Ozvěny z Bundesligy: Zachovejte klid. O titul se opět nebojuje

Najednou blýskla naděje. Po dohrávkách 26. kola se rozdíl mezi vedoucím Bayernem a druhým Dortmundem ztenčil na čtyři body. Mnozí zpozorněli. Dočkáme se letos konečně zápletky? Planý poplach. Poslední kolo před reprezentační pauzou zase všechny uzemnilo. Ačkoliv ti uměřenější nebyli vyvedeni z míry ani předtím. Už dlouho je totiž nabíledni, že letos se nic měnit nebude.

Julian Nagelsmann si vede skvěle a vlastně na to, že v Mnichově ještě nestrávil celý rok, se mu dostává málo obdivu. Obzvlášť v posledních týdnech však nikdo na pochlebování nějak nemá čas. Přece jen, dvě bundesligové remízy v řadě, jisté komplikace v osmifinále Ligy mistrů, v únoru čtyřbrankový výprask od Bochumi za jeden poločas - to vše do jisté míry nahlodalo přesvědčení o pevném spojení mezi Naglesmannem a hráči Bayernu. Vážně ale chce někdo práci kouče FCB zpochybňovat kvůli několika zaškobrtnutím s nikterak dramatickým dopadem?

Ale dobře, přiznejme, že alespoň opticky Bayern slevil z tempa. Dortmund naopak překvapivě pravidelně posbíral několik bodů a rázem se rivalovi, jehož vlak dlouhodobě marně chytá, nadějně přiblížil. Jenže toužebně očekávaný plamen vyhasl po pár dnech. Rozdíl mezi FCB a BVB se opět navýšil a stejně tak se vrátila tradiční skepse. Šest bodů proti Mnichovanům v posledních sedmi kolech prostě nesmažete. Deset let zkušeností mluví za vše.

Mělo (a pro někoho možná stále má) ovšem vůbec cenu přivolávat bitvu o Meisterschale? Chceme, aby letošní Borussia okradla krále? Jednoduchou matematikou si titul samozřejmě zaslouží mužstvo s nejvyšším počtem nasbíraných bodů a obzvlášť v dlouhodobé soutěži se takové zásluhy těžko zpochybňují. Nicméně i vytrvalostní závody se často rozhodují až v cílové rovince, v níž může sehrát velkou roli větší či menší porce štěstí. V souboji o ligový primát to může být nečekaný odraz míče, chyba sudího či pochybení protihráče.

Balanc na hraně se zvrtnul

Dortmund má se štěstím komplikovaný vztah. Dlouhá léta si štěstěna od Schwarzgelben držela odstup. Atraktivní podívaná reprezentovaná rychlým přechodem do útoku, jenž podporoval početný roj žluto-černých vos, doplácela na díry v zadních řadách, které zejména zkušený protivník s radostí trestal. I proto BVB končí v Bundeslize za Bayernem. I proto v posledních letech neučinilo velký průlom v Lize mistrů. Aktivní přístup sice Dortmundu přinesl několik obdivovatelů, ale už méně trofejí.

Balancování na hraně chaosu však tento rok očividně překonalo tenkou tradici. Již dříve jsme upozorňovali na nevítanou změnu v herním projevu Schwarzgelben. V novém kalendářním roce se toho moc nezměnilo, spíš jen zmatek nabral na intenzitě. Možná přibylo ofenzivních smrští, s tím ovšem koreluje vyšší množství inkasovaných branek. Třeba souhrnnému skóre 9:0 proti Unionu a Mönchengladbachu předcházel příděl pěti gólů od Leverkusenu. V Dortmundu se nikdy moc nehledělo na přehnaný řád, pod trenérem Marcem Rosem se ale stroj zcela vymknul kontrole. Neřízeně se řítí programem, přičemž nemáte nejmenší tušení, jak následující duel dopadne.

Přes strasti s vystavěním pilířů, o něž by se mohl opřít, se nicméně Rosemu daří alespoň výsledkově. Zmíněný výprask od Leverkusenu představoval spíš výjimku a jedinou jarní ligovou porážku. Džbán, s nímž Dortmund chodí pro vodu, je ale již tak nakřáplý, že občas nějakou tekutinu poztrácí. Jinými slovy popsal situaci BVB známý sportovní novinář Constantin Eckner, jenž byl nedávno hostem fanouškovského podcastu Yellowwallpod. Navzdory odlišné deskripci zůstává konkluze stejná: jelikož Rose naráží na vážné limity v podstatě každý zápas, riziko klopýtnutí se zvyšuje. Což se nedávno stalo v Augsburgu i u kolínského dómu. S takovou se Dortmund jen těžko může měřit s Bayernem, který sice rovněž umí zaváhat, svou dominancí je ale mnohem víc schopen urvat i vyrovnané mače na svou stranu.

Do jisté míry se pořád můžeme bavit i o absenci štěstí, neboť marodka Borussen se během celé sezony moc netenčí. A není to jen otázka Erlinga Hålanda. Například nedávno na hřišti Mainzu vyrukoval Rose s defenzivou ve složení Passlack - Can - Pongračić - Schulz. Řada, kterou by se moc nechlubil ani průměrný bundesligový tým, sice kupodivu udržela čisté konto, i tak by ale Rose raději uvítal tehdy indisponované Manuela Akanjiho, Thomase Meuniera a Raphaëla Guerreira. Výpadek Hålanda zase učinil hrdinou jindy nechtěného Mariuse Wolfa, který v posledních pěti zápasech skóroval třikrát. Je však jindy nemastný Wolf hráčem, na kterého se BVB může spoléhat dlouhodobě?

Rozčilování na denní bázi

Jednoznačnou (a zdravou) oporou je naopak Jude Bellingham. Anglický box-to-box záložník se v pouhých 18 letech stal středobodem hry Schwarzgelben. Ze všech hráčů Dortmundu přijal v letošním bundesligovém ročníku nejvíce přihrávek, společně s Marcem Reusem vytvořil nejvíce akcí vedoucích ke gólu, v celé soutěži patří k nejlepším v driblingu a při presování a ze všech hráčů Bundesligy se letos stal nejčastěji obětí faulujícího soupeře. Jo a taky umí kouzlit v šestnáctce.

Jenže i komplexní mladík má své mouchy. Hojně probíraný incident z nepovedeného utkání v rámci Evropské ligy proti Rangers rozhodně nebyl prvním momentem, v němž Bellingham vybuchl. Záložníkova tvář se zuřivostí zkřiví za zápas několikrát a je alarmující, jak se 18leté ucho vzteká pokaždé, co nedostane přihrávku do náběhu či jej protivník zastaví na hraně faulu. Bellinghamovu vášeň a zápal pro hru je třeba ocenit, avšak zároveň oddělit od zbytečných výlevů mířících na spoluhráče. Komu tím prospívá? Pohodě v mužstvu těžko.

Když navíc televizní kamera při přenosu zápasu zaostří také na lavičku BVB, často zde zachytí podobně se vztekajícího Roseho. Ano, i Jürgen Klopp připomínal čerta z krabičky, avšak Borussen pod jeho vedením působili mnohem disciplinovaněji. Rose naopak neumí a zjevně ani nehodlá své ovečky zkrotit. Celkově tak žluto-černí působí jako podrážděné vosy, jež neumí zachovat klid.

Stačí jen posílit?

Rok a půl starý Bellinghamův příchod se každopádně pořád vyplácí, o tom žádná. Kdo další však má Borussii v následujících měsících táhnout? Nejen marodka, ale také předpokládané odchody začínají funkcionáře BVB trápit. S transferem Hålanda už počítají tak nějak všichni, dost možná ale zmizí také Akanji, jenž po Matsi Hummelsovi plně převzal vůdčí roli a konečně vyrostl v jednoho z nejlepších ligových stoperů.

Nic naplat, minimálně obrana potřebuje vyladění tak jako tak. Už jen pro to, aby fanoušci nehryzali nehty v obavách před výkonem pravidelně nejistého Marina Pongračiće. Proto již oznámený úlovek Niklase Süleho dost možná doplní kometa sezony Nico Schlotterbeck z Freiburgu. Při hledání záplaty za Hålanda spekulují média dokonce o Patriku Schickovi, koloritem posledních měsíců se už stalo vábení Karima Adeyemiho ze Salcburku.

A co trenér? Premiérová sezona by měla sloužit jako doba hájení. Avšak zdá se, že Marco Rose všechny své trumfy vyčerpal během dechberoucího vstupu do ročníku proti Frankfurtu, načež jeho výkonnostní křivka soustavně klesá, přinejlepším stagnuje. Byť z druhého místa jej asi nikdo vyhazovat nebude.

Víceméně s jistotou však můžeme zavrhnout alespoň letošní boj o titul. Do konce ročníku ještě nějaký čas zbývá a šestibodový náskok nečiní z Bayernu definitivně mistra. Avšak byť může bodový zisk mást, Dortmund má svých problémů pořád mnohem víc. Z toho důvodu mu ostatně Meistershchale ani nelze moc přát.