Portugalské okénko (22.) - preview

Již čtyřbodový náskok živí lisabonský Sporting na třetí Porto a navýšit se ho v neděli pokusí na hřišti Vitórie FC. Fotbalisté Setúbalu to přitom na zelenobílé pozoruhodně umí - během roku 2012 na vlastním hřišti v ligové atmosféře tohoto věhlasného soka skolili v obou vzájemných duelech...

Na druhou stranu je jedině fér poznamenat, že Sportingy roku 2012 a 2014 nejde dost dobře srovnávat. Lisabonští lvi právě probíhající sezony v minulých 13 vystoupeních v rámci nejvyšší domácí soutěže poznali hořkost porážky všehovšudy jednou, v souboji o nadvládu nad hlavním městem - a také svou druhou letošní plnohodnotnou ztrátu utržili ve šlágru (s Portem). Slabší soupeři se Sportingu relativně železně poddávají, což loni i předloni pravidlem rozhodně nebylo.

Pořád tu jsou nicméně nějaká ta "ale". Sporting například v obou předchozích utkáních musel pracně otáčet a celkově se mu trápí jeho ústřední podzimní postava. Freddy Montero se v týdnu sice zaradoval nad vítězným vstupem "svého" Seattlu, který v lednu definitivně vyměnil za Sporting, do nového ročníku MLS, avšak zpátky na portugalských trávnících na svůj vlastní zářez čeká od 8. prosince (!!) a před týdnem v této disciplíně opět musel být zastoupen rozjetým duem Mané-Slimani.

Montero tehdy vůbec poprvé v sezoně chyběl mezi jedenácti vyvolenými trenéra Jardima, šlo však o vynucenou změnu, neboť 13gólový Kolumbijec - stejně jako záložník Adrien - nastřádal potřebný počet žlutých kartonků k jednozápasovému distancu.

I bez něj nicméně Lvi natáhli ligovou sérii vyhraných duelů na tři a nyní mají proti 10. Setúbalu dobrou šanci navázat. Poprvé tak navíc budou činit i s nejvýznamnější lednovou posilou na lavičce; z italské Padovy příchozí křídelník Dramé konečně nechybí v Jardimově nominaci a na trávník to hned bude mít o to blíž, že pro zranění schází talentovaný Mané i čerstvě operovaný Diogo Salomão.

Když byl současný ředitel slovinského Mariboru a bývalý hráč Benfiky Zlatko Zahović v týdnu dotázán, na koho by si z portugalského pelotonu vsadil, že získá mistrovský titul, odvětil bez váhání: "Benfica. Disponuje větším talentem než ostatní." Tedy... ne že bychom takovou větu už v minulosti neslyšeli, ale tentokrát už to opravdu musí být pravda.

Letošní situace totiž těm minulým, kdy se Orlům nakonec dobře rozjetá sezona ke konci zhroutila jak domeček z karet, opravdu není příliš podobná. Porto má nejvíc problémů samo se sebou, což jedině dokumentuje březnová výměna trenéra; navíc už tak ztrácí propastných devět bodů. U Sportingu se pak většina expertů shodne na tom, že pod Leonardem Jardimem ušel chvályhodný kus dopředu, avšak jeho čas teprve přijde.

A pak je tu Benfica: v nesmírně konzistentním světle se ukazující mančaft, který zdá se nepoznamenal ani lednový odchod Nemanji Matiće. Právě to měla být (před)finální zkouška odolnosti dobře vypadajících Orlů - a ti zatím obstávají. S dominantním Srbem v sestavě si ještě Benfica pomohla ke zlomové první jarní výhře (nad Portem), pak ho pustila do Chelsea, nahradila krajanem Fejsou a v příštích šesti kolech klopýtla všehovšudy jednou na půdě Gil Vicente. Přitom pouze ona remíza 1:1 představuje jediný případ z této šestice, kdy Orli vůbec inkasovali!

Všehovšudy jedinkrát poražená Benfica jednoduše neztrácí na dechu - třebaže možná nevyhrává žádnými dech beroucími rozdíly (poslední dva mače "ovládla" skrze skóre 1:0), výsledky má pořád stejně vynikající. Navíc jí do karet hraje i los - teď se Orli musejí popasovat s těžším dvojzápasem proti houževnatým mužstvům z druhého sledu, potom přijde jeden výjezd na Bragu a odvetné derby na Dragãu už by v posledním kole teoreticky nemuselo nic řešit.

Teď je nicméně potřeba zkoncentrovat se plně na Estoril, který už dlouho předlouho hledá přemožitele a při spřádání své aktuální čtyřzápasové šňůry bez zaváhání dokonce vykradl i stánek Porta. A také na Estádiu da Luz bezmála před rokem uhrála Praia pěknou remízu 1:1.

Benfice navíc příliš nehraje do karet stav marodky. Ezequiel Garay zmeškal již dvě předešlá soutěžní klání, vynechal i reprezentační bitvu s Rumunskem a obráncovo problematické pravé koleno nyní ohrožuje také jeho start proti Estorilu. Jubilejní dvoustou ligovou výhru trenéra Jorgeho Jesuse by tak Benfica mohla stíhat i s mužem podobajícím se na Batmana - první alternativa za Garaye, Brazilec Jardel, totiž poslední dny trénuje s obličejovou maskou.

Aby toho dále nebylo málo, ze srazu portugalského nároďáku se s obtížemi vrátil rovněž záložník Amorim. Také Estoril ale nebude zcela kompletní. Do nominace se sice už vešli Reuben s Gonçalem, ovšem ne už tak Carlitos. Toho operované koleno na trávník nepustí ještě nějakou dobu.

Čtyři soutěžní zápasy bez výhry byly už v této fázi ročníku na vedení Porta až příliš - mladý kouč Paulo Fonseca se bude muset pokusit restartovat nadějně rozjetou kariéru jinde. Dragões na něj byli zkrátka velkým soustem a nyní se pod vedení dosavadního trenéra B týmu (lídra druhé nejvyšší soutěže) Luíse Castra pokusí odrazit za světlejší budoucností proti nováčkovi z Arouky...

V Portu teď mají zaděláno na nové, vzrušující časy. Horší už to jen těžko bude a se stále nejžhavější trenérskou seslí v zemi jsou navíc od počátku spojována samá zajímavá jména. Kromě tří mužů, kteří již s draky mistrovský titul v minulosti oslavili (Jesualda Ferreiry, Andrého Villase-Boase a Vítora Perreiry), má být na zkráceném seznamu kandidátů také nejmladší kouč v elitní soutěži Marco Silva, který už druhou sezonou válí nad očekávání s Estorilem. Právě on by nejlépe odpovídal aktuálnímu vzorci vybírání trenéra pro Porto, sám ale jakýkoliv kontakt s vedením obhájce prozatím popírá.

Prozatím si tedy Porto musí vystačit s vlastními zdroji a Luís Castro se zdá být odhodlán vyplnit dobu faktického bezvládí povinnou výhrou nad celkem, který bral v tomto kalendářním roce všechny tři body pouze jednou. Luís Castro si tak na své první tiskovce v dočasné funkci pochvaloval práci zkoncentrovaných hráčů na tréninku; jakkoliv přípravu na tento konkrétní zápas mu logicky ztěžovaly reprezentační závazky mnoha svěřenců (například záložník Herrera se do Portugalska vrátil teprve v noci z pátka na sobotu).

Mimoto Luís Castro nezapomněl vyzdvihnout také roli "mimořádně vášnivých" fanoušků. "Zápasy se nicméně nevyhrávají pouze srdcem, je potřeba při hře používat také hlavu," uvědomuje si na druhou stranu Fonsekův nástupce, který by již rád začal s umazáváním hrozivého devítibodového manka na vedoucí Benfiku.

V Castrově první a dost možná jediné zahajovací sestavě by nemusel chybět Brazilec Maicon, jenž by si v takovém případě odbyl jubilejní 100. start v modrobílém trikotu. Celkově Luís Castro nemusí řešit žádná neočekávaná dilemata. Z trestu se akorát vrací Mangala, aby vystřídal naopak čerstvě potrestaného Alexe Sandra.