Portugalské okénko (8.) - preview

Zápas po zápasu si ve Sportingu říkají, že teď už se to podaří a tým zničehonic znovu nalezne dávno ztracenou formu - zatím se to nestalo. Další šanci dostane lisabonský klub na půdě podobně ohroženého Olhanense.

Hosté se propadli už na třinácté místo tabulky a od sestupu je dělí jediný bod, na což vedení překvapivě zareagovalo radikálním krokem a odvolalo teprve v této sezoně dosazeného kouče Franky Vercauterena; tým po něm převzal zkušený Jesualdo Ferreira, který svoji misi zahájil pohárovým vítězstvím nad celkem Pacos Ferreira.

Je ironické, že Sporting po pouhých dvou bodech z pěti předcházejících zápasů zabral právě proti Ferreiře - jen čtyři dny předtím totiž ligová prohra s tímto týmem definitivně srazila Vercauterenův vaz. Střelcem jediné branky pohárového mače byl Ricky van Wolfswinkel.

A právě nizozemský kanonýr bude hodně potřeba, pokud se lisabonští chtějí zvednout i v lize. Právě útok je totiž dlouhodobě největší slabinou týmu, který je s 11 brankami vůbec nejslabším týmem soutěže v tomto ohledu. Olhanense, nacházející se o dva body a dvě příčky v tabulce výše, skórovalo hned šestnáctkrát.

Obrana sice funguje o něco lépe, ale Ferreira se ji přesto rozhodl vyztužit angažováním Miguela Lopese; šestadvacetiletý pravý bek, který patřil Portu, ale naposledy hostoval v Braze, se do týmu zapojil opravdu bleskově a dnes už je připravený nastoupit k zápasu. Chybět naopak budou Pedro Mendes, Esgaio a Pranjić.

Olhanense na rozdíl od svého soka naposledy v lize uspělo; vítězství proti Rio Ave zařídil jedinou brankou Tiago Targino. "Jsem samozřejmě šťastný, ale největší dík patří celému kolektivu. Fotbal nehrajete pouze sám za sebe, je nefér chválit jen jednoho hráče," komentoval záložník, který by si rád podobný úspěch zopakoval i dnes, ačkoliv dodává: "Skórovat proti týmu jako Sporting je vždy mnohem složitější."

Týmy, které doma zkrátka nemají konkurenci; drží se ruku v ruce, favorita na mistrovský titul si aktuálně netroufá určit ani ten největší odborník na portugalský fotbal. Nedělní večer slibuje jedno z nejvyrovnanějších, nejnapínavějších a - co je klíčové - nejdůležitějších bitev mezi odvěkými rivaly, Benfikou a Portem. Opakování památného duelu z roku 1996, kdy Dragões potupili Estádio da Luz lupem v poměru 5:0, se skutečně zdá být nepřípustné...

Před čtyřmi lety by možná ještě situace byla o chloupek jiná. To totiž v čele Benfiky nestál uvědomělý, klidný, vyrovnaný stratég Jorge Jesus - a to tedy ještě Orli působili spíše coby dětinsky vedená megalomanská firma. V průběhu patnácti let před Jesusovým jmenováním v létě 2009 se koneckonců v čele slavného klubu vystřídalo neskutečných 20 trenérů, průměrná životnost kouče Benfiky tedy ani nedosahovala jedné sezony. Jenže to už můžeme považovat za minulost; zhruba stejně jako kdysi tříhlavé "vedení" Primeiry Ligy - ta se dnes transformovala do obdoby španělského modelu ze sousedství, který rovněž nabízí dva giganty a následně solidní propast.

Abychom tu mezeru demonstrovali, pro to doopravdy nemusíme chodit nijak daleko. Benfica například v posledních sedmi soutěžních zápasech nastřílela neskutečných 22 branek, valnou část podzimu si dovolovala kompletně ignorovat i takového Gaitána (nějakou dobu zraněného, abychom byli féroví) a právě na křídlech má kvantitativní a zároveň kvalitativní sílu, kterou jí může závidět nejen celé Portugalsko, ale i drtivá většina starého kontinentu. S Portem má jinak Benfica, chtělo by se říct přirozeně, společnou stále trvající neporazitelnost a od konce září nepřetržitou sérii výher.

Ty mimochodem byly v podání lisabonských globálně mnohem přesvědčivější - i z důvodu jmenovaného výše. Porto spíše připomíná pragmatičtější, ten méně záživný element mistrovského přetahování, vždyť mu je také rivaly neustále vyčítán přehršel štěstí. Dragões se takto trápili nedávno proti Moreirense i Nacionalu (pokaždé doma), Bragu dříve zdolali jen díky dvěma trefám v úplném závěru, o jediný gól přemohli Coimbru; zatímco Benfica v podobných chvílích dělala krátký proces s Olhanense, Sportingem, Marítimem i Estorilem.

Tohle všechno má mimo jiné neomylně naznačovat, že se Porto na přelomu roku nebývale trápí v ofenzívě. Možná za to může úbytek faktoru Hulk, možná se zkrátka brutální gólová produkce poroučela na úkor větší obranné solidity (šest inkasovaných branek v deseti posledních kláních, tři nuly v řadě!) - což teď drakům půjde k duhu více než obvykle. Benfica platí za neskutečně dravě presující mančaft, jehož jediným tradičně defenzivním článkem (vyjma zadní linie) bývá Matić; Porto se tedy doma sotva potká s větším tlakem na balon (a také lépe fungujícími standardkami, které nepatří k výsostným činnostem Dragões, jen tak mimochodem).

Co mu dále nebude svědčit, to bude ještě ke všemu oslabená ofenzíva - jak známo, hvězdný James si natáhl zadní stehenní sval, měsíc bude mimo, a tak na pravém křídle patrně bude muset zaskakovat středopolař Defour. To například proto, že Atsu odcestoval na Africký pohár národů, Kléber je zraněný a Iturbe hostuje v River Plate. Okamžitě by tak mohla být využita lednová posila ze Sportingu, Marat Izmajlov, potažmo v průběhu zápasu i béčkař Tozé.

Naproti tomu Benfica si na šíři kádru, zvláště v těchto prostorách, doopravdy nemusí naříkat. Pouze na lavičce zřejmě pro začátek spočinou Ola John, Nolito, Rodrigo či Kardec - což jsou všechno vskutku parádní varianty na oživení. Ani Águias nicméně nejsou úplně v klidu. Právě třetí jmenovaný koneckonců není zcela v pořádku, což se týká i dvou klíčových členů základní sestavy, kapitána Luisãa a střelce Cardoza (který spolu s kolegou Limou zatížil konto Porta již 13 zásahy!). Oběma si kouč Jorge Jesus nebyl jistý ještě v předvečer zápasového dne, takže aktuálně těžko říct. Hrát nejspíš opět nebude Bruno César, kterému se prý stýská po rodné Brazílii.

Estádio da Luz je vyprodané z té větší části, to je logické, přesto ještě dnes v noci zbývalo udat až šest tisíc vstupenek z celkové kapacity 60 tisíc. I kdyby ovšem nakonec plný dům nepřišel, pořád to bude pěkný kontrast oproti dvěma nedávným chudým návštěvám v rámci domácích pohárů (necelých 14 a 16 tisíc). Na "stánku světel" se tak už konečně nebude mlčet a my snad můžeme směle doufat, že u příležitosti 224. setkání obou mužstev doopravdy bude proč hlučet.

Naprosto uvolněná Braga půjde do sobotní bitvy na Madeiře. Arsenalistas pohodovou výhrou 3:0 nad Beirou-Mar stvrdili svůj postup do semifinále ligového poháru a mimoto se jim přinejmenším výsledkově vyvedl rovněž novoroční vstup do ligové soutěže. To Nacional je na tom spíš úplně opačně...

Nebýt Sportingu bude mužstvo z města Barcelos považováno za největší zklamání ročníku. Mužstvo, které ještě loni figurovalo alespoň v předkole Evropské ligy, se letos potácí na hraně sestupu a v jarní části sezony poměrně pravděpodobně také nebude hrát o nic jiného než o holou záchranu. Vždyť aktuálně na 15. Setúbal živí ostrované pouhopouhý bodový náskok, přičemž jejich forma z přelomu kalendářního roku v žádném případě nenasvědčuje dramatickému vzestupu: za prosinec a leden tu máme čtyři porážky ze šesti soutěžních zápasů; nedávná šťastná porážka Estorilu už v rámci pohárové skupiny pranic neřešila.

Naproti tomu Braga vypadá být dokonale zkoncentrovaná, zrelaxovaná a nastartovaná. V lize od začátku měsíce prosince vůbec neztratila, takže si alespoň ten povinný čtyřbodový náskok na čtvrtý Paços de Ferreira stále udržuje. A o nic jiného nebude usilovat ani na půdě Nacionalu, přestože José Peseiro v předešlých dnech daleko častěji odpovídal na otázky týkající se nadcházejícího pohárového duelu s Guimarãesem, lokálním rivalem Bragy. "Necítím se na komentování tohoto zápasu, chci, aby se každý soustředil na Nacional," odbýval nicméně novináře na předzápasové tiskové konferenci.

Braga půjde do tohoto duelu i s navrátilcem Joãem Pedrem. Šestadvacetiletý záložník poslední tři roky působil v Navalu, na klub, který ho odchoval, nicméně nezapomněl. Do roku 2013 prý skrze tento přestup "vykročil tou správnou nohou"; a se sedmičkou na zádech by v sobotu ihned mohl startovat, nechybí totiž v nominaci a zároveň se údajně nachází v solidní kondici. Což platí také o Rúbenu Micaelovi, jenž od konce listopadu laboroval s pravým kolenem.

Kouč Nacionalu s co možná nejrozevřenější náručí vítá návrat stopera Manuela da Costy, patrně nejznámějšího jména na soupisce klubu z Madeiry, které na zahajovací listině chybělo v předešlých dvou případech. Někdejší zadák West Hamu či Fiorentiny, který zatím v Portugalsku pouze hostuje, by mimochodem brzy mohl přijít o jednoho ze svých parťáků v obranné linii - Brazilce Marçala totiž v týdnu Sky Sports spojovalo s možným přestupem na Ostrovy, konkrétně do Evertonu.