Ozvěny z Bundesligy: Další pád? Zamítnuto. Stuttgart sbírá síly na mohutný finiš

Zase baví, zase přináší mraky gólů... zase bude zaslouženě potrestán? Stuttgart má v druhé sezoně po postupu z nižší soutěže opět potíže, které mohou vyvrcholit sestupem. Tentokrát však VfB ještě schovává cenné trumfy. Jejich sílu demonstroval v posledním kole, to nejlepší ale ještě neukázal. Tedy snad.

Prvotní šok z událostí na území mezi řekami Dněpr a Don pomalu opadl a novináři spolu s dalšími tvůrci veřejného mínění znovu zaměřili pozornost i na "běžné” aktivity. Zároveň to ovšem neznamená, že by se dění na Ukrajině odsunulo na vedlejší kolej. Bundesligové kluby i nejvyšší soutěž jako taková se znovu jasně vymezily proti Putinovu šílenství. Co na to asi říká váhající kancléřství čekající na nejnovější výsledky průzkumu veřejného mínění, kdoví...

Dříve než Olaf Scholz přijal modro-žluté barvy dokonce mnichovský Bayern, jenž přitom ve srovnání s dalšími účastníky Bundesligy překvapivě dlouho otálel s jasným stanoviskem. Což vzhledem k vazbám oddílu na aerolinky Kataru, tedy státu, jenž při přípravách na blížící se mundial soustavně porušuje lidská práva, zas tak nepřekvapí. Ale budiž, Bavoři se přece jen rozhodně přiklonili na proukrajinskou stranu. Ostatně dalším přešlapem by představitelé FCB jen rozdráždili již tak pěkně nespokojenou fanouškovskou základnu, která hlasitě usiluje o vysvobození z katarských pout.

Kéž by ovšem Allianz Arena podobně hučela i během celých 90 minut jakéhokoli bundesligového klání. Místo toho stadion na sever od bavorské metropole soustavně trpí kvůli ohlušujícímu tichu. Tedy alespoň ve srovnání s tím, na co jsme zvyklí z jiných německých kolbišť. V sobotu proti Leverkusenu se aréna vedle gólové radosti probouzela snad jen na konci první půle, kdy Amine Adli neúnavně pálil jednu tutovku za druhou. Pro povolených 25 tisíc diváků jde o špatnou vizitku.

Kam se Bayern hrabe na spřátelené druhy z Bochumi. V Porúří to pravidelně vře, jako kdyby se z Grönemeyerova města Bundesliga nikdy nevytratila. A dobrá nálada plodí láskyplné momenty. Naposledy se dojal stoper Maxim Leitsch. Ten nejprve během minulého týdne potopil své mužstvo hrubicí, kvůlí níž Bochum ztratila šanci na zisk DFB-Pokalu. Fanoušci jej ale podpořili a o víkendu se jim Leitsch odvděčil palbou ostrými do sítě Fürthu. Načež si s tribunami Ruhrstadionu opět užil své.

To, co letos prožívá VfL, bohužel nebylo vloni umožněno Bielefeldu. Arminia odehrála většinu uplynulého ročníku před prázdnými ochozy a nováčkovského elánu si tak užívala sotva z poloviny. Dnes už "Ostwestfalen” na hřišti spíš válčí a své věrné jen minimálně zásobují hvězdnými chvilkami. Na Almu už nefunguje ani loňské lákadlo v osobě Fabiana Klose. Ikona DSC se na konci sezony rozloučí s modrým dresem a proti Augsburgu se na jaře vůbec poprvé objevila v zahajovací jedenáctce. Velká škoda, že vytáhlý útočník nehraje v plánech Arminie klíčovou roli. Bez "bielefeldského Vardyho” by se Ostwestfalen dost možná dál plácali ve třetí lize.

Důležitost Klose už nicméně na Almu zastupují jiní. Díky Masayovi Okugawovi nebo Patricku Wimmerovi se Bielefeld dál drží nad sestupovými vodami. Přijde vám to málo? Tak se podívejte na tonoucí Stuttgart. Kdo zde nahradil osobnosti?

Právě ve výpadku opor (i když nejen v tom) lze hledat příčiny probíhajících nesnází klubu z města Mercedesů. Kde je Silas Katompa Mvumpa, před rokem ještě známý jako Wamangituka? Kolik gólů nasázel Saša Kalajdžić? Na kolik z nich mu asistoval Borna Sosa? Všichni tři se v aktuální sezoně rozhodně nemohou chlubit takovými čísly jako na jaře roku 2021.

Problém VfB má přitom jednoduché a zároveň kruté vysvětlení. Lazaret "Švábů” se začíná podobat nešťastným narativům londýnského Arsenalu. Nebo pražské Sparty. Na Stuttgart se prostě lepí smůla. Katompa Mvumpa neodehrál od srpna ani 300 minut a další do května kvůli rekonvalescenci po operaci vykloubeného ramena určitě nepřidá. Kalajdžić z dosavadních 25 kol zasáhl jen do sedmi. Borna Sosa rovněž neodehrál vše. Z loňských opor zůstal železným mužem pouze středopolař Wataru Endo. Výpadky Katompy Mvumpy a Kalajdžiće přitom znamenají odečet 27 gólů a 12 asistencí z ročníku 2020/21. Ano, právě tato dvojice se před rokem postarala o to, že Stuttgart skončil v první polovině tabulky a málem nakoukl do pohárové Evropy.

Bohužel se tak naplnily predikce skeptiků, kteří propad "Schwaben” předpovídali již v létě právě v souvislosti s širokou marodkou, která mančaft z hlavního města Bádenska-Württemberska provázela veskrze celý podzim. Spolu s líbivým, leč v defenzivě chatrným pojetím fotbalu v podání lodivoda Pellegrina Matarazza šlo o smrtící kombinaci. Proto je Stuttgart předposlední a nahoru se teď snaží vydrápat konečky prstů.

Ono to ale půjde, ne že ne. Řádky absentujících na straně VfB pomalu řídnou a Švábové pozdě, ale přece získávají ztracenou sílu. Poslední mač proti Mönchengladbachu budiž důkazem. Stuttgart na domácí půdě poměrně rychle prohrával o dvě branky, nakonec však slavil velkolepé vítězství, po němž v tabulce ztrácí na 16. Herthu pouze bod. Je přitom poněkud symbolické, že vítěznou tečku obstaral navrátivší Saša Kalajdžić. Snad ukončil alespoň své zdravotní trápení.

Pro co nejrychlejší zlepšení nedělají maximum jen hráči či fanoušci. Činí se také vedení klubu. Týden před střetnutím s Gladbachem cestovali Schwaben do Hoffenheimu, kde příznivci VfB rychle vyprodali sektor hostů a zaplnili také značnou část tribun pro sezení. Ovšem zatímco za lístek na stání zaplatil zájemce 18 eur, za rezervaci sedačky nastavil Hoffenheim pro hosty dvojnásobnou cenu. Právě rozdíl v ceně mezi dvěma kategoriemi vstupenek však zadotovalo vedení Stuttgartu a finančně tak ulevilo části svých fans. Snad ještě lepší zpráva pak do Bádenska-Würrtenberska dorazila tento týden v úterý. Švábové totiž dostali speciální výjimku a na veledůležité klání proti Augsburgu, které se odehraje 19. března, bude moct do Mercedes-Benz Areny dorazit místo doposud povolených 25 tisíc hned 60 tisíc diváků. Tedy v podstatě plný dům.

Stuttgart - a očividně také síly kolem něj - se v kruciální chvíli semknul a táhne za jeden provaz. I já mám sto chutí se k VfB přidat. A důvodem není jen snaha o záchranu slavné značky. Čert vem Hamburky, Brémy či Schalke. Do problémů se dostaly převážně vlastní vinou.

Ono tedy i Stuttgart má máslo na hlavě. Ale přesto je pořád radost hru Schwaben pozorovat. Platilo to při prvním sestupu v roce 2016, platilo to při druhém sestupu o tři roky později a platí to i nyní. Ačkoliv osud VfB visel na vlásku, vždy si zachoval tvář zábavného souboru, jemuž fotbal nahoru a dolů není cizí. Do hurá pojetí ostatně parádně zapadá i současný kouč Matarazzo, o jehož odvolání se navzdory neuspokojivým výsledkům vůbec neuvažuje. Když spadnout, tak se ctí.

Bohužel řeč letopočtů zní neúprosně. Stuttgart dokončuje další tříletku, po níž by měl dle zavedených pořádků následovat pád o úroveň níž. V tabulce každopádně nalezeneme i jiné, dost možná žhavější adepty na sestup, kteří se zatím vyhřívají o něco výše než VfB. Es v rukávu přitom moc nemají. Situaci Bielefeldu jsme si již přiblížili, Hertha byla rozpitvána dva týdny dozadu a ani nudný Augsburg na tom není o mnoho lépe.

Švábové naopak své zbraně povětšinu sezony nedobrovolně schovávali. Čas pro jejich vytažení nadešel až nyní.