Portugalské okénko (25.) - souhrn

Góly: 19. Daniel Candeias, 48. Mário Rondón - 46. Jackson Martínez

Je definitivně hotovo, Porto letos titul neobhájí. Ne snad že by Dragoes před dnešním utkáním doufali; ono to však čím dál jasněji vypadá, že nezvládnou ani přímý postup do Ligy mistrů. Prohra 1:2 na půdě Nacionalu je jejichž již šestou v sezoně, a to ještě mohou "děkovat" Estorilu, že nestáhl svoji ztrátu na pódium na pouhé tři body..

Domácí fotbalisté si přitom výhru zasloužili - favorita sice nepřehráli, pouštěli jej však opravdu do minima šancí a sami předvedli smrtící efektivitu, když přesně udeřili dvakrát ze stejného počtu pokusů. Je ovšem nutno také dodat, že Porto rozhodně mělo šance zápas otočit - Quaresma však svoji penaltu zahodil a Jacksonův gól nebyl uznán pro faul.

V nepříliš záživné první půli se ani jeden ze soupeřů nedokázal výrazněji prosadit, tedy samozřejmě s výjimkou Candeiase, který z jediné akce celého poločasu vystřelil Nacionalu cenné vedení. Rondón nacentroval do vápna, Candeias si sklepl míč hrudí a nekompromisně zavěsil. Héltonův náhradník Fabiano toho příliš neviděl.

Do druhé půle hosté hned dvakrát střídali, a jako by tím předznamenali její hodně divoký vývoj (sudí Capela rozdal dokonce osm žlutých karet!). Jako první tu bylo vyrovnání - pár vteřin po rozehrání jeden z nováčků, Ghilas, utekl obraně a skvěle předložil míč do vápna Martínezovi, pro nějž už bylo zakončení hračkou. Podobně jednoduchá byla za dvě minuty i odpověď domácích - opět na sebe upozornil tandem zodpovědný za první trefu, tentokrát však v přehozených rolích. Candeias nahrával, Rondón střílel.

Ricardo Quaresma byl dnes takřka hodinu skoro neviditelný, mohl si to ovšem královsky vynahradit - v 58. minutě byl faulován ve vápně a sám se postavil k exekuci nařízené penalty, tlak okamžiku však nezvládl a opřel míč pouze do tyče. S blížícím se koncem zápasu to vypadalo, že se na hřišti strhne regulérní bitka, čemuž příliš nepomohlo neuznání Jacksonovy vyrovnávací trefy ze 78. minuty; nakonec se o to málem postaral Quaresma, který si chtěl ve frenetickém finále cosi vyřizovat pěstmi a museli jej klidnit spoluhráči..

Góly: 13. Lima

Benfica může slavit - po dnešku už je prakticky jasné, že ji o titul může připravit jen obrovská náhoda nebo rekordní ztráta formy. Po těžké výhře 1:0 na půdě Bragy se zdá být hotovo. Jedinou branku zápasu vstřelil hrdina posledních týdnů Lima.

Arsenalistas letos vůbec nepřipomínají ten tým, který ještě loni na podzim podle slov vlastních představitelů pomalu střídal Sporting ve velké portugalské trojce, to však neznamená, že si Benfica mohla dovolit zápas podcenit. A utkání bylo skutečně vyrovnané, přesně tak, jak napovídá skóre. Oba týmy si připsaly pár dobrých šancí, výhra je však nakonec zasloužená. I proto, že Benfica ještě v samém závěru zahodila penaltu.

Klub z hlavního města byl velkým favoritem a také začal mnohem lépe - už v osmé minutě mohl skórovat Gaitán, kterého do šance vyslal Pérez, argentinský křídelník však stoprocentní gólovku zahodil. Zbavil se sice pozornosti gólmana Eduarda, ale popoběhl při tom do příliš ostrého úhlu a prázdnou bránu netrefil. Svěřenci Jorge Jesúse si tak museli počkat ještě dalších pět minut, než se prosadil Lima, který pohodlně dorážel do prázdné po dobré individuální akci Rodriga.

Braga se poprvé dostala k odpovědi až po změně stran, hostům ale hodně zatrnulo - v 59. minutě se Piqueti pokoušel zpracovat pas akrobaticky patičkou a nechybělo mnoho k tomu, aby jeho pokus zapadl za Oblakova záda. Mnohem větší šanci však zazdil devět minut před koncem Raul Rusescu, který pálil z malého vápna nepochopitelně nad.

V tu chvíli se možná dal očekávat nějaký závěrečný tlak Arsenalistas, ten však nepřišel; Benfica místo toho držela otěže utkání a přes vratký náskok toho soupeři příliš nedovolila. Naopak Lima mohl skórovat ještě jednou, to by však musel být trochu přesnější při pokusu o přelobování Eduarda. Rodrigo si neproměněnou penaltu (faulem se provinil Miljković) z první minuty nastavení také za rámeček nedá, ale to asi lisabonským vůbec nevadí.

Góly: 49. Marcos Rojo

Dnes uplynul přesně rok od zvolení Bruna Carvalha za nového prezidenta Sportingu - a za oněmi 12 měsíci se teď Lvi i díky těsné, poctivě vybojované výhře nad Guimarãesem mohou ohlížet s velkou radostí. Dál živí sen o mistrovském titulu, zatímco ten o Lize mistrů už jim s téměř 100procentní jistotou nikdo nesebere...

Hráči Sportingu u příležitosti Carvalhova výročí nastoupili se jmény klubových partnerů (socios), kteří prezidenta volí, na zádech a do utkání odstartovali s patřičnou vervou. Možná až s příliš velkou. Slimani si totiž ihned v obří šanci, v sólovém úniku dával až příliš záležet na koncovce, až se nakonec ke střele ani neodhodlal, raději spadl - a vykoledoval si žlutou kartu za simulování.

Silný start Sportingu obsahoval více - také prudkou ránu Jeffersona z přímého kopu -, ale příležitosti si vytvářeli i hosté. Například Crivellarova rána byla ztečována jen těsně vedle. Účet poněkud uvadajícího prvního poločasu potom ukončil ten, kdo jej neslavně založil: Slimani po centru Capela hlavičkoval mimo.

Druhé dějství favorit načal opět s velkým odhodláním skórovat a tentokrát se mu to už povedlo. V 50. minutě se na hraně šestnáctky otočil Rojo, vypálil a za vydatného přispění soupeřovy teče mohl jít opět slavit gól - jeho branka proti Académice se rodila jako přes kopírák.

Tento gól se nakonec ukázal být vítězstvím, ačkoliv tehdy rozhodně nebylo hotovo. Capel mohl brzy nato upravovat na 2:0 po výtečném centru Maného a Monterovi asistenti upřeli regulérní gól pro domnělý ofsajd, ale šance měli i hosté. Rojo v jednu chvíli musel vytáhnout ze svého arzenálu jeden z těch povedenějších obranných zákroků a nedaleko vyrovnání se později ocitli rovněž Malonga s Tomaném. Rok vlády Bruna Carvalha se však nakonec Sportingu přeci jen povedlo oslavit výhrou.