Portugalské okénko (13.) - souhrn

Góly: 22. Edimar - 6. Maicon, 51. Jackson Martínez, 82. Danilo

Paulo Fonseca by nakonec ještě mohl prožít klidné Vánoce. V předposledním podzimním kole jeho Porto odváží relativně pohodovou výhru ze hřiště Rio Ave a před domácím střetnutím s předposledním Olhanense tudíž na vedoucí Sporting ztrácí zanedbatelné dva bodíky. Další vítěznou trefu obstaral Jackson Martínez...

Hned z první šance domácí otevřeli skóre - v 6. minutě se na levé straně uvolnil Carlos Eduardo a nabil Maiconovi, který využil špatného úsudku brankáře Edersona a hlavou poslal míč do sítě. Carlos Eduardo byl vůbec v úvodu hodně aktivní postavou a o deset minut později se dostal do další šance, když si pohrál s Tiagem Pintem; tentokrát z toho však nic nebylo. Stejně dopadla i jeho další šance po Maiconově pasu, po níž se míč odrazil od tyče.

Rio Ave však dokázalo odpovědět: ve 21. minutě potrestal chybu v portské rozehrávce Edímar Fraga, který si vyměnil míč s Diegem Lopesem a přesnou střelou tváří v tvář Héltonovi vyrovnal na 1:1. Domácí mohlo dokonce i do vedení, ale proti Bragově ráně se vytáhl zkušený gólman Porta.

Jestliže první půle vedle gólových situací zase až tolik vzruchu nenabídla, v té druhé tempo ještě výrazně pokleslo. Poté, co v 51. minutě Jackson hlavou uklidil za Édersonova záda Varelův centr po individuálním průniku, vlastně nebylo už moc o co hrát - Porto hubený náskok kontrolovalo docela pohodlně.

Pouhých pět minut po vstřelení vítězného gólu mohli hosté ještě zvýšit, ale aktivnímu Carlosi Eduardovi v tom zabránil fantastickým zákrokem Éderson; k ničemu nevedlo ani dalších několik pološancí. Poslední třetina zápasu se tak už vysloveně dohrávala a jedinou zajímavou situací byla třetí branka Fonsecova týmu, kterou v 82. minutě vstřelil z přímého kopu Danilo; míč se nejprve odrazil ode zdi, ale druhou šanci už si hostující borec ujít nenechal.

Góly: 7. Femi, 31. Paulo Regula - 19. Lima, 37. Nemanja Matić, 47. Miralem Sulejmani

V nečekanou přestřelku se strhl souboj mezi sestupovým adeptem a naopak vážným aspirantem na mistrovský titul. Benfica na půdě Olhanense hned dvakrát prohrávala, aby se nakonec o rozhodující úder postaral po pouhé minutě pobytu na hřišti Miralem Sulejmani. Lisabonští kromě nervů ztratili také brankář Artura, který si vykloubil pravé rameno...

Olhanense šlo do utkání coby předposlední tým tabulky a nejimpotentnější celek Primeiry Ligy, o to víc je na pováženou, že se s ním Benfica musela takto přetahovat. Opět bez trenéra Jorgeho Jesuse na lavičce přitom Orli inkasovali již z první střely soupeře, když v sedmé minutě Femi bez větších problémů dorážel spoluhráčovu střelu z blízkosti penaltového puntíku.

Hosté se oklepali poměrně rychle. Brzy z uctivější vzdálenosti pokoušel štěstí Rodrigo a s lobovanou hlavičkou zpoza zadní tyče přispěchal Lima po centru Gaitána již v 19. minutě. Brazilský forvard byl sice v těsném ofsajdu, to mu ovšem čárový spočítal těsně před přestávkou, když mu pro změnu mával neexistující postavení mimo hru.

Přes včasné vyrovnání nicméně lisabonským ještě nějaký čas trvalo, než se konečně srovnali. Ve 26. minutě to platilo konkrétně pro Limu, jenž nepochopitelně neproměnil pěkný přízemní centr za obrannou linii. A trest se dostavil hned záhy. Ve 31. minutě Artura pozoruhodně zaskočila dalekonosná, na první pohled spíše jen propagační rána Reguly - a favorit musel znovu dotahovat.

To mu každopádně zase nezabralo příliš času. Tentokrát již nechytatelnou pumelicí z necelých 25 metrů se na druhé straně uvedl Matić jen pět minut po předešlé změně skóre a zklamávající černobílé do přestávky alespoň trochu povzbudil. To pak ještě podtrhlo střídání Miralema Sulejmaniho, jenž přesně po 108 sekundách pobytu na hřišti předvedl parádní individuální sólo, a jeho trefa se nakonec ukázala být vítěznou.

Zbytek druhého poločasu už jinak tolik zajímavých příležitostí nenabídl. Střela Oly Johna byla po hodině hry v poklidu odkloněna na roh, a tak zaujal především další smolný moment hostujícího gólmana Artura. Ten si v pádu jen krátce po Johnově šanci zřejmě vykloubil pravé rameno a byl tak nucen přepustit místo mezi třemi tyčemi Janu Oblakovi.

Proti sobě se tak zřejmě poprvé v historii portugalské ligy postavili dva slovinští brankáři. A ani jeden z nich už ve zbytku utkání neinkasoval, třebaže ještě Olhanense registrovalo jednu nepříjemnou střelu v průběhu dlouhého desetiminutového nastavení.

Góly: 28. Adrien Silva (pen.), 70. André Martins, 85. Wilson Eduardo

Malé lokální derby dopadlo zcela jasně ve prospěch vysoce favorizovaného Sportingu. Jeho výhra těší o to více, že zrovna podružnou bitvu o hlavní město rozhodly údery trojice hráčů odkojených stánkem Josého Alvaladeho. Co naplat, že úvodní trefu obstaral francouzský rodák Adrien Silva z kontroverzní penalty...

Belenenses i přes své špatné postavení v tabulce letos potrápilo jak Porto, tak Benfiku, a s vysokým presinkem vyrukovalo také na Sporting. Ten se takto dostal do zápasu až po chvíli, když kus ze svého ekvilibristického umění ukázal Carrillo a z jeho práce divže netěžil druhý křídelník Diego Capel.

Místo téhle pěkné akce tudíž první favoritovu branku přinesl až výsostně sporný okamžik. Filipe Ferreira totiž sice ve 27. minutě doopravdy podkosil Cédrika, to však zcela prokazatelně ještě před vstupem do pokutového území. Penaltu následně hladce proměnil Adrien Silva a Lvi mohli být klidní. Jefferson ihned mohl zvyšovat z přímého kopu a těsně před pauzou ještě spálil velkou příležitost Montero.

Ten dnes netradičně, teprve popáté v sezoně (!) vyšel střelecky naprázdno, což ale v součtu Sporting nemuselo tolik mrzet, neboť jej zastoupili jiní. Konkrétně v 55. minutě André Martins, jenž pohodlně stavěl na dokonalé spolupráci Capela s Carrillem. Prvně jmenovaný centroval, Carrillo takříkajíc "zalepil", v rychlosti přihrál před bránu a Martins už měl snadnou úlohu.

Pro Belém letos střílení branek představuje velký problém, a proto nebylo překvapením, že se namísto odpovědi hostů publikum dočkalo definitivního zásahu favorita. Ten přišel až v 85. minutě, když se André Martins uvedl protentokrát brilantní uličkou pro střídajícího Wilsona Eduarda a vzápětí bylo hotovo.