, jisté je, že Gillot už v příští sezoně o týmu nebude. Svůj odchod potvrdil minulý týden po remíze 1:1 s Marseille. "Lidé mluví o Zidaneho příchodu do Bordeaux, a Zidane je samozřejmě člověk, kterého zná celý svět. To znamená, že post trenéra Girondins je dostatečně prestižní adresou. Jsem hrdý, že jsem jej mohl celé tři roky zastávat, a svému nástupci přeji jen to nejlepší," nechal se slyšet bývalý úspěšný kouč Sochaux.

Při své derniéře se bude muset obejít bez jednoho z klíčových hráčů, malijského útočníka Cheicka Diabatého, který má opět poraněné pravé koleno. Diabaté letos vsítil 12 branek (před týdnem to byl on, kdo proti Marseille vyrovnával na 1:1) a mohlo to být ještě mnohem více, kdyby mu lépe drželo zdraví. Takhle zakončí sezonu s bilancí 144 minut na gól, což je mezi útočníky s 10 a více brankami druhé nejlepší číslo (pouze Zlatan čeká na jednu trefu v průměru 108 minut).

Také Gillotův protějšek, Claudio Ranieri, po sezoně stávající klub podle všeho opustí - Monaco má totiž převzít Leonardo Jardim, vysoce ceněný kouč Sportingu Lisabon. Tak zní alespoň kolektivní "dohoda" francouzských médií, která již mají v celé věci jasno. Monaco má přitom reálnou šanci zažít bodově nejlepší sezonu v klubové historii; momentálně má na kontě 79 bodů, což je stejně jako při titulu v roce 1997. Proti Bordeaux tak stačí získat jediný bod, a Ranieri si připíše historický rekord - a to hned v nováčkovské sezoně.

Knížecí klub sice doma neporazil Les Girondins od roku 2003, nyní má ale extra motivaci - kromě přepisování vlastní historie je v ohrožení i ta francouzská. Ještě nikdy se totiž nestalo, aby druhý celek tabulky získal 80 bodů. "Bodový rekord je pro mě velmi důležitý," potvrzuje Ranieri. "Chci vyhrát poslední zápas, protože potom bychom uzavřeli sezonu s dokonale vyrovnaným skóre - 41 bodů na podzim, 41 na jaře," dodává italský kouč.

Domácím bude chybět hned několik zraněných hráčů - mimo hru jsou Radamel Falcao, Fabinho, Layvin Kurzawa, Geoffrey Kondogbia a Jérémy Toulalan, zatímco James Rodríguez zůstane na tribuně, aby nebyla ohrožena jeho účast na tréninkovém kempu kolumbijské reprezentace. Ranieri oznámil základní sestavu už na čtvrteční tiskové konferenci.

Nechybí v ní ani Flavio Roma, už devětatřicetiletý veterán, který se dnes postaví mezi tyče naposledy v životě. Italský gólman si v dresu Monaka zachytal i ve finále Ligy mistrů v roce 2004, kde se knížecí klub nakonec musel sklonit před Mourinhovým Portem. "Je načase začít nový život," uvedl Roma. "To finále byl nejlepší okamžik mého života. Daleko horší bylo vzdát se kvůli zranění mistrovství světa 2006. Celkově jsem ale se svou kariérou spokojený. Ničeho nelituji," dodal ještě.

I přes napjatou atmosféru v Marseille se jeho kouč José Anigo může rozloučit jako hrdina - stačí, aby jeho svěřenci dnes udolali Guingamp a Lyon nezvítězil v Nice, a fanoušci na Riviéře se budou moci těšit na Evropskou ligu. Hosté už mají jistou záchranu.

Aniga čeká poslední zápas ve funkci, po skončení sezony se totiž plánuje odstěhovat z Marseille a pro klub bude nadále pracovat jako jeden ze skautů. V létě potom Olympique převezme legendární Argentinec Marcelo Bielsa. Zbývá pouze rozřešit poslední tajenku - Marseille je aktuálně šesté, na pátý Lyon ztrácí jeden bod, a právě páté místo je posledním, které zajišťuje kvalifikaci do Evropy.

Les Phocéens si svůj úkol sami notně ztížili už minulý týden, když zahodili jednobrankové vedení v Bordeaux; to jim zajistil Benoït Cheyrou, po trefě malijského šutéra Cheicka Diabatého se však nakonec oba soupeři rozešli s remízou 1:1. Kdyby Marseille nadějný stav udrželo, mělo by dnes vše ve svých rukou; takhle však musí spoléhat na zaváhání Lyonu.

"Nejsme pány vlastního osudu, ale doufáme, že naši přátelé z Nice nám na dálku pomohou," prohlásil Anigo na předzápasové tiskové konferenci. "Hrajeme doma a budeme se snažit zakončit sezonu co nejlepším způsobem. Pokud se nám to povede, budou snad všichni spokojení," vyjádřil naději.

Marseille neprohrálo už sedm zápasů v řadě, neschopnost dorazit Bordeaux však jako by podtrhla největší problém, s nímž se hráči v bleděmodrém celou sezonu potýkají; i přes solidní výsledky totiž vůbec nepřipomínají onen kdysi obávaný celek, což je také důvod fanouškovské nevole.

"V sezoně jsme zažili dobré i špatné okamžiky," rekapituluje zkušený stoper Souleymane Diawara, který má s velkými zápasy své zkušenosti - v roce 2009 získal titul v dresu Bordeaux. "Chvílemi se nám dařilo skvěle, jindy jsme zase hráli průměrně, takže tento zápas (proti Girondins) je vlastně docela přesným odrazem celé sezony," dodal.

Domácí se budou spoléhat i na příznivou bilanci proti Guingampu, který už navíc letos jednou porazili (3:1 v prvním kole). Nováček však zakončuje ročník ve velké pohodě - minulý týden se mu totiž nejprve podařilo urvat triumf v Coupe de France, když ve finálovém bretaňském derby přehrál Rennes, a poté si i definitivně pojistit záchranu v Ligue 1. Pomohla k tomu výhra 2:0 nad Toulouse.

Není proto divu, že jsou v Guingampu se sezonou navýsost spokojeni. "Vyhráli jsme pohár a s předstihem splnili svůj cíl, kterým byla záchrana. Hráli jsme lépe, než se od nás očekávalo. Teď zbývá ještě poslední zápas a my uděláme vše pro to, abychom jej odehráli se ctí. I proto, že Marseille je silný tým, bojující o Evropu," uvedl záložník Thibaut Giresse.

Už jen jeden krok zbývá Lille ke kýžené třetí příčce, zajišťující předkolo Ligy mistrů - pokud Dogy v posledním kole na půdě Lorientu uspějí, milionářskou soutěž jim už nikdo nevezme. Musí se však mít na velkém pozoru..

Pro hostujícího kouče Reného Girarda a jeho svěřence existují dva důvody k obavám. Zaprvé, jejich jediný zbývající konkurent - AS Saint-Étienne - má v závěru sezony skvělou formu, hraje doma s posledním Ajacciem a nedá se počítat s jeho ztrátou. Les Verts ztrácejí na Lille dva body, pokud tedy vyhrají, nesmí si Dogy dovolit v Bretani zaváhat.

Zadruhé, v podobné situaci byl normandský celek už před čtyřmi lety: i tehdy hájil třetí příčku před dotírajícím sokem, hrál poslední utkání v Lorientu a potřeboval nutně uspět. Tehdy však domácí zvítězili 2:1 a Lille muselo na poslední chvíli přepustit třetí příčku hladovějšímu Auxerre. Fanouškům nezbývá než vzývat fotbalové Bohy, aby se historie neopakovala.

Lorient navíc nemá o motivaci nouzi - pokud jsou informace francouzských médií správné, měl by tento zápas být zároveň derniérou pro dlouholetého trenéra Christiana Gourcuffa. Devětapadesátiletý kouč by se tak s týmem rozloučil po dlouhých 11 letech. V kuloárech se už nějakou dobu mluví o jeho chystaném odchodu k národnímu týmu Alžírska.

Lille by měly varovat i výsledky minulého kola, kdy Lorient šokoval celou Francii výhrou 1:0 v Lyonu; o jedinou trefu se postaral Cheick Doukouré. "Předvedli jsme dobrý výkon. Naším cílem bylo vycházet z pevné defenzivy, a my z toho dokázali vytěžit maximum," vyjádřil se po utkání spokojený Gourcuff, který přitom jinak platí za jednoho z nejvýraznějších advokátů totální ofenzivy. Zdá se, že se tento zkušený matador na stará kolena učí novým způsobům.

Naopak Dogy přenechaly v domácím prostředí všechny body mistrovské Paříži. Prohra 1:3 Girarda bolí o to více, že první půlhodinu byli jeho svěřenci jasně lepším týmem - vše změnilo až vyloučení Marvina Martina ze 36. minuty. "I v deseti jsme ale hráli dále a vytvářeli si další šance," podotkl hořce ex-montpellierský kouč. "Vše rozhodl jediný okamžik, krátce poté (po vyloučení) jsme navíc dostali gól. Hráči udělali vše, co bylo v jejich silách," dodal.

A jak tato nepříjemná prohra změnila Girardův pohled na celkovou tabulku? Připomeňme, že Lille dlouho bojovalo o titul a hůře než třetí bylo naposledy začátkem podzimu; pád na čtvrtou příčku v posledním kole by tedy pro něj byl opravdu krutým vyústěním situace. "Když neskončíme třetí, skončíme čtvrtí. Nedělejme z toho zbytečné drama, nehrajeme o sestup," klidní vášně zkušený kouč. "Není to tak, že by Saint-Étienne bylo na koni a my už neměli žádnou šanci. Stále vedeme o dva body," připomíná.

Bastia a Nantes toho mají leccos společného - jde o tradiční týmy s početnou a věrnou fanouškovskou základnou, které letos příjemně překvapily atraktivním fotbalem a dobrými výsledky, což jim v důsledku vynese umístění v klidném středu tabulky. Jejich vzájemný zápas na Korsice by tak měl být především oslavou fotbalu..

Na domácí straně pak bude přítomna i koňská dávka nostalgie - korsický klub totiž opouští úspěšný kouč a symbol tamního fotbalu Frédéric Hantz, stejně jako zkušený záložník Julien Sablé a veterán v brance Mickaël Landreau (oba dva již dříve oznámili, že po sezoně končí s aktivní kariérou). Loučení s Hantzem bude obzvlášť emotivní; málokdo se může pochlubit tím, že by během pouhých čtyř let ve funkci vytáhl fotbalový klub ze třetí ligy až těsně pod pohárové příčky.

Hantzovy úspěchy jsou nepopiratelné a není pochyb o tom, že o nabídky nebude mít nouzi; přímo se nabízí jeho další spolupráce s Lyonem, odkud odchází po třech letech Rémi Garde. A stejně jako u brzy ex-lyonského kouče, také u Hantze jsou okolnosti jeho odchodu přinejmenším podivné: oficiálním důvodem je, že se s vedením nedohodl na prodloužení kontraktu. Měla mu být nabídnuta nová dvouletá smlouva, avšak s podmínkou obměny části realizačního kádru, na což osmačtyřicetiletý stratég odmítl přistoupit.

Jádrem problému byly chabé výkony hvězdných útočných posil jako Djibril Cissé, Ryad Boudebouz, Gianni Bruno či (dříve) Claudiu Keserü nebo Toifilou Maoulida. Podle vedení klubu je vina na straně jednoho z Hantzových asistentů, Frédérika Néeho, který se stará o ofenzivní fázi mužstva. Née tak měl (ještě s jedním z fyzioterapeutů) stadion Armanda Césariho opustit, Hantz však ke svému kolegovi zachoval loajalitu a odstoupil.

"Nemohl jsem se přes to přenést, bylo to pro mě hodně důležité rozhodnutí. Neschopnost vyřešit tento problém pak vedla k tomu, že jsem se po dlouhém a nelehkém uvažování rozhodl odejít," uvedl úspěšný taktik. "O svém finálním slovu jsem spravil pana prezidenta (Pierre-Marie Geronimiho) v úterý ráno. Poté jsem mluvil se svým trenérským týmem, s kapitánem a následně se všemi hráči," popisuje Hantz.

"Teď je pro mě důležité dobře se připravit na poslední kolo a zápas s Nantes. Moje profesionální závazky ke klubu končí s finálním hvizdem tohoto utkání. Potom uvidíme, co dál. Mám to štěstí opouštět klub v pozitivní náladě a jsem hrdý na to, co tu po sobě svému nástupci přenechám," dodal odcházející kouč.

Nečekané Hantzovo rozhodnutí by však fanouškům loučení se sezonou zkazit nemělo - ačkoliv Bastia nakonec z boje o poháry v průběhu jara vycouvala, stále se nachází v první polovině tabulky. Minulý víkend navíc porazila Montpellier na jeho hřišti 2:0 a připsala si první letošní venkovní čisté konto. Naopak Nantes, které na dnešního soupeře ztrácí tři body, prohrálo doma 1:3 s rozjetým Saint-Étienne.

Ani Les Canaris se rozhodně nemají za co stydět, ve své nováčkovské sezoně ohromili celou Francii extrémně rychlým a efektivním brejkovým fotbalem v duchu svých slavných předchůdců z 90. let. Neprofesionální odchod nejlepšího střelce a kapitána Filipa Djordjeviće sice atmosférou v kabině trochu zamával, celkově je však nutno nanteskou sezonu hodnotit jako úspěšnou.

"Je mi líto, že jsme prohráli, ale v mnoha aspektech jsme hráli dobře. Přál jsem si uspět a věnovat vítězství své matce, která nás ve čtvrtek opustila a připojila se k otci tam nahoře," dodal po zápase se Saint-Étienne pohnutý kouč Michel Der Zakarian. Dnes mají jeho svěřenci poslední šanci toto zaváhání napravit..

Ani jeden z celků nemůže mít z této sezóny důvod k radosti. Zatímco Toulouse se opětovně nepřiblížilo evropským pohárům a podávalo spíše matné výkony, Valenciennes dokonce smutní ze sestupu z Ligue 1. A tak oběma půjde především jen o to rozloučit se s fanoušky co nejlepším způsobem.

Osm ročníků, tak dlouho se držel v nevyšší soutěži klub ze severu Francie, který si pomalu budoval pozici stálého účastníka. VAFC zkusil udělat vše, aby se ještě zachránil. Nepomohla však ani výměna trenéra, Ariël Jacobs prostě svůj cíl nesplnil. Na jeho předposlední příčce poslední kolo už nic nezmění.

Aktuální forma Jacobsových svěřenců nahání hrůzu především jim samým. Z osmi zápasů získali pouhý jeden bod, na kontě mají šest porážek v řadě. I když naposledy proti Monaku nepřevedli vyloženě špatný výkon, o cennou remízu přišli prakticky v samém závěru. Zmar, to je to slovo, které mapuje aktuální dění hostů.

I domácí měli poněkud jiné ambice než znovu hrát jen o příčky ve středu tabulky. Současnou jedenáctou pozici můžou vylepšit posunem o tři nahoru, v opačném případě skončí nejhůře třináctí. Ani poslední výsledky nedělají jejich fandům radost, poslední porážka v Guingampu byla zkrátka zasloužená.

Toulouse naposledy zvítězilo v Rennes v půlce března, od té doby na své konto nasbíralo pouhé čtyři body. S Valenciennes navíc nemá lichotivou bilanci, od konce roku 2010 ho ze sedmi zápasů porazilo jen jednou. Na podzim mu hned v 1. kole podlehlo vysoko 0:3, minulou sezónu dopadly vzájemné zápasy remízami 0:0 a 2:2.